sobota, března 01, 2008

SOUTHLAND TALES





This is the way world ends.
This is the way world ends.
This is the way world ends.
This is the way world ends.
Not with a whimper
But with a big bang.

- T.S. Eliot

SOUTHLAND TALES, nejnovější počin režiséra kultovního DONNIEHO DARKA Richarda Kellyho, je film o tom, jak se svět řítí do své záhuby a ten konec bude ve velkém. To je všechno, co o něm a jeho zápletce potřebujete asi tak vědět, a protože osobně nemám v lásce perexy a závěrečné, povinně shrnující odstavce, spojím to protentokráte do jednoho: pokud by měl teď skončit svět a já měl jen jednu volbu, na jaký film se před smrtí podívat, vyberu si jednoznačně SOUTHLAND TALES, protože v tom filmu je naprosto všechno, včetně souložících aut a muzikálového protiválečného čísla Justina Timberlakea.

Dobře, souložícími auty jsem si zajistil vaši pozornost (Ti, kdo čtou dál, protože zareagovali na „muzikálové protiválečné číslo Justina Timberlakea“, prosím, ať ušetří svůj a i můj draho-cenný čas… Čekám… Děkuji.), teď to bude náročnější. Jestli v něčem vidím „problém“ nejnovějšího mistrovského kousku, je to nutnost obeznámit se s třemi comicsovými prequely, jinak vám až po hodině dojde, že postava hraná Dwaynem Johnsonem má amnézii, kdo jsou ti výstředně oblečení lidé organizující se ve skupinách vám asi nedojde vůbec a unikne vám důvod tříminutového výstupu Justina Timberlakea.

Taky je nutné mít veliký přehled o popkultuře a problémech tížících Spojené státy dobrých třicet let, protože film působí, jako kdyby jeho tvůrce měl velikou spoustu geniálních nápadů na jedné straně a problémů, které ho trápí, na druhé a to vše vyhodil do vzduchu, přičemž v tom vzduchu se nabalí další a další věci (a není jich věru málo), spadne vše na zem a nějakým zázrakem to drží pohromadě. Jako kdyby Kelly už nikdy neměl nic natočit… a divák ve svém životě nikdy nic jiného vidět. Jo, a je fajn znát knihu Zjevení.







Přestože byly SOUTHLAND TALES nominovány na režii na festivalu v Cannes, tamní festivalová kritika nešetřila film vůbec a dosud je veden vedle BROWN BUNNYHO jako festivalový film, který si vysloužil nejdrtivější odezvu. Stejně jako Vincent Gallo, tvůrce BROWN BUNNYHO, přestříhal a zkrátil svůj film o dvacet minut, i Richard Kelly si k SOUTHLAND TALES sednul a z původních dvou hodin a čtyřicet minut z něj vypadnul divácky mnohem přijatelnější a dovolím si usoudit, že i mnohem drzejší a satiričtější počin o délce dvou hodin a patnácti minut. Kritika je psaná na tuto „režisérskou verzi“, která vyjde koncem března konečně na DVD, i když obal láká na herecký trojlístek Dwayne Johnson („Rock“ zde poprvé nevystupuje pod svou uměleckou přezdívkou) – Michelle Gellarová – Seann William Scott.

Smrtící trojkombinace, a když se k tomu přidá ještě již výše zmíněný Justin Timberlake, Christopher Lambert či Kevin Smith jako válečný veterán bez nohou, který „spustí“ apokaly-psu, je nutné vzápětí dodat, že film je k zbláznění vtipnou a neuvěřitelně chytrou nejen mediální satirou, v níž herci hrají své mediální předobrazy. Tak je Dwayne Johnson úspěšnou sportovní hvězdou, která proniká do filmové branže, a Sarah Michelle-Gellarová zase bývalou hvězdou vlhkých chlapeckých snů, ale s mimořádným nadáním, které málokdo docení.

Inteligentní nadsázka, v níž se postavy stávají tím, co hrají, je všudypřítomná a jak tvrdím už od SMRTONOSTNÉ PASTI 4.0: film, ve kterém hraje Kevin Smith, prostě nemůže být špatný. Jednak všichni zmínění mají cit pro nadsázku a i pro načasování, takže žádnou scénu nezkazí, jednak Richard Kelly umí vést herce – kdyť je to chlap, který vykřesal pozoruhodný herecký výkon i z Drew Barrymoreové, což se naposled povedlo Stevenu Spielbergovi!





Osobně mi ale mnohem (nej)zajímavější přijdou dvě postavy – Krysta Sarah Michelle Gellarové a pilot Abilene Justina Timberlakea. „Buffy“ proto, protože je tím, čím třeba taková Ellen Burnsteynová pro Arronofského v REQUIEM PRO SEN A FONTÁNĚ – „morálním hlasem filmu“, díky němuž se orientujeme v popkulturních narážkách, a navíc je značně prorocká („budoucnost je mnohem futurističtější, než vědci předpokládali/předvídali“). „Lepší herec než zpěvák“ je zase vypravěčem-svědkem, citujícím T.S. Eliota. Moment, v němž se Krysta stane definitivně žánrovou, v intertextové síti chycenou postavou, je momentem, na který se nezapomíná.

Byl-li Richard Kelly po DONNIE DARKOVI nazýván „přístupnějším Davidem Lynchem“ a jeho debut byl označován za obdobu MODRÉHO SAMETU, v němž taktéž nahlížíme za dokonale natřené plaňkové ploty, o SOUTHLAND TALES se tvrdí, že se jedná o Kellyho DUNU – divácký a i kritický propadák (film vydělal pouhých 350 tisíc dolarů, což je ale pochopitelné vzhledem k téměř nulové propagaci a nasazení v malém počtu kin na velice krátkou dobu).

Měl bych odvážnější myšlenku, i kvůli přímé závěrečné citaci a narážce: SOUTHLAND TALES je Kellyho MULHOLLAND DRIVE, postmoderní pastiší, která nevypráví ale o tom, že „stars make dreams and dreams make stars“, o pozadí studiového systému, ale o tom, jak se ryze žánrové postavy jako filmová hvězda – striptérka – policista – anarchisti apod. střetnou s (lacanovským) Reálnem. V tomto ohledu je film velice důmyslný, když je jednak poučen žánrovou minulostí – to když performer formátu Dwayne Johnsona ztvárňující schwarzeneggerovský charakter trpí ztrátou paměti jako moderní hrdina typu Bourne, a když se v závěru zpětně přefokalizovává dění.







Máte v tom zmatek? V pořádku, to jsem ještě nezmínil politickou notu filmu plnou liberálních hippieků, neo-marxistů, fašistických policistů, zkorumpovaných vladařů; portrétování dysfun-kční Ameriky řítící se do pekel, které vypadá jako jezdící tank s reklamou na Hustler, a paranoidního vidění světa plného kamer ovládaných Velkým Bratrem; realita podávaná jako pop-art; filozofická stránka zahrnující lacanovskou tezi o střetu s Realitou a o zrcadlech, utahování si z mesiášského komplexu a kultu fandovství jako takového… a tak dále a tak podobně.

Vlastně ani nevím, komu je film určen a doporučoval bych vám nejdřív zhlédnout upoutávku, jež výjimečně vystihuje film jako takový ve vši jeho vaudevillské hyperbolizaci snad úplně všeho, a poslechnout si vynikající soundtrack plný jmen jako Moby, Black Rebel Motorcycle Club, Waylon Jennings, Monster, Blur a Radiohead či Muse a Elbow. Doufám ale, a pokud se mi to povedlo, tak jsem uspěl, že jsem ve vás vzbudil zájem o to film zhlédnout. (Ok, s pravdou ven: ta souložící auta jsou tam půlminutu.) Vím ale, že „pimp don´t commit suicide“, což je tvrzení, které vystihuje současný stav našeho světa. Až pochopíte, uvidíte… nebo taky ne.







P.S. Pokud TAHLE vypadá konec světa, kupuji místenku do první řady a jestli SOUTHLAND TALES jsou příznakem definitivního skonu kinematografie, jsem rád, že jsem mohl být u toho.

5 komentářů:

Sean Maloney řekl(a)...

uz mam ten film doma asi dva tyzdne. Stale sa vsak nanho neviem pozriet uz kvoli tebou spominanym prequel-komixom. Chcel by som to mat totiz vsetko pohromade, ale neviem kde na tie komixy narazit... budem rad ak mi poradis vdaka.

Marek S. řekl(a)...

Tam, kde jsi sehnal film, seženeš i komiksy. Jeden má kolem 100Mb. Pokud se ale nebavíme o DVDripu filmu a o stahování komiksů z Torrentů, ale máš orig. DVD Southland Tales, tak doporučuji si koupit komiksy taky ze zahraničí.

Sean Maloney řekl(a)...

Tak som to vcera videl. Prequel komixy boli skvele. Z filmu mam vsak zmiesane pocity. Strasne vela veci mi v nom chybalo. Takych ktore prequel naznacil a myslel som ze budu vo filme dotiahnute, ale tak sa na ne uplne zabudlo. Az mi to skoro pride tak ze film a komix robili iny ludia. Film to bol velmi zaujimavy a obcas som mal pocit ze wow predomnou sa odohrava cosi velke, problem je ze to cosi velke je mozno iba taka krasna nafuknuta prazdna bublina. Film je to skvely a velmi rad sa nanho pozriem opat a mozno opat atd... bohuzial si myslim ze mal v sebe ovela lepsi potencial. Takze trosku ma to sklamalo. Mam pocit ze tie prequel komixy su tak trosku svinske. Bez nich by bol film este vacsi chaos. S nimi vsak film straca trochu lesk.

Jiří Hráček řekl(a)...

Popravdě k tomu to filmu jsem se dostal díky mému fanouškovskému zápalu k herečce Sarah Michelle Gellarové a to hlavně díky její neznámější roli Buffy a upřímě řečeno než jsem si film sehnal tak jsem si o něm toho hodně přečetl na internetů a čím víc jsem toho o něm četl tím víc mě zajmalo jaký ve skutečnosti je a když jsem si ho konečně koupil na DVD a včera si ho pustil tak při jeho sledování jsem už od začátku pociťoval takové to nadšení nad něčím naprosto neuvěřitelným a s každým přibývajcím časem jsem se čím dál tím víc bavil a některé okamžiky filmu ve mě zanechali hluboký dojem ale jiné zase tak trochu zklamání ale určitě né v podobě nějakého rozčarování, musím říct že všechny ty negativní reakce různých lidí na internetu ale i na filmových portálech prostě nechápů ten film je sice hodně složitý a pro jeho pochopení je důležité si ho pustit alespoň několikrát po sobě ale odsuzovat ho a nebo vykládat jakési výmluvi proč je to špatné my připadá tak povrchní a hloupé že je vůbec z podivem že režisér nespáchal pod přívalem kritiky protestní sebevraždů, nerozumým co se na něm někomu nelíbý jeho naprosto trefné hodnocení současné americké společnosti a vyze totalitní budoucnosti ve kterou se USA ale i zbytek takzveně civylizovaného světa pomalu mění a lidé to jaksi přijímají bez vědšího odporu a nechávají se ovládat systémem který je pomalu ničí, mě doslova dostalo Všechny postavy jsou až neskutečně zajmavé a člověk jim drží palce až do konce a tak trožku v koutku duše doufá že to snimy přece nemuže skončit tak taragicky jak to ale nakonec skončí a ikdyž je nám všem na konci finále líto jak to dopadlo tak zárověň výme že to ani jinak skončit nemohlo že to prostě byl jejich osud, popkulturní a poitické pozadí je jedním z hlavních a zárověň logicky nejvíce kontroverzních součástí snímku, najedné straně je vydět že současný systém je špatný a tak fandí neomaxistům v boji proti kapitalizmu ale postupně se ukazuje že ani oni nejsou o moc lepší než ti proti kterým bojují ale i přesto představují menší zlo než fašistická diktatůra tvářící se jako demokracie a všem je ale jasné že není jiná cesta než nahradit jednu diktatůru novou o něco lidštější a i to je jasný důvod proč se film setkal v zemi svého vzniku s takovým přijetím ale i to je zavádějcí protože ani jeden z politických protivníku není vykreslen v příliž dobrém světle což ve své podstatě znamená že se musel logicky setkat jak z útoky z prava tak z leva což byl ovšem aspoň to tak na mě působylo režiseruv záměr.
Herci jsou ve svých rolích až neuvěřitelně opravdový a to jak postava Dwayne Johnsona tak především právě Sarah Michelle Gellarové která se my líbý nejen jako krásná žena ale především mě neustále přesvědčuje že je skvělá herečka (a to především v poslední finálové části odehrávajcí se v obří vzdůholodi kde jí to neuvěřitelně sluší a z obou hlavních hrdinů vyzařuje až neskutečné charizma!)ale bohužel bez pořádné komerečně úspěšné příležitosti na filmovém plátně tak aby se už konečně z televizní hvězdy stala hvězda filmová což je velká škoda protože v tomto filmu (stejně jako snad ve všech ve kterých jsem ji viděl)podává opravdu solidní herecký výkon ale je ještě docela mladá a tak se snad jednou pořádného úspěchu dočká!
Ostatní herci a jejich postavy jsou také rovněž bez diskuze skvělí!
Celé finále ve mně zanechalo plno zajmavých ale zárovń závažných otázek které se tak nějak skládaly v pruběhu celého filmu a na které se jen těško hledají uspokojivé odpovědi.
Rozhodně bych ten to film doporučil každému kdo se zajmá o netradiční filmy které se zabývají dnešní dobou a tím kam ten náš svět spěje, určitě není určen každému a najde se plno těch kteří ho budou brát dost negativně, jeho provokatyvnost je ale zároveň jeho nejvědším kladem, režisér Richard Kelly je možná arogantní sebestředný magor ale alespoň se nebojí jít vlastní cestou a dělá si svoje filmy tak jak chce a neřeší co si o tom myslí průměrní diváci a kritici ze kterých si v podstatě dělá docela solidní prdel!

Nikola řekl(a)...

Stojím za každým slovem, můj nejoblíbenější film... Můžu koukat znova znova pořád se bavím...