QUANTUM OF SOLACE se nedočkalo natolik jednoznačného diváckého i kritického přijetí jako předchozí bondovský restart CASINO ROYALE1, přičemž je mu vytýkána jak mezi generací mladých a nastupujících kritiků, tak i ze strany starší generace nepřehlednost akce, obviňované z vykrádání trilogie o Jasonu Bourneovi, a „nebondovskost“, přičemž se Bond i film berou až moc vážně. Rád bych se proto v následujícím textu soustředil na výše zmíněné výtky2, jejichž celkovou nesmyslnost chci vyvrátit.
Smyslové a rozumové atrakce
Vyprávění tentokrát slouží k tomu, aby nějak spojilo jednotlivé atrakce, z nichž má mít divák smyslový a rozumový p(r)ožitek. Poušť je v QUANTUM OF SOLACE jednak místem, v němž se odehrává velkolepé finále, jednak i odrazem Bondova stavu.
Úvodní předtitulková sekvence (ty až do JEDEN SVĚT NESTAČÍ neměly výraznou návaznost na následující dění) je z formálního hlediska zajímavá tím, že až na jejím konci je nám řečeno o přítomnosti pana Whitea v kufru Bondova auta Aston Martin. O nositeli důležité informace odpovídající na otázku ze závěru CASINA ROYALE „Kdo stojí za smrtí Vesper?“ nevíme, a tak jde o smyslový, nikoliv rozumový p(r)ožitek z předváděného. Chybí jakýkoliv ustavující záběr, zato sledujeme jízdu přes moře až k místu automobilové honičky, prostříhávanou fragmentarizujícími detaily na části automobilu, zejména kol. Atrakce, v níž se stříhá každé dvě sekundy a divák se nemůže v dění orientovat, přičemž neví, jestli právě Bond anebo jeho protivníci narazil(i) do projíždějícího kamionu, je ryze fyzická a jde v ní o pocit „potřeby rychlosti“ („need for speed“).
Mezi stejně koncipované scény patří jakékoliv honičky prostřednictvím dopravních prostředků, ať již jsou to auta v úvodní sekvenci, motorka a čluny anebo letadlo a stíhačka. Pokaždé se dost dobře nemůžeme orientovat ve změti detailů, které mají umocňovat náš prožitek a pocit rychlosti (proto se často snímají kola, popř. ruční páky); hudba – jež dominuje níže popisované druhé metodě – je upozaděna oproti sílícím zvukovým efektům, aby pocit přítomnosti v akci byl maximální.
Potitulková scéna, v níž Bond honí zrádce, který se pokusil zabít M a vyslýchaného Whitea, je ukázkou druhé metody, jak se přistupovalo k atrakci. Z úvodní honičky jsme se dozvěděli, že se ocitáme v Sieně, Itálii, při výslechu pana Whitea Bondem za asistence M se prostříhává na závody koní, které se odehrávají poblíž. Když začne honička kanály mezi 007 a zrádcem MI6, upomínající na obdobnou v SRDEČNÝCH POZDRAVECH Z RUSKA, je stále prostříhávána se závoděním koní, a tak nabývá na alegorickém-symbolickém významu. Tohle až ejzenštejnovské užití montáže ale nemá primárně ideologický charakter (žádné prostříhávání na zkažené jídlo anebo popravovaný dobytek), nýbrž funguje jako ozvláštnění a připravuje si půdu pro následující dění, protože Bond pronásleduje zrádce přes dostihy až do místního kostela.
Metoda je užita i při prvním přímém setkání arcipadoucha Dominica Greena s Jamesem Bondem na operním představení Pucciniho Toscy v Rakousku, kdy opětovně děj představení odpovídá zhruba tomu, co sledujeme v „atrakci“. Pucciniho Tosca má za ústřední motiv pomstu a končí sebevraždou-skokem Toscy z hradu; Bondova „potyčka“ s jedním z Greenových pochopů končí jeho dobrovolným pádem ze střechy budovy. V obou případech nechybí prostřihy na vedlejší dění (závod koní, závěr opery) a umocnění prostřednictvím hudby, která má až ambientní charakter3.
¨
J.B. (James Bond) vs. J.B. (Jason Bourne)
„V pořadí již devatenácté filmové dobrodružství Jamese Bonda (JEDEN SVĚT NESTAČÍ – pozn. autora) znovu potvrzuje zvláštní postavení, které agent 007 zaujímá mezi velkými postavami dějin 20. století po boku Winstona Churchilla a Mickeyho Mouse. Jestli s prvním jmenováním sdílí schopnost kupit chybu za chybou, a přesto se nikdy nemýlit v tom podstatném, od druhého převzal elegantní nesmrtelnost, která je běžně vyhrazena jen kresleným hrdinům. Právě jí vděčí řada filmových podob Jamese Bonda za možnost stále plnit dvojí a vnitřně rozporný úkol, spočívající v nutnosti dodržet daná kombinační pravidla a přitom vnést do jejich realizace něco nového, díky čemuž by Bond mohl držet krok s vývojem akčního filmu, avšak nesplynout s jeho hlavním proudem.“ 4
Protože jsme se z 20. století přesunuli do století 21., James sice stále kupí jednu chybu za druhou, ale přišel o svou „elegantní nesmrtelnost“; přestal tak být kresleným hrdinou, kterým byl – především díky značně nadsazenému a digitálně podpořenému dobrodružství Bonda v DNES NEUMÍREJ – Pierce Brosnan, a vázanku si po akci neupravuje, protože se cítí nesvůj v drahém oblečení. Stále ale platí Theinova myšlenka o „hrdinovi, který drží krok s vývojem akčního filmu, ale nesplynul s jeho hlavním proudem“ („starwarsácký“ Moore, „rambovsko-johnmacleneovský“ Dalton, „komiksový“ Brosnan).
„Je kuriózní, že zmíněný filmový Jason Bourne se dosud Flemingovu hrdinovi přiblížil nejvíc (a naopak se liší od vlastního literárního předobrazu), a tak nyní dochází k "obviňování" CASINA ROYALE z nemalé inspirace bourneovskou sérií,“ píše Radomír D. Kokeš v článku Bondovsky nebondovské CASINO ROYALE5 . Pokud CASINU ROYALE bylo vytýkáno, nakolik se koncepce postavy Bonda podobá Bourneovi, QUANTUM OF SOLACE je především vyčítáno, nakolik si Bond bere akci z Bourna, s dodatkem, že na vůbec prvním pokračování v bondovském universu spolupracoval stejný tým v čele s Davidem Arnoldem.
Jednotlivé atrakce tak skutečně připomínají ty bourneovské, protože rukopis týmu je nezaměnitelný, a tak se nahání po střechách, bije v malém hotelovém pokoji za pomocí okolních rekvizit včetně knihy, auta se tříští a na motorkách se skáče. Při bližším prozkoumání je ale patrné, že atrakce je koncipována zcela jinak: zatímco Jason Bourne je profesionál, který je dokonale vycvičeným strojem na zabíjení a vždy ví, jaký způsob boje má proti protivníkovi užít, James Bond teprve začíná, dělá při tom spoustu chyb (zatímco Bourne přeskočí z jednoho domu do druhého proskleným oknem, Bond narazí do zdi protějšího balkónu) a neřídí se rozumem, ale pudy.
Krom toho se ale jejich příběhy neodehrávají v určitém bezčasí, ale je nám neustále připomínáno, že problémy, které agenti řeší, jsou velice současné: ať již je to Bourne, který dokonale vyjadřuje paranoiu současného světa ze sledování a ztrátu identity, nebo Bond, v němž po CASINU ROYALE se zmínkou o 11. září a stavu na burze přichází mnohem globálnější pohled na věc. V rámci něj je zpochybňována ona dichotomie dobrý-zlý, jež byla přítomna v předchozích bondovských dobrodružstvích: ukazuje se, jak „ti dobří“ obchodují s „těmi zlými“, protože by už nezbyl nikdo jiný, kdo by s nimi do toho šel; americká vládní agentura podezřívá padoucha z toho, že mu jde o ropu; ten zase pod zástěrkou ekologie jako správný terorista – článek v mnohem rozlehlejší síti buněk – chce vydírat vládu; kurz dolaru není, co býval apod. Legendární „černobílé“ SPECTRE je tak nahrazeno mnohem komplikovanějším a komplexnějším QUANTUM.
Pokud tak tihle dva agenti nového tisíciletí mají něco společného, pak je to způsob, jakým se vychází ze žánrové klasiky poloviny minulého století (v případě Bourna špionážní thrillery, v případě Bonda vedle Hitchcockových6 filmů jeho vlastní dobrodružství) a oslovuje se divákova žánrová paměť, protože ústřední postavy paměť nemají - nemůžou tak vzpomínat…
„Bond, James Bond.“
QUANTUM OF SOLACE obsahuje scény, rekvizity anebo konkrétní lokace, které odkazují na „předchozí“ bondovské akce a které si mohou pamatovat pouze diváci sběhlí v Bondově mytologii, ale nikoliv on sám, protože je ještě nezažil. Je to tak poprvé7, co se prohání stokami (podruhé tomu bylo v SRDEČNÝCH POZDRAVECH Z RUSKA); nachází ženu, se kterou se vyspal, v hotelovém pokoji pokrytou olejem (podruhé tomu bylo v GOLDFINGEROVI, akorát olej byl „nahrazen“ zlatem); co ho emancipovaná bond-girl dostává ze šlamastik a vyzývá ho, aby si nastoupil k ní do auta (na rozdíl od V TAJNÉ SLUŽBĚ JEJÍHO VELIČENSTVA si ji ale nevezme, protože ji nenechá pustit „dovnitř“); je mu odejmuto povolení zabíjet a on se mstí, přičemž zjišťuje, že jeho přítel z CIA Felix se zapletl s těmi špatnými (POVOLENÍ ZABÍJET); co má záporák „ekologický“ plán (MUŽ SE ZLATOU ZBRANÍ); co se prohání pouští (DIAMANTY JSOU VĚČNÉ, ŠPIÓN, KTERÝ MĚ MILOVAL, DECH ŽIVOTA); musí svést nerovný souboj v letadle (ŽIJEŠ JENOM DVAKRÁT); skáče z letadla a krk mu zachrání bílý padák (DECH ŽIVOTA)… a spousty, spousty dalších…
Nejedná se přitom o odkazy za každou cenu, které by na sebe okázale upozorňovaly a film se z nich skládal (jako tomu bylo v případě „výroční“ dvacáté bondovky DNES NEUMÍREJ), ale o rozšíření universa kontextualizováním scén do nových vypravěčských rámců. První hodina se navíc velice věrně drží conneryovské linie a syžetu, kdy po otvíráku následuje briefing u M a poté u vývojového oddělení, načež se agent 007 dostane do blízkosti záporákovy a musí usměrnit ženu (Connery a Moore byli jediní Bondové, kteří ženy fackovali, no a Craig od toho také ve scéně na člunu není daleko); vše vrcholí zničením záporákova „sídla“ na netradičním místě.
Divák znalý žánrových pravidel (pokud budeme považovat bondovku za svébytný žánr) ví8, že nesmí chybět:
- Bond představující se „Bond, James Bond“ a pijící „vodka-martini – protřepat, nemíchat“, hrající karty a mající vždy pohotovou, jednorázovou odpověď,
- Znělka Mortyho Normana a gunbarrel, v němž přijde Bond z pravé strany plátna do levé, vystřelí na padoucha/diváka a obraz se zalije krví,
- předtitulková akční sekvence, která většinou nesouvisí s následujícím děním,
- vrcholně estetické úvodní titulky s děvčaty doprovozené ústřední skladbou,
- flirtování s MoneyPenny, která je do Bonda zamilovaná, ale jejich vztah je čistě platonický,
- následná návštěva M iniciující Bonda do dalšího mise,
- Q, který agenta 007 vybaví technickými hračkami s různými vylepšeními (hodinky Omega, auto Aston Martin…),
- bond-girls s „odvážnými“ jmény, z nichž jedna je zrádná a druhá skončí v Bondově nevychladlé posteli před závěrečnými titulky, a především…
- …padouch s maniakálním plánem na ovládnutí světa, který sídlí ve výstředních obydlích a který má většinou určitou fyziognomickou zvláštnost a mile-rád využívá zvířat či technických vymožeností k ohrožení 007.
V CASINU ROYALE jsme ale sledovali, jak se James stává Bondem, Jamesem Bondem, kterého známe z posledních víc jak čtyř dekád, a QUANTUM OF SOLACE tento zrod (nebo přerod, chcete-li) završuje. CASINO ROYALE nám představilo „tupý nástroj“, který hrozně nerad nosí drahé obleky, protože se v nich necítí, nezáleží mu na tom, co pije (vypadá na to snad?), auto vyhraje v soutěži, s milenkou záporákova poskoka se nevyspí a do ženy, která je nakonec přinucena ho zradit, se zamiluje, padoucha nezlikviduje on a jeho sídlo ani nevidíme.9
Viděli jsme, co dělá Bonda Bondem a jak se jím postupně stává, nasazuje si masku, ale ještě jsme se nedozvěděli, jak se ji naučil přijímat a jak to v „jeho“ světě pořádně funguje. To je nám ukázáno v QUANTUM OF SOLACE, ve kterém je hnán pomstou a povinností k vlasti, v předtitulkové sekvenci zničí vyhrané auto, pije nápoj, který neví, jak se jmenuje, ale hrozně mu chutná, vyspí se s šedou kancelářskou myškou, ale ta to odnese a s hlavní bond-girl si vymění pouhý polibek, má najednou na vše odpověď a v závěru zničí padouchovo „sídlo“, ale jeho nechá žít, navlékne drahý oblek, vezme si k tomu svou charakteristickou pistoli a definitivně se stane oním cynickým, citově vyprahlým agentem s povolení zabíjet, kterého známe.10
Zatímco v CASINO ROYALE jsme v předtitulkové sekvenci sledovali, jak získá statut dvou nul – povolení zabíjet, v QUANTUM OF SOLACE před závěrečnými titulky vidíme charakteristický gunbarrel se znělkou Mortyho Normana, kdy Bond nakráčí zprava doleva a zastřelí svého nepřítele/padoucha11. Stal se Bondem, kterého z jeho dlouhé minulosti známe, ale v dalším „dílu“ ho budeme moci vnímat nikoliv jako elegána se smyslem pro nadsázku, ale jako někoho, jehož nitro nám bylo uzavřeno, ale přitom z restartů víme, co ho formovalo.
¨
Vážně, nevážně
Robinn Wood v knize ALFRED HITCHCOCK A JEHO FILMY (prvně vydaná v roce 1965) na stranách 77.-78. v kapitole věnované NA SEVER SEVEROZÁPADNÍ LINKOU porovnává GOLDFINGERA12 a Hitchcockovo opus magnum a ptá se, proč brát vážně něco, co sami autoři neberou vážně, protože tím se nemůže zabývat mysl dospělého člověka a o umění nemůže být řeč, protože chybí organická jednota tématu.
Myslím, že přestože je v QUANTUM OF SOLACE hodně vtipu (jakákoliv scéna s Fiersovou) a sarkasmu (Bondův „nápoj“ ponechaný Greenovi v poušti), film i postava – oproštěná od sebevýsměšnosti let minulých - brána vážně je a stojí za to se jí(m) zabývat, protože nepostrádá ani „vnitřní nutnost toho, co se děje“ a ani „organickou jednotu tématu“.
P.S. Některé věci ale brát vážně dost dobře nejde, viz http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/russia/3331670/Bond-girl-Olga-Kurylenko-accused-of-betraying-homeland.html, i když je to spíš k pláči než k smíchu.
Smyslové a rozumové atrakce
Vyprávění tentokrát slouží k tomu, aby nějak spojilo jednotlivé atrakce, z nichž má mít divák smyslový a rozumový p(r)ožitek. Poušť je v QUANTUM OF SOLACE jednak místem, v němž se odehrává velkolepé finále, jednak i odrazem Bondova stavu.
Úvodní předtitulková sekvence (ty až do JEDEN SVĚT NESTAČÍ neměly výraznou návaznost na následující dění) je z formálního hlediska zajímavá tím, že až na jejím konci je nám řečeno o přítomnosti pana Whitea v kufru Bondova auta Aston Martin. O nositeli důležité informace odpovídající na otázku ze závěru CASINA ROYALE „Kdo stojí za smrtí Vesper?“ nevíme, a tak jde o smyslový, nikoliv rozumový p(r)ožitek z předváděného. Chybí jakýkoliv ustavující záběr, zato sledujeme jízdu přes moře až k místu automobilové honičky, prostříhávanou fragmentarizujícími detaily na části automobilu, zejména kol. Atrakce, v níž se stříhá každé dvě sekundy a divák se nemůže v dění orientovat, přičemž neví, jestli právě Bond anebo jeho protivníci narazil(i) do projíždějícího kamionu, je ryze fyzická a jde v ní o pocit „potřeby rychlosti“ („need for speed“).
Mezi stejně koncipované scény patří jakékoliv honičky prostřednictvím dopravních prostředků, ať již jsou to auta v úvodní sekvenci, motorka a čluny anebo letadlo a stíhačka. Pokaždé se dost dobře nemůžeme orientovat ve změti detailů, které mají umocňovat náš prožitek a pocit rychlosti (proto se často snímají kola, popř. ruční páky); hudba – jež dominuje níže popisované druhé metodě – je upozaděna oproti sílícím zvukovým efektům, aby pocit přítomnosti v akci byl maximální.
Potitulková scéna, v níž Bond honí zrádce, který se pokusil zabít M a vyslýchaného Whitea, je ukázkou druhé metody, jak se přistupovalo k atrakci. Z úvodní honičky jsme se dozvěděli, že se ocitáme v Sieně, Itálii, při výslechu pana Whitea Bondem za asistence M se prostříhává na závody koní, které se odehrávají poblíž. Když začne honička kanály mezi 007 a zrádcem MI6, upomínající na obdobnou v SRDEČNÝCH POZDRAVECH Z RUSKA, je stále prostříhávána se závoděním koní, a tak nabývá na alegorickém-symbolickém významu. Tohle až ejzenštejnovské užití montáže ale nemá primárně ideologický charakter (žádné prostříhávání na zkažené jídlo anebo popravovaný dobytek), nýbrž funguje jako ozvláštnění a připravuje si půdu pro následující dění, protože Bond pronásleduje zrádce přes dostihy až do místního kostela.
Metoda je užita i při prvním přímém setkání arcipadoucha Dominica Greena s Jamesem Bondem na operním představení Pucciniho Toscy v Rakousku, kdy opětovně děj představení odpovídá zhruba tomu, co sledujeme v „atrakci“. Pucciniho Tosca má za ústřední motiv pomstu a končí sebevraždou-skokem Toscy z hradu; Bondova „potyčka“ s jedním z Greenových pochopů končí jeho dobrovolným pádem ze střechy budovy. V obou případech nechybí prostřihy na vedlejší dění (závod koní, závěr opery) a umocnění prostřednictvím hudby, která má až ambientní charakter3.
¨
J.B. (James Bond) vs. J.B. (Jason Bourne)
„V pořadí již devatenácté filmové dobrodružství Jamese Bonda (JEDEN SVĚT NESTAČÍ – pozn. autora) znovu potvrzuje zvláštní postavení, které agent 007 zaujímá mezi velkými postavami dějin 20. století po boku Winstona Churchilla a Mickeyho Mouse. Jestli s prvním jmenováním sdílí schopnost kupit chybu za chybou, a přesto se nikdy nemýlit v tom podstatném, od druhého převzal elegantní nesmrtelnost, která je běžně vyhrazena jen kresleným hrdinům. Právě jí vděčí řada filmových podob Jamese Bonda za možnost stále plnit dvojí a vnitřně rozporný úkol, spočívající v nutnosti dodržet daná kombinační pravidla a přitom vnést do jejich realizace něco nového, díky čemuž by Bond mohl držet krok s vývojem akčního filmu, avšak nesplynout s jeho hlavním proudem.“ 4
Protože jsme se z 20. století přesunuli do století 21., James sice stále kupí jednu chybu za druhou, ale přišel o svou „elegantní nesmrtelnost“; přestal tak být kresleným hrdinou, kterým byl – především díky značně nadsazenému a digitálně podpořenému dobrodružství Bonda v DNES NEUMÍREJ – Pierce Brosnan, a vázanku si po akci neupravuje, protože se cítí nesvůj v drahém oblečení. Stále ale platí Theinova myšlenka o „hrdinovi, který drží krok s vývojem akčního filmu, ale nesplynul s jeho hlavním proudem“ („starwarsácký“ Moore, „rambovsko-johnmacleneovský“ Dalton, „komiksový“ Brosnan).
„Je kuriózní, že zmíněný filmový Jason Bourne se dosud Flemingovu hrdinovi přiblížil nejvíc (a naopak se liší od vlastního literárního předobrazu), a tak nyní dochází k "obviňování" CASINA ROYALE z nemalé inspirace bourneovskou sérií,“ píše Radomír D. Kokeš v článku Bondovsky nebondovské CASINO ROYALE5 . Pokud CASINU ROYALE bylo vytýkáno, nakolik se koncepce postavy Bonda podobá Bourneovi, QUANTUM OF SOLACE je především vyčítáno, nakolik si Bond bere akci z Bourna, s dodatkem, že na vůbec prvním pokračování v bondovském universu spolupracoval stejný tým v čele s Davidem Arnoldem.
Jednotlivé atrakce tak skutečně připomínají ty bourneovské, protože rukopis týmu je nezaměnitelný, a tak se nahání po střechách, bije v malém hotelovém pokoji za pomocí okolních rekvizit včetně knihy, auta se tříští a na motorkách se skáče. Při bližším prozkoumání je ale patrné, že atrakce je koncipována zcela jinak: zatímco Jason Bourne je profesionál, který je dokonale vycvičeným strojem na zabíjení a vždy ví, jaký způsob boje má proti protivníkovi užít, James Bond teprve začíná, dělá při tom spoustu chyb (zatímco Bourne přeskočí z jednoho domu do druhého proskleným oknem, Bond narazí do zdi protějšího balkónu) a neřídí se rozumem, ale pudy.
Krom toho se ale jejich příběhy neodehrávají v určitém bezčasí, ale je nám neustále připomínáno, že problémy, které agenti řeší, jsou velice současné: ať již je to Bourne, který dokonale vyjadřuje paranoiu současného světa ze sledování a ztrátu identity, nebo Bond, v němž po CASINU ROYALE se zmínkou o 11. září a stavu na burze přichází mnohem globálnější pohled na věc. V rámci něj je zpochybňována ona dichotomie dobrý-zlý, jež byla přítomna v předchozích bondovských dobrodružstvích: ukazuje se, jak „ti dobří“ obchodují s „těmi zlými“, protože by už nezbyl nikdo jiný, kdo by s nimi do toho šel; americká vládní agentura podezřívá padoucha z toho, že mu jde o ropu; ten zase pod zástěrkou ekologie jako správný terorista – článek v mnohem rozlehlejší síti buněk – chce vydírat vládu; kurz dolaru není, co býval apod. Legendární „černobílé“ SPECTRE je tak nahrazeno mnohem komplikovanějším a komplexnějším QUANTUM.
Pokud tak tihle dva agenti nového tisíciletí mají něco společného, pak je to způsob, jakým se vychází ze žánrové klasiky poloviny minulého století (v případě Bourna špionážní thrillery, v případě Bonda vedle Hitchcockových6 filmů jeho vlastní dobrodružství) a oslovuje se divákova žánrová paměť, protože ústřední postavy paměť nemají - nemůžou tak vzpomínat…
„Bond, James Bond.“
QUANTUM OF SOLACE obsahuje scény, rekvizity anebo konkrétní lokace, které odkazují na „předchozí“ bondovské akce a které si mohou pamatovat pouze diváci sběhlí v Bondově mytologii, ale nikoliv on sám, protože je ještě nezažil. Je to tak poprvé7, co se prohání stokami (podruhé tomu bylo v SRDEČNÝCH POZDRAVECH Z RUSKA); nachází ženu, se kterou se vyspal, v hotelovém pokoji pokrytou olejem (podruhé tomu bylo v GOLDFINGEROVI, akorát olej byl „nahrazen“ zlatem); co ho emancipovaná bond-girl dostává ze šlamastik a vyzývá ho, aby si nastoupil k ní do auta (na rozdíl od V TAJNÉ SLUŽBĚ JEJÍHO VELIČENSTVA si ji ale nevezme, protože ji nenechá pustit „dovnitř“); je mu odejmuto povolení zabíjet a on se mstí, přičemž zjišťuje, že jeho přítel z CIA Felix se zapletl s těmi špatnými (POVOLENÍ ZABÍJET); co má záporák „ekologický“ plán (MUŽ SE ZLATOU ZBRANÍ); co se prohání pouští (DIAMANTY JSOU VĚČNÉ, ŠPIÓN, KTERÝ MĚ MILOVAL, DECH ŽIVOTA); musí svést nerovný souboj v letadle (ŽIJEŠ JENOM DVAKRÁT); skáče z letadla a krk mu zachrání bílý padák (DECH ŽIVOTA)… a spousty, spousty dalších…
Nejedná se přitom o odkazy za každou cenu, které by na sebe okázale upozorňovaly a film se z nich skládal (jako tomu bylo v případě „výroční“ dvacáté bondovky DNES NEUMÍREJ), ale o rozšíření universa kontextualizováním scén do nových vypravěčských rámců. První hodina se navíc velice věrně drží conneryovské linie a syžetu, kdy po otvíráku následuje briefing u M a poté u vývojového oddělení, načež se agent 007 dostane do blízkosti záporákovy a musí usměrnit ženu (Connery a Moore byli jediní Bondové, kteří ženy fackovali, no a Craig od toho také ve scéně na člunu není daleko); vše vrcholí zničením záporákova „sídla“ na netradičním místě.
Divák znalý žánrových pravidel (pokud budeme považovat bondovku za svébytný žánr) ví8, že nesmí chybět:
- Bond představující se „Bond, James Bond“ a pijící „vodka-martini – protřepat, nemíchat“, hrající karty a mající vždy pohotovou, jednorázovou odpověď,
- Znělka Mortyho Normana a gunbarrel, v němž přijde Bond z pravé strany plátna do levé, vystřelí na padoucha/diváka a obraz se zalije krví,
- předtitulková akční sekvence, která většinou nesouvisí s následujícím děním,
- vrcholně estetické úvodní titulky s děvčaty doprovozené ústřední skladbou,
- flirtování s MoneyPenny, která je do Bonda zamilovaná, ale jejich vztah je čistě platonický,
- následná návštěva M iniciující Bonda do dalšího mise,
- Q, který agenta 007 vybaví technickými hračkami s různými vylepšeními (hodinky Omega, auto Aston Martin…),
- bond-girls s „odvážnými“ jmény, z nichž jedna je zrádná a druhá skončí v Bondově nevychladlé posteli před závěrečnými titulky, a především…
- …padouch s maniakálním plánem na ovládnutí světa, který sídlí ve výstředních obydlích a který má většinou určitou fyziognomickou zvláštnost a mile-rád využívá zvířat či technických vymožeností k ohrožení 007.
V CASINU ROYALE jsme ale sledovali, jak se James stává Bondem, Jamesem Bondem, kterého známe z posledních víc jak čtyř dekád, a QUANTUM OF SOLACE tento zrod (nebo přerod, chcete-li) završuje. CASINO ROYALE nám představilo „tupý nástroj“, který hrozně nerad nosí drahé obleky, protože se v nich necítí, nezáleží mu na tom, co pije (vypadá na to snad?), auto vyhraje v soutěži, s milenkou záporákova poskoka se nevyspí a do ženy, která je nakonec přinucena ho zradit, se zamiluje, padoucha nezlikviduje on a jeho sídlo ani nevidíme.9
Viděli jsme, co dělá Bonda Bondem a jak se jím postupně stává, nasazuje si masku, ale ještě jsme se nedozvěděli, jak se ji naučil přijímat a jak to v „jeho“ světě pořádně funguje. To je nám ukázáno v QUANTUM OF SOLACE, ve kterém je hnán pomstou a povinností k vlasti, v předtitulkové sekvenci zničí vyhrané auto, pije nápoj, který neví, jak se jmenuje, ale hrozně mu chutná, vyspí se s šedou kancelářskou myškou, ale ta to odnese a s hlavní bond-girl si vymění pouhý polibek, má najednou na vše odpověď a v závěru zničí padouchovo „sídlo“, ale jeho nechá žít, navlékne drahý oblek, vezme si k tomu svou charakteristickou pistoli a definitivně se stane oním cynickým, citově vyprahlým agentem s povolení zabíjet, kterého známe.10
Zatímco v CASINO ROYALE jsme v předtitulkové sekvenci sledovali, jak získá statut dvou nul – povolení zabíjet, v QUANTUM OF SOLACE před závěrečnými titulky vidíme charakteristický gunbarrel se znělkou Mortyho Normana, kdy Bond nakráčí zprava doleva a zastřelí svého nepřítele/padoucha11. Stal se Bondem, kterého z jeho dlouhé minulosti známe, ale v dalším „dílu“ ho budeme moci vnímat nikoliv jako elegána se smyslem pro nadsázku, ale jako někoho, jehož nitro nám bylo uzavřeno, ale přitom z restartů víme, co ho formovalo.
¨
Vážně, nevážně
Robinn Wood v knize ALFRED HITCHCOCK A JEHO FILMY (prvně vydaná v roce 1965) na stranách 77.-78. v kapitole věnované NA SEVER SEVEROZÁPADNÍ LINKOU porovnává GOLDFINGERA12 a Hitchcockovo opus magnum a ptá se, proč brát vážně něco, co sami autoři neberou vážně, protože tím se nemůže zabývat mysl dospělého člověka a o umění nemůže být řeč, protože chybí organická jednota tématu.
Myslím, že přestože je v QUANTUM OF SOLACE hodně vtipu (jakákoliv scéna s Fiersovou) a sarkasmu (Bondův „nápoj“ ponechaný Greenovi v poušti), film i postava – oproštěná od sebevýsměšnosti let minulých - brána vážně je a stojí za to se jí(m) zabývat, protože nepostrádá ani „vnitřní nutnost toho, co se děje“ a ani „organickou jednotu tématu“.
P.S. Některé věci ale brát vážně dost dobře nejde, viz http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/russia/3331670/Bond-girl-Olga-Kurylenko-accused-of-betraying-homeland.html, i když je to spíš k pláči než k smíchu.
Poznámky:
1) CASINO ROYALE má 94% kladných recenzí na RottenTomatoes a 81% na MetaCritic, zatímco QUANTUM OF SOLACE se drží na 77% kladných recenzí na RottenTomatoes a 67% na MetaCritic. Diváci ohodnotili CASINO ROYALE na ČSFD souhrnně 81% a na IMDb 8.1/10, QUANTUM OF SOLACE 76% na ČSFD
a 7.4/10 na IMDb. Stav k 8. 11. 2008.
2) Vycházet budu přitom z českých a slovenských recenzí, kritik a komentářů uveřejněných na různých internetových portálech, konkrétně na:
http://filmweb.o2active.cz/show.article.aspx?id=105690,
1) CASINO ROYALE má 94% kladných recenzí na RottenTomatoes a 81% na MetaCritic, zatímco QUANTUM OF SOLACE se drží na 77% kladných recenzí na RottenTomatoes a 67% na MetaCritic. Diváci ohodnotili CASINO ROYALE na ČSFD souhrnně 81% a na IMDb 8.1/10, QUANTUM OF SOLACE 76% na ČSFD
a 7.4/10 na IMDb. Stav k 8. 11. 2008.
2) Vycházet budu přitom z českých a slovenských recenzí, kritik a komentářů uveřejněných na různých internetových portálech, konkrétně na:
http://filmweb.o2active.cz/show.article.aspx?id=105690,
http://www.gorilla.cz/article/5583-recenze-quantum-of-solace-velky-bondovsky-podraz.html,
http://www.lidovky.cz/bond-skyta-dostatek-utechy-ddz-/ln_kultura.asp?c=A081030_094706_ln_kultura_svo,
http://www.magazin.cz/hudba-a-film/2650-minimalni-mnozstvi-utechy-nabizi-novy-bond,
http://www.moviescreen.cz/recenze/465/quantum-of-solace,
http://www.lidovky.cz/bond-skyta-dostatek-utechy-ddz-/ln_kultura.asp?c=A081030_094706_ln_kultura_svo,
http://www.magazin.cz/hudba-a-film/2650-minimalni-mnozstvi-utechy-nabizi-novy-bond,
http://www.moviescreen.cz/recenze/465/quantum-of-solace,
http://kultura.ihned.cz/c4-10102870-29959650-005000_d-james-bond-a-quantum-of-solace-film-knihy-zeny-a-vecernice,
http://kultura.idnes.cz/james-bond-je-v-novince-quantum-of-solace-jen-svym-stinem-pec-/filmvideo.asp?c=A081031_181833_filmvideo_kot,
http://www.novinky.cz/clanek/153397-novy-bond-divny-rambo-bez-humoru-a-sexu.html,
http://www.csfd.cz/film/226775-quantum-of-solace/,
http://www.lopuch.cz/klub.php?klub=james_bond___007&to=0,
http://www.okoun.cz/boards/007 .
3) http://cs.wikipedia.org/wiki/Ambientn%C3%AD_hudba .
4) Karel Thein, Rychlost a slzy, Mrtví se nebaví: James Bond a hon na lišku, str. 389.
5) Bondovsky nebondovské Casino, Radomír D. Kokeš, http://filmpub.centrum.cz/quantum-of-solace/94082-james-bond-special-ohlednuti-bondovsky-nebondovske-casino-royale.aspx .
6) Režisér QUANTUM OF SOLACE Marc Forster chtěl, aby atrakce s letadly byla poctou Hitchcockovi a vybral tudíž taková, aby odpovídala celkovému retro-pojetí. Hitchcockovským MacGuffinem (tj. věc naprosto nedůležitá pro diváka, ale podstatná pro postavy, která je popohání kupředu) je celý záporákův plán s vodou, který je jednak upomínkou na neonoirovou ČÍNSKOU ČTVRŤ a jednak na „solární systém“ u jiného Bondova padoucha v MUŽI SE ZLATOU ZBRANÍ.
7) QUANTUM OF SOLACE z „nej“ a „prvenství“ drží tato: jedná se o nejkratší bondovku s délkou 106 minut (nejdelší je CASINO ROYALE), o vůbec první přímé pokračování v bondovském universu (ze série se tak stává seriál) a první duet v případě titulního songu, o který se postarali Jack White a Alicia Keys.
8) Podrobnější článek o trademarcích, který vydal pod názvem Vlastní bondovka server Kinofil, je ke stažení zde: http://www.christmas.webz.cz/vlastnibondovka.doc. Cinema 1/1998 věnovala Bondovi 20 stran (6 stran recenze ZÍTŘEK NIKDY NEUMÍRÁ, zbylých 14 speciálu), naopak tomu bylo u JEDEN SVĚT NESTAČÍ v 1/200, kdy 9 stran zabírá recenze s fotografiemi a 6 stran „přílohy“ – cestopisu a profilu Sophie Marceuové), DNES NEUMÍREJ se v 1/2003 dočkalo 16 stran – 7 stran recenze, 1 strana rozhovoru s režisérem, 8 stran speciálu „Protřepat, nemíchat 007“. Premiere 1/2003 vyhranila 2 strany recenzi DNES NEUMÍREJ, speciálu „007 divů světa“ 9 stran a dokonce vyšlo i „limitované dárkové balení Jamese Bonda“, která obsahovalo velkou Premiere, triko, vodku s olivami, knihu k filmu, deospray a další přílohu k Bondovi (vše za 100,-). Všechna výše zmíněná (tištěná) periodika měla potřebu čtenáře zasvěcovat do bondovského universa a jeho náležitostí.
9) Až v závěru CASSINA ROYALE uslyšíme charakteristické „Bond, James Bond“ a znělku, ale Bond je stále neotesaný: jezdí sice v Aston Martinu, pije vodku-martini a nosí drahý oblek, ale k němu má obrovskou zbraň. V QUANTUM OF SOLACE ani jednou z Bondových úst neslyšíme představení, zato padá z úst záporáků. (Bond se ale formulí „Bond, James Bond“ nepředstaví ani v THUNDERBALLU či SRDEČNÝCH POZDRAVECH Z RUSKA).
10) Srovnej úvodní scénu z CASINA ROYALE (včetně Bondova oblečení, zbraně a řečí) se závěrečnou z QUANTUM OF SOLACE. Z toho vyplývá, že gunbarrel plní i rámující funkci.
11) CASINO ROYALE gunbarrel se znělkou nemělo hned v úvodu, jak bývá zvykem, ale až před ústředním songem, protože jsme nejdříve museli vidět, jak Bond získá povolení zabíjet. Poznali jsme tak, že gunbarrel pochází již z prvního a nikoliv druhého zabití, které bylo „špinavé“ a odehrávalo se na záchodcích s bílými kachličkami.
12) ALFRED HITCHCOCK A JEHO FILMY, Robin Wood, str. 77. – 78. Plné znění porovnání: „Film, ať už se jedná o nenáročnou zábavu či nikoli, uměleckým dílem buď je, nebo není. A základní a nejvlastnější vlastností uměleckého díla je organická jednota tématu. GOLDFINGER jen hromadí pečlivě vykalkulované útržky děje s ohledem na kasovní úspěch filmu. Film postrádá mimo své zápletky určitou vnitřní nutnost toho, co se děje. V jeho průběhu se vyvíjí pouze dějová zápletka, přičemž je zřejmé, že podstatou organické výstavby filmu je právě jeho vývoj. GOLDFINGERA však, jak mi jistě někdo připomene, nelze brát vážně. Tím hůře pro něj. Pokud autoři tento film nemysleli vážně, proč by ho měl brát vážně někdo jiný? Nedokážu totiž dost dobře pochopit, jak se může mysl dospělého člověka zabývat něčím, co alespoň v jistém smyslu nelze brát vážně. Na úrovni dějové zápletky (pokud si však dovedeme představit zápletku nezávisle na syžetu, což je obtížnější, než by se mohlo na první pohled zdát) se NA SEVER SEVEROZÁPADNÍ LINKOU také nebere vážně. Jinými slovy řečeno, nikdo na nás nechce, abychom doslovně uvěřili tomu, že by se něco podobného mohlo stát. Dívali bychom se však velice povrchně, kdybychom viděli jen zápletku. Onen lehce ironický tón, který na úrovni zápletky vnímáme, má soustředit naši pozornost na jiné významové roviny filmu. Sebevýsměšný rozměr filmů s Jamesem Bondem je naopak jen velice rafinovaný způsob, jak umožnit divákovi, aby mohl bez doprovodných výčitek uspokojit své potenciální sklony k sadismu a potřebu sexuálního ,vzrušení´.“
http://kultura.idnes.cz/james-bond-je-v-novince-quantum-of-solace-jen-svym-stinem-pec-/filmvideo.asp?c=A081031_181833_filmvideo_kot,
http://www.novinky.cz/clanek/153397-novy-bond-divny-rambo-bez-humoru-a-sexu.html,
http://www.csfd.cz/film/226775-quantum-of-solace/,
http://www.lopuch.cz/klub.php?klub=james_bond___007&to=0,
http://www.okoun.cz/boards/007 .
3) http://cs.wikipedia.org/wiki/Ambientn%C3%AD_hudba .
4) Karel Thein, Rychlost a slzy, Mrtví se nebaví: James Bond a hon na lišku, str. 389.
5) Bondovsky nebondovské Casino, Radomír D. Kokeš, http://filmpub.centrum.cz/quantum-of-solace/94082-james-bond-special-ohlednuti-bondovsky-nebondovske-casino-royale.aspx .
6) Režisér QUANTUM OF SOLACE Marc Forster chtěl, aby atrakce s letadly byla poctou Hitchcockovi a vybral tudíž taková, aby odpovídala celkovému retro-pojetí. Hitchcockovským MacGuffinem (tj. věc naprosto nedůležitá pro diváka, ale podstatná pro postavy, která je popohání kupředu) je celý záporákův plán s vodou, který je jednak upomínkou na neonoirovou ČÍNSKOU ČTVRŤ a jednak na „solární systém“ u jiného Bondova padoucha v MUŽI SE ZLATOU ZBRANÍ.
7) QUANTUM OF SOLACE z „nej“ a „prvenství“ drží tato: jedná se o nejkratší bondovku s délkou 106 minut (nejdelší je CASINO ROYALE), o vůbec první přímé pokračování v bondovském universu (ze série se tak stává seriál) a první duet v případě titulního songu, o který se postarali Jack White a Alicia Keys.
8) Podrobnější článek o trademarcích, který vydal pod názvem Vlastní bondovka server Kinofil, je ke stažení zde: http://www.christmas.webz.cz/vlastnibondovka.doc. Cinema 1/1998 věnovala Bondovi 20 stran (6 stran recenze ZÍTŘEK NIKDY NEUMÍRÁ, zbylých 14 speciálu), naopak tomu bylo u JEDEN SVĚT NESTAČÍ v 1/200, kdy 9 stran zabírá recenze s fotografiemi a 6 stran „přílohy“ – cestopisu a profilu Sophie Marceuové), DNES NEUMÍREJ se v 1/2003 dočkalo 16 stran – 7 stran recenze, 1 strana rozhovoru s režisérem, 8 stran speciálu „Protřepat, nemíchat 007“. Premiere 1/2003 vyhranila 2 strany recenzi DNES NEUMÍREJ, speciálu „007 divů světa“ 9 stran a dokonce vyšlo i „limitované dárkové balení Jamese Bonda“, která obsahovalo velkou Premiere, triko, vodku s olivami, knihu k filmu, deospray a další přílohu k Bondovi (vše za 100,-). Všechna výše zmíněná (tištěná) periodika měla potřebu čtenáře zasvěcovat do bondovského universa a jeho náležitostí.
9) Až v závěru CASSINA ROYALE uslyšíme charakteristické „Bond, James Bond“ a znělku, ale Bond je stále neotesaný: jezdí sice v Aston Martinu, pije vodku-martini a nosí drahý oblek, ale k němu má obrovskou zbraň. V QUANTUM OF SOLACE ani jednou z Bondových úst neslyšíme představení, zato padá z úst záporáků. (Bond se ale formulí „Bond, James Bond“ nepředstaví ani v THUNDERBALLU či SRDEČNÝCH POZDRAVECH Z RUSKA).
10) Srovnej úvodní scénu z CASINA ROYALE (včetně Bondova oblečení, zbraně a řečí) se závěrečnou z QUANTUM OF SOLACE. Z toho vyplývá, že gunbarrel plní i rámující funkci.
11) CASINO ROYALE gunbarrel se znělkou nemělo hned v úvodu, jak bývá zvykem, ale až před ústředním songem, protože jsme nejdříve museli vidět, jak Bond získá povolení zabíjet. Poznali jsme tak, že gunbarrel pochází již z prvního a nikoliv druhého zabití, které bylo „špinavé“ a odehrávalo se na záchodcích s bílými kachličkami.
12) ALFRED HITCHCOCK A JEHO FILMY, Robin Wood, str. 77. – 78. Plné znění porovnání: „Film, ať už se jedná o nenáročnou zábavu či nikoli, uměleckým dílem buď je, nebo není. A základní a nejvlastnější vlastností uměleckého díla je organická jednota tématu. GOLDFINGER jen hromadí pečlivě vykalkulované útržky děje s ohledem na kasovní úspěch filmu. Film postrádá mimo své zápletky určitou vnitřní nutnost toho, co se děje. V jeho průběhu se vyvíjí pouze dějová zápletka, přičemž je zřejmé, že podstatou organické výstavby filmu je právě jeho vývoj. GOLDFINGERA však, jak mi jistě někdo připomene, nelze brát vážně. Tím hůře pro něj. Pokud autoři tento film nemysleli vážně, proč by ho měl brát vážně někdo jiný? Nedokážu totiž dost dobře pochopit, jak se může mysl dospělého člověka zabývat něčím, co alespoň v jistém smyslu nelze brát vážně. Na úrovni dějové zápletky (pokud si však dovedeme představit zápletku nezávisle na syžetu, což je obtížnější, než by se mohlo na první pohled zdát) se NA SEVER SEVEROZÁPADNÍ LINKOU také nebere vážně. Jinými slovy řečeno, nikdo na nás nechce, abychom doslovně uvěřili tomu, že by se něco podobného mohlo stát. Dívali bychom se však velice povrchně, kdybychom viděli jen zápletku. Onen lehce ironický tón, který na úrovni zápletky vnímáme, má soustředit naši pozornost na jiné významové roviny filmu. Sebevýsměšný rozměr filmů s Jamesem Bondem je naopak jen velice rafinovaný způsob, jak umožnit divákovi, aby mohl bez doprovodných výčitek uspokojit své potenciální sklony k sadismu a potřebu sexuálního ,vzrušení´.“
