Nejnovější film britského žánrového režiséra Neila Marshalla (PSÍ VOJÁCI, PÁD DO TMY) dělí diváky na dvě skupiny, kdy jedna kritizuje zmatečný střih, kvůli kterému si nemůže užít vykrádání a celkovou béčkovitost, a druhá film označuje za dokonalé „guilty pleasure“, jež svou uvědomělou idiocií až debilitou rozesmívá jako máloco. Filmy o zániku civilizace, kdy se lidstvo sníží na úroveň zvířat poháněných pudy, vyžadují, aby divák odhodil jakékoliv zábrany a užíval si roller-coasterovou jízdu na pocitové, nikoliv rozumové rovině. Chtěli byste snad víc od béčka s rozpočtem kolem 30 milionů dolarů (přičemž vypadá několikanásobně dráž), ve kterém se dvě vedlejší postavy jmenují po výrazných inspiračních zdrojích tvůrce – Carpenterovi (ÚTĚK Z NEW YORKU, ÚTĚK Z LA) a Millerovi (trilogie MAD MAX)?
Přestože je SOUDNÝ DEN zaškatulkován jako „post-apokalyptická sci-fi“ (dějová linie vypráví o skupině lidí v čele se sexy vůdkyní, která se rozhodne vydat do uzavřeného a nakaženého Skotska, aby zachránila zbytek světa - Británii), vymyká se jakémukoliv žánrovému označení a přechází od apokalyptické sci-fi přes akční film po fantasy a horror. Střídání žánrů s jasně vymezenými samostatnými deadliny připomínající víc videohru než film má za následek „nestylovost“ filmu.
Nevadí ale, že hříčka jako SOUDNÝ DEN nemá vlastní styl, když k ní lze přistupovat jako k vyjednání mezi několika různými estetikami, které se ve filmu střetávají na několika plochách, aby to vyvrcholilo jejich soubojem ve famózní akční závěrečné scéně – dálniční honičce. Ta začíná jako propagace nového modelu auta s typickým záběrováním pro reklamy, aby přešla do kompoziční nápaditosti a bezohlednosti k fyzikálním zákonům videoher, a vyvrcholila soubojem osmdesátek (hlavní hrdinka, rebelka plissken-ovského rázu) s videoklipy (výborný arcilotr hrající jako rocková hvězda).
Označení „béčko“, které sedne na SOUDNÝ DEN jako zadek na hrnec, má své historické pozadí, v rámci nějž se jako „béčka“ označovaly filmy bez hvězd či známých hereckých jmen a s malým, až mizivým rozpočtem, u nichž měli ale tvůrci zajištěnou svobodu a výsledek nebyl vůbec soudržný, ale o to byl zábavnější. Kritérium béčkovosti má v současnosti spíše hodnotící než-li ekonomický charakter. Říká nám, že budeme mít co dočinění s podívanou, která má nepodstatný děj, výrazně čerpá od svých starších a mnohdy lepších kolegů a triky jsou při nejmenším úsměvné; ve výsledku je pak film hodnocen podle „zábavnosti“ – nakolik se mu podařilo navléknout korálky idiocie na chatrnou dějovou nit.
SOUDNÝ DEN se skládá jen z těchto korálků, nit k tomu nepotřebuje, protože z hodinu a třičtvrtě dlouhého filmu je skoro hodina a půl vyhrazena akci. Mohlo by se tak zdát, že se jedná o „ultimativní béčko“, které je už téměř nesnesitelné pro neustálý příval dalších výrazných „what the fuck“ momentů… ale je nutné si určit, čí optikou je nám vše podáváno. Jednotka se má dostat za vědcem, který by mohl mít lék na virovou nákazu, ale žije daleko na hradě a zjevně zešílel.
Jeho optikou, kdy ho zprvu považujeme za vševědoucího vypravěče, je nám SOUDNÝ DEN podáván: spraví nás o nákaze a příčinám, ke kterým vedla, dozvídáme se i další podstatné informace nezbytné pro alespoň minimální orientaci ve fikčním světě filmu. Jenže když se s ním jednotka střetne, vidíme, že žádný lék nikdy neexistoval a vědec, zahraný skvostně přehrávajícím a charismatickým Malcolmem McDowellem, je šílenec. Film si tak nalézá formální alibi pro svou eklektičnost, výstřednost a nadsazenost, do jisté míry i frenetičnost.
Pokud se ale na něčem oba výše zmíněné tábory shodují, je to v nepřehledném střihu, který si nedovoluje užít akční sekvence, protože nemáme dostatečnou orientaci v prostoru. Jako kdyby nám byla ukázána jen vždy samotná atrakce, od useknutí hlav po bombastické exploze, ale příčina a i následek nám zůstaly utajeny. Faktem je, že pokud se za střihačský pult posadí sám Marshall (jako v případě PSÍCH VOJÁKŮ či tentokrát u SOUDNÉHO DNE), výsledek je chaos.
Proč ale potom závěrečná honička je ukázkou přehlednosti v nasnímání, když proti sobě nebojují jen dvě roštěnky ve vězení, ale hned několik vozů a lidí? Jednak se zde vsází na efekt, nikoliv efektivnost, a jednak zběsilý střih dodává patřičný odstup anebo naopak zainteresovanost: průzkum „vojáků“ jako kdyby byl přepínáním mezi několika průmyslovými kamerami, ale na filtr pro jejich odlišení nevybyly peníze, a šermovačka v zajetí zase je rychlá a rázná, že se divák ani nestačí zorientovat, protože k ní došlo nečekaně a jedná se v ní bezhlavě (doslova).
Někdo by mohl namítat, že napodobování bez přidané hodnoty je pouhým napodobováním, které nikdy nemůže dostihnout své předobrazy a v současnosti nemá místo, zvlášť na plátnech kin. Jenže SOUDNÝ DEN je osmdesátková show, která je uzpůsobena pro dnešní mladou generaci vyžadující atraktivní ženskou hrdinku, aby se bylo na co dívat, když se zrovna neakční, a poučené pomrkávání, že tohle nebylo zase až tak myšleno smrtelně vážně a všichni se na natáčení náramně bavili, což by měl dělat i divák v sále. Zatímco ale taková Alice v RESIDENT EVILECH nakope záporáky do jejich nemrtvých pozadí a povýší na vyšší bytost, Rhona Mitra v SOUDNÉM DNI si vyberu roli rebelky „snižující se“ do role instinkty a pudy hnaného zvířete, čímž film komentuje nároky i diváka. Nešťourat se v tom, nehledat logické lapsy a prohřešky proti čemukoliv filmovému, ale užit si to, jak to jen jde.
Já si to užil. Dvakrát. Za jeden den.
Přestože je SOUDNÝ DEN zaškatulkován jako „post-apokalyptická sci-fi“ (dějová linie vypráví o skupině lidí v čele se sexy vůdkyní, která se rozhodne vydat do uzavřeného a nakaženého Skotska, aby zachránila zbytek světa - Británii), vymyká se jakémukoliv žánrovému označení a přechází od apokalyptické sci-fi přes akční film po fantasy a horror. Střídání žánrů s jasně vymezenými samostatnými deadliny připomínající víc videohru než film má za následek „nestylovost“ filmu.
Nevadí ale, že hříčka jako SOUDNÝ DEN nemá vlastní styl, když k ní lze přistupovat jako k vyjednání mezi několika různými estetikami, které se ve filmu střetávají na několika plochách, aby to vyvrcholilo jejich soubojem ve famózní akční závěrečné scéně – dálniční honičce. Ta začíná jako propagace nového modelu auta s typickým záběrováním pro reklamy, aby přešla do kompoziční nápaditosti a bezohlednosti k fyzikálním zákonům videoher, a vyvrcholila soubojem osmdesátek (hlavní hrdinka, rebelka plissken-ovského rázu) s videoklipy (výborný arcilotr hrající jako rocková hvězda).
Označení „béčko“, které sedne na SOUDNÝ DEN jako zadek na hrnec, má své historické pozadí, v rámci nějž se jako „béčka“ označovaly filmy bez hvězd či známých hereckých jmen a s malým, až mizivým rozpočtem, u nichž měli ale tvůrci zajištěnou svobodu a výsledek nebyl vůbec soudržný, ale o to byl zábavnější. Kritérium béčkovosti má v současnosti spíše hodnotící než-li ekonomický charakter. Říká nám, že budeme mít co dočinění s podívanou, která má nepodstatný děj, výrazně čerpá od svých starších a mnohdy lepších kolegů a triky jsou při nejmenším úsměvné; ve výsledku je pak film hodnocen podle „zábavnosti“ – nakolik se mu podařilo navléknout korálky idiocie na chatrnou dějovou nit.
SOUDNÝ DEN se skládá jen z těchto korálků, nit k tomu nepotřebuje, protože z hodinu a třičtvrtě dlouhého filmu je skoro hodina a půl vyhrazena akci. Mohlo by se tak zdát, že se jedná o „ultimativní béčko“, které je už téměř nesnesitelné pro neustálý příval dalších výrazných „what the fuck“ momentů… ale je nutné si určit, čí optikou je nám vše podáváno. Jednotka se má dostat za vědcem, který by mohl mít lék na virovou nákazu, ale žije daleko na hradě a zjevně zešílel.
Jeho optikou, kdy ho zprvu považujeme za vševědoucího vypravěče, je nám SOUDNÝ DEN podáván: spraví nás o nákaze a příčinám, ke kterým vedla, dozvídáme se i další podstatné informace nezbytné pro alespoň minimální orientaci ve fikčním světě filmu. Jenže když se s ním jednotka střetne, vidíme, že žádný lék nikdy neexistoval a vědec, zahraný skvostně přehrávajícím a charismatickým Malcolmem McDowellem, je šílenec. Film si tak nalézá formální alibi pro svou eklektičnost, výstřednost a nadsazenost, do jisté míry i frenetičnost.
Pokud se ale na něčem oba výše zmíněné tábory shodují, je to v nepřehledném střihu, který si nedovoluje užít akční sekvence, protože nemáme dostatečnou orientaci v prostoru. Jako kdyby nám byla ukázána jen vždy samotná atrakce, od useknutí hlav po bombastické exploze, ale příčina a i následek nám zůstaly utajeny. Faktem je, že pokud se za střihačský pult posadí sám Marshall (jako v případě PSÍCH VOJÁKŮ či tentokrát u SOUDNÉHO DNE), výsledek je chaos.
Proč ale potom závěrečná honička je ukázkou přehlednosti v nasnímání, když proti sobě nebojují jen dvě roštěnky ve vězení, ale hned několik vozů a lidí? Jednak se zde vsází na efekt, nikoliv efektivnost, a jednak zběsilý střih dodává patřičný odstup anebo naopak zainteresovanost: průzkum „vojáků“ jako kdyby byl přepínáním mezi několika průmyslovými kamerami, ale na filtr pro jejich odlišení nevybyly peníze, a šermovačka v zajetí zase je rychlá a rázná, že se divák ani nestačí zorientovat, protože k ní došlo nečekaně a jedná se v ní bezhlavě (doslova).
Někdo by mohl namítat, že napodobování bez přidané hodnoty je pouhým napodobováním, které nikdy nemůže dostihnout své předobrazy a v současnosti nemá místo, zvlášť na plátnech kin. Jenže SOUDNÝ DEN je osmdesátková show, která je uzpůsobena pro dnešní mladou generaci vyžadující atraktivní ženskou hrdinku, aby se bylo na co dívat, když se zrovna neakční, a poučené pomrkávání, že tohle nebylo zase až tak myšleno smrtelně vážně a všichni se na natáčení náramně bavili, což by měl dělat i divák v sále. Zatímco ale taková Alice v RESIDENT EVILECH nakope záporáky do jejich nemrtvých pozadí a povýší na vyšší bytost, Rhona Mitra v SOUDNÉM DNI si vyberu roli rebelky „snižující se“ do role instinkty a pudy hnaného zvířete, čímž film komentuje nároky i diváka. Nešťourat se v tom, nehledat logické lapsy a prohřešky proti čemukoliv filmovému, ale užit si to, jak to jen jde.
Já si to užil. Dvakrát. Za jeden den.
2 komentáře:
Jak mi Dr. Wale usnadnil život. Byl jsem zamilovaný do své přítelkyně ze střední školy. Vyrůstali jsme spolu v silné lásce a sladkém porozumění. Žili jsme v míru sami se sebou. Ale tady se věci začaly kazit. Moje žena pracuje v jiném městě, daleko ode mě, takže nejlepší způsob, jak se s ní spojit, je komunikace po telefonu. Ale po pěti měsících se naše komunikace začala zpomalovat. Kdykoli jí volám, říká, že je zaneprázdněná a že mi zavolá zpátky, až bude mít všechno hotové. Ten den skončí, aniž by se ozvala zpět. Trvá to měsíce, dokud se nerozhodnu ji nečekaně navštívit ve městě, kde pracuje. Po pár dnech s ní jsem zjistil, že moje žena má poměr s jeho šéfem v kanceláři. Když jsem se jí na to pokusil zeptat, řekla mi, že se mnou skončila a že už nechce, abychom pokračovali. Tato slova mi zlomila srdce na kusy natolik, že jsem si málem vzal život. Než odjela do mého města, zablokovala mě na všech svých profilech na sociálních sítích. Vrátil jsem se do svého města s hlubokou bolestí uvnitř, byl jsem v depresi a cítil jsem se jejím jednáním zrazen. Po několika měsících, kdy jsem stále žil v bolesti a hořkosti, jsem se o svých problémech zmínil kamarádovi. Řekl mi, že mě seznámí s Dr. Walem. Řekl, že Dr. Wale je jediný muž, který mi může vrátit štěstí. Řekl mi, že jeho manželství je dnes s pomocí Dr. Walea dokonalé. Když jsem se s Dr. Walem spojila a řekla mu všechno, co se děje, řekl mi, abych byla klidná a že budu zase šťastná. Dr. Wale mi nařídil, abych zaplatila za potřebné věci. Kouzlo začalo, když mi o dva dny později zavolala moje žena s pláčem do telefonu a prosila mě, abych se nad ní slitoval. Řekla, že neví, co se s ní stalo, že se tak špatně chovala. Teď jsme zase spolu a žijeme šťastně, jako dřív. Chci Dr. Walemu poděkovat za to, že mi všechno umožnil a že mi mou ženu přivedl zpět. Pokud potřebujete jakoukoli pomoc, Dr. Wale je ten pravý muž, na kterého se můžete obrátit. Jeho WhatsApp/Viber: +2347054019402 NEBO Email: drwalespellhome@gmail.com
Zde je úžasná věc, kterou pro mě Dr. Reethesh udělal a která mi zachránila domov. Měl jsem v manželství vážné problémy. S manželkou jsme se nedařili, neustále jsme se bezdůvodně hádali a tento problém nás málem při každé hádce zabil. Ale díky Dr. Reetheshovi, že nám přišel na pomoc. Toho dne, když jsme se s manželkou pohádali, odešla z domu. Poté, co odešla, jsem se vzpamatoval. Bylo to, jako by z mého těla vyšlo něco špatného. Řekl jsem si, že musím hledat řešení. Proto jsem si šel na internet a trochu jsem si to vyhledal, takže jsem narazil na dobré recenze o Dr. Reetheshovi, jak pomáhá mnoha lidem s obnovou jejich rozbitých domovů. Kontaktoval jsem Dr. Reetheshe a vysvětlil mu, co se stalo. Poté, co udělal vše, co bylo potřeba, mi vysvětlil, že za mými problémy a problémy mé manželky stojí moje bývalá přítelkyně. Chce, aby mě moje žena nechala na pokoji, aby mohla zaujmout místo mé manželky. Zeptal jsem se Dr. Reetheshe, jaké je řešení, a on mi řekl, co je třeba udělat. Takže jsem zaplatil za všechny potřebné věci. Když Dr. Reethesh vykonal svou práci, zbytek byl historií. Dr. Reethesh dokázal zničit zlé kouzlo, které moje bývalá přítelkyně seslala, aby zničila můj domov, a pomohl mi vrátit vše zpět do normálu mezi mnou a mou ženou. S manželkou jsme se sami sobě omluvili a uzavřeli smíření. Dnes s mou milovanou manželkou žijeme šťastně spolu bez jakýchkoli problémů. Pokud potřebujete pomoc s Dr. Reetheshem, můžete ho kontaktovat prostřednictvím WhatsAppu: +2349012999010 nebo e-mailem: reethesh60@gmail.com
Okomentovat