Číst si v novinách anebo na internetu (Týden, MFDNES) články o již čtvrtém Otrlém divákovi, který se uskuteční v pražském kině Aero od 19. do 24. února, mě uvrhuje do hluboké deprese, protože i ryze filmové (Filmweb) anebo specializované servery nejsou schopny jakékoliv reflexe anebo glosy, vždy to skončí jenom u laciného opisování z presskitu. To, že se u nás podobná přehlídka koná a expanduje (viz vlastní podsekce na LFŠ, kde má možnost oslovit velkou část své divácké základy sestávající se z fanoušků filmů velice mladého věku), je záslužná věc a Ivo Anderlemu nelze nepřiznat opravdu kvalitní marketingové schopnosti, ale když ona přehlídka nesplňuje, co si vytyčila na hlavní stránce, je nutné se tomu na několika řádcích věnovat.
„Myšlenka na uspořádání přehlídky filmů, které překračují hranice "dobrého vkusu", vznikla v souladu s novou tendencí filmové vědy chápat světovou kinematografii v celku a nikoliv pouze jako jistý reprezentativní (sic!) ale též omezený výsek skládající se z jmen všeobecně slavných tvůrců a jejich snímků,“ píše se na oficiálních stránkách Otrlého diváka. No jo, to je hrozně fajn a taktéž mě auteurský přistup, přestože jsem ho sám hodněkrát užil, unavuje, jenže: proč proti jménům všeobecně známých (uměleckých) tvůrců a jejich snímků brojit jmény všeobecně známých („brakových“) tvůrců a jejich snímků, není to až moc zjednodušující polarizace, jež nikam nevede? Copak Ed Wodd, Alejandro Jodorowsky a Roger Corman nejsou takovými pokleslými alternativami k „známým jménům“ jako Ingmar Bergman, Michelangelo Antonioni a Andrej Tarkovskij?
Nijak nepopírám, že možnost zhlédnout z 35mm kopiích na velkém plátně s obdobně naladěným publikem trojici filmů "nejhoršího režiséra všech dob" Eda Wooda bude zážitek jistě k nezaplacení, ovšem stejně jako takový Antonioni nenatočil jenom „tetralogii citů“ či své „americké počiny“ (ZVĚTŠENINA, ZABRISKIE POINT, POVOLÁNÍ: REPORTÉR), tak náš nejlepší z nejhorších nevyplodil pouze ATOMOVOU NEVĚSTU, GLEN NEBO GLENDA a PLÁN 9 Z VNĚJŠÍHO VESMÍRU. Tady se neláká na filmy, které všichni zajímající se o pokleslou tvorbu viděli, ale na kolektivní zážitek, akorát stejně jako se před revolucí chodilo do klubových kin na evropské, výše jmenované tvůrce, tak se teď chodí na ty neumětely, které jsme neměli možnost vidět. Do jisté míry jsme se tak dostali do vysoce paradoxní situace, kdy se letošní Projekt 100 navrací konečně ke své „kultovní podstatě“ a uvádí Jodorowského SVATOU HORU a Otrlý divák tuto nabídku rozšiřuje jeho legendárním KRTKEM.
Luxusní kino, jakým Aero bezpochyby je, nemůže napodobit „grindhouse“ zážitek, i když si diváci – jako tomu bylo údajně v Karlových Varech – na BLACK SHEEP přinesou vlastní alkoholické nápoje. Přehlídce by slušelo menší, zaplivanější kino s rozvrzanými a nepohodlnými sedačkami, namol opilým promítačem, který přehazuje díly, jak se mu zlíbí, omamný dým z drog a vysmátí diváci z alkoholických nápojů. Pokud dnes přistup k tvůrcům a filmům jako „známým jménům a jejich nepřekonatelným dílům“ je ryze snobský, poté Otrlý divák je pozérskou variantou téhož, která ne a ne dospět, přestože jedno z témat je i „pornografie“.
V takové přehlídce nesmí chybět (a taky nechybí) HLUBOKÉ HRDLO, o kterém každý slyšel, ale málokdo ho skutečně viděl, jenže uvádět ho bez celovečerního dokumentu, postrádá valného smyslu. V tomto ohledu mě ale uklidňuje přítomnost filmového teoretika Vladimíra Hendricha, který se o pornografii, násilí a cenzuru ve filmu zabývá již dlouhá léta, a tak se diváci dočkají skutečně zasvěcujících úvodů, které tolik postrádá i přes své Filmové listy právě Projekt 100.
Na co ale organizátoři, dramaturgové a další členové štábu reagují, jaké je vůbec téma přehlídky? Prý „Filmové neumětelství“ a „Pornografie“, ale jestli neumětelskost zastupuje pouhý Ed Wood a stěžejním snímkem pornografické sekce je HLUBOKÉ HRDLO, tak je něco shnilého…, vlastně úpravného a nepobuřujícího. Uvedení dva dny před oficiální kinopremiérou RAMBO: DO PEKLA A ZASE ZPĚT naláká další a další diváky, kteří budou vystaveni velké porci násilí a návratu k „osmdesátkám“ se vši jejich dravostí a drsností, sympatickou nesmlouvavostí a politickou nekorektností.
Uniká mi důvod v celkové koncepci programu, proč tomu tak je, nemluvě o tom, když minulým rokem byl uveden do kin dvouprojekt Grindhouse režisérů Rodrigueze a Tarantina a Vladimír Hendrich napsal knihu Easy rider and co, v níž se věnoval fenoménu road-movies: těch zapadlých, málo známých a skutečně „špatných, až zábavných“. To opravdu nikoho nenapadlo to spojit, aby si „otrlý divák“ udělal představu o tom, na jaké filmy a na jaký druh filmů Tarantino ve svém AUTU ZABIJÁK odkazoval (přece jenom Rodriguezovy odkazy jsou zjevné hned na první pohled a u nás uvedeny byly a jsou k sehnání bez větších problémů)? Proč třeba nevyužit vlny předělávek exploitationů, když skutečné kulty má otrlý divák díky Otrlému divákovi za sebou (HORY MAJÍ OČI a TEXASKÝ MASAKR MOTOROVU PILOU)?
Abych se vrátil k myšlence ze začátku článku-glosy, Ivo Anderle je výborný manager, což je i ten největší problém, protože málokdo si dovolí dát málo známé, opravdu raritní filmy, protože by na tom prodělal vlastní kalhoty. Nestojí ale za zvážení, jestli už ve svém 4. ročníku není Otrlý divák natolik specifickou akcí, že má už své návštěvníky vychovány a nemusí tak sázet na „pokladnici špatnosti“, ale lovit v hlubinách, stokách a toaletách? Zatím to totiž spíše vypadá na studentskou akci, kde se jak švábi na pivo slezou pozéři, promítnou se jim známé kousky a celkový obrázek si nikdo neudělá a nic zajímavého neobjeví. Akci, která si lže do vlastní kapsy a bojí se experimentovat… a to je jedním z témat letošního ročníku „pornografie“ a sex jako takový, v němž experimenty slouží k oživení a ozvláštnění milostného vztahu. Pche.
„Myšlenka na uspořádání přehlídky filmů, které překračují hranice "dobrého vkusu", vznikla v souladu s novou tendencí filmové vědy chápat světovou kinematografii v celku a nikoliv pouze jako jistý reprezentativní (sic!) ale též omezený výsek skládající se z jmen všeobecně slavných tvůrců a jejich snímků,“ píše se na oficiálních stránkách Otrlého diváka. No jo, to je hrozně fajn a taktéž mě auteurský přistup, přestože jsem ho sám hodněkrát užil, unavuje, jenže: proč proti jménům všeobecně známých (uměleckých) tvůrců a jejich snímků brojit jmény všeobecně známých („brakových“) tvůrců a jejich snímků, není to až moc zjednodušující polarizace, jež nikam nevede? Copak Ed Wodd, Alejandro Jodorowsky a Roger Corman nejsou takovými pokleslými alternativami k „známým jménům“ jako Ingmar Bergman, Michelangelo Antonioni a Andrej Tarkovskij?Nijak nepopírám, že možnost zhlédnout z 35mm kopiích na velkém plátně s obdobně naladěným publikem trojici filmů "nejhoršího režiséra všech dob" Eda Wooda bude zážitek jistě k nezaplacení, ovšem stejně jako takový Antonioni nenatočil jenom „tetralogii citů“ či své „americké počiny“ (ZVĚTŠENINA, ZABRISKIE POINT, POVOLÁNÍ: REPORTÉR), tak náš nejlepší z nejhorších nevyplodil pouze ATOMOVOU NEVĚSTU, GLEN NEBO GLENDA a PLÁN 9 Z VNĚJŠÍHO VESMÍRU. Tady se neláká na filmy, které všichni zajímající se o pokleslou tvorbu viděli, ale na kolektivní zážitek, akorát stejně jako se před revolucí chodilo do klubových kin na evropské, výše jmenované tvůrce, tak se teď chodí na ty neumětely, které jsme neměli možnost vidět. Do jisté míry jsme se tak dostali do vysoce paradoxní situace, kdy se letošní Projekt 100 navrací konečně ke své „kultovní podstatě“ a uvádí Jodorowského SVATOU HORU a Otrlý divák tuto nabídku rozšiřuje jeho legendárním KRTKEM.
Luxusní kino, jakým Aero bezpochyby je, nemůže napodobit „grindhouse“ zážitek, i když si diváci – jako tomu bylo údajně v Karlových Varech – na BLACK SHEEP přinesou vlastní alkoholické nápoje. Přehlídce by slušelo menší, zaplivanější kino s rozvrzanými a nepohodlnými sedačkami, namol opilým promítačem, který přehazuje díly, jak se mu zlíbí, omamný dým z drog a vysmátí diváci z alkoholických nápojů. Pokud dnes přistup k tvůrcům a filmům jako „známým jménům a jejich nepřekonatelným dílům“ je ryze snobský, poté Otrlý divák je pozérskou variantou téhož, která ne a ne dospět, přestože jedno z témat je i „pornografie“.
V takové přehlídce nesmí chybět (a taky nechybí) HLUBOKÉ HRDLO, o kterém každý slyšel, ale málokdo ho skutečně viděl, jenže uvádět ho bez celovečerního dokumentu, postrádá valného smyslu. V tomto ohledu mě ale uklidňuje přítomnost filmového teoretika Vladimíra Hendricha, který se o pornografii, násilí a cenzuru ve filmu zabývá již dlouhá léta, a tak se diváci dočkají skutečně zasvěcujících úvodů, které tolik postrádá i přes své Filmové listy právě Projekt 100.
Na co ale organizátoři, dramaturgové a další členové štábu reagují, jaké je vůbec téma přehlídky? Prý „Filmové neumětelství“ a „Pornografie“, ale jestli neumětelskost zastupuje pouhý Ed Wood a stěžejním snímkem pornografické sekce je HLUBOKÉ HRDLO, tak je něco shnilého…, vlastně úpravného a nepobuřujícího. Uvedení dva dny před oficiální kinopremiérou RAMBO: DO PEKLA A ZASE ZPĚT naláká další a další diváky, kteří budou vystaveni velké porci násilí a návratu k „osmdesátkám“ se vši jejich dravostí a drsností, sympatickou nesmlouvavostí a politickou nekorektností.
Uniká mi důvod v celkové koncepci programu, proč tomu tak je, nemluvě o tom, když minulým rokem byl uveden do kin dvouprojekt Grindhouse režisérů Rodrigueze a Tarantina a Vladimír Hendrich napsal knihu Easy rider and co, v níž se věnoval fenoménu road-movies: těch zapadlých, málo známých a skutečně „špatných, až zábavných“. To opravdu nikoho nenapadlo to spojit, aby si „otrlý divák“ udělal představu o tom, na jaké filmy a na jaký druh filmů Tarantino ve svém AUTU ZABIJÁK odkazoval (přece jenom Rodriguezovy odkazy jsou zjevné hned na první pohled a u nás uvedeny byly a jsou k sehnání bez větších problémů)? Proč třeba nevyužit vlny předělávek exploitationů, když skutečné kulty má otrlý divák díky Otrlému divákovi za sebou (HORY MAJÍ OČI a TEXASKÝ MASAKR MOTOROVU PILOU)?
Abych se vrátil k myšlence ze začátku článku-glosy, Ivo Anderle je výborný manager, což je i ten největší problém, protože málokdo si dovolí dát málo známé, opravdu raritní filmy, protože by na tom prodělal vlastní kalhoty. Nestojí ale za zvážení, jestli už ve svém 4. ročníku není Otrlý divák natolik specifickou akcí, že má už své návštěvníky vychovány a nemusí tak sázet na „pokladnici špatnosti“, ale lovit v hlubinách, stokách a toaletách? Zatím to totiž spíše vypadá na studentskou akci, kde se jak švábi na pivo slezou pozéři, promítnou se jim známé kousky a celkový obrázek si nikdo neudělá a nic zajímavého neobjeví. Akci, která si lže do vlastní kapsy a bojí se experimentovat… a to je jedním z témat letošního ročníku „pornografie“ a sex jako takový, v němž experimenty slouží k oživení a ozvláštnění milostného vztahu. Pche.
Žádné komentáře:
Okomentovat