V dobách, kdy vyprávění z předalekých galaxií bylo otázkou budoucnosti a pozdější tvůrce, který má dnes přece jen blíže k postavě Darth Vadera než k Lukeovi Skywalkerovi kvůli tomu, že z autorského filmu udělal navýsost masovou zábavu s přívěsky hraček a jiných přebytečností, sice v mládí sledoval samurajské filmy Akiry Kurosawy a ze všeho nejvíc miloval klasické béčkové sci-fi seriály v čele s Flashem Kordonem, ale nálada v 60. letech rozhodně nebyla tak optimistická jako v 80. už kvůli „slavné“ studiové krizi, kterou museli zachránit až tvůrci „nového Hollywoodu“ (či snad „nového nového Hollywoodu“?). Od 40. let začínala být velká hollywoodská studia v krizi, protože v kinech klesaly tržby a osvědčené žánrové formulky, které do té doby táhly, novou generaci diváků již nezajímaly. Vedoucí studia si nevěděli rady, jak nastálou situaci řešit, a zkázu dokonala televize, která v 50. letech způsobila ještě větší odliv diváků a ani nové experimenty s čichovými filmy či prostorovými filmy zapomocí 3d-brýlí se neosvědčily, a tak klasičtí hollywoodští tvůrci jako Hawks, Wilder, Fuler či Ford anebo Hitchcock lákali na „širokoúhlé“ a „velkolepé“ filmy, které si diváci v kinech mohli jedině užít, protože ořezem na televizní obrazovce by ztratily své kouzlo, ale ani tohle moc nepomohlo. Bylo to hlavně kvůli tomu, že vedoucí studia byli staří lidé, kteří nedokázali promptně reagovat na problematiku, která tehdy mladé, rozbouřené lidi zajímala a nechápali, proč mladí lidé ztrácejí čas užíváním opojných a návykových látek a vysedáváním v drive-in kinech. V drive-in kinech se totiž promítaly filmy, které jim mohli nabídnout to, co od velkých studiích nedostali, a jeden známí tvůrce a producent Roger Corman (mající na svědomí ale i ceněné adaptace Poeových děl) věděl, co mladí chtějí – sex a násilí. Hodně se inspiroval novinovými zprávami a pokud zrovna lidi reagovali na článek o motorkářích, natočil se film o nich a návštěvnost byla zaručena. Tyhle filmy točili většinou studenti Kalifornské univerzity (UCLA) či Jihokalifornské univerzity (USC), kteří za mizivý anebo vůbec žádný peníz byli rádi, že mohli „žít filmem“, jako to viděli v „zevlovacích“ filmech francouzské nové vlny od předních kritiků Cahiers du Cinema Truffauta, Chabrola, Rivetta, Rohmera či Godarda. 
Byl to hlavně evropský způsob narace, který tehdy zapříčil vznik nové vlny a bylo by hloupé tvrdit, že se točily jenom filmy o sexu, drogách a násilí, protože hlavně šlo o zachycení problémů té které doby a náhled na klasickou rodinu té doby či demytizování amerického snu. Mladý George Lucas, student UCLA, který měl vždycky blíže spíše k souputníkům z USC, kteří nezvládali srozumitelně podat příběh a byli založeni moc na technickou stránku díla, se inspiroval prací Jeana-Luca Godarda, který filmem U konce s dechem v hlavní roli s Jeanem-Paulem Belmondem takříkajíc založil francouzskou novou vlnu, když v jeho filmech byl cítit vliv klasických hollywoodských snímků zlatého věku, ale to vše s novým nádechem autorské sebereflexe a zajímavou prácí s narací (čili filmovým vyprávěním).
I když kolem pravého a správného zařazení jistých tvůrců do nového Hollywoodu či nového nového Hollywoodu panují pochyby, je stoprocentně jisté, že tvůrci první vlny byli hodně sehraný tým, který si užíval život na večírcích a čím dál tím víc se propadali do osidel nezávazného bytí a slávy v brzkém věku, na což poté mnozí z nich dojeli, a tvůrci druhé nové vlny v čele se Spielbergem, DePalmou, Scorsesem a právě Francisem Fordem Coppolou (ten debutoval právě u Cormana Demencí 13) a Georgem Lucasem byli opravdoví cinefilové, kteří neznali vlastně nic jiného než filmy, ze kterých těžili. Coppola stál tehdy na konci 60. let za kamerou klasického hollywoodského muzikálu Divotvorný hrnec s Fredem Astairem a Petulou Clarkovou a na pomoc si vzal jako svou pravou ruku George Lucase, který sekundoval Coppolovi i při jeho následujícím, svobodném a autorském filmu Lidé deště, převážně zaplaceném z peněz, které obdržel za době vzniku poplatný Divotvorný hrnec (a celé natáčení dokumentoval snímkem Filmmaker).
I když kolem pravého a správného zařazení jistých tvůrců do nového Hollywoodu či nového nového Hollywoodu panují pochyby, je stoprocentně jisté, že tvůrci první vlny byli hodně sehraný tým, který si užíval život na večírcích a čím dál tím víc se propadali do osidel nezávazného bytí a slávy v brzkém věku, na což poté mnozí z nich dojeli, a tvůrci druhé nové vlny v čele se Spielbergem, DePalmou, Scorsesem a právě Francisem Fordem Coppolou (ten debutoval právě u Cormana Demencí 13) a Georgem Lucasem byli opravdoví cinefilové, kteří neznali vlastně nic jiného než filmy, ze kterých těžili. Coppola stál tehdy na konci 60. let za kamerou klasického hollywoodského muzikálu Divotvorný hrnec s Fredem Astairem a Petulou Clarkovou a na pomoc si vzal jako svou pravou ruku George Lucase, který sekundoval Coppolovi i při jeho následujícím, svobodném a autorském filmu Lidé deště, převážně zaplaceném z peněz, které obdržel za době vzniku poplatný Divotvorný hrnec (a celé natáčení dokumentoval snímkem Filmmaker). 
Úspěch, který svébytný autor Francis Ford Coppola zažil díky oscarovému ocenění za válečné drama Patton, mělo vliv takový, že založil malou distribuční firmičku Američan Zoetrope (která prošla mnohými mutacemi a pády i vzlety a funguje dodnes), nazvanou podle optické hračky z 19. století a jež měla za cíl pomáhat mladým začínajícím tvůrcům k jejich prvním filmům a filmy produkované American Zoetrope se měly na hony lišit tím, co plodil hollywoodský systém té doby. A jedním z prvních filmů byl právě THX 1138, založený na krátkém studentském filmu Electronic Labyrinth THX 1138 4EB, v němž tehdy ještě neutíkal Robert Duvall jako později v celovečerním filmu a vlastně se jednalo jenom o 15minutový záznam útěku odehrávající se v odosobněné budoucnosti, který postrádá něco jako příběh a jehož pointa a i celkové vyznění je úplně jiné než v celovečerním filmu, jemuž jako inspirační zdroj posloužil i ústav pro drogově závislé jedince Delancey Street Foundation, v němž se stejně jako v THX 1138 vyholovaly hlavy dohola. Poslední dobou se stalo oblíbeným tvrdit, že Lucasův debut, shodou náhod také sci.fi, se tolik liší od hvězdné opery nového tisíciletí, že je nutné podívat se tomuto tvrzení blíže na zoubek: jsou zde sice postavy, které jsou nejisté a jejich motivace nám nejsou zcela známé, záběry jsou snímány v celcích či obřích detailech, vyprávění je poměrně jednoduché a táhlé, na první pohled nezáživné a únavné i v rámci akčních scén, protože se většina lidí ztotožní s letargií hlavního hrdiny… Ale oba filmy (v druhém případě však spíše hexalogie) reagují na to, co bylo pro tu kterou dobu příznačné: Star Wars vznikaly v optimistických 80. letech, naopak THX 1138 reagovaly na vyhrocené politické situace, kdy děti se ve školách bouřili, nesouhlasili s válkou ve Vietnamu a aféra Watergate byla na zhroucení. O tom, že THX 1138 způsobil krach distribuční firmy American Zoetrope i přesto, že se Warneři na poslední chvíli zhrozili a přestříhali film tak, aby vyhovoval publiku, nikdo dnes již nepochybuje a ani se není čemu divit, protože na rozdíl od následujícícho filmu George Lucase Americké grafitti se nestrefil tvůrce do většinových nálad lidí. 
V rámci Projektu 100 se k nám dostává režisérská verze filmu, která poněkud ničí původní kouzlo filmu, který byl založen na minimalistickém podání a podepsalo se na něm – avšak v kladném slova smyslu – to, jak vznikal. Většina scén totiž tehdy vznikala hodně spartansky, bez povolení natáčet na patřičných místech, což filmu dodávalo na působivosti hlavně v závěru, natáčeném v sanfranciském metru. V roce 2003 se ale George Lucas ke snímku spolu se scénáristou a zvukařem Walterem Murchem vrátil a stvořil režisérský sestřih filmu, který má krom jedné scény s policajty navíc i upravené digitální efekty, takže uvidíte továrnu droidů v celé své kráse, chodby jsou teď „bezútěsnější“ a je tam víc lidí, hlavně mimozemšťanů apod. Tvůrce George Lucas, který nám dal Star Wars a ukázal, že i ten nejmainstreamovější blockbuster může být navýsost autorským dílem od začátku až do konce, i když pořád sní o natáčení porna a režírování až ve střižně jako u dokumentů, sice vyrůstal na béčkových filmech, ale dlouhou dobu chtěl být závodníkem, čehož se vzdal po autonehodě, kdy zážitky z následného léčení, na kterém se rozhodl pro filmovou dráhu, přetavil do podoby utopické antifašistické orwellowské vize.
THX 1138, s dokonalou prácí se zvukovými efekty (později tak byl nazván záštit kvality u filmů a her) a tónováním většinou chladných a sterilních barev, vypovídající ze všech Lucasových filmů nejvíce a nejlépe o oblíbeném Georgovém tématu „klece“, v které jsme uzavřeni a z které jsme neschopni se dostat, protože nás zužuje strach, začíná úvodními rolujícími titulky, jako to viděl v jednom z filmů Flashe Gordona, v rádiu je slyšet zpráva o jistém wookiem, před kterým utekl policista a byla vystřižena z technických důvodů scéna v odpadkovém koši, který měl drtit hlavní hrdiny a hned úvodní záběr je z Bucka Rogerse… Těch 40 000, které Warneři požadovali vrátit, protože dostali něco úplně jiného, než očekávali zkostnatělí šéfové studia, za to stálo. Lucas, mnohými proklínaný neschopný vypravěč, který nedokáže napsat scénář a vést příběh, předtím, než zavedl do širšího povědomí pojmy jako „merchandasing“ a „blockbuster“, byl i mladým rozbouřeným filmařem-intelektuálem, který se vyjadřoval ke generačním problémům a svým debutem dle svých vlastních slov vyjádřil, že svět opravdu není tak hezký, jak mu ho mnozí líčili… Lucas je jednoduše tvůrce, který je sice kritizován za to, že přinesl jenom to špatné novému Hollywoodu, i když se nejvíc zasloužil z druhé generace tzv. „movie brats“ o jeho vzkříšení, ale všechno co dělá, dělá s láskou a zapálením, že už je jasné, co znamenají ty tajné „pořadové čísla“ hlavních hrdinů ve filmu: THX jako „sex“ a LUH jako „love“… Snad ho nikdy nezaslepí nic jako svého hlavního hrdinu, i když již dospěl a uvědomil si, že do systému spadat musí a je zbytečné bojovat proti němu, když je možné rozvracet ho uvnitř něj… a navíc k tomu má tolik hraček, že až do důchodu může jenom produkovat filmy, které by byly třeba stejně „úspěšné“ jako propadák Kačer Howard… 
Žádné komentáře:
Okomentovat