Hodně divné horory

Jak jsem sliboval včera večer, tedy přesněji dnes ráno, intelektuálskou pózu strhnu a napíši o něčem pokleslém, a i když těch témat bylo hned několik a nakonec to vypadalo, že vyhrajou midnight movies, podíám se pořádně na vyhřezlé vnitřnosti českému undergroundovému seriálu Hodně divné příběhy, všem 13 epizodám, a polovině dílů z Masters of Horror.

Hodně divné příběhy, český seriálový underground, za jehož vznik by se měly zodpovídat Jiří Zídek, toho času šéfredaktor nejčtenějšího časopisu o divných discích DVDMAG a Zlíňák Karel Spěváček, který vystudoval Vyšší filmovou školu v mém rodišti, natočil svůj debut Brak (konečně pokus o žánrovku, pokud mohu i soudit, celkem zdařilou a podceňovanou!) a s nímž sdílím názor na Zlín a jeho obyvatele jako takové ("jsou to kokoti a to město stojí za hovno"). Jednotlivé epizody nejsou vůbec nijak provázané a nedávají ve většině případů smysl anebo jsou naprosto primitivní, o to víc zamrzí chatrný pokus spojit vše do jednoho konce, v němž se vše objasní, v případě epizody Hra v šach, a to, že nejlépe "napsaná" postava detektiva je upozaděna Panem Bolestí, který je strašidelný asi jako Pan Koblížek z Krotitelů duchů a Floriánek, kterého snad Mr.Zídek ani nemusí hrát, protože jím skutečně JE. Ze známých herců české hororové scény je zde k vidění Škultéry (hrál v Pánské jízdě, proto to "hororové") a dokonce se ve dvou epizodách objeví i sám Obitus a v jedné Kordus, ovšem pokud působí Obitus přirozeně, podkopávají mu nohy křečovité dialogy či monology (avšak "přehrávající píča" potěší každého, kdo nemá rád koaly) a Kordusek je, no, roztomilý, má jednu debilně úsměvnou hlášku ("Nechceš kousnout?") a i když se celou dobu směje a je to na něm znát, jeho epizoda Absolvent má aspoň nápad a jakýs-takýs příběh. Většina humoru spočívá v tom, že znáte ty lidi, kteří se na tom podíleli či v Hodně divných příbězích dokonce hráli, takže pokud nevíte, že Cival má rád muzikály, nepochopíte, proč dívka zpívá Singing in the rain před jeho nástupem na scénu či proč Kordova epizodka má skoro autobiografický rád, o to vtipnější jsou však věty typu "Byla jiná jako holky ve třídě" apod. Je chvályhodné, že se někdo rozhodl na naši českou scénu přidat trochu znásilnění, ponižování a vnitřností, bohužel jediná karlovarská epizoda má nápad a ucházející provedení, epizoda Trip je zajímavá z technického hlediska a zbytek je divácké utrpení, vyrovnávající se maratonu Rodinných pout.

To Masters of Horror jsou jiné "maso", jedná se o televizní projekt režiséra, scénáristy a producenta Micka Garrise (stojí například za Critters 2 či Sleepwalkers jako scénárista), který úspěšně oslovil 13 hororových person, ač u některých je tohle zařazení diskutabilní, a ti mu natočili vždy hodinovou, samostatnou a v dalším díle nerozvíjenou epizodu. Bohužel to nejzajímavější jméno, jurodivivého Jjaponce Takashi Miikeho, se v televizi nikdy neobjevilo a jak to posledních zpráv vypadá, ani neobjeví na DVD, možná nějakém samotném, protože jeho epizoda je moc i pro TV (což je na jednu stranu moc dobře a člověk má na co se těšit, na tu druhou to ale fakt k*revsky nasere). Vedle takových renomovaných jmen jako Hooper či Carpenter a Argento tu stojí McKee, kvalita je však nevyrovnaná.

Z těch epizod, které jsem měl zatím možnost zhlédnout, prvních pět, byla nezajímavá, nestrašidelná a řekl bych až nudná ta od Garrise, nazvaná Chocolate, příběh muže se sny, které se ve skutečnosti dějí, ovšem natočit detektivní příběh se musí umět a pointa jenom zabíjí již tak nulovou zajímavost a neexistující atmosféru v epizodě s podprůměrným scénářem. Druhou nejslabší z první pětice je pizoda první, od samotného Coscarelliho, tvůrce Bubba Ho-teppa, které však chybí potřebná nadsázka a humor, protože ani překvapivá a rozhodně nesamoúčelné a nelaciná pointa nezachrání to, že se jedná o kopii Texaského masakru motorovou pilou bez větší invence. Stuart Gordon, který má na svědomí druhou epizodu Dream in the Witch House, z celé pětky nejlepší, vystačující si s hustou atmosférou, vkusnými a povedenými gore efekty a prostým příběhem, inspirovaným H.P.Lovecrafta. I přes vtipné odlehčení v podobě krysy s člověčí hlavou ve stylu Re-Animatora, se jedná o jeden z nejpůsobivějších hororových zážitků posledních let, se správně bezútěsným finálem. Od Dance of the Dead T.Hoopera jsem si sliboval hodně, možná proto, že jsem doufal v to, že komediální potenciál bude zužitkován a že si krásně morbidní Robert Englund zahlášuje zase jako za starých časo Fredyho Kruegera, ale to jsem se bohužel katastrofálně spletl a nepovedlo se jak prokreslení samotnyćh postav, tak ni jednotlivé hororové atributy, které působí jednak klišovitě, pak taky křečovitě, ale ani ten taneček mrtvých za pomocí elektrických šoků tomu nijak zvlášť nepomůže a časy Texaského masakru motorovou pilou jsou dávno pryč, seč technický talent a jisté nápady zůstávají. Argentova Jenifer, i přes předem předvídatelnou pointu, nepostrádá sexuálně otevřené scény a slušné masky spolu s neupejpáním se nasnímaného násilí, otázkou ale zůstává, že jestli by příběh nebyl plný násilí a sexu a neměl ho na svědomí sám Argento, stál by za to.

No a to je pro dnešek z hororového soudku všechno, samozřejmě, že až zhle´dnu zbylé epizody z Masters of Horror, které slibují větší kvalitu na základě jmen, od Carpentera přes Danteho po Landise, dám vědět. Zatím si můžete přečíst mé DVD recenze Stalkera a Wallace a Gromita: Prokletí králíkodlaka, uveřejněné na nejčtenějším slovenském serveru o kultuře www.kinema.sk.