pátek, února 08, 2008

DARJEELING LIMITED: „Same old story“?



Úvodní scéna nového, v pořadí již pátého filmu auteurského režiséra se svérázným a nezaměnitelným rukopisem Wese Andersona, jako kdyby byla vystřižena z masala filmů indické produkce, „akorát“ je zde rikša nahrazena taxíkem a hudební podkres ne náhodou připomíná tóny z „apuovské trilogie“. Vidíme v ní na vlak spěchající postavu podnikatele hraného Billem Murraym, kterému ovšem Darjeeling Limited (Expres do Darjeelingu, jak by měl znít správný český překlad originálního názvu filmu DARJEELING LIMITED) ujede, zatímco ho předběhnou a na vlak naskočí ústřední postavy filmu, nebo aspoň jedna z nich.

Úvodní scény a obrazy Andersonových filmů mluví dostatečně vždy samy za sebe: představí nám postavy, které jsou nedospělé anebo čelí předčasné dospělosti a zároveň jsme seznámeni s prostorem, který je svazuje a z kterého se chtějí dostat – ať už je to psychiatrická klinika v BOTTLE ROCKET, škola v RUSHMORE, dům v ROYAL TANENBAUMS či loď z LIFE AQUATIC WITH STEVE ZISSOU. Dílo Wese Andersona jsme si zvykli spojovat se souborem určitých, pro něj charakteristických znaků, v nichž – jak tvrdí zahraniční kritika – „style wins over the substance“ („styl vítězí nad obsahem“).

První dva (postavy čelící předčasné dospělosti či neschopnost dospět a snaha vymanit se z klaustrofóbního prostředí) jsem zmínil výše, mezi ty další patří tematizace určitého druhu umění (RUSHMORE - divadlo, ROAYAL TANENBAUMS - kniha, LIFE AQUATIC – film), zasazení postav – žánrových archetypů – do světa nikoliv vzdálenému tomu našemu, postav vzájemně si vyměňujících „weird“ dialogy („Za 12 let mu bude 11,5 let।“ – „To je můj oblíbenývěk!“) a opisování jejich prožitků rozevřením časových rámců a precizně zvolenou hudbou, to vše zakončené zpomalenou závěrečnou scénou ničící klasicky vystavěný narativ, v němž naši podivínové, zastydlí intelektuálové objevující svět, čelí problematické otcovské figuře. Jo, a Owen Wilson, který spolu se svým bratrem Lukem debutoval v Andersonově prvotině BOTTLE ROCKET, je zde za světem protřelého šviháka.



।youtube.com/v/aO1bYukdvLI&rel=1">



Rodilý Texasan to u nás se svými filmy nemá vůbec snadné, jednak se jeho fanouškovská základna rekrutuje z mladých intelektuálů melancholického typu, která tráví hodiny denně na internetu anebo čtením knih či koukání na filmy, protože narážkami na ně se to v Andersonově popkulturním vesmíru jenom hemží a distributor i přes zajímavá a atraktivní herecká obsazení to překlady původních názvů nijak neusnadňuje. (Tak máme BOTTLE ROCKET jako GRÁZLOVÉ, RUSHMORE jako JAK JSEM BALIL UČITELKU, ROYAL TANENBAUMS zase TAKOVOU ZVLÁŠTNÍ RODINKU a LIFE AQUATIC WITH STEVE ZISSOU bez Stevea Zissou pouze v prapodivném ŽIVOT POD VODOU).

Tam také, na internetu, vznikla částečná fáma o tom, že příběh je o třech bratrech vydávajících se na cestu do Indie, aby utužili rodinné vztahy a našli svého mrtvého otce, sraženého taxíkem, toho času reinkarnovaného do podoby albínského tygra. Tvůrce, který musel tezi o albínském tygrovi oficiálně dementovat v prestižních amerických denících, tak dal za pravdu nástinu děje o bratrech putujících do Indie, ale za osvícením a kritiky tak připravil na „same old story“ (což je mu i po uvedení v různých textech nepochopitelně vytýkáno).

Noah Baumbach, režisér a scénárista z části autobiografické OLIHNĚ A VELRYBY a scénárista LIFE AQUATIC v komentáři k předchozímu, komerčněji laděnému filmu jinak Indie režiséra zmínil historku, kdy Andersenovy filmy ve společnosti intelektuálů označil za „godárdovské“ a dostalo se mu (zaslouženého?) výsměchu. DARJEELING LIMITED je do jisté míry godárdovskou dekupáží provedenou Andersenem sám na sobě a svém stylu.

Otcovské figury, které byly vždy bez fantazie a za svou prolhanost byly vytrestány (Bill Murray v RUSHMORE přišel o svou ženu, kterou podváděl, ale získal přítele, v LIFE AQUATIC je ztráta syna vyhrazena novými členy posádky a úspěchem za své poslední filmové dílo a výpravu, Geene Hackman v ROAYAL TANENBAUMS získal sice lásku svých dětí, ale odsudek své milované skoro-bývalé-manželky…) zde absentují. Postavy nepřijíždějí z východu zpátky na západ, ale naopak ze západu míří na východ, aby dosáhly osvícenství, přestože se západního způsobu života nemohou zbavit; zpomalená scéna, kterou by měl film správně končit, je umístěna půlhodinu před závěrem a Luke Wilson zde nehraje krasavce, dokonce ani umění zde není tematizováno a nedospělost je zaměněna za nezodpovědnost.

„K čemu že to boření souboru znaků slouží?“, je nucen ptát se divák. Odpověď je jednoduchá: „K tomu, aby to, co bylo zbořeno, bylo zase znovu postaveno a ustanoveno…,“ z tápajícího tvůrce vydávajícím se se svými postavami za osvícením se po komerčněji laděných počinech s čím dál tím větším rozpočtem stává ten starý známý Indie režisér, který svým vyprávěním o až existenciálních problémech potvrzuje starou známou pravdu o „smutku ve smíchu“.

Fanoušci si užijí, pokud přistoupí na hru, osobitý přistup tvůrce a spousta odkazů na jeho předchozí díla včetně cameo rolí (kdo to hraje toho byznysmena? a kdo tu matku v závěru? a kdo že je ten průvodčí?). Nezainteresovaný divák může oceňovat preciznost zvolené hudby a sofistikovanou jemnost a decentnost scénáře, který byl psán někdy převážně v Paříži a rešerše na něj probíhaly při natáčení MARIE ANTOINETTY, jehož se účastnil Jason Schwartzman. A cinefilové či příznivci auteurské teorie budou mít zase příležitost rozpoznat všechny ty odkazy na filmy Jana Renoira, Johna Cassavetese a Satyajita Raye i nalézat paralely mezi životem Andersona vyrůstajícího s dvěma bratry v rodině od jeho osmi let bez otce a filmovými hrdiny… No a ti, kteří na film došli omylem, zase mohou pozorovat, nakolik je v jednotlivých scénach patrné, že krátce po dotočení a před propagačním turné se Owen Wilson pokusil neúspěšně o sebevraždu.

Akorát Indové si satiru o tom, jak lidé ze západu jedou hledat osvícenství a nalézají tak samy sebe, neužijí vůbec, protože místní cenzorská rada odmítla film pustit do kinodistribuce, protože tvůrci nedoložili potvrzení o tom, že se hadovi z filmu nic nestalo a nedošel, byť jen k psychické újmě. Nikdy nevíte, kam tenhle express do Darjeelingu dojede, a tak zbývá jenom doufat, že k nám brzy přicestuje animovaný nový počin Wese Andersona nazvaný FANTASTIC MR. FOX podle knihy slavného autora Roalda Dahla (KARLÍK A TOVÁRNA NA ČOKOLÁDU).

Otcovská figura v podání Billa Murraye, kterou ústřední postavy na začátku vyprávění předběhnou a nechají ji za sebou – a tím pádem i předchozí Andersenovy počiny – se v závěru na krátkou chvíli vrátí. Což je dobře, moc dobře. Návrat ke kořenům se vydařil totiž na výbornou.

P.S. Před filmem budete moct zhlédnout předfilm HOTEL CHEVALIER, ve kterém účinkuje jedna z postav filmu a nahá Natalie Portmanová, což Andersenovi přivodilo zatím největší diváckou publicitu, s jakou se kdy jeho film setkal. V Evropě mají diváci možnost vidět DARJEELING LIMITED s předfilmem, v Americe tomu tak bylo pouze po premiérový víkend. Za 2,5 dne natočený a na osobním počítači sestřihaný snímek se odehrává v Paříži.

Žádné komentáře: