Alan Moore je pověstný tím, že nemá rád filmové adaptace svých děl, přestože je známo, že ani jednu z nich neviděl a soudí na základě scénářů, které četl. Jeho negativní postoj ale nepramení z toho, že by neměl rád film, i když přiznává, že dává přednost klasickým filmům bez efektů, které nestály tolik peněz a které nebyly primárně určeny na mladé diváky či obecenstvu, jež chce „vypnout“ a odpočinout si od svého života. Své komiksy totiž píše tak, aby to byly komiksy, přestože čerpá při jejich psaní z jiných médií, a považuje je za nezfilmovatelné, popř. ho uráží nestoudná banalizace jeho děl.
Pomineme-li MSTA PŘICHÁZÍ Z MOČÁLU, která se držela původní komiksové verze a nikoliv Mooreova revizionistického přístupu k ústřední postavě, vznikly pouhé čtyři adaptace: Z PEKLA (Allen a Albert Hughesovi, 2001), LIGA VÝJIMEČNÝCH (Stephen Norrington, 2003), V JAKO VENDETA (James McTeigue, 2005) a WATCHMEN – STRÁŽCI (Zack Snyder, 2009). Odborná (kritici) i laická veřejnost (fanoušci komiksu) se shoduje na tom, že ve všech jmenovaných případech došlo k nesmírnému zjednodušení a nejhůře hodnocena je LIGA VÝJIMEČNÝCH, nejlépe naopak V JAKO VENDETA.
LIGA VÝJIMEČNÝCH, po které se Moore definitivně distancoval od adaptací svých grafických románů, a tak přišel i o procenta ze zisku a další peníze, je ukázkovým příkladem onoho zpřístupnění široké divácké mase. (Tj. je něco, k čemu se Moore neupsal.) Jedná se o adaptaci první knihy, kterou režíroval Stephen Norrington, jenž si předtím v komiksové a filmové branži udělal dobré jméno prvním BLADEM, a o poslední roli Seana Conneryho, který se zařekl, že již v ničem dalším hrát nebude. Na rozdíl od Norringtona, který těžce snáší kritiku a po premiéře LIGY VÝJIMEČNÝCH prohlašoval, že již v životě nebude nic jiného režírovat, Connery bohužel svůj slib splnil (a Norrington vyhrožuje předělávkou VRÁNY).
Zatímco komiks je poctou šestákovým dobrodružstvím se vším všudy (včetně nezbytného násilí a sexu), film stavící na atrakcích je okázale brakovou podívanou, ve které byly ale kvůli přístupnosti všechny hrany obroušeny. Nedočkáme se tak brutálních výjevů roztrhaných kousků těl, které má na svědomí Hyde, ani znásilňování na dívčím internátu, za které je zodpovědný Neviditelný muž. (Což byl mooreovsky pokleslý odkaz na filozofa Platóna, který ve své Republice vyjádřil myšlenku, že pokud by člověk měl tu moc stát se neviditelným, tak by kradl, znásilňoval a vraždil.)
Pokud v něčem adaptace předčila svou předlohu, tak v úvodním seznamování se s týmem, které není zdlouhavé, ale jde rovnou na věc bez ohledu na logiku. Protože se „jde rovnou na věc bez ohledu na logiku“, ve filmu nefungují interakce mezi postavami a změny oproti originálu jsou ústupky vůči mainstreamu (namísto Robura zde máme Toma Sawyera, protože toho zná víc lidí, a vedoucím týmu není Harkerová, čímž opadlo sexuální jiskření mezi ní a Quatermainem).
Spousta recenzentů nadávala po premiéře na logiku, protože film porušuje fyzikální a jiné zákony, což uráželo údajně intelekt mnohých, ale osobně bych viděl problém v tom, že si LIGA VÝJIMEČNÝCH nevytvořila soběstačný filmový fikční svět, ve kterém by porušování zákonů bylo zcela přirozené a nerušivé. V předloze se ocitáme ve světě, který je verneovský a wellsovský, jenže ve filmu jsme na „skutečných“ místech, ve kterých se dějí neskutečné věci a vystupují v něm smyšlené postavy. Hra na rozpoznávání lokací brzo unaví stejně jako film s nevyrovnaným tempem a nekvalitními triky.
„Při sledování LIGY VÝJIMEČNÝCH jsem si vzpomněl na filmy svého dětství jako KAČER HOWARD, NEKONEČNÝ PŘÍBĚH nebo LABYRINT. Neodvážil bych se tvrdit, že byly kvalitní, ale rozhodně jsem se při nich tenkrát nenudil a viděl jsem je opravdu mockrát. LIGA VÝJIMEČNÝCH je KAČER HOWARD pro dnešní teenagery, což by teenageři měli brát jako doporučení a fanoušci Mooreova komiksu jako varování. Moje recenze nevyznívá příliš pochvalně, protože patřím k těm druhým. Ale na druhou stranu chápu, že tento film je určen především těm prvním,“ uzavírá svou recenzi František Fuka v Cinemě 9/2003.
Jako „béčko“ je ovšem LIGA VÝJIMEČNÝCH prvotřídní zábava, i když stála přes 100 milionů dolarů (rozpočet se prodražil kvůli pražským povodním v roce 2002, které zničily část dekorací): vyjma Conneryho nemůže být řeč o hereckých výkonech, kvalita triků je velice proměnlivá, na logiku se nehledí a jedna atrakce střídá druhou, a tak se divák nestihne nudit. LIGA není ani dobrým dobrodružným filmem (na to je příliš nevyrovnaná) ani dobrou adaptací komiksu (na to jí chybí koule), ale Sean Connery se alespoň rozhodnul uspořádat charitativní premiéru v Praze s tím, že výtěžek půjde na povodňové konto.
V JAKO VENDETA byla propagována jako film „od tvůrců MATRIXU“, protože scénář napsali Andy a Larry Wachowští, scénáristé a režiséři celé trilogie, a filmem debutoval James McTeigue, který Wachowským „posloužil“ jako asistent režie a celé jim to produkoval Joel Silver a „V“ hrál Hugo Weaving (agent Smith). V recenzích proto byla spíše srovnávána s trilogií o Vyvoleném než s Mooreovým komiksem a pokud se srovnání přece dočkala, aktualizace byla přijata problematicky.
„Z propracované bichle Z PEKLA vznikl víceméně obyčejný (i když hezky natočený) horůrek (sic!) na téma Jack Rozparovač a z LIGY VÝJIMEČNÝCH... to se slušně napsat nedá. Takže když se měla točit VENDETA (práva na ni prodal už před mnoha lety), Moore se od ní pro jistotu absolutně distancoval a producentu Joelu Silverovi vyhrožoval, že jestli se ho bude chtít na něco vyptávat, položí mu telefon. Nebyla to paranoia, vzhledem k tomu, že po něm Hollywood doopravdy jde, ale trošku přehnaná reakce možná ano. Každopádně za VENDETU se stydět nemusí,“ shrnuje vznik a kvality Ondřej Vosmík v Cinemě 4/2006.
Moore se po přečtení scénáře vyjádřil, že „(Komiks) byl lidmi, příliš zbabělými na uvedení vlastní politické satiry o své zemi, změněn na podobenství o USA za Bushovy éry. Je zkaženou, frustrující a impotentní americkou liberální fantazií o někom s americkými liberálními hodnotami, kdo se staví proti státu vedenému neokonzervativci – a o tom V jako Vendeta nebyla. Byla o fašismu, byla o anarchii, byla o Anglii.“ Nezapomněl dodat, že scénář je dle něj „odpad“, úplná „šmíra“ s „množstvím děr“.
I přes změny především v případě postav se ale jedná o zatím nejlepší mooreovskou adaptaci, vystihující formální stránku jeho děl: přestože V JAKO VENDETA je komiks spíše literární, plný dialogů, užívá přitom výsadně filmového prostředku zvaného juxtapozice, ve které jsou proti sobě kladeny protikladné záběry. Ukázkovým příkladem je hned úvodní scéna, kdy paralelně sledujeme dva hlavní „hrdiny“ – Eve a „V“, kterak se oblékají a připravují se ven, přičemž pojítkem různých prostorů je televizní zpravodajství. Za nejpůsobivější lze považovat zrození Eve v dešti, která se již ničeho nebojí – ani smrti, a zrození „V“ z ohně. Oba případy se ale neodehrávají ve stejný čas, „jen“ na jiném místě, ale v jiný čas a na zcela jiném místě.
Můžeme to přičítat jako zásluhu Mooreovi, který ve svých komiksech tematizuje čas jako fyzikální veličinu a prostory jsou „neuchopitelné“, ale způsob paralelního vyprávění napříč časem a prostorem je v tvorbě bratrů (?) Wachowských patrný již v „matrixovské“ trilogii a dovedený k dokonalosti ve SPEED RACEROVI. Z tohoto hlediska se Wachowští ve svém scénáři a McTeigue drží ještě na uzdě, protože v pokračováních MATRIXU se odvíjí až pět dějů paralelně (vzorovým příkladem je Morfeův proslov v RELOADED) a ve SPEED RACEROVI je jich hned dvakrát tolik a nechybí ani flashbacky a flasforwardy. Ve V JAKO VENDETA se minulost nepřepisuje jako ve SPEED RACEROVI, ale variuje: Eve se při zásahů Prstů schovává pod postelí u svého chráněnce stejně jako když byla malá a odváděli její rodiče.
„Lloyd ve svém úvodu zmiňuje „šprýmovnost“ jako něco, s čím se v knize nesetkáme a pokud je nám znám pojem dystopie jako naprosto uniformní a ovládnutá společnost (...), pak právě tohle film popírá a ukazuje společnost jako zoufale málo „udušenou“ a dokonce ,šprýmovnou´,“ vytýká Ondřej Hauser vylíčení totalitní spol. v Cinepuru č. 45/2006.
Z vypravěčského hlediska je film doslova fascinující, protože je nám celý vyprávěn prostřednictvím Eve z konce filmu, ale v jeho průběhu nám záměrně neposkytuje všechny informace, které již má a vodí nás za nos, jinými slovy: prvotřídně se zde užívá nespolehlivého vyprávění. Jako příklad může posloužit věznění Eve, za kterým ve skutečnosti nestojí fašistická ruka zákona Palce, ale samotný V, který Eve vystavuje vyslýchání, mučení a do cely ji připravuje „ukryté“ papíry s vypravováním uvězněné a popravené lesbické herečky. Zatímco věznění Palci se vyjeví jako nespolehlivé, „nastrčené“ dopisy se ukážou být pravé. Zde se využívá plné síly filmového média, protože komiks vypovídající o symbolech a ikonech se přetavuje ve film o síle fikce a její nespolehlivosti.
Diskutabilní je uchopení postav, především ústřední dvojice. Eve je ve filmu sympatická, pohledná a inteligentní mladá žena se stálým zaměstnáním v médiích, s minulostí v podobě politicky protestujících rodičů; Eve v komiksu je mladičká a nezletilá, poprvé se s ní setkáváme, když si jde vydělat po zákazu vycházení peníze jako prostitutka. „V“ je ve filmu sice terorista, ale bojuje za správnou věc a má naše sympatie, „V“ v komiksu je morálně ambivalentní postava, u které se dlouhou dobu nemůžeme rozhodnout, jestli jsme na její straně, nebo stojíme proti ní. Zarážející to je z toho důvodu, že zatímco Moore líčí Británii jako fašistický stát s diktátorem, který po vzoru Velkého Bratra sleduje své občany na všech krocích a monitoruje i cenzuruje všechna média, McTeigue „pouze“ ukazuje, že vláda má dohled nad televizí a nařídila noční zákaz vycházení, který se zdá být logickým.
„Prostředí, které je zde znázorněné je až děsivou nápodobou nikoliv Anglie, ale USA, k nimž mají ostatně tvůrci bližší vztah. Diktatura, jež kráčí ruku v ruce s tvrdým církevním dogmatem. Chceme-li podobnou situaci, stačí se podívat na vzestup radikálních evangelikálů ve Spojených státech, k nimž patří i G. W. Bush. Že je nereálná sledovací činnost ve stylu Velkého Bratra? A co americký Patriotic Act? A nakonec nejkontroverznější téma - terorismus. V je označován režimem jako terorista a ostatně dle současných měřítek a definicí jím skutečně je. A je i bojovníkem proti útlaku, bojovníkem za svobodu, ničitelem režimu. Rétorika války proti terorismu z tohoto úhlu pohledu, jak ji prezentuje Sutlerova Anglie (a v našem reálném světě "někdo jiný") pak dostává poněkud odlišné vyznění,“ sumarizuje pro a proti aktualizace románu Aleš Stuchlý na Filmwebu.
Tyto změny (na místo sledování občanů všemi možnými prostředky jejich manipulace prostřednictvím televize) vedly i k úpravám několika scén jinak velice věrné (rozhodně nejvěrnější ze zatím zfilmovaných) adaptace. „V“ v komiksu zničí oči, uši i hlas vlády a daruje tak občanům tři dny nepozorované svobody. Ve filmu držícím se více myšlenky, že „ideje jsou více než člověk“, nechá „V“ rozeslat své masky občanům, kteří jsou tak od sebe navzájem k nerozpoznání. Mnoho prvků – občané sedící doma u televize nebo v hospodě u piva a televize – vykreslujících totalitní budoucnost se může zdát zjednodušujících, ale pokud se nad nimi důsledněji člověk zamyslí, nejsou zase tak daleko od pravdy. Přestože V JAKO VENDETA není filmem o fašismu, anarchii a Anglii, je o fikci, symbolech a ikonech a Americe, čímž se paradoxně více blíží jiné mooreovce – Z PEKLA.
Tu zfilmovali bratři Hughesovi, kteří natočili žánrově zdařilou podívanou (což se nepovedlo u LIGY VÝJIMEČNÝCH), ale špatnou adaptaci komiksu. „Srovnání s předlohou vrhá na film poněkud jiné světlo. Mooreův komiks je totiž poměrně náročný a mnohovrstevnatý. Je zasazen do četných historických a místopisných reálií a celá jedna kapitola je například pojata jako poutavá přednáška o symbolice některých londýnských budov z hlediska pohanské magie. Tím více je kuriózní fakt, že se film natáčel v Praze a Londýnu je věnováno jen několik panoramatických záběrů,“ píše Ivan Adamovič ve své recenzi v Premiere 1-2/2002.
Z hlubokého myšlenkového a historického pozadí o jedinci formovaném společností a jejími vztahy vzešel detektivní horror, ve kterém se dozvídáme pravou identitu vraha až v závěru a mezitím sledujeme vyšetřování Freda Abberlinea a skupinku ohrožených a postupně vyvražďovaných prostitutek. Z PEKLA pojí s LIGOU VÝJIMEČNÝCH nejenom to, že oba filmy byly natáčeny v Praze, ale i herecký představitel Jason Flemyng, který v LIZE ztvárnil pana Jekylla/Hydea a v Z PEKLA kočího Jacka Rozparovače. „Moore do svého díla zakomponoval i meditace nad historií lidstva či údělem jedince v dějinách a činy sériového vraha staví do kontrastu s „dobrými úmysly“ otců tehdy se rodících totalitních režimů. V jedné silné scéně, která ve filmu není, se vrah duchem přenese o sto let do budoucnosti a je zhrozen bezkrevností obyvatel sklonku 20. století: ,Nemáte duše, cítím se s vámi sám,´“ argumentuje Adamovič.
Plusové body si černošské bratrské duo zaslouží za to, že nijak neskrývá hrůzy, kterých se Jack Rozparovač na svých obětech dopustil, a ani neuhýbá před sexuálními scénami zákazníků s prostitutkami, i za konec, který rozhodně nekončí šťastně. Jenže atmosferické vylíčení Londýna 19. století a depresivní „žánrovka“ by byly v pořádku v tom případě, pokud by z Mooreovy předlohy byl vedle všech vedlejších dějových linií a komplexního vylíčení vypreparován i myšlenkový přesah dotýkající se otázek duchovních a jiných (postavení žen ve společnosti, střet ženského a mužského prvku, mocenské zájmy a vládní spiknutí...). Narážky na nerozvedené motivy pak ve filmu působí rušivě, komentář k životu v ghettu moderního světa jako pouhá glosa.
Oproti předloze byla změněna i optika vyprávění, protože ve filmu sledujeme dění očima inspektora Abberlinea, jehož vidění je pokřiveno užíváním opiátů, jež navozují prorocké vize, které mu pomáhají ve vyšetřování případu. Nedíváme se tak na Londýn a londýnskou společnost pohledem samotného Jacka Rozparovače, jehož vyšinutá mysl je zneklidňující víc než všechny jeho vraždy. „Obohacení této postavy je snad největším přínosem filmové verze,“ vyjmenovává Adamovič jediný klad oproti originálu.
„Samotný děj si museli přizpůsobit potřebám jiného média, takže vynechali lehce pornogra-fické pasáže a přidali happy end svého druhu," dodává Adamovič dále k rozporům mezi filmem a komiksem. Hughesovým ale slouží Abberlineova závislost na opiátech k tomu, aby inscenovali několik scén, které se ukážou být nespolehlivé (úvodní a závěrečná) a nenabízí se tak divákům útěšný a únikový konec jako u jiného filmu s Johnny Deppem, Burtonově ve výsledku lepší OSPALÉ DÍŘE. V něm také hrál vyšetřovatele používajícího k odhalení případů neobvyklé praktiky.
STRÁŽCI, které jedni považuji za nezfilmovatelné kvůli komplikované vypravěčské struktuře, rozsáhlosti a celkové potemnělosti, a druzí naopak za ideální grafický román na zfilmování, protože již ve své komiksové formě užívá výrazové prostředky jiného – filmového – média, se zatím nedočkali oficiální kinodistribuce. (Ta je prozatím stanovena na 5. března pro Českou a Slovenskou republiku.) Mohou za to jednak spory mezi studiem a režisérem, který si stojí za téměř tříhodinovou, zhusta depresivní verzí (a jak ukázal TEMNÝ RYTÍŘ, diváci jsou na něco takového připraveni), jednak mezi studii – Warner Bros. a Fox – navzájem.
Společnost Warner Bros. totiž vynaložila nemalé náklady na vznik a krátce před původně plánovanou premiérou se ozvalo studio Fox, že má práva na distribuci, a tak mu náleží všechny zisky. Foxové, kteří původně vlastnili všechna práva, je po neúspěšných pokusech o zfilmovatelný scénář předprodala společnosti Largo Entertainment, jejíž zástupce Lawrence Gordon je prodal Warner Bros. Potud v pořádku a bez problémů, jenže ve smlouvách stojí, že Foxové mají právo na distribuci, což se pochopitelně nezamlouvá Warnerům, kteří nákladný projekt zaplatili a pak by z něj neměli vidět ani korunu.
Původně se soud přiklonil na stranu Foxů, protože obě společnosti se nebyly schopny domluvit o vzájemné distribuci (padaly návrhy typu „Foxové budou STRÁŽCE distribuovat v Americe, na zbytku světa se dohodnou rovným dílem“), ale odvolání, které proběhlo 20. ledna, skončila dobře pro Warner Bros. Od té doby se znovu objevilo datum celosvětové premiéry 5. března 2009, které by mělo být dodrženo, což mj. znamená i to, že výhružky internetové fanouškovské komunity studiu Fox týkající se bojkotování jejich plánovaného komiksového hitu WOLWERINE se neuskuteční.
Fox bylo sice studio, které svými X-MENY odstartovalo novou komiksovou vlnu, když vsadili na jinak umělecky zaměřeného režiséra Bryana Singera, ale i když se „pokus“ zadařil, rozhodli se orientovat na celou rodinu a natáčet dobrodružné komiksové filmy plné pubertální zábavy a akce typu FANTASTICKÁ ČTYŘKA či X-MEN: POSLEDNÍ VZDOR. Protože se jim v roce 2008 finančně až na rodinné komedie moc nedařilo, jejich jednání tak není překvapující. Nelze mít ani Warnerům za zlé, že z obavy o ztrátu potenciálního hitu přesunuli nejnovější díl o Harry Pottrovi až na letošní rok, přestože jeho vánoční uvedení bývala již „každoroční“ tradice.
Komiks, který testuje hranice média, se pokusili zfilmovat i jiní režiséři, ale většinou narazili buď na potíže se scénářem anebo rozpočtem a představou o výsledné podobě. Ve spojitosti se STRÁŽCI se v 80. letech a 90. mluvilo o Terry Giliamovi (BRAZIL, 12 OPIC, KRAJINA PŘÍLIVU), Darrenu Aronofskému (REQUIEM ZA SEN, FONTÁNA, WRESTLER) a Paulu Greengrasovi (BOURNEŮV MÝTUS, BOURNEOVO ULTIMÁTUM, LET Č. 93). Mezi fanoušky ale panují dohady a pochyby o výsledné podobě díla, protože je pod ním jako režisér podepsán Zack Snyder, jenž debutoval zdařilou předělávkou Romerova ÚSVITU MRTVÝCH, ve kterém byl ale patrný posun od horroru k akci, a poté si renomé vydobyl millerovskou adaptací 300 – BITVA U THERMOPYL. STRÁŽCI jsou natočeni stejným způsobem jako SIN CITY – MĚSTO HŘÍCHU či 300: BITVA U THERMOPYL a SPIRIT, tj. co nejvěrněji se držet předlohy, filmová políčka točit po vzoru komiksových panelů a herce snímat před modrým a zeleným pozadím, které bude doděláno na počítači.
Až fetišistická věrnost ale není to co vystižení ducha předlohy a polemické diskuze se vedou především kolem údajně změněného závěru. Je také známé, že spousta materiálu byla vystřižena a celá vedlejší linie s klukem čtoucím si pirátský komiks se dočká vlastní filmové verze, která bude uvedena na DVD krátce před kinopremiérou STRÁŽCŮ. Nezbývá než doufat, že na rozdíl od výše jmenovaných příkladů adaptací komiksů se nebude jednat o film bez života a duše, který je hloupou manýrou a pózou, se zbytečnou „aktualizací“ v podobě vyjadřování se k současným problémům. Jedno je jisté: většina peněz víc jak stomilionového rozpočtu nešla do kapes hercům, protože byli obsazeni málo známí, ale trikařům. Z upoutávek je navíc patrné, že zmizela ona trapnost hrdinů a jejich kostýmů.
Z výše uvedeného by se mohlo zdát, že Alan Moore není spokojen ani s jednou adaptací komiksu, který by byl spojován – ať již přímo či nepřímo – s jeho jménem, ale opak je pravdou. Když byl osloven Tim Burton, aby zfilmoval Batmana, byl to zrovna Mooreův KAMEŇÁK, který držel v ruce a argumentoval studiu, že takhle chce, aby jeho film vypadal a vyzněl. (Spíše souhlasím s Kevinem Smithem – režisérem, scénáristou, hercem a geekem, který v DOGMA zanesl do zav. titulek poděkování Mooreovi -, že Burtonovi Batmani jsou sice povedenými filmy, ale je na nich patrné, že Burton komiksy nečte.)
Víceméně nepřiznaná je i inspirace u nejnavštěvovanějšího a divácky i kriticky nejlépe hodnoceného blockbusteru minulého roku TEMNÉHO RYTÍŘE, který vystihuje nejlépe myšlenku KAMEŇÁKU („Batman a Joker se navzájem potřebují, jsou svým pokřiveným zrcadlovým odrazem“) a o kterém se Moore z neověřených zdrojů vyjádřil velice pochvalně. Není se čemu divit, protože svým tématem – nošení masek jako symbolů, přepisovatelnost identit – a způsobem vyprávění – časté je užití televizních záznamů, které jsou legitimní součástí scény a nikoliv pouhým dokreslením - si bere hodně ze STRÁŽCŮ. To stvrzuje i virální kampaň a bonusy na DVD, mezi nimiž je k nalezení záznam TV zpravodajství.
Moore, který z filmů obdivuje OBČANA KANEA a ze seriálů SOUTH PARK, dává spíše přednost tomu, když si z něj někdo ve filmech či seriálech utahuje, než když jeho dílo adaptuje. Dokladem toho je i účast v SIMPSONOVÝCH a fakt, že napsal parodický krátký komiks, v němž se posmíval vizi Daredevila od Franka Millera.
Pomineme-li MSTA PŘICHÁZÍ Z MOČÁLU, která se držela původní komiksové verze a nikoliv Mooreova revizionistického přístupu k ústřední postavě, vznikly pouhé čtyři adaptace: Z PEKLA (Allen a Albert Hughesovi, 2001), LIGA VÝJIMEČNÝCH (Stephen Norrington, 2003), V JAKO VENDETA (James McTeigue, 2005) a WATCHMEN – STRÁŽCI (Zack Snyder, 2009). Odborná (kritici) i laická veřejnost (fanoušci komiksu) se shoduje na tom, že ve všech jmenovaných případech došlo k nesmírnému zjednodušení a nejhůře hodnocena je LIGA VÝJIMEČNÝCH, nejlépe naopak V JAKO VENDETA.
LIGA VÝJIMEČNÝCH, po které se Moore definitivně distancoval od adaptací svých grafických románů, a tak přišel i o procenta ze zisku a další peníze, je ukázkovým příkladem onoho zpřístupnění široké divácké mase. (Tj. je něco, k čemu se Moore neupsal.) Jedná se o adaptaci první knihy, kterou režíroval Stephen Norrington, jenž si předtím v komiksové a filmové branži udělal dobré jméno prvním BLADEM, a o poslední roli Seana Conneryho, který se zařekl, že již v ničem dalším hrát nebude. Na rozdíl od Norringtona, který těžce snáší kritiku a po premiéře LIGY VÝJIMEČNÝCH prohlašoval, že již v životě nebude nic jiného režírovat, Connery bohužel svůj slib splnil (a Norrington vyhrožuje předělávkou VRÁNY).
Zatímco komiks je poctou šestákovým dobrodružstvím se vším všudy (včetně nezbytného násilí a sexu), film stavící na atrakcích je okázale brakovou podívanou, ve které byly ale kvůli přístupnosti všechny hrany obroušeny. Nedočkáme se tak brutálních výjevů roztrhaných kousků těl, které má na svědomí Hyde, ani znásilňování na dívčím internátu, za které je zodpovědný Neviditelný muž. (Což byl mooreovsky pokleslý odkaz na filozofa Platóna, který ve své Republice vyjádřil myšlenku, že pokud by člověk měl tu moc stát se neviditelným, tak by kradl, znásilňoval a vraždil.)
Pokud v něčem adaptace předčila svou předlohu, tak v úvodním seznamování se s týmem, které není zdlouhavé, ale jde rovnou na věc bez ohledu na logiku. Protože se „jde rovnou na věc bez ohledu na logiku“, ve filmu nefungují interakce mezi postavami a změny oproti originálu jsou ústupky vůči mainstreamu (namísto Robura zde máme Toma Sawyera, protože toho zná víc lidí, a vedoucím týmu není Harkerová, čímž opadlo sexuální jiskření mezi ní a Quatermainem).
Spousta recenzentů nadávala po premiéře na logiku, protože film porušuje fyzikální a jiné zákony, což uráželo údajně intelekt mnohých, ale osobně bych viděl problém v tom, že si LIGA VÝJIMEČNÝCH nevytvořila soběstačný filmový fikční svět, ve kterém by porušování zákonů bylo zcela přirozené a nerušivé. V předloze se ocitáme ve světě, který je verneovský a wellsovský, jenže ve filmu jsme na „skutečných“ místech, ve kterých se dějí neskutečné věci a vystupují v něm smyšlené postavy. Hra na rozpoznávání lokací brzo unaví stejně jako film s nevyrovnaným tempem a nekvalitními triky.
„Při sledování LIGY VÝJIMEČNÝCH jsem si vzpomněl na filmy svého dětství jako KAČER HOWARD, NEKONEČNÝ PŘÍBĚH nebo LABYRINT. Neodvážil bych se tvrdit, že byly kvalitní, ale rozhodně jsem se při nich tenkrát nenudil a viděl jsem je opravdu mockrát. LIGA VÝJIMEČNÝCH je KAČER HOWARD pro dnešní teenagery, což by teenageři měli brát jako doporučení a fanoušci Mooreova komiksu jako varování. Moje recenze nevyznívá příliš pochvalně, protože patřím k těm druhým. Ale na druhou stranu chápu, že tento film je určen především těm prvním,“ uzavírá svou recenzi František Fuka v Cinemě 9/2003.
Jako „béčko“ je ovšem LIGA VÝJIMEČNÝCH prvotřídní zábava, i když stála přes 100 milionů dolarů (rozpočet se prodražil kvůli pražským povodním v roce 2002, které zničily část dekorací): vyjma Conneryho nemůže být řeč o hereckých výkonech, kvalita triků je velice proměnlivá, na logiku se nehledí a jedna atrakce střídá druhou, a tak se divák nestihne nudit. LIGA není ani dobrým dobrodružným filmem (na to je příliš nevyrovnaná) ani dobrou adaptací komiksu (na to jí chybí koule), ale Sean Connery se alespoň rozhodnul uspořádat charitativní premiéru v Praze s tím, že výtěžek půjde na povodňové konto.
V JAKO VENDETA byla propagována jako film „od tvůrců MATRIXU“, protože scénář napsali Andy a Larry Wachowští, scénáristé a režiséři celé trilogie, a filmem debutoval James McTeigue, který Wachowským „posloužil“ jako asistent režie a celé jim to produkoval Joel Silver a „V“ hrál Hugo Weaving (agent Smith). V recenzích proto byla spíše srovnávána s trilogií o Vyvoleném než s Mooreovým komiksem a pokud se srovnání přece dočkala, aktualizace byla přijata problematicky.
„Z propracované bichle Z PEKLA vznikl víceméně obyčejný (i když hezky natočený) horůrek (sic!) na téma Jack Rozparovač a z LIGY VÝJIMEČNÝCH... to se slušně napsat nedá. Takže když se měla točit VENDETA (práva na ni prodal už před mnoha lety), Moore se od ní pro jistotu absolutně distancoval a producentu Joelu Silverovi vyhrožoval, že jestli se ho bude chtít na něco vyptávat, položí mu telefon. Nebyla to paranoia, vzhledem k tomu, že po něm Hollywood doopravdy jde, ale trošku přehnaná reakce možná ano. Každopádně za VENDETU se stydět nemusí,“ shrnuje vznik a kvality Ondřej Vosmík v Cinemě 4/2006.
Moore se po přečtení scénáře vyjádřil, že „(Komiks) byl lidmi, příliš zbabělými na uvedení vlastní politické satiry o své zemi, změněn na podobenství o USA za Bushovy éry. Je zkaženou, frustrující a impotentní americkou liberální fantazií o někom s americkými liberálními hodnotami, kdo se staví proti státu vedenému neokonzervativci – a o tom V jako Vendeta nebyla. Byla o fašismu, byla o anarchii, byla o Anglii.“ Nezapomněl dodat, že scénář je dle něj „odpad“, úplná „šmíra“ s „množstvím děr“.
I přes změny především v případě postav se ale jedná o zatím nejlepší mooreovskou adaptaci, vystihující formální stránku jeho děl: přestože V JAKO VENDETA je komiks spíše literární, plný dialogů, užívá přitom výsadně filmového prostředku zvaného juxtapozice, ve které jsou proti sobě kladeny protikladné záběry. Ukázkovým příkladem je hned úvodní scéna, kdy paralelně sledujeme dva hlavní „hrdiny“ – Eve a „V“, kterak se oblékají a připravují se ven, přičemž pojítkem různých prostorů je televizní zpravodajství. Za nejpůsobivější lze považovat zrození Eve v dešti, která se již ničeho nebojí – ani smrti, a zrození „V“ z ohně. Oba případy se ale neodehrávají ve stejný čas, „jen“ na jiném místě, ale v jiný čas a na zcela jiném místě.
Můžeme to přičítat jako zásluhu Mooreovi, který ve svých komiksech tematizuje čas jako fyzikální veličinu a prostory jsou „neuchopitelné“, ale způsob paralelního vyprávění napříč časem a prostorem je v tvorbě bratrů (?) Wachowských patrný již v „matrixovské“ trilogii a dovedený k dokonalosti ve SPEED RACEROVI. Z tohoto hlediska se Wachowští ve svém scénáři a McTeigue drží ještě na uzdě, protože v pokračováních MATRIXU se odvíjí až pět dějů paralelně (vzorovým příkladem je Morfeův proslov v RELOADED) a ve SPEED RACEROVI je jich hned dvakrát tolik a nechybí ani flashbacky a flasforwardy. Ve V JAKO VENDETA se minulost nepřepisuje jako ve SPEED RACEROVI, ale variuje: Eve se při zásahů Prstů schovává pod postelí u svého chráněnce stejně jako když byla malá a odváděli její rodiče.
„Lloyd ve svém úvodu zmiňuje „šprýmovnost“ jako něco, s čím se v knize nesetkáme a pokud je nám znám pojem dystopie jako naprosto uniformní a ovládnutá společnost (...), pak právě tohle film popírá a ukazuje společnost jako zoufale málo „udušenou“ a dokonce ,šprýmovnou´,“ vytýká Ondřej Hauser vylíčení totalitní spol. v Cinepuru č. 45/2006.
Z vypravěčského hlediska je film doslova fascinující, protože je nám celý vyprávěn prostřednictvím Eve z konce filmu, ale v jeho průběhu nám záměrně neposkytuje všechny informace, které již má a vodí nás za nos, jinými slovy: prvotřídně se zde užívá nespolehlivého vyprávění. Jako příklad může posloužit věznění Eve, za kterým ve skutečnosti nestojí fašistická ruka zákona Palce, ale samotný V, který Eve vystavuje vyslýchání, mučení a do cely ji připravuje „ukryté“ papíry s vypravováním uvězněné a popravené lesbické herečky. Zatímco věznění Palci se vyjeví jako nespolehlivé, „nastrčené“ dopisy se ukážou být pravé. Zde se využívá plné síly filmového média, protože komiks vypovídající o symbolech a ikonech se přetavuje ve film o síle fikce a její nespolehlivosti.
Diskutabilní je uchopení postav, především ústřední dvojice. Eve je ve filmu sympatická, pohledná a inteligentní mladá žena se stálým zaměstnáním v médiích, s minulostí v podobě politicky protestujících rodičů; Eve v komiksu je mladičká a nezletilá, poprvé se s ní setkáváme, když si jde vydělat po zákazu vycházení peníze jako prostitutka. „V“ je ve filmu sice terorista, ale bojuje za správnou věc a má naše sympatie, „V“ v komiksu je morálně ambivalentní postava, u které se dlouhou dobu nemůžeme rozhodnout, jestli jsme na její straně, nebo stojíme proti ní. Zarážející to je z toho důvodu, že zatímco Moore líčí Británii jako fašistický stát s diktátorem, který po vzoru Velkého Bratra sleduje své občany na všech krocích a monitoruje i cenzuruje všechna média, McTeigue „pouze“ ukazuje, že vláda má dohled nad televizí a nařídila noční zákaz vycházení, který se zdá být logickým.
„Prostředí, které je zde znázorněné je až děsivou nápodobou nikoliv Anglie, ale USA, k nimž mají ostatně tvůrci bližší vztah. Diktatura, jež kráčí ruku v ruce s tvrdým církevním dogmatem. Chceme-li podobnou situaci, stačí se podívat na vzestup radikálních evangelikálů ve Spojených státech, k nimž patří i G. W. Bush. Že je nereálná sledovací činnost ve stylu Velkého Bratra? A co americký Patriotic Act? A nakonec nejkontroverznější téma - terorismus. V je označován režimem jako terorista a ostatně dle současných měřítek a definicí jím skutečně je. A je i bojovníkem proti útlaku, bojovníkem za svobodu, ničitelem režimu. Rétorika války proti terorismu z tohoto úhlu pohledu, jak ji prezentuje Sutlerova Anglie (a v našem reálném světě "někdo jiný") pak dostává poněkud odlišné vyznění,“ sumarizuje pro a proti aktualizace románu Aleš Stuchlý na Filmwebu.
Tyto změny (na místo sledování občanů všemi možnými prostředky jejich manipulace prostřednictvím televize) vedly i k úpravám několika scén jinak velice věrné (rozhodně nejvěrnější ze zatím zfilmovaných) adaptace. „V“ v komiksu zničí oči, uši i hlas vlády a daruje tak občanům tři dny nepozorované svobody. Ve filmu držícím se více myšlenky, že „ideje jsou více než člověk“, nechá „V“ rozeslat své masky občanům, kteří jsou tak od sebe navzájem k nerozpoznání. Mnoho prvků – občané sedící doma u televize nebo v hospodě u piva a televize – vykreslujících totalitní budoucnost se může zdát zjednodušujících, ale pokud se nad nimi důsledněji člověk zamyslí, nejsou zase tak daleko od pravdy. Přestože V JAKO VENDETA není filmem o fašismu, anarchii a Anglii, je o fikci, symbolech a ikonech a Americe, čímž se paradoxně více blíží jiné mooreovce – Z PEKLA.
Tu zfilmovali bratři Hughesovi, kteří natočili žánrově zdařilou podívanou (což se nepovedlo u LIGY VÝJIMEČNÝCH), ale špatnou adaptaci komiksu. „Srovnání s předlohou vrhá na film poněkud jiné světlo. Mooreův komiks je totiž poměrně náročný a mnohovrstevnatý. Je zasazen do četných historických a místopisných reálií a celá jedna kapitola je například pojata jako poutavá přednáška o symbolice některých londýnských budov z hlediska pohanské magie. Tím více je kuriózní fakt, že se film natáčel v Praze a Londýnu je věnováno jen několik panoramatických záběrů,“ píše Ivan Adamovič ve své recenzi v Premiere 1-2/2002.
Z hlubokého myšlenkového a historického pozadí o jedinci formovaném společností a jejími vztahy vzešel detektivní horror, ve kterém se dozvídáme pravou identitu vraha až v závěru a mezitím sledujeme vyšetřování Freda Abberlinea a skupinku ohrožených a postupně vyvražďovaných prostitutek. Z PEKLA pojí s LIGOU VÝJIMEČNÝCH nejenom to, že oba filmy byly natáčeny v Praze, ale i herecký představitel Jason Flemyng, který v LIZE ztvárnil pana Jekylla/Hydea a v Z PEKLA kočího Jacka Rozparovače. „Moore do svého díla zakomponoval i meditace nad historií lidstva či údělem jedince v dějinách a činy sériového vraha staví do kontrastu s „dobrými úmysly“ otců tehdy se rodících totalitních režimů. V jedné silné scéně, která ve filmu není, se vrah duchem přenese o sto let do budoucnosti a je zhrozen bezkrevností obyvatel sklonku 20. století: ,Nemáte duše, cítím se s vámi sám,´“ argumentuje Adamovič.
Plusové body si černošské bratrské duo zaslouží za to, že nijak neskrývá hrůzy, kterých se Jack Rozparovač na svých obětech dopustil, a ani neuhýbá před sexuálními scénami zákazníků s prostitutkami, i za konec, který rozhodně nekončí šťastně. Jenže atmosferické vylíčení Londýna 19. století a depresivní „žánrovka“ by byly v pořádku v tom případě, pokud by z Mooreovy předlohy byl vedle všech vedlejších dějových linií a komplexního vylíčení vypreparován i myšlenkový přesah dotýkající se otázek duchovních a jiných (postavení žen ve společnosti, střet ženského a mužského prvku, mocenské zájmy a vládní spiknutí...). Narážky na nerozvedené motivy pak ve filmu působí rušivě, komentář k životu v ghettu moderního světa jako pouhá glosa.
Oproti předloze byla změněna i optika vyprávění, protože ve filmu sledujeme dění očima inspektora Abberlinea, jehož vidění je pokřiveno užíváním opiátů, jež navozují prorocké vize, které mu pomáhají ve vyšetřování případu. Nedíváme se tak na Londýn a londýnskou společnost pohledem samotného Jacka Rozparovače, jehož vyšinutá mysl je zneklidňující víc než všechny jeho vraždy. „Obohacení této postavy je snad největším přínosem filmové verze,“ vyjmenovává Adamovič jediný klad oproti originálu.
„Samotný děj si museli přizpůsobit potřebám jiného média, takže vynechali lehce pornogra-fické pasáže a přidali happy end svého druhu," dodává Adamovič dále k rozporům mezi filmem a komiksem. Hughesovým ale slouží Abberlineova závislost na opiátech k tomu, aby inscenovali několik scén, které se ukážou být nespolehlivé (úvodní a závěrečná) a nenabízí se tak divákům útěšný a únikový konec jako u jiného filmu s Johnny Deppem, Burtonově ve výsledku lepší OSPALÉ DÍŘE. V něm také hrál vyšetřovatele používajícího k odhalení případů neobvyklé praktiky.
STRÁŽCI, které jedni považuji za nezfilmovatelné kvůli komplikované vypravěčské struktuře, rozsáhlosti a celkové potemnělosti, a druzí naopak za ideální grafický román na zfilmování, protože již ve své komiksové formě užívá výrazové prostředky jiného – filmového – média, se zatím nedočkali oficiální kinodistribuce. (Ta je prozatím stanovena na 5. března pro Českou a Slovenskou republiku.) Mohou za to jednak spory mezi studiem a režisérem, který si stojí za téměř tříhodinovou, zhusta depresivní verzí (a jak ukázal TEMNÝ RYTÍŘ, diváci jsou na něco takového připraveni), jednak mezi studii – Warner Bros. a Fox – navzájem.
Společnost Warner Bros. totiž vynaložila nemalé náklady na vznik a krátce před původně plánovanou premiérou se ozvalo studio Fox, že má práva na distribuci, a tak mu náleží všechny zisky. Foxové, kteří původně vlastnili všechna práva, je po neúspěšných pokusech o zfilmovatelný scénář předprodala společnosti Largo Entertainment, jejíž zástupce Lawrence Gordon je prodal Warner Bros. Potud v pořádku a bez problémů, jenže ve smlouvách stojí, že Foxové mají právo na distribuci, což se pochopitelně nezamlouvá Warnerům, kteří nákladný projekt zaplatili a pak by z něj neměli vidět ani korunu.
Původně se soud přiklonil na stranu Foxů, protože obě společnosti se nebyly schopny domluvit o vzájemné distribuci (padaly návrhy typu „Foxové budou STRÁŽCE distribuovat v Americe, na zbytku světa se dohodnou rovným dílem“), ale odvolání, které proběhlo 20. ledna, skončila dobře pro Warner Bros. Od té doby se znovu objevilo datum celosvětové premiéry 5. března 2009, které by mělo být dodrženo, což mj. znamená i to, že výhružky internetové fanouškovské komunity studiu Fox týkající se bojkotování jejich plánovaného komiksového hitu WOLWERINE se neuskuteční.
Fox bylo sice studio, které svými X-MENY odstartovalo novou komiksovou vlnu, když vsadili na jinak umělecky zaměřeného režiséra Bryana Singera, ale i když se „pokus“ zadařil, rozhodli se orientovat na celou rodinu a natáčet dobrodružné komiksové filmy plné pubertální zábavy a akce typu FANTASTICKÁ ČTYŘKA či X-MEN: POSLEDNÍ VZDOR. Protože se jim v roce 2008 finančně až na rodinné komedie moc nedařilo, jejich jednání tak není překvapující. Nelze mít ani Warnerům za zlé, že z obavy o ztrátu potenciálního hitu přesunuli nejnovější díl o Harry Pottrovi až na letošní rok, přestože jeho vánoční uvedení bývala již „každoroční“ tradice.
Komiks, který testuje hranice média, se pokusili zfilmovat i jiní režiséři, ale většinou narazili buď na potíže se scénářem anebo rozpočtem a představou o výsledné podobě. Ve spojitosti se STRÁŽCI se v 80. letech a 90. mluvilo o Terry Giliamovi (BRAZIL, 12 OPIC, KRAJINA PŘÍLIVU), Darrenu Aronofskému (REQUIEM ZA SEN, FONTÁNA, WRESTLER) a Paulu Greengrasovi (BOURNEŮV MÝTUS, BOURNEOVO ULTIMÁTUM, LET Č. 93). Mezi fanoušky ale panují dohady a pochyby o výsledné podobě díla, protože je pod ním jako režisér podepsán Zack Snyder, jenž debutoval zdařilou předělávkou Romerova ÚSVITU MRTVÝCH, ve kterém byl ale patrný posun od horroru k akci, a poté si renomé vydobyl millerovskou adaptací 300 – BITVA U THERMOPYL. STRÁŽCI jsou natočeni stejným způsobem jako SIN CITY – MĚSTO HŘÍCHU či 300: BITVA U THERMOPYL a SPIRIT, tj. co nejvěrněji se držet předlohy, filmová políčka točit po vzoru komiksových panelů a herce snímat před modrým a zeleným pozadím, které bude doděláno na počítači.
Až fetišistická věrnost ale není to co vystižení ducha předlohy a polemické diskuze se vedou především kolem údajně změněného závěru. Je také známé, že spousta materiálu byla vystřižena a celá vedlejší linie s klukem čtoucím si pirátský komiks se dočká vlastní filmové verze, která bude uvedena na DVD krátce před kinopremiérou STRÁŽCŮ. Nezbývá než doufat, že na rozdíl od výše jmenovaných příkladů adaptací komiksů se nebude jednat o film bez života a duše, který je hloupou manýrou a pózou, se zbytečnou „aktualizací“ v podobě vyjadřování se k současným problémům. Jedno je jisté: většina peněz víc jak stomilionového rozpočtu nešla do kapes hercům, protože byli obsazeni málo známí, ale trikařům. Z upoutávek je navíc patrné, že zmizela ona trapnost hrdinů a jejich kostýmů.
Z výše uvedeného by se mohlo zdát, že Alan Moore není spokojen ani s jednou adaptací komiksu, který by byl spojován – ať již přímo či nepřímo – s jeho jménem, ale opak je pravdou. Když byl osloven Tim Burton, aby zfilmoval Batmana, byl to zrovna Mooreův KAMEŇÁK, který držel v ruce a argumentoval studiu, že takhle chce, aby jeho film vypadal a vyzněl. (Spíše souhlasím s Kevinem Smithem – režisérem, scénáristou, hercem a geekem, který v DOGMA zanesl do zav. titulek poděkování Mooreovi -, že Burtonovi Batmani jsou sice povedenými filmy, ale je na nich patrné, že Burton komiksy nečte.)
Víceméně nepřiznaná je i inspirace u nejnavštěvovanějšího a divácky i kriticky nejlépe hodnoceného blockbusteru minulého roku TEMNÉHO RYTÍŘE, který vystihuje nejlépe myšlenku KAMEŇÁKU („Batman a Joker se navzájem potřebují, jsou svým pokřiveným zrcadlovým odrazem“) a o kterém se Moore z neověřených zdrojů vyjádřil velice pochvalně. Není se čemu divit, protože svým tématem – nošení masek jako symbolů, přepisovatelnost identit – a způsobem vyprávění – časté je užití televizních záznamů, které jsou legitimní součástí scény a nikoliv pouhým dokreslením - si bere hodně ze STRÁŽCŮ. To stvrzuje i virální kampaň a bonusy na DVD, mezi nimiž je k nalezení záznam TV zpravodajství.
Moore, který z filmů obdivuje OBČANA KANEA a ze seriálů SOUTH PARK, dává spíše přednost tomu, když si z něj někdo ve filmech či seriálech utahuje, než když jeho dílo adaptuje. Dokladem toho je i účast v SIMPSONOVÝCH a fakt, že napsal parodický krátký komiks, v němž se posmíval vizi Daredevila od Franka Millera.
Žádné komentáře:
Okomentovat