Stalo se již pravidlem, že v časech vánočních vždy vyjde nějaká luxusní a limitovaná sběratelská edice filmu na 4 discích, a tak po Jihu proti Severu, Ben Hurovi, Titanicu a celé trilogii Pán prstenů přichází i historický spektákl Ridleyho Scotta v o 45 minut delší verzi – Království nebeské. Zůstává Království nebeské ve stínu Gladiátora, který vzkřísil zájem diváků o historickou podívanou, nebo ho svou myšlenkovou hloubkou přesahuje – a pomáhá dobrá čtvrthodina scén navíc rozvinout charaktery postav a dovysvětlit v mnohém zkratkovitou kinoverzi?
FILM: Jedno je nutné vyjasnit si hned ze začátku, i když to možná slýcháte a čtete dost často – Království nebeské má pramálo společného s Gladiátorem, přestože základní premisa, jméno režiséra a žánrové zařazení by mohlo k nepatřičnému srovnání vést. Zatímco Gladiátor je film s charismatickým hlavním hereckým představitelem, který křísí slávu zašlých časů a nabízí divákovi prostý příběh plný patosu a sentimentu a samozřejmě velkolepé lokace i spoustu úchvatných atrakcí, přičemž rezignuje na nějaké hlubší poselství a vše je v příběhu jasně definované, Království nebeské je film s poutavým myšlenkovým pozadím a soustředěním na příběh a jeho postavy na úkor velkolepých atrakcí. Scott natočil úplně jiný film, který by od něj asi málokdo čekal, zvlášť po ryze náborových bijácích typu G.I. Jane či Černý jestřáb sestřelen, vyjadřující se skrze historické pozadí k problémům současného světa, aniž by se blížil tendenčnosti a laciné podvratnosti Stoneova Alexandera Velikého či nefunkčnímu porealističnění po vzoru Tróji či Krále Artuše. Scott jednoduše – za přispění scénáře Monahana – přehodil výhybku z prava do leva a natočil překvapivě politicky korektní film, ve kterém se snaží o nastolení dialogu mezi dvěma různými náboženstvími, křesťanstvím a islámem, a do čela tohoto sporu staví velice zajímavou postavu, která je po čas celého filmu zatížena etickými otázkami ohledně čestnosti, víry, lásky a pochopení/ porozumění.
Kinoverzi Království nebeského jsem považoval za nejlepší z novodobých historických spektáklů a spolu s Alexanderem Velikým za (myšlenkově) nejzajímavějších. Měl jsem k ní však několik docela zásadních výhrad, které mi nedovolovaly jít na nejvyšší hodnocení, a nemůžu ani teď, i když je to těsně pod ním. Pohádkový koncept první hodinky filmu je díky režisérské, o 45 minut prodloužené verzi mnohem akceptovatelnější, protože je nám osvětlena více motivace postav, větší brutalita samozřejmě taky potěší a hlavně víc vynikne myšlenková hloubka Scottova eposu. Rozhodně ale nepotěší fakt, že film je teď tezovitější a ani přidané minuty nikterak zvlášť nedopomohly vývoji postavy Orlanda Blooma, která zůstává v pozadí na úkor charismatických a výtečných herců, jmenovitě Jeremiho Ironse a hlavně Ghassana Massouda i Evy Green (linie s jejím synem toho o její postavě hodně říká a vysvětluje zmatenost a skokovost kinoverze, na druhou stranu její odsunutí do pozadí v třetí třetině je stále neodpustitelné). K dobru je také nutné přičíst i to, že režisérská verze nemá tak závažné rytmické problémy a abych se přiznal, po třech hodinách trvání rozšířené verze jsem měl chuť ještě na další dobrou půlhodinu (závěrečná bitva upomínající na to nejlepší z Jacksonova Pána prstenů, jmenovitě Helmův žleb v Dvou věžích, není ale pro diváka už tak atraktivní jako v případě původní verze čistě proto, že delší sestřih jde po postavách a záv. dilema leží na bedrech postav Baliana a Guye).
Pořád ale platí, že Scott má úžasný cit pro tvoření krásných a působivých obrázků, H. Gregson Williams umí jak vhodně vykradnout hudbu svých spolupracovníků, tak složit kulervoucí ústřední motiv a že Království nebeského je historický film, který se ze všech současných historických filmů nejlépe vypořádal s vyjádřením k současným tématům (odvaha, čest, válka, láska, křesťanství a islám) skrze historické pozadí.
FILM: Jedno je nutné vyjasnit si hned ze začátku, i když to možná slýcháte a čtete dost často – Království nebeské má pramálo společného s Gladiátorem, přestože základní premisa, jméno režiséra a žánrové zařazení by mohlo k nepatřičnému srovnání vést. Zatímco Gladiátor je film s charismatickým hlavním hereckým představitelem, který křísí slávu zašlých časů a nabízí divákovi prostý příběh plný patosu a sentimentu a samozřejmě velkolepé lokace i spoustu úchvatných atrakcí, přičemž rezignuje na nějaké hlubší poselství a vše je v příběhu jasně definované, Království nebeské je film s poutavým myšlenkovým pozadím a soustředěním na příběh a jeho postavy na úkor velkolepých atrakcí. Scott natočil úplně jiný film, který by od něj asi málokdo čekal, zvlášť po ryze náborových bijácích typu G.I. Jane či Černý jestřáb sestřelen, vyjadřující se skrze historické pozadí k problémům současného světa, aniž by se blížil tendenčnosti a laciné podvratnosti Stoneova Alexandera Velikého či nefunkčnímu porealističnění po vzoru Tróji či Krále Artuše. Scott jednoduše – za přispění scénáře Monahana – přehodil výhybku z prava do leva a natočil překvapivě politicky korektní film, ve kterém se snaží o nastolení dialogu mezi dvěma různými náboženstvími, křesťanstvím a islámem, a do čela tohoto sporu staví velice zajímavou postavu, která je po čas celého filmu zatížena etickými otázkami ohledně čestnosti, víry, lásky a pochopení/ porozumění.
Kinoverzi Království nebeského jsem považoval za nejlepší z novodobých historických spektáklů a spolu s Alexanderem Velikým za (myšlenkově) nejzajímavějších. Měl jsem k ní však několik docela zásadních výhrad, které mi nedovolovaly jít na nejvyšší hodnocení, a nemůžu ani teď, i když je to těsně pod ním. Pohádkový koncept první hodinky filmu je díky režisérské, o 45 minut prodloužené verzi mnohem akceptovatelnější, protože je nám osvětlena více motivace postav, větší brutalita samozřejmě taky potěší a hlavně víc vynikne myšlenková hloubka Scottova eposu. Rozhodně ale nepotěší fakt, že film je teď tezovitější a ani přidané minuty nikterak zvlášť nedopomohly vývoji postavy Orlanda Blooma, která zůstává v pozadí na úkor charismatických a výtečných herců, jmenovitě Jeremiho Ironse a hlavně Ghassana Massouda i Evy Green (linie s jejím synem toho o její postavě hodně říká a vysvětluje zmatenost a skokovost kinoverze, na druhou stranu její odsunutí do pozadí v třetí třetině je stále neodpustitelné). K dobru je také nutné přičíst i to, že režisérská verze nemá tak závažné rytmické problémy a abych se přiznal, po třech hodinách trvání rozšířené verze jsem měl chuť ještě na další dobrou půlhodinu (závěrečná bitva upomínající na to nejlepší z Jacksonova Pána prstenů, jmenovitě Helmův žleb v Dvou věžích, není ale pro diváka už tak atraktivní jako v případě původní verze čistě proto, že delší sestřih jde po postavách a záv. dilema leží na bedrech postav Baliana a Guye).
Pořád ale platí, že Scott má úžasný cit pro tvoření krásných a působivých obrázků, H. Gregson Williams umí jak vhodně vykradnout hudbu svých spolupracovníků, tak složit kulervoucí ústřední motiv a že Království nebeského je historický film, který se ze všech současných historických filmů nejlépe vypořádal s vyjádřením k současným tématům (odvaha, čest, válka, láska, křesťanství a islám) skrze historické pozadí.
„Svatá horlivost je na místě tam, kde brání bezbranné.“
DVD: Začnu zápory, je jich sice málo, ale pro někoho mohou nakonec ovlivnit potenciální koupi edice. Tak zaprvé jsme přišli o DTS stopu, což je pochopitelné vzhledem k přítomnosti českého pětikanálového a polského (proč?) dabingu. Zadruhé je sice chválytebné, že skoro většina video bonusů je česky (slovensky nikoliv) otitulkována (tj. třetí a čtvrtý bonusový disk mají poměrně kvalitní titulky, včetně upoutávek!), bohužel to se ale nevztahuje na tři komentáře k filmu samotnému a dodatečné faktografické titulkové stopě. Zatřetí a za poslední – všechny sběratele jistě nepotěší provedení jak samotného disku, tak i typ obalu, který je svou tloušťkou určen na jedno a dvoudiskové edice, ale do jeho středu uvnitř je vložena pošetka s dalšími dvěma disky. Na nádherný rozkládací digi-pack tak můžete zapomenout a vedle rozšířených verzí Pána prstenů či Titanicu a Ben Hura bude vypadat Království nebeské jako chudý příbuzný, dokonce i papírový přebal svým doslovným překladem bonusových materiálů a nesprávně uvedeným časovým údajem (film má ve skutečnosti 191, nikoli 145 minut) dvakrát nepotěší.
Obrazové a zvukové stránce disků (film je kvůli své délce a četným zvukovým stopám rozdělen na dva disky, nově je zde „předehra“ a „přestávka“) je málo co vytknout. Obraz je jasný, kontrastní, s dobrou reprodukcí barev a bez rušivých zrn či nečistot, přidané scény jsou k nerozeznání od těch z kinoverze. Prostorový zvuk je famózní ve všech bitevních scénách, atmosféra středověku je přenesena do pokoje opravdu věrohodně a mix zvukových efektů a dialogů se taky zadařil na výbornou. Český dabing je překvapivě poslouchatelný, sice se nemůže rovnat s originální zvukovou stopou co do technického provedení, ale výběr dabérů je víc jak slušný a hlasový projev některých potěší, překlad samotný už o něco méně. Gramatické a jiné chyby v titulkách jsou u edice vzhledem k jejímu rozsahu odpustitelné, Bonton se jednou překvapivě vytáhnul. Před filmem je ještě minutový úvod režiséra…
K filmu je možné si taky navolit tři komentářové stopy, první soustřeďující se na příběh a historii patří režisérovi Ridleymu Scottovi, scénáristovi Williamu Monahanovi a představiteli hlavní role Orlando Bloomovi, druhý techničtěji zaměřený a pro mě osobně nejméně zajímavý mají na starost výkonná producentka Lisa Elizey, vedoucí týmu spec. efektů Wes Sewela a prvního asistenta režiséra Adama Sommera a třetí nejlepší náleží střihačce Dody Dornové, která filmu opravdu rozumí a má co říct. „Enginer´s Guide“ je volba titulkových oken zobrazujících se náhodně po čas filmu a informující diváka o produkci filmu a historických pozadí, v mnohém připomínající „Pilgrim´s Guide“ z dvoudiskové edice.
Ale dost plýtvání místa v článku, jsou před námi dva dvouvrstvé bonusové disky, jejichž těžištěm je téměř tříhodinový masivní dokument, který mapuje přípravné práce filmu od scénáře až po přijetí diváků a odborné veřejnosti. Dokument „Cesta k vykoupení“ je členěn do šesti kapitol, na každém disku se nacházejí tři (Dobré úmysly (16:40), Víra a kuráž, Pouť začíná (19:35), Do země zaslíbené (31:10), Hořící keř (37:30), Hříchy a odpuštění (18:25)) a podrobněji se zaobírá neuskutečnění jiného historického eposu Tripolis a přechodu ke křížovým výpravám a Království nebeském po výběr herců a jejich přípravy na roli až k samotnému natáčení ve Španělsku a Maroku, post-produkčních pracích (triky, hudba, zvukové efekty, kamera, tónování obrazu…) a přijetí filmu. K tématům se vyjádří všichni povolaní, největší pozornost na sebe strhnou katastrofy v průběhu natáčení (ohořelé kulisy aj.), které jsou příslušnými lidmi vtipně oglosovány, zamrzí akorát krátký čas věnovaný post-produkci (zvlášť pasáž o hudbě a zvukových efektech by si zasloužila více prostoru) a argumentace „příliš chytrý letní hit“ v části věnované odezvám na film.
První bonusový disk, jinak v balení třetí v pořadí s Liamem Neesonem na potisku je členěn do tří části, kterými jsou „Vývoj“, „Před natáčením“ a „Natáčení – Španělsko“, nechybí ani možnost přehrát vše jako jeden veliký celek. „Vývoj“ krom první části „Cesty k vykoupení“ nabízí už jen textový a obrazový materiál, je jím jak „Tripolský přehled“ s textem následovaným 23 fotkami a náčrtky, tak i ryze textová verze „Pracovní verze scénáře“ pro možné srovnání s filmem a „Fotogalerie: Hledání lokalit k natáčení“ s 50 fotografiemi.
„Před natáčením“ vyjma druhé části Cesty k vykoupení (Víra a kuráž) skrývá ještě 3 dokumenty, ve kterých si přijdou na své jak lidé zajímající se o zkoušení herců na roli a nekonečné diskuze nad pojetím a významem dané scény (Herecké přípravy – 13:25), tak i techničtěji a historičtěji zaměření jedinci, kteří se dozvědí o kostýmech a jejich navrhování, zbraních aj. rekvizitách filmu v Barvách křížového tažení (32:30) a Úvod k výtvarnému zpracování (6:55) lze brát jako takový doplněk k „Fotogalerie: Hledání lokalit k natáčení“ v předchozím menu Vývoj. Zbytek tvoří obrazový materiál v podobě rozsáhlé galerie kostýmů a výtvarného zpracování, stejně tak překvapivě detailní a popisné proslavené „Ridleygramy“ (obrazový scénář kreslený samotným režisérem, na rozdíl od Černého jestřába sestřeleného či Hannibala bez možnosti komparace se scénou z filmu).
„Natáčení: Španělsko“ zaujme všechny, kteří si na dvoudiskovém Království nebeského oblíbily masivní dokumenty o historickém pozadí a respektování dobové věrnosti ze strany Království nebeského, zde ale na vyšší, teoretičtější úrovni v „Tvůrčí věrnost: Odborníci hovoří“ (26:40). Dále jsou zde „Storyboardy“ ke scénám Balianova vesnice (80), Lesní přepadení (57) a Poutní cesta (8) a „Fotogalerie“, která zachycuje samotné natáčení (110).
A tím se dostáváme ke čtvrtému a poslednímu disku v balení, na jehož polepce je Eva Greenová a který je členěn do třech částí, jsou jimi „Natáčení: Maroko“, „Postprodukce“ a „Uvedení do kin“. „Natáčení: Maroko“ je obdobně členěné jako „Natáčení: Španělsko“ z předchozího disku, tedy jeden středometrážní dokument – v tomto případě Pekelná válka: Začátek obléhání (17:00) věnovaný závěrečné bitevní scéně – a galerie „Storyboardů“ (ke scénám Kerak (125), Přípravy na bitvu (14) a Obléhání (325)) a „Fotogalerie“ (201), opětovně zaměřená na samotné natáčení, tentokrát v Maroku se spoustou fotek staveb kulis a momentek z pouště.
„Postprodukce“ uspokojí všechny technicky zaměřené jedince, Hořící keř je 5. kapitola „Cesty k vykoupení“, které jsem se již věnoval, doplněná o „Vynechané a alternativní scény“, které se neobjevily ani v režisérském sestřihu filmu (je jich celkem 15 a jejich obrazová a zvuková kvalita je ryze průměrná až podprůměrná, většinou jsou to jenom menší odstřižky či nepatrné prodloužení stávající scény). „Zvukový soubor“, prazvláštně nazvaná sekce, v které se více dozvíte o „Zvukové úpravě dialogů“ (3:36), „Postsynchronech“ (5:30), „Ruších“ (7:27), „Zvukových efektech“ (4:55) a „Výsledném mixu“ (3:40) s tím, že si můžete volit i mezi jednotlivými částmi zvukové složky u jedné konkrétní scény. Další podivný překlad názvu, „Kolapsy vizuálních efektů“, ukrývá 4 krátké dokumenty o jednotlivých trikových scénách (Hořící muž (3:11), Stavba Jeruzaléma (6:00), Válečné oběti (7:50) a Středověké stroje (4:45)).
„Uvedení do kin“, poslední položka na posledním bosusovém disku, je spíše propagačně zaměřená, od 4 upoutávek (přičemž ta 4. opravdu stojí za pozornost) k 50 (!!!) tv spotům a kratším dokumentům o uvedení filmu do kin: „Propagační turné“ (6:20, jak přišli novináři na plac a co tam viděli), „Světové premiéry: Londýn, New York a Tokio“ (3:45, moc krátké na to, aby se člověk něco dozvěděl či aspoň nasál atmosféru) a „Nalezený ráj: tvorba režisérské verze“ (8:35), nejzajímavější a nejlepší z výše jmenovaných, která tvoří hezkou dokumentární tečku za tím vším. Pod „Galerií speciálních záběrů“ jsou ukryty pouze propagační fotky k filmu, převážně herců, to „Obhlídka plakátů: domácí a mezinárodní“ stojí za pozornost už kvůli tomu, že na některých z nich je film ještě s původním názvem „Crusade“. A pokud byste toho neměli ještě dost, „Titulky k režisérské verzi“ v textové podobě uzavírají výčet bonusů, uff.
Závěr: Režisérská verze Království nebeského stojí za koupi i v tom případě, máte-li doma už předchozí dvoudiskovou verzi (ta u nás ale vyšla v limitovaném množství 1000 kusů), protože se zde žádné bonusové materiály nepřekrývají. A pokud vám přišla kinoverze filmu průměrná kvůli jednoduchému a dle některých pohádky připomínajícímu příběhu a neprokreslení postav, dejte šanci rozšířené režisérské verzi, protože v té je Království nebeské úplně jiným, lepším filmem! Bonusy jsou komplexní a vyčerpávající, vyjma komentářů a faktografických titulků opatřeny všechny českou titulkovou podporou, ani obrazu a zvuku není co vyčítat. Přesto jak film, tak provedení dvd u mě nemá známku nejvyšší – u filmu je to hlavně kvůli oné tezovitosti a u provedení disků padá vina na distributora, protože absentující DTS stopa a normální obal jsou sice zdánlivě kosmetické chyby, ale tyhle edice by si měly držet nějaký daný standard.
FILM: 9/10
DVD: 9/10
1 komentář:
ahoj prosim nevis kde jeste se to natacelo?
Okomentovat