Základní rozdíl mezi filmařem jako Kevin Smith a váženými tvůrci jako Spike Lee, Woody Allen či Martin Scorsese je ten, že když mají QaA vystoupení na univerzitách, Scorsesemu a Leeovi nenabídnou felaci za pět babek (a ještě někdo se jménem Geek, geez). Mám rád oslí můstky a vždycky jsem chtěl nějaký očividný použít, takže: přátelství mezi Kevinem Smithem a Jasonem Mewesem, které trvá už dobrých víc jak 13 let a které vykrystalizovalo ve vznik kultovních filmových postaviček Jay a Tichý Bob a sérii šesti navzájem postavami, prostředím a tématy propojenými filmy tzv. „newjerseyské hexalogie“, začalo díky felaci.
Kevin Smith a Jason Mewes měli stejné přátelé, ale nebyli přáteli (hlavně proto, že Mewes nenaplnil jeho očekávání), jenže Mewes si nedal říct a Smith toho využíval – například jako výpomoc na otravnou a nudnou, špatně placenou brigádu. Slýchal o něm od svých přátel, že je to jedno z těch dětí, o kterých se vyprávějí pouliční legendy: „To je ten, který rozbil to okno, oprcal toho psa…“ (ale jenom jednou…) a že je hrozně vtipný, ale když se Smith s Jasonem prvně seznámil (na cestě autem na komiksovou výstavu), nepřipadala mu Mewesova zvuková ekvilibristika vůbec vtipná. Prolomila to až jedna eskapáda felací v hvězdářském centru, kde byl Smith se svým kamarádem a najednou tam vtrhl Jason a začal felovat všechny falické symboly, aniž by se na ně podíval a čekal na schválení, až mu všechny došly a Smith si řekl, že je to někdo, s kým chce strávit zbytek života:
„Zaprvé je vtipný a zadruhé to vypadá, že vykouřil spoustu čuráků, což se
bude hodit, když zhlédneme všechny filmy a večer bude dlouhý…“
Přestože je tento článek většinou zaměřen na Smithovy fanoušky, nebylo by vůči těm ostatním fér je nezahrnout a nevyčlenit pro ně jeden-dva seznamovací a do smithovského universa uvrhávající odstavce. Už z toho důvodu, že čím víc fanoušků má Kevin Smith na Slovensku a v Čechách, tím je větší obeznámenost s popkulturou. Tak tedy… Kevin Smith je americký nezávislý tvůrce, který si získal svými filmy slušnou fanouškovskou základnu, protože jeho filmy vycházejí ze života a přestože takhle skuteční lidé nemluví, mluví o podobných věcech a záplava vulgárního humoru a četných popkulturních referencí od Star Wars po komiksy (hlavní dvě témata Smithova universa) v perfektně vycizelovaných dialozích je k zbláznění vtipná a hlavně chytrá. Proto se ve spoustě recenzí na jeho filmy dočtete, že Smith je velice dobrý scénárista, ale o něco horší režisér, protože u něj kamera slouží pouze k zachycení dialogů, i když se musí uznat, že v akčnějších pasážích v Dogma byl docela jistý v kramflecích a v druhých Clerks mile překvapí muzikálovým číslem.
Smith točí filmy dle svých scénář a obsazuje se do role Tichého Boba, kterého poznáte tak, že má na sobě dlouhý kabát a vousy (a mlčí, pochopitelně), jeho ukecaného parťáka, který myslí jenom na souložení a hulení, hraje Jason Mewes a dohromady tvoří dvojku vedlejších zábavných postaviček, které v rozhodující chvíli rozčísnou celý problém filmu a pomohou postavám jít dál. Smith natočil zatím 7 filmů, ke kterým si napsal scénář a v kterých hrají a podílejí se na nich jeho blízcí přátelé, 6 z nich se řadí do tzv. „newjwerseyské hexalogie“. Ta započala debutovým snímkem natočeným z jedné kreditky a odprodaných sběratelských výtisků Spider-Mana Clerks (na videu jako Podvodníci z New Jersey, v televizi jako Mladí muži za pultem), pokračovala „Clerks ve velkém“ Mallrats (Flákači – malý obchod Quick Stopp byl vyměněn za supermarket a neznámé herce nahradil Ben Affleck a Shannen Dohertyová), rozporuplně přijatém kritikou a zkultovnělém až při uvedení na DVD, Smithův asi nejlepší film Chasing Amy (na videu jako Zoufalec, v televizi jako Hledám Amy) obracející všechna klišé romantických filmů stylu „potkají se dva“ naruby a vzniklého na základě dialogu s homosexuálním bratrem, Dogma o dvou padlých andělích chtějících se vrátit na nebe, čímž by způsobili zničení celého života na zemi (protože by dokázali, že Bůh je omylný), proti jehož uvedení bylo snad více protestů než v případě Da Vinci Code, Jay and Silent Bob strike back (Jay a mlčenlivý Bob vrací úder – fanoušci NIKDY neodpustí distributorovi tento překlad) o cestě titulních hrdinů do Hollywoodu, aby zabránili natočením filmu o nich, a pokračování debutového snímku Clerks II o krizi středního věku, existenciálních otázkách a tématech přátelství, zodpovědnosti v rodičovství i životě a anální laceraci oslů a kalhotkových skřítcích . Jediným filmem, který do téhle série nepatří, je Jersey Girl (Táta na plný úvazek), prostřednictvím které se Smith vyrovnal s úmrtí svého otce a natočil sice na hollywoodské poměry nadstandardní žánrovou podívanou s odzbrojujícími dialogy (první rande s debatou o masturbaci aj.), ale přesto svůj nejhorší film, kterému chyběla pojící dvojka Jaye a Tichého Boba, „heterosexuální životní partneři“ a velcí fanoušci Johna Hughse, jež se stala velice populární a objevila se v malých rolích i v několika filmech (nejočividněji v třetím Vřískotu).
Všechno to začalo v roce 1994, resp. ještě o něco dřív, když Kevin Smith viděl film Slacker (1991) jiného amerického nezávislého tvůrce Richarda Linklatera, v kterém se čistě náhodou objevili v malé roličce i Ben Affleck a Shannen Dohertyová (z Flákačů). Jak jsem se zmínil už výše, Clerks vznikli z celkem deseti kreditek, vypůjčených peněz od rodičů a přátel a díky odprodané sbírce komiksů, kterou si Smith po úspěchu filmu koupil nazpátek. Původně měl taky hrát jednu z hlavních rolí, Randala, což je taky důvod, proč má tato postava ty nejlepší hlášky z celého filmu, ale Smith si za boha nemohl zapamatovat dialogy ze scénáře… je v nich spousta sprostých slov a tak. Premisa je velice jednoduchá, Dante musí strávit v práci, kterou ze srdce nesnáší a nudí se v ní nebýt svého dobrého kamaráda z videopůjčovny Randala, den i přesto, že „tam vůbec neměl být“ a měl hrát hokej se svými kamarády.
Film vystavěný na dobře odpozorovaných situací ze života, vtipně napsaným dialogům a chirurgicky přesně vypointovaným sekvencím natočený na černobílý materiál vzbudil velkou odezvu na festivalu v Cannes, kde Smith získal „Award of the Youth“ a „Mercedes-Benz Award“. Ani se nechce věřit tomu, že film natočený za pouhých 27 525 dolarů si najde tolik fanoušků – převážně mezi mladými, když se vedle vážných otázek na téma „kam v životě dál a jak v partnerských vztazích“ diskutuje i o kouření 37 kokotů (najednou!), morální závadnosti Hvězdných válek a nadržená hrdinova přítelkyně osouloží mrtvého dědu na záchodě s pornáčem v ruce. Přestože v té době Smith ještě netušil, že na základě svého debutu vystaví celé universum, které bude později čítat i specializovaný obchod a animovaný, bohužel nepříliš úspěšný seriál či naopak velice populární komikovou sérii, může být rád, že se nerozhodl pro depresivní zakončení filmu, v němž měl jeden z hrdinů (Dante) zemřít. (Tato verze, delší od kinoverze o deset minut s několika rozšířenými scénami, je přesto k vidění např. na výročním vydání Clerks v regionu 1 při příležitosti 10. výročí filmu.) A protože si Smith nemohl dovolit hledem k poměrně nízkému rozpočtu natočit všechny scény, konkrétně scénu z pohřbu, díky kultovnímu statutu snímku ale byla po letech realizována aspoň v animované podobě a je k vidění například na Youtube (http://www.youtube.com/watch?v=Ufd_-rRwVc0). A finance nebyla jediná potíž toho filmu, distribuční společnost Miramax chtěla dosáhnout přístupnosti „R“ („od patnácti let/do patnácti let nevhodno“), MPAA ale po prvním zhlédnutí filmu udělila Clerks nemilosrdný rating NC-17, který znamená pro malé nezávislé filmy naprostou sebevraždu, a tak si lidé od Miramaxu najali Alana M.Dershowitze, který MPAA logickými argumenty přesvědčil, aby snížila rating filmu, aniž by se z něj cokoliv vystřihlo. Ještě že se tito lidé nedoslechli o tom, že film vzniknul na základě Alighieriho Božské komedie a je v něm přesně devět krátkých přestávek, které mají reprezentovat zvony pekla. A to by ani tento obsáhlý článek věnujícím se Smithovým filmům a Smithovi samotnému nemusel ani vzniknout nebýt Smithovy rychlosti – když chodil na vancouverskou filmovou školu, uzavřel pakt se svým kamarádem Scottem Mosierem, že když Mosier bude první režírovat, Smith mu bude jeho debut produkovat, a naopak...
Žádné komentáře:
Okomentovat