Glosář: PROJEKT 140

Musím se přiznat, že debata okolo toho, nakolik je Projekt 100, jenž to dotáhnul letos už do svého 14. ročníků z původně plánovaných desíti, nekoncepční a dramaturgicky nezvládnutý, mě už pomalu otravuje. Všichni kritici namítající něco proti tomu, že na základě jednoho filmu si člověk neudělá představu o určitém stylu anebo tendenci té doby bez potřebného lektorského úvodu anebo zasvěcení, které Filmové listy Projektu 100 nemohou a opětovně ani nebyly schopny poskytnout, mají pravdu. Když uvidíte NA SEVER SEVEROZÁPADNÍ LINKOU, nevíte, jak k ní Hitchcock dospěl, jestli jste nebyli na METROPOLIS Fritze Langa, tak vám asi poetika německého expresionismu zůstane v případě KABINETu DR. CALIGARIHO utajena; záslužný je ale návrat k původní koncepci uvádět „kultovní filmy“, tj. filmy určené pro určitou subkulturu, která je až nábožensky uctívá a napodobuje, ale nejsou to kousky masové a lehce přijatelné.

Takových je letos hned několik, od KABINETKU DR. CALIGARIHO, který ale má spíše ke klasice, po Antonioniho v jeho filmografii nejméně výrazný, zato dle mého jeden z nejlepších – ZABRISKIE POINT, až k kultovní půlnoční podivnosti a podvratnosti SVATÉ HORY Alejanda Jodorowského či Anderssonova TY, KTERÝ ŽIJEŠ anebo Mallickova NOVÉHO SVĚTA, na němž se bohužel stihli ukojit snobové a elitáři a jako jediný se dostal do širší distribuce, i když pouze na DVD.

Dalo by se diskutovat, nakolik je vhodné vypustit na návštěvníky P100 zrovna SVATOU HORU od Jodorowského, když by bylo lepši započít ještě známějším KRTKEM a skuhrat nad tím, že ze slibovaných kousků se do výsledné „desítky“ nedostal DONNIE DARKO v režisérském sestřihu a ťukat si na čelo při zařazení OBRAZŮ STARÉHO SVĚTA, jedinému formálně poplatnému filmu době vzniku z celé nabídky, ALE… Takhle kvalitní nabídka titulů tady nebyla roky a vypadá to, že odvolání Jiřího Králíka a šetření, kde se dá (na LFŠ vzbudil divácký ohlas TY, KTERÝ ŽIJEŠ, tak ho tam šoupneme, když předtím byly k vidění PÍSNĚ Z DRUHÉHO PATRA; NÁMĚSTÍ SPASITELE putovalo nějakou dobu v Přehlídce Střední Evropy, a tak nás to vyjde levněji…), Projektu 100 jenom prospělo.

Mám za to, že by všechny filmy měly být viděny na velkém plátně a s pořádným ozvučením a pokud by náhodou někoho zajímal můj žebříček od nejlepšího po nejhorší, resp. „nejzastaralejší“ (=poplatné době), pak tady je: 1. SVATÁ HORA, 2. NOVÝ SVĚT, 3. ZABRISKIE POINT, 4. AGUIRRE, HNĚV BOŽÍ, 5. KABINET DR. CALIGARIHO, 6. NENÁPADNÝ PŮVAB BURŽOAZIE (+ANADLUSKÝ PES), 7. TY, KTERÝ ŽIJEŠ, 8. OBRAZY STARÉHO SVĚTA, 9. NÁMĚSTÍ SPASITELE, 10. ŽELVY MOHOU LÉTAT. Navíc je slibována i restaurace některých snímků tak, jak nemohly být doposud viděny, což takové SVATÉ HOŘE jenom prospěje, ale nedočkal se jí bohužel AGUIRRE, jehož obrazová a zvuková kvalita působí v multiplexu anebo větším kině promítajícím klubové filmy nepatřičně.

Problematičtější než co do dramaturgie a koncepce (přece jenom je určitá linie vystopovatelná, takže po Godardově U KONCE S DECHEM přišel další z filmů francouzské nové vlny – CLEO OD PĚTI DO SEDMI, a mapování tvorby Antonioniho či Buňuela je docela systematické) je tak pro mě P100 v „nálepkování“, kdy se každému z ročníků musí přisoudit nějaké to téma, aby se o něm mluvilo jako o „značce“. Dostali jsme se tak letos k paradoxu, kdy se údajně ve všech filmech tematizuje vidění, ale mnohem vhodnější by byla „revolta“, jako tomu bylo u jednoho z minulých ročníků (kde jsem se sám musel ptát, jak revoltují hrdinky DVOJÍHO ŽIVOTA VERONIKY, proti čemu?).

Ne neschopnost, ale záměrné odmítnutí konvencí a vytvoření nových, které se ukážou být dlouhodobější tendencí, je pro všechny filmaře jmenované filmy a i nejmenované filmaře shodná. KABINET DR. CALIGARIHO zprostředkovává „vychýlené“ vidění světa, protože ústřední hrdina, jímž je příběh fokalizován, je „mad“ a pokroucené dekorace, svícení i snímání a přepjaté herecké výkony dávají nový význam slovu „expresivita“; ANDALUSKÝ PES spolu s NENÁPADNÝM PŮVABEM BURŽOAZIE nabízí sice možnost zahlédnout tvůrce na počátku a těsně před koncem kariéry, ale tendenční snaha šokovat vyzařuje z obou děl až moc přímo a zatímco jeden je diskutován pro svoji symboliku, ten druhý zamezuje mnohost výkladů a obrací se na duchovní stránky na místo těch materiálních.

ZABRISKIE POINT je předzvěstí filmů „vyprázdněné narace“, v nichž se vše soustředí na pohyb v mizanscéně a neznáme motivace postav, jejich minulost je nám utajena, Antonioniho levicová revolta je tak sice do jisté míry vyčpělou co do ideologie, ale progresivní co do formálního ztvárnění, kdy z díla citují i takoví mistři jako David Lynch ve svém LOST HIGHWAY a jeden konkrétní obraz vybuchující chaty z hlavy nedostanete, za to vám ručím; SVATÁ HORA je stejně jako další Jodorowského díla zjednodušeně popisována jako „střet Monty Pythonů, Leoneho s Peckinpahem a k tomu Andreje Tarkovského“, ale hluboce filozofické dílo reflektující nastupující postmodernu 70. let a s tím spjatou relativizaci hodnot a sex, zbaven svého původního významu plození dětí, jakožto nástroj materiálního a konzumeristického podrobení, je spíše zen-buddhistickým dílem tykajícím si s nihilismem než s transcedencí Andreje, fyzičnosti Peckinpaha se steskem po starých dobách, Leoneho majestátnosti a skečovitosti Pythonů.

AGUIRRE, HNĚV BOŽÍ a NOVÝ SVĚT jsou ryze duchovní díla o spřízněnosti člověka s přírodou, v nichž je nuda povýše na(d) koncept a v nichž se staví na střetu kultur – křesťanské s barbarskou v AGUIRREOVI a dobyvatelskou/dobývající s tradicionalistickou. Transcendentální filmy staví na juxtapozici, která v současnosti vykrystalizovala do podoby představované FONTÁNOU, která je ovlivněná jak transcendentálními filmy Terrence Malicka a Wernera Herzoga, ale zpřístupňuje divákovi film skrze žánr, v němž jsou obráceny genderové stereotypy, a formální struktura díla (obsah a i styl) je uzpůsoben současné MTV generaci. Podobná spřízněnost s přírodou, spjatost s ní a spočinutí v ní na sklonku svého života se objevuje i v jediném československém zástupci v celé přehlídce, v Hanákových OBRAZECH STARÉHO SVĚTA, které jsou nejvíce poplatné době, ale které stojí za zhlédnutí pro budoucí studenty filmové teorie už proto, že byly promítány jak na pražské, tak bratislavské filmové vědě na přijímacích zkouškách na vysokou školu; vizuálně podmanivý snímek ale přesto zaujme spíše studenty humanitním anebo sociologických oborů už svým tématem, už méně tak lidi citlivé na okázalou uměleckost, která se přece jenom k prostému životu vesničanů, o nichž film pojednává, vůbec nehodí.

TY, KTERÝ ŽIJEŠ svou mozaikovitou strukturou, pečlivou prací s mizanscénou, v níž má každý prvek své dané místo a význam jdoucí za viděné a viditelné a úchvatné zacházení s hloubkou ostrosti, kdy se pracuje ne s dvěmi, ale dokonce třemi plány najednou a kdy se díky jejímu využití dohrává děj z předchozí scény je tak pro tragikomicky melancholické Anderssonovy filmy charakteristická. Sled bizarních výjevů ze života, zahnaných ad absurdum, nemá tak pevnou strukturu jako režisérovy předchozí PÍSNĚ Z DRUHÉHO PATRA a ani vám neuvízne tolik obrazů v hlavě, přesto stojí za vidění a nezbývá než doufat, že na dalšího Anderssona nebudeme muset čekat zase jednu dekádu.

Dva nejnovější kousky, NÁMĚSTÍ SPASITELE manželů Krauzeových a ŽELVY MOHOU LÉTAT Bahmana Ghobadiho jsou pohledem na to, co většinou v médiích nevídáme anebo nám to není umožněno vidět. Až dokumentární formou podané, velice humanistické příběhy na základě skutečných událostí se nevyhýbají dramatizaci a jsou tak odpovědí na tendence nedávné anebo znovu navrácené – na „kino morálního neklidu“ v případě NÁMĚSTÍ SPASITELE, které má daleko k přepjaté křeči a otravnosti hereckého NIKIFORA, a „fabulaci faktu“ ŽELV, KTERÉ MOHOU LÉTAT.

Projekt 100, bez něhož by klubová kina mohla rovnou zavřít, protože jinak se nemají k čemu pořád navracet ve vši své zkostnatělosti, je tak letos jedním z nevydařenějších za poslední roky, u kterého je nutné ale brát zhlédnuté filmy jako výchozí situaci k nakoukávání a načitání dalších filmů a textů rozšiřujících obzory a znalost. Už neplatí, že kina jsou jedinou zastávkou, proto je potěšitelné, že pokud vám některé z filmů unikne, je možné tento „rest“ v případě OBRAZU STARÉHO SVĚTA a NOVÉHO SVĚTA dohnat. Méně Králíka a více létajících želv i laních ok prospívá.