TEMNÝ RYTÍŘ boří žebříčky návštěvnosti (nejlepší premiérový víkend, prvních 200, 300 a 400 milionů) i úspěšnosti u kritiků a diváků (aktuálně 94% kladných recenzí na RottenTomatoes, 3. místo v diváckém hlasování na IMDb a 9. na ČSFD), přičemž ani ten hype kolem něj vás nedokáže připravit na to, o jak moc dokonalý a ve všech ohledech geniální film se jedná.
Pokračování Nolanovy redefinice komiksového hrdiny v BATMAN ZAČÍNÁ je ukázkovým příkladem chytrého blockbusteru, jenž má na to se stát vzorem pro své následovníky a jenž by potěšil Heideggera, protože se v něm „svět stává obrazem“, a McLuhana, protože při jeho sledování je nutné uplatnit „estetické myšlení“.
Bez jakéhokoliv přehánění můžu napsat, že co Miller udělal v 80. letech pro Batmana v komiksu, to se Nolanovi zadařilo pro toho filmového v současnosti. Jako kdyby přímo TEMNÝM RYTÍŘEM navazoval na Millerův ROK JEDNA, v němž Gordonovi na chvíli nepřijde jako špatná myšlenka přivést do Gothamu dítě, právník Harvey Dent potírá zločinnost bez masky a objevuje se nový zločinec vyhrožující městu a jeho obyvatelům – Joker.
Každého fanouška komiksů musí potěšit, nakolik se mistrně přistupuje k jednotlivým postavám i (pod)zápletkám, a přestože se výrazně vychází z Mooreova KAMEŇÁKU a jeho ústřední myšlenka "záporák a kladný hrdina se navzájem potřebují, protože by jeden bez druhého nemohli existovat, a jsou tak odrazem sebe sama“ zůstává zachována, z Jokera se nedělá oběť nešťastných okolností.
Nolanovi se totiž „paradoxně“ povedlo něco, co takovému Timu Burtonovi nikoliv: natočit nejenom výborný film jako takový, ale zároveň výbornou komiksovou adaptaci, která by ctila ducha „originálu“ a nebyla by přitom otrocká. „Paradoxně“ proto, že nové batmanovské detektivní dobrodružství není ani tak moc komiksovým filmem, jako spíše akčním thrillerem mannovského střihu.
Pokračování Nolanovy redefinice komiksového hrdiny v BATMAN ZAČÍNÁ je ukázkovým příkladem chytrého blockbusteru, jenž má na to se stát vzorem pro své následovníky a jenž by potěšil Heideggera, protože se v něm „svět stává obrazem“, a McLuhana, protože při jeho sledování je nutné uplatnit „estetické myšlení“.
Bez jakéhokoliv přehánění můžu napsat, že co Miller udělal v 80. letech pro Batmana v komiksu, to se Nolanovi zadařilo pro toho filmového v současnosti. Jako kdyby přímo TEMNÝM RYTÍŘEM navazoval na Millerův ROK JEDNA, v němž Gordonovi na chvíli nepřijde jako špatná myšlenka přivést do Gothamu dítě, právník Harvey Dent potírá zločinnost bez masky a objevuje se nový zločinec vyhrožující městu a jeho obyvatelům – Joker.
Každého fanouška komiksů musí potěšit, nakolik se mistrně přistupuje k jednotlivým postavám i (pod)zápletkám, a přestože se výrazně vychází z Mooreova KAMEŇÁKU a jeho ústřední myšlenka "záporák a kladný hrdina se navzájem potřebují, protože by jeden bez druhého nemohli existovat, a jsou tak odrazem sebe sama“ zůstává zachována, z Jokera se nedělá oběť nešťastných okolností.
Nolanovi se totiž „paradoxně“ povedlo něco, co takovému Timu Burtonovi nikoliv: natočit nejenom výborný film jako takový, ale zároveň výbornou komiksovou adaptaci, která by ctila ducha „originálu“ a nebyla by přitom otrocká. „Paradoxně“ proto, že nové batmanovské detektivní dobrodružství není ani tak moc komiksovým filmem, jako spíše akčním thrillerem mannovského střihu.
Tomu by odpovídala epičnost vyprávění stavící na dualitě ústředních postav, město, které se stalo jednou z hlavních postav vyprávění, a inscenace akčních scén, kdy úvodní přepadení banky či převoz Harveyho je okázalým odkazem na NELÍTOSTNÝ SOUBUJ a Batmanův zátah na diskotéce upomínkou na COLLATERAL. Nolan se touto inspirací nijak netají a přestože ho mnozí chválí za odvahu, s jakou z komiksového filmu udělal rozmáchlou kriminální ságu, najdou se i ohlasy vyčítající, že nedává divákovi možnost oddechu a řítí se neustále kupředu.
TEMNÝ RYTÍŘ neuspokojí diváky vyžadující od filmu vrcholnou scénu, kterou by si pouštěli neustále dokola (protože na jeho docenění a vychutnání ho musíte vidět celý), a ani ty stěžující si na přílišnou hlasitost hudby (protože ta tvoří kontinuitu mezi záběry), a možná rozčaruje některé stejně jako Burtonův BATMAN SE VRACÍ, protože z Batmana se stala vedlejší postava.
Hlavním hrdinou, tzv. světlým rytířem, je zde postava Harveyho Denta, jehož tragický osud je osou celého vyprávění a o kterého svádějí boj Batman s Jokerem, přičemž Batman je pozorovatelem dění, který by do něj nejraději ani nezasahoval, a Joker katalyzátorem. Batman je ego, zatímco Joker id a Harvey Dent reprezentuje super-ego, chcete-li.
Odpovídají tomu i herecké výkony, kdy se nejvíce píše – i kvůli nešťastné a předčasné smrti – o Heathu Ledgerovi, protože jeho Joker na sebe strhává nejvíc pozornosti. V jeho případě se ale nejedná o manýru a překvapivě ani o přehrávání, protože nejde o komiksového záporáka par excellence ani o realisticky pojatého komiksového záporáka, ale přímo o studii anarchistického sociopata. Nikdo ale nepřehrává nikoho, každá postava má „svoji“ scénu a stejně jako Ledger jsou famózní Gary Oldman či Aaron Eckhart, kteří si umně pohrávají se svou mediální image. A Bale je bezkonkurenčně nejlepší Batman vůbec.
Ve vyprávění jsou často užity elipsy a u Jokera neznáme jeho motivace a ve vztahu Rachel-Harvey zase pozadí vzniku, a tak se nesetkáváme s psychologickým přístupem jako u BATMAN ZAČÍNÁ, ale jeho následovatele lze bez jakýchkoliv problémů označit za psychoanalytický, popř. psychopatologický film reflektující svět po 9/11.
TEMNÝ RYTÍŘ neuspokojí diváky vyžadující od filmu vrcholnou scénu, kterou by si pouštěli neustále dokola (protože na jeho docenění a vychutnání ho musíte vidět celý), a ani ty stěžující si na přílišnou hlasitost hudby (protože ta tvoří kontinuitu mezi záběry), a možná rozčaruje některé stejně jako Burtonův BATMAN SE VRACÍ, protože z Batmana se stala vedlejší postava.
Hlavním hrdinou, tzv. světlým rytířem, je zde postava Harveyho Denta, jehož tragický osud je osou celého vyprávění a o kterého svádějí boj Batman s Jokerem, přičemž Batman je pozorovatelem dění, který by do něj nejraději ani nezasahoval, a Joker katalyzátorem. Batman je ego, zatímco Joker id a Harvey Dent reprezentuje super-ego, chcete-li.
Odpovídají tomu i herecké výkony, kdy se nejvíce píše – i kvůli nešťastné a předčasné smrti – o Heathu Ledgerovi, protože jeho Joker na sebe strhává nejvíc pozornosti. V jeho případě se ale nejedná o manýru a překvapivě ani o přehrávání, protože nejde o komiksového záporáka par excellence ani o realisticky pojatého komiksového záporáka, ale přímo o studii anarchistického sociopata. Nikdo ale nepřehrává nikoho, každá postava má „svoji“ scénu a stejně jako Ledger jsou famózní Gary Oldman či Aaron Eckhart, kteří si umně pohrávají se svou mediální image. A Bale je bezkonkurenčně nejlepší Batman vůbec.
Ve vyprávění jsou často užity elipsy a u Jokera neznáme jeho motivace a ve vztahu Rachel-Harvey zase pozadí vzniku, a tak se nesetkáváme s psychologickým přístupem jako u BATMAN ZAČÍNÁ, ale jeho následovatele lze bez jakýchkoliv problémů označit za psychoanalytický, popř. psychopatologický film reflektující svět po 9/11.
Mnohovrstevnaté dialogy, vždy pečlivě vypointované, nutí vnímavějšího diváka se zamyslet nad etickými a morálními otázkami o úloze hrdiny a jeho potřebnosti v dnešním světě, o využívání médií ke sledování lidí či jejich zastrašování, o tom, jakým způsobem se šíří strach a paranoia… a mnohé další, o kterých stojí za to přemýšlet a následně i diskutovat.
Přičemž nic zde není černobílé a je nám dovoleno nahlédnout na věc z více perspektiv, záleží vždy na divákovi, kterou si zvolí – ať už se bude dívat na vše z pohledu Batmana sledujícího, kterak se bortí tradiční jistoty, Jokera provádějícího sociální experiment, či (komisaře) Gordona, kterému jde především o bezpečnost a její nastolení, popř. zachování. Divák totiž není v pozici záporáka, kterému postava-symbol Batmana nahání strach, jako tomu bylo v BATMAN ZAČÍNÁ, ale řadovým obyvatelem Gothamu.
Zatímco si tak někteří u předchůdce stěžovali na nepřehlednost akčních scén, která byla ale dána jednak hlediskem pozorovatele, jednak i zvolenou technikou boje, tak v TEMNÉM RYTÍŘI se oproti dnešním standardům navrací o dobré dvě až tři dekády zpátky a akce se snímá v polocelcích, detail se užívá na vypíchnutí konkrétní věci a průměrná délka záběru se oproti dnešním dvěma sekundám pohybuje na pěti.
Pokud je ale TEMNÝ RYTÍŘ co do stylu – v nejlepším slova smyslu - návratem zpátky, ale nikdy přitom nezapomene na diváky (viz kluci užívající ruce jako pistole při čekání v autě nebo bezdomovci sledující „porod“ Bat-podu), co do vyprávění je (post)moderní, mnohovrstevnatý a neuvěřitelně komplexní a do nejmenšího detailu promyšlený.
Nejedná se sice o experimentátorství z rodu MEMENTA a lehkou ruku DOKONALÉHO TRIKU bychom stěží pohledali, ale paralelně se odvíjející děje (mnohdy tři až čtyř, viz večírek u Bruce, povýslechová scéna či závěr s Jokerem) také udrží ve vyprávění s chytře rozdistribuovanými informacemi pozornost.
Když Joker v jedné chvíli filmu říká, že je „napřed“, dává tím najevo nejenom postavení vyprávění před divákem, a tak ten je neustále překvapován a netuší, co přijde v následující minutě a jak to celé skončí, ale i pozici TEMNÉHO RYTÍŘE vůči ostatním blockbusterům. Přitom shrnuje několik výrazných trendů posledních let, od okázalého přepisování žánrové minulosti po workoholický film až k ústřední postavě v pohybu, která musí neustále přemýšlet.
Batman nemá čas na spánek, protože musí nosit masku okřídleného netopýra a brát zákon do svých rukou a i když vystupuje jako Bruce Wayne, stále nosí masku a buduje si image miliardářského playboye, aby po nocích mohl bojovat se zločinem. Scény vývoje nových „hraček“ či testování nalezených důkazů jsou stylově podvratné a komentují film jako takový, když se Alfred ironicky zeptá, jestli by střely pro rekonstrukci kulky nemohly být ještě hlasitější.
I Bourne by mohl Temnému rytíři závidět, kterak si dovede poradit v situaci, v níž Joker zmate policejní jednotku a ta má rukojmí za teroristy, a konfrontace Batmana a Jokera na silnici či Jokerův závěrečný smích přepisuje batmanovskou minulost nastolenou Burtonem v „prvním“ díle.
Pokud BATMAN ZAČÍNÁ byl podívanou budující batmanovskou ikonu a nastolující jeho symbol, pak TEMNÝ RYTÍŘ je – vyjma jedné hongkongské vložky - anti-ikonický a symbol tříští na tisíce kousků, přičemž tělo ochromuje pocit dokonalosti a do hlavy se zarývá hudební motiv sirény patřící Jokerovi.
Vzhledem k tomu, že batmanovská dobrodružství opisovala historický vývoj komiksu (Burtonův BATMAN: detektivní počátky konce 30. let a BATMAN SE VRACÍ: 40. léta s přídechem bizarnosti, Schumacherův BATMAN NAVŽDY: únik k jiným žánrům z 50. let a BATMAN A ROBIN: parodický campy Batman 60. let, Nolanův BATMAN ZAČÍNÁ: millerovský nádech realismu 80. a 90. let a TEMNÝ RYTÍŘ: reflexe současnosti a mnohovýznamovost a mnohovrstevnatost vyprávění 21. století), zůstává otázkou, kam chtějí bratři Nolanovi zajít dál.
Tím se ale teď netrapme, protože před sebou máme blockbuster roku a pravděpodobně i nejlepší film letoška, který vyvrací onu pověru o tom, že dokonalé filmy neexistují a že jen ženy mohou mít několikahodinové orgasmy a víc za sebou. Při sledování TEMNÉHO RYTÍŘE jsem byl rád ženou…
Batman nemá čas na spánek, protože musí nosit masku okřídleného netopýra a brát zákon do svých rukou a i když vystupuje jako Bruce Wayne, stále nosí masku a buduje si image miliardářského playboye, aby po nocích mohl bojovat se zločinem. Scény vývoje nových „hraček“ či testování nalezených důkazů jsou stylově podvratné a komentují film jako takový, když se Alfred ironicky zeptá, jestli by střely pro rekonstrukci kulky nemohly být ještě hlasitější.
I Bourne by mohl Temnému rytíři závidět, kterak si dovede poradit v situaci, v níž Joker zmate policejní jednotku a ta má rukojmí za teroristy, a konfrontace Batmana a Jokera na silnici či Jokerův závěrečný smích přepisuje batmanovskou minulost nastolenou Burtonem v „prvním“ díle.
Pokud BATMAN ZAČÍNÁ byl podívanou budující batmanovskou ikonu a nastolující jeho symbol, pak TEMNÝ RYTÍŘ je – vyjma jedné hongkongské vložky - anti-ikonický a symbol tříští na tisíce kousků, přičemž tělo ochromuje pocit dokonalosti a do hlavy se zarývá hudební motiv sirény patřící Jokerovi.
Vzhledem k tomu, že batmanovská dobrodružství opisovala historický vývoj komiksu (Burtonův BATMAN: detektivní počátky konce 30. let a BATMAN SE VRACÍ: 40. léta s přídechem bizarnosti, Schumacherův BATMAN NAVŽDY: únik k jiným žánrům z 50. let a BATMAN A ROBIN: parodický campy Batman 60. let, Nolanův BATMAN ZAČÍNÁ: millerovský nádech realismu 80. a 90. let a TEMNÝ RYTÍŘ: reflexe současnosti a mnohovýznamovost a mnohovrstevnatost vyprávění 21. století), zůstává otázkou, kam chtějí bratři Nolanovi zajít dál.
Tím se ale teď netrapme, protože před sebou máme blockbuster roku a pravděpodobně i nejlepší film letoška, který vyvrací onu pověru o tom, že dokonalé filmy neexistují a že jen ženy mohou mít několikahodinové orgasmy a víc za sebou. Při sledování TEMNÉHO RYTÍŘE jsem byl rád ženou…
Žádné komentáře:
Okomentovat