Kritiky pixarovských filmů začínaly chvilkou napětí, jestli se animačnímu studiu povedlo znovu natočit výborný film a neporušili si tak řadu, a následným uklidněním pro čtenáře a diváka, že tentokrát ještě vedle nešlápli. Takže: chybí mi sice odstup a vícero zhlédnutí, ale s opatrností si troufám tvrdit, že WALL-E (u nás jde do kin pod nevyvedeným překladem jako VALL-I) je zatím jejich nejlepším a zároveň nejdospělejším počinem, hned vedle ÚŽASŇÁKOVÝCH.
Tak trochu jiný Pixar
WALL-E se výrazně odlišuje od předchozích filmů studia a je ještě více cílený na dospělé publikum, které dokáže ocenit, že po vzoru starších chaplinovských grotesek je první třetina filmu nemluvná, výrazně se čerpá z muzikálové (HELLO, DOLLY!) a sci-fi (2001: VESMÍRNÁ ODYSSEA) klasiky, která určuje následující dění, a porozumí i kritice konzumního stylu života a apelu na to, abychom brali ohled na přírodu a nedošlo k znečistění. V tomto ohledu nemám problém s kritikou konzumního stylu života, která vzešla od studia, jehož nejnovější počin stál obrovskou spoustu peněz a ještě další byly vraženy do reklamy, když – jak již jsem psal u SPEED RACERA – je mnohem zábavnější, když se rozvrací systém zevnitř (takhle vás alespoň vyslechne nejvíc lidí) .
Poslední filmy Pixaru už ani nepotřebovaly diváka (konzumenta) k tomu, aby byly zhlédnuty (zkonzumovány), protože se zabalily do úhledného balíčku a nezapomněly se ještě k tomu ohodnotit (ať již je to rozhovor dvou staříků o starých dobrých dobách a kluk na kole v ÚŽASŇÁKOVÝCH či jihnoucí Anton Ego v RATATOUILLE); ošklivost se vynahrazovala opojnou krásou (např. Rémy vynořující se ze stoky zíral na romantickou Paříž) a jednoduchý příběh s mravním ponaučením na bázi "nebuď egoista a sobec, mysli i na druhé" se na rodinný film natahoval a vyprávění uměle povyšovalo (mytizace cesty Marlina za Nemem slovesností v HLEDÁ SE NEMO).
WALL-E oproti tomu představuje sice roztomilého titulního hrdinu, ale ten čistí znečištěnou Zemi budoucnosti od odpadků a obraz je vybledlý, laděný do hněda; ani EVE připomínající iPod není tak kouzelná, jak se našemu titulními robotovi jeví, a ničí vše, co se v její blízkosti byť jen pohne. Jedná se totiž o apokalyptickou sci-fi, ve které sice je naděje a není tak úplně depresivní, ale i přesto je to odvážný tah vůči divákovi, zvlášť když lidi jsou v druhé polovině filmu vyobrazeni jako líní tlusťoši, kterým vymyly mozek a schopnost samostatně uvažovat počítače.
Přestože je pod filmem jako režisér podepsaný Andrew Stanton, zodpovědný za HLEDÁ SE NEMO, WALL-E nemá natahovanou stopáž, protože je členěn na dvě významově odlišné poloviny, a jednoduchý příběh s originálním výchozím nápadem není uměle povyšován, protože se zde vypráví obrazem. Je nutné pochválit obzvlášť propracovaný a promyšlený filmový fikční svět (jak Zemi, tak loď Axiom), ve kterém je zanechán prostor na divákovu fantazii a přestože se mistrně pracuje s hloubkou ostrosti, obraz „netrpí“ četností informací, jako tomu bylo u předchozích Pixarovek.
Nesetkáme se zde ani s komickými vedlejšími postavičkami, protože za takové rozhodně nelze považovat jediného kamaráda našeho hrdiny – švába – a porouchaní roboti ze závěru filmu plní zcela stejnou funkci jako rozbité „kanibalské“ hračky z TOY STORY. Není potřeba zaplňovat příběh popkulturními referencemi, nad nimiž by se bavili teenageři, protože se nejedná o film studia Dreamworks, a pro animované filmy tolik typické písně jsou do vyprávění velice důmyslně začleněny.
Přístup ke klasice
WALL-E je po SEXU VE MĚSTĚ druhým letošním blockbusterem a zároveň romancí, v níž ústřední postava sleduje klasický muzikál, na základě čehož se odvíjí další dění ve filmu (WALL-E najde při třídění starou kazetu HELLO, DOLLY!, kterou si s oblibou pouští; Carrie daruje její černošská asistentka Louis DVD s filmem SETKÁME SE V ST. LOUIS). Zatímco v SEXU VE MĚSTĚ se asistentka Louis vrací zpátky za svou rodinou a i milým domů, čímž se vzdává skvělé práce (po vzoru SETKÁME SE V ST. LOUIS), WALL-E touží vyrazit pryč z buranova – Země – do „uhlazeného města plného záře a třpytu a rozhodně nepůjde domů, dokud nedá pusu dívce“ (jako dva mladíci vyrážející do města se stejným záměrem v HELLO, DOLLY!).
Hudba ze slavného muzikálu režírovaného Fredem Astairem je často užita v protikladu k obrazu, což je patrné hned v úvodní scéně, v níž slyšíme optimistickou „Put On Your Sunday Clothes“. Za zpěvů „Vezmi si své nedělní oblečení, tam venku je toho tolik k vidění. (…) Pohlédneme se po dobrodružství v odpoledním vánku.“ putujeme postapokalyptickou krajinou se zamlženým (zamořeným?) ovzduším („…tam venku je toho tolik k vidění…“), kdy do oblak ční obrovské mrakodrapy poskládané z odpadků („…po dobrodružství v odpoledním vánku…“). Přestože zprvu máme za to, že se jedná o adiegetickou hudbu (hudbu, která není součástí filmového fikčního světa), ukazuje se, že si tuto skladbu z HELLO, DOLLY! pouští WALL-E při úklidových pracích.
Klasika z roku 1969 s Barbarou Streisandovou v hlavní roli byla o tom, že dotyk druhé osoby, která opětuje stejné city, je to nejcennější a protože WALL-E je v první třetině zcela beze slov, vypráví obrazem a podstatný je v něm pohyb a dotyk, je proto stylizován do grotesky. Pixaři tak pro ně v současnosti udělali to, co Charlie Chaplin a Jacques Tati v minulosti: vzali sympatickou, ale naivní a nešikovnou postavu, která se musí potýkat – po vzoru Chaplinova Tuláka – s milostnými potížemi a – po vzoru Tatiho pana Hulota – s odosobnělostí světa a formálně (vypravěčsky a stylisticky) tento (sub)žánr modernizovali. A vzali si k tomu mistry svého oboru, a tak nad zvukovými efekty dohlížel Ben Burtt (stojí za zvuky R2D2 z HVĚZDNÝCH VÁLEK) a poradce pro kameru byl Roger Deakins, aby animovaný rodinný film působil co nejvíc filmově (práce s více plány najednou, hloubka pole…).
Z animačního hlediska se opětovně jedná o naprostou špičku, u které se ale tentokrát poprvé nepozastavujeme nad tím, jak muselo složité vyrenderovat chlupy postaviček v PŘÍŠERKÁCH S.R.O., podmořský život v HLEDÁ SE NEMO či odrazy a stíny v AUTECH, ale nakolik zvlášť první půlhodina působí fotorealisticky a jako rušivý prvek nám nepřijde ani zakomponování živého člověka do reklamy po vzoru BLAE RUNNERA. Problematičtější to může být s příletem na Axiom, na němž jsou animované postavy lidí výsostně stylizovány a přitom se jejich kapitán dívá na záznam, v němž vystupuje živý člověk. Animovaní a stylizování lidé mají sloužit karikatuře, živé výstupy tak působí rušivě, ale jedná se o uměleckou licenci, na kterou mají Pixaři nárok.
Zatímco k HELLO, DOLLY! se v první polovině filmu přistupuje s úctou, v druhé s příletem na Axiom přichází ke slovu parodický ráz, kdy ústřední počítač – robot AUTO přestane poslouchat lidské rozkazy a připomíná tak vzdáleného příbuzného HALa z 2001: VESMÍRNÉ ODYSSEY. Nechybí ani scéna, v níž kapitán za doprovodu Straussova „Tak pravil Zarathustra“ povstává na vlastní nohy jako opice z Kubrickova opusu o tom, že jsme zotročováni technikou.
Pixar vs. Disney
„V ohrožení světa Úžasňákových příslušníkem fanouškovské kultury se odráží motiv parazitování a následného útoku na vlastního živitele, který se v různých variacích vyskytuje rovněž ve vývoji Disneyho studia,“ píše Lucie Česálková v Cinepuru č. 41 (/marginální vrací úder /k tematizaci vývoje hollywoodské filmové kultury v ÚŽASŇÁKOVÝCH, str. 51). I WALL-E tematizuje postavení Pixaru vůči Disneymu.
Konkrétně situaci z roku 2006, kdy „se zdálo, že se nepodaří dohodnout nová smlouva a vztah dvou gigantů skončí. Jenže pak po odchodu disneyovského šéfa Michaela ,Belzebuba s kalkulačkou´Eisnera se stal malý zázrak. (…) Došlo k čemusi mezi koupí Pixaru Disneym a sloučením obou společností. Výsledkem každopádně je, že největším akcionářem Disneyho je teď se sedmi procenty Steve Jobs a John Lasseter a Ed Catmull jsou novými šéfy Disneyho animačního oddělení: ,Když tam dorazili, lidé jásali,´ říká Pinkava,“ jak píše Ondřej Vosmík v červencové Cinemě z roku 2006 (Osvíceni lampičkou,str. 30).
I ve WALL-E se zprvu může zdát, že vztah dvou gigantů – lidí a robotů – na Zemi skončil, ale poté se dostáváme na vesmírnou loď Axiom a vidíme, že došlo ke sloučení obou společností (robotů i lidí) a výsledkem nakonec je, že naše titulní postava je nový hrdina, který když dorazil na Axiom a vrátil lidi zpět na Zemi, tak oni jásali.
Axiom na závěr: Pixar točí nejen po technické, ale i filmařské stránce dokonalé filmy, které nejen že bez problémů překonávají svou animovanou konkurenci, ale i tu hranou.
Žádné komentáře:
Okomentovat