V dnešním blogu bych se chtěl zabývat otázkou, kterou nadnesl Kordus ve svém hodnocení Prokletí na své stránce, a to tou, jestli hororový mág Wes Craven opravdu stárne a nedokáže přijít už s ničím novým a jenom neustále dokola používá ta samá otřepaná klišé a už s nimi ani nedokáže pořádně pracovat, nebo jestli se snaží točit jako za mlada, jenom ho svazuje hollywoodský styl natáčení. Prokletí jsem sice neviděl, takže hodnocení nechám na Kordovi, který z něj nebyl nijak zvlášť nadšen (na druhou stranu já zas nebyl tak nadšený z Mé sestry vlkodlaka, ani jednoho dílu, tak snad...) a vím, jak se se zlou potácel u kritiků, kdy nejlepší hodnocneí bylo ve smyslu "na Cravena slabé, na video adekvátní, ale proč s tím do kina?". Zato jsem viděl Wesův zatím poslední kousek Noční let, o němž bych moc rád něco napsal a už se těším, co na to bude říkat můj "hororový" souputník, díky kterému tohle píšu.
Na začátek bych rád předeslal, že dle mého Wes opravdu nestárne, a pokud ano, tak "zraje jako víno" (omlouvám se, že jsem otřepanější frázi v tu chvíli nevymyslel), protože sledovat, jak si umně pohrává s jednotlivými klišé a ta neustále narušuje, aby se k nim v mnohými kritizovaném závěru vrátil, je potěšení čiré rozkoše. Ze všeho nejvíc připomíná Noční let jeho první snímky jako Last House on the Left či Hills Have Eyes, s tím rozdílem, že se nijak zvlášť nevyjadřuje k politickým či jiným otázkám, pokud pominu naťuknutí tématu terorismu, a pak se najednou zvrhne v typickou vyvražďovačku a hru na kočku a myš se všemi myslitelnými a i nemyslitelnými klišé a nelogičnostmi s tím, že jedni to berou jako návrat k parodickému (spíše ale "pastišovému") Vřískotovému obodobí (zaslouží si být tak nazýváno s velkými písmeny?) a druzí jako jednoduše nezvládnutý závěr, přičemž ani jedna strana nemá pravdu, protože pravdu mám jenom já, jak to tak bývá. :-)
U tohoto filmu je nutné víc než u jakéhokoliv jiného si všímat technického zpracování, protože pokud člověk pomine špatné triky, se kterými se Wes údajně nevalně potácel již v Prokletí, jak referoval Kordusek na svém blogu, celý film je založen na ostrých přechodech mezi světlem a stínem, kdy film nemá dvě části, jak mnozí kritici a recenzenti nalhávají, ale ve skutečnosti tři: v první se jedná o až "linklaterovskou" variaci na téma "setkají se dva" ve stylu Před soumrakem či Před úsvitem, druhá, nejlpeší část se naopak nesoustřeďuje na oba stejnou měrou, ale pouze na skvostného Cilliana Murphyho, o kterém se ještě zmíním, odděleného právě celou druhou část (odehrávající se v noci) nasvícením, a třetí, ve které přebírá iniciativu hlavní hrdinka filmu, se odehrává ve dne a začíná ve chvíli, kdy osvětlovači osvítí jí. Celý film je až hitchcockovsky vystavěný, přičemž tento pocit jednak evokuje hudba Marca Beltramiho, která dodává filmu neskutečný drajv a je hodně "atmosferotvorná", druhak také celkové nasnímání - podhledy na budovy, práce s matením diváka a další "hitchcockovské" atributy".
Noční let, opravdu milé a kvalitní překvapení, v jehož spojitosti je často zmiňováno, jak moc se ten film podobá Schumacherově Telefonní budce, ač nedosahuje jeho kvalit a jak moc je překvapivé, že se tak málo střídá prostředí ve filmu Wese Cravena (jeden z důvodů, proč jsem zmiňoval podobnost s jeho prvotinami), stojí jednak na výše zmíněném, a taky na hereckých výkonech. Pokud Cillian Murphy prošel Boyleovou adaptací na Den triffidů 28 dní poté vcelku bez povšimnutí, ač hrál hlavní roli, v Nolanově začínajícím Batmanovi jako hlavní záporák byl nezapomenutelný a jeho ostře řezaná tvář a hluboké modré oči dávají představu o romanticky založeném mladíkovi vhodném do komedií po boku Richarda Gerea, při bližším pohledu je právě on vhodným aspirantem na záporné postavy, protože ty oči jsou hluboké a skrývá se v nich ZLO! Rachel McAdams bývá Často pejorativně označováno jako "přívěšek hlavního hrdiny" či ještě hůře, a ono by se s tím dlao při pohledu na její filmografii, čítající Protivné sprosté holky, druhého Austina Powerse či Nesvatbovi, i víceméně souhlasit, ale evidentně se jí tahle "typizace" jejich hereckých úloh již nezamlouvá a rozhodla se s tim něco udělat, a dle mého soudu i velice úspěšně hlavně díky scénaristicky dobře a hlavně černohumorně zvládnutému přerodu.
Víc herců zde ani není anebo nejsou tak podstatní, Brian Cox navíc odvádí jen svůj standard, a tak celý film stojí na umně napsaném scénáři pracujícím s vývojem postav a jednoduchou, ale opravdu kurevsky údernou zápletkou, neustálou filmovou sebereflexivností a vynikajících hercích v hlavní roli, o dokonale zvládnuté technické stránce, dělící film a postavy v něm na 3 části, ani nemluvě. Opravdu milé překvapení, můj aspirant na nejlepší thrillerový zážitek roku a důkaz, že Wes nestárne, jenom střídá sračku s genialitou. A co na to pan Kordus?
Žádné komentáře:
Okomentovat