Jak číst film? od Monaca

Jak číst film? k nám přichází s pověstí filmové bible a s takovou to bude mít těžší z hlediska recepčního než jakákoliv jiná, stejně kvalitní filmologická publikace, i když takových u nás moc nenaleznete. Je nutné se zmínit o tom, že se jedná již o druhou Monacovu knihu na našem trhu, připravovanou však celých 6 (!) let. Tou první byla v roce 2004 vydaná kniha zabývající se francouzskou novou vlnou, příznačně nazvaná Nová vlna (v podtitulu stála ještě jména jako Truffaut, Godard, Rivette, Rohmer apod., ale jejich pořadí si přesně nepamatuji, tak podtitul neuveřejňuji). A teď k samotné knize, která čítá něco kolem 700 stran a dáte za ní sice poměrně tučný obnos 499,- (pro chudého studenta jako já určitě), ale rozhodně se to vyplatí, pokud se "trochu vážněji zábýváte o film" (copyrigh by Douglas). Jednak: pokud jste již četli Dougovu recenzi knihy na FilmPubu či Ulrikův chvalozpěv na Filmwebu v Knihodromu, nic nového se zde nedozvíte, protože s těmi chlapíky převážně souhlasím, ale kdybyste to náhodou nečetli, tak jen pro jistotu zopakuji, že je úplně jedno, od které kapitoly začnete Jak číst film? číst (ehm, ta moje stylistika...), protože míra provázání je minimální. Sedm kapitol, sloužících k následnému nastudování toho, co Vás nejvíc zaujme (u mě to byla kapitola 3.: Jazyk filmu: znaky a syntax a kapitola 5.: Filmová teorie: forma a funkce), jsou opravdu plny informací pro laika, který možná šáhne po knize, i když bych mu osobně doporučoval pro začátek Chaplinovo království či Malý labyrint filmu.

Film jako umění, kapitola první, zasazuje toto mladé médium (100 let) do kontextu s ostatními uměními, jako jsou knihy, hudba a malování, přičemž se soustřeďuje na jejich vzájemnou intermedialitu. Technologie, obraz a zvuk, je zde pro technicky založené čtenáře a je jednoduše řečeno o tom, co je a jak vzniká - kamera, filmový matriál, zvuková stopa, co se děje při postprodukci apod. (jsem si vědom toho, že strašně bagatelizuji, ale od seznamovacích kapitol se chci dostat k těm, ke kterým mám co říct, protože mě zaujaly, a navíc příspěvek v blogu o knize bude čśit málokdo, navíc v mém blogu). Jazyk filmu: Znaky a syntaxe, kapitola třetí, objasňuje čtivě teoretické pojmy jako mise-en-scéne, signifikant a signifikát, denotace a konotace, symbol, metonomye, tropus, index apod. Výhodou zde je, že vše je popisováno na konkrétních případech-filmech, o kterých většina filmových fanoušků, toužících aspoň trochu po umění, slyšela anebo je dokonce viděla (a popisuje je dokonce tak dobře, že bych se i omluvil za svou hlášku při projekci Eros v Karlových Varech: "Až přestane Antonioni přešit problémy s prostatou, tak mě probuď," skládaje si svou bundu jako polštář a opírající se o stěny nafukovacího kina). Pokud Vás ale až tak moc teorie nezajímá a toužíte po praxi, je tu 4. kapitola Stav dějin filmu, členěnou na ekonomiku, estetiku a politiku. Ekonomiky je poněkud suchopárná, ač obrazově velice kvalitně dokumentovaná, a zaměřuje se na velká hollywoodská studia. Část věnovaná politice a kinu je překvapivě o hereckých hvězdách, idolech jako takových, a co znamenaly pro svou dobu, s tím, že některé fotky bych klidně nazval až vulgárními/bulvárními. Estetická část tvoří dobrý přechod k 5. kapitole, filmově-teoretické. Pokud máte nepořádek ve všech těch nových vlnách a kinematografických obdobích, je přesně pro Vás. 5. kapitola Filmová teorie: forma a funkce, nejlepší kapitole hned vedle Znaků a syntaxů, je bohužel velice krátká (necelých 30 stran) a - nebojím se to slovo použít - natolik geniální, že by mi nevadilo, kdyby byla stejně dlouhá jako ta věnovaná Znakům a syntaxu či zabírala místo kapitolám následujícím. Je zakončena fotografií, na níž je Truffaut při natáčení Americké noci a klade otázku: "Je film důležitější než život?" Myslím, že většina lidí by řekla ne, ale neposlouchejte je, nerozumí tomu. :-) Kapitoly 6 a 7, Média v Centru událostí a Multimédia: Digitální revoluce, doplácejí na to, že jednak byla kniha naposled aktualizována v roce 2000, a tak by to chtělo vynechat zmínky o nových způsobech distribuce a internetu vůbec, nebo být více prognostický, a místo obšírných textů popisujícich, kdo co od koho koupil a komu to prodal, aby se pak vrátil a koupil něco jiného jenom proto, aby se dostal k tomu, co prodal, by chtěl tabulky či nějaký graf. A ani v těchto kapitolách, jako ve 2-3 předešlých, si Monaco bohužel neodpustí zabarvující adjektiva, srážející na kvalitě a odvádějící myšlenku někam jinam (o děsivé vlně pokračování či předělávek a honocení Barbara Conana se zmiňovali již jiní, proto to vynechám a jen souhlasně zakývám hlavou).

Kvalitně přeloženou knihu s naprostým minimem gramatických či stylistických chyb doplňují dva kontroverzní rejstříky, první chronologický, kdy si Monaco neodpustí několik neodpustitelných zjednodušení, a druhý se soupisem literatury, z které toho u nás vyšlo velice málo, ale i tak zamrzí, že si nikdo nedal u nás tu práci a nedodal, co je a co není k sehnání. Jak jsem již na začátku textu naťukl, ono poměřování a vůbec reklama tak kvalitní knize jako Jak číst film? ve smyslu "filmová bible" škodí, už proto, že Novou filmovou historii považuji přeci jen za lepší, i když náročnější. Ale jinak nemohu proti Jak číst film? vůbec nic namítat, tak rychle do knihkupectví, vydal ji Albastros (sám jsem měl to štěstí, že jsem koupil poslední, heč).