WATCHMEN – MOTION COMIC je dvanácti-dílný šestihodinový kolos, jehož podstatu nejlépe vystihuje samotný podtitul: nečekejte tedy nic jiného než „rozpohybovaný komiks“, který by sloužil především těm, kteří komiks nečetli a nemohou se k němu v jiné podobě dostat, či ho četli, ale nemají čas ho číst znovu, popř. neradi čtou a rádi by věděli, v čem spočívá onen humbuk.
Zatímco Snyderova filmová verze se vyrovnala s nástrahami, které vytanou při převodu jednoho média do druhého, o původně na internet uváděných částech komiksu v pohybu se to říct nedá, protože víc než o samostatné dílo se jedná o kompromis mezi audioknihou a filmem. Pozůstatek audioknih je patrný především v tom, že všechny postavy namluvil jeden člověk, který sice umně mění hlasy a po několika částech si na něj již zvyknete, ale přesto je to spíše rušivé a ochuzuje to od plnohodnotného zážitku, resp. prožitku. Vypravěčem je Tom Steschulte, především seriálový herec (ZÁKON A POŘÁDEK, COLUMBO, NEUVĚŘITELNÝ HULK), který na svůj přednes klade až moc velký důraz a nejvíce mu svědčí 4. kapitola – monolog Dr. Manhattana na Marsu. Ti, kdo slyšeli Alana Moorea namlouvat Rorschachův monolog v dokumentu MINDSCAPE OF ALAN MOORE, s hlasovým projevem Toma Steschulte nemohou být nikdy plně spokojeni.
Za problematické považuji i ponechání původních bublin, ve kterých je možné si přečíst text: proč, když nám ho někdo předčítá za nás? Chápal bych to, kdyby byla možnost si celý rozpohybovaný komiks prohlédnout i ve statické podobě a „listovat stránkami“, jako se „listuje po kapitolách“, ale tato možnost zde pohříchu chybí. Nemluvě o tom, že bychom tím přišli o hudbu Lennieho Moorea (pokud vím, žádná pokrevní spřízněnost s Alanem), skládajícího především pro hry (PÁN PRSTENŮ: WAR OF THE RING, OUTCAST, DUNGEONS and DRAGONS), který slouží celku a přidává na atmosféře -> až natolik, že díky jeho hudbě pocítíme emoce.
S oním rozpohybováním to také není nikterak žhavé, ale protože je Mooreova a Gibbonsova předloha především literární, pomalejší tempo vyprávění není na škodu: rozpohybování vypadá většinou tak, že vidíme nějakou postavu mluvit, ale ústa se jí neotvírají, zatímco ta se pohybuje v prostoru, kolem ní stoupá dým, prší či teče krev, popř. všechno dohromady). Někoho může zamrzet absence textových dodatků v podobě „Under the Hood“, které jsou přítomny v původním komiksu vždy na konci kapitoly, ale jedná se jen o mírné ochuzení jinak velice věrné adaptace, u které je zajímavé si porovnat, nakolik se liší pirátský komiks dle kreseb Davida Gibbonse a poté v samostatném půlhodinovém filmu, který také vyšel v rámci propagace.
UNDER THE HOOD je v komiksu fiktivní (auto)biografie původní Sůvy, který v civilu nahlíží pod kapotu zákazníkům, jež si do jeho autoservisu přijedou opravit svůj porouchaný automobil, a který nahlíží ve své knize pod masku prvním superhrdinům, tzv. Minutemenům. Ve filmu mockument (fiktivní dokument, který se tváří jako seriózní) v podobě pořadu odkazujícího svým názvem na 60 MINUTES, ve kterém se mapuje celá historie superhrdinů a do toho se prostříhává rozhovor s Masonem, autorem Under the Hood. Na rozdíl od TALES OF THE BLACK FREIGHTER obstojí UNDER THE HOOD samostatně a nejedná se o doslovný převod, na kterém jsou patrné pozůstatky jiného média, jako tomu bylo u WATCHMEN: MOTION COMIC.
Pokud se Vám z celých WATCHMEN – STRÁŽCŮ nejvíc líbila úvodní titulková sekvence, ve které se míchají skutečné – až ikonické – historické události s osudy komiksových superhrdinů, ale ztráceli jste se v ní, mockument vám to vynahradí. Je vhodné ho zhlédnout před WATCHMEN – STRÁŽCI, protože se pak budete mnohem lépe orientovat v jejich komplikovaném fikčním světě a neztratíte přehled o tom, jaké jsou vztahy mezi jednotlivými „hrdiny“ a jaká je jejich minulost. Potěšující je určitě to, že postavy se zahráli ti stejní herci jako nakonec ve filmu a že se více seznámíme s těmi vedlejšími, kterým není dáno tolik prostoru, ať už se to týká samotného Hollise Masona, Molocha nebo stánkaře prodávajícího komiksy -> dokonce se zde objeví i Kapitán Metropolis, po kterém nejsou ve filmu ani stopy!
Příjemným zpestřením jsou i nápadité a vtipné reklamy, zvláště na výrobky Adriana Veidta, které dávají pocit, že skutečně sledujeme dokumentární pořad ze 70. let, který nám vypráví o jednom fenoménu. Obdivuhodné je, kolik materiálu bylo posbíráno či vytvořeno, takže skutečné archivní záběry z ulic v dobách hospodářské krize jsou smíchány se scénami z dobrodružných krátkých seriálů na pokračování a podpořeno fotomontážemi. Každý fanoušek Alana Moorea, který na jeho tvorbě obdivuje smíchání skutečných historických událostí s fikcí, čímž se ona skutečnost komentuje, musí být tímto poctivým přístupem potěšen.
Nejedná se ale o persifláž, jako tomu bylo u mockumentu k TROPICKÉ BOUŘI, ale pastiš, která svým snímáním, záběrováním a dalšími prvky vyvolává dojem, že takhle vypadaly dokumentární pořady v 70. letech, i když každý, kdo nějaký viděl, ví, že takhle ty dokumenty nikdy nevypadaly. Jak jste asi mohli poznat z předchozích řádků, filmový UNDER THE HOOD se nedrží přímo komiksového Under the Hood, ale je to jenom ku prospěchu věci: nejsme tolik závislí na komiksovém médiu, ale naopak se zde poukazuje na to, že superhrdinové prvního věku vznikly díky dobrodružným seriálům na pokračování, která v té době byla v kinech před hlavním programem populární, a inspirovali se pulpovými romány a prvními komiksy, především tím se Supermanem.
Rušivě vyznívá „Keenův zákon“, což je narážka na nechvalně známou knihu SEDUCTION OF THE INNOCENT Fredericka Werthama, což v komiksu funguje velice dobře, jenže v mockumentu se k tomu nenachází ekvivalent v podobě parodického rázu komiksových filmů či seriálů ala BATMAN (1966). Zatímco v komiksu se komentuje proměna superhrdinských komiksů napříč dekádami, na což měla vliv politická, sociální i ekonomická situace, mockument před tím nakonec uhne a soustřeďuje se na představení „ligy výjimečných“ a boření mytologie kolem nich.
UNDER THE HOOD má stejný účel jako ZPRÁVY Z GOTHAMU u TEMNÉHO RYTÍŘE (ty jste mohli vidět na internetu před uvedením batmanovského pokračování do kin, nyní na DVD či Blue-Ray), tj. představit postavy, vztahy mezi nimi a svět, ve kterém žijí. ZPRÁVY Z OTHAMU jsou i dobrým ukázkovým příkladem, jak Mooreův komiks měl vliv na filmy, a tak bude watchmanovské filmové UNDER THE HOOD srovnáváno paradoxně s nimi -> ale naštěstí pro Strážce, ze souboje s Temným rytířem vychází vítězně.
TALES OF THE BLACK FREIGHTER je „komiks v komiksu“, který si u stánku čte mladý černošský chlapec Bernie a který je alegorií toho, co se odehrává v hlavním vyprávění: ve světě, ve kterém lidé nechtějí maskované zachránce pro svou ochranu, o nich nemají ani tu potřebu číst kreslené příběhy, a tak dávají přednost pirátským dobrodružstvím. Ve vyprávění o kapitánovi, jehož loď byla přepadena a zničena, všichni jeho muži zemřeli a on se vydává varovat svou rodinu a rodiště, můžeme nalézt podobnost s osudy ústředních postav: Rorschacha, jenž také vede své soukromé a krvavé tažení, aby nakonec skončil uvězněný, Ozymandiase, jenž pro dobru mnoha musí zabít několik, či Dr. Manhattana, končícího ve vyhnanství.
I proto půlhodinová animovaná verze jako samostatné brakové pirátské „čtivo“ moc neobstojí, i když je filmovější než některé věrné komiksové hrané adaptace, ale důmyslně a důsledně nastříhaný do filmu by tenhle atmosferický animák s burácivým hlasem Gerarda Butlera mohl být něčím víc. Takhle totiž ony narážky na film, jako např. vytékající krev upomínající na Rorschachovu masku, vyznívají poněkud do prázdna. Vyloženou libůstkou je poté píseň Niny Simone „Pirátka Jenny“, která je odkazem na Mooreova oblíbeného dramatika Bertolda Brechta a jeho proslulou Žebráckou operu. Určitě ale bude zajímavé sledovat, jak bude působit TALES OF THE BLACK FREIGHTER ve STRÁŽCÍCH, do kterých má být vložen při uvedení režisérské rozšířené verze vedle vystřižených a prodloužených scén.
Animace působí – v nejlepším slova smyslu - drsným a velice syrovým dojmem, čili úplný opak pomalosti a meditativnosti toho, jak je příběh kapitána a škuneru podán v komiksu či jeho rozpohybované verzi -> začleněné do filmu by to mohl být problém, ale jako žánrová potěcha s přesahem funguje bez sebevětších problémů. Můžeme být – jako Alan Moore – nespokojeni s tím, že – stejně jako u UNDER THE HOOD – se vytratil onen "přesah," kdy rebelující britský autor říkal něco i o svém boji proti komiksovým molochům, ale pod dohledem Zacka Snydera, který nedělá kompromisy a poslal do kin svou temnou a násilnou vizi, s tím nemám problém.
Když se k tomu připočte hra vycházející na pokračování – WATCHMEN: THE END IS NIGH, která předchází událostem z komiksu i filmu a ocitáme se v dobách, kdy byl Keenův zákon zakazující maskované superhrdiny vzdálený, máme tady před sebou komplexní pohled na jednu ikonu, u kterého je nutné ocenit, nakolik bylo ke všemu přistupováno jak s úctou a co nejvěrněji, tak zároveň zbyl prostor pro invenci. Je vidět, že na každém z komentovaných se podíleli fanoušci a nepřekvapí, že výše zmíněná díla jsou určena především pro fanoušky, kteří je nebudou vnímat jako pouhý bonus, ale jako součást ohromné mytologie jednoho alternativního světa minulosti. Samozřejmě, že samostatné vydání mockumentu a pirátských dobrodružství je čistě komerční kalkul, který má hlavně vydělat, ale i vydělávat se může na kvalitních „produktech“. A o kvalitách těchto „produktů“ není pochyb...
Žádné komentáře:
Okomentovat