UPOZORŇOVÁNÍ NA SVŮJ MEDIÁLNÍ PŮVOD
Na místo toho, abych obsáhle vysvětloval, co znamená „upozorňování na mediální původ“, budu doufat v to, že mě čtou (čte mě vůbec někdo?) chytří a vzdělání lidé a raději ocituji sám sebe v kritice na Simpsonovi ve filmu s tím, že to snad nebude vypadat namyšleně a do sebe zahleděně: „Ale když se odhlédne jenom od animáků, které svým způsobem dávají najevo, jak jsou hnusné a že jsou na to v současné předimenzializované 3D době pyšné, i pro snímky jako Twin Peaks (Ohni, se mnou pojď) či Akta X: Film je něco konkrétního společné. Pojí je upozorňování na svůj televizní, malinkatý mediální původ a předvádění, že tohle je film pro velké plátno na širokoúhlém formátu. Twin Peaks otevíral záběr na zrnící „cosi“, z čeho se následně vyklubala televizní obrazovka, rozmlácená na kousky v následujících minutách, a Akta X: Film nesmí postrádat velikou explozi na začátku filmu, což je věc, která by byla jinak v serálové podobě nemyslitelná. Když Homer vstane po skončení celovečerní verze Itchyho a Scratchyho a prohlásí větu „proč platit za něco, co můžu mít doma zdarma?“, ukazuje tím na vědomý rozpor filmu, jenž se snaží pousnout seriál někam dál přes proces sebeuvědomování jedné z ústředních postav a boření toho, na čem žlutá rodinka celých těch 18 sezón stavěla, přesto ale operuje s tím, že si na Simpsonovi ve filmu zašel hlavně seriálový divák, navyklý na jiný proces vnímání (percepce) a přijímání díla (recepce).“
Mnozí z vás se asi teď ptají, jak chce taková Smrtonosná past 4.0 upozorňovat na svůj mediální původ, když nevychází ze žádného předobrazu a nečerpá z jiných médií, ale zapomínají na to, že může vycházet z vlastní minulosti, minulosti žánru a poučenosti jak hlavní postavy, tak i divákovy. John McClane byl vždy charakterizován jako „nesprávný muž na nesprávném místě v nesprávný čas“, ale ve Smrtonosné pasti 4.0 si uvědomuje svoji nepatřičnost coby postavy ve fikčním světě, což dokazuje dialog v autě o hrdinství s Justinem Longem, a své místo „westernového přežitku, vymřeliny“ si musí vydobýt na poli akčního žánru s prvky a v situacích, s kterými jsme se mohli za těch 12 let od poslední Smrtonosné pasti (3) setkat. Jak už jsem říkal v FMku, na nás znalé diváky neustále pomrkávající John ví, že my víme a my víme, že on ví, kdyby náhodou někdo nevěděl, je zde postava neznalé diváky zasvěcující – hacker, a Warlock – „Jedi mezi hackery“ – umožňuje dovést film ke kulturnímu střetu obou zmíněných a posunout tak vyprávění dál, na základě divácké znalosti, která je nyní vyrovnaná.
Na konci světa si neodpustí přímé odkazy na atrakci, z které celé to pirátské běsnění vzešlo, a tak si fajnšmekři všimnou topeného starosty v kašně i dalších vychytávej, drobností a jemných narážek. Ani se není čemu divit, že hlavní akcent je v závěru soustředěný na Elizabeth a Willa a v potitulkové sekvenci dokonce na jejich syna, kdy se naplní model rodinné podívané a zábavy, která může být prodloužena návštěvou atrakce. Což je dost odvážný krok ze stran tvůrců vzhledem k tomu, že v úvodu ještě před samotnými titulky jsou zabity oběšením děti. Neujasněnost, pro jakého diváka vůbec tvůrci točí, a tím daná žánrová rozklíženost a nepůvodnost, dělají z téhle flotily pouhou snahu vydolovat z lidí co nejvíc peněz, jo-ho-ho!
Jak již jsem napsal výše (v první části textu), první Spider-Man obsahoval překvapivě málo skutečně komiksových nápadů, vyjma scény návrhu kostýmu si snad nevzpomínám vyloženě na žádný, což se o druhém dílu, který jimi překypuje, říct nedá. Spider-Man 3 pak styl a i kauzalitu přizpůsobuje komiksové estetice a nahodilosti, do vyprávění vsouvá zdánlivě nepatřičná muzikálová či hudební čísla, která v závěru při likvidaci jednoho z protivníků najdou svá uplatnění, a několik scén inscenuje jako rozfázovaný komiksový děj do několika políček (viz zrod Sandmana). V jiném než komiksovém filmu by to asi neprošlo, dokonce i zde je vše při nejlepším sporné. Melodrama a ne moc duchaplné dialogy, jednoduchá zápletka a jasně odstíněné postavy, přemrštěná akce a nahodilost všude, kam se podíváš, dávají tušit, že sledujeme komiks, ale pro jistotu je nám děj z předchozích dílů v rychlosti zopakován v úvodních titulcích jako kdyby komikovými políčky-obrázky a nesmí chybět nepostradatelné cameo Stana Lee.
V třetích Dannyho parťácích to zachází ještě dál, fakt, že se jedná vlastně už o třetí část předělávky klasického filmu z 60. let, je zde prezentován ve stylu, kdy už vybraný soundtrack a úvodní titulky dávají tušit, že máme co dočinění s poklidně staromódním, dobře promyšleným retro kouskem. Herci – slušelo by se spíše napsat hvězdy – zde nehrají jenom postavy a role, které mají předepsané ve scénáři, ale i sebe, když se Brad Pitt a Georgie Clooney po různu špilcují a Matt Damon nosí obří nos, který má být zjevně upomínkou na jeho roli v Gilliamových Bratrech Grimmech, kdy studio režisérovi nepovolilo, aby hvězdy filmu byly zošklivovány. Fakt, že tenhle film je ryzí zábava točená pro diváky ještě neznamená, že by se u něj nemohl pobavit ani kritik (jako kdyby ten nebyl divák, akorát poučenější), pro nějž může být tenhle dobře promazaný a správně šlapající strojek výhrou, i když vyzní do ztracena a dalších dílů se nedočkáme (což je nutné kvitovat s povděkem).
Harry Potter a Fénixův řád má jako jednu z hlavních témat filmu represi, kdy v jedné scéně jsou studenti přinuceni odložit své hůlky, přestat něco dělat a učit se nikoliv praxí, ale drtit pouhou teorii z knížek, které jakoukoliv aktivitu vlastně zamezují. Určitě ne náhodou se v mnoha knížkách a v jejich filmových adaptacích objevuje postava, která je hodně sečtělá a nedá bez knihy ránu, Harryho Pottera, resp. Hermionu z toho nevyjímaje.
„PRAKTIKOVÉ KOGNITIVNÍ PSYCHOLOGIE“
Bordwellův termín jsem vysvětlil výše, v první části článku, zprvu je ale nutné ještě ozřejmit několik termínů, s kterými se setkáte na dále. Jiné „béčko“ na poli filmové teorie, Roland Barthes, ve své práci Úvod do strukturální analýzy vyprávění uvedl, že vyprávěný příběh je složen z tzv. „distribučních funkcí“ (vlastní funkce) a „funkcí integračních“ (indícií), tyto funkce jsou nadále členěny na „základní funkce“ a „katalyzátory“ s tím, že „základní funkce“ jsou spojené s těmi funkcemi, které otevírají alternativy v rozvoji příběhu, mají pro vyprávění zásadní význam a jsou motivovány chronologicky a logicky.
Psát v tomto případě o katastrofálně nezvládnutých Pirátech z Karibiku: Na konci světa, by vydalo na samostatnou práci, čili se omezím výhradně na konstatování, že všem postavám jde o vlastní zájmy – získání srdce, kompasu či Černé perly a jejich motivace jsou logické. Jenže ve změti dalšího tuctu postav pro diváka naprosto nepřehledné a těch otevřených alternativ tolik, že po čase divák ztratí zájem o to, kdo hraje s kým a proti komu a kdo jenom na oko hraje s někým a je ve skutečnosti s tím, proti komu s tím na oko hraje. Přestože po čas vyprávění je nám dáno několik funkcí integračních, indícií, máme být neustále překvapování, kdo je ve skutečnosti vtělen do koho a kdo má jakou (božskou) podstatu a kdo se domlouvá najednou s kým, aby z toho měl vlastní profit – dochází tedy na špatné distribuování funkcí a i na špatné zacházení s funkcemi integračními, věc, která má v závěru působit jako katalyzátor, se nakonec ukáže jako zcela vedlejší a otevírající vrátka pro další alternativy v rozvoji příběhu, jinými slovy: základní funkce se zde projeví jako katalyzátor. Mluví-li někdo (ok, všichni bez výhrad) o zmatečnosti třetího a závěrečného dílu pirátské, nezdařile natahované trilogie, dává tím najevo nesprávné zacházení s distribučními a integračními funkcemi a neznalost míry režiséra, který nepočítá s omezeným rozsahem zapamatované funkce.
Oproti nim Simpsonovi ve filmu vyznívají až školácky jednoduše a prostince, přebírají se dílčí motivy ze seriálu, ať už se jedná o Bartovo pohoršení města, Lízino zamilování do ekologického aktivisty či Homerovo způsobení katastrofy Springfield přesahujících rozměrů, nakonec každá funkce najde místo ve vyprávění, od vedlejších, zprvu náhodně a nahodile se objevujících postaviček až k jízdě na motorce v cirkuse. Zajímavě se zde pracuje s funkcemi distribučními a integračními – indiciemi, kdy nejdříve jsou nám zprostředkovány skrze osvícenecké „blábolení“ dědy Abe Simpsona v kostele a následně se skrze distribuční funkce, jež nám umožňují poskládat celou mozaiku příběhu a rekonstruovat tak spolu s postavou Marge fabuli a dostat se ke kýženým katalyzátorům, tj. uzavření a následné osvobození Springfieldu z báně.
Shrek Třetí se zase potácí mezi totální dětinskostí, pubertálním žertováním, které nezná hranic v trapnosti, a dospělostí, kdy jedním z ústředních, bohužel vůbec nerozpracovaných a jen letmo nahozených témat je přijímání zodpovědnosti, vyřešených tím nejjednodušším scénáristickým způsobem, učiněnou Deus ex Machina. Distribuční funkce opětovně spočívá v žánru road-movie, kde je vše povoleno a nic není zakázáno, dění a cestu samotnou odstartuje úmrtí krále a hledání vhodného nástupce, ale protože jsme v pohádkovém světě, po motivacích se nesmíme ptát a logiku či dokonce chronologii hledat – třetí pokračování tak má spíše parametry produktu „D2D“ („určeného přímo na DVD“), čemuž neodpovídá neúměrný a na filmu nevidný rozpočet 165 milionů a zatajovaný fakt, že byly veliké tvůrčí neshody.
Hary Potter a Fénixův řád se soustřeďuje výhradně na ústřední postavu Harryho Pottera, deadline – tedy koncový bod, ke kterému celé předchozí vyprávění směřuje, zde spočívá ve střetnutí s pánem zmal lordem Voldemortem, na kterého všichni trénují, aby se mu mohli ubránit a přemoct ho. Funkce integrační se projevují na Harryho snech, které působí jak jako indicie, tak jako do jisté míry katalyzátory, vyvolávající výrazný posun ve vyprávění. Vlastní – distribuční – funkce zde je ve výše popsané fabuli, alternativy příběhu se následně rozvíjí ve vedlejší lince s Harryho prvním polibkem a s potlačením všech možných složek ve škole čar
a kouzel v Bradavicích.
Ve spoustě kritik a recenzí na Spider-Mana 3 najdete stížnosti, že snad nejoblíbenější – čtenářsky a i divácky – záporák se objeví ve filmu jenom na pár minut a to ještě na konci, ale osobně bych to Raimimu nezazlíval, protože objevený kostým z kosmu má zprvu funkci distribuční, v závěru pak působí jako katalyzátor, který celou komikovou vřavu dá do pohybu. Základní funkci zde plní premisa, že zlo se může objevit v každém z nás, ale jenom skutečný odvážný hrdina ho může přemoct, alternativy v rozvoji příběhu se následně týkají epizodních rolí v podobě Eddieho Broka a Gen Staceyové, což ústí svým způsobem k paradoxu – hlavní postava Peter Parker/Spider-Man se přestane chovat logicky a jeho motivace nám ve většin případů unikají, pokud nejsou zrovna příčinou symbiotu. V tom vidím hlavní důvod, proč trojka nefunguje jako vyprávění, ale je pouze vydařeným cvičením ve stylu let dávno minulých a plněním si snu, který pro jiného může být noční můrou.
To Smrtonosná past 4.0 na nějaké vyprávění rezignuje, jde jí – stejně jako Simpsonovým ve filmu – o předvedení co nejvíc zábavných scén a o nějaké zasazení do syžetové struktury díla se dvakrát nezajímá. Integrační funkci zastává postava mladého hackera, která je ve vyprávění byla nezbytná už proto, že John McClane je technofób a divák se asi taky moc neorientuje v současném světě počítačů, zvlášť ne divák, kterému je film určen – tj. generaci, která vyrostla na akčních kultovních kouscích let sedmdesátých a osmdesátých, ale byla zároveň natolik stará, aby byla vpuštěna do kina na akční nepřístupný film. Základní funkce je zde jasná, nakopat digitálním teroristům jejich elektronky a odpojit je ze sítě, příběhový rámec se rozvíjí v části s unesenou dcerou, která jednak naplňuje žánrový model, jednak vrací Past ke své smrtonostnosti a jednak ze začátku plní jen zdánlivě vlastní distribuční funkci, když se dozvíme, jak je na tom McClane co se týče vztahů se svými dětmi.
Dannyho parťáci 3 jsou důmyslní v tom, že vidíme scénu, kdy se postavy domlouvají, jak celý plán provedou, ale už nevidíme její dořešení a musíme si tedy počkat, jestli jim to vyjde – přičemž je jasné, že v podobných filmech to vždy vyjde a jde pouze o provedení dané akce, kde buď vše půjde naprosto hladce, nebo se cesta značně zklikatí. Nebudu prozrazovat, jakou cestou se vydal režisér spolu se svými herci-hvězdami, ale z výchozí distribuční funkce „pomsty“ za zkolabování blízkého přítele a jednoho z původní „jedenáctky“ přecházíme k integračním funkcím v podobě scén porad až následně k funkcím základním, v nichž se zkomplikuje záležitost s apartmá a objeví se postavy z dílů minulých, ředitel casina z jedničky a francouzský zloděj ze dvojky.
„BUDE POKRAČOVÁNÍI?“
Dál nás čekají dva poslední plánované hity tohoto léta, Bourneovo ultimátum a Transformers, jimž se budu věnovat buď v samostatných rozsáhlých kritikách či kvůli nim namluvím FMko, nebo rozšířím tento už tak nesnesitelně natáhlý článek o poznatky z nich v rámci vytyčených interpretačních rámců. Pro mě osobně hlavně letošní filmové léto znamenalo zprvu velkou míru zklamáni (Shrek Třetí, Spider-Man 3 a Piráti z Karibiku: Na konci světa), aby přišel John se svou Smrtonosnou pastí 4.0 a vše se v dobré obrátilo, následované Dannyho parťáky 3, Harry Potterem a Fénixovým řádem a samozřejmě Simpsonovými ve filmu. A pořád jsou tady naštěstí filmy poučených režisérů, kteří dokáži přimět jak k aktivnímu vnímání a sledování, tak pobavení i přemýšlení zároveň (Verhoeven se svou Černou knihou, Lars von Trier s Kdo je tady ředitel? či Andersson s Ty, který žiješ). Neodvažuji se ale říct, co bude dál, protože vyjma knižního hrdiny s jizvou se všechna pokračování vyčerpala, a tak tvůrci budou muset sahat po jiných knihách či komiksech, které se nejdřív budou muset osvědčit jako franchise, a vypadá to, že historie se opakuje a opakovat bude. Prvními slůvky Maggie: „Bude pokračování?“
(Knižní) zdroje:
Tvořivé zrady: Současné polské myšlení o film a audiovizuální kultuře (Sborník filmové teorie 3)
Úvod do strukturální analýzy vyprávění (Roland Barthes)
Film Introduction (Bordwell, Thompsonová)
(Internetové) zdroje:
http://www.davidbordwell.net/blog/?p=1043
http://www.moviezone.cz/blog-duro (článek Vysněné sračky)
http://www.davidbordwell.net/blog/?p=836
http://www.henryjenkins.org/2007/06/forced_simplicity_and_the_crit.html
http://filmpub.atlas.cz/temata/124235-smrtonosna-past-4-0-analyticka-recenze-pro-zasvecene.aspx
http://filmpub.atlas.cz/preview/122344-animovana-sila-utoci-na-rok-2007.aspx
http://filmpub.atlas.cz/temata/119284-trikrat-skoro-totez-aneb-poznamky-k-hollywoodskym-blockbusterovym-trilogiim.aspx
http://filmpub.atlas.cz/temata/119626-blockbustery-za-vsechny-prachy-nebo-alespon-za-hodne.aspx
http://filmpub.atlas.cz/temata/99499-2006-rok-promen-v-hollywoodskem-filmu.aspx
Žádné komentáře:
Okomentovat