Chtěli po něm vztahy řešené na vyšší než ryze pubertální úrovni, a tak udělal to, že vyřazené pasáže z Mallrats, konkrétně scéna dialogu o fistingu, daly vzniknout filmu, který je asi vedle Clerks tím nejosobnějším a pro mě osobně i nejlepším Smithovým dílem. Při psaní vycházel ze svého vztahu s Joey Lauren Adamsovou, která mu s ním pomohla spolu Benem Affleckem, a to celé krom bývalého vztahu podnítil i Smithův bratr-otevřený homosexuál, když se se Smithem bavili o tom, jak je 99,99…9% amerických filmů s homosexuální tématikou klišovitých (jmenuje hlavně Základní instinkt a Ptačí klec). Přesto se ale nevzdal své poetiky a přesto že se zde nesetkáme ani s maloobchodem či supermarketem a Jay a Tichý Bob zde neprostupují celým děním, ale ukáží se zde na pět minut, nechybí dialogy o Hvězdných válkách, odkazy na Čelisti (dialog o fistingu a následných jizvách je parodií obdobné scény na lodi mezi Hooperem a Quintem, navíc dva hlavní hrdinové už nejsou jenom velcí fanoušci komiksů, ale dokonce je i tvoří… i když je jeden z nich zkurvený obkreslovač! Samozřejmě se zde objeví číslo 37 v několika různých variacích, převážně v úvodních titulcích, a i hokej zde sehraje kruciální roli vzhledem k narativu filmu.
Chasing Amy je romantická komedie, v které je překvapivě málo romance a humoru, opepřená pernými a vulgárními dialogy, založená na jednoduché premise, že se kreslíř komiksů (Ben Affleck v životní roli jako Holden McNeil) zamiluje do ženy-lesbičky (Joey Lauren Adamsová jako Alyssa – píseň, kterou ve filmu zpívá, zpívá skutečně ona a dokonce si jí i napsala), která má ale svou minulost a pověst, o které se dozví a jež jejich vztahu stojí cestě… víc než sexuální orientace obou. Neholduje jim ani nejlepší Holdenův přítel Banky (Jason Lee), který je značně homofonní a nemá pro jejich vztah pochopení, protože je mu jasné, jak to skončí. Ok, přiznávám, že třetí Smithův počin může být pro někoho nestravitelný, protože to chce spoustu životních zkušeností či alespoň dostatek empatie, a fanoušci vtipů o prdění anebo rozličných eskapád „dynamického dua heterosexuálních partnerů“ přijde zkrátka. Kevin Smith na různých univerzitách vždy rád na otázku, jestli natočí někdy nějaké sci-fi s úsměvem dodává, že už jedno natočil: jmenovalo se Chasing Amy, protože žádná lesbička by se niky, nikdy nezamilovala do chlapa… přestože, nebo právě protože… je to Ben kurva Affleck. A navíc Chasing Amy funguje i jako alegorie o tom, že se uvnitř hollywoodského systému a mainstreamového filmu dá vyprávět velice osobní příběh, kterému bude chtít naslouchat víc lidí, než vaši nejbližší známí. 
Kvůli komerčnímu a i kritickému neúspěchu předchozího Smithova počinu film produkoval Mosier a s Miramaxem byli domluvení, že pokud se jim film bude líbit, koupí ho a nasadí ho do kin. Smithova strategie je pochopitelná, protože z toho Miramax (každému snad došlo, že je řeč o Miramaxu v dobách Weinsteinů, tedy Weinsteinmaxu) chtěl udělat další pubertální komedii odehrávající se na škole, v které by hráli tehdy populární herci jako Drew Barrymoreová, David Schwimmer a Jon Stewart. Na film měli 250 000, kdyby Smith svolil a obsadil herce, které zamýšleli Weinsteinové, byly by to miliony 3. (250 000 je čirou náhodou jedna čtyřiadvacetina rozpočtu Mallrats). Mám-li si vypomoct berličkou, pokud Clerks jsou Smithovi hitoví Gauneři a Mallrats se nezdařilo být druhým Pulp Fiction co do kultovnosti a úspěšnosti v kinech, Chasing Amy je jednoznačně Jackie Brownovou… překvapivě dospělé a vyzrálé dílo, které nikdo od takového tvůrce nečekal a které má v sobě tolik životní pravdy, až je to téměř nesnesitelné, že s některými filmy člověk rád váže krásné přátelství, už kvůli tomu začátku.
Jak zněl slogan filmu, „Není to o tom, koho miluješ. Je to o tom jak.“ či „Sex je jednoduchý, láska je těžká.“. Smith konečně dosáhnul i kritického úspěchu, svědčí o tom mj. i ceny od Asociace chicagských kritiků, Asociace lasvegaských kritiků, zabodoval překvapivě ale i u mladších diváků, když byl nominován na cenu MTV za „nejlepší průlomový herecký výkon“ a „nejlepší polibek“. Na rozdíl od Mallras si Chasing Amy vedlo velice dobře i v kinech, rozpočet činil oněch 250 000 dolarů a v kinech k 28. září 1997 vydělal 12,006,514 dolarů. Film ale rozhodně nepotěšil všechny, hlavně tedy lesbičky – když pominu ten tábor, který ani film neviděl, přesto ho nesnáší, v An Evening with Kevin Smith 1 jedna lesba vystoupila ostře proti filmu, že je „hloupý, ale bezbranný“. Zvláště jí vadila věta z filmu, že „každá lesbička k tomu, aby byla hetero, potřebuje jenom dobrého utahováka“. Smith kontrovalo tím, že tuhle větu ve filmu pronáší hloupá postava, která se vždycky mýlí, Banky (on sám se spíš cítí být Holdenem… taky píchal Joey Lauren Adamsovou), a že je škoda, že ji neznali, když natáčeli ten film, protože „hloupý, ale bezbranný“ by byla ideální věta na plakát (a Smith by byl opravdu schopný to tam dát, takže to škoda je).
Chasing Amy dokonce Smith považuje, resp. do příchodu druhých Clerks považoval za svůj nejoblíbenější film, jeho matka dokonce za jeho nejlepší s vyjádřením, že je jí spousta témat toho filmu blízká a nakloněna v tom smyslu, v kterém on nemůže pochopit (což je to stejné, jako kdyby mu někdo položil zbraň k jeho hlavě a zmáčknul spoušť, jak komentoval svůj pocit v té chvíli, když to uslyšel). Smith se začal svým třetím filmem vyjadřovat k závažným tématům, která vzbuzují velkou dávku kontroverze, přesto ve filmu zanechal postavy Jaye a Tichého Boba, protože je mnohem jednoduší mluvit o těchto tématech a prostřednictvím vulgárně-pubertálního Jayova fórku neupadnout do didaktičnosti. A jeho následující počin zabývající se otázkami víry, Dogma, je toho potvrzením… 
Žádné komentáře:
Okomentovat