Komiks: V JAKO VENDETA

Maskovaný terorista „V“ bojuje proti vládě totalitní Británie budoucnosti, která má dokonalý dohled nad svými občany, jimž vymývá mozek prostřednictvím médií, a která nastolila politiku strachu a menšiny jsou likvidovány, cenzura je na denním pořádku. Jednoho večera „V“ v masce Guye Fawkse, skutečné historické osobnosti, zachrání mladou šestnáctiletou dívku Eve, která se svou špatnou finanční situaci rozhodne řešit prostitucí po zákazu vycházení a kterou napadnou „Prsťáci“, všehoschopná prodloužená ruka zákona. Eve je zavedena neznámým cizincem, o kterém ví, že rád vyhazuje do vzduchu budovy, do jeho sídla, ve kterém mu poví o své minulosti. Ten ji přitom postupně zasvěcuje do svých převratných plánů a dozvídají se o sobě i světě mnohé... Na případ vyhozené budovy jsou mezitím nasazeni detektivové, kteří jdou po „V“ jako Paroubek po překladatelkách...

Mooreův rukopis je patrný hned na několika rovinách, od přístupu k postavám ke konstrukci fikčního světa až po četnost různých odkazů a pro komiksové médium neobvyklý způsob vyprávění. Nesetkáváme se s maskovaným hrdinou, který by zachraňoval svět a sundával kočky starým dámám ze stromů, ale s komplikovanou osobností, jejíž zrod je nám odkryt až v polovině a který ani tak hrdinou být nemusí, protože mu možná jde jen o jeho vlastní zájmy a o pomstu. Na rozdíl od STRÁŽCŮ není komiks v přístupu k postavám až přepsychologizovaný, protože za jejich masku nenahlížíme a i ty postavy, které nám předtím odkryly celou svou minulost, si v závěru masku nasadí a dají nám najevo, že jsou důležitější ideje než osobnosti.

Nechybí vládní spiknutí vedoucí až na nejvyšší místa, jako tomu bylo v Z PEKLA, LIZE VÝJIMEČNÝCH či do jisté míry i ve STRÁŽCÍCH, a nepřívětivá vize budoucnosti po třetí světové válce, ve které se přepisují dějiny (v LIZE VÝJIMEČNÝCH chce vláda válku vyvolat, ve STRÁŽCÍCH jsou superhrdinové nasazeni do Vietnamu). Finch se uchýlí k drogám, aby tak rozšířil své omezené možnosti a mohl pocítit hrůzy minulosti, což jsou praktiky, které nejsou nepodobné těm Freda Abberlinea z Z PEKLA (Allan Quatermain v LIZE VÝJIMEČNÝCH se naopak uchyluje k drogám, aby zapomněl, a ty z něj udělají trosku)... Grafický román V JAKO VENDETA je vystaven jako kostky domina, kdy jedna má nezvratitelný efekt na druhou a všechny jsou navzájem propojeny; stejně jako se v závěru spojí všechny osudy postav do jednoho velkého celku, který znamená změnu politického režimu. Tento vypravěčský postup je dokonce obrazově znázorněn, když sledujeme/čteme o malých příbězích postav, zatímco náš hlavní „hrdina“ dává svůj velký plán do pohybu (=staví kostky pečlivě za sebou), jenže jako čtenáři ještě netušíme, v čem přesně spočívá.






Čtenář je do příběhu a do vypravování zasvěcován prostřednictvím dvou různých postav, které přicházejí postupně na to, co stálo za zrodem maskovaného bojovníka za svobodu, a to mladičká dívenka Eve a vrchní policejní vyšetřovatel Eric Finch. Poté, co „V“ zachrání Eve před znásilněním, ji zavede do svého utajovaného sídla a především díky ní se dozvídáme, jak „V“ formoval pobyt ve vězení – v koncentračním táboře, když je Eve uvězněna a musí si vybrat mezi „svobodou fyzickou“ (prozradí, co po ni chtějí, neumře) a „svobodou duševní“ (zemře, ale je svobodná, protože se nebojí smrti). Eric Finch zase u jedné z obětí „V“ nalezne její deník, který prozrazuje více informací o pobytu „V“ v koncentračním výzkumném táboře a o jeho zrodu jako bojovníka proti utlačování.

Co se týče informací, vždy jsme jako čtenáři limitováni tím, co jiným postavám – a tedy i nám – zprostředkuje obávaný terorista. Eve je vystavena věznění, fyzickému i psychickému mučení a oholení hlavy, ale ukáže se, že to vše připravil „V“, aby jí umožnil uvědomit si mříže, za kterými celý život žila. Finch má sice k dispozici deník doktorky, která popisuje zvěrstva spáchaná na vybraných jedincích – objektech výzkumu, ale některé stránky byly vytrženy samotným „V“, který chtěl, aby se Finch dozvěděl určité informace, ale nikoliv všechny.






V JAKO VENDETA výrazně čerpá z jiných médií či druhů umění, což se projevuje na stylistické či verbální stránce: „předehra“ mezi dvěma knihami v původním vydání má komiksová políčka od sebe oddělována notami z Beethovenovy Páté; „V“, který si potrpí na přehnaně divadelní výstupy, je umísťován do prostředí odpovídajícímu divadelnímu jevišti; celá jedna kapitola je nazvána „Video“ a nepřekvapuje, že se v komiksu hojně užívá prostředku zvaného juxtapozice, tedy kladení protichůdných prvků proti sobě; „V“ má velkou zásobu knih a velice rád z nich cituje, především ze Shakespeara, a tak se nelze divit celkové upovídanosti.

Tato upovídanost je ale ve výsledku trochu na škodu, protože se zde Moore dopouští ryze začátečnických školáckých chyb, kdy nám jedna postava, i když emociálně rozrušená, odvypráví celý svůj život až do stávajícího bodu. Působí to nevěrohodně a prvoplánově. Můžeme sice namítnout, že se díky tomu dostaneme oné postavě – ve výše zmiňovaném případu Eve – více pod kůži, ale v románu o idejích, které – na rozdíl od masa – přežívají, to vnímám jako zápor. I neustálé vršení odkazů na různá díla vede tak akorát k vzteku, čehož si je komiks patrně vědom, protože Eve v jeden moment řve ve vypjaté chvíli na „V“, aby už těch všelijakých narážek nechal a řekl jí všechno na rovinu, odkryl jí svůj plán.

V JAKO VENDETA je dílo více literární než komiksové, a tak se může stát pádným argumentem proti výtkám, že komiksy nejsou tak hodnotné jako knihy. Ve výsledku je ale komiks více verbální než vizuální a upřednostňuje sílu slov před obrazy (což je v rozporu s ideou o symbolech a znacích). Jako hlavní vliv na výslednou podobu uvádí Moore následující: „Orwell. Huxley. Thomas Disch. SOUDCE DREDD. Harlana Ellisona „REPENT, HARLEQUIN!“ SAID THE TICKTOCKMAN, CATMAN a THE POWELER IN THE CITY AT THE EDGE OF THE WORLD od stejného autora. Vincenta Price OHAVNÝ DR. PHIBES a KRVAVÉ DIVADLO. David Bowie. STÍN. NIGHT RAVEN. BATMAN. FAHRENHEIT 451. Sci-fi texty školy Nového světa. Obraz Maxe Ernsta „EVROPA PO DEŠTI“. Thomas Pynchon. Atmosféra britských válečných filmů ze II. světové. PRISONER. Robin Hood. Dick Turpin.“14)

Kniha tak není na jedno přečtení, protože již odhalování toho, kde všude je ukryt symbol ústřední postavy, zabere čas. „V“ byl vězněn v pokoji číslo 5 (římsky „V“), jeho oblíbená skladba je Beethovenova Pátá symfonie, oblíbený citát „Vi Veri Veniversum Vivus Vici“, oblíbená kniha V Thomase Pynchona, oblíbená historická postava Guy Fawkes, který chtěl vyhodit do povětří Parlament 5. listopadu... a tak by se dalo pokračovat do nekonečna.

Ze současného úhlu pohledu může zastarale působit i Lloydova kresba, která je vyvedena v záměrně (u)tlumených barvách. Přidává to sice na atmosféře totalitní společnosti, v níž nikdo nemůže vystoupit ze své všední „nudné“ existence, ale pro čtenáře je velice obtížně orientovat se mezi všemi postavami, kterých není zrovna málo, když vynikne akorát „V“. Kresba je tak úslužná textu, experimentuje se pouze s tvarem bublin (jsou-li postavy rozzlobeny, rozrušeny či ne zcela při sobě, mají bubliny zubatý, nepříjemný tvar) a ve výjimečných případech i s barevností, nejvíce v hospodských scénách či při předčítání deníku anebo nalezeného textu ve vězení, aby se tak odlišily představy/vzpomínky od skutečnosti.






Nadčasové je ale myšlenkové pozadí samotného díla, o kterém Moore prohlásil, že vypovídá o „fašismu, anarchii a Anglii“ a nijak se netají tím, že V JAKO VENDETA byla přímou reakcí na vládnutí Margaret Thatcherové. Tato tři témata prostupují celým komiksem, každému je ale speciálně věnována celá jedna kapitola, která se těmito otázkami zabývá víc než jiné. Fašismus je prozkoumán v 9. kapitole, ve které vyšetřovatel Finch za pomocí drog zakusí hrůzy tábora, kde byl „V“ vězněn. Nejvíce monologů, dialogů a obrazů věnuje 8. kapitola anarchii, protože „V“ dá volnost lidem do té doby neustále monitorovaným. 10. kapitola v samotném závěru pak nejzřetelněji nastiňuje Mooreovy obavy, co by se mohlo stát, kdyby konzervativní strana Margaret Thatcherové volby nevyhrála.

Nejzásadnějším tématem, které činí knihu nadčasovou a nesmrtelnou, nejsou ale otázky týkající se politických machinací, kontrolování médií, sledování občanů pro vyšší zájmy, cenzury, netolerance vůči menšinám..., ale otázka svobody jedince. V JAKO VENDETA není jednoduché čtivo, ve kterém by byl čtenář postaven na jednu strany barikády, ale musí se sám rozhodnout, vystoupit ze stáda, a utvořit si názor, kým vůbec onen „V“ byl. Právě proto, že o něm máme tolik málo informací a otázka, kdo vůbec se za onou maskou skrývá, je všudypřítomná v celé knize, je jen na nás, jestli ho budeme považovat za muže brojícího proti nepráví, či pomateného šílence prahnoucího po pomstě.






V JAKO VENDETA byla u Warrioru rozdělena do tří knih a poslední se již svého vydání nedočkala, protože r. 1985 bylo vydavatelství zavřeno, přestože se série dočkala veliké čtenářské oblíbenosti i kritického uznání. (Únorové číslo Comics Journal zařadilo V JAKO VENDETU na 83. místo v seznamu „100 nejlepších anglických komiksů století“.) Moorea a Lloyda (kreslíře) oslovila spousta jiných vydavatelství, ale oni se rozhodli umělecky znovu spojit až r. 1988 pro DC Comics, které znovu vydaly postupně všech deset dílů, tentokráte ale v barvě, a poté souborně. Dystopickou vizi budoucnosti Velké Británie, jejíž fašistické zřízení chce zničit terorista „V“, Lloyd již od začátku plánoval v barvách, ale u Warrioru na ně nebylo dostatek financí.

V JAKO VENDETA, oceněná dvakrát Eagle Award, vyšla i u nás ve výborném překladu Podaného a Janiše, kteří si bez zaváhání poradili s literárností dialogů, odkazy, četností slov na „V“ a dalšími záludnostmi, které originální verze skýtala.