sobota, dubna 22, 2006

Fillmová setkání, den první

Vzhledem k tomu, že jsem celý víkend na Filmových setkáních v Hustopečích u Brna, setkáte se zde se třemi posty, které se budou zaobírat jednak úrovní oné samotné akce (ale kritizovat někoho, koho znáte, je vždy těžké, i když tady zatím není co... :-)), druhak jednotlivých filmů, které sice z dramatrgického hlediska jsou vleice dobrou volbou o tom, co je to ten žánr, ale jsou natolik zprofanované, že na jejich nosnou půdu není možné cokoliv nového říct.
Protože se toho první den moc nestalo a stejně se začínala až ve večerních hodinách přednáškou Tetsua ve 21:00 a následným promítnutým Jonzeho filmu Adaptace z pera Charlieho Kaufmana, který svůj žánr teprve hledá, zaměřím se nejdříve na svou velice strastiplnou cestou. Ta začala telefonátem na informace, v kolik že mi to jede (údajně 10:30 ze Zlína do Brna z 1. nástupiště), 10:21 žádný autobus a na nástupišti ani noha, na čež se dozvídám, že paní za okénkem na drahách je úplně píča, která vás ještě seřve za to, že svoji práci dělá na hovno. A protože takovou krávu nejvíc naserete tím, že se na ni ještě víc usmějete, raději jsem se poroučel poté, co jsem se jí vysmál a zjistil spoj přes Hradiště do Brna, který se ovšem po cestě dvakrát zastavil kvůli přehřátí motoru, a tak jsem na místo určení dorazil o půlhodiny později. Tím místem určení nemyslím ještě Hustopeče, protože by tam nikdo nebyl, ale hospodu Pegas poblíž Špalíčku, kde jsem si - v případě některých kvůli rodinným povinnostem jenom chvíli - s databázovými identitami jako Jalu, Brouk, velky_blb a Garfielď či Matrix, pročež se šlo na 16:45 na V for Vendeta, o čemž (nebo spíše "o které") Vám poreferuji v příštích dnech, ale díky ní, ač to za to stälo, mně ujel autobus i vlak do Hustopeč. Sjel jsme tedy do Olympie a tam si stopnul hodného kluka s přítelkyní, ovšem bez dálniční známky, a tak jim cesta trvala skoro hodinu a požadovali za ni 150,-, což je o jednu polovinu větší cena než cesta do Brna, a to za necelých 17 km, grr. A stejně jsem dorazil pozdě, ale teď již k samotnému programu...
Tetsuo vyl na začátku svého úvodu, který byl proložen opravdu vtipnými vtípky a navíc Tetsuo má tu schopnost vysvětlit složitější věci tak, že je pochopí i úplný filmologický antitalent, i když se mu to třeba v jednom případě (v tom dotazovaném) u sémantiky, sémiotiky a pragmatiky příliš nezdařilo. V rychlosti projel vývin žánru, jeho dobové změny, odkazoval se k různým autorům a poté si vzal i slovo před Adaptací, která dle něj teprve svůj žánr hledá, avšak diskuze po ní se bohužel nekonala a jedni se odebrali spinkat, popř. provést hygienu a něco si ještě číst (do této ksupiny jsem spadal i já a četl jsem si Karla Theina - Rychlost a slzy) a druzí se dívali na Mrtvou nevěstu Tima burtona, kterou jsem viděl již tento měsíc 3x, tudíž jsme zhlédnul jenom úvodních dvacet minut, které mám nejradši, a šel spinkat. Mimochodem moje recenze na DVD Mrtvé nevěste, kde se zaobírám i žánrovým čtením, je na stránkách Kinemy a již jsem na ni jednou odkazoval, tak hledejte. :-)
Adaptace: Rád bych zmínil, že to není tak šílené, jak se může dle synopse zdát a že se ta změť témat nakonec stejně v závěru slije jenom do jednoho - každý se musí přizpůsobit, jinak je sežrán okolím. Film o tom, jak těžké je něco napsat, zaobalený do řádné mystifikační hry, v které se začíná uvěřitelně archivními záběry z natáčení V kůži Johna Malkoviche, se v geniálním závěru zvrtne a scénáristického žezla se ujme Andyho úspěšnější bratr, scénárista béčkových, do sebe zamotaných a samožerských filmů, Donald a Charlie Kaufman najde svůj pravý konec ještě dřív, než začne koktat a plešatět ve skutečném životě. A obdivuji herce, kteří dokázali tak nejednoznačně napsané postavy zahrát s takovou ironií! Tak jak tak nejumírněnější, nápady tryskající a mému srdci nejblížší, protože nejlepší film Jonze a Kaufmana! Z žánrového hlediska by se dala Adaptace zařadit do odrůdy filmů o filmu či reflektující a hlavně demýtyzující hollywoodský systém a továrnu na sny samotnou, ve skutečnosti ale Adaptace má nejblíže k biografii, ovšem biografii z ranku děl Zelenkových (pokud mám šáhnout k přirovnání po nějakém českém filmaři) a v závěru se z tohoto filmu o hledání žánru stane thriller, ovšem s tak krásnou ironií, že jde evidentně o záměr a Adaptace nakonec úspěšně vznikla, i když jinak, než si asi Susan Orleanová představovala, když ji bylo řečeno, že podle její knihy Zloděj orchidejí bude natočen film, a svůj žánr taky našla - film o genezi.
Mrtvá nevěsta: Mrtvá nevěsta, potácející se žánrově někde mezi hororem, muzikálem a romancí, vycházející z židovské pohádky s velice jednoduchou premisou. Celý děj a nastálou situaci zlehčuje pomocí ironického humoru, pokud by hrozilo, že sklouzne k přehnanému patosu, přílišnému sentimentu či dokonce kýči, ať již se jedná o scénu, v níž si Nevěsta vylívá srdce, a nejednou ji vyleze z oka či hlavy červ, nebo už úvodní scéna s rozlétlým motýlem, který proletí kolem „řezníků“ zabíjejících ryby, tj. jiné zvíře. V tomto ohledu je nutné se pozastavit nad několikrát zmiňovaným koncem, který nič takového výše zmíněného bohužel neobsahuje, ani nic tomu podobného, a zbývá jenom tudíž přemýšlet, jestli to byl Burtonův záměr a vždycky inklinoval k normálnosti, nebo se jedná o novou cestu v jeho tvorbě, danou scénářem Augusta, který již do jeho předchozího filmu zakomponoval rodinný motiv – v případě Karlíka a továrny na čokoládu či Velké ryby, v níž to bylo nejpatrnější. Přesto naprosto nejkouzelnější scéna filmu, kterou má na starost evidentně spoluscénáristka mající na svědomí i Beetlejuice, je ta, v níž se z krbu začnou vynořovat duchové a zemřelí vůbec. Ano, je to právě závěr filmu, přibližující se racionálnu víc než iracionálnu, toho Burtona, který v Planetě opic tak neskrývavě fandil opicím, ve Velké rybě dal za pravdu fantastům a vždy fandil otevřeně vyvrhelům, nejočividněji snad v jeho biografickém snímku Ed Wood.

A je nutné se zmínit o nádherných scénách hry na klavír, jedněch z nejromantičtějších scén, které byly v posledních letech k vidění, obsahujících jemnou narážku na krále stop-motion animace, pomocí níž vznikala i Mrtvá nevěsta, Rayi Harryhausenovi. Na Mrtvé nevěstě Tima Burtona je nejvíce potěšující fakt, že ač primárně projekt pro děti anebo nejlépe pro celou rodinu, hororové scény jsou opravdu strašidelné i pro odrostlejšího diváka a dojemné scény opravdu fungují a chytnou za srdce.

Žádné komentáře: