MRTVÁ ZÓNA - malé putování cronenbergovským vesmírem č. 5

Opravdu povedených adaptací Kingových děl bychom mohli spočítat na prstech jedné, chirurgicky upravené ruky (řeč je samozřejmě o jeho hororových knihách a nebo povídkách, tzn. mimo Darabontovy filmy Vykoupení z věznice Shawshank či Zelená míle), a Cronenbergova Mrtvá zóna se hned vedle De Palmovy Carrie a Kubrickova Osvícení řadí i Misery nechce zemřít mezi ty nejlepší z nich. A to i přesto, že si bere jenom ústřední nápad, založený na skutečných událostech psychicky nadaného (a nebo spíš prokletého?) muže Petera Hurkose, který spadl ze žebříku a bouchnuvše se do hlavy najednou dokázal věštit budoucnost. a jednotlivé vedlejší dějové linky osekává, co to jde. V rámci Cronenbergovy tvorby se jedná o vůbec první film, který nevznikl na základě jeho námětu a to je na výsledku (bohužel) znát, protože se několika pikantností dočkáme ve velice omezeném a navíc skromném množství, na druhou stranu je Mrtvá zóna přijatelná pro širší diváckou obec a slepých odboček je zde poskrovnu.

Cronenbergův druhý celovečerní film Rabid měl reklamní slogan se zněním: „Modli se, aby se to nestalo tobě,“ v Mrtvé zóně se tento slogan uvádí do praxe a dodává se: „Ve své mysli má schopnost vidět budoucnost, ve svých rukou má moc ji změnit.“ Příběh filmu vypráví o školském profesorovi s nezvyklým jménem John Smith (David ho chtěl původně změnit, protože „nikdy nepojmenoval nikoho Johnny Smith a nebo neznal nikoho s takovým jménem“, ale nakonec od toho opustil), který se jednoho večera vybourá a po pěti letech kómatu se dozvídá nejen to, že jeho snoubenka má manžela a s ním dítě, ale že má i věštecké schopnosti, které se zprvu zdají darem, později však ale se ukáží být prokletím, když má vizi, v níž se mu zjeví potenciální atomová hrozba z rukou možného příštího prezidenta Spojených států. Cronenberg si vždy uměl vybírat témata, která nezestárnou a budou stále i po velké řádce let a nejinak je tomu i právě u Mrtvé zóny, která díky kovbojskému jednání prezidenta George W.Bushe a válce s Irákem dává na vědomí, že jeden psychicky labilní prezident tady je a lid by potřeboval nového Johnnyho Smithe.

Hlavní roli ztvárnil Christopher Walken, který se do inteligentního muže zmítaného vnitřními démony převtělil až s mrazivou přesvědčivostí a i na castingové volbě je znát, že v 80. letech Cronenberg vybíral herce podle toho, jestli mají co po psychické a nebo fyzické stránce společného s postavou filmu, což vyvrcholilo Mouchou s Jeffem Glodblumem. Ve snímku je několik aluzí na konkrétní hororové tvůrce, bez udání jména je zde na začátku filmu čtena Walkenem báseň Havran Edgara Alana Poea a poté svým studentům doporučí k přečtení Legendu o Ospalé díře, v které později hrál úlohu bezhlavého jezdce ve filmu Tima Burtona. Velice malou roli zde ztvárňuje Charlie Sheen, dalo by se to až nazvat prodlouženým cameo výstupem, jehož postava pronese větu o tom, že bude jednou americkým prezidentem, což se Sheenovi splnilo alespoň v seriálech Západní křídlo a Kennedy (jak příznačné). Příjemně nekomediální, profesionálně odvedený part si zde střihl i Herbert Lome, který si ze svých komediálních rolí vzal smysl pro načasování a významotvorné pauzy (vzhledem k tomu, že hraje postavu doktora, je to docela vhodné). Ostatní zde mají ještě menší a nebo skoro žádnou roli, a tudíž se o nich nebudu ani zmiňovat, protože nikdo nijak výrazně nevybočuje z vod průměru či mírného nadprůměru a pozornost na sebe stejně strhává jenom hlavní herecký představitel Christopher Walken v době, kdy vypadal ještě jako docela normální jedinec.

Pokud se Cronenberg v tomto poněkud pro něj co do tématu atypickém filmu nezapře, je to v budování postupně depresivnější a bezútěšnější atmosféry pomocí chladných barev apod., čemuž hlavně napomáhá kameraman Mark Irwin, který s Cronenbergem spolupracoval před tím na filmu Videodrome a poté na Mouše (i když Peter Suschitzky je co do vyvolání nejistoty jenom jeden, co si budeme povídat). Výprava je věrohodná a například johnnyho dům je propracovaný do nejmenšího detailu, také ji měl na svědomí Carol Spier, další ze stálých spolupracovníků. Svůj úkol plní dokonale i hudba nikoli dvorního skladatale Howarda Shorea, ale Michaela Kamena, který před tím pro studio skládal hudbu pro film Venom z roku 1982, protože studio Paramount chtělo nějakého známějšího skladatele (jedná se tak o první a poslední Cronieho film, pro který nesložil hudbu Howard Shore!). Ohledně skládání hudby se traduje úsměvná historka o tom, jak Kamen doma v Londýně skládal hudbu a přišly mu stížnosti od sousedů s tím, jestli by nemohl přestat hrát hudbu, protože rodina žijící vedle něj nemohla spát a děti z ní měly noční můry. To si, myslím, svědčí dostatečně o kvalitě samotné nahrávka, ač kvalit jednotlivých kompozic od Shorea nedosahuje, ale v rámci žánru plně dostačuje. Mrtvá zóna, za níž je střihačky odpovědný Ronald Sanders, je podána na tvůrcovy filmy velice nezvykle přehledně i co se týče rozlišování mezi vizemi a skutečností a pomalu graduje film až do nevyhnutelného smutného finále. Na atmosféře a věrohodnosti jistě dodával také fakt, že Christopher Walken na své výslovné přání požadoval, aby Cronenberg z ničeho nic vystřelil pistolí, aby se vylekal a postavu Johnnyho Smithe tak mohl zahrát zranitelnější.

Výše jsem zmínil, že ve filmu je velice málo typických znaků pro Cronenbergovu tvorbu, ale jisté vystopovatelné zde jsou, i když jich moc není. Tak jednak má hlavní hrdina nehodu v automobilovém prostředku, pomocí které nabude nových schopností po ošetření na klinice, což někomu může připomínat jeho druhý celovečerní film Rabid, v němž měla taktéž hlavní hrdinka nehodu a na klinice se probudila s novou schopnosti, o které nejdřív nevěděla – a obě postavy vlastně skončily totožně, jak v Rabid, tak v Mrtvé zóně (zničeny a pohlceny virem). Také vztah Cronenberga ke klinice je víc jak patrný, když ji vykresluje jako sterilní a nelibé prostředí a doktory na ní jako „frankensteinovské overreachery“, naopak gore efektů je zde překvapivě málo a krom lahodné scény nabodnutí na nůžky zde není ani jeden, Cronenberg je znát jen v několika postapokalyptických vizí. Nešťastné je, že spousta příběhových linií je ukončena velice zbrkle a také černý humor zde chybí, dokonce i scéna s hořící holčičkou a plyšovým E.T. - Mimozemšťanem v pokoji musela být kvůli právům přetočena a E.T. musel být odstraněn (ale je velká škoda, že scéna musela být přetočena, protože by tak po Rabid následovalo ničení dětských ikon, po Santa Clausovi by přišel E.T.). Většina drsnějších scén byla oproti scénáři bohužel zjemněna, asi na nátlak studia kvůli přístupnosti filmu, protože Martin Sheen měl v (SPOILER) sekvenci vize nukleární katastrofy zastřelit generála a až poté použít jeho ruku pro spuštění bomby (konec spoileru).

Mrtvá zóna je bezpochyby nejkonvenčnější a nejmainstreamovější (ve smyslu nejpřijatelnější pro širší diváckou obec) Cronenbergovým filmem, a to včetně takové Mouchy či zatím jeho posledním filmu Dějiny násilí. Lidé, kteří kritizovali tvorbu kanadského tvůrce kvůli tomu, že s postavami nemůžeme nijak zvlášť sympatizovat a nebo se do nich nemůžeme aspoň vcítit a že z dramaturgického hlediska je v jeho filmech moc zbytečných odboček, budou Mrtvou zónu rozhodně kvitovat s povděkem, protože má začátek, prostředek a konec právě v tomto pořadí a hlavního hrdinu, kterému rozumíme a chápeme ho. Na druhou stranu ale Mrtvá zóna zklame hororové fanoušky obeznámené s Crnenbergovou ranou tvorbou už kvůli své univerzálnosti. No a fanoušci či čtenáři Kingovy knihy sice budou nadávat na to, že ve výsledku toho ve filmu hodně chybí a slušel by mu spíše televizní seriál, kterého se také kniha dočkala (a který je v zahraničí k sehnání s českými titulky na dvd), ale uznají, že Mrtvá zóna patří mezi nejlepší kingovské adaptace, i když potenciál nebyl rozhodně zcela vytěžen.

I přesto, že se jedná ve své podstatě vlastně převážně o thriller s hororovými prvky, jak Kingova kniha, která by se dala označit za psychologický horor, protože vyvolává strach téměř bez užití krve, tak Cronenbergův film jsou na velice vysoké úrovni a potvrzují, že když se zajímavého materiálu chopí někdo schopný, může vzniknout skutečně nestárnoucí dílo. Mrtvá zóna byla v pořadí sedmou, u nás však první vydanou Kingovou knihou, Cronenberg si za její adaptaci odnesl cenu Saturn od Akademie science-fiction, fantasy a hororových filmů pro nejlepší film a byl nominován v kategorii režie, hlavní herecký představitel a nejlepší scénář. Mezi další významná žánrová ocenění patří cena diváků i poroty za nejlepší film na Fantafestivalu a cena kritiky a na Festivalu fantastických filmů Avoriaz. Režisér Martin Scorsese (Zuřící býk, Mafiáni, Casino, Gangy New Yorku, Letec), který mj. o Cronenbergovi prohlásil, že nerozumí svým vlastním filmu a on mu dokonce dal i za pravdu, o Davidových filmech řekl, že na rozdíl od kritiků si myslí, že mají srdce (jeho filmy) a v jejich srdci se Cronenbergovy filmy shodují s konceptem lidského selhání kontroly bezprostřední destrukce sebe sama...