VAROVÁNÍ: V NÁSLEDUJÍCÍM TEXTU JSOU UŽITA CIZÍ SLOVA, A TAK BY JEJ NEMĚL NIKDO ČÍST.
Abych se hned zprvu přiznal, na recenzích či kritikách nejvíc nesnáším první a poslední odstavec, tudíž se jejich schématičnosti pokusím vyhnout: poslední dobou mě totiž baví, jak film, který okázale komentuje proces percepce díla, je rozebírán v různých médiích, včetně těch nejkomerčnějších televizních stanic, protože šikovné české ručičky pořídily pirátskou kopii, která se v den americké premiéry objevila na internetu. A aby toho nebylo málo a strašák v podobě posílení ochranných opatření nestačil, nedávno je k dohledání a stažení na internetu DVDscreener, nanějž někdo napasoval český dabing a kvalita údajně není vůbec špatná.
Natěšenost fanoušků a hype je obrovský, tvůrci filmu dokonce před premiérou vydali prohlášení, v němž tvrdili, že minimálně dobrých osmdesát procent z toho, co bylo k vidění v upoutávkách, ve výsledné podobě nakonec nebude. Není tomu ve skutečnosti tak a dalo by se říct, že ten, komu se opravdu líbil trailer a který se náramně bavil, bude záživat stejné pocity i u filmu, ti ostatní by měli mít na vědomí, že Simpsonovi ve filmu je celovečerní verze v USA nejdéle vysílaného animovaného seriálu (v hlavním vysílacím čase, tzv. prime-timeu) a je natáčen hlavně pro fanoušky. Což je věc, která „postihla“ i jiné celovečerní filmové verze velice oblíbených seriálů za velkou louži, z poslední doby jmenovitě South Park: Peklo na Zemi a Beavis a Butt-head Dobývají Ameriku.
Ale když se odhlédne jenom od animáků, které svým způsobem dávají najevo, jak jsou hnusné a že jsou na to v současné předimenzializované 3D době pyšné, i pro snímky jako Twin Peaks (Ohni, se mnou pojď) či Akta X: Film je něco konkrétního společné. Pojí je upozorňování na svůj televizní, malinkatý mediální původ a upozorňování, že tohle je film pro velké plátno na širokoúhlém formátu. Twin Peaks otevíral záběr na zrnící cosi, z čeho se následně vyklubala televizní obrazovka, rozmlácená na kousky v následujících minutách, a Akta X: Film nesmí postrádat velikou explozi na začátku filmu, což je věc, která by byla jinak v serálové podobě nemyslitelná. Když Homer vstane po skončení celovečerní verze Itchyho a Scratchyho a prohlásí v názvu ocitovanou větu „proč platit za něco, co můžu mít doma zdarma?“, ukazuje tím na vědomý rozpor filmu, jenž se snaží pousnout seriál někam dál přes proces sebeuvědomování jedné z ústředních postav a boření toho, na čem žlutá rodinka celých těch 18 sezón stavěla, přesto ale operuje s tím, že si na Simpsonovi ve filmu zašel hlavně seriálový divák, navyklý na jiný proces vnímání (percepce) a přijímání díla (recepce).
Když se v cca. druhé třetině objeví na plátně nápis „Pokračování příště“, následovaný dalším: „Vlastně okamžitě“, lépe vystihnout už ani rozdíl sledování filmu/seriálu v kině a doma v obývacím pokoji snad ani nejde. (Tady se sluší podotknout, že Simpsonovi pouze jednou za celých 18 sezón využili formu tzv. „seriálového narativu“, kdy je jeden příběh rozkouskován do dvou částí, z nichž na tu druhou si musí po cliffhangeru diváci počkat delší dobu - díl s postřelením pana Burnse). Celovečerní verze na rozdíl od „zlatých časů“ seriálu sama sebe vnímá jako intertext, protkaný popkulturními narážkami na vše možné, a tak se dočkáme hned v úvodu potvrzení, že u žluťáků je nejvíc parodována tvorba Stanleyho Kubricka, přímé reklamy na televizní stanici FOX a další vtípky, které se nesluší zrovna prozrazovat. Parodický rozptyl je opravdu veliký, protože snad každý zaznamená narážky na současné anebo nedávno minulé velkorozpočtové mainstreamové trháky jako Harry Potter, Titanic či Den nezávislosti, ale ne každý si všimne těch na 2001: Vesmírnou odysseu, Nepříjemnou pravdu či Na sever Severozápadní linkou.
Simpsonovi ve filmu operují s něčím, s čímž přišly až novější sezóny – se zcizujícím prvkem, kdy jsme vytrhávání z fikce a nemůžeme se do ní zcela pohroužet, protože postavy s námi komunikují, obrací se na kameru a něco konkrétně nám sdělují. Ona rodinka je totiž divákem filmu stejně jako my, jak se vyjeví při závěrečných titulcích, a tak Bart na začátku na tabuli píše „Nebudu ilegálně stahovat tento film“, Homer nás nazve hlupáky, protože platíme za něco, co můžeme vidět doma v televizi zdarma a postavy často mluví jako kdyby jenom pro sebe, hovoří o svých motivacích, ale přitom to říkají nám. Stejně jako Beavis a Butt-head museli přijít o svou televizi, aby se mohli vydat na dalekou cestu, jako v South Parku: Pekle na Zemi se od pouhého seriálového protestování proti T a P u televizní stanice muselo přejít k rozpoutání války mezi US a Kanadou, tam čtyřprstí vyrážejí - resp. jsou přinuceni a utíkají – za hranice Springfieldu. Destrukci všeho, na čem seriál stavěl, nelze neobdivovat, když je tak důsledná… Homer dokonce kvůli ní přijde i o své vlasy!
POKUD JSTE DOČETLI AŽ SEM, ZJEVNĚ MÁTE PŘÍLIŠ VOLNÉHO ČASU. ASI BYSTE SE MĚLI NAD SEBOU VÁŽNĚ ZAMYSLET.
A čím že se film snaží prokázat, že opravdu patří na velká plátna kin s pořádným ozvučením a ne na malou televizní či počítačovou obrazovku? I když reklamní kampaň filmu byla postavena na tom, že Simpsonovi ve filmu jsou ryze 2-D, občas je k zahlédnutí 3-D renderované pozadí, jež působí mírně nepatřičně, ale dalo by se napsat, že ten, komu nevadil oheň v pekle v South Parku, tomu nebudou vadit louče či nájezdy u Simpsonů. Nečekejte Dannyho Elfmana, ale Hanse Zimmera, který porůznu variuje ústřední „elfmanovský“ motiv a skládá hudbu k filmu parametrů bruckheimerovských produkcí, přesto si ale neodpustí drobné vtípky a orchestrální verze Spider-Pig je jednoduše úžasná. Připadají-li někomu Simpsonovi ve filmu jako jedna prodloužená epizoda nebo několik dílů pospojovaných dohromady, je to na základě toho, že příběh je zde velice prostý a v podstatě nepodstatný, jde jenom o řetězení skvěle promyšlených a famózně vygradovaných gagů. Jenže zřícení domů, pochodující obyvatelstvo Springfieldu s loučemi a vidlemi či závěrečná akce přeskoku Springfieldské rokle je něco, co bychom si na malých televizních obrazovkách nemohli plně vychutnat.
To platí i o vtípcích v druhém plánu, jichž je bezpočet a doporučuji se zaměřit na to, co je na kterých budovách napsáno (můj oblíbený nápis je „Spravedlnost skoro pro všechny“ na jednom z úřadů), nápisy na dečkách, které vyšívá Marge („HOME SWEET HOME“, po uzavření do báni „DOME SWEET DOME“ a na Aljašce „NOME SWEET NOME“) a další. V těchto ohledech jsou Simpsonovi ve filmu mnohem filmovější než South Park: Peklo na Zemi, kde se s druhým plánem pracuje pouze v úvodní scéně u kina (plakáty na „Mechastraisandu“ apod.) a v doktorské scénce (bondovský Dr. No je v rozpisu služeb).
A protože u nás jde snímek s dabingem, je nutné ho pochválit a pokárat zároveň: uslyšíte staré známé, jenže tvůrci dolaďovali dialogy a různé drobnosti na poslední chvíli, a tak nevybyl ani dabérům čas na přeložení orchestrální verze písně Spider-Pig (čímž je definitivně zabita vtipnost scény ponoru do Homerova mozku u indiánky) a v titulcích si springfielďáckou hymnu (hymnu?) vychutnají pouze ti, kdož ovládají angličtinou. Na druhou stranu několik „počeštěných“ vtipů se opravdu zadařilo a kreativita překladatelů byla zužitkována správným směrem, mluvím konkrétně o reklamě „Báňmax“ a vtípku s „rakouskými protestanty na hranicích“.
Rakousko-protestantským můstkem se tak dostávám k satirické notě celovečeráku, který se vyjadřuje snad ke všemu, co bylo oglosováno už v seriálu, a přidává k tomu aktuální problémy a celým filmem se prolíná ekologický prvek, aniž by liberálně založení tvůrci poučovali. Chození do kostela, aby se neřeklo, ze strachu z pekla, utíkání od problémů do hospody anebo naopak k církvi, paranoia z odposlouchávání, alkoholizmus a pobuřující chování mladistvých, katastrofální ignorace okolí a přírody zvlášť, televize jako otupující bednička, která z diváků dělá pasivní přítakatele, politická problematika, do sebe zahleděnost a korupce mocných… a tak by se dalo vlastně pokračovat do nekonečna. Spousta témat je jenom nakousnuto, což zamrzí, jenže každý satirický šleh má několik vrstev humoru: můžete se bavit tím, jak tvůrci právě odpravili jedno z nejoblíbenějších zvířátek filmového plátna, tučňáka, čímž vztyčili prostředníček Madagaskaru, Happy Feetům a dalším, nebo že ho odpravili ve hře parodující populární GTA. Na Simpsonech je mj. úchvatné to, jak i ten nejstarší fór, který byl zábavný před deseti až patnácti lety, jako je ten s prezidentem Arnoldem S., pobaví i přes svou okatou prvoplánovost.
Vytýká-li někdo něco nejdéle vysílanému animovanému seriálu, je to z toho důvodu, že má problém nikoliv s fabulí, ale se syžetem – tvůrci při své snaze dát prostor snad úplně všem, kdo se za těch necelých dvacet let objevili v seriálu, naštěstí nespadávají do manýry a i zprvu laciné fórky s Kletusem jsou nakonec zužitkovány a chytře vsazeny do vyprávění. Ovšem fakt, že i při pouhých 87minutách (vážně to neuvěřitelně rychle uběhne – a doporučuji zůstat až do konce záv. titulků) má režisér David Silverman (Eldorádo, Příšerky s.r.o.) problémy s temporytmem a když se dostaneme na Aljašku, film jako kdyby se zastavil anebo při nejmenším zpomalil (ale tam je tolik vynikajících fórů, že chápu, proč se s touhle bezcílnou částí tvůrci nechtěli zbavit). Naopak závěr je ukázkou prvotřídní gradace, mohli by se z něj (po)učit mnozí současní tvůrci akčních filmů, na které Simpsonovi spiklenecky pomrkávají. Pomrkávají i na hard-core fans seriálu, kdo nechápe, proč u rokle je sanitka anebo proč té loutce upadne čelist a Kletus zahlásí, že prohrál jednou se samotnou slepicí, asi by měl zvážit své fanouškovství.
Když se v závěru vše aspoň částečně vrátí do zajetých kolejí, natěšený divák si po právu oddychne a nezbývá mu, než doufat, že jak kvalita seriálu South Park po Pekle na Zemi stoupala, to stejné se stane se Simpsonovými, na které většina poslední dobou nadává, protože se nevyrovnají starým zlatým časům (což může platit pro některé díly šestnácté sezóny a možná celou sedmnáctou, ovšem osmnáctá dává tušit v lepší zítřky). Peklo na Zemi nebylo o tom, že tvůrci si mohou dovolit víc než v televizi a ukázat klitoris v nadživotní velikosti, spoustu násilí a nadávek k tomu, ani Simpsonovi ve filmu nejsou o tom, že při PG-13 si mohou tvůrci dovolit ukázat Bártovu „nudli“, Homera nechat zvednout prostředníček a Marge říct „zatraceně“ (což je ale něco stálo, na pivech nejsou pro jistotu nápisy, Petty a Selma nekouři (!) a Itchy a Scratchy jsou překvapivě bez krve) . Direkt moralizujícím Disneyovkám, v South Parku: Pekle na Zemi prostřednictvím sprostých písní a v Simpsonových ve filmu v podobě milostné scény s Bambim a ptáčky ze Sněhurky a sedmi trpaslíků (už jsem se zmínil, že jedním z témat filmu je zoofilie?) dávají najevo, že politicky korektním animákům, v klasickém dramatickém duchu, odzvonilo. Pokud si mám zvolit, jestli dám přednost koherentnějšimu Peklu na Zemi, které „má nehezkou animaci jako T a P“, nebo „Simpsonům - filmu, který je pyšný na to, že je hnusný jako Vočko“, volím… Mažňáka.
Abych se hned zprvu přiznal, na recenzích či kritikách nejvíc nesnáším první a poslední odstavec, tudíž se jejich schématičnosti pokusím vyhnout: poslední dobou mě totiž baví, jak film, který okázale komentuje proces percepce díla, je rozebírán v různých médiích, včetně těch nejkomerčnějších televizních stanic, protože šikovné české ručičky pořídily pirátskou kopii, která se v den americké premiéry objevila na internetu. A aby toho nebylo málo a strašák v podobě posílení ochranných opatření nestačil, nedávno je k dohledání a stažení na internetu DVDscreener, nanějž někdo napasoval český dabing a kvalita údajně není vůbec špatná.
Natěšenost fanoušků a hype je obrovský, tvůrci filmu dokonce před premiérou vydali prohlášení, v němž tvrdili, že minimálně dobrých osmdesát procent z toho, co bylo k vidění v upoutávkách, ve výsledné podobě nakonec nebude. Není tomu ve skutečnosti tak a dalo by se říct, že ten, komu se opravdu líbil trailer a který se náramně bavil, bude záživat stejné pocity i u filmu, ti ostatní by měli mít na vědomí, že Simpsonovi ve filmu je celovečerní verze v USA nejdéle vysílaného animovaného seriálu (v hlavním vysílacím čase, tzv. prime-timeu) a je natáčen hlavně pro fanoušky. Což je věc, která „postihla“ i jiné celovečerní filmové verze velice oblíbených seriálů za velkou louži, z poslední doby jmenovitě South Park: Peklo na Zemi a Beavis a Butt-head Dobývají Ameriku.
Ale když se odhlédne jenom od animáků, které svým způsobem dávají najevo, jak jsou hnusné a že jsou na to v současné předimenzializované 3D době pyšné, i pro snímky jako Twin Peaks (Ohni, se mnou pojď) či Akta X: Film je něco konkrétního společné. Pojí je upozorňování na svůj televizní, malinkatý mediální původ a upozorňování, že tohle je film pro velké plátno na širokoúhlém formátu. Twin Peaks otevíral záběr na zrnící cosi, z čeho se následně vyklubala televizní obrazovka, rozmlácená na kousky v následujících minutách, a Akta X: Film nesmí postrádat velikou explozi na začátku filmu, což je věc, která by byla jinak v serálové podobě nemyslitelná. Když Homer vstane po skončení celovečerní verze Itchyho a Scratchyho a prohlásí v názvu ocitovanou větu „proč platit za něco, co můžu mít doma zdarma?“, ukazuje tím na vědomý rozpor filmu, jenž se snaží pousnout seriál někam dál přes proces sebeuvědomování jedné z ústředních postav a boření toho, na čem žlutá rodinka celých těch 18 sezón stavěla, přesto ale operuje s tím, že si na Simpsonovi ve filmu zašel hlavně seriálový divák, navyklý na jiný proces vnímání (percepce) a přijímání díla (recepce).
Když se v cca. druhé třetině objeví na plátně nápis „Pokračování příště“, následovaný dalším: „Vlastně okamžitě“, lépe vystihnout už ani rozdíl sledování filmu/seriálu v kině a doma v obývacím pokoji snad ani nejde. (Tady se sluší podotknout, že Simpsonovi pouze jednou za celých 18 sezón využili formu tzv. „seriálového narativu“, kdy je jeden příběh rozkouskován do dvou částí, z nichž na tu druhou si musí po cliffhangeru diváci počkat delší dobu - díl s postřelením pana Burnse). Celovečerní verze na rozdíl od „zlatých časů“ seriálu sama sebe vnímá jako intertext, protkaný popkulturními narážkami na vše možné, a tak se dočkáme hned v úvodu potvrzení, že u žluťáků je nejvíc parodována tvorba Stanleyho Kubricka, přímé reklamy na televizní stanici FOX a další vtípky, které se nesluší zrovna prozrazovat. Parodický rozptyl je opravdu veliký, protože snad každý zaznamená narážky na současné anebo nedávno minulé velkorozpočtové mainstreamové trháky jako Harry Potter, Titanic či Den nezávislosti, ale ne každý si všimne těch na 2001: Vesmírnou odysseu, Nepříjemnou pravdu či Na sever Severozápadní linkou.
Simpsonovi ve filmu operují s něčím, s čímž přišly až novější sezóny – se zcizujícím prvkem, kdy jsme vytrhávání z fikce a nemůžeme se do ní zcela pohroužet, protože postavy s námi komunikují, obrací se na kameru a něco konkrétně nám sdělují. Ona rodinka je totiž divákem filmu stejně jako my, jak se vyjeví při závěrečných titulcích, a tak Bart na začátku na tabuli píše „Nebudu ilegálně stahovat tento film“, Homer nás nazve hlupáky, protože platíme za něco, co můžeme vidět doma v televizi zdarma a postavy často mluví jako kdyby jenom pro sebe, hovoří o svých motivacích, ale přitom to říkají nám. Stejně jako Beavis a Butt-head museli přijít o svou televizi, aby se mohli vydat na dalekou cestu, jako v South Parku: Pekle na Zemi se od pouhého seriálového protestování proti T a P u televizní stanice muselo přejít k rozpoutání války mezi US a Kanadou, tam čtyřprstí vyrážejí - resp. jsou přinuceni a utíkají – za hranice Springfieldu. Destrukci všeho, na čem seriál stavěl, nelze neobdivovat, když je tak důsledná… Homer dokonce kvůli ní přijde i o své vlasy!
POKUD JSTE DOČETLI AŽ SEM, ZJEVNĚ MÁTE PŘÍLIŠ VOLNÉHO ČASU. ASI BYSTE SE MĚLI NAD SEBOU VÁŽNĚ ZAMYSLET.
A čím že se film snaží prokázat, že opravdu patří na velká plátna kin s pořádným ozvučením a ne na malou televizní či počítačovou obrazovku? I když reklamní kampaň filmu byla postavena na tom, že Simpsonovi ve filmu jsou ryze 2-D, občas je k zahlédnutí 3-D renderované pozadí, jež působí mírně nepatřičně, ale dalo by se napsat, že ten, komu nevadil oheň v pekle v South Parku, tomu nebudou vadit louče či nájezdy u Simpsonů. Nečekejte Dannyho Elfmana, ale Hanse Zimmera, který porůznu variuje ústřední „elfmanovský“ motiv a skládá hudbu k filmu parametrů bruckheimerovských produkcí, přesto si ale neodpustí drobné vtípky a orchestrální verze Spider-Pig je jednoduše úžasná. Připadají-li někomu Simpsonovi ve filmu jako jedna prodloužená epizoda nebo několik dílů pospojovaných dohromady, je to na základě toho, že příběh je zde velice prostý a v podstatě nepodstatný, jde jenom o řetězení skvěle promyšlených a famózně vygradovaných gagů. Jenže zřícení domů, pochodující obyvatelstvo Springfieldu s loučemi a vidlemi či závěrečná akce přeskoku Springfieldské rokle je něco, co bychom si na malých televizních obrazovkách nemohli plně vychutnat.
To platí i o vtípcích v druhém plánu, jichž je bezpočet a doporučuji se zaměřit na to, co je na kterých budovách napsáno (můj oblíbený nápis je „Spravedlnost skoro pro všechny“ na jednom z úřadů), nápisy na dečkách, které vyšívá Marge („HOME SWEET HOME“, po uzavření do báni „DOME SWEET DOME“ a na Aljašce „NOME SWEET NOME“) a další. V těchto ohledech jsou Simpsonovi ve filmu mnohem filmovější než South Park: Peklo na Zemi, kde se s druhým plánem pracuje pouze v úvodní scéně u kina (plakáty na „Mechastraisandu“ apod.) a v doktorské scénce (bondovský Dr. No je v rozpisu služeb).
A protože u nás jde snímek s dabingem, je nutné ho pochválit a pokárat zároveň: uslyšíte staré známé, jenže tvůrci dolaďovali dialogy a různé drobnosti na poslední chvíli, a tak nevybyl ani dabérům čas na přeložení orchestrální verze písně Spider-Pig (čímž je definitivně zabita vtipnost scény ponoru do Homerova mozku u indiánky) a v titulcích si springfielďáckou hymnu (hymnu?) vychutnají pouze ti, kdož ovládají angličtinou. Na druhou stranu několik „počeštěných“ vtipů se opravdu zadařilo a kreativita překladatelů byla zužitkována správným směrem, mluvím konkrétně o reklamě „Báňmax“ a vtípku s „rakouskými protestanty na hranicích“.
Rakousko-protestantským můstkem se tak dostávám k satirické notě celovečeráku, který se vyjadřuje snad ke všemu, co bylo oglosováno už v seriálu, a přidává k tomu aktuální problémy a celým filmem se prolíná ekologický prvek, aniž by liberálně založení tvůrci poučovali. Chození do kostela, aby se neřeklo, ze strachu z pekla, utíkání od problémů do hospody anebo naopak k církvi, paranoia z odposlouchávání, alkoholizmus a pobuřující chování mladistvých, katastrofální ignorace okolí a přírody zvlášť, televize jako otupující bednička, která z diváků dělá pasivní přítakatele, politická problematika, do sebe zahleděnost a korupce mocných… a tak by se dalo vlastně pokračovat do nekonečna. Spousta témat je jenom nakousnuto, což zamrzí, jenže každý satirický šleh má několik vrstev humoru: můžete se bavit tím, jak tvůrci právě odpravili jedno z nejoblíbenějších zvířátek filmového plátna, tučňáka, čímž vztyčili prostředníček Madagaskaru, Happy Feetům a dalším, nebo že ho odpravili ve hře parodující populární GTA. Na Simpsonech je mj. úchvatné to, jak i ten nejstarší fór, který byl zábavný před deseti až patnácti lety, jako je ten s prezidentem Arnoldem S., pobaví i přes svou okatou prvoplánovost.
Vytýká-li někdo něco nejdéle vysílanému animovanému seriálu, je to z toho důvodu, že má problém nikoliv s fabulí, ale se syžetem – tvůrci při své snaze dát prostor snad úplně všem, kdo se za těch necelých dvacet let objevili v seriálu, naštěstí nespadávají do manýry a i zprvu laciné fórky s Kletusem jsou nakonec zužitkovány a chytře vsazeny do vyprávění. Ovšem fakt, že i při pouhých 87minutách (vážně to neuvěřitelně rychle uběhne – a doporučuji zůstat až do konce záv. titulků) má režisér David Silverman (Eldorádo, Příšerky s.r.o.) problémy s temporytmem a když se dostaneme na Aljašku, film jako kdyby se zastavil anebo při nejmenším zpomalil (ale tam je tolik vynikajících fórů, že chápu, proč se s touhle bezcílnou částí tvůrci nechtěli zbavit). Naopak závěr je ukázkou prvotřídní gradace, mohli by se z něj (po)učit mnozí současní tvůrci akčních filmů, na které Simpsonovi spiklenecky pomrkávají. Pomrkávají i na hard-core fans seriálu, kdo nechápe, proč u rokle je sanitka anebo proč té loutce upadne čelist a Kletus zahlásí, že prohrál jednou se samotnou slepicí, asi by měl zvážit své fanouškovství.
Když se v závěru vše aspoň částečně vrátí do zajetých kolejí, natěšený divák si po právu oddychne a nezbývá mu, než doufat, že jak kvalita seriálu South Park po Pekle na Zemi stoupala, to stejné se stane se Simpsonovými, na které většina poslední dobou nadává, protože se nevyrovnají starým zlatým časům (což může platit pro některé díly šestnácté sezóny a možná celou sedmnáctou, ovšem osmnáctá dává tušit v lepší zítřky). Peklo na Zemi nebylo o tom, že tvůrci si mohou dovolit víc než v televizi a ukázat klitoris v nadživotní velikosti, spoustu násilí a nadávek k tomu, ani Simpsonovi ve filmu nejsou o tom, že při PG-13 si mohou tvůrci dovolit ukázat Bártovu „nudli“, Homera nechat zvednout prostředníček a Marge říct „zatraceně“ (což je ale něco stálo, na pivech nejsou pro jistotu nápisy, Petty a Selma nekouři (!) a Itchy a Scratchy jsou překvapivě bez krve) . Direkt moralizujícím Disneyovkám, v South Parku: Pekle na Zemi prostřednictvím sprostých písní a v Simpsonových ve filmu v podobě milostné scény s Bambim a ptáčky ze Sněhurky a sedmi trpaslíků (už jsem se zmínil, že jedním z témat filmu je zoofilie?) dávají najevo, že politicky korektním animákům, v klasickém dramatickém duchu, odzvonilo. Pokud si mám zvolit, jestli dám přednost koherentnějšimu Peklu na Zemi, které „má nehezkou animaci jako T a P“, nebo „Simpsonům - filmu, který je pyšný na to, že je hnusný jako Vočko“, volím… Mažňáka.
Žádné komentáře:
Okomentovat