tag:blogger.com,1999:blog-250862812024-03-21T19:01:20.788-07:00Marek ´s blogMarek S.http://www.blogger.com/profile/10872638310921101075noreply@blogger.comBlogger123125tag:blogger.com,1999:blog-25086281.post-66378577905486528322009-06-07T15:25:00.000-07:002009-06-07T15:26:28.058-07:00stěhování<a href="http://www.bluntman.bloguje.cz/">http://www.bluntman.bloguje.cz/</a>Marek S.http://www.blogger.com/profile/10872638310921101075noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-25086281.post-81619748713920429462009-05-24T09:42:00.000-07:002009-06-07T15:27:49.539-07:00CANNES<object width="425" height="344"><object width="425" height="344"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/VXQ_wa4OpwI&hl=cs&fs=1"><param name="allowFullScreen" value="true"><param name="allowscriptaccess" value="always"><embed src="http://www.youtube.com/v/VXQ_wa4OpwI&hl=cs&fs=1" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" width="425" height="344"></embed></object>Marek S.http://www.blogger.com/profile/10872638310921101075noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-25086281.post-64886258539745395842009-05-09T23:57:00.000-07:002009-05-09T23:58:25.668-07:00STAR TREK<object width="425" height="344"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/Z1eFdUSnaQM&hl=cs&fs=1"></param><param name="allowFullScreen" value="true"></param><param name="allowscriptaccess" value="always"></param><embed src="http://www.youtube.com/v/Z1eFdUSnaQM&hl=cs&fs=1" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" width="425" height="344"></embed></object>Marek S.http://www.blogger.com/profile/10872638310921101075noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-25086281.post-57337964985285940622009-04-29T05:29:00.001-07:002009-04-29T05:52:57.582-07:00ZAHRANIČNÍ DOPISOVATEL POHLEDEM SPOLEČNOSTI IBBC<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgEbETpdLzGYjHadiOchWCqxPm-eHK0_sTZ_IehnAdObKXaoN_dP_olvmpoUFXwm_zS9XE81oxiiY8D0gzDFm5LCK9i_fWv3eW_wJKv2Pff_YG1HLojSsLqxAtwnNlPGHVsh3QT/s1600-h/icNews9_0.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 270px; height: 400px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgEbETpdLzGYjHadiOchWCqxPm-eHK0_sTZ_IehnAdObKXaoN_dP_olvmpoUFXwm_zS9XE81oxiiY8D0gzDFm5LCK9i_fWv3eW_wJKv2Pff_YG1HLojSsLqxAtwnNlPGHVsh3QT/s400/icNews9_0.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5330093247916596114" border="0" /></a>
<br /><meta equiv="Content-Type" content="text/html; charset=utf-8"><meta name="ProgId" content="Word.Document"><meta name="Generator" content="Microsoft Word 10"><meta name="Originator" content="Microsoft Word 10"><link rel="File-List" href="file:///C:%5CDOCUME%7E1%5CUzivatel%5CLOCALS%7E1%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml"><!--[if gte mso 9]><xml> <w:worddocument> <w:view>Normal</w:View> <w:zoom>0</w:Zoom> <w:hyphenationzone>21</w:HyphenationZone> <w:compatibility> <w:breakwrappedtables/> <w:snaptogridincell/> <w:wraptextwithpunct/> <w:useasianbreakrules/> </w:Compatibility> <w:browserlevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel> </w:WordDocument> </xml><![endif]--><style> <!-- /* Style Definitions */ p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal {mso-style-parent:""; margin:0cm; margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:12.0pt; font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";} a:link, span.MsoHyperlink {color:blue; text-decoration:underline; text-underline:single;} a:visited, span.MsoHyperlinkFollowed {color:purple; text-decoration:underline; text-underline:single;} @page Section1 {size:595.3pt 841.9pt; margin:70.85pt 70.85pt 70.85pt 70.85pt; mso-header-margin:35.4pt; mso-footer-margin:35.4pt; mso-paper-source:0;} div.Section1 {page:Section1;} --> </style><!--[if gte mso 10]> <style> /* Style Definitions */ table.MsoNormalTable {mso-style-name:"Normální tabulka"; mso-tstyle-rowband-size:0; mso-tstyle-colband-size:0; mso-style-noshow:yes; mso-style-parent:""; mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt; mso-para-margin:0cm; mso-para-margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:10.0pt; font-family:"Times New Roman";} </style> <![endif]--><b style=""><o:p></o:p></b> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:times new roman;"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:times new roman;"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:times new roman;"><span style="font-size:100%;">V polovině nového paranoidního thrilleru INTERNATIONAL se nachází cca. sedmi-minutová akční scéna, odehrávající se v Guggenheimově muzeu, která je tím nejoriginálnějším (alespoň co do prostorového řešení a pohybu akce), co bylo možné vidět od třetí matrixácké (přestřelka ve stavu beztíže) a bourneovské (Tangier) části. Až hitchcockovská práce s prostorem, kdy se na známých místech odehrává „ozvláštněné“ smrtelné ohrožení hlavního hrdiny, a greengrassovský pohyb akce po vertikálech, horizontálách a diagonálech, je pro celý film příznačné: <i style="">staré prvky jsou s těmi moderními protřepané, ale nenamíchané.</i></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:times new roman;">
<br /><span style="font-size:100%;"><i style=""><span style=""> </span><o:p></o:p></i></span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:times new roman;"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:times new roman;"><span style="font-size:100%;"><b style="">NEUSPOKOJIVÉ... TÉMĚŘ PRO NIKOHO<o:p></o:p></b></span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:times new roman;"><span style="font-size:100%;">Otevírací film Berlinale, který na základě <a href="http://www.youtube.com/watch?v=jddIKAB6rXI">skutečné</a> <a href="http://www.youtube.com/watch?v=xE5p3s2NubU&feature=related">události</a> z roku 1991 napsal debutující scénárista Eric Warren Singer, byl po neuspokojivých testovacích projekcích doplněn o akci a za rozporuplných novinářských reakcích uveden do kin v době ekonomické krize. Nikoho asi nepřekvapí, že odvážný a drzý experiment Toma Tykwera si v kinech nevedl příliš dobře a do těch našich (českých a slovenských) pro jistotu nešel vůbec. Pomalý temporytmus vyprávění, narušený v polovině a na samotném závěru dynamičtějším pobíháním a (skoro)střílením, ve kterém je hlavní zápornou postavou nadnárodní a neosobní korporace v podobě banky, s níž si vyřizuje účty „agent s minulostí“ v podání „nijakého“ Clivea Owena, jenž vyplní víc formulářů než odpráskne lidí ... koho může něco takového uspokojit?</span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:times new roman;"><span style="font-size:100%;">
<br /><span style=""> </span><span style=""> </span></span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:times new roman;"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:times new roman;"><span style="font-size:100%;">„Problém“ bych viděl v tom, že se počítá s poučeným a inteligentním divákem, kterému nevadí, že ho film vodí za nos a nezodpoví mu otázky, skončí stejně, jako začal: otevřeně, uprostřed něčeho většího. INTERNATIONAL vychází z paranoidních thrillerů, jaké točili v 70. letech režiséři jako Sydney Pollack (TŘI DNY KONDORA) či Alan J. Pakula (POHLED SPOLEČNOSTI PARALLAX, VŠICHNI PREZIDENTOVI MUŽI), ale staromódní kabát plný klišovitých dialogů a schémat si obléká <a href="http://filmpub.centrum.cz/temata/115892-hrdinove-v-pohybu-filmy-v-pohybu.aspx">muž v pohybu</a>. </span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:times new roman;"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:times new roman;"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:times new roman;"><span style="font-size:100%;">Nemá cenu se pozastavovat nad nadsazenými dialogy<span style=""> </span>a osvědčenými postupy, které pro svou „klasičnost“ u současných diváků vyvolávají tak leda ironický úšklebek na tváři, ale je dobré si všímat toho, jak tyto (dialogy a postupy) jsou variovány. Nelze se nepousmát, když uprostřed napínavé přestřelky, ve které umírá důležitý nositel informací, zazvoní jednomu z přihlížejících mobil s vyzváněcím motivem z HVĚZDNÝCH VÁLEK <i style="">(„Přivedu tě na Temnou stranu Síly.“),</i> či hlášce arcilotra tváří tvář hlavně pistole <i style="">(„Pokud mě zabiješ, přijdou jiní bankéři, horší než já!“)</i>. Užití „nepatřičného“ odlehčení v jinak vypjatých sekvencích je ale velice systematické a nelze to filmu vyčítat. </span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:times new roman;"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:times new roman;"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:times new roman;"><span style="font-size:100%;">Stejně tak to, že odstřelovači jsou oblečeni do přiléhavých trikotů, zabíjejí světové vůdce při veřejných akcích (proslovech) a ty nejhorší části zhoubného řetězu machinací jsou poprvé představeni ve scénách, kdy si hrají s dětmi, či je zaděláno na vztah mezi hlavním „hrdinou“ a hlavní „hrdinkou“. Ocenitelné je právě to, že i přes ryze žánrové propriety je INTERNATIONAL nežánrovým filmem, který nenechá propuknout románku mezi Clivem Owenem a Naomi Wattsovou a neposkytuje všechny potřebné informace, a tak je nám vždy úloha druhého střelce zatajena až do výstřelu.</span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:times new roman;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:times new roman;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:times new roman;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:times new roman;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEinWWggYIo5d0Bs8SKMdclXNUtwlyEO5A9A7vY8JUZB9izLS1TjYZJAnNuL4PNKWj1jiqEeJYu24q1rgVkZQo4_mjbSuRXp2SmxpwgiaZQ8UAwxhs3qAYPElvvfyuZiA-OJCeGm/s1600-h/international-2.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 168px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEinWWggYIo5d0Bs8SKMdclXNUtwlyEO5A9A7vY8JUZB9izLS1TjYZJAnNuL4PNKWj1jiqEeJYu24q1rgVkZQo4_mjbSuRXp2SmxpwgiaZQ8UAwxhs3qAYPElvvfyuZiA-OJCeGm/s400/international-2.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5330094644394282514" border="0" /></a></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:times new roman;"><span style="font-size:100%;">
<br /><span style=""> </span></span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:times new roman;">
<br /><span style="font-size:100%;"><o:p></o:p></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:times new roman;"><span style="font-size:100%;"><o:p>
<br /></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:times new roman;"><span style="font-size:100%;"><b style="">ŽÁNROVÉ FIGURY, NIKOLIV „SKUTEČNÉ“ POSTAVY<o:p></o:p></b></span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:times new roman;"><span style="font-size:100%;">Agent Interpolu Louis Salinger (Owen Wilson) je sice „hrdinou v pohybu“, ale není napřed před divákem, protože divák je dobře o dvě scény dopředu (jenže film má dvě scény navrch před divákem). Žánrová figura, která není detailně prokreslenou postavou s vlastní minulostí (přestože ta je neustále připomínána, ale nikdy neodtajněna), je spíše antitezí Jasona Bournea a Jamese Bonda. Na rozdíl od prvního jmenovaného má minulost, kterou by nejraději vytěsnil a problémy řeší papírováním a nikoliv rvaním, a druhého jmenovaného připomíná v touze ukojit svou chuť po krvi (pomstě), ale liší se od ní svým závěrečným rozhodnutím. </span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:times new roman;"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:times new roman;"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:times new roman;"><span style="font-size:100%;">Pocit, že sledujeme žánrovou figuru a ne skutečného, plastického hrdinu, je umocněn Owenovou „nečitelnou“ tváří. Polodetailem jeho tváře v dešti začínáme, polodetailem jeho tváře zalité sluncem končíme. Počítá se s tím, že je divák seznámen s upoutávkami, které mají stejnou funkci jako ty u MIAMI VICE: představit zápletku, fikční svět a ústřední(ho) představitele, abychom se poté necítili zmateni, že jsme vrženi rovnou doprostřed akce. </span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:times new roman;"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:times new roman;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:times new roman;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:times new roman;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:times new roman;"><object width="425" height="344"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/ILj3HlaoOCg&hl=cs&fs=1"><param name="allowFullScreen" value="true"><param name="allowscriptaccess" value="always"><embed src="http://www.youtube.com/v/ILj3HlaoOCg&hl=cs&fs=1" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" width="425" height="344"></embed></object>
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify; font-family: times new roman;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:times new roman;">
<br /></p><p class="MsoNormal" face="times new roman" style="text-align: justify;"><span style="font-size:100%;"><b style="">
<br /></b></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify; font-family: times new roman;"><span style="font-size:100%;"><b style="">NARATIVNÍ FILM FAKTU<o:p></o:p></b></span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify; font-family: times new roman;"><span style="font-size:100%;">Mezinárodní projekt amerického studia s evropským štábem je dalším ze zástupců tzv. „<a href="http://filmpub.centrum.cz/kino/121708-zodiac.aspx">narativních filmů faktu</a>“, které se vyznačují „odklonem od klasického hollywoodského stylu“, „tendencí k nezaujatému dávkování informací“ a „dobovým zařazením na základě intertextuálních/intermediálních vztahů“. Po řeči jednotlivých médií, čísel, hypotéz, údajů a neúplných či nespolehlivých „důkazů“ z vzorků krve či výslechů přichází řeč budov, které neplní jen čistě estetickou, ale i významotvornou funkci. </span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify; font-family: times new roman;"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify; font-family: times new roman;"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify; font-family: times new roman;"><span style="font-size:100%;">Nejenom že v porovnání s nimi je každý člověk bezvýznamný a nemůže dosáhnout větších změn, ale pohyb po nich vyjadřuje úspěšnost hlavní žánrové figury ve vyprávění: závěrečná metafora vystoupání na vrcholek střech obyčejných domů, ze kterých je možný pouze pohyb po horizontálách a diagonálách, je toho přímým důkazem. <i style="">„Fikce musí dávat smysl,“</i> řekne jedna z postav, a dodá, že ve skutečném světě nic nekončí tak jednoduše, šťastný konec nepřichází a padouši nejsou potrestáni. A skutečně, v INTERNATIONALU tomu je přesně tak, což dodává zdání komplexního pohledu na problematiku, která byla především ve filmech 90. let (WALL STREET) velice populární.</span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify; font-family: times new roman;"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify; font-family: times new roman;"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify; font-family: times new roman;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyrbOppGHUXqF-1j0HuELfbBS-XWcNktplaBZ2SpRMKmZK3WunocmNRYJX4zTCnOIBXNc5D4l8l_t4aKbo-LZatlfvXB3FobMdHyF8lZKpI2Ll5DJ6MHF9jkPvqwxHujWtj0Sw/s1600-h/icorrespondentth.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 164px; height: 147px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyrbOppGHUXqF-1j0HuELfbBS-XWcNktplaBZ2SpRMKmZK3WunocmNRYJX4zTCnOIBXNc5D4l8l_t4aKbo-LZatlfvXB3FobMdHyF8lZKpI2Ll5DJ6MHF9jkPvqwxHujWtj0Sw/s400/icorrespondentth.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5330093434430898194" border="0" /></a><span style="font-size:100%;">Je paradoxem, že i když procestujeme s filmem Berlín, Lucemburk, Miláno či New Yorkem a vše skončí – dle jedné z postav – pravidly skutečnosti a nikoliv fikce, ocitáme se spíše ve filmovém fikčním světě, který upomíná na filmové fikční světy jiných filmů, především těch Hitchcockových. Už od úvodních minut nabudete dojmu, že se režie chopil nadaný titulkový návrhář a výtvarník Saul Bass a Mistrovi, s kterým dlouhodobě spolupracoval, skládá jednu velkou poctu za druhou, od odkazů k notoricky známý titulům jako NA SEVER SEVEROZÁPADNÍ LINKOU až k těm pozapomenutým jako ZAHRANIČNÍ DOPISOVATEL. Toho okázale cituje ve scéně, ve které se ten zlý ztratí ve změti tmavých automobilů, které jsou „náhražkou“ tmavých deštníků od Hitchcocka.</span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify; font-family: times new roman;">
<br /><span style="font-size:100%;"><o:p></o:p></span></p><p class="MsoNormal" face="times new roman" style="text-align: justify;">
<br /><span style="font-size:100%;"><o:p></o:p></span></p><p class="MsoNormal" face="times new roman" style="text-align: justify;">
<br /><span style="font-size:100%;"><o:p></o:p></span></p><p class="MsoNormal" face="times new roman" style="text-align: justify;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhpEGNzMof7RkGvszoZobSVYx8x6TDZlyIM3AIyVHGFRPpV5V_T2WyN6NL5xv3rwvvio8VFpsitVtEg_xuHEs1CW308n4-1xKM2dtbfcG_8uFN_mr13M5hdhVLOaXW7cF61gNM6/s1600-h/vlcsnap-00001.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 225px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhpEGNzMof7RkGvszoZobSVYx8x6TDZlyIM3AIyVHGFRPpV5V_T2WyN6NL5xv3rwvvio8VFpsitVtEg_xuHEs1CW308n4-1xKM2dtbfcG_8uFN_mr13M5hdhVLOaXW7cF61gNM6/s400/vlcsnap-00001.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5330093829583857762" border="0" /></a></p><p class="MsoNormal" face="times new roman" style="text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" face="times new roman" style="text-align: justify;">
<br /><span style="font-size:100%;"><o:p></o:p></span></p><p class="MsoNormal" face="times new roman" style="text-align: justify;">
<br /><span style="font-size:100%;"><o:p></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" face="times new roman" style="text-align: justify;"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" face="times new roman" style="text-align: justify;"><span style="font-size:100%;"><b style="">MUZEUM ROZSTŘÍLENÉ NA KUSY, NEŽÁNROVÁ PODÍVANÁ UMĚNÍM<o:p></o:p></b></span></p> <p class="MsoNormal" face="times new roman" style="text-align: justify;"><span style="font-size:100%;">Při v úvodu textu zmiňované přestřelce v Guggenhaimově muzeu v New Yorku na Manhattanu<span style=""> </span>je rozstřílena výstava videoprojekcí působících zejména svou estetickou kvalitou, což je přesně přístup, který zvolil Tykwer: užití žánrových postupů se tře s uměleckou výpovědí, styl vítězí nad estetikou. INTERNATIONAL je právě nejzajímavější tím, že „talk-and-walk“ míchá s „run-and-gun“ stylem, pracuje se žánrovými proprietami a žánrovou figurou, užívá klišé a schémat, ale ta záměrně utlumuje a ostře se vymezuje vůči současným „nechybujícím hrdinům bez paměti“ a „chybujícím hrdinům prahnoucím po pomstě“ (Clive Owen si zahrál v AGENTU BEZ MINULOSTI a byl zvažován pro roli Bonda).</span></p> <p class="MsoNormal" face="times new roman" style="text-align: justify;"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-size:100%;"><span style="font-family:times new roman;">
<br /></span></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-size:100%;"><span style="font-family:times new roman;">Jinými slovy: nečekejte další LOLU BĚŽÍCÍ O ŽIVOT, tedy videoklipovitý kult, který by inspiroval evropské filmaře točící americké paranoidní akční thrillery, ale staromódně střiženou dávku napětí (to platí i o akčních scénách s průměrnou délkou záběru kolem 3-4s), která je uvědoměle protřepána s moderními prvky. </span><i style="font-family: times new roman;">„Dávám přednost tomu být napjatý,“</i><span style="font-family:times new roman;"> říká v úvodu INTERNATIONAL řidič sedící za volantem muži, který za malou chvíli z toho auta vyjde, pozvrací se a padne mrtev k zemi... Já taky, já taky.
<br /></span></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><object width="560" height="340"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/5UdvVY8WuT8&hl=cs&fs=1"><param name="allowFullScreen" value="true"><param name="allowscriptaccess" value="always"><embed src="http://www.youtube.com/v/5UdvVY8WuT8&hl=cs&fs=1" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" width="350" height="350"></embed></object></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /><o:p></o:p></p> Marek S.http://www.blogger.com/profile/10872638310921101075noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-25086281.post-89602590394422468302009-04-05T05:10:00.000-07:002009-05-10T00:01:00.724-07:00STRÁŽCI ve STRÁŽCÍCH<div style="text-align: justify;"><span style=";font-family:times new roman;font-size:100%;" ><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhtrcn8Tu7AKDD2LJ8NNEqFngCozY15j-VLBxy-eJu8-D0GMvlcXENsqyILDMvMcWOlzl8UMVrOH5j76RLConJi2_l_Ca-FlGq_WNBT1-CompX6-6eAo0uRZdWw0JMx81sdZTK_/s1600-h/wstitle.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 231px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhtrcn8Tu7AKDD2LJ8NNEqFngCozY15j-VLBxy-eJu8-D0GMvlcXENsqyILDMvMcWOlzl8UMVrOH5j76RLConJi2_l_Ca-FlGq_WNBT1-CompX6-6eAo0uRZdWw0JMx81sdZTK_/s400/wstitle.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5321182585138152914" border="0" /></a></span><span style="font-size:100%;"><br /><br /></span><div style="text-align: justify;"><span style="font-size:100%;"><br /></span><style>-- /* Style Definitions */ p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal {mso-style-parent:""; margin:0cm; margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:12.0pt; font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";} @page Section1 {size:595.3pt 841.9pt; margin:70.85pt 70.85pt 70.85pt 70.85pt; mso-header-margin:35.4pt; mso-footer-margin:35.4pt; mso-paper-source:0;} div.Section1 {page:Section1;} --> </style><!--[if gte mso 10]> <style> /* Style Definitions */ table.MsoNormalTable {mso-style-name:"Normální tabulka"; mso-tstyle-rowband-size:0; mso-tstyle-colband-size:0; mso-style-noshow:yes; mso-style-parent:""; mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt; mso-para-margin:0cm; mso-para-margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:10.0pt; font-family:"Times New Roman";} </style> <![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml> <o:shapedefaults ext="edit" spidmax="1026"> </xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml> <o:shapelayout ext="edit"> <o:idmap ext="edit" data="1"> </o:shapelayout></xml><![endif]--></div></div><div style="text-align: justify;font-family:times new roman;"><span style="font-size:100%;">Od dob pokračování MATRIXU se stalo pravidlem, že k vysoce očekávanému blockbusteru jsou připojeny další „produkty“, které buď rozšiřují fikční svět filmu, ať už vyprávějí paralelní příběh vedlejších postav (hra ENTER THE MATRIX, ANIMATRIX) či ději předcházejí (ANIMATRIX, VAN HELSING: LONDÝNSKÁ MISE, popř. i mockument TROPICKÉ BOUŘE RAIN OF MADNES), nebo se věnují tématu hlavního filmu (TEMNÝ RYTÍŘ: GOTHMAN NIGHT). WATCHMEN - STRÁŽCI jsou již ve své původní komiksové podobě „souborným dílem nového věku“, a tak se není čemu divit, že obsáhnou všechny výše zmíněné, od paralelního příběhu vedlejší postavy (TALES OF THE BLACK FREIGHTER) po rozšíření fikčního světa prostřednictvím „předchůdce“ (mockument UNDER THE HOOD) k „rozpohybovanému komiksu“ (WATCHMEN – MOTION COMIC).</span><span style="font-size:100%;"><br /></span></div><span style=";font-family:times new roman;font-size:100%;" ><br /></span><div style="font-family: times new roman;" face="times new roman"> </div><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div face="times new roman" style="text-align: justify; font-family: times new roman;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><b>WATCHMEN – MOTION COMIC</b> je dvanácti-dílný šestihodinový kolos, jehož podstatu nejlépe vystihuje samotný podtitul: nečekejte tedy nic jiného než „rozpohybovaný komiks“, který by sloužil především těm, kteří komiks nečetli a nemohou se k němu v jiné podobě dostat, či ho četli, ale nemají čas ho číst znovu, popř. neradi čtou a rádi by věděli, v čem spočívá onen humbuk.</span></p><div face="times new roman" style="text-align: justify; font-family: times new roman;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div face="times new roman" style="text-align: justify;"> </div><div style="text-align: justify; font-family: times new roman;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="text-align: justify; font-family: times new roman;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">Zatímco Snyderova filmová verze se vyrovnala s nástrahami, které vytanou při převodu jednoho média do druhého, o původně na internet uváděných částech komiksu v pohybu se to říct nedá, protože víc než o samostatné dílo se jedná o kompromis mezi audioknihou a filmem. Pozůstatek audioknih je patrný především v tom, že všechny postavy namluvil jeden člověk, který sice umně mění hlasy a po několika částech si na něj již zvyknete, ale přesto je to spíše rušivé a ochuzuje to od plnohodnotného zážitku, resp. prožitku. Vypravěčem je Tom Steschulte, především seriálový herec (ZÁKON A POŘÁDEK, COLUMBO, NEUVĚŘITELNÝ HULK), který na svůj přednes klade až moc velký důraz a nejvíce mu svědčí 4. kapitola – monolog Dr. Manhattana na Marsu. Ti, kdo slyšeli Alana Moorea namlouvat Rorschachův monolog v dokumentu MINDSCAPE OF ALAN MOORE, s hlasovým projevem Toma Steschulte nemohou být nikdy plně spokojeni.</span></p><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEihv0uPIAFtWGhTyrpwEKR_zt1hYZRzzUiIKPdE8xrEf8F0qJTOuDKZMvECd6l6S7rHPktqRiJRK74idWJ0uBz18skCPN3R3V1ZUixH7oyqs2AS9raQWWNKYxXMvAwTtzKxPHsh/s1600-h/ws+motion+comic.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 230px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEihv0uPIAFtWGhTyrpwEKR_zt1hYZRzzUiIKPdE8xrEf8F0qJTOuDKZMvECd6l6S7rHPktqRiJRK74idWJ0uBz18skCPN3R3V1ZUixH7oyqs2AS9raQWWNKYxXMvAwTtzKxPHsh/s400/ws+motion+comic.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5321182309707763682" border="0" /></a></span></p><div style="text-align: justify; font-family: times new roman;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="text-align: justify; font-family: times new roman;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">Za problematické považuji i ponechání původních bublin, ve kterých je možné si přečíst text: proč, když nám ho někdo předčítá za nás? Chápal bych to, kdyby byla možnost si celý rozpohybovaný komiks prohlédnout i ve statické podobě a „listovat stránkami“, jako se „listuje po kapitolách“, ale tato možnost zde pohříchu chybí. Nemluvě o tom, že bychom tím přišli o hudbu Lennieho Moorea (pokud vím, žádná pokrevní spřízněnost s Alanem), skládajícího především pro hry (PÁN PRSTENŮ: WAR OF THE RING, OUTCAST, DUNGEONS and DRAGONS), který slouží celku a přidává na atmosféře -> až natolik, že díky jeho hudbě pocítíme emoce.</span></p><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">S oním rozpohybováním to také není nikterak žhavé, ale protože je Mooreova a Gibbonsova předloha především literární, pomalejší tempo vyprávění není na škodu: rozpohybování vypadá většinou tak, že vidíme nějakou postavu mluvit, ale ústa se jí neotvírají, zatímco ta se pohybuje v prostoru, kolem ní stoupá dým, prší či teče krev, popř. všechno dohromady). Někoho může zamrzet absence textových dodatků v podobě „Under the Hood“, které jsou přítomny v původním komiksu vždy na konci kapitoly, ale jedná se jen o mírné ochuzení jinak velice věrné adaptace, u které je zajímavé si porovnat, nakolik se liší pirátský komiks dle kreseb Davida Gibbonse a poté v samostatném půlhodinovém filmu, který také vyšel v rámci propagace.</span></p><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJ6pYF1hJfrRPLtwVlTAS-AjbFo4_phbLpBesyTDlD3T9lAE7sw6m67Cb2JbIe2KXxaKkozlO0uHO5645zMCyzbLl7_lHEuiHhePORNrRsIdWeroKJPg6z4LPwTVw7AdV2PUps/s1600-h/ws+under+the+hood.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 299px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJ6pYF1hJfrRPLtwVlTAS-AjbFo4_phbLpBesyTDlD3T9lAE7sw6m67Cb2JbIe2KXxaKkozlO0uHO5645zMCyzbLl7_lHEuiHhePORNrRsIdWeroKJPg6z4LPwTVw7AdV2PUps/s400/ws+under+the+hood.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5321181770474624594" border="0" /></a></span></p><div style="text-align: justify; font-family: times new roman;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="text-align: justify; font-family: times new roman;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><b style=""><br /></b></span></p><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><b style=""><br /></b></span></p><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><b style="">UNDER THE HOOD</b> je v komiksu fiktivní (auto)biografie původní Sůvy, který v civilu nahlíží pod kapotu zákazníkům, jež si do jeho autoservisu přijedou opravit svůj porouchaný automobil, a který nahlíží ve své knize pod masku prvním superhrdinům, tzv. Minutemenům. Ve filmu mockument (fiktivní dokument, který se tváří jako seriózní) v podobě pořadu odkazujícího svým názvem na 60 MINUTES, ve kterém se mapuje celá historie superhrdinů a do toho se prostříhává rozhovor s Masonem, autorem Under the Hood. Na rozdíl od TALES OF THE BLACK FREIGHTER obstojí UNDER THE HOOD samostatně a nejedná se o doslovný převod, na kterém jsou patrné pozůstatky jiného média, jako tomu bylo u WATCHMEN: MOTION COMIC.</span></p><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><br /></span></p><div style="text-align: justify; font-family: times new roman;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="text-align: justify; font-family: times new roman;"> </div><div face="times new roman" style="text-align: justify; font-family: times new roman;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div face="times new roman" style="text-align: justify; font-family: times new roman;"> </div><div face="times new roman" style="text-align: justify; font-family: times new roman;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div face="times new roman" style="text-align: justify; font-family: times new roman;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">Pokud se Vám z celých WATCHMEN – STRÁŽCŮ nejvíc líbila úvodní titulková sekvence, ve které se míchají skutečné – až ikonické – historické události s osudy komiksových superhrdinů, ale ztráceli jste se v ní, mockument vám to vynahradí. Je vhodné ho zhlédnout před WATCHMEN – STRÁŽCI, protože se pak budete mnohem lépe orientovat v jejich komplikovaném fikčním světě a neztratíte přehled o tom, jaké jsou vztahy mezi jednotlivými „hrdiny“ a jaká je jejich minulost. Potěšující je určitě to, že postavy se zahráli ti stejní herci jako nakonec ve filmu a že se více seznámíme s těmi vedlejšími, kterým není dáno tolik prostoru, ať už se to týká samotného Hollise Masona, Molocha nebo stánkaře prodávajícího komiksy -> dokonce se zde objeví i Kapitán Metropolis, po kterém nejsou ve filmu ani stopy!</span></p><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><br /></span></p><div style="text-align: justify; font-family: times new roman;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="text-align: justify; font-family: times new roman;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">Příjemným zpestřením jsou i nápadité a vtipné reklamy, zvláště na výrobky Adriana Veidta, které dávají pocit, že skutečně sledujeme dokumentární pořad ze 70. let, který nám vypráví o jednom fenoménu. Obdivuhodné je, kolik materiálu bylo posbíráno či vytvořeno, takže skutečné archivní záběry z ulic v dobách hospodářské krize jsou smíchány se scénami z dobrodružných krátkých seriálů na pokračování a podpořeno fotomontážemi. Každý fanoušek Alana Moorea, který na jeho tvorbě obdivuje smíchání skutečných historických událostí s fikcí, čímž se ona skutečnost komentuje, musí být tímto poctivým přístupem potěšen.</span></p><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">Nejedná se ale o persifláž, jako tomu bylo u mockumentu k TROPICKÉ BOUŘI, ale pastiš, která svým snímáním, záběrováním a dalšími prvky vyvolává dojem, že takhle vypadaly dokumentární pořady v 70. letech, i když každý, kdo nějaký viděl, ví, že takhle ty dokumenty nikdy nevypadaly. Jak jste asi mohli poznat z předchozích řádků, filmový UNDER THE HOOD se nedrží přímo komiksového Under the Hood, ale je to jenom ku prospěchu věci: nejsme tolik závislí na komiksovém médiu, ale naopak se zde poukazuje na to, že superhrdinové prvního věku vznikly díky dobrodružným seriálům na pokračování, která v té době byla v kinech před hlavním programem populární, a inspirovali se pulpovými romány a prvními komiksy, především tím se Supermanem.</span></p><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">Rušivě vyznívá „Keenův zákon“, což je narážka na nechvalně známou knihu SEDUCTION OF THE INNOCENT Fredericka Werthama, což v komiksu funguje velice dobře, jenže v mockumentu se k tomu nenachází ekvivalent v podobě parodického rázu komiksových filmů či seriálů ala BATMAN (1966). Zatímco v komiksu se komentuje proměna superhrdinských komiksů napříč dekádami, na což měla vliv politická, sociální i ekonomická situace, mockument před tím nakonec uhne a soustřeďuje se na představení „ligy výjimečných“ a boření mytologie kolem nich.</span></p><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p></o:p><br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">UNDER THE HOOD má stejný účel jako ZPRÁVY Z GOTHAMU u TEMNÉHO RYTÍŘE (ty jste mohli vidět na internetu před uvedením batmanovského pokračování do kin, nyní na DVD či Blue-Ray), tj. představit postavy, vztahy mezi nimi a svět, ve kterém žijí. ZPRÁVY Z OTHAMU jsou i dobrým ukázkovým příkladem, jak Mooreův komiks měl vliv na filmy, a tak bude watchmanovské filmové UNDER THE HOOD srovnáváno paradoxně s nimi -> ale naštěstí pro Strážce, ze souboje s Temným rytířem vychází vítězně.<br /></span></p><div style="text-align: justify; font-family: times new roman;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><span style=";font-family:times new roman;font-size:100%;" ><br /><br /><br /></span><span style=";font-family:times new roman;font-size:100%;" ><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUhIjSTSBynrF78zgq9QB-u9JY6Ok7MFyYtM6HAg3VHMSeKg2hm8JTwVu92U4M4cEOoWFr6EZzcCuJLDhzKH1O_PWcyb6NlwLJ5svir4Vesn8OO5PGSulPxjg3DIzkzerJ44gn/s1600-h/ws+tobf.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 174px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUhIjSTSBynrF78zgq9QB-u9JY6Ok7MFyYtM6HAg3VHMSeKg2hm8JTwVu92U4M4cEOoWFr6EZzcCuJLDhzKH1O_PWcyb6NlwLJ5svir4Vesn8OO5PGSulPxjg3DIzkzerJ44gn/s400/ws+tobf.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5321181514036715858" border="0" /></a></span><span style=";font-family:times new roman;font-size:100%;" ><br /></span><div style="text-align: justify; font-family: times new roman;"><span style="font-size:100%;"><br /><br /></span> </div><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="text-align: justify; font-family: times new roman;"> </div><div style="text-align: justify; font-family: times new roman;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="text-align: justify; font-family: times new roman;"> </div><div style="text-align: justify; font-family: times new roman;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="text-align: justify; font-family: times new roman;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><b style="">TALES OF THE BLACK FREIGHTER</b> je „komiks v komiksu“, který si u stánku čte mladý černošský chlapec Bernie a který je alegorií toho, co se odehrává v hlavním vyprávění: ve světě, ve kterém lidé nechtějí maskované zachránce pro svou ochranu, o nich nemají ani tu potřebu číst kreslené příběhy, a tak dávají přednost pirátským dobrodružstvím. Ve vyprávění o kapitánovi, jehož loď byla přepadena a zničena, všichni jeho muži zemřeli a on se vydává varovat svou rodinu a rodiště, můžeme nalézt podobnost s osudy ústředních postav: Rorschacha, jenž také vede své soukromé a krvavé tažení, aby nakonec skončil uvězněný, Ozymandiase, jenž pro dobru mnoha musí zabít několik, či Dr. Manhattana, končícího ve vyhnanství.</span></p><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">I proto půlhodinová animovaná verze jako samostatné brakové pirátské „čtivo“ moc neobstojí, i když je filmovější než některé věrné komiksové hrané adaptace, ale důmyslně a důsledně nastříhaný do filmu by tenhle atmosferický animák s burácivým hlasem Gerarda Butlera mohl být něčím víc. Takhle totiž ony narážky na film, jako např. vytékající krev upomínající na Rorschachovu masku, vyznívají poněkud do prázdna. Vyloženou libůstkou je poté píseň Niny Simone „Pirátka Jenny“, která je odkazem na Mooreova oblíbeného dramatika Bertolda Brechta a jeho proslulou Žebráckou operu. <span style=""> </span>Určitě ale bude zajímavé sledovat, jak bude působit TALES OF THE BLACK FREIGHTER ve STRÁŽCÍCH, do kterých má být vložen při uvedení režisérské rozšířené verze vedle vystřižených a prodloužených scén.</span></p><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">Animace působí – v nejlepším slova smyslu - drsným a velice syrovým dojmem, čili úplný opak pomalosti a meditativnosti toho, jak je příběh kapitána a škuneru podán v komiksu či jeho rozpohybované verzi -> začleněné do filmu by to mohl být problém, ale jako žánrová potěcha s přesahem funguje bez sebevětších problémů. Můžeme být – jako Alan Moore – nespokojeni s tím, že – stejně jako u UNDER THE HOOD – se vytratil onen "přesah," kdy rebelující britský autor říkal něco i o svém boji proti komiksovým molochům, ale pod dohledem Zacka Snydera, který nedělá kompromisy a poslal do kin svou temnou a násilnou vizi, s tím nemám problém.<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiUNVljGenRlNXR-ClNK-bwR5FxK3HKdtt10fspoyFrz3Bu52z1bkNLOeEgpaa5PZtmCVrSYbqc9RfaKg6EfAi2N3RiqJqXZuYr6XaKjJsF5e4vGmlfYcNhSpLWAr4pUk88CmU-/s1600-h/ws+end.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 299px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiUNVljGenRlNXR-ClNK-bwR5FxK3HKdtt10fspoyFrz3Bu52z1bkNLOeEgpaa5PZtmCVrSYbqc9RfaKg6EfAi2N3RiqJqXZuYr6XaKjJsF5e4vGmlfYcNhSpLWAr4pUk88CmU-/s400/ws+end.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5321182068478066498" border="0" /></a></span></p><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><br /><span style=""> </span><span style=""> </span></span></p><div style="text-align: justify; font-family: times new roman;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="text-align: justify; font-family: times new roman;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:times new roman;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">Když se k tomu připočte <a href="http://www.youtube.com/watch?v=cdFstm_kJzU">hra</a> vycházející na pokračování – <a href="http://www.youtube.com/watch?v=YLv5VdYNiW8">WATCHMEN: THE END IS NIGH</a>, která předchází událostem z komiksu i filmu a ocitáme se v dobách, kdy byl Keenův zákon zakazující maskované superhrdiny vzdálený, máme tady před sebou komplexní pohled na jednu ikonu, u kterého je nutné ocenit, nakolik bylo ke všemu přistupováno jak s úctou a co nejvěrněji, tak zároveň zbyl prostor pro invenci. Je vidět, že na každém z komentovaných se podíleli fanoušci a nepřekvapí, že výše zmíněná díla jsou určena především pro fanoušky, kteří je nebudou vnímat jako pouhý bonus, ale jako součást ohromné mytologie jednoho alternativního světa minulosti. Samozřejmě, že samostatné vydání mockumentu a pirátských dobrodružství je čistě komerční kalkul, který má hlavně vydělat, ale i vydělávat se může na kvalitních „produktech“. A o kvalitách těchto „produktů“ není pochyb... </span></p>Marek S.http://www.blogger.com/profile/10872638310921101075noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-25086281.post-46416381668819899802009-03-14T17:25:00.000-07:002009-03-14T18:31:54.185-07:00Analytické poznámky k Milionáři z chatrče <meta equiv="Content-Type" content="text/html; charset=utf-8"><meta name="ProgId" content="Word.Document"><meta name="Generator" content="Microsoft Word 10"><meta name="Originator" content="Microsoft Word 10"><link rel="File-List" href="file:///C:%5CDOCUME%7E1%5CUzivatel%5CLOCALS%7E1%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml"><!--[if gte mso 9]><xml> <w:worddocument> <w:view>Normal</w:View> <w:zoom>0</w:Zoom> <w:hyphenationzone>21</w:HyphenationZone> <w:compatibility> <w:breakwrappedtables/> <w:snaptogridincell/> <w:wraptextwithpunct/> <w:useasianbreakrules/> </w:Compatibility> <w:browserlevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel> </w:WordDocument> </xml><![endif]--><style> <!-- /* Style Definitions */ p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal {mso-style-parent:""; margin:0cm; margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:12.0pt; font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";} @page Section1 {size:595.3pt 841.9pt; margin:70.85pt 70.85pt 70.85pt 70.85pt; mso-header-margin:35.4pt; mso-footer-margin:35.4pt; mso-paper-source:0;} div.Section1 {page:Section1;} --> </style><!--[if gte mso 10]> <style> /* Style Definitions */ table.MsoNormalTable {mso-style-name:"Normální tabulka"; mso-tstyle-rowband-size:0; mso-tstyle-colband-size:0; mso-style-noshow:yes; mso-style-parent:""; mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt; mso-para-margin:0cm; mso-para-margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:10.0pt; font-family:"Times New Roman";} </style> <![endif]--><i style=""><o:p></o:p></i> <p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><i style="">
<br /></i></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVbnKlb0rwZRMpZx9sHVjevoiOXCaZ4b-RCMlMu28O8LMmb3Y4Ll1r6q_bc3Z5K_GAP2SyNFI4ZaKIntF1JXUF0qNfqPxeHCD7NJwAyvsaF9JPpZye9ZdmAmi3cd908KIV4stT/s1600-h/vlcsnap-00028.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 362px; height: 272px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVbnKlb0rwZRMpZx9sHVjevoiOXCaZ4b-RCMlMu28O8LMmb3Y4Ll1r6q_bc3Z5K_GAP2SyNFI4ZaKIntF1JXUF0qNfqPxeHCD7NJwAyvsaF9JPpZye9ZdmAmi3cd908KIV4stT/s400/vlcsnap-00028.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5313209445600539714" border="0" /></a></span></p><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><i style="">
<br /></i></span></p><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><i style="">
<br /></i></span></p><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><i style="">
<br /></i></span></p><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><i style="">Milionář z chatrče</i> je hollywoodsko-bollywoodským příběhem o roznašeči čaje, který získá díky výhře v celonárodně populární soutěži <i style="">Kdo chcete být milionářem?</i> peníze i dívku. Je jednoduché uchýlit se k oslavnému psaní, ve kterém by nechyběly zmínky o tom, jak studio projektu nevěřilo a chtělo ho uvést rovnou do půjčoven, až se ho ujalo „klubové“ oddělení 20th Century – Fox Searchlight, či ke kritické polemice s tím, že by všechny různé ceny film minuly, nemít Spojené státy americké nového prezidenta a neprocházet ekonomickou krizí. Zajímavější mi přijde zaměřit se na to, jak film oslovuje diváka a co s ním při sledování dělá, resp. podívat se na to, jak funguje jako určitý mechanismus z hlediska vyprávění a stylu.</span></p><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span><span style="font-size:100%;"> </span></p><div style="text-align: justify; font-family: georgia;"> </div><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="text-align: justify; font-family: georgia;"> </div><p style="text-align: center; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><i style="">„Jamala Malika dělí jedna otázka od dosažení výhry 20 milionů rupií. Jak to dokázal?
<br />A: Podváděl. B: Měl štěstí. C: Je génius. D: Mělo to tak být.“</i></span></p><p style="text-align: center; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /><i style=""><span style=""> </span><o:p></o:p></i></span></p><div style="text-align: justify; font-family: georgia;"> </div><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><i style=""><o:p> </o:p></i></span></p><div style="text-align: justify; font-family: georgia;"> </div><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><i style="">Milionář z chatrče</i> nabídne několik možností, jak přistupovat k příběhu a ke spolehlivosti vyprávění, ale nijak se s nimi vůbec nepohraje a vše je podřízeno efektnosti, bohužel ne efektivnosti. Ze začátku je ale jasné, že jako správná byla vybrána poslední odpověď, což je ještě stvrzeno závěrečným titulem <i style="">„D: Mělo to tak být“</i>. Možnosti A a C jsou hned vyvráceny, když se dostaneme k prvnímu flashbacku dokazujícímu, že odpovědi na otázky poznal Jamal během svého života, resp. je nám představen moderátorem soutěže jako „čajvála – roznašeč čaje“. Přestože z logického hlediska by měla být správná i odpověď B, pokud je jako pravdivé označeno D, film se nad tímto rozporem nepozastavuje.</span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiFsHuSskuGg0hyphenhyphenH8CoZL4W7G7gYmfOBYq8IS0up290ge1mc2XcBABukmhswbcKImrGuNcZt1_Lq5FcrONcV2CocY5-GuSvWlwHNxQAH8SD3GN0KpJg_47GDM6GXwd5bsYuJN_Q/s1600-h/vlcsnap-00020.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 225px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiFsHuSskuGg0hyphenhyphenH8CoZL4W7G7gYmfOBYq8IS0up290ge1mc2XcBABukmhswbcKImrGuNcZt1_Lq5FcrONcV2CocY5-GuSvWlwHNxQAH8SD3GN0KpJg_47GDM6GXwd5bsYuJN_Q/s400/vlcsnap-00020.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5313209621942190770" border="0" /></a></span><span style="font-size:100%;"> </span></p><div style="text-align: justify; font-family: georgia;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="text-align: justify; font-family: georgia;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">Když pomineme úvodní výslechovou scénu, ve které je hlavní hrdina mučen, aby se přiznal k podvodu, k odpovědi „A: podváděl“ se vrátíme ještě jednou. Přibližně v hodině a půl je soutěž kvůli reklamnímu bloku přerušena zrovna ve chvíli, kdy Jamal nezná odpověď na otázku ve znění „Který hráč kriketu drží rekord v počtu bodů v dějinách hry?“, jejíž „správnou“ odpověď mu moderátor pořadu poradí na toaletě tím, že napíše „B.“ na zrcadlo. V tento moment ale nejde už o to zpochybnit, jestli hlavní hrdina podváděl (nepodváděl, protože správná odpověď byla D.), ale poukázat na zkorumpovanost těch nahoře, využívajících ke zbohatnutí těch dole, což je hlavní téma.
<br /></span></p><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span><span style="font-size:100%;"> </span></p><div style="text-align: justify; font-family: georgia;"> </div><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="text-align: justify; font-family: georgia;"> </div><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">Jamal Malik je označen autoritou jako muž, který nelže. (<i style="">„Ale ty nelžeš, pane Malik. To je víc než jisté. Jsi až příliš pravdomluvný.“) </i>Protože je to on, jehož očima, popř. vzpomínkami nahlížíme na události, nevnímáme ho jako nespolehlivého. Jediný moment, ve kterém je vytvořeno pnutí mezi prezentovaným a zobrazovaným, nastane ve chvíli, kdy se Jamal po letech znovu setká se svým bratrem Salímem v rozestavěné budově vysoko nad zemí. Sledujeme, jak se na něj ve vzteku vrhá a spolu s ním se řítí několik desítek až stovek metrů k zemi, ale poté se vrátíme o chvíli zpět a zjišťujeme, že tato možnost byla pouze zvažována; nakonec od ní bylo opuštěno a zůstalo se u pouhé rány pěstí do obličeje.</span></p><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span><span style="font-size:100%;"> </span></p><div style="text-align: justify; font-family: georgia;"> </div><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="text-align: justify; font-family: georgia;"> </div><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><i style="">Milionář z chatrče</i> představuje neklasičtější možné hollywoodské vyprávění, které by v 50. letech mohlo být ještě zdánlivě komplikované, ale přitom odpovídá módě <i style="">„subjektivní narativní techniky, vyvolané Občanem Kanem“, </i>jak o ní píše David Bordwell v Dějinách filmu</span><span style="font-size:100%;"> </span><span style="font-size:100%;">(str. 347). <i style="">„Také stavba vyprávění se zkomplikovala. Opět tu byl modelem Občan Kane s jeho investigativní zápletkou přerušovanou flashbacky – pohledy do minulosti. (...) Žádná z těchto inovací však neohrozila předpoklady klasického hollywoodského vyprávění – řetězec příčin a následků soustředěný kolem protagonisty a lineární tak jejich propojení k uzavření příběhu.“</i> (David Bordwell, Dějiny filmu, str. 349)</span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_ghLWbKZ-R2i8ujbkhttYxuXdZ2V9Fgo1DxhthGdC33KzF6z7EnUrTNv9SyZ6jC14xtM_TSTElZ9L8kVFPgNW6DWJbHOJnWLs1PGbJYFAAj9-F_DKoHMYAOw5q1-xaJ6Telef/s1600-h/vlcsnap-00023.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 362px; height: 272px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_ghLWbKZ-R2i8ujbkhttYxuXdZ2V9Fgo1DxhthGdC33KzF6z7EnUrTNv9SyZ6jC14xtM_TSTElZ9L8kVFPgNW6DWJbHOJnWLs1PGbJYFAAj9-F_DKoHMYAOw5q1-xaJ6Telef/s400/vlcsnap-00023.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5313211555094088770" border="0" /></a></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><div style="text-align: justify; font-family: georgia;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="text-align: justify; font-family: georgia;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLfKrxTiu5oadjvF6747QG7L2F_8cK5cd5RlDg93eDd_4GK2oLvrrc5T6X_Xj3fhhBK8ipC5imNv1T7aFggBrj79srlZ2sJ9Uw0t55a8onmt7uZ88026DRJvRy-6fYkSNa5Yed/s1600-h/vlcsnap-00029.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 200px; height: 150px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLfKrxTiu5oadjvF6747QG7L2F_8cK5cd5RlDg93eDd_4GK2oLvrrc5T6X_Xj3fhhBK8ipC5imNv1T7aFggBrj79srlZ2sJ9Uw0t55a8onmt7uZ88026DRJvRy-6fYkSNa5Yed/s400/vlcsnap-00029.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5313211852042253714" border="0" /></a></span><span style="font-family: georgia;font-size:100%;" >Vypráví se ve 3 rovinách, přičemž jedna obsahuje ještě "podvyprávění", které se stane určujícím v závěru. První je účinkování v soutěži "Kdo chce být milionářem?", v rámci kterého sledujeme stoupání na vrchol jednoho outsidera, který má štěstí na otázky, protože to tak mělo být. Druhá rovina je vyslýchání na policii, díky níž se dozvídáme, jak onen podvraťácký outsider znal odpovědi. V druhém plánu vidíme záznam soutěže, aby mohl být příběh - vzpomínka do minulosti - spojen s konkrétní otázkou. Třetí a závěrečná je věnována vzpomínkám do dětství, kterými se obhajuje hlavní hrdina před policií. Tato část také obsahuje podzápletku, kdy sledujeme, jak se z hrdinova bratra stává vrah a násilník, kterému jde jen o peníze, a osudovou lásku hlavního hrdiny.
<br /></span></p><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><div style="text-align: justify; font-family: georgia;"> </div><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="text-align: justify; font-family: georgia;"> </div><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">Vyprávění je sice motivováno kompozičně, ale flashbacky začnou být po chvíli mechanické, přesně jako pokládání otázek v soutěži. Za první polovinou už víme, že model otázka v soutěži – otázka na policejní stanici – dlouhá vzpomínka do dětství se nijak neobmění, vrcholem kreativity je prohození v podobě otázka na policejní stanici – dlouhá vzpomínka do dětství – odpověď v soutěži, což nastane v případě otázky za 2 500 000 rupií - „<i style="">Kdo vynalezl revolver?“.</i></span></p><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><i style="">
<br /></i></span> </p><div style="text-align: justify; font-family: georgia;"> </div><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="text-align: justify; font-family: georgia;"> </div><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCMSyRVHQXCZrY66eoBCooZ5dIe9ak6fz7keF0tQb9QBgnZVPGmVP7I8z31Gd9Abafv7W7cbQii4eddGI6PHSMnWgVHr22IFhd_LDdb7HnHDBw4pyxjpi8r8vO-SmqJR8w6Wc0/s1600-h/vlcsnap-00030.jpg"><img style="margin: 0pt 0pt 10px 10px; float: right; cursor: pointer; width: 250px; height: 150px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCMSyRVHQXCZrY66eoBCooZ5dIe9ak6fz7keF0tQb9QBgnZVPGmVP7I8z31Gd9Abafv7W7cbQii4eddGI6PHSMnWgVHr22IFhd_LDdb7HnHDBw4pyxjpi8r8vO-SmqJR8w6Wc0/s400/vlcsnap-00030.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5313212050086290402" border="0" /></a></span><span style="font-size:100%;">Protože by divák mohl snadno ztratit zájem, jsou do vyprávění vkládány flashforwardy („odskoky“ do budoucnosti), které udržují pozornost a nutí nás se ptát, co daný obraz měl znamenat, jaký bude mít význam později ve filmu. Týká se to především rozhozených peněz ve vaně, což je obraz ze začátku, a prostřihu na Latiku, Jamalovu milovanou, přibližně v polovině. První obraz náleží ale spíše leitmotivu špinavých peněz a druhý dává nezvykle pasivní postavě, která reaguje jen v tom případě, když se jí někdo na něco zeptá nebo jí něco řekne, motivaci.
<br /></span></p><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><div style="text-align: justify; font-family: georgia;"> </div><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"> </span></p><div style="text-align: justify; font-family: georgia;"> </div><span style="font-family: georgia;font-family:georgia;font-size:100%;" > </span><div style="text-align: justify; font-family: georgia;"> </div><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="text-align: justify; font-family: georgia;"> </div><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">Z hlediska toho, komu se vypráví, jen dvě scény nabídnou ozvláštnění ze zavedené figury „odpovídám na otázku policie, abych se ospravedlnil, že nejsem podvodník“. Poprvé, když se vrchní vyšetřovatel zeptá, co se stalo s Latikou poté, co oba bratři stihli od mafiánů utéct, ale ji chytili; podruhé, když ho zajímá, jak se Jamal dostal do soutěže. Oba případy ozvláštnění jsou také jedinými výjimkami, kdy hlavní protagonista neříká celou pravdu, popř. neodpovídá přímo. Vyšetřovateli řekne, že už Latiku neviděl (což není úplná pravda, protože ji s bratrem vysvobodili ze zajetí) a k historce o tom, jak se mu podařilo dostat do soutěže, si přidá krátkou pasáž o tom, jak toho ví víc než telefonní operátoři, kteří jsou školeni na speciálním kurzu.</span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><span style=";font-family:georgia;font-size:100%;" ><object width="350" height="250"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/0e4qHRhlJlc&hl=cs&fs=1"><param name="allowFullScreen" value="true"><param name="allowscriptaccess" value="always"><embed src="http://www.youtube.com/v/0e4qHRhlJlc&hl=cs&fs=1" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" width="350" height="250"></embed></object></span><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">V<b> </b><i style="">Milionáři z chatrče</i></span><span style="font-size:100%;"> styl vítězí nad vyprávěním („style wins over the substance“), čemuž nasvědčuje střih, který se podřizuje hudební stránce a nikoliv tomu, co si žádá rytmus scény, popř. tempo vyprávění. Rychlý střih, na ničem se neulpí pohledem dlouhou dobu, záběry snímané v polocelcích, nápadité úhly kamery, zrychlení, zpomalení, prostřihy, vše hbité a dravé, natočené naprosto s přehledem. Dynamičnost a drajv, schopnost vyvolat na malé ploše emoce – čím víc se snímek blíží svému závěru, tím víc se stává videoklipem, jako se ze <i style="">Sunshine </i>z umělecky ambiciózního „spektáklu“ stala žánrová potěcha.
<br /></span></p><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><div style="text-align: justify; font-family: georgia;"> </div><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="text-align: justify; font-family: georgia;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><span style="font-family: georgia;">Můžeme to vnímat jako součást konceptu, v rámci kterého se film uzpůsoboval náladě Jamala, až v závěrečné euforii – protože získal peníze i dívku – propukl ve sborový tanec a zpěv; či jako okázalou poctu bollywoodské kinematografii, kdy po četných intertextových a stylistických odkazech převzala moc i nad klasickým hollywoodským vyprávěním. Tak jak tak to působí rušivě a sborový taneček vytrhává z procesu ponoření se do filmu a nutí vyskočit ze sedadla a tancovat spolu s protagonisty.</span>
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><div style="text-align: justify; font-family: georgia;"> </div><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">Lze namítnout, že přepnout své vnímání a naladit se na zcela jiný mód sledování bylo třeba i u závěrů předchozích Boyleových filmů podle Garlandových scénářů, jmenovitě ve „volné trilogii o dehumanizaci“ (vlastní, nikoliv oficiální označení) <i style="">Pláž – 28 dní poté - Sunshine</i>. Jenže ve zmiňované trojici po mně nikdo nechtěl, abych se zcela ponořil do vyprávění, nenechal se ničím vytrhávat a ztotožnil se s ústředním představitelem. Rezignovalo se na psychologickou drobnokresbu, podstatné bylo soustředění se na splnění mise, potažmo vykreslení rozpadu světa.
<br /></span></p><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><div style="text-align: justify; font-family: georgia;"> </div><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="text-align: justify; font-family: georgia;"> </div><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">Nelze se podivovat tomu, že <i style="">Milionář z chatrče</i> vzbudil protesty ze strany Indů, protože odpovídá západním představám o dané zemi, zvlášť když se na vyobrazení chudoby a nepokojů nazírá dětskýma očima, které vnímají citlivou sociální problematiku jako jedno velké akční dobrodružství. Neočekávejte „indickou variaci na Dickense“, protože to je přirovnání, které akorát dobře zní a prodává. Kromě dětí-sirotků ve středu dění, kteří se zapletou s těmi špatnými, aby byl na konci každý špatný skutek po zásluze odměněn, veškerá podobnost <span style="font-style: italic;">Milionáře z chatrče </span>s <i style="">Oliverem Twistem</i> končí a ve vykreslení prostředí se nemohou víc odlišovat...
<br /></span></p><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><div style="text-align: justify; font-family: georgia;"> </div><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="text-align: justify; font-family: georgia;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><span style="font-family: georgia;">Boyle tak se scénáristou Simonem Beaufoyem, podepsaným pod jiným sociálně černohumorným dramatem </span><i style="font-family: georgia;">Do naha!</i><span style="font-family: georgia;">, přistupují k portrétování Indie jako Jamal k provádění turistů Tádžmahálem: jsou limitováni základními znalostmi a svou bujnou představivostí. Indie je „jen“ pozadím k vyprávění příběhu dvou milenců narozených pod šťastnou hvězdou, jimž bylo souzeno být spolu.</span>
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjUbTivDKJBYwxUlhXqbaHCq7upXt62AK_sRphbbTzcbSMPHjXF4_UUMZHtc0PkrOUBm8Pvoo0FQlTgzswtRfGoeOPeD_lipeQXsMP2iVP2T_1kf0FnC1XjoJQ1cMxw7FK5Q7q1/s1600-h/vlcsnap-00026.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 362px; height: 272px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjUbTivDKJBYwxUlhXqbaHCq7upXt62AK_sRphbbTzcbSMPHjXF4_UUMZHtc0PkrOUBm8Pvoo0FQlTgzswtRfGoeOPeD_lipeQXsMP2iVP2T_1kf0FnC1XjoJQ1cMxw7FK5Q7q1/s400/vlcsnap-00026.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5313209842033414482" border="0" /></a></span><span style="font-size:100%;"> </span><span style="font-size:100%;"> </span></p><div style="text-align: justify; font-family: georgia;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="text-align: justify; font-family: georgia;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">Je nutné ale ocenit, že <i style="">Milionář z chatrče</i> není jen dalším kýčem, u kterého by se divák dojímal nad sebou, protože by byl pohnut k slzám tím, že by se vzhlédl v Jamalovi Malikovi a představoval si sebe na jeho místě, nebo by se vnímal jako hodný a dobrosrdečný, protože to tomu podvraťákovi přeje. Oproti knize Vikase Swarupa, na základě které vzniknul scénář a která u nás původně vyšla pod názvem <i style="">Kdo chce být miliardářem?</i>, totiž pořad není předtáčený, ale odehrává se na živo a dočkává se vysoké popularity, a tak doslova celý národ fandí jednomu „čajválovi“.
<br /></span></p><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><div style="text-align: justify; font-family: georgia;"> </div><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="text-align: justify; font-family: georgia;"> </div><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">I když se nejedná o kýč, neznamená to, že by šlo o kdovíjak výborný počin, a to nejenom mezi ostatními oscarovými kandidáty (z nominovaných jasně vede <i style="">Podivuhodný případ Benjamina Buttona </i>a <i style="">Milk</i>), ale i v rámci filmografie Danyho Boylea. I ty vysloveně nepovedené – jako <i style="">Pláž</i> a <i style="">Extra život</i> – jsou ve výsledku zajímavější a otevřeny různým interpretacím, ty výborné – <i style="">Trainspotting, 28 dní poté a Sunshine</i> – nenabízely jednoduše přijatelnou a stravitelnou látku pro všechny, ale staly se kultovními, ať už pro jednu generaci či žánrové fanoušky. Mrzí mě, že Boyle odmítnul nabídku na režii nového Bonda, protože pokud série o agentovi 007 něco potřebuje po dvou vypravěčských experimentech, tak je to výtečný stylista. A tím Boyle beze všeho zůstává.
<br /></span></p><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span><span style="font-size:100%;"> </span><span style="font-size:100%;"> </span></p><div style="text-align: justify; font-family: georgia;"> </div><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="text-align: justify; font-family: georgia;"> </div><p style="text-align: justify; font-family: georgia;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">Pokud se Vám text </span><span style="font-size:100%;"> </span><span style="font-size:100%;">nepozdává, máte tyto možnosti: padesát na padesát (50:50), přečíst si kritiky všude možně v tištěných periodikách či na internetu a možnost napsat mi komentář pod článek.</span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEig-FWJ7-WmIJIUpjt9NPd0_fAQ7NIAQpBlqyCXcBB3lpsUiZNdEYIkyBcCO964ftiTg9qnaC5yzC947JQUG4EsfvGXgOP398Ei4ICZwSbJwNc1WWzeYg1C7V8F25ijqjiUjbD2/s1600-h/vlcsnap-00032.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 270px; height: 213px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEig-FWJ7-WmIJIUpjt9NPd0_fAQ7NIAQpBlqyCXcBB3lpsUiZNdEYIkyBcCO964ftiTg9qnaC5yzC947JQUG4EsfvGXgOP398Ei4ICZwSbJwNc1WWzeYg1C7V8F25ijqjiUjbD2/s400/vlcsnap-00032.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5313210098998590050" border="0" /></a></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg_kixiiPAExbMRqZwG3uqGEVQ42y-hh-esDHliENy_kyMkAKAL7THOF9g8oEbh-jybMpuyU7YZhyBxZpWhBjTYIxqL2TSRJea0CaWo3wU3rTYBnS64uafgi0kH6fZehIypV8Aa/s1600-h/s63749256.bmp"><img style="margin: 0pt 0pt 10px 10px; float: right; cursor: pointer; width: 270px; height: 213px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg_kixiiPAExbMRqZwG3uqGEVQ42y-hh-esDHliENy_kyMkAKAL7THOF9g8oEbh-jybMpuyU7YZhyBxZpWhBjTYIxqL2TSRJea0CaWo3wU3rTYBnS64uafgi0kH6fZehIypV8Aa/s400/s63749256.bmp" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5313210667289983890" border="0" /></a></span></p> Marek S.http://www.blogger.com/profile/10872638310921101075noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-25086281.post-16221853564145437752009-03-08T07:15:00.000-07:002009-03-09T13:27:27.099-07:00STRÁŽCI - WATCHMEN: Kdo bude sledovat Strážce?<span style="font-size:100%;">
<br /><a style="font-family: georgia;" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQB3lGzg1Ocwip8L-G8awVJ1aqR3k8lDasgK7CoB783bM5TrK6XYSYLYIPt3Q-qCgJxhaYy1cRpkPaAVl4uA16lEfYogJvV8_HccknrnJHKLPKgsMhTfPtSoFq23ScAPh9VQ-T/s1600-h/watchstr.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 265px; height: 400px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQB3lGzg1Ocwip8L-G8awVJ1aqR3k8lDasgK7CoB783bM5TrK6XYSYLYIPt3Q-qCgJxhaYy1cRpkPaAVl4uA16lEfYogJvV8_HccknrnJHKLPKgsMhTfPtSoFq23ScAPh9VQ-T/s400/watchstr.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5310823564272861266" border="0" /></a>
<br />
<br />
<br /></span><meta equiv="Content-Type" content="text/html; charset=utf-8"><meta name="ProgId" content="Word.Document"><meta name="Generator" content="Microsoft Word 10"><meta name="Originator" content="Microsoft Word 10"><link style="font-family: georgia;" rel="File-List" href="file:///C:%5CDOCUME%7E1%5CUzivatel%5CLOCALS%7E1%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml"><!--[if gte mso 9]><xml> <w:worddocument> <w:view>Normal</w:View> <w:zoom>0</w:Zoom> <w:hyphenationzone>21</w:HyphenationZone> <w:compatibility> <w:breakwrappedtables/> <w:snaptogridincell/> <w:wraptextwithpunct/> <w:useasianbreakrules/> </w:Compatibility> <w:browserlevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel> </w:WordDocument> </xml><![endif]--><style> <!-- /* Style Definitions */ p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal {mso-style-parent:""; margin:0cm; margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:12.0pt; font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";} @page Section1 {size:612.0pt 792.0pt; margin:70.85pt 70.85pt 70.85pt 70.85pt; mso-header-margin:35.4pt; mso-footer-margin:35.4pt; mso-paper-source:0;} div.Section1 {page:Section1;} --> </style><!--[if gte mso 10]> <style> /* Style Definitions */ table.MsoNormalTable {mso-style-name:"Normální tabulka"; mso-tstyle-rowband-size:0; mso-tstyle-colband-size:0; mso-style-noshow:yes; mso-style-parent:""; mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt; mso-para-margin:0cm; mso-para-margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:10.0pt; font-family:"Times New Roman";} </style> <![endif]--><span style="font-size:100%;"><b style="font-family: georgia;"><o:p></o:p></b></span> <p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><b style="">Markův deník, 6.10. 2006. <o:p></o:p></b></span></p><div style="text-align: justify; font-family: times new roman;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><i style=""><span style="font-family:times new roman;">„Poprvé se dozvídám o připravované adaptaci Mooreova mistrovského opusu a očekávám ho s obavami, protože stejně jako jeho scénárista mám za to, že STRÁŽCE nelze převést do filmu bez zjednodušení, zploštění a zpřístupnění široké divácké základně.“</span>
<br /></i></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /><i style=""><o:p></o:p></i></span></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">Otázka, která po uvedení filmové adaptace grafického románu Alana Moorea a Davida Gibbonse vyvstává, není „Kdo bude strážit strážce?“, nýbrž „Kdo bude sledovat Strážce, komu jsou určeni?“. Panují názory, že nečtenáři se budou ve změti postav a dějových linií ztrácet, „nedávní“ čtenáři znuděně odškrtávat věrně přenesené stránky na plátno a fanouškům ke spokojenosti postačí, že uvidí „nejoceňovanější komiks všech dob“ rozpohybovaný.</span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">Filmové a komiksové médium je přitom zcela odlišné, protože zatímco první jmenované staví na pohybu a dynamice, nelze se u něj vracet nazpátek, kouzlo druhého spočívá naopak v efektní pózizaci, strnulosti a určení si vlastního času čtení, vyplňování prostoru mezi vinětami. Je veliký rozdíl mezi přepisem, který překládá jedno médium do druhého, a mezi adaptací, která nezbavuje předlohu komplexnosti a myšlenkové hloubky, ale jde si přitom vlastní cestou. V případě STRÁŽCŮ – WATCHMEN platí druhá jmenovaná možnost, přestože se na základě upoutávek a dostupných scén mohlo zdát, že se jedná o otrocké přenesení bez špetky invence, které doplácí na minimální užití filmové řečí.
<br /></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><div style="text-align: justify;"> </div><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="text-align: justify;"> </div><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">Komiksoví STRÁŽCI – WATCHMEN byli tvořeni jako přelomové dílo, které testuje hranice média a prozkoumává, jak daleko se dá z hlediska vyprávění a demýtizujícího přístupu k postavám zajít. Film sice přebírá formální strukturu předlohy, aniž by ji výrazněji oklešťoval, ale vypráví jinak. U Moorea a Gibbonse by jednotlivé části obstály i samostatně, přestože bezchybně fungovaly v celku, ale u Davida Haytera a Alexe Tse scény samy o sobě neobstojí, až v závěru se složí a odhalí nám „velký obraz“. Je to dáno tím, že v adaptaci chybí rámování, ať již se jedná o citace, osudy vedlejších postav či pirátský komiks v komiksu (filmu). Ke knize se dá navracet a vybírat si z něj konkrétní úseky, které budou mít vždy ten stejný dopad na čtenáře, zatímco film se musí zhlédnout v celku a až pak zafunguje tak, jak má.</span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p style="text-align: justify; font-style: italic;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><b style="">Markův deník, 7.03. 2007. <o:p></o:p></b></span></p><div style="text-align: justify;"> <span style="font-size:100%;"><span style="font-size:100%;"><i style="font-family: times new roman; font-style: italic;">„Jsou mi sympatické zprávy o neústupnosti Snydera vůči studiu, ale po zkušenosti s jinými věrnými převedeními komiksů na plátno – SIN CITY a 300: BITVA U THERMOPYL – se bojím toho, že vznikne adaptace bez duše a života, která potvrzuje, že otrockou úctou k předloze vznikne nefilmový počin .“</i></span>
<br /></span></div><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">
<br /></span><span style="font-size:100%;"> </span></p><div style="text-align: justify;"> </div><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="text-align: justify;"> </div><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">Problém s vlastním časem čtení, který si můžeme určit u komiksu či románu a novely, ale u filmu se musíme podřídit „někomu dalšímu“, nevede k tomu, že STRÁŽCI – WATCHMEN působí, jako kdyby „někdo místo nás četl komiks“ (Petr Cífka, MovieZone). Pročítání a ulpívání je něco zcela jiného, protože ve druhém jmenovaném případě nabývá ono ulpívání až jakéhosi fetišistického rázu, kdy obdivně nevnímáme nic jiného než daný výjev. Snyder přitom pracuje jak se subjektivním vnímáním času, kdy si dovolí zpomalit či naopak zrychlit daný výjev, přičemž užití nepůsobí manýristicky a je efektivní, a také s fetišem. Poukazuje se na to, co má společného nošení kostýmů, masek, symbolů-odznáčků společného s fetišem, přitom ale film na těchto ulpívá a staví tak diváka do stejné pozice jako postavy.
<br /></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">
<br /></span><span style="font-size:100%;"> </span><span style="font-size:100%;"><o:p></o:p></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="text-align: justify;"> </div><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">Odklonění se od kanonizované předlohy vyvolalo před premiérou četné diskuze, ale nakonec se ukázalo, že bylo vše ku prospěchu věci. Úvodní titulky, které nás seznamují se vznikem prvních maskovaných superhrdinů – Minutemenů a přitom nám ukazují nejikoničtější výjevy americké (alternativní) historie druhé poloviny minulého století, jsou nápadité, přeskupují méně významné mini-příběhy postav do jednoho logického celku a fanoušky i čtenáře potěší přidáním Andyho Warhola malujícího Sůvu, Komedianta střílejícího JFK či Armstronga potkávajícího Dr. Manhattana na Měsíci. Závěrečné odhalení a obměnění toho, kdo/co zabil(o) miliony lidí, působí sice méně šokantním dojmem, ale dává větší smysl a podtrhuje celkově nihilistický náhled na superhrdinské a lidské pinožení.
<br /></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><div style="text-align: justify;"> </div><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="text-align: justify;"> </div><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">Obdivuhodné je nejen to, nakolik se nedělaly ústupky vůči požadavkům studia, ale i to, že film oproti komiksu přitvrdil, konkrétně ve vyobrazování násilí a sexu. STRÁŽCI – WATCHMEN nejsou zrovna akční komiks a film akci nepřidává, nýbrž ji prodlužuje, nikoliv ale samoúčelně – slouží totiž k většímu vykreslení postav, které se dovedou vzrušit jen v tom případě, zmlátí/zmrzačí-li několik padouchů. Přitom je zachován její černohumorný ráz, který je obzvlášť patrný na scénách s Rorschachem, který již svou první oběť nepálí, nýbrž ji opakovaně seká sekáčkem do hlavy, a ruce vězně, které svázal, musí být odřezány, aby se pomstychtiví vězni dostali do Rorschachovy cely za ním.</span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><object width="425" height="344"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/YDDHHrt6l4w&hl=cs&fs=1"><param name="allowFullScreen" value="true"><param name="allowscriptaccess" value="always"><embed src="http://www.youtube.com/v/YDDHHrt6l4w&hl=cs&fs=1" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" width="425" height="344"></embed></object>
<br /></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><b style="">Markův deník, 17.07. 2008. <o:p></o:p></b></span></p><div style="text-align: justify; font-family: times new roman;"> </div><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><i style="">„Viděna první upoutávka na film, jsem k tomu skeptický. Přijde mi to takové, jak jsem se strachoval a zmiňoval v zápisu ze 7.3. 2007. Když si navíc uvědomím, jak dopadly jiné mooreovské adaptace, z nichž pouze jedna obstála jako soběstačný film – V JAKO VENDETA, ale musela být aktualizována, tak nevím nevím... “</i></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><o:p>
<br /></o:p></span></p><div style="text-align: justify;"> </div><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">Akce je přitom točena přehledně, neopájíme se její stylizovaností a estetickou vypulírovaností jako u 300: BITVA U THERMOPYL, ale každou ránu i zlomeninu cítíme. I přes ikoničnost, které se Snyder od ÚSVITU MRTVÝCH</span><span style="font-size:100%;"> </span><span style="font-size:100%;">a 300 nezbavil, jsou souboje fyzické, bolestivé i pro diváka a opravdu nápaditě choreografované a nasnímané. Staticky nepůsobí ani dialogové scény, kterých je větší než velké množství a ve kterých se neužívá figury záběr-protizáběr, ale důmyslně se rámuje, popř. přerámovává.
<br /></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><div style="text-align: justify;"> </div><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="text-align: justify;"> </div><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">Sexuální scéna mezi Sůvou a Hedvábným přízrakem, ironicky podbarvená písní Hallelujah, je hodně otevřená a nechybí ji celkový nádech trapnosti a směšnosti. Neskrývavý je film i vůči odhaleným modrým genitáliím Dr. Manhattana, které poutají víc pozornosti než vyztužené Batmanovy bradavky.</span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">
<br /></span><span style="font-size:100%;"> </span><span style="font-size:100%;"> </span></p><div style="text-align: justify;"> </div><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="text-align: justify;"> </div><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">Překvapivá je i hudba, která se vedle původní Tylera Batese, citujícího Vangelise či Badalemntiho, skládá z písniček Boba Dylana, Jimiho Hendrixe, Leonarda Cohena, Simona s Garfunkelem či Janis Joplinové. Dobové písně, opravdu velice dobře vybrané, slouží zároveň k orientaci v časoprostorových rovinách filmu. Komiks si vypomáhal pastišovou stylovou nápodobou, kdy změnil barevné ladění s přechodem do minulých dekád, a film k tomu má písně, což je nejpatrnější při flashbacích na pohřbu Komedianta. Zvláštní zmínku si zaslouží Pruit Igoe and Prophecis od Philipa Glase, jež podkresluje vzpomínkovou pasáž Dr. Manhattana/Jona na Marsu, odpovídá celkové pomalosti až meditativnosti filmu jako celku a nabývá až transcendentálního charakteru.</span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><a style="font-family: georgia;" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVlO3jrsdvtlzgFWR7mr3PHlye36u3cbT4AJalAyPt6cLJ7tgL26kaOS7mxSTUPHqACeBuzl_vOVsReaeiA2yildqp5UE-N7K5cL-wWWPPruggBu0Gz2FuCiIIVNEAhyWZJjAm/s1600-h/watchmen002.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 250px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVlO3jrsdvtlzgFWR7mr3PHlye36u3cbT4AJalAyPt6cLJ7tgL26kaOS7mxSTUPHqACeBuzl_vOVsReaeiA2yildqp5UE-N7K5cL-wWWPPruggBu0Gz2FuCiIIVNEAhyWZJjAm/s400/watchmen002.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5310823802172857058" border="0" /></a></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">
<br /></span><span style="font-size:100%;"> </span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><b style="">Markův deník, 17.07. 2008. <o:p></o:p></b></span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><i style=""><span style="font-family:times new roman;">„Vnitřně se smiřuji s tím, že z toho při nejhorším vypadne žánrová podívaná, jako tomu bylo u LIGY VÝJIMEČNÝCH a Z PEKLA, které ve většině případů rezignovaly na zachycení komplexnosti Mooreova génia na plátno. Snad těch ústupků ale nebude tolik.“</span>
<br /></i></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">
<br /><i style=""><o:p></o:p></i></span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><i style=""><o:p> </o:p></i></span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">Sporné je neaktualizování, protože komiks se odehrává v alternativní historii Spojených států amerických 80. let, přitom si odskočí formou flashbacků i do 40. či 60., a vycházel z obav ohledně možné třetí světové – atomové – války, napjatých vztahů mezi Američany a Ruskem a celkovou náladou ve společnosti, zmítané strachem a paranoiou, neuctívající autority a nevěřící (uměle vytvořeným) mýtům. Na rozdíl od V JAKO VENDETA, která ve filmové verzi nevyprávěla o anarchii, Británii a fašismu, ale o Americe a teroristických útocích, se STRÁŽCI – WATCHMEN nedopouští aktualizace a doba je převedena na plátno nikoliv na základě dokumentů či karikatur, nýbrž mediální prezentace prostřednictvím reklam, klipů, seriálů či filmů (viz to, co sleduje v úvodu Komediant či v závěru Adrian v TV).
<br /></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">Nikoho tak asi nepřekvapí, že filmoví STRÁŽCI – WATCHMEN se zaměřují na téma demaskování a demytizace hrdinů, kteří jsou portrétováni jako šílení narcisté, paranoidní schizofrenici, arogantní a násilničtí nihilisté či zakomplexovaní fetišisté, a završují tak trend, jež nastal prvními X-MENY a (zdánlivě) vyvrcholil TEMNÝM RYTÍŘEM o významu nasazování a nošení masek. Nolanův ceněný blockbuster vyjadřoval naději v lidstvo, které není tak zvrácené a vyšinuté jako Joker, zatímco STRÁŽCI – WATCHMEN prezentuje lidstvo jako do morku kostí zkažené a prohnilé, horší než ti nejhorší z nich – superhrdinové.
<br /></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">
<br /></span><span style="font-size:100%;"> </span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">V tomto ohledu se až na jednu výjimku vydařil i casting, díky kterému nemůžeme nenávidět Komedianta představovaného Jeffrey Dean Morganem, i když k tomu máme dost důvodů, nezajímat se o charismatického Rorschacha Jackie Earl Harleye, přestože bychom se s ním nechtěli potkat za hluboké noci na opuštěném prostranství, a mít pochopení i špetku soucitu pro Sůvu II Patricka Wilsona, který bez kostýmu není nic. Onou výjimkou je Matthew Goode jako Adrian, kterému jako jedinému chybí jak charisma, tak árijský vzhled a jeho postavě je věnováno navíc málo prostoru. Nedošlo ani k charakterovým změnám, které by jinak nesympatické „superhrdiny“ zpřístupnily širší divácké obci, jako se tomu tak stalo u V JAKO VENDETA.</span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">
<br /></span><span style="font-size:100%;"> </span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">Abych to shrnul: po dvojím zhlédnutí musím konstatovat, že to lépe natočit nešlo a tam, kde komiks testuje hranice média, film posunuje hranice mainstreamu a toho, co v rámci něj ještě může být zobrazeno, aby to bylo pro diváky stále přijatelné. Chytré, nesmlouvavé a komplexní, jinými slovy: nejlépe zadaptovaná mooreovka. </span><span style="font-size:100%;"> </span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><b style="">
<br /></b></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><b style="">Markův deník, 5.03. 2008
<br /></b></span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><i style=""><span style=";font-family:georgia;font-size:100%;" >„Poslední záznam. STRÁŽCI – WATCHMEN viděni, panuje spokojenost. Myslím, že čtenáři a fanoušci předlohy nemohou být zklamáni, i když by větší míra invence a působivější klimax prospěl. Chci ten film vidět ještě jednou, jako u komiksu platí, že napoprvé nelze vše zaznamenat a vstřebat.“ </span><o:p></o:p></i></p> Marek S.http://www.blogger.com/profile/10872638310921101075noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-25086281.post-57366703608929362832009-03-04T21:21:00.001-08:002009-03-08T07:35:03.577-07:00Filmové adaptace Alana Moorea<div style="text-align: justify;"><span style="font-family: georgia;">Alan Moore je pověstný tím, že nemá rád filmové adaptace svých děl, přestože je známo, že ani jednu z nich neviděl a soudí na základě scénářů, které četl. Jeho negativní postoj ale nepramení z toho, že by neměl rád film, i když přiznává, že dává přednost klasickým filmům bez efektů, které nestály tolik peněz a které nebyly primárně určeny na mladé diváky či obecenstvu, jež chce „vypnout“ a odpočinout si od svého života. Své komiksy totiž píše tak, aby to byly komiksy, přestože čerpá při jejich psaní z jiných médií, a považuje je za nezfilmovatelné, popř. ho uráží nestoudná banalizace jeho děl.</span><br /><br /><span style="font-family: georgia;"> Pomineme-li MSTA PŘICHÁZÍ Z MOČÁLU, která se držela původní komiksové verze a nikoliv Mooreova revizionistického přístupu k ústřední postavě, vznikly pouhé čtyři adaptace: Z PEKLA (Allen a Albert Hughesovi, 2001), LIGA VÝJIMEČNÝCH (Stephen Norrington, 2003), V JAKO VENDETA (James McTeigue, 2005) a WATCHMEN – STRÁŽCI (Zack Snyder, 2009). Odborná (kritici) i laická veřejnost (fanoušci komiksu) se shoduje na tom, že ve všech jmenovaných případech došlo k nesmírnému zjednodušení a nejhůře hodnocena je LIGA VÝJIMEČNÝCH, nejlépe naopak V JAKO VENDETA.</span><br /><br /><span style="font-family: georgia;"> LIGA VÝJIMEČNÝCH, po které se Moore definitivně distancoval od adaptací svých grafických románů, a tak přišel i o procenta ze zisku a další peníze, je ukázkovým příkladem onoho zpřístupnění široké divácké mase. (Tj. je něco, k čemu se Moore neupsal.) Jedná se o adaptaci první knihy, kterou režíroval Stephen Norrington, jenž si předtím v komiksové a filmové branži udělal dobré jméno prvním BLADEM, a o poslední roli Seana Conneryho, který se zařekl, že již v ničem dalším hrát nebude. Na rozdíl od Norringtona, který těžce snáší kritiku a po premiéře LIGY VÝJIMEČNÝCH prohlašoval, že již v životě nebude nic jiného režírovat, Connery bohužel svůj slib splnil (a Norrington vyhrožuje předělávkou VRÁNY).</span><br /><br /><span style="font-family: georgia;"> Zatímco komiks je poctou šestákovým dobrodružstvím se vším všudy (včetně nezbytného násilí a sexu), film stavící na atrakcích je okázale brakovou podívanou, ve které byly ale kvůli přístupnosti všechny hrany obroušeny. Nedočkáme se tak brutálních výjevů roztrhaných kousků těl, které má na svědomí Hyde, ani znásilňování na dívčím internátu, za které je zodpovědný Neviditelný muž. (Což byl mooreovsky pokleslý odkaz na filozofa Platóna, který ve své Republice vyjádřil myšlenku, že pokud by člověk měl tu moc stát se neviditelným, tak by kradl, znásilňoval a vraždil.) </span><br /><br /><span style="font-family: georgia;">Pokud v něčem adaptace předčila svou předlohu, tak v úvodním seznamování se s týmem, které není zdlouhavé, ale jde rovnou na věc bez ohledu na logiku. Protože se „jde rovnou na věc bez ohledu na logiku“, ve filmu nefungují interakce mezi postavami a změny oproti originálu jsou ústupky vůči mainstreamu (namísto Robura zde máme Toma Sawyera, protože toho zná víc lidí, a vedoucím týmu není Harkerová, čímž opadlo sexuální jiskření mezi ní a Quatermainem).</span><br /><br /><span style="font-family: georgia;">Spousta recenzentů nadávala po premiéře na logiku, protože film porušuje fyzikální a jiné zákony, což uráželo údajně intelekt mnohých, ale osobně bych viděl problém v tom, že si LIGA VÝJIMEČNÝCH nevytvořila soběstačný filmový fikční svět, ve kterém by porušování zákonů bylo zcela přirozené a nerušivé. V předloze se ocitáme ve světě, který je verneovský a wellsovský, jenže ve filmu jsme na „skutečných“ místech, ve kterých se dějí neskutečné věci a vystupují v něm smyšlené postavy. Hra na rozpoznávání lokací brzo unaví stejně jako film s nevyrovnaným tempem a nekvalitními triky.</span><br /><br /><span style="font-style: italic; font-family: georgia;">„Při sledování LIGY VÝJIMEČNÝCH jsem si vzpomněl na filmy svého dětství jako KAČER HOWARD, NEKONEČNÝ PŘÍBĚH nebo LABYRINT. Neodvážil bych se tvrdit, že byly kvalitní, ale rozhodně jsem se při nich tenkrát nenudil a viděl jsem je opravdu mockrát. LIGA VÝJIMEČNÝCH je KAČER HOWARD pro dnešní teenagery, což by teenageři měli brát jako doporučení a fanoušci Mooreova komiksu jako varování. Moje recenze nevyznívá příliš pochvalně, protože patřím k těm druhým. Ale na druhou stranu chápu, že tento film je určen především těm prvním,“</span><span style="font-family: georgia;"> uzavírá svou recenzi František Fuka v Cinemě 9/2003.</span><br /><br /><span style="font-family: georgia;">Jako „béčko“ je ovšem LIGA VÝJIMEČNÝCH prvotřídní zábava, i když stála přes 100 milionů dolarů (rozpočet se prodražil kvůli pražským povodním v roce 2002, které zničily část dekorací): vyjma Conneryho nemůže být řeč o hereckých výkonech, kvalita triků je velice proměnlivá, na logiku se nehledí a jedna atrakce střídá druhou, a tak se divák nestihne nudit. LIGA není ani dobrým dobrodružným filmem (na to je příliš nevyrovnaná) ani dobrou adaptací komiksu (na to jí chybí koule), ale Sean Connery se alespoň rozhodnul uspořádat charitativní premiéru v Praze s tím, že výtěžek půjde na povodňové konto.</span><br /><br /><span style="font-family: georgia;">V JAKO VENDETA byla propagována jako film „od tvůrců MATRIXU“, protože scénář napsali Andy a Larry Wachowští, scénáristé a režiséři celé trilogie, a filmem debutoval James McTeigue, který Wachowským „posloužil“ jako asistent režie a celé jim to produkoval Joel Silver a „V“ hrál Hugo Weaving (agent Smith). V recenzích proto byla spíše srovnávána s trilogií o Vyvoleném než s Mooreovým komiksem a pokud se srovnání přece dočkala, aktualizace byla přijata problematicky.</span><br /><br /><span style="font-style: italic; font-family: georgia;">„Z propracované bichle Z PEKLA vznikl víceméně obyčejný (i když hezky natočený) horůrek (sic!) na téma Jack Rozparovač a z LIGY VÝJIMEČNÝCH... to se slušně napsat nedá. Takže když se měla točit VENDETA (práva na ni prodal už před mnoha lety), Moore se od ní pro jistotu absolutně distancoval a producentu Joelu Silverovi vyhrožoval, že jestli se ho bude chtít na něco vyptávat, položí mu telefon. Nebyla to paranoia, vzhledem k tomu, že po něm Hollywood doopravdy jde, ale trošku přehnaná reakce možná ano. Každopádně za VENDETU se stydět nemusí,“</span><span style="font-family: georgia;"> shrnuje vznik a kvality Ondřej Vosmík v Cinemě 4/2006.</span><br /><br /><span style="font-family: georgia;">Moore se po přečtení scénáře vyjádřil, že „(Komiks) byl lidmi, příliš zbabělými na uvedení vlastní politické satiry o své zemi, změněn na podobenství o USA za Bushovy éry. Je zkaženou, frustrující a impotentní americkou liberální fantazií o někom s americkými liberálními hodnotami, kdo se staví proti státu vedenému neokonzervativci – a o tom V jako Vendeta nebyla. Byla o fašismu, byla o anarchii, byla o Anglii.“ Nezapomněl dodat, že scénář je dle něj „odpad“, úplná „šmíra“ s „množstvím děr“.</span><br /><br /><span style="font-family: georgia;">I přes změny především v případě postav se ale jedná o zatím nejlepší mooreovskou adaptaci, vystihující formální stránku jeho děl: přestože V JAKO VENDETA je komiks spíše literární, plný dialogů, užívá přitom výsadně filmového prostředku zvaného juxtapozice, ve které jsou proti sobě kladeny protikladné záběry. Ukázkovým příkladem je hned úvodní scéna, kdy paralelně sledujeme dva hlavní „hrdiny“ – Eve a „V“, kterak se oblékají a připravují se ven, přičemž pojítkem různých prostorů je televizní zpravodajství. Za nejpůsobivější lze považovat zrození Eve v dešti, která se již ničeho nebojí – ani smrti, a zrození „V“ z ohně. Oba případy se ale neodehrávají ve stejný čas, „jen“ na jiném místě, ale v jiný čas a na zcela jiném místě.</span><br /><br /><span style="font-family: georgia;">Můžeme to přičítat jako zásluhu Mooreovi, který ve svých komiksech tematizuje čas jako fyzikální veličinu a prostory jsou „neuchopitelné“, ale způsob paralelního vyprávění napříč časem a prostorem je v tvorbě bratrů (?) Wachowských patrný již v „matrixovské“ trilogii a dovedený k dokonalosti ve SPEED RACEROVI. Z tohoto hlediska se Wachowští ve svém scénáři a McTeigue drží ještě na uzdě, protože v pokračováních MATRIXU se odvíjí až pět dějů paralelně (vzorovým příkladem je Morfeův proslov v RELOADED) a ve SPEED RACEROVI je jich hned dvakrát tolik a nechybí ani flashbacky a flasforwardy. Ve V JAKO VENDETA se minulost nepřepisuje jako ve SPEED RACEROVI, ale variuje: Eve se při zásahů Prstů schovává pod postelí u svého chráněnce stejně jako když byla malá a odváděli její rodiče.</span><br /><br /><span style="font-style: italic; font-family: georgia;">„Lloyd ve svém úvodu zmiňuje „šprýmovnost“ jako něco, s čím se v knize nesetkáme a pokud je nám znám pojem dystopie jako naprosto uniformní a ovládnutá společnost (...), pak právě tohle film popírá a ukazuje společnost jako zoufale málo „udušenou“ a dokonce ,šprýmovnou´,</span><span style="font-family: georgia;">“ vytýká Ondřej Hauser vylíčení totalitní spol. v Cinepuru č. 45/2006.</span><br /><br /><span style="font-family: georgia;">Z vypravěčského hlediska je film doslova fascinující, protože je nám celý vyprávěn prostřednictvím Eve z konce filmu, ale v jeho průběhu nám záměrně neposkytuje všechny informace, které již má a vodí nás za nos, jinými slovy: prvotřídně se zde užívá nespolehlivého vyprávění. Jako příklad může posloužit věznění Eve, za kterým ve skutečnosti nestojí fašistická ruka zákona Palce, ale samotný V, který Eve vystavuje vyslýchání, mučení a do cely ji připravuje „ukryté“ papíry s vypravováním uvězněné a popravené lesbické herečky. Zatímco věznění Palci se vyjeví jako nespolehlivé, „nastrčené“ dopisy se ukážou být pravé. Zde se využívá plné síly filmového média, protože komiks vypovídající o symbolech a ikonech se přetavuje ve film o síle fikce a její nespolehlivosti. </span><br /><br /><span style="font-family: georgia;">Diskutabilní je uchopení postav, především ústřední dvojice. Eve je ve filmu sympatická, pohledná a inteligentní mladá žena se stálým zaměstnáním v médiích, s minulostí v podobě politicky protestujících rodičů; Eve v komiksu je mladičká a nezletilá, poprvé se s ní setkáváme, když si jde vydělat po zákazu vycházení peníze jako prostitutka. „V“ je ve filmu sice terorista, ale bojuje za správnou věc a má naše sympatie, „V“ v komiksu je morálně ambivalentní postava, u které se dlouhou dobu nemůžeme rozhodnout, jestli jsme na její straně, nebo stojíme proti ní. Zarážející to je z toho důvodu, že zatímco Moore líčí Británii jako fašistický stát s diktátorem, který po vzoru Velkého Bratra sleduje své občany na všech krocích a monitoruje i cenzuruje všechna média, McTeigue „pouze“ ukazuje, že vláda má dohled nad televizí a nařídila noční zákaz vycházení, který se zdá být logickým.</span><br /><br /><span style="font-style: italic; font-family: georgia;">„Prostředí, které je zde znázorněné je až děsivou nápodobou nikoliv Anglie, ale USA, k nimž mají ostatně tvůrci bližší vztah. Diktatura, jež kráčí ruku v ruce s tvrdým církevním dogmatem. Chceme-li podobnou situaci, stačí se podívat na vzestup radikálních evangelikálů ve Spojených státech, k nimž patří i G. W. Bush. Že je nereálná sledovací činnost ve stylu Velkého Bratra? A co americký Patriotic Act? A nakonec nejkontroverznější téma - terorismus. V je označován režimem jako terorista a ostatně dle současných měřítek a definicí jím skutečně je. A je i bojovníkem proti útlaku, bojovníkem za svobodu, ničitelem režimu. Rétorika války proti terorismu z tohoto úhlu pohledu, jak ji prezentuje Sutlerova Anglie </span><span style="font-style: italic; font-family: georgia;">(a v našem reálném světě "někdo jiný") pak dostává poněkud odlišné vyznění,“</span><span style="font-family: georgia;"> sumarizuje pro a proti aktualizace románu Aleš Stuchlý na Filmwebu. </span><br /><br /><span style="font-family: georgia;">Tyto změny (na místo sledování občanů všemi možnými prostředky jejich manipulace prostřednictvím televize) vedly i k úpravám několika scén jinak velice věrné (rozhodně nejvěrnější ze zatím zfilmovaných) adaptace. „V“ v komiksu zničí oči, uši i hlas vlády a daruje tak občanům tři dny nepozorované svobody. Ve filmu držícím se více myšlenky, že „ideje jsou více než člověk“, nechá „V“ rozeslat své masky občanům, kteří jsou tak od sebe navzájem k nerozpoznání. Mnoho prvků – občané sedící doma u televize nebo v hospodě u piva a televize – vykreslujících totalitní budoucnost se může zdát zjednodušujících, ale pokud se nad nimi důsledněji člověk zamyslí, nejsou zase tak daleko od pravdy. Přestože V JAKO VENDETA není filmem o fašismu, anarchii a Anglii, je o fikci, symbolech a ikonech a Americe, čímž se paradoxně více blíží jiné mooreovce – Z PEKLA.</span><br /><br /><span style="font-family: georgia;">Tu zfilmovali bratři Hughesovi, kteří natočili žánrově zdařilou podívanou (což se nepovedlo u LIGY VÝJIMEČNÝCH), ale špatnou adaptaci komiksu. </span><span style="font-style: italic; font-family: georgia;">„Srovnání s předlohou vrhá na film poněkud jiné světlo. Mooreův komiks je totiž poměrně náročný a mnohovrstevnatý. Je zasazen do četných historických a místopisných reálií a celá jedna kapitola je například pojata jako poutavá přednáška o symbolice některých londýnských budov z hlediska pohanské magie. Tím více je kuriózní fakt, že se film natáčel v Praze a Londýnu je věnováno jen několik panoramatických záběrů,“</span><span style="font-family: georgia;"> píše Ivan Adamovič ve své recenzi v Premiere 1-2/2002. </span><br /><br /><span style="font-family: georgia;">Z hlubokého myšlenkového a historického pozadí o jedinci formovaném společností a jejími vztahy vzešel detektivní horror, ve kterém se dozvídáme pravou identitu vraha až v závěru a mezitím sledujeme vyšetřování Freda Abberlinea a skupinku ohrožených a postupně vyvražďovaných prostitutek. Z PEKLA pojí s LIGOU VÝJIMEČNÝCH nejenom to, že oba filmy byly natáčeny v Praze, ale i herecký představitel Jason Flemyng, který v LIZE ztvárnil pana Jekylla/Hydea a v Z PEKLA kočího Jacka Rozparovače. </span><span style="font-style: italic; font-family: georgia;">„Moore do svého díla zakomponoval i meditace nad historií lidstva či údělem jedince v dějinách a činy sériového vraha staví do kontrastu s „dobrými úmysly“ otců tehdy se rodících totalitních režimů. V jedné silné scéně, která ve filmu není, se vrah duchem přenese o sto let do budoucnosti a je zhrozen bezkrevností obyvatel sklonku 20. století: ,Nemáte duše, cítím se s vámi sám,´“</span><span style="font-family: georgia;"> argumentuje Adamovič.</span><br /><br /><span style="font-family: georgia;">Plusové body si černošské bratrské duo zaslouží za to, že nijak neskrývá hrůzy, kterých se Jack Rozparovač na svých obětech dopustil, a ani neuhýbá před sexuálními scénami zákazníků s prostitutkami, i za konec, který rozhodně nekončí šťastně. Jenže atmosferické vylíčení Londýna 19. století a depresivní „žánrovka“ by byly v pořádku v tom případě, pokud by z Mooreovy předlohy byl vedle všech vedlejších dějových linií a komplexního vylíčení vypreparován i myšlenkový přesah dotýkající se otázek duchovních a jiných (postavení žen ve společnosti, střet ženského a mužského prvku, mocenské zájmy a vládní spiknutí...). Narážky na nerozvedené motivy pak ve filmu působí rušivě, komentář k životu v ghettu moderního světa jako pouhá glosa. </span><br /><br /><span style="font-family: georgia;">Oproti předloze byla změněna i optika vyprávění, protože ve filmu sledujeme dění očima inspektora Abberlinea, jehož vidění je pokřiveno užíváním opiátů, jež navozují prorocké vize, které mu pomáhají ve vyšetřování případu. Nedíváme se tak na Londýn a londýnskou společnost pohledem samotného Jacka Rozparovače, jehož vyšinutá mysl je zneklidňující víc než všechny jeho vraždy. „Obohacení této postavy je snad největším přínosem filmové verze,“ vyjmenovává Adamovič jediný klad oproti originálu.</span><br /><br /><span style="font-style: italic; font-family: georgia;">„Samotný děj si museli přizpůsobit potřebám jiného média, takže vynechali lehce pornogra-fické pasáže a přidali happy end svého druhu,</span><span style="font-family: georgia;">" dodává Adamovič dále k rozporům mezi filmem a komiksem. Hughesovým ale slouží Abberlineova závislost na opiátech k tomu, aby inscenovali několik scén, které se ukážou být nespolehlivé (úvodní a závěrečná) a nenabízí se tak divákům útěšný a únikový konec jako u jiného filmu s Johnny Deppem, Burtonově ve výsledku lepší OSPALÉ DÍŘE. V něm také hrál vyšetřovatele používajícího k odhalení případů neobvyklé praktiky.</span><br /><br /><span style="font-family: georgia;">STRÁŽCI, které jedni považuji za nezfilmovatelné kvůli komplikované vypravěčské struktuře, rozsáhlosti a celkové potemnělosti, a druzí naopak za ideální grafický román na zfilmování, protože již ve své komiksové formě užívá výrazové prostředky jiného – filmového – média, se zatím nedočkali oficiální kinodistribuce. (Ta je prozatím stanovena na 5. března pro Českou a Slovenskou republiku.) Mohou za to jednak spory mezi studiem a režisérem, který si stojí za téměř tříhodinovou, zhusta depresivní verzí (a jak ukázal TEMNÝ RYTÍŘ, diváci jsou na něco takového připraveni), jednak mezi studii – Warner Bros. a Fox – navzájem.</span><br /><br /><span style="font-family: georgia;">Společnost Warner Bros. totiž vynaložila nemalé náklady na vznik a krátce před původně plánovanou premiérou se ozvalo studio Fox, že má práva na distribuci, a tak mu náleží všechny zisky. Foxové, kteří původně vlastnili všechna práva, je po neúspěšných pokusech o zfilmovatelný scénář předprodala společnosti Largo Entertainment, jejíž zástupce Lawrence Gordon je prodal Warner Bros. Potud v pořádku a bez problémů, jenže ve smlouvách stojí, že Foxové mají právo na distribuci, což se pochopitelně nezamlouvá Warnerům, kteří nákladný projekt zaplatili a pak by z něj neměli vidět ani korunu.</span><br /><br /><span style="font-family: georgia;">Původně se soud přiklonil na stranu Foxů, protože obě společnosti se nebyly schopny domluvit o vzájemné distribuci (padaly návrhy typu „Foxové budou STRÁŽCE distribuovat v Americe, na zbytku světa se dohodnou rovným dílem“), ale odvolání, které proběhlo 20. ledna, skončila dobře pro Warner Bros. Od té doby se znovu objevilo datum celosvětové premiéry 5. března 2009, které by mělo být dodrženo, což mj. znamená i to, že výhružky internetové fanouškovské komunity studiu Fox týkající se bojkotování jejich plánovaného komiksového hitu WOLWERINE se neuskuteční.</span><br /><br /><span style="font-family: georgia;">Fox bylo sice studio, které svými X-MENY odstartovalo novou komiksovou vlnu, když vsadili na jinak umělecky zaměřeného režiséra Bryana Singera, ale i když se „pokus“ zadařil, rozhodli se orientovat na celou rodinu a natáčet dobrodružné komiksové filmy plné pubertální zábavy a akce typu FANTASTICKÁ ČTYŘKA či X-MEN: POSLEDNÍ VZDOR. Protože se jim v roce 2008 finančně až na rodinné komedie moc nedařilo, jejich jednání tak není překvapující. Nelze mít ani Warnerům za zlé, že z obavy o ztrátu potenciálního hitu přesunuli nejnovější díl o Harry Pottrovi až na letošní rok, přestože jeho vánoční uvedení bývala již „každoroční“ tradice. </span><br /><br /><span style="font-family: georgia;">Komiks, který testuje hranice média, se pokusili zfilmovat i jiní režiséři, ale většinou narazili buď na potíže se scénářem anebo rozpočtem a představou o výsledné podobě. Ve spojitosti se STRÁŽCI se v 80. letech a 90. mluvilo o Terry Giliamovi (BRAZIL, 12 OPIC, KRAJINA PŘÍLIVU), Darrenu Aronofskému (REQUIEM ZA SEN, FONTÁNA, WRESTLER) a Paulu Greengrasovi (BOURNEŮV MÝTUS, BOURNEOVO ULTIMÁTUM, LET Č. 93). Mezi fanoušky ale panují dohady a pochyby o výsledné podobě díla, protože je pod ním jako režisér podepsán Zack Snyder, jenž debutoval zdařilou předělávkou Romerova ÚSVITU MRTVÝCH, ve kterém byl ale patrný posun od horroru k akci, a poté si renomé vydobyl millerovskou adaptací 300 – BITVA U THERMOPYL. STRÁŽCI jsou natočeni stejným způsobem jako SIN CITY – MĚSTO HŘÍCHU či 300: BITVA U THERMOPYL a SPIRIT, tj. co nejvěrněji se držet předlohy, filmová políčka točit po vzoru komiksových panelů a herce snímat před modrým a zeleným pozadím, které bude doděláno na počítači.</span><br /><br /><span style="font-family: georgia;">Až fetišistická věrnost ale není to co vystižení ducha předlohy a polemické diskuze se vedou především kolem údajně změněného závěru. Je také známé, že spousta materiálu byla vystřižena a celá vedlejší linie s klukem čtoucím si pirátský komiks se dočká vlastní filmové verze, která bude uvedena na DVD krátce před kinopremiérou STRÁŽCŮ. Nezbývá než doufat, že na rozdíl od výše jmenovaných příkladů adaptací komiksů se nebude jednat o film bez života a duše, který je hloupou manýrou a pózou, se zbytečnou „aktualizací“ v podobě vyjadřování se k současným problémům. Jedno je jisté: většina peněz víc jak stomilionového rozpočtu nešla do kapes hercům, protože byli obsazeni málo známí, ale trikařům. Z upoutávek je navíc patrné, že zmizela ona trapnost hrdinů a jejich kostýmů. </span><br /><br /><span style="font-family: georgia;">Z výše uvedeného by se mohlo zdát, že Alan Moore není spokojen ani s jednou adaptací komiksu, který by byl spojován – ať již přímo či nepřímo – s jeho jménem, ale opak je pravdou. Když byl osloven Tim Burton, aby zfilmoval Batmana, byl to zrovna Mooreův KAMEŇÁK, který držel v ruce a argumentoval studiu, že takhle chce, aby jeho film vypadal a vyzněl. (Spíše souhlasím s Kevinem Smithem – režisérem, scénáristou, hercem a geekem, který v DOGMA zanesl do zav. titulek poděkování Mooreovi -, že Burtonovi Batmani jsou sice povedenými filmy, ale je na nich patrné, že Burton komiksy nečte.)</span><br /><br /><span style="font-family: georgia;">Víceméně nepřiznaná je i inspirace u nejnavštěvovanějšího a divácky i kriticky nejlépe hodnoceného blockbusteru minulého roku TEMNÉHO RYTÍŘE, který vystihuje nejlépe myšlenku KAMEŇÁKU („Batman a Joker se navzájem potřebují, jsou svým pokřiveným zrcadlovým odrazem“) a o kterém se Moore z neověřených zdrojů vyjádřil velice pochvalně. Není se čemu divit, protože svým tématem – nošení masek jako symbolů, přepisovatelnost identit – a způsobem vyprávění – časté je užití televizních záznamů, které jsou legitimní součástí scény a nikoliv pouhým dokreslením - si bere hodně ze STRÁŽCŮ. To stvrzuje i virální kampaň a bonusy na DVD, mezi nimiž je k nalezení záznam TV zpravodajství. </span><br /><br /><span style="font-family: georgia;">Moore, který z filmů obdivuje OBČANA KANEA a ze seriálů SOUTH PARK, dává spíše přednost tomu, když si z něj někdo ve filmech či seriálech utahuje, než když jeho dílo adaptuje. Dokladem toho je i účast v SIMPSONOVÝCH a fakt, že napsal parodický krátký komiks, v němž se posmíval vizi Daredevila od Franka Millera. </span><br /></div>Marek S.http://www.blogger.com/profile/10872638310921101075noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-25086281.post-29324493252461081942009-02-20T07:01:00.000-08:002009-02-20T07:19:22.947-08:00Komiks: V JAKO VENDETA<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTU7E7pqUTqXQZrJTAEeDp5UBOOAFZwsuQNinsW433urQuyI9kNux9BTJX04QCaIQd9vhA0L4VJIBJPrHV2Pv2SUAVt2-JESLgUhYG1KdbP_IwKmCYSf8dmoM1ZTeLZNgJ3tQe/s1600-h/n28770.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 256px; height: 400px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTU7E7pqUTqXQZrJTAEeDp5UBOOAFZwsuQNinsW433urQuyI9kNux9BTJX04QCaIQd9vhA0L4VJIBJPrHV2Pv2SUAVt2-JESLgUhYG1KdbP_IwKmCYSf8dmoM1ZTeLZNgJ3tQe/s400/n28770.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5304896755677240594" border="0" /></a><span style="font-family: georgia;font-size:100%;" ><br /></span><div style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-family: georgia;font-size:100%;" ><br /><br />Maskovaný terorista „V“ bojuje proti vládě totalitní Británie budoucnosti, která má dokonalý dohled nad svými občany, jimž vymývá mozek prostřednictvím médií, a která nastolila politiku strachu a menšiny jsou likvidovány, cenzura je na denním pořádku. Jednoho večera „V“ v masce Guye Fawkse, skutečné historické osobnosti, zachrání mladou šestnáctiletou dívku Eve, která se svou špatnou finanční situaci rozhodne řešit prostitucí po zákazu vycházení a kterou napadnou „Prsťáci“, všehoschopná prodloužená ruka zákona. Eve je zavedena neznámým cizincem, o kterém ví, že rád vyhazuje do vzduchu budovy, do jeho sídla, ve kterém mu poví o své minulosti. Ten ji přitom postupně zasvěcuje do svých převratných plánů a dozvídají se o sobě i světě mnohé... Na případ vyhozené budovy jsou mezitím nasazeni detektivové, kteří jdou po „V“ jako Paroubek po překladatelkách...<br /><br /><span style="font-weight: bold;">Mooreův rukopis</span> je patrný hned na několika rovinách, od přístupu k postavám ke konstrukci fikčního světa až po četnost různých odkazů a pro komiksové médium neobvyklý způsob vyprávění. Nesetkáváme se s maskovaným hrdinou, který by zachraňoval svět a sundával kočky starým dámám ze stromů, ale s komplikovanou osobností, jejíž zrod je nám odkryt až v polovině a který ani tak hrdinou být nemusí, protože mu možná jde jen o jeho vlastní zájmy a o pomstu. Na rozdíl od STRÁŽCŮ není komiks v přístupu k postavám až přepsychologizovaný, protože za jejich masku nenahlížíme a i ty postavy, které nám předtím odkryly celou svou minulost, si v závěru masku nasadí a dají nám najevo, že jsou důležitější ideje než osobnosti.<br /><br />Nechybí vládní spiknutí vedoucí až na nejvyšší místa, jako tomu bylo v Z PEKLA, LIZE VÝJIMEČNÝCH či do jisté míry i ve STRÁŽCÍCH, a nepřívětivá vize budoucnosti po třetí světové válce, ve které se přepisují dějiny (v LIZE VÝJIMEČNÝCH chce vláda válku vyvolat, ve STRÁŽCÍCH jsou superhrdinové nasazeni do Vietnamu). Finch se uchýlí k drogám, aby tak rozšířil své omezené možnosti a mohl pocítit hrůzy minulosti, což jsou praktiky, které nejsou nepodobné těm Freda Abberlinea z Z PEKLA (Allan Quatermain v LIZE VÝJIMEČNÝCH se naopak uchyluje k drogám, aby zapomněl, a ty z něj udělají trosku)... Grafický román V JAKO VENDETA je vystaven jako kostky domina, kdy jedna má nezvratitelný efekt na druhou a všechny jsou navzájem propojeny; stejně jako se v závěru spojí všechny osudy postav do jednoho velkého celku, který znamená změnu politického režimu. Tento vypravěčský postup je dokonce obrazově znázorněn, když sledujeme/čteme o malých příbězích postav, zatímco náš hlavní „hrdina“ dává svůj velký plán do pohybu (=staví kostky pečlivě za sebou), jenže jako čtenáři ještě netušíme, v čem přesně spočívá.<br /><br /><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQlzfr4IDyVLwkCHVM9Q1XO4IeQ9HDU5ebc3vbgGSRtrT9oTtsKv55uGviITWwUb-Ctb5XqG2HFrgrwLWILCADorjiQNc8Rtb5_rLTLBpMmDR9DHGoYz57N1X91cf2sw-J9nKe/s1600-h/V+For+Vendetta+David+Lloyd+Alan+Moore.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 310px; height: 361px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQlzfr4IDyVLwkCHVM9Q1XO4IeQ9HDU5ebc3vbgGSRtrT9oTtsKv55uGviITWwUb-Ctb5XqG2HFrgrwLWILCADorjiQNc8Rtb5_rLTLBpMmDR9DHGoYz57N1X91cf2sw-J9nKe/s400/V+For+Vendetta+David+Lloyd+Alan+Moore.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5304898071982926994" border="0" /></a><br /><br /><br /></span><span style="font-family: georgia;font-size:100%;" ><span style="font-weight: bold;">Čtenář je </span>do příběhu a do vypravování <span style="font-weight: bold;">zasvěcován </span>prostřednictvím dvou různých postav, které přicházejí postupně na to, co stálo za zrodem maskovaného bojovníka za svobodu, a to mladičká dívenka Eve a vrchní policejní vyšetřovatel Eric Finch. Poté, co „V“ zachrání Eve před znásilněním, ji zavede do svého utajovaného sídla a především díky ní se dozvídáme, jak „V“ formoval pobyt ve vězení – v koncentračním táboře, když je Eve uvězněna a musí si vybrat mezi „svobodou fyzickou“ (prozradí, co po ni chtějí, neumře) a „svobodou duševní“ (zemře, ale je svobodná, protože se nebojí smrti). Eric Finch zase u jedné z obětí „V“ nalezne její deník, který prozrazuje více informací o pobytu „V“ v koncentračním výzkumném táboře a o jeho zrodu jako bojovníka proti utlačování.<br /><br />Co se týče informací, vždy jsme jako čtenáři limitováni tím, co jiným postavám – a tedy i nám – zprostředkuje obávaný terorista. Eve je vystavena věznění, fyzickému i psychickému mučení a oholení hlavy, ale ukáže se, že to vše připravil „V“, aby jí umožnil uvědomit si mříže, za kterými celý život žila. Finch má sice k dispozici deník doktorky, která popisuje zvěrstva spáchaná na vybraných jedincích – objektech výzkumu, ale některé stránky byly vytrženy samotným „V“, který chtěl, aby se Finch dozvěděl určité informace, ale nikoliv všechny.<br /><br /><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjg45RDQlqo-qwxg7wr6bs2SfsgL28ZcCDkbr8xYN9d1HfXVqmcZDJP5Bpy-ndBzbzwL_h9xSe63zGCnaMl3gIAXkS6kjx0HwrRhCY9t5M3wXes7uAVrj8QAdlAsTVkiosfoKiB/s1600-h/1907643991_5c86246597_o.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 391px; height: 309px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjg45RDQlqo-qwxg7wr6bs2SfsgL28ZcCDkbr8xYN9d1HfXVqmcZDJP5Bpy-ndBzbzwL_h9xSe63zGCnaMl3gIAXkS6kjx0HwrRhCY9t5M3wXes7uAVrj8QAdlAsTVkiosfoKiB/s400/1907643991_5c86246597_o.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5304897456713991426" border="0" /></a><br /><br /><br /></span><span style="font-family: georgia;font-size:100%;" >V JAKO VENDETA výrazně čerpá <span style="font-weight: bold;">z jiných médií či druhů umění</span>, což se projevuje na stylistické či verbální stránce: „předehra“ mezi dvěma knihami v původním vydání má komiksová políčka od sebe oddělována notami z Beethovenovy Páté; „V“, který si potrpí na přehnaně divadelní výstupy, je umísťován do prostředí odpovídajícímu divadelnímu jevišti; celá jedna kapitola je nazvána „Video“ a nepřekvapuje, že se v komiksu hojně užívá prostředku zvaného juxtapozice, tedy kladení protichůdných prvků proti sobě; „V“ má velkou zásobu knih a velice rád z nich cituje, především ze Shakespeara, a tak se nelze divit celkové upovídanosti.<br /><br />Tato upovídanost je ale ve výsledku trochu na škodu, protože se zde Moore dopouští ryze začátečnických školáckých chyb, kdy nám jedna postava, i když emociálně rozrušená, odvypráví celý svůj život až do stávajícího bodu. Působí to nevěrohodně a prvoplánově. Můžeme sice namítnout, že se díky tomu dostaneme oné postavě – ve výše zmiňovaném případu Eve – více pod kůži, ale v románu o idejích, které – na rozdíl od masa – přežívají, to vnímám jako zápor. I neustálé vršení odkazů na různá díla vede tak akorát k vzteku, čehož si je komiks patrně vědom, protože Eve v jeden moment řve ve vypjaté chvíli na „V“, aby už těch všelijakých narážek nechal a řekl jí všechno na rovinu, odkryl jí svůj plán.<br /><br />V JAKO VENDETA je dílo více literární než komiksové, a tak se může stát pádným argumentem proti výtkám, že komiksy nejsou tak hodnotné jako knihy. Ve výsledku je ale komiks více verbální než vizuální a upřednostňuje sílu slov před obrazy (což je v rozporu s ideou o symbolech a znacích). Jako hlavní vliv na výslednou podobu uvádí Moore následující: „Orwell. Huxley. Thomas Disch. SOUDCE DREDD. Harlana Ellisona „REPENT, HARLEQUIN!“ SAID THE TICKTOCKMAN, CATMAN a THE POWELER IN THE CITY AT THE EDGE OF THE WORLD od stejného autora. Vincenta Price OHAVNÝ DR. PHIBES a KRVAVÉ DIVADLO. David Bowie. STÍN. NIGHT RAVEN. BATMAN. FAHRENHEIT 451. Sci-fi texty školy Nového světa. Obraz Maxe Ernsta „EVROPA PO DEŠTI“. Thomas Pynchon. Atmosféra britských válečných filmů ze II. světové. PRISONER. Robin Hood. Dick Turpin.“14)<br /><br />Kniha tak není na jedno přečtení, protože již odhalování toho, kde všude je ukryt symbol ústřední postavy, zabere čas. „V“ byl vězněn v pokoji číslo 5 (římsky „V“), jeho oblíbená skladba je Beethovenova Pátá symfonie, oblíbený citát „Vi Veri Veniversum Vivus Vici“, oblíbená kniha V Thomase Pynchona, oblíbená historická postava Guy Fawkes, který chtěl vyhodit do povětří Parlament 5. listopadu... a tak by se dalo pokračovat do nekonečna.<br /><br />Ze současného úhlu pohledu může zastarale působit i Lloydova <span style="font-weight: bold;">kresba</span>, která je vyvedena v záměrně (u)tlumených barvách. Přidává to sice na atmosféře totalitní společnosti, v níž nikdo nemůže vystoupit ze své všední „nudné“ existence, ale pro čtenáře je velice obtížně orientovat se mezi všemi postavami, kterých není zrovna málo, když vynikne akorát „V“. Kresba je tak úslužná textu, experimentuje se pouze s tvarem bublin (jsou-li postavy rozzlobeny, rozrušeny či ne zcela při sobě, mají bubliny zubatý, nepříjemný tvar) a ve výjimečných případech i s barevností, nejvíce v hospodských scénách či při předčítání deníku anebo nalezeného textu ve vězení, aby se tak odlišily představy/vzpomínky od skutečnosti.<br /><br /><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyyFA824hAKSbrDVbWBSAJb1t11W37_M63t7PXPatTb9C_ZICC6rEaMYX-3WaQZaeFw9aN3gahA92R3JPZbXmWIR_8VwZJVRvbDE7yalu9fSewZDXhOHvhtW_KGTs6-9hGQk2J/s1600-h/V_for_Vendetta___Final_Tattoo_by_icoon.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 300px; height: 353px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyyFA824hAKSbrDVbWBSAJb1t11W37_M63t7PXPatTb9C_ZICC6rEaMYX-3WaQZaeFw9aN3gahA92R3JPZbXmWIR_8VwZJVRvbDE7yalu9fSewZDXhOHvhtW_KGTs6-9hGQk2J/s400/V_for_Vendetta___Final_Tattoo_by_icoon.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5304896913670812354" border="0" /></a><br /></span><span style="font-family: georgia;font-size:100%;" ><br /><br />Nadčasové je ale <span style="font-weight: bold;">myšlenkové pozadí </span>samotného díla, o kterém Moore prohlásil, že vypovídá o „fašismu, anarchii a Anglii“ a nijak se netají tím, že V JAKO VENDETA byla přímou reakcí na vládnutí Margaret Thatcherové. Tato tři témata prostupují celým komiksem, každému je ale speciálně věnována celá jedna kapitola, která se těmito otázkami zabývá víc než jiné. Fašismus je prozkoumán v 9. kapitole, ve které vyšetřovatel Finch za pomocí drog zakusí hrůzy tábora, kde byl „V“ vězněn. Nejvíce monologů, dialogů a obrazů věnuje 8. kapitola anarchii, protože „V“ dá volnost lidem do té doby neustále monitorovaným. 10. kapitola v samotném závěru pak nejzřetelněji nastiňuje Mooreovy obavy, co by se mohlo stát, kdyby konzervativní strana Margaret Thatcherové volby nevyhrála.<br /><br /></span><span style="font-family: georgia;font-size:100%;" >Nejzásadnějším tématem, které činí knihu nadčasovou a nesmrtelnou, nejsou ale otázky týkající se politických machinací, kontrolování médií, sledování občanů pro vyšší zájmy, cenzury, netolerance vůči menšinám..., ale otázka svobody jedince. V JAKO VENDETA není jednoduché čtivo, ve kterém by byl čtenář postaven na jednu strany barikády, ale musí se sám rozhodnout, vystoupit ze stáda, a utvořit si názor, kým vůbec onen „V“ byl. Právě proto, že o něm máme tolik málo informací a otázka, kdo vůbec se za onou maskou skrývá, je všudypřítomná v celé knize, je jen na nás, jestli ho budeme považovat za muže brojícího proti nepráví, či pomateného šílence prahnoucího po pomstě.<br /><br /><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiT7asOkEe-LnB1PPAK3YcejYCOPqy_dT2-Pbl-l3p0tndfdMmjKjWLYNe6zVc0vRSDG9yPR2CJhdeb5zNttTUFgQLa1znR3Men4ke6VGiWLMke5iTR30wd6czshAzSwX4XyviX/s1600-h/tbc.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 278px; height: 400px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiT7asOkEe-LnB1PPAK3YcejYCOPqy_dT2-Pbl-l3p0tndfdMmjKjWLYNe6zVc0vRSDG9yPR2CJhdeb5zNttTUFgQLa1znR3Men4ke6VGiWLMke5iTR30wd6czshAzSwX4XyviX/s400/tbc.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5304897755003117378" border="0" /></a><br /></span><span style="font-size:100%;"><br /><br /><span style="font-family: georgia;">V JAKO VENDETA byla u Warrioru rozdělena do tří knih a poslední se již svého vydání nedočkala, protože r. 1985 bylo vydavatelství zavřeno, přestože se série dočkala veliké čtenářské oblíbenosti i kritického uznání. (Únorové číslo Comics Journal zařadilo V JAKO VENDETU na 83. místo v seznamu „100 nejlepších anglických komiksů století“.) Moorea a Lloyda (kreslíře) oslovila spousta jiných vydavatelství, ale oni se rozhodli umělecky znovu spojit až r. 1988 pro DC Comics, které znovu vydaly postupně všech deset dílů, tentokráte ale v barvě, a poté souborně. Dystopickou vizi budoucnosti Velké Británie, jejíž fašistické zřízení chce zničit terorista „V“, Lloyd již od začátku plánoval v barvách, ale u Warrioru na ně nebylo dostatek financí.</span><br /><br /><span style="font-family: georgia;">V JAKO VENDETA, oceněná dvakrát Eagle Award, vyšla i u nás ve výborném překladu Podaného a Janiše, kteří si bez zaváhání poradili s literárností dialogů, odkazy, četností slov na „V“ a dalšími záludnostmi, které originální verze skýtala.</span><br /></span></div>Marek S.http://www.blogger.com/profile/10872638310921101075noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-25086281.post-28857400496313808062009-02-20T06:35:00.000-08:002009-02-20T07:22:56.664-08:00Komiks: WATCHMEN – STRÁŽCI<span style=";font-family:georgia;font-size:100%;" ><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjTinUOjxZTLqB2Bdkiqld6NRumGVoBwpj0iGgySZUbcKxKV0TH0DLjM6WS6W37DwbRpSybJoCA-uzv3VDLxygeee0rPuowTRx76l1IvVGhnF3Q6TwVKhm3_eEZDMdbyZEMD9vV/s1600-h/watchmen-cover.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 258px; height: 400px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjTinUOjxZTLqB2Bdkiqld6NRumGVoBwpj0iGgySZUbcKxKV0TH0DLjM6WS6W37DwbRpSybJoCA-uzv3VDLxygeee0rPuowTRx76l1IvVGhnF3Q6TwVKhm3_eEZDMdbyZEMD9vV/s400/watchmen-cover.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5304890681178482434" border="0" /></a>
<br /></span><meta equiv="Content-Type" content="text/html; charset=utf-8"><meta name="ProgId" content="Word.Document"><meta name="Generator" content="Microsoft Word 10"><meta name="Originator" content="Microsoft Word 10"><div style="text-align: justify;"><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"><link rel="File-List" href="file:///C:%5CDOCUME%7E1%5CUzivatel%5CLOCALS%7E1%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml"><link rel="Edit-Time-Data" href="file:///C:%5CDOCUME%7E1%5CUzivatel%5CLOCALS%7E1%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_editdata.mso"><meta equiv="Content-Type" content="text/html; charset=utf-8"><meta name="ProgId" content="Word.Document"><meta name="Generator" content="Microsoft Word 10"><meta name="Originator" content="Microsoft Word 10"><link rel="File-List" href="file:///C:%5CDOCUME%7E1%5CUzivatel%5CLOCALS%7E1%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml"><link rel="Edit-Time-Data" href="file:///C:%5CDOCUME%7E1%5CUzivatel%5CLOCALS%7E1%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_editdata.mso"><!--[if !mso]> <style> v\:* {behavior:url(#default#VML);} o\:* {behavior:url(#default#VML);} w\:* {behavior:url(#default#VML);} .shape {behavior:url(#default#VML);} </style> <![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml> <w:worddocument> <w:view>Normal</w:View> <w:zoom>0</w:Zoom> <w:hyphenationzone>21</w:HyphenationZone> <w:compatibility> <w:breakwrappedtables/> <w:snaptogridincell/> <w:wraptextwithpunct/> <w:useasianbreakrules/> </w:Compatibility> <w:browserlevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel> </w:WordDocument> </xml><![endif]--><style> <!-- /* Style Definitions */ p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal {mso-style-parent:""; margin:0cm; margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:12.0pt; font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";} h1 {mso-margin-top-alt:auto; margin-right:0cm; mso-margin-bottom-alt:auto; margin-left:0cm; mso-pagination:widow-orphan; mso-outline-level:1; font-size:24.0pt; font-family:"Times New Roman";} p.MsoBodyTextIndent, li.MsoBodyTextIndent, div.MsoBodyTextIndent {margin:0cm; margin-bottom:.0001pt; text-align:justify; text-indent:35.4pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:12.0pt; font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";} a:link, span.MsoHyperlink {color:blue; text-decoration:underline; text-underline:single;} a:visited, span.MsoHyperlinkFollowed {color:purple; text-decoration:underline; text-underline:single;} @page Section1 {size:612.0pt 792.0pt; margin:70.85pt 70.85pt 70.85pt 70.85pt; mso-header-margin:35.4pt; mso-footer-margin:35.4pt; mso-paper-source:0;} div.Section1 {page:Section1;} --> </style><!--[if gte mso 10]> <style> /* Style Definitions */ table.MsoNormalTable {mso-style-name:"Normální tabulka"; mso-tstyle-rowband-size:0; mso-tstyle-colband-size:0; mso-style-noshow:yes; mso-style-parent:""; mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt; mso-para-margin:0cm; mso-para-margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:10.0pt; font-family:"Times New Roman";} </style> <![endif]--> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><b style="">
<br /></b></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><b style="">
<br /></b></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><b style="">Příběh</b> začínající vraždou Edwarda Blakea, známého jako „Komik“, jediného vládou sponzorovaného bojovníka se zločinem, byl původně plánován jako jednoduché vypravování se záhadou (vraždou) a s postavami komiksového vydavatelství Charlton Comic. Moore a Gibbons se ale chopili příležitosti otestovat hranice komiksového média jako takového a protože byla nejdříve vymyšlena polovina příběhu, dával se větší prostor postavám, jejich drobnokresbě i vykreslení společenské, kulturní a politické atmosféry před rozvíjením zápletky. Ta se točí se kolem vyšetřování vraždy bývalým superhrdinou Rorschachem, který v tom vidí velké spiknutí, a tak kontaktuje své bývalé kolegy.
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">STRÁŽCI po svém vydání změnily to, jak bylo na komiks nahlíženo, jak byl vnímán a přijímán čtenáři, kritiky a lidmi na nich pracujících, protože – již svým rozsahem a komplikovanou formální stránkou - se nejednalo o dílo na jedno přečtení. Zabití je pouhým McGuffinem, který je podstatný pro postavy románu, ale nikoliv už pro čtenáře. Příběh vyprávěný prostřednictvím deníkových zápisků Rorschecha obsahuje vždy na konci každého dílu i textové výňatky z archivní složky o historii, vzniku a schopnostech superhrdinů, komiks v komiksu (černý chlapec u novinového stánku čtoucí si pirátský komiks) a flashbacky, flashforwardy, nespolehlivého vypravěče apod. Ze stylistického hlediska je pozoruhodná symetrie, s jakou jsou Davidem Gibbonsem nakresleni: 5. kapitola s názvem „Fearful symmetry“ po vzoru básní Williama Blakea obsahuje strany, které jsou zrcadlovým odrazem jiných. Barevné ladění se mění dle toho, v jaké době se zrovna nacházíme.</span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjIx2Km6OQu9O19OFV07ost65TeHN-Uk24U7UgtB6GIPi5Kfxy4oyejNSQ-HP_YgFYPvXQO_e4L5xwrSLJlOMuVefZZ0HyT8y3v3NMCuIoMsLmG36UpeXwF6_Fk0qCA_2M6QzHO/s1600-h/watchmen-casting.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 400px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjIx2Km6OQu9O19OFV07ost65TeHN-Uk24U7UgtB6GIPi5Kfxy4oyejNSQ-HP_YgFYPvXQO_e4L5xwrSLJlOMuVefZZ0HyT8y3v3NMCuIoMsLmG36UpeXwF6_Fk0qCA_2M6QzHO/s400/watchmen-casting.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5304892616794416386" border="0" /></a></span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><b style="">
<br /></b></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><b style="">
<br /></b></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><b style="">
<br /></b></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><b style="">Proces vyprávění</b>, velice důmyslný a důsledný, je velice komplikovaný a udržuje čtenáře neustále v pozoru: čteme Rorschachův deník, v němž jsou zápisky o jeho vyšetřování smrti Komika, ale tak, jak byl publikován místními novinami, do kterých ho zaslal. To díky němu se dozvídáme o celém komplotu, přestože nám měl zůstat utajen (Rorschach byl pro vyšší cíle zavražděn Dr. Manhattenem, oba si uvědomovali nutnost tohoto činu). To, co mělo původně zůstat utajeno, je nám nakonec odhaleno, čímž komiks dostává na osobní i společenské rovině. </span><span style="font-size:100%;"> </span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p></o:p>
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">Otázkou je, nakolik jsou zápisy z Rorschachova deníku spolehlivé, když víme, že Rorschach byl psychicky vážně nemocný (trpěl schizofrenií). Z úst ostatních postav je neustále zpochybňován jeho zdravotní stav a spolehlivost, zároveň se jedná o jediného maskovaného hrdinu, který svou masku nesundal a pokračoval dál. Z vyšetřování psychiatrem po vzatí do vazby zjišťujeme, že se jedná o jedince neschopného se začlenit do společnosti (je ošklivý, a tak se straní lidí), protože trpí nízkým sebevědomím (jeho vzhled v kombinaci s odloučeností od lidí), oidipovským komplexem (matku – prostitutku – přistihne při souloži a chce jí „pomoct“, protože si myslí, že je jí ubližováno) a násilnými sklony (jednomu staršímu klukovi, který se posmíval jeho matce a jeho vzhledu, vypíchnul oči).<o:p></o:p></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /><o:p></o:p></span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p></o:p>Přesto je nám celé vyšetřování podávané jeho optikou, skrze jeho pohled na věc a skrze jeho zápisky. Ztotožňujeme se tak jako čtenáři se šílencem, čímž jsme zároveň upozorňováni na to, že bychom si měli vytvořit určitý odstup a nevpíjet se jednoduše do vyprávění, sžít se s postavami. A protože je komiks jako médium vizuální, i ona nespolehlivost je vyjádřena za pomoci obrazu(ů): Rorschach nosí na svém obličeji masku, která vypadá přesně jako malby z Rorschachova psychologického testu a jejich umístění na obličeji i tvar a velikost se mění dle toho, co se děje v okolí. Ony „kaňky“ jsou odrazem světa, jeho zvráceně pokřiveným zrcadlem, ale nikoliv oknem do duše postavy.</span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p>
<br /></o:p></span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">Dostáváme se k tomu, že vypravěčem musí být někdo jiný, kdo nám může odhalit vzpomínky postav či to, co se stalo s deníkem poté, co Dr. Manhattan Rorschacha „pro dobrou věc“ zabil. Někdo, komu můžeme přisoudit pozici vševědoucího vypravěče, který zná všechna fakta i pohnutky postav, někdo, kdo nebyl sice u všeho, ale je s tím seznámen. Vševědoucím vypravěčem tak je Dr. Manhattan, nezničitelný superhrdina s nadpřirozenými schopnostmi jako teleportace, telepatie či schopnost předvídat budoucnost, zachránit či zničit lidstvo, ale nemoci daný osud ovlivnit (věděl o atentátu na Kennedyho, ale nic s tím nemohl udělat, protože pro něj je „budoucnost současností“).
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">Komiks v komiksu Tales of the Black Freighter je takovým malým bonusem, protože dostaneme dva komiksy za cenu jednoho, ale má i svou formální funkci – jeho příběh odráží skutečnou houstnoucí atmosféru a pozorný čtenář jistě zaznamená, že jednotlivé „rekvizity“ z něj se objevují i v hlavním vyprávění. (Nejčastěji je zmiňována reklama na zadní straně komiksu, na které stojí „Dám vám těla přesahující vaše nejdivočejší představy,“ což nabude na významu až v poslední kapitole.)
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">Zároveň se tím burcuje k větší uvědomělosti, protože si pravidelně u stánku čte komiks mladý černý kluk, jenž nevnímá nic jiného a jenž na to také doplatí. Je to sice velice drzý přístup k fanouškům především vizuálního a až následně verbálního umění, ale rozhodně potřebný a nikoliv samoúčelný, plnící pouhou výplňovou funkci. Komiks v komiksu je pirátským dobrodružstvím o muži, který při plavbě na lodi na moři natrefil na pirátskou loď, a tak spěchá varovat svou rodinu a přátele do svého rodiště.
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">Velice zajímavě jsou distribuovány informace, především prostřednictvím novin, které si v druhém plánu čtou některé okolo postávající postavy. Takto se dozvídáme např. o změnách týkajících se hrozící války, která je na spadnutí, a atmosféru dokreslují i jednotlivá televizní zpravodajství. Vůči médiím a především obrazům, které zprostředkovávají, je ale vyslovena nedůvěra ústy bývalého superhrdiny Zlatého věku Adriana. Ten se v X. kapitole staromilsky pohoršuje nad tím, že prezentované mediální obrazy jsou předzvěstí apokalypsy, které je nepřehlédnutelné, pokud se čtená/divák bude více soustřeďovat na podtext. Svou tezi dokazuje na příkladu reklamy na sladkosti (konkrétně zmrzlinu), která obsahuje sexuální podtext, a pohoršuje se nad obrazem naolejovaného svalnatého muže se samopalem následovaným pastelovými medvídky a srdíčky k Valentýnu.</span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">Nebyl by to Moore, aby své dílo nepřeplnil <b style="">odkazy</b> na literaturu, filmy, hudbu a jiná umění – jen při vyjmenovávání všech narážek z první kapitoly by zabralo polovinu této seminární práce. Každá kapitola je nazvána nejen podle toho, co se v různých rovinách projevuje na příběhu, ale i dle</span><span style="font-size:100%;"> </span><span style="font-size:100%;">skutečně existujících věcí, např.: VI. kapitola „The Abyss Gazes Also“ cituje Nietzscheho, VII. „A Brother to Dragons“ pochází z Joba, kapitoly 30, verše 29.30, IX. „The Darkness of Mere Being“ upomíná na C.G. Junga atd. Každá kapitola je také zakončena vhodným citátem, který většinou pochází od toho, podle jehož díla je celá kapitola nazvaná, např.: V. kapitola „Fearfull Symmetry“ je zakončena výrokem z „The Tyger“ Williama Blakea, XI. „At Midnight All the Ages“ zase písní „Desolation Row“ Boba Dylana. Výše zmíněné (ale i ty nezmíněné) umožňují čtení komiksu jinou optikou.</span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">Archivní složky o historii, portréty postav a rozhovory s nimi či příkazy z vyšších míst nerozšiřují jenom pozadí fikčního komiksového světa, ale zároveň slouží jako komentář k historii skutečné. Setkáváme se zde především s reflexí proměny superhrdinského komiksu napříč jednotlivými dekádami, což zapříčinila politická, ekonomická a sociální situace. Nejzřejmější jsou narážky na nechvalně známou knihu SEDUCTION OF THE INNOCENT Fredericka Werthama, kvůli které dokonce zasedal kongres a kvůli které vzniklo CCA (Comics Code Authority), cenzurní orgán. Její vydání bylo totiž velkou ránou pro svět komiksu, protože v ní stálo, že jsou to právě ilustrované příběhy, které mohou za nemoci a kriminalitu mladistvých: vždyť všechny děti čtoucí komiksy zůstávají doma, nehýbou se a onemocní, v pasťácích čtou všechny děti komiksy...</span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgYs3R5n6o_Ij3SLOSAxJj45e59fG4ZWRznOcTDWUcHo89leiZYvgnICC4cJ_KW-ORxqfdpZD-myIDVhmTuFp0cyzqTED0l6NnZamhedoiZYBy-hqLBCwa8PR0kML_CJY8X2uwf/s1600-h/watchmen5-21.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 318px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgYs3R5n6o_Ij3SLOSAxJj45e59fG4ZWRznOcTDWUcHo89leiZYvgnICC4cJ_KW-ORxqfdpZD-myIDVhmTuFp0cyzqTED0l6NnZamhedoiZYBy-hqLBCwa8PR0kML_CJY8X2uwf/s400/watchmen5-21.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5304893420635351282" border="0" /></a></span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">Gibbonsova kresba je s odstupem hodnocena jako průměrná, poplatná době vzniku (obdobně je tomu u V JAKO VENDETA), ale při bližším prozkoumání nelze s tímto hodnotícím stanoviskem souhlasit. V. kapitola s názvem „Fearful Symmetry“ je zakončena citací z básně Williama Blakea a celý díl odpovídá jeho textům i <b style="">styl</b>isticky, protože je narušen soudržný fikční svět na úkor stylu, který se projevuje zrcadlením: 1. strana je odrazem 28., 2. str. je odrazem 27., každá stránka je odrazem obalu a obsahu, zrcadlo pak nacházíme na straně 14. a 15. Nejenom strany a políčka, ale i věci v nich nakreslené jsou symetrické: logo RunnRunnera, podpis Rorschacha, album Grateful Dead s názvem „Aoxomoxoa“, Blakeova sebevražedná složka č. „8001108“ či Rorschachova maska, která se téměř po celou kapitolu nemění.
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">Zatímco KAMEŇÁK oněch 50 stran nepřesahoval a Mooreovi se nepodařilo, aby byly <b style="">postavy</b> více jako lidé, ve STRÁŽCÍCH se ze svých chyb poučil: editor DC Comics Dick Giordano plánoval použít postavy z CRISIS ON INFINITE EARTHS z vydavatelství Charlton Comic, které DC koupilo. Kde neměli práva, tam jednoduše postavu upravili k obrazu svému, ale tak, aby byl poznat její předobraz. Superhrdinové, pod jejichž masky se nahlíží a zamýšlí se nad přepisováním identity při jejich nasazení, jsou více lidé než tupý, pudy poháněný dav. Superhrdinové jsou zde především chybující a pochybná individua, která jsou paranoidní (Rorschach), ventilují si své sklony k násilí na zločincích (Komik) a selhávají v posteli (Sůva).
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">Z Komika, který byl u Charltonu starou pacifistickou postavou, Moore s Gibbonsem udělali psychopatického násilníka, který nemůže žít bez páchání bolesti druhým, svou komiksovou identitu zneužívá pouze k mlácení chycených zločinců a znásilňování superhrdinek. Jeho kostým je jak křížencem mezi tím Dr. Dooma a Kapitána, tak i „patriotickým symbolem“ jako u organizací typu SHIELD, UNCLE SAM apod. Ozymandias má stejnou barvu kostýmu (žlutá a růžová) jako Peter Cannon – Thunderbolt, oba také svou mysl a tělo zdokonalili na Dálném východě.</span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">U ostatních postav postačí vycházet z jejich kostýmu, který prozradí, o jakého hrdinu z Charltonu původně šlo: Walter Kovacs alias Rorschach sdílí svou přezdívku s Dr. Hermannem Rorschachem, vynálezcem psychologického testu, a byl stvořen na motivy hrdiny Questiona, s kterým má společnou násilnou povahu. Rorschach trpí schizofrenií – rozdvojením osobnosti, což je typické pro Batmana, ale na rozdíl od okřídleného netopýra nenosí masku, ale jeho tvář je jeho maska. (Samozřejmě je diskutabilní, nakolik „maska“ zhýralého miliardáře u Bruce Waynea je pózou, která má zakrýt jeho skutečnou identitu– Batmana).</span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span><span style="font-size:100%;"> </span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">Hollis Mason - a.k.a. Sůva - nosí kostým jako Batman, má jeskyni a vybavení jako Batman, bojuje po nocích jako Batman, zdědil po otci velké peníze a svou identitu superhrdiny předává z generaci na generaci jako Batman, ale... není to Batman. Je totiž reprezentantem „Zlatého věku hrdinů“</span><span style="font-size:100%;"> </span><span style="font-size:100%;">a je kombinací Blue Beetlea, frustrovaného policisty se svou verzí spravedlnosti, Green Lanterna (viz objekt na římse) a Gladiátora, jenž byl inspirací pro Schusterova a Siegelova Supermana. Protože je poctou hrdinům tzv. Zlatého věku, nesmí chybět čtyřnohý přítel – pes Phantom, upomínající na Bathounda, Krypta a jim podobné.
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">Dr. Manhattan, nejsilnější ze všech, je někde mezi Supermanem a Hulkem. Jako Hulk vznikl, protože byl původně vědec, kterému se stala nešťastná nehoda a on se změnil, musel bojovat s osamělostí, jako Superman je nezničitelný, odejde/odletí, aby objevil svůj původ a vybuduje si vlastní Pevnost samoty. Zasvěceným čtenářům jistě neuniknou narážky, konkrétně Osterman/Dr. Manhattan spolu se svou přítelkyní Lourie (jméno podobné Supermanově lásce Louise) bydlí v armádním centru, které svou podobou vypadá jako „S“,</span><span style="font-size:100%;"> </span><span style="font-size:100%;">a Wally Weaver je ironicky označen ve III. kapitole jako „parťák Dr. Manhattana“, obdobně jako jím byl fotograf Jimmy Olsen.
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">Tým Minutemen se nijak neliší od jiných, např. JUSTICE SOCIETY, AVENGERS či SHIELDU, a dokonce je zachována tradice vydavatelství Marvel, že hrdinové mezi sebou bojují.</span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiYVufUrLKECIYX2D7G2zvlXkXBAaLOx_-ASWCl5sQLmD4gjgaX9u9hurP4Uq1Juf2jraI3NTYHGt2P7h1NljpgYDyTY9fUdRnADR5abDSRTcSDk58Bzlm9JanvOXHesq1DCtq9/s1600-h/watchmen_03.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 313px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiYVufUrLKECIYX2D7G2zvlXkXBAaLOx_-ASWCl5sQLmD4gjgaX9u9hurP4Uq1Juf2jraI3NTYHGt2P7h1NljpgYDyTY9fUdRnADR5abDSRTcSDk58Bzlm9JanvOXHesq1DCtq9/s400/watchmen_03.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5304892908320329522" border="0" /></a></span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">STRÁŽCI jsou ale i <b style="">politickým vyjádřením</b>, ve kterém Moore nikterak neskrývá svůj liberální postoj a ze svých až paranoidních obav ohledně vládnutí nekompetentní osoby (například herce) si dělá otevřeně legraci. V poslední kapitole téměř na konci se totiž šéfredaktor časopisu zmiňuje o tom, že se herec Robert Redford vyjádřil pozitivně ke své možné prezidentské kandidatuře na rok 1988, ale na titulku se to nehodí, protože nikoho nezajímají absurdity a nikdo není zvědavý na kovboje v Bílém domě. Inu, po Ronaldu Reaganovi, jehož jméno má stejné iniciály jako to Roberta Redforda, to nikoho ani nepřekvapí...
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span><span style="font-size:100%;"> </span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">Pokládá si otázky typu: Co by se stalo, kdyby se Nixonovi podařilo utajit aféru Watergate? Co kdyby Amerika neprohrála válku ve Vietnamu, protože jako ozbrojené síly byli nasazeni superhrdinové? Co kdyby studená válka stále ještě „probíhala“ a hrozba z atomového zbrojení byla aktuální? Co kdyby napjaté vztahy mezi Amerikou-Ruskem-Afghanistánem byly udržovány pomocí supermanovské postavy s nukleárními schopnostmi? A především, co kdyby všechny výše jmenované, uměle udržované „jistoty“ šly do háje?
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">Obraz z konce 11. a začátku 12. kapitoly, kdy je Manhattan jakožto symbol moci a požitků napaden mimozemskou obludou, nabyl po teroristických útocích 11. září 2001 na novém významu a dá se tak psát o předjímání budoucnosti. Paradoxem je, že se dále v komiksu dozvíme o nutnosti tohoto útoku, při kterém zemřelo na půl milionu lidí, protože dopomohl k udržení míru a vyhnutí se třetí světové válce; o jeho naplánování vedoucími místy, které vykonáním pověřili superhrdinu Zlatého věku, ani nemluvě.
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">Mimozemské monstrum zase vypadá jako Cthulhu, kterého i s charakteristickými chapadly stvořil horrorový a fantasy spisovatel H. P. Lovercraft, a náboženská symbolika apokalypsy – zvěstování konce světa – je přítomna v podobě božského zjevení – Dr. Manhattana, který kráčí po vodě jako Ježíš.
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span><span style="font-size:100%;"> </span><span style="font-size:100%;"> </span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">Přestože je morálně problematické přijmout myšlenku zabití mnoha pro zachránění zbytku celého světa, nelze pominout, kdo v centru obchodního dění New Yorku umírá. Jsou to ti, kteří se o druhé a ani o situaci nijak nezajímali, člověku v nouzi nepomohli, protože se jich to netýkalo. Stánkař, který se začal živit touto profesí, aby se poznal s více lidmi a navázal s nimi kontakt, ale ani neví, jak se černý kluk čtoucí pirátská dobdrodružství jmenuje; černý kluk čtoucí si pirátská dobrodružství, kterého vůbec nezajímá okolní svět, jemuž hrozí třetí světová válka; žena prosící o pomoc, protože ji její (bývalý) přítel mlátí; přihlížející, kteří onoho přítele nezastaví... Ti všichni si za svou nečinnost zasloužili zemřít.</span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">
<br /></span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;">Souborně vydané romány do příchodu STRÁŽCŮ byly sice tištěny na kvalitnější papír a reprodukce barev byla věrnější, ale cena (výrazně vyšší než u klasických sešitů) neodpovídala jejich mnohdy krátkému povídkovému rozsahu čítajícímu maximálně 50 stran. I věrní fanoušci si odmítali kupovat předražená vydání, což právě se svými 416 stranami změnili a přilákali i čtenáře úplně nové.</span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><h1 style="text-align: justify;font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><o:p></o:p></span><meta equiv="Content-Type" content="text/html; charset=utf-8"><meta name="ProgId" content="Word.Document"><meta name="Generator" content="Microsoft Word 10"><meta name="Originator" content="Microsoft Word 10"><link rel="File-List" href="file:///C:%5CDOCUME%7E1%5CUzivatel%5CLOCALS%7E1%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml"><!--[if gte mso 9]><xml> <w:worddocument> <w:view>Normal</w:View> <w:zoom>0</w:Zoom> <w:hyphenationzone>21</w:HyphenationZone> <w:compatibility> <w:breakwrappedtables/> <w:snaptogridincell/> <w:wraptextwithpunct/> <w:useasianbreakrules/> </w:Compatibility> <w:browserlevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel> </w:WordDocument> </xml><![endif]--><style> <!-- /* Style Definitions */ p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal {mso-style-parent:""; margin:0cm; margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:12.0pt; font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";} h1 {mso-margin-top-alt:auto; margin-right:0cm; mso-margin-bottom-alt:auto; margin-left:0cm; mso-pagination:widow-orphan; mso-outline-level:1; font-size:24.0pt; font-family:"Times New Roman";} @page Section1 {size:612.0pt 792.0pt; margin:70.85pt 70.85pt 70.85pt 70.85pt; mso-header-margin:35.4pt; mso-footer-margin:35.4pt; mso-paper-source:0;} div.Section1 {page:Section1;} --> </style><!--[if gte mso 10]> <style> /* Style Definitions */ table.MsoNormalTable {mso-style-name:"Normální tabulka"; mso-tstyle-rowband-size:0; mso-tstyle-colband-size:0; mso-style-noshow:yes; mso-style-parent:""; mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt; mso-para-margin:0cm; mso-para-margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:10.0pt; font-family:"Times New Roman";} </style> <![endif]--> </h1><h1 face="georgia" style="text-align: justify;"><meta equiv="Content-Type" content="text/html; charset=utf-8"><meta name="ProgId" content="Word.Document"><meta name="Generator" content="Microsoft Word 10"><meta name="Originator" content="Microsoft Word 10"><link rel="File-List" href="file:///C:%5CDOCUME%7E1%5CUzivatel%5CLOCALS%7E1%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml"><!--[if gte mso 9]><xml> <w:worddocument> <w:view>Normal</w:View> <w:zoom>0</w:Zoom> <w:hyphenationzone>21</w:HyphenationZone> <w:compatibility> <w:breakwrappedtables/> <w:snaptogridincell/> <w:wraptextwithpunct/> <w:useasianbreakrules/> </w:Compatibility> <w:browserlevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel> </w:WordDocument> </xml><![endif]--><style> <!-- /* Style Definitions */ p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal {mso-style-parent:""; margin:0cm; margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:12.0pt; font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";} @page Section1 {size:612.0pt 792.0pt; margin:70.85pt 70.85pt 70.85pt 70.85pt; mso-header-margin:35.4pt; mso-footer-margin:35.4pt; mso-paper-source:0;} div.Section1 {page:Section1;} --> </style><!--[if gte mso 10]> <style> /* Style Definitions */ table.MsoNormalTable {mso-style-name:"Normální tabulka"; mso-tstyle-rowband-size:0; mso-tstyle-colband-size:0; mso-style-noshow:yes; mso-style-parent:""; mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt; mso-para-margin:0cm; mso-para-margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:10.0pt; font-family:"Times New Roman";} </style> <![endif]--><span style="font-size: 12pt; font-family: "Times New Roman"; font-weight: normal;">STRÁŽCI zůstávají jediným komiksem, kterému byla udělena literární cena Hugo a který se umístil v hlasování časopisu Time v žebříčku „100 nejlepších amerických románů od r. 1923-2005“. Díky němu bývá Moore označován jako nejlepší komiksový scénárista a jeho opus magnum jako „to nejlepší, co kdy kdo napsal“ (Richard Klíčník, Komiks! Co zajímavého přinesl rok 2005, Aktualne.cz). České vydání je co do barevné reprodukce kvalitnější než zahraniční a český překlad z pera Viktora Janiše se vzhledem k obtížnosti, těžko přeložitelným slovům bez českého ekvivalentu a spoustě narážek vyvedl na výbornou. Rok 2005 byl vůbec jeho rokem v České republice, protože kromě STRÁŽCŮ v prvotřídních překladech a pečlivých vydání mu vyšel i SMAX a V JAKO VENDETA. </span></h1><div style="text-align: justify;"> <span style="font-size:100%;">
<br />
<br />
<br />
<br /></span></div><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><div style="text-align: justify;"><span style="font-size:100%;"><a style="font-family: georgia;" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiWsqxXMDq2B9TmHJgG6HXwYtZfLBpn6EYXF-X0tQOJdpPDOopBPxKpEx6W6AUg25gAfM4g2r8p-g1iKnk6j8N7E2yQjHZIhPHswvtpedS4AoWDEfbWelDGUx_W7fSq_2aZBp2l/s1600-h/Watchmen.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiWsqxXMDq2B9TmHJgG6HXwYtZfLBpn6EYXF-X0tQOJdpPDOopBPxKpEx6W6AUg25gAfM4g2r8p-g1iKnk6j8N7E2yQjHZIhPHswvtpedS4AoWDEfbWelDGUx_W7fSq_2aZBp2l/s400/Watchmen.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5304892341344767970" border="0" /></a></span>
<br /></div>
<br /><!--[if !mso]> <style> v\:* {behavior:url(#default#VML);} o\:* {behavior:url(#default#VML);} w\:* {behavior:url(#default#VML);} .shape {behavior:url(#default#VML);} </style> <![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml> <w:worddocument> <w:view>Normal</w:View> <w:zoom>0</w:Zoom> <w:hyphenationzone>21</w:HyphenationZone> <w:compatibility> <w:breakwrappedtables/> <w:snaptogridincell/> <w:wraptextwithpunct/> <w:useasianbreakrules/> </w:Compatibility> <w:browserlevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel> </w:WordDocument> </xml><![endif]--><style> <!-- /* Style Definitions */ p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal {mso-style-parent:""; margin:0cm; margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:12.0pt; font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";} h1 {mso-margin-top-alt:auto; margin-right:0cm; mso-margin-bottom-alt:auto; margin-left:0cm; mso-pagination:widow-orphan; mso-outline-level:1; font-size:24.0pt; font-family:"Times New Roman";} p.MsoBodyTextIndent, li.MsoBodyTextIndent, div.MsoBodyTextIndent {margin:0cm; margin-bottom:.0001pt; text-align:justify; text-indent:35.4pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:12.0pt; font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";} a:link, span.MsoHyperlink {color:blue; text-decoration:underline; text-underline:single;} a:visited, span.MsoHyperlinkFollowed {color:purple; text-decoration:underline; text-underline:single;} @page Section1 {size:612.0pt 792.0pt; margin:70.85pt 70.85pt 70.85pt 70.85pt; mso-header-margin:35.4pt; mso-footer-margin:35.4pt; mso-paper-source:0;} div.Section1 {page:Section1;} --> </style><!--[if gte mso 10]> <style> /* Style Definitions */ table.MsoNormalTable {mso-style-name:"Normální tabulka"; mso-tstyle-rowband-size:0; mso-tstyle-colband-size:0; mso-style-noshow:yes; mso-style-parent:""; mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt; mso-para-margin:0cm; mso-para-margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:10.0pt; font-family:"Times New Roman";} </style> <![endif]--></div>Marek S.http://www.blogger.com/profile/10872638310921101075noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-25086281.post-36949379235051346382009-01-26T08:39:00.000-08:002009-02-01T03:44:25.309-08:00Životopis: ALAN MOORE - část II.<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhaWRonclDsWFUA6MwUdjrDEJtK-wUJR7mRT-Ium87bpWQQu6UX9zEOvdbkjilgLPKlA3P6ddXZa1vAUe5ImhAYRmTLycG4zTxLFF1QDa1nGgitAR_j002NakckLtwV5CrplgB4/s1600-h/moore.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 295px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhaWRonclDsWFUA6MwUdjrDEJtK-wUJR7mRT-Ium87bpWQQu6UX9zEOvdbkjilgLPKlA3P6ddXZa1vAUe5ImhAYRmTLycG4zTxLFF1QDa1nGgitAR_j002NakckLtwV5CrplgB4/s400/moore.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5297783082168723810" border="0" /></a>
<br /><meta equiv="Content-Type" content="text/html; charset=utf-8"><meta name="ProgId" content="Word.Document"><meta name="Generator" content="Microsoft Word 10"><meta name="Originator" content="Microsoft Word 10"><link rel="File-List" href="file:///C:%5CDOCUME%7E1%5CUzivatel%5CLOCALS%7E1%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml"><!--[if gte mso 9]><xml> <w:worddocument> <w:view>Normal</w:View> <w:zoom>0</w:Zoom> <w:hyphenationzone>21</w:HyphenationZone> <w:compatibility> <w:breakwrappedtables/> <w:snaptogridincell/> <w:wraptextwithpunct/> <w:useasianbreakrules/> </w:Compatibility> <w:browserlevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel> </w:WordDocument> </xml><![endif]--><style> <!-- /* Style Definitions */ p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal {mso-style-parent:""; margin:0cm; margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:12.0pt; font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";} p.MsoBodyTextIndent, li.MsoBodyTextIndent, div.MsoBodyTextIndent {margin:0cm; margin-bottom:.0001pt; text-align:justify; text-indent:35.4pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:12.0pt; font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";} a:link, span.MsoHyperlink {color:blue; text-decoration:underline; text-underline:single;} a:visited, span.MsoHyperlinkFollowed {color:purple; text-decoration:underline; text-underline:single;} span.dred {mso-style-name:dred;} @page Section1 {size:612.0pt 792.0pt; margin:70.85pt 70.85pt 70.85pt 70.85pt; mso-header-margin:35.4pt; mso-footer-margin:35.4pt; mso-paper-source:0;} div.Section1 {page:Section1;} --> </style><!--[if gte mso 10]> <style> /* Style Definitions */ table.MsoNormalTable {mso-style-name:"Normální tabulka"; mso-tstyle-rowband-size:0; mso-tstyle-colband-size:0; mso-style-noshow:yes; mso-style-parent:""; mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt; mso-para-margin:0cm; mso-para-margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:10.0pt; font-family:"Times New Roman";} </style> <![endif]--><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-align: justify; text-indent: 0cm;"><meta equiv="Content-Type" content="text/html; charset=utf-8"><meta name="ProgId" content="Word.Document"><meta name="Generator" content="Microsoft Word 10"><meta name="Originator" content="Microsoft Word 10"><link rel="File-List" href="file:///C:%5CDOCUME%7E1%5CUzivatel%5CLOCALS%7E1%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml"><!--[if gte mso 9]><xml> <w:worddocument> <w:view>Normal</w:View> <w:zoom>0</w:Zoom> <w:hyphenationzone>21</w:HyphenationZone> <w:compatibility> <w:breakwrappedtables/> <w:snaptogridincell/> <w:wraptextwithpunct/> <w:useasianbreakrules/> </w:Compatibility> <w:browserlevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel> </w:WordDocument> </xml><![endif]--><style> <!-- /* Style Definitions */ p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal {mso-style-parent:""; margin:0cm; margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:12.0pt; font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";} p.MsoBodyTextIndent, li.MsoBodyTextIndent, div.MsoBodyTextIndent {margin:0cm; margin-bottom:.0001pt; text-align:justify; text-indent:35.4pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:12.0pt; font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";} a:link, span.MsoHyperlink {color:blue; text-decoration:underline; text-underline:single;} a:visited, span.MsoHyperlinkFollowed {color:purple; text-decoration:underline; text-underline:single;} span.dred {mso-style-name:dred;} @page Section1 {size:595.3pt 841.9pt; margin:70.85pt 70.85pt 70.85pt 70.85pt; mso-header-margin:35.4pt; mso-footer-margin:35.4pt; mso-paper-source:0;} div.Section1 {page:Section1;} --> </style><!--[if gte mso 10]> <style> /* Style Definitions */ table.MsoNormalTable {mso-style-name:"Normální tabulka"; mso-tstyle-rowband-size:0; mso-tstyle-colband-size:0; mso-style-noshow:yes; mso-style-parent:""; mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt; mso-para-margin:0cm; mso-para-margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:10.0pt; font-family:"Times New Roman";} </style> <![endif]--> </p><p class="MsoNormal" style="text-align: center;"><b style="">
<br /></b></p><p class="MsoNormal" style="text-align: center;"><b style="">
<br /></b></p><p class="MsoNormal" style="text-align: center;"><b style="">„HARRY POTTER, KTERÝ VYROSTL – A NENÍ TO PĚKNÝ POHLED.“</b></p><p class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<br /><b style=""><o:p></o:p></b></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: center;" align="center"><b style=""><o:p> </o:p></b></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">Dospělost jde ruku v ruce se samostatností a větším společenským uvědoměním, což jsou znaky, které vystihují Mooreovo tzv. „nezávislé období“. V rámci něj stihnul spolu-pracovat s několika nezávislými vydavatelstvími, založit si vlastní, vyjadřovat se k palčivým otázkám, napsat svůj první nesupehrdinský komiks a vybudovat si pověst tvůrce sexuálních komiksů žijícího v podivném svazku.</p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">
<br /><span style=""> </span></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;"><span style=""> </span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2l6XhWibNjEF7IVzJHLhVmayLPL99hASsWOQ66Y2wfuyFEe1W0gmOBbRjjYKVU2jynk1w1odBKzZByTBrsQA1K_rPEkGvXGKSGsT6HGtI-7wotK4lDhUUfRi1R6m5MzLo5SOk/s1600-h/shadowplay.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 266px; height: 261px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2l6XhWibNjEF7IVzJHLhVmayLPL99hASsWOQ66Y2wfuyFEe1W0gmOBbRjjYKVU2jynk1w1odBKzZByTBrsQA1K_rPEkGvXGKSGsT6HGtI-7wotK4lDhUUfRi1R6m5MzLo5SOk/s400/shadowplay.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5297785556830304210" border="0" /></a>S nezávislými vydavateli spolupracoval na dvoudílné antalogii <b style="">BROUGHT TO LIFE</b> (volně přeloženo: PŘIVEDEN K ŽIVOTU), jejíž první díl <b style="">SHADOWPLAY: THE SECRET TEAM</b> (volný překlad: STÍNOHRA: TAJNÝ TÝM) napsal a ceněný kreslíř Bill Sienkiewicz, známý užitím technik olejomalby a koláže, nakreslil. Novela vyprávějící příběh bývalého agenta CIA a vyjadřující se k tématům jako válka ve Vietnamu a vztah vládních tajných služeb k osobnostem jako Augusto Pinochet a Manuel Noriega se stala kontroverzní po svém vydání u Elipse Comics r. 1988. Kritici především oceňovali způsob vyprávění, protože je nám příběh podáván optikou stárnoucího a vysloužilého agenta CIA, a styl, protože kresba byla mnohdy brutální. Mezi fanoušky dokonce kolovala pověst, že Moore nesmí do Ameriky, protože se kniha dostala do rukou lidem z CIA a nezamlouvala se jim, ale skutečnost je mnohem méně prozaičtější: jednoduše si neobnovil propadlý pas. Díky tomu byl přehlédnut zajímavý fakt, který vyplyne až s časovým odstupem: SHADOWPLAY: THE SECRET TEAM je první Mooreův komiks, v němž nevystupují žádní superhrdinové.</p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /><span style=""> </span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><o:p> </o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><o:p> </o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgW66bmL62L_wKVGrckzDe8lDfmmPXw10tANxKmb0Aw8xe-yKfh0YKoUDLDCYtoglaSTjbS6ZgvFJHTWTsZ1owXrdYwrTiUdZrPjmYxx1lIJxThJ3PRfaSgmVz9dJBVqlyPWmAj/s1600-h/AARGH.gif"><img style="margin: 0pt 0pt 10px 10px; float: right; cursor: pointer; width: 151px; height: 201px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgW66bmL62L_wKVGrckzDe8lDfmmPXw10tANxKmb0Aw8xe-yKfh0YKoUDLDCYtoglaSTjbS6ZgvFJHTWTsZ1owXrdYwrTiUdZrPjmYxx1lIJxThJ3PRfaSgmVz9dJBVqlyPWmAj/s400/AARGH.gif" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5297785733571643682" border="0" /></a>Moore, od roku 1974 žijící ve svazku se svou ženou Phyllis a jejich přítelkyní Debbie, cítil, že nový kontroverzní vládní zákon „Klausule 28“, který zakazoval propagaci homo-sexuality lokálními autoritami, je <i style="">„heterosexistický a ovlivnil by jejich vztah“</i>. Založil si tak vlastní vydavatelství Mad Love, které r. 1988 vydalo komikovou antalogii <b style="">AARGH </b>(ARTISTS AGAINST RAMPANT GOVERNMENT HOMOPHOBIA), souhrnnou sbírku příběhů od Neila Gaimana, Bryana Talbota, Davea Sima, Davea Gibbonse a Alana Moore. Sám přispěl povídkou <b style="">THE MIRROR OF LOVE</b> (volný překlad: ZRCADLO LÁSKY), která byla dobře hodnocena a prodávána, a tak vyšla samostatně v přepracované podobě u Top Shelf Produtions.</p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEisW9pfPmM5h3QDWjYs7z6hd277IVkKXWrWTTnpo71TDZy_8Vr7KIDD9wl68AmAr6VvYNtG7IvrDFHEtAIrSmCU9vGEKFD1H6Sa-TekOAonjT1XaHObyPiG72ingc2vNiDhpH1f/s1600-h/Melinda+Gebbie+Alan+Moore+Lost+Girls.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 299px; height: 400px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEisW9pfPmM5h3QDWjYs7z6hd277IVkKXWrWTTnpo71TDZy_8Vr7KIDD9wl68AmAr6VvYNtG7IvrDFHEtAIrSmCU9vGEKFD1H6Sa-TekOAonjT1XaHObyPiG72ingc2vNiDhpH1f/s400/Melinda+Gebbie+Alan+Moore+Lost+Girls.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5297785910689576482" border="0" /></a></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Při prvním vydání ještě netušil, že ho jeho žena Phyllis, jež mu porodila 2 dcery – Ambera Leu, opustí s jejich společnou přítelkyní Debbie a vezme s sebou i děti. Přesto se jeho dcera Lea „potatila“, protože je podepsána pod komiksem ALBION (Moore napsal zápletku) a se svým manželem Johnem Reppionem v psaní komiksů pokračuje nadále. 12. května 2007 se Moore oženil s kreslířkou Melindou Gebbie, s kterou spolupracoval na některých svých komiksech, včetně <b style="">LOST GIRLS (ZTRACENÝCH DÍVEK)</b>.</p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><o:p> </o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Erotický grafický román, jenž objevuje a rozkrývá skryté sexuální významy v nejznámějších pohádkách, vypráví o Alence (ALENKA V ŘÍŠI DIVŮ), Dorotce (ČARODĚJ ZE ZEMĚ OZ) a Wendy (PETER PAN) před propuknutím první světové války, kdy už jako dospělé se setkávají v hotelu a vyprávějí si o svých milostných zážitcích ze svého dětství. Přestože byla cena v době vydání nesmírně vysoká (75 dolarů), atraktivní téma „dopomohlo“ k tomu, že první dvě várky čítající každá 10 000 kopií byly hned první den rozprodány.
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><o:p> </o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhtdxruRNdMfqrGQt5AV3YVJ2XAkHRS4xWahmRa1GjFx26YmidS0VQOtJOQyr-B2BYbjWkPlQFpE2G9aVddK5H1hZD_MFXvZwrQj0spICLW4mit1Rkh3Ii6q1Ye1lK9WAeqEGR5/s1600-h/lg_1.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 250px; height: 346px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhtdxruRNdMfqrGQt5AV3YVJ2XAkHRS4xWahmRa1GjFx26YmidS0VQOtJOQyr-B2BYbjWkPlQFpE2G9aVddK5H1hZD_MFXvZwrQj0spICLW4mit1Rkh3Ii6q1Ye1lK9WAeqEGR5/s400/lg_1.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5297786199267028930" border="0" /></a>Vzhledem k obsahu se ale na ZTRACENÉ DÍVKY vznesla vlna kritiky, protože hlavní hrdinky si vyměňují zážitky ze svých „poprvé“, když byly ještě nezletilé, a román tak byl označován za „dětskou pornografii“. Pod nánosem kontroverze zapadly spory o práva, jež se týkala především postavy Petera Pana, kdy Moore argumentoval, že ho nenapadlo žádat je, protože měl za to, že práva původního vlastníka se vztahují na hru jako celek, nikoliv na jednotlivé postavy z ní. To je i důvod, proč soubor tří knih vyšel v Británii až 1. ledna 2008 – toho dne totiž vypršela práva na Petera Pana, která držela nemocnice na Great Ormont Street, jíž se nezamlouvalo, že z kluka neschopného dospět a se schopností létat se stal nadržený bezdomovec, jemuž se zvedá tak leda...</p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /><span style=""> </span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><o:p> </o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Neulpíme-li ale pouze na povrchu (přestože jsou pornografické výjevy ztvárněny esteticky na výši a barevně připomínají starodávnou indickou literaturu či pohádky, literárně pak nechybí odkazy na Wilda či Apollinaira), rozprostře se před námi satirická alegorie o tom, co se stane, když muži svůj přetlak ventilují jinak než sexem, a to zabíjením. Pro maloměšťáky pohoršující výjevy jsou stavěny do protikladu doby, do níž je vyprávění hrdinek - zbavených pohádkové fantastičnosti - zasazeno. Zajímavější než otevřeně vyobrazovaný sex je vyprávění, v jehož centru sice stojí tři hrdinky a jejich blízcí, ale zasahuje do něj i ostatní osazenstvo hotelu a osudy všech se v závěru protnou. Strategie, která byla užita u V JAKO VENDETA, zde neslouží k ničemu menšímu než k povýšení pornografie na umění.</p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /><span style=""> </span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><o:p> </o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">A <b style="">SMALL KILLING</b> (volný překlad: MALÉ ZABÍJENÍ) byla mnohokrát vydána různými společnostmi, prvně pro Victor Gollancz Ltd., a noříme se v ní do vnitřního světa hlavního hrdiny, který hledá inspiraci pro svou práci a vrací se do svého rodiště, rekapituluje minulost. I přes komentáře vztahujícím se k 80. létům či spojování minulosti s přítomností je více patrný spíš rukopis kreslíře Oscara Zaratea, který nakreslil adaptaci Shakespearovoa OTHELLA a ilustroval FREUDA PRO ZAČÁTEČNÍKY.</p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEinsOuV_DacnEpDqgGH0PjeH5I1Hi1TsUk1tdOzgXE31PSEIWfIaXEbglVHUhOo9q1HnplK77F8_yZ2hCfjwLkVnvW0hRH3Bu8O_R-F1wztHSAr4NCweL5g22eeXTUEj0BMarZI/s1600-h/From+Hell+limited+hardcover+Knockabout+Alan+Moore+Eddie+Campbell.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 296px; height: 400px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEinsOuV_DacnEpDqgGH0PjeH5I1Hi1TsUk1tdOzgXE31PSEIWfIaXEbglVHUhOo9q1HnplK77F8_yZ2hCfjwLkVnvW0hRH3Bu8O_R-F1wztHSAr4NCweL5g22eeXTUEj0BMarZI/s400/From+Hell+limited+hardcover+Knockabout+Alan+Moore+Eddie+Campbell.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5297786344923196994" border="0" /></a></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><o:p> </o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Problémy s cenzurou se dočkalo i deset let vznikající (1988-1998, souborné vydání s doslovem 1999) FROM HELL (<b style="">Z PEKLA)</b>, které nedráždilo editory odhalenými dámskými tvary, nýbrž ztopořeným penisem. Na rozdíl od ZTRACENÝCH DÍVEK, které doplatily především na to, že čtenáři netušili, komu jsou určeny (pornografie pro ženy?), je další bichle zabývající se viktoriánskou érou určena především mužskému čtenáři, protože pojednává o Anglii 19. století a o zavraždění pěti prostitutek, což bylo připisováno Jacku Rozparovači.</p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><o:p> </o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Komplexní a obsáhlý „román v obrazech“ se liší od předcházející Mooreovy tvorby tím, že naše pozornost není udržována prostřednictvím vějičky v podobě otázky „kdo ony vraždy spáchal?“ (to víme od první strany a postupně se dozvídáme, proč tomu tak bylo) a že postavy nejsou ani superhrdinové ani nevzešly ze stránek komiksů či knih. Z PEKLA nebylo revolucí díky přístupu k postavám, vyprávění, vnášením literárních prvků či testováním hranic média jako takového, ale pro svou „filmovost“. Používá prostředků typických pro vyjadřování filmu, ale ten přesahuje, protože má za to, že přečtení komiksu zabere více času než zhlédnutí filmu a je trvalejšího rázu – komiks je <i style="">„film naráz“.</i></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><i style="">
<br /></i> </p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><o:p> </o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Na drobnokresbě Londýna r. 1888, kterou umocňuje výtvarný styl Eddieho Campbella, v němž je obtížné mezi sebou rozlišit jednotlivé postavy, se sleduje celá společnost se všemi jí ovlivňujícími vlivy, která něco takového byla schopna dopustit. Černobílé, agresivně působící a jako kdyby škubané tahy, moc nenapomáhají v orientaci natolik komplikovaného díla, i když se Cambell dušoval, že mu šlo o ni především.
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><o:p> </o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Jinak je Z PEKLA doslova přehlídkou mooreovských témat, která se rozpínají na 572 stranách: neuchopitelnost času, kdy jedna z postav může vnímat minulost, přítomnost i budoucnost; anarchistický odpor k autoritám představovaným vládou, která stojí za objednanými vraždami, aby zastřela skutečnost; obtížné postavení chudáků žijících bez peněz ve špatných čtvrtích; poblouznění muži chovající se k ženám misogynisticky; hranice mezi skutečností a fikcí, problém s jejich rozlišením; magie ovlivňující dějiny; náklonnost k drogám, které dávají nahlédnout do netušených míst a časů; „happy-end“...
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><o:p> </o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Moore, který především vycházel z knihy Stephena Knighta JACK ROZPAROVAČ: DEFINITIVNÍ ŘEŠENÍ (1976)-7), přestože nepovažuje zednářskou teorii za pravdivou, chtěl spolu s Campbellem prozkoumat <i style="">„vznik symbolu či ikony z normálního člověka“ </i>a <i style="">„duši masového vraha“</i>;<i style=""> </i>nešlo jim o<i style=""> „kriminalistickou rekonstrukci či takzvané odhalení pravdy“.</i> Kniha „nabobtnala“ i kvůli typické tvůrčí mooreovské metodě: i když měl výslednou podobu promyšlenou, za krátký čas (dva měsíce) napsal scénář pro první dvě části a poté psaní dalších kvůli jiným povinnostem musel odložit. Celkem 16 let se na ni připravoval, sbíral a pro-studovával materiály, čtena a vykládána, i když stále ne zcela rozšifrována, je ale dodnes.
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /><i style=""><span style=""> </span><o:p></o:p></i></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;"><b style=""><o:p> </o:p></b></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiKjboRIqqWa_92PqhnU7HcyW03mBDJ0W8BBGSX16mUAnZuwXSsWMyxM2WU4c6iWCFqo9kUtt86VgIjaPV68YEa90NI5iGxz2mYJCQlddAH1687Rglql_dOzA6cJ6K-177Xga10/s1600-h/bignumbers1.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 255px; height: 377px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiKjboRIqqWa_92PqhnU7HcyW03mBDJ0W8BBGSX16mUAnZuwXSsWMyxM2WU4c6iWCFqo9kUtt86VgIjaPV68YEa90NI5iGxz2mYJCQlddAH1687Rglql_dOzA6cJ6K-177Xga10/s400/bignumbers1.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5297786523180917090" border="0" /></a><b style="">BIG NUMBERS</b> (volný překlad: VELKÁ ČÍSLA) Moore označoval za svůj potenciální „opus magnum“, ale z plánované dvanácti-dílné série vyšly pouhé dva, protože kreslíř Bill Sekniewicz opustil po dvou vydaných číslech sérii a nakladatelství Mad Publishing jako takové. Příběh zasazený do fiktivního anglického města, které připomíná Mooreovo rodiště Northampton, je inspirovaný teorií chaosu a matematickými tezemi Benoita Mandelbrota.
<br /></p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">
<br /></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;"><o:p> </o:p></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">Dílo, ve kterém se nahlíží na věc z více perspektiv různých postav, se zabývá oblíbeným mooreovským tématem „společnosti formující jedince“, jež dotáhnul k dokonalosti v Z PEKLA. Fotorealistická kresba přidala na atmosféře, ale po odchodu Sienkiewicze Moore nenalezl dalšího kreslíře, Mad Publishing již nic jiného nevydalo a neštěstí v profesním životě následovalo i v osobním, když ho manželka Phyllis opustila… BIG NUMBERS, ke kterým existují scénáře na prvních pět dílů a jejichž synopsi má Moore na jedné A4, nikdy nevyšla kompletní a myšlenka na televizní seriál nebyla realizována vzhledem k Mooreovým zkušenostem s filmovými adaptacemi jeho děl.
<br /></p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">
<br /></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-align: center;" align="center"><o:p> </o:p></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-align: center; text-indent: 0cm;" align="center"><b style="">“JE TO JAKO DÁT VYNIKAJÍCÍ ZLATÝ RÁM KOLEM PSÍHO HOVNA...“</b></p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-align: center; text-indent: 0cm;" align="center">
<br /><b style=""><o:p></o:p></b></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;"><o:p> </o:p></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">Návrat k mainstreamovým vydavatelstvím neznamenal podřízení se jejich diktátu, ale naopak komentář k současné podobě komiksů, které byly potemnělé a plné násilí, jako reakce na úspěch Mooreových STRÁŽCŮ. Nově příchozí autoři se neinspirovali formálním experimentováním, pohledem na superhrdiny jako skutečné lidi či vyjadřováním se k aktuálním otázkám, ale ulpívali na povrchu. Vydavatelství Image Comics, které založilo sedm kreslířů, kteří chtěli mít práva na postavy, jež stvořili, se stalo 4. největším vydavatelstvím vedle takových mogulů jako Marvel, DC Comics a Dark Horse.<span style=""> </span>Mooreova spolupráce s nimi dala vzniknout šesti-dílné sérii komiksů vyšlých v limitované edici, v níž okázale vzdával poctu tzv. Stříbrnému věku komiksů a klišé spojeným s vydavatelstvím Marvel – <b style="">1963</b>.
<br /></p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">
<br /></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;"><o:p> </o:p></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">Přestože ve své době byla vnímána jako parodie, protože obsahovala skryté narážky pro zasvěcené, dnes je přijímána jako pastiš, tj. stylová nápodoba snažící se přesáhnout kvality svých předobrazů. Tomu odpovídalo i barevné ladění, které věrně reprodukovalo onu kýčovitost, což dalo zabrat pěkné řádce kreslířů, z nichž někteří spolupracovali s Moorrem již poněkolikáté: Steve Bissette, John Totleben, Rick Veitch, Dave Gibbons, Don Simpson, Jim Valentino...<o:p></o:p></p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;"><o:p>
<br /></o:p></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;"><o:p> </o:p></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">Narážky se týkaly především praktik vydavatelů v 60. letech, kteří si přivlastňovali zásluhy za výtvory zaměstnanců a především na sebe-propagační prezentaci Stana Lee, legendárního komiksového tvůrce, který stojí za takovými postavami jako Spider-Man, Fantastická čtyřka či Hulk. Jedna z postav komiksu – Affable Al - totiž všechny vybízí, aby si koupili jeho novou knihu How I created everything all about myself and why I am great, která bude jistě ihned vyprodána, což je odkaz na Leeho Origins of Marvel Comics a její pokračování.
<br /></p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">
<br /><span style=""> </span><span style=""> </span></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;"><o:p> </o:p></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">Výroční vydání, ve kterém by hrdinové Marvelu z r. 1963 přicestovali časem do r. 1993 a byli by šokováni podobou a násilím „současných“ superhrdinů z Image, nikdy nespatřilo světlo světa, protože kreslíř Jim Lee si dal roční pauzu, když měl Moore rozepsaný scénář. I když postavy vycházely ze Spider-Mana, Dr. Strange, Iron Mana, Hulka, Green Horneta či Fantastické čtyřky, odpovídaly sexismu a pro-kapitalistickému ladění 90. let.
<br /></p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">
<br /></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;"><o:p> </o:p></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiPLJE2MkH01G34QQOroG8d7YlLapTSBJ19lUuMliSAVc9WZHjz2ZtmTxqTBdJRoowkELGGiMhbBPqtblTVg2I41AknjFv5Ks6-PnjdKothsWJ5yQOtnDdPyl91kJXducx46BJx/s1600-h/wc.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 240px; height: 240px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiPLJE2MkH01G34QQOroG8d7YlLapTSBJ19lUuMliSAVc9WZHjz2ZtmTxqTBdJRoowkELGGiMhbBPqtblTVg2I41AknjFv5Ks6-PnjdKothsWJ5yQOtnDdPyl91kJXducx46BJx/s400/wc.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5297787782574712418" border="0" /></a>S Jimem Lee spolupracoval i na <b style="">WILDC.A.T.s</b>, jimž dodal patřičnou hloubku, ale větší čtenářské odezvy se nedočkal – každý měsíc mělo vyjít jedno číslo, ale nakonec bylo vydány za devět měsíců pouhé čtyři. Lze jen spekulovat, zda-li za to může oproštění se od mytologie, či zaobírání se voodoo magií. Tituly Roba Liefelda – <b style="">SUPREME, YOUNG BLOOD, GLORY</b> – posloužily Mooreovy také jako postmoderní pocty hrdinům ze 40. let, konkrétně éře Morta Weisingera, a komentáře ke komiksové historii, vyprávění a mýtům.
<br /></p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">
<br /></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;"><o:p> </o:p></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">Pro vydavatelskou společnost, kterou založil Jim Lee, stvořil Moore linii ABC (American´s Best Comics) a neopustil ji ani po spojení s DC, i když přísahal, že pro ně už nikdy nebude pracovat. Pokračoval v ní v poctě svým oblíbeným hrdinům, nikoliv již ale komiksovým, nýbrž literárním – <b style="">THE LEGAUE OF EXTRAORDINARY GENTLEMEN (LIGA VÝJIMEČNÝCH)</b> je steampunk vzdávající hold brakovým šestákovým dobrodruž-stvím a hrdinům viktoriánské éry.</p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">
<br /></p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">
<br /></p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">
<br /></p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicDU4GUST3CqXporik9RiYBITbE1a_3Q_P0GVHu6xyka2_Mz6EuOCbRHhRPtXH8MEP6B_a9w2BNm8_4G44xvq2iKxHVj_bhBx3SaRTp7_KDRV_LgRFzzuBNOEe23dhCyGjrsOS/s1600-h/league-of-extraordinary-gentlemen.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 259px; height: 400px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicDU4GUST3CqXporik9RiYBITbE1a_3Q_P0GVHu6xyka2_Mz6EuOCbRHhRPtXH8MEP6B_a9w2BNm8_4G44xvq2iKxHVj_bhBx3SaRTp7_KDRV_LgRFzzuBNOEe23dhCyGjrsOS/s400/league-of-extraordinary-gentlemen.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5297788001111300866" border="0" /></a></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;"><o:p> </o:p></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">
<br /></p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">
<br /></p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">
<br /></p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">Wilhelmina Murrayová-Harkerová (DRACULA, Bram Stoker), kapitán Nemo (DVACET TISÍC MIL POD MOŘEM, Jules Verne), Allan Quatermain (ALLAN QUATERMAIN, H. R. Haggard), Jekyll/Hyde (R. L. Stevenson), Hawley Griffin (NEVIDITELNÝ MUŽ, H. G. Wells) a Robur (ROBUR DOBYVATEL, PÁN SVĚTA, Jules Verne) se ve cross-overu spojili, aby zachránili Británii před hrozící zkázou. První díl, který vychází především z verneovských a wellsovských syžetů, má pomalejší rozjezd a fascinuje především vylíčením měst a století páry. Bibliofilové zajisté ocení dodatek v podobě osmnáctistránkové povídky, jakéhosi prequelu, v kterém se dozvídáme, co naši hrdinové dělali ještě před seskupením a objevuje se zde i Cestovatel v čase (STROJ ČASU, H. G. Wells), John Carter (E. R. Burroughs) a dokonce i mýtický Cthulhu (H. P. Lovercraft)! Příjemným bonusem je i ilustrovaná podoba města, v němž se naši výjimeční gentlemani pohybují, ztvárněná podle popisků z literárních děl, kde jsme se s nimi mohli setkat poprvé.
<br /></p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">
<br /></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;"><o:p> </o:p></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">Druhý díl <b style="">THE LEGAUE OF EXTRAORDINARY GENTLEMEN II (LIGA VÝJIMEČNÝCH II)</b>, který přímo navazuje na první, vychází již jen z wellsovských mimozemských dobrodružství (konečně se tak dozvíme, co měly znamenat ony sopečné erupce na Marsu z prvního dílu) a na místo doby a okolí jde více po postavách. Je vyřčena myšlenka,že Liga výjimečných není nic jiného než cirkusová přehlídka zrůd a superhrdinové jsou zde ztvárněni jako pudy pohánění lidé se schopnostmi, které jim spíše přitěžují (hlavní postavou se stává pan Jekyll/Hyde a Mina naváže sexuální vztah s Allanem). </p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;"><o:p>
<br /></o:p></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">Samozřejmě nechybí rýpnutí do prudérní morálky viktoriánské společnosti, paranoidní spiknutí představované rozvědkou v čele s Championem Bondem i s povinnou zednářskou symbolikou a myšlenka konce jednoho století (19.) a začátku druhého (20.), čemuž právě „dopomůžou“ ústřední představitelé. LIGA VÝJIMEČNÝCH<b style=""> </b>tak má z Mooreovy tvorby nepřekvapivě nejblíže k Z PEKLA, v němž se to také hemžilo zednářskými spiknutími a Jack Rozparovač položil základy 20. století. I v případě druhého dílu nechybí příjemný bonus na závěr, kterým je obsáhlý Almanach pro cestovatele se všemi (!) turistickými zajímavostmi o všech (!!) městech, které Liga navštívila, na základě pohádek, bájí a mýtů (!!!).
<br /></p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">
<br /><span style=""> </span></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;"><o:p> </o:p></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">V případě třetího dílu s podtitulem <b style="">THE BLACK DOSSIER</b> se opustila forma vydávání v podobě limitovaných sérií později posbíraných do podoby grafického románu, ale vydal se již jen ten, a převažovaly bonusy důmyslně začleněné do formální stránky knihy. Třetí díl složený z příběhů, dopisů, map, průvodce či magazínů a dokonce Shakespearova portfolia vypráví o mladém páru, který r. 1958 v Anglii ukradne eponymní fiktivní knihu o dobrodružstvích Ligy výjimečných a stíhá je trio nesmlouvavých agentů. Británie je vykreslena v podobě dystopické vize budoucnosti, silně inspirované orwellovským románem 1984, kdy obyvatelé jsou sledováni tzv. Velkým Bratrem. Tato vize se nijak neodlišuje od té, kterou Moore předestřel ve svém V JAKO VENDETA.</p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">
<br /><span style=""> </span><span style=""> </span></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;"><o:p> </o:p></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">Kniha se po svém uvedení r. 2007 nedočkala dobrého přijetí ze stran sběratelů, protože ti byli rozzlobeni na politiku Wildstormu, který za vyšší cenu než obě předchozí a bez bonusů třetí díl vydal. To následně napravila tzv. Absolute Black Dossier edition, jež už obsahovala Tiujanskou bibli, ke které byly potřeba speciální 3D brýle, a vinyl s písní „Nesmrtelná láska“, kterou nazpíval sám Allan Moore! Vzhledem k právům nikde jinde než ve Spojených státech THE BLACK DOSSIER zatím nevyšel. První dva díly neměly ten problém, protože copyright na postavy z klasické literatury dávno vypršel, což ale neplatilo pro takového Jamese Bonda či Emmu Peelovou, agenty Britské tajné služby.</p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">
<br /><span style=""> </span><span style=""> </span></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;"><o:p> </o:p></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">„Jedničce“ se dostalo ocenění v podobě Ceny Brama Stokera za „Nejlepší kreslené vyprávění“ a všeobecně mnohem lépe hodnocená „dvojka“ svou nominaci v roce 2003 neproměnila, ale zato získala Eisnerovu cenu za „Nejlepší limitovanou sérii“ a časopis Time ji ve svém hlasování zvolil 9. nejlepším komiksem roku 2003. „Trojka“, která si odnesla cenu za „Nejoblíbenější grafický román“, byla zvolena v hlasování časopisu Time 2. nejlepším komiksem r. 2007.
<br /></p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">
<br /></p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">
<br /></p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">
<br /></p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhD-v6lvOzW5QRQaqIrampiUmo_-ISnwN1ASf9y743nRm6xac_sdaBBREs5eP0N9p-jOvmT4KymXCkv19-HfwRj6QD66wzF7oScjpn-L_x4q2enDFoN6TRpN6PynJyzm8D13RuS/s1600-h/Tom+Strong.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 267px; height: 400px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhD-v6lvOzW5QRQaqIrampiUmo_-ISnwN1ASf9y743nRm6xac_sdaBBREs5eP0N9p-jOvmT4KymXCkv19-HfwRj6QD66wzF7oScjpn-L_x4q2enDFoN6TRpN6PynJyzm8D13RuS/s400/Tom+Strong.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5297788586707124418" border="0" /></a></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;"><b style=""><o:p> </o:p></b></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;"><b style="">
<br /></b></p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;"><b style="">
<br /></b></p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;"><b style="">
<br /></b></p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;"><b style="">TOM STRONG</b> byl „postmoderní pastiší“, jejíž hlavní hrdina – vychován v gravitační komoře, vzděláván otcem-vědcem – vzešel jak z fiktivních postav jako (literární) Tarzan či Tom Swift anebo (komiksových) Doc Savage a Mister Fantastic, tak i ze skutečných. (Např. Toma Mixe, první westernové filmové hvězdy, která natočila mezi lety 1910-1935 na 336 filmů). Nesl se na stejné vlně retro nostalgie jako LIGA VÝJIMEČNÝCH, což ještě umocňovali asistenti v podobě párou poháněného robota Pneumana a gorily Krále Solonana či hrdinovy flashbacky - navozované za pomocí drog - do minulosti, nakreslené podle dobových komiksů.
<br /></p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">
<br /><span style=""> </span></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;"><o:p> </o:p></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhDRgTqG2wkr5QRQIKj3-2Xaq-OMBS72Rxo8Jix2vyc6hyphenhyphenA4V_-GE40ivm6o_x5021XEhkxsX96kWxMat1NHZFSaZuMtuNm6F6mUomYMjgChc_1jGRoHQG3fLCz0CfohbL_bKQR/s1600-h/1563896575.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 91px; height: 140px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhDRgTqG2wkr5QRQIKj3-2Xaq-OMBS72Rxo8Jix2vyc6hyphenhyphenA4V_-GE40ivm6o_x5021XEhkxsX96kWxMat1NHZFSaZuMtuNm6F6mUomYMjgChc_1jGRoHQG3fLCz0CfohbL_bKQR/s400/1563896575.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5297790309214132626" border="0" /></a>Přechod od stylových nápodob snažících se přesáhnout svůj předobraz k posměchu přišel prostřednictvím <b style="">TOP TEN (TOP TEN - KNIHA PRVNÍ)</b>, dvanácti-dílné sérii, která se dočkala čtyř spin-offů. Parodie na superhrdinské příběhy je zasazena do města Neopolis, ve kterém mají všichni nadpřirozené schopnosti, od policistů přes zločince až k domácím mazlíčkům či dětem, a všichni nosí pestrobarevné kostýmy. Nevšední nápad nakonec nevšedně vypráví o všedních věcech, běžných problémech a dennodenních slastech a strastech. Nevšednost vyprávění spočívá v jeho „kontinuálnosti“, kdy jednotlivé děje se neodehrávají po sobě, nýbrž paralelně a přepínáme mezi nimi pomocí slovních či obrazových narážek.</p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">
<br /><span style=""> </span><span style=""> </span></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;"><o:p> </o:p></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9UBXik4JkKLiPjobgjaPwCB05yo-Hb2FVP7onJtVVPXQngOoYhq8VF3BjNkDC7bATfAZeae9FdECBcArO61ObfVe4_OQ5ctrFBgFJOB-aRk9GBaB0pynnnHFYxZ15rKoilCT1/s1600-h/smax+cz+small.jpg"><img style="margin: 0pt 0pt 10px 10px; float: right; cursor: pointer; width: 200px; height: 311px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9UBXik4JkKLiPjobgjaPwCB05yo-Hb2FVP7onJtVVPXQngOoYhq8VF3BjNkDC7bATfAZeae9FdECBcArO61ObfVe4_OQ5ctrFBgFJOB-aRk9GBaB0pynnnHFYxZ15rKoilCT1/s400/smax+cz+small.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5297790034815710690" border="0" /></a>Čtyři spin-offy, které následovaly, rozšiřovaly komiksový fikční svět: v <b style="">TOP 10: DEVĚTAČTYŘI-
<br />CÁTNÍCI</b> se vracíme o dobrých 60 let nazpět, do r. 1949, kdy se Neapolis teprve staví a Amerika se vzpamatovává z konce II. světové války; <b style="">TOP TEN: BEYOD THE FARTHEST PRECINCT</b> začíná pět let po skončení série a <b style="">TOP TEN: SEASON TWO</b> zachází ještě dál; <b style="">SMAX (SMAX)</b> je kniha sebraných 5 dílů (vycházejících v letech 2003/2004) minisérie o policistovi s modrou pokožkou, který se navrací do své pohádkové dimenze, ale je konfrontován se skutečným světem.
<br /></p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">
<br /></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;"><o:p> </o:p></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">Jako u první knihy, i u všech před/následujících se kresba podřizuje vyprávění příběhu a jak je pro postmodernistu Moorea zvykem, odkazy na historickou, literární a komiksovou minulost jsou neuvěřitelně obsáhlé. Aluze a intertextové narážky ve SMAXOVI na HARRYHO POTTERA či PÁNA PRSTENŮ poznají i méně sběhlí čtenáři, ale komentář k postavení komiksu v poválečných časech v TOP 10: DEVĚTAČTYŘICÁTNÍCI je pouze pro ty zasvěcené.</p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">
<br /></p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">
<br /></p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">
<br /></p><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7HWYXKnt1Ct5bNVqIvY2Gn5Blqkg_kZz3Ed_5vE7grIrwQwbb2iKyFMFmZzSIpeynHe0wjap_0xrF7GNlnplp1F2AgcJ29h9nnypOvLOV47ykOcXPRE4od0lhNF-4NLGpMXAK/s1600-h/importD52.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 391px; height: 390px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7HWYXKnt1Ct5bNVqIvY2Gn5Blqkg_kZz3Ed_5vE7grIrwQwbb2iKyFMFmZzSIpeynHe0wjap_0xrF7GNlnplp1F2AgcJ29h9nnypOvLOV47ykOcXPRE4od0lhNF-4NLGpMXAK/s400/importD52.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5297791528875431890" border="0" /></a><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">
<br /></p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">
<br /></p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">
<br /></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;"><b style=""><o:p> </o:p></b></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;"><b style="">PROMETHEA</b>, vydávaná šest let (1999-2005) a ukončená „symbolicky“ 32. číslem, je ultimativním experimentem, v němž Moore prozkoumává myšlenky o (s)vědomí, mysticismu, magii, genderovém psaní a Kabbale; vyjadřuje se kriticky k materialismu, komercionalismu, vědeckému fetišismu a „trendy“ postmodernismu. Přiznává sice, že se jedná o značně didaktické dílo, ale obhajuje jeho právo na existenci tím, že vedle mnoha superhrdinských komiksů má jeden filozofický své nepostradatelné místo.</p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">
<br /><b style=""><span style=""> </span><o:p></o:p></b></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;"><o:p> </o:p></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">Spojení s kreslířem J. H. Williamsem dalo vzniknout nejenom myšlenkovému, ale i formálnímu experimentátorství, které bylo ceněno především kritiky a srovnáváno s WATCHMENY – STRÁŽCI. S nimi měla Promethea, postava posedlá magickou silou a ovládající celý svět, společné vyprávění za pomocí billboardů, odkazů na fiktivní celebrity, reklamy apod. Největší přínos ovšem spočíval v práci s panely, které jednou chyběly úplně, podruhé byly zase po vzoru Moebiovy pásky zacyklené. Při tom všem zapadlo, že je PROMETHEA dalším Mooreovým přínosem k sub-žánru ženského komiksu, jako tomu bylo u THE BALLAD OF HALO JONES a ZTRACENÝCH DÍVEK.
<br /></p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">
<br /></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;"><o:p> </o:p></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghWnW9w2-GVJbhxmJZ2B07x4qZ5L3S-Cs2quojCl5S4aPXT3DN35i8a11i17od6jxdvNedYW_WXjmTpEMnIQqH6Ij2tjp_TfX1UrJsj6qi12Sys3vd4e-nKfUuARpiTYeUpc6r/s1600-h/tommorow+stories.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 240px; height: 240px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghWnW9w2-GVJbhxmJZ2B07x4qZ5L3S-Cs2quojCl5S4aPXT3DN35i8a11i17od6jxdvNedYW_WXjmTpEMnIQqH6Ij2tjp_TfX1UrJsj6qi12Sys3vd4e-nKfUuARpiTYeUpc6r/s400/tommorow+stories.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5297791350082153890" border="0" /></a>Inspirace v pulpových magazínech se otiskla do <b style="">TOMMOROW STORIES</b> (volný překlad: ZÍTŘEJŠICH PŘÍBĚHŮ), od r. 1999 vydávaným satirám zesměšňujícím superhrdiny. Až na Splashe Brannigana (zanechává inkoustové otisky, je nesmrtelný a může se proměnit do různých tvarů) ani jedna z postav nemá nadlidské schopnosti, i když svoje „dovednosti“ za ně považuje: Cobweb umí zapůsobit vstupem na scénu, First American je... prvním Američanem a jeho zrod připomíná Supermana, Hulka, Fantastickou čtyřku a další, Greyshirt je chytrý, umí se prát a vypadá jako Spirit, Jack B. Quick je „vynalézavý“ a „génius“.
<br /></p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">
<br /></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;"><o:p> </o:p></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">Větší pozornost si snad zaslouží jen Cobweb, která byla nakreslena Mooreovou manželkou Melindou Gebbieovou a která je feministickou hrdinkou, jež je stylizována do podoby dominy a jež má se svým side-kickem lesbický vztah. Její příběhy <span style=""> </span>zaujmou i stylem, protože každý je věnován jinému uměleckému směru či trendu, od surrealismu po Malou Lulu. Protože v té době Lee prodal Wildstorm DC Comics, nebylo možné být otevřeně kritický, a tak zápletka spojující zakladatele scientologické církve L. Rona Hubbarda s okultistou Jackem Parsonsem dostala v TOMMOROW STORIES zákaz a plakát napadající Marvel v LIZE VÝJIMEČNÝCH byl nahrazen jiným (ale až poté, co celý náklad v původní podobě stihnul vyjít, musel být skoupen, zničen a v nové podobě vydán).</p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">
<br /><span style=""> </span><span style=""> </span></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;"><o:p> </o:p></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">Alan Moore, bibliofil, dealer, okultista, kritik, karikaturista, komiksový scénárista, formální experimentátor a ideový provokatér, bojovník za práva scénáristů a homosexuálů, dvakrát ženatý, o JAK ROZMĚT KOMIKSU Scotta McClouda prohlásil, že je <i style="">„jednoduše nejlepší knihou o komiksu, jako kdy měl v ruce“. </i>Myslím, že ke stejnému závěru dojde každý čtenář, který bude držet v ruce nikoliv Mooreovy komiksy, ale „knihy o komiksu“.</p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">
<br /></p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">
<br /></p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">
<br /></p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhG5J3tWwFuHLwT45rrTGs2bxPFanH85b2DQ2v7z86TEwn4Vgps9X9m3vNdl4WOmrg1ag9rs3kPQ4Qzw2kKC16I1vOwAdYwN-sYwPOOW9uKcVFQ2z4ldcUzUp6KHlTOZMMtisDK/s1600-h/Voice+of+the+Fire.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 319px; height: 400px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhG5J3tWwFuHLwT45rrTGs2bxPFanH85b2DQ2v7z86TEwn4Vgps9X9m3vNdl4WOmrg1ag9rs3kPQ4Qzw2kKC16I1vOwAdYwN-sYwPOOW9uKcVFQ2z4ldcUzUp6KHlTOZMMtisDK/s400/Voice+of+the+Fire.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5297789396589871026" border="0" /></a></p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">
<br /></p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">
<br /></p><p class="MsoBodyTextIndent" style="text-indent: 0cm;">
<br /><span style=""> </span><span style=""> </span></p> <p class="MsoBodyTextIndent"><o:p> </o:p></p> <p class="MsoBodyTextIndent" style="text-align: left; text-indent: 0cm;" align="left"><span class="dred"><b style="">BIBLIOGRAFIE – vyšlo česky: </b><span style=""> </span></span>
<br /><a href="http://www.comicsdb.cz/comics.php?id=305"><span style="text-decoration: none;color:black;" >Crew #03</span></a> [scénář]
<br /><a href="http://www.comicsdb.cz/comics.php?id=306"><span style="text-decoration: none;color:black;" >Crew #04</span></a> [scénář]
<br /><a href="http://www.comicsdb.cz/comics.php?id=307"><span style="text-decoration: none;color:black;" >Crew #05</span></a> [scénář]
<br /><a href="http://www.comicsdb.cz/comics.php?id=308"><span style="text-decoration: none;color:black;" >Crew #06</span></a> [scénář]
<br /><a href="http://www.comicsdb.cz/comics.php?id=258"><span style="text-decoration: none;color:black;" >Crew<sup>2</sup> #01</span></a> [scénář]
<br /><a href="http://www.comicsdb.cz/comics.php?id=253"><span style="text-decoration: none;color:black;" >Crew<sup>2</sup> #02</span></a> [scénář]
<br /><a href="http://www.comicsdb.cz/comics.php?id=249"><span style="text-decoration: none;color:black;" >Crew<sup>2</sup> #03</span></a> [scénář]
<br /><a href="http://www.comicsdb.cz/comics.php?id=233"><span style="text-decoration: none;color:black;" >Crew<sup>2</sup> #05</span></a> [scénář]
<br /><a href="http://www.comicsdb.cz/comics.php?id=186"><span style="text-decoration: none;color:black;" >Crew<sup>2</sup> #06</span></a> [scénář]
<br /><a href="http://www.comicsdb.cz/comics.php?id=557"><span style="text-decoration: none;color:black;" >Crew<sup>2</sup> #09</span></a> [scénář]
<br /><a href="http://www.comicsdb.cz/comics.php?id=594"><span style="text-decoration: none;color:black;" >Crew<sup>2</sup> #10</span></a> [scénář]
<br /><a href="http://www.comicsdb.cz/comics.php?id=1013"><span style="text-decoration: none;color:black;" >Crew<sup>2</sup> #13</span></a> [scénář]
<br /><a href="http://www.comicsdb.cz/comics.php?id=2063"><span style="text-decoration: none;color:black;" >Crew<sup>2</sup> #17</span></a> [scénář]
<br /><a href="http://www.comicsdb.cz/comics.php?id=2564"><span style="text-decoration: none;color:black;" >Crew<sup>2</sup> #20</span></a> [scénář]
<br /><a href="http://www.comicsdb.cz/comics.php?id=231"><span style="text-decoration: none;color:black;" >Liga výjimečných I.</span></a> [scénář]
<br /><a href="http://www.comicsdb.cz/comics.php?id=39"><span style="text-decoration: none;color:black;" >Liga výjimečných II.</span></a> [scénář]
<br /><a href="http://www.comicsdb.cz/comics.php?id=952"><span style="text-decoration: none;color:black;" >Smax</span></a> [scénář]
<br /><a href="http://www.comicsdb.cz/comics.php?id=232"><span style="text-decoration: none;color:black;" >Swamp Thing: Bažináč</span></a> [scénář]
<br /><a href="http://www.comicsdb.cz/comics.php?id=542"><span style="text-decoration: none;color:black;" >Top 10 - Kniha druhá</span></a> [scénář]
<br /><a href="http://www.comicsdb.cz/comics.php?id=21"><span style="text-decoration: none;color:black;" >Top 10 - Kniha první</span></a> [scénář]
<br /><a href="http://www.comicsdb.cz/comics.php?id=2256"><span style="text-decoration: none;color:black;" >Top 10: Devětačtyřicátníci</span></a> [scénář]
<br /><a href="http://www.comicsdb.cz/comics.php?id=1275"><span style="text-decoration: none;color:black;" >V jako Vendeta</span></a> [scénář] [publicistika]
<br /><a href="http://www.comicsdb.cz/comics.php?id=772"><span style="text-decoration: none;color:black;" >Watchmen - Strážci</span></a> [scénář]
<br /><a href="http://www.comicsdb.cz/comics.php?id=2334"><span style="text-decoration: none;color:black;" >WildC.A.T.s – Návrat domů</span></a> [scénář]
<br /><a href="http://www.comicsdb.cz/comics.php?id=368"><span style="text-decoration: none;color:black;" >Z pekla</span></a> [scénář]
<br /><a href="http://www.comicsdb.cz/comics.php?id=3102"><span style="text-decoration: none;color:black;" >Ztracené dívky</span></a> [scénář] </p> <p></p> Marek S.http://www.blogger.com/profile/10872638310921101075noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-25086281.post-42991784249166157302009-01-26T08:38:00.000-08:002009-02-01T00:37:22.772-08:00Životopis: ALAN MOORE - část I. <a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiC6lW9NspNvNpA707LHX3J_qo_XB8J7qe4hiWdtSfOEquoGggoBxnCcQ6BSeIuoAyeNKKX_klEV7Li9RymqTS0LDDWEM7Cwpil46TvXPhpGEUe9MDFUwqbWu_ys0ze7Urgoebt/s1600-h/alanmoore_2.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 260px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiC6lW9NspNvNpA707LHX3J_qo_XB8J7qe4hiWdtSfOEquoGggoBxnCcQ6BSeIuoAyeNKKX_klEV7Li9RymqTS0LDDWEM7Cwpil46TvXPhpGEUe9MDFUwqbWu_ys0ze7Urgoebt/s400/alanmoore_2.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5297736097988881250" border="0" /></a>
<br /><meta equiv="Content-Type" content="text/html; charset=utf-8"><meta name="ProgId" content="Word.Document"><meta name="Generator" content="Microsoft Word 10"><meta name="Originator" content="Microsoft Word 10"><link rel="File-List" href="file:///C:%5CDOCUME%7E1%5CUzivatel%5CLOCALS%7E1%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml"><!--[if gte mso 9]><xml> <w:worddocument> <w:view>Normal</w:View> <w:zoom>0</w:Zoom> <w:hyphenationzone>21</w:HyphenationZone> <w:compatibility> <w:breakwrappedtables/> <w:snaptogridincell/> <w:wraptextwithpunct/> <w:useasianbreakrules/> </w:Compatibility> <w:browserlevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel> </w:WordDocument> </xml><![endif]--><style> <!-- /* Style Definitions */ p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal {mso-style-parent:""; margin:0cm; margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:12.0pt; font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";} p.MsoBodyTextIndent, li.MsoBodyTextIndent, div.MsoBodyTextIndent {margin:0cm; margin-bottom:.0001pt; text-align:justify; text-indent:35.4pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:12.0pt; font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";} @page Section1 {size:612.0pt 792.0pt; margin:70.85pt 70.85pt 70.85pt 70.85pt; mso-header-margin:35.4pt; mso-footer-margin:35.4pt; mso-paper-source:0;} div.Section1 {page:Section1;} --> </style><!--[if gte mso 10]> <style> /* Style Definitions */ table.MsoNormalTable {mso-style-name:"Normální tabulka"; mso-tstyle-rowband-size:0; mso-tstyle-colband-size:0; mso-style-noshow:yes; mso-style-parent:""; mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt; mso-para-margin:0cm; mso-para-margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:10.0pt; font-family:"Times New Roman";} </style> <![endif]--><p class="MsoNormal" style="text-align: center;" align="center"><b style=""><o:p> </o:p></b></p><meta equiv="Content-Type" content="text/html; charset=utf-8"><meta name="ProgId" content="Word.Document"><meta name="Generator" content="Microsoft Word 10"><meta name="Originator" content="Microsoft Word 10"><link rel="File-List" href="file:///C:%5CDOCUME%7E1%5CUzivatel%5CLOCALS%7E1%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml"><link rel="Edit-Time-Data" href="file:///C:%5CDOCUME%7E1%5CUzivatel%5CLOCALS%7E1%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_editdata.mso"><!--[if !mso]> <style> v\:* {behavior:url(#default#VML);} o\:* {behavior:url(#default#VML);} w\:* {behavior:url(#default#VML);} .shape {behavior:url(#default#VML);} </style> <![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml> <w:worddocument> <w:view>Normal</w:View> <w:zoom>0</w:Zoom> <w:hyphenationzone>21</w:HyphenationZone> <w:compatibility> <w:breakwrappedtables/> <w:snaptogridincell/> <w:wraptextwithpunct/> <w:useasianbreakrules/> </w:Compatibility> <w:browserlevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel> </w:WordDocument> </xml><![endif]--><style> <!-- /* Style Definitions */ p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal {mso-style-parent:""; margin:0cm; margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:12.0pt; font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";} @page Section1 {size:612.0pt 792.0pt; margin:70.85pt 70.85pt 70.85pt 70.85pt; mso-header-margin:35.4pt; mso-footer-margin:35.4pt; mso-paper-source:0;} div.Section1 {page:Section1;} --> </style><!--[if gte mso 10]> <style> /* Style Definitions */ table.MsoNormalTable {mso-style-name:"Normální tabulka"; mso-tstyle-rowband-size:0; mso-tstyle-colband-size:0; mso-style-noshow:yes; mso-style-parent:""; mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt; mso-para-margin:0cm; mso-para-margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:10.0pt; font-family:"Times New Roman";} </style> <![endif]--> <p class="MsoNormal" style="text-align: center;" align="center"><b>
<br /></b></p><p class="MsoNormal" style="text-align: center;" align="center"><b>„BYL JSEM JEDNÍM Z NEJHLOUPĚJŠÍCH DEALERŮ LSD NA SVĚTĚ.“</b><o:p></o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 35.4pt;">
<br /><u1:p></u1:p>Jeden z nejuznávanějších komiksových autorů současnosti se narodil 18. listopadu 1953 ve průmyslovém městě Northampton v Anglii, které se nachází mezi Londýnem a Birminghamem, jako nejstarší syn pivovarníka Ernesta Moorea a malířky Sylvie Doreenové. Vyrůstal v oblasti nazvané Burrows, což je nejstarší a zároveň nejchudší londýnská čtvrť, která se průmyslově nedostala dál než za počátek 20. století a která je vyvedena v depresivních monochromatických barvách. Místo, které svou atmosférou nepodporuje představivost a které má názvy ulic jako z nějaké hororové fantasy, ale Moorea donutilo k jiným únikům. V sedmi letech si poprvé koupil svůj první komiks, čtyřstránkový, barevný a americký, v němž byly barvité a hrdinské postavy s nadpřirozenými schopnostmi.</p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 35.4pt;">
<br /></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Jeho dětství ovlivnil nedostatek financí a především excentrická, silně pobožná a pověrčivá babička, která ho zasvětila do tajů magie a okultismu, jimž se věnuje dodnes. Ve svých čtyřiceti letech se totiž prohlásil za kouzelníka a nijak se netají tím, že uctívá hadí božstvo Glykose ze starého Říma. Jeho dospívání poté LSD, které prodával svým spolužákům na konzervativní (!) střední škole, za což byl vyloučen. Nebyl přijat na žádnou jinou školu, a tak se v roce 1971 ocitl nezaměstnaný a práci si hledal velice obtížně, protože měl pouze základní vzdělání. Důvodem, proč nebyl přijat na žádnou jinou školu, byly dopisy, které rozeslal ředitel jeho střední, v nichž stálo, že <i>„Alan Moore nemá být za žádnou cenu přijat, protože by rozvrátil morálku ostatních studentů“.</i></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><i>
<br /></i></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Ve svých 17 letech nezačal kreslit komiksy (nejprve do šuplíku) z dlouhé chvíle, protože neměl nic lepšího na práci, ale protože se vždy chtěl stát umělcem, jenže se více soustřeďoval na psaní. Pod pseudonymem Curt Vile psal a kreslil karikatury pro hudební magazíny, mj. prestižní SOUNDS a NME.</p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Komiksoví hrdinové si dávají jména jednak proto, aby nikdo neodhalil jejich skutečnou totožnost, a jednak proto, aby jejich jméno-přezdívka mělo určitý zvuk a mohli tak bojovat s bezprávím a byli prodlouženou rukou zákona, kde zákon ve své omezené formě nestačí. Nejinak tomu bylo u Moorea, který si svůj následující pseudonym zvolil tak, aby vyvolával respekt a mohl bojovat za práva jedinců, i když ze začátku pouze svá.</p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Pod jiným, mnohem odvážnějším pseudonymem Jill de Ray (což je alternativní spelling jména sériového vraha Gillese de Raise) začal psát stripy nazvané <b>MAXWELL, THE MAGIC CAT</b> (volný překlad: MAXWELL, KOUZELNÁ KOČKA) pro noviny Northants Post až do roku 1986. Přestože se vyjádřil, že by je rád psal věčně, uvědomoval si, že jeho pozice byla <i>„veskrze žádná“</i> a po úvodníku věnovaném postavení homosexuálů ve společnosti noviny opustil. Jeho odpovědí na úvodník byla produkce komiksu AARGH r. 1988 od Mad Love, jehož všechny zisky šly Organizaci pro lesbickou a gay činnost a jenž obsahoval ostré výpady vůči homofóbní vládní legislativě.
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /><o:p></o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Jelikož se už nadále nemohl živit jako komiksový kreslíř, protože ono povolání příliš nevynášelo, dal se do psaní scénářů pro nakladatelství Marvel UK, 2000 AD a Warrior. Mooreovy první práce jako scénáristy zahrnují krátké scénáře pro Doctor Who Magazine a Star Wars Weekly, na nichž se naučil psát krátké příběhy, ale uznání se dočkal až za CAPTAIN BRITAIN (volný překlad: KAPITÁN BRITÁNIE), britskou obdobu populárního hrdiny Kapitána Ameriky, kterého stvořil spolu s kreslířem Alanem Davisem pro Marvel UK.
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /><o:p></o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: center;" align="center"><b>„KUREVSKY DOBRÝ SCÉNÁRISTA.“</b></p><p class="MsoNormal" style="text-align: center;" align="center">
<br /><b><u1:p></u1:p><o:p></o:p></b></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggwj0GcGtKuLiOCl3Jfs9WF1S7o1l02stQt_KJITQVlxhOjBjBRhAGG7LFQo645BpUo1yZkDRDnVCS5VHmiKruCudZYR5wzP-WoorjfBKrDqWiVzxGaRZ3MQntRMdIN0pQFYxP/s1600-h/dr+a+quinch.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 250px; height: 265px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggwj0GcGtKuLiOCl3Jfs9WF1S7o1l02stQt_KJITQVlxhOjBjBRhAGG7LFQo645BpUo1yZkDRDnVCS5VHmiKruCudZYR5wzP-WoorjfBKrDqWiVzxGaRZ3MQntRMdIN0pQFYxP/s400/dr+a+quinch.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5297736591914454818" border="0" /></a>Práce pro 2000 AD vzešla z Mooreovy vlastní iniciativy, když zaslal scénář k Soudci Dreddovi, což nastartovalo jeho spolupráci s Alanem Grantem na <b>FUTURE SHOCKS</b>, krátkým hororově-fantasticky laděným příběhům, které sloužily jako volné pole působnosti pro začínající autory. Na základě spolupráce na FUTURE SHOCKS popsal Moorea vydavatel Pat Mills jako <i>„kurevsky dobrého scénáristu,“ </i>a tak se není čemu divit, že nejplodnější období v počátku osmdesátých let zažívá Moore právě tam.
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /><o:p></o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Některé postavy z FUTURE SHOCKS se staly natolik populárními, že si vysloužily vlastní komiksovou sérii, což byl právě případ i dvou pubertálních a studujících mimozemšťanů <b>D.R. A QUINCHE</b>, kteří ovlivňují historii Země různými anarchistickými způsoby. Ve sci-fi na základě postav O.C. a Stiggs z filmu společnosti National Lampoon chtěl Moore dle svých slov <i>„pokračovat v tradici DENNISE, POSTRACHU OKOLÍ, ale dal by mu termonukleární kapacitu“.</i> Moore byl podepsán pod scénářem, Aland Davis opětovně jako kreslíř. Vztah mezi nimi byl ale napjatý, protože Moore nepovolil dotisk CAPTAIN BRITAIN, a tak se tito dva umělci naposledy setkali v roce 1985 při vydání Sci-fi Speciálu nakladatelství 2000 AD.
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /><o:p></o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Moore zpracoval r. 1983 svůj vlastní pohled na E.T. pod názvem <b>SKIZZ</b>, v němž mladá dívka zachrání z rukou armády mimozemšťana, který havaruje na Zemi a svou loď zničí, aby se nedostala do nepovolaných rukou. Dílo, které údajně hodně dluží britskému dramatikovi Alanu Bleasdaleovi, jenž ztvárňoval ve svých hrách život takový, jaký byl, a nikoliv takový, jak ho prezentovala média, nakreslil Jim Baikie, který v něm na rozdíl od Moorea dál pokračoval.
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /><o:p></o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVf7Cak4QjmbUsWdW4ezfDe7xHQzzvci1uK36cdDQTXI7qy9EfTwJZ8KyKomNE2KEgay3RaBqR95jWBpDAdkcPlUoT9KK1oMWGanrLnm64_j3ff0Tv65rABEvceN6so1yCKjwi/s1600-h/BalladOfHaloJonesTP.jpg"><img style="margin: 0pt 0pt 10px 10px; float: right; cursor: pointer; width: 250px; height: 265px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVf7Cak4QjmbUsWdW4ezfDe7xHQzzvci1uK36cdDQTXI7qy9EfTwJZ8KyKomNE2KEgay3RaBqR95jWBpDAdkcPlUoT9KK1oMWGanrLnm64_j3ff0Tv65rABEvceN6so1yCKjwi/s320/BalladOfHaloJonesTP.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5297736988362368562" border="0" /></a>Série <b>THE BALLAD OF HALO JONES</b> (volný překlad: BALADA O HALO JONESOVÉ) se nestala okamžitou klasikou, ale byla menším přelomem ve světě komiksů a velkým obratem pro 2000 AD, protože hlavní hrdinkou byla žena, a to běžná každodenní žena 50. let minulého století. Z původně plánované řady mající čítat 9 knih vyšly pouhé 3, a tak nebyl zmapován život hlavní hrdinky od jejího mládí až po stáří, ale jen 10 let jejího života. Příčinou byl spor mezi Moorem, scénáristou, a Fleetwayem, vydavatelem magazínu, o práva na ústřední postavu, kterou stvořil Moore spolu s Ianem Gibsonem.
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /><o:p></o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Přestože THE BALLAD OD HALO JONES neodpovídaly poptávce po „zbraních, mužích a násilí“, své kupující si našly, i když byly zprvu kritizovány za to, že čtenáře uvrhnou do futuristického světa, aniž by ho seznámily s jeho zákonitostmi. Mnohem zajímavější je ale pohled z hlediska nadcházející tvorby Alana Moorea, protože zde nejvýrazněji se projevují znaky typické pro jeho nejslavnější a nejoceňovanější díla: 1.) dekonstrukce superhrdiny; 2,) konstrukce do nejmenšího detailu prokresleného fikčního světa, který svérázně zachází s politickými, sociálními a dobovými událostmi typickými pro ten náš (společenská, kulturní a politická atmosféra 50. let se přesazuje do vesmíru, hlavní hrdinka bojuje v mezihvězdných válkách upomínajících na Vietnam); 3.) práce s McGuffinem, jenž neustále udržuje čtenářovu pozornost a zájem o následující dění (msta hrdinky za mrtvé přátele); 4.) a četné kulturní odkazy (na píseň Toma Waitse, filozofa Wittgensteina, film NIKDY NEZAPOMENU JEHO JMÉNO a především na bibli).
<br /></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: 35.4pt;">
<br /><o:p></o:p>Roku 1985 poskytnul Moore rozhovor fanzinu Arkensword, v němž se postavil za práva komiksových scénáristů a otevřeně – bez servítků a autocenzury - prohlásil, že <i>„přestal pracovat pro všechny britské vydavatele pod IPC, čistě z toho důvodu, že IPC mu doposud lhalo, podvádělo ho a celkově s ním zacházeli jako s hovnem“.
<br /></i></p><p class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt; text-align: left;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt; text-align: center;">Roku 1986 přestal psát pro 2000 AD.
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt; text-align: justify;">
<br /><o:p></o:p></p><div> </div><p style="text-align: center;" class="MsoNormal"><u1:p><b>WARRIOR</b></u1:p></p><p class="MsoNormal" style="text-align: center;" align="center">
<br /><u1:p><b><o:p></o:p></b></u1:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Přímým konkurentem nakladatelství a vydavatelství 2000 AD byl Warrior, ve kterém vycházely komiksové sešity od března 1982 do ledna 1985 a které za svou krátkou dobu působnosti stihlo posbírat 17 komiksových cen Eagle Award. Koncept Warrioru byl snadný: kombinace starých prvků s novými, prostor pro výrazné a začínající autory. Vlajkovou lodí byl <b>MARVELMAN</b>, později přejmenovaný kvůli právům na MIRACLE MANA, který měl být <i>„radikální reimaginací zapomenutého superhrdiny z 50. let“.</i> Ceněné dílo je dnes v podstatě nezískatelné, protože problémy s právy zamezily jeho znovuvydání a dotištění, a hlavního hrdinu kromě Moorea vlastní i Neil Gaiman (HVĚZDNÝ PRACH) či Todd McFarlane (SPAWN).
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Postavy původně stvořené r. 1952 Mickem Anglem, která měla být náhradou za Captaina Marvela, se chopil r. 1982 Alan Moore a hlavního hrdinu bojujícího spolu se svým dětským parťákem se zločinci dekonstruoval, popř. demytizoval. Z barevných dobrodružství s naivním hrdinou utvořil černobílý, na pokračování vycházející depresivní komiks, v němž ústřední postava Moran sní o létání a živí se jako reportér, postupně se rozpomínající na své superhrdinské období, z kterého mu zůstaly akorát komiksy jako jediné důkazy. V polovině nedokončených příběhů se spolu s Moranem dozvídáme, že byl součástí tajného vládního-vojenského programu nazvaného „Projekt Zarathustra“ (odkaz na německého filozofa Nietzscheho), v rámci kterého bylo jeho tělo posíleno mimozemskou technologií a byly mu dány vzpomínky z komiksů.
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /><o:p></o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b>BOJEFFRIES SAGA</b> (volný překlad: SÁGA BOJEFFRIEOVÝCH) byla popisována jako <i>„paranormální soap opera“</i> – komedie o rodině upírů a vlkodlaků i jiných monster, která byla hodnocena jako nespoutaná anarchistická zábava. Moore si však tímto počinem jméno neudělal, protože BOJEFFRIES SAGA vznikala ve stejné době jako D.R. A QUINCH, pouze upevnil svou pozici „anarchisty“. Uznání se ale dočkal kreslíř Steve Parkhouse, především za to, že byl schopný své jméno spojit s něčím promyšlenějším a soudržnějším.
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhjV-V16L2-cUakchdLloBTdjpxgIGC0ALgGFmyLWllV83tMvxETMiqBR43swFyGRQyB4iyonjHuggbOHOTp4uPfOGBD4L_XXGciBAyAK4yB-G7jjzOb8gZMCN37JQXQyhv5hti/s1600-h/swamp.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 264px; height: 400px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhjV-V16L2-cUakchdLloBTdjpxgIGC0ALgGFmyLWllV83tMvxETMiqBR43swFyGRQyB4iyonjHuggbOHOTp4uPfOGBD4L_XXGciBAyAK4yB-G7jjzOb8gZMCN37JQXQyhv5hti/s400/swamp.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5297738002281047186" border="0" /></a></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /><o:p></o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: center;" align="center"><b><u1:p>
<br /></u1:p></b></p><p class="MsoNormal" style="text-align: center;" align="center"><b><u1:p>DC COMICS</u1:p></b></p><p class="MsoNormal" style="text-align: center;" align="center">
<br /><b><u1:p><u1:p></u1:p></u1:p></b><o:p></o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Uchopení staré známé postavy novým způsobem se pro Mooreovu tvorbu stalo pro další roky charakteristickým, a nejednalo se přitom pouze o komiksové superhrdiny. DC Comics, jedno z nejstarších komiksových vydavatelství, které dalo vzniknout ikonickým hrdinům jako Batman, Superman či Wonder Woman, potřebovalo vlít do zkostnatělého těla novou krev. To si měl vzít na starost právě Alan Moore, jehož oslovil editor Len Wein, aby vzkřísil několik postav, kterým hrozí definitivní konec, protože komiksům s nimi poklesla strmě prodejnost. <o:p></o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">První z nich byl <b>SWAMP THING – BAŽINÁČ</b> (Moore, A. – Bissette, S. – Totleben, J.: Swamp Thing – Bažináč. Crew a BB/Art, Praha 2003), který posloužil Mooreovi k formálnímu experimentátorství, zatímco opětovně dekonstruoval hlavní postavu. Z muže, který se stal nešťastnou nehodou příšerou z bažin ochraňující přírodu a svou milou před teroristy a jinými příšerami, vzešlo monstrum, jež v sobě nemělo nic lidského. Kolem něho byla vybudována komplexní mytologie, jež je založena na tom, že Bažináč je jedním z řady ochránců rostlin, kteří existují již od počátků lidstva a kteří se sdružují do komunity zvané Parlament Stromů („Zelená“). Není tak překvapivé, že Moore, který je vegetarián, se vyjádřil i k tomuto tématu.
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /><o:p></o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Vedle hororu a fantasy se tak v komiksu objevily i otázky týkající se ochrany životního prostřední a sociálního postavení (příběh byl umístěn poblíž Louisiany), čímž se Moore vrátil k formálnímu vyjadřování knih. Dodnes zůstává bibliofilem, který je znám tím, že svou týdenní výplatu utrácí v knihkupectví a ve svém domě doslova leží v knihách. Len Wein, který nového scénáristu najal na základě jeho práce s Warrior, tak nebyl zklamán a Moore udělal pro BAŽINÁČE to stejné co pro MIRACLE MANA.
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /><o:p></o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Pro DC Comics udělal ještě víc, protože BAŽINÁČ byl prvním komiksem, který vůbec nebral ohledy na omezující nařízení CCA (Comics Code Authority) a který byl zaměřen na dospělého čtenáře. Byl také znamením předvoje – na základě něj vznikla tzv. linie DC Comics nazvaná Vertigo, jež byla určena již zcela dospělému čtenáři a obsahovala výjevy nevhodné pro dětského či pubertálního čtenáře a především příběhy o nadpřirozených monstrech s příměsí mystické atmosféry začali psát evropští scénáristé v čele s Neilem Gaimanem.
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /><o:p></o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b>SPECTRE</b> (duše zabitého policisty nevpuštěného do nebe má v BAŽINÁČI cameo – chrání vstup do Pekla), <b>DEMON</b> (hodný démon z Pekla s násilnými tendencemi má v BAŽINÁČI cameo – fanouškům je konečně odhaleno, proč mluví v rýmech!), <b>PHANTOM STRANGER</b> (Moore prozrazuje důvod, proč musí věčně chodit po zemi a bojovat s mystickými silami, přitom si pohrává s křesťansko-židovskými věroukami), DEADMAN (původně se objevil u svého kolegy STRANGERA, v BAŽINÁČI má také bývalý trapézový artista cameo)... Ti všichni byli Moorem zachráněni před zrušením a prošli „reimaginativní kůrou“. Nově vymyslel Johna Constantina, kterému dal podobu Stinga a který se stal populární jako okultní detektiv <b>HELLBLAZER</b>, nejdéle vydávaným komiksem linie Vertigo. I on se poprvé objevil v BAŽINÁČI, kde radil hlavnímu hrdinovi jako odborník na věci s nadpřirozenem.
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /><o:p></o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Zatímco se evropští – především britští – scénáristé věnovali podřadným a obskurním hrdinům, Moore se chopil dvou ikon – Batmana a Supermana – a k jejich výročí k nim přistoupil s rukopisem sobě vlastním, tj. stvořil antiikonická díla.</p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6cZKMaeRYnP0VsGDYhvuC4VxvXjbxBbXhJCdhFYBo0u425SIAFJUlzzHrBeIfO4E3kKVmiZFA9-7M2SIsP59LQSx_d-NhmeFL790IEQxCvxVmGGdaZi73qFcoVI6Ra5IWblmA/s1600-h/superman+everything.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 271px; height: 400px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6cZKMaeRYnP0VsGDYhvuC4VxvXjbxBbXhJCdhFYBo0u425SIAFJUlzzHrBeIfO4E3kKVmiZFA9-7M2SIsP59LQSx_d-NhmeFL790IEQxCvxVmGGdaZi73qFcoVI6Ra5IWblmA/s400/superman+everything.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5297739452551226962" border="0" /></a><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /><o:p></o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Výroční Superman <b>FOR THE MAN WHO HAS EVERYTHING</b> (volný překlad: PRO MUŽE, KTERÝ MĚL VŠE) vyšel v roce 1985, finální dvoudíl <b>WHATEVER HAPPENED TO THE MAN OF TOMMOROW</b> (volný překlad: COKOLIV SE STALO MUŽI ZÍTŘKA) o rok později. V prvním jmenovaném vystupují Batman – Robin – Wonder Woman – Superman, tedy všechny vlajkové postavy DC Comics, a první tři jmenovaní vysvobozují Muže z oceli z jeho Pevnosti samoty, ve které ho drží mimozemský úponek, který si pohrává s jeho myslí a vnucuje mu fantazii, že jeho rodná planeta Krypton nikdy nezanikla a on na ni dál žil, oženil se a měl dvě děti... Komiks útočící na základy supermanovské mytologie nakreslil Dave Gibbons, který s Moorem r. 1986 spolupracoval na počinu testujícím možnosti komiksu jako média...
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /><o:p></o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Ve druhém jmenovaném přichází reportér Tim Crane za Lois Laneovou kvůli rozhovoru, protože ho zajímá odpověď na otázku, kam se posledních 10 let poděl Superman. Retrospektivně vyprávěný příběh nám ukazuje, že Supermanova identita – Clark Kent – byla prozrazena a padouši začali útočit nejdřív na něj, aby poté ohrozili jeho blízké, které se Superman rozhodne ukrýt v Pevnosti samoty a zatímco ti si poradí se zlosyny za pomoci důvtipu a vybavení v úkrytu, Superman porušuje svůj kodex – nikoho nezabij – a rozhodne se učinit se smrtelným... Červenomodrému naivovi je ale dopřán šťastný konec: ukáže se, že manžel Lois je ve skutečnosti Superman, který svou nadlidskou sílu a nezranitelnost vyměnil za normální život člověka s osobou, kterou miluje a ona miluje jej.</p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgYRHOYq5G1877L5nep-oQ6SyfbXp4-a0ITqtbL67BMxxEOlhOzl67oS2Wv9fsNKlMKhiupz4-nxnoE-7ED3zhQkWBVkHoBtMyfSuTOKaEfptfRIKVGZbfFduAenvbKO3uOJmEG/s1600-h/comicad-batman-the-killing-joke.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 267px; height: 400px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgYRHOYq5G1877L5nep-oQ6SyfbXp4-a0ITqtbL67BMxxEOlhOzl67oS2Wv9fsNKlMKhiupz4-nxnoE-7ED3zhQkWBVkHoBtMyfSuTOKaEfptfRIKVGZbfFduAenvbKO3uOJmEG/s400/comicad-batman-the-killing-joke.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5297743330083164114" border="0" /></a><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b>
<br /></b></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b>
<br /></b></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b>
<br /></b></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b>BATMAN: KILLING JOKE</b> (KAMEŇÁK) nebyl novým pohledem na okřídleného netopýra (i když ten se v závěru zasměje Jokerově vtipu a jeho charakteristicky strnulá tvář se promění v úsměv), nýbrž na jeho arci-nemesis, protože jsme se dozvěděli původ Jokerova vzniku. Tématické těžiště jednoho z nejzásadnějších děl v batmanovském universu vedle Millerova ROKU JEDNA a NÁVRATU TEMNÉHO RYTÍŘE spočívá v myšlence, že Batman a Joker jsou zrcadlovým odrazem toho druhého a navzájem se potřebují, protože jsou oba šílení a osud si s jejich životy nehezky pohrál a byl pro ně určující „jeden špatný den“. Mooreův nový pohled na postavu šel ruku v ruce s formálním experimentováním, kdy si dovolil užít figuru nespolehlivého vypravěče, protože Joker sám přiznává, že si příběh svého zrodu moc přesně nepamatuje a už se mu jednotlivé události navzájem pletou.</p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Moore s odstupem let ale KAMEŇÁK nepovažuje za příliš dobrou knihu, protože se vždy snažil o to, aby postavy byly více jako skuteční lidé, zatímco v KAMEŇÁKU to jsou jen postavy, a že neříká nic nového.
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /><o:p></o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">...Ultimativní, symbolikou a odkazy překypující mistrovské dílo, v němž jsou postavy více jako skuteční lidé, demaskují se hrdinové, předkládá se svérázný pohled na svět a vyjadřuje se k palčivým otázkám, formálně se experimentuje s vypravěčskými a stylistickými postupy, mělo ale roku 1986 teprve vyjít a navždy změnit tvář komiksu a literatury vůbec... </p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgFU4wmVknIRUvjyB0KRyayFW6LbheCq0cVfMthYjbFxT9oNfboq3gsFEDIqQ-92ttAU-iCP40AovLuF-s8hb8QaZlcNfawW-MXlwbyjQNx-sK2Cf1D7N3YR70jNKfWmf3ZsH6A/s1600-h/watchmen-cover.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 258px; height: 400px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgFU4wmVknIRUvjyB0KRyayFW6LbheCq0cVfMthYjbFxT9oNfboq3gsFEDIqQ-92ttAU-iCP40AovLuF-s8hb8QaZlcNfawW-MXlwbyjQNx-sK2Cf1D7N3YR70jNKfWmf3ZsH6A/s400/watchmen-cover.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5297744020479019362" border="0" /></a></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b>
<br /></b></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b>WATCHMEN (STRÁŽCI)</b> byla dvanácti dílná série, která začala vycházet r. 1986 (souborně vyšla o rok později) a která odpovídá na orwelllovsko-platónovskou otázkou <i>„Kdo bude hlídat hlídače?“.</i> Jeden z nejuznávanějších grafických románů, jenž získal i prestižní ocenění – určené přelomovým sci-fi – Hugo a dočkal se zařazení do žebříčku „100 nejlepších amerických/anglických románů od r. 1923 – 2005“ časopisu Time, přesvědčil i maloměšťáky a pokrytce považující komiks za čtivo pro nejmenší o tom, že je na čase začít brát tento formát vážně. Přestože Moore svůj opus magnum s odstupem času hodnotí jako <i>„sbírku svých klišé“</i> a přiznává, že <i>„prolínání dialogů, provázání stránek narážkami či kresbou a slovní nápodobou byly novum tehdy, ale brzy se staly obnošenou vestou“,</i> nijak nepopírá jejich formální přínos.
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /><o:p></o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Příběh začínající vraždou Edwarda Blakea, známého jako „Komik“, jediného vládou sponzorovaného bojovníka se zločinem, byl původně plánován jako jednoduché vypravování se záhadou (vraždou) a s postavami komiksového vydavatelství Charlton Comic. Moore a Gibbons se ale chopili příležitosti otestovat hranice komiksového média jako takového a protože byla nejdříve vymyšlena polovina příběhu, dával se větší prostor postavám, jejich drobnokresbě i vykreslení společenské, kulturní a politické atmosféry před rozvíjením zápletky točící se kolem vyšetřování vraždy bývalým superhrdinou Rorschachem, který v tom vidí velké spiknutí, a tak kontaktuje své bývalé kolegy.
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /><o:p></o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">STRÁŽCI po svém vydání změnily to, jak bylo na komiks nahlíženo, jak byl vnímán a přijímán čtenáři, kritiky a lidmi na nich pracujících, protože – již svým rozsahem a komplikovanou formální stránkou - se nejednalo o dílo na jedno přečtení. Zabití je pouhým McGuffinem, který je podstatný pro postavy románu, ale nikoliv už pro čtenáře. Příběh vyprávěný prostřednictvím deníkových zápisků Rorschecha obsahuje vždy na konci každého dílu i textové výňatky z archivní složky o historii, vzniku a schopnostech superhrdinů, komiks v komiksu (černý chlapec u novinového stánku čtoucí si pirátský komiks) a flashbacky, flashforwardy, nespolehlivého vypravěče apod. Ze stylistického hlediska je pozoruhodná symetrie, s jakou jsou Davidem Gibbonsem nakresleni: 5. kapitola s názvem „Fearful symmetry“ po vzoru básní Williama Blakea obsahuje strany, které jsou zrcadlovým odrazem jiných. Barevné ladění se mění dle toho, v jaké době se zrovna nacházíme.
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Souborně vydané romány do příchodu STRÁŽCŮ byly sice tištěny na kvalitnější papír a reprodukce barev byla věrnější, ale cena (výrazně vyšší než u klasických sešitů) neodpovídala jejich mnohdy krátkému povídkovému rozsahu čítajícímu maximálně 50 stran. I věrní fanoušci si odmítali kupovat předražená vydání, což právě STRÁŽCI se svými 416 stranami změnili, a přilákali i čtenáře úplně nové.
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Zatímco KAMEŇÁK oněch 50 stran nepřesahoval a Mooreovi se nepodařilo, aby byly postavy více jalo lidé, ve STRÁŽCÍCH se ze svých chyb poučil: editor DC Comics Dick Giordano plánoval použít postavy z CRISIS ON INFINITE EARTHS z vydavatelství Charlton Comic, které DC koupilo. Kde neměli práva, tam jednoduše postavu upravili k obrazu svému, ale tak, aby byl poznat její předobraz. Superhrdinové, pod jejichž masky se nahlíží a zamýšlí se nad přepisováním identity při jejich nasazení, jsou více lidé než tupý, pudy poháněný dav. Superhrdinové jsou zde především chybující a pochybná individua, která jsou paranoidní (Rorschach), ventilují si své sklony k násilí na zločincích (Komik) a selhávají v posteli (Sůva).
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">STRÁŽCI jsou ale i politickým vyjádřením, ve kterém Moore nikterak neskrývá svůj liberální postoj a ze svých až paranoidních obav ohledně vládnutí nekompetentní osoby (například herce) si dělá otevřeně legraci. Co by se stalo, kdyby se Nixonovi podařilo utajit aféru Watergate? Co kdyby Amerika neprohrála válku ve Vietnamu, protože jako ozbrojené síly byli nasazeni superhrdinové? Co kdyby studená válka stále ještě „probíhala“ a hrozba z atomového zbrojení byla aktuální? Co kdyby napjaté vztahy mezi Amerikou-Ruskem-Afghanistánem byly udržovány za pomocí supermanovské postavy s nukleárními schopnostmi?</p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjEJEp2khYN-R8A94YuyjPMClgKaITdeQQb4AIRBOftefVLAEosKXUFuli2BPo4S7v03agjfh5scjeSoEUm9XRMZMIOQB85CiaGRlXrNVzHB_BEJIx_8ILfDjPewp1hr6E_7p8T/s1600-h/n28770.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 256px; height: 400px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjEJEp2khYN-R8A94YuyjPMClgKaITdeQQb4AIRBOftefVLAEosKXUFuli2BPo4S7v03agjfh5scjeSoEUm9XRMZMIOQB85CiaGRlXrNVzHB_BEJIx_8ILfDjPewp1hr6E_7p8T/s400/n28770.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5297744314821004754" border="0" /></a></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Jeden z nejpůsobivějších výjevů komiksu se týká napadení Manhattanu jakožto představitele moci, peněz a požitkářství Spojených států amerických, kdy na jednom políčku mrakodrapy ještě vidíme a na druhém, po útocích velkého monstra s chapadly, již ne. <b>V FOR VENDETTA (V JAKO VENDETA)</b>, deseti-dílná série, která původně vycházela u Warrioru, obsahuje podobný obraz, který po teroristických útocích 11. září 2001 nabyl na dalším významu: vyhozená budova parlamentu jako symbolu, na který hlavní hrdina „V“ v masce Guye Fawkse zaútočí. (Guy Fawkes je skutečná historická postava, která se pokusila vyhodit do povětří – neúspěšně - Anglický parlament.)</p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">V JAKO VENDETA byla u Warrioru rozdělena do tří knih a poslední se již svého vydání nedočkala, protože r. 1985 bylo vydavatelství zavřeno, přestože se série dočkala veliké čtenářské oblíbenosti a i kritického uznání. (Únorové číslo Comics Journal zařadilo V JAKO VENDETU na 83. místo v seznamu „100 nejlepších anglických komiksů století“.) Moorea a Lloyda (kreslíře) oslovila spousta jiných vydavatelství, ale oni se rozhodli umělecky znovu spojit až r. 1988 pro DC Comics, které znovu vydalo všech deset dílů, tentokráte ale v barvě, a poté souborně. Dystopickou vizi budoucnosti Velké Británie, jejíž fašistické zřízení chce zničit terorista „V“, Lloyd již od začátku plánoval v barvách, ale u Warrioru na ně nebylo dostatek financí.</p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><o:p> </o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">I když se objevují výtky, že kresba dnes působí poněkud zastarale, přestože ve své době byla inovativní, a je problém se orientovat ve stejně vypadajících postavách, jedná se o Mooreův nejangažovanější počin, v němž se vyjadřoval k tehdejší thatcherovské vládě. Postavy – vyjma „V“ – si jsou tak podobné, protože tomu chce režim, ve vyprávění je zpracováno mnoho dílčích osudů, které se v závěru protnou, a ze stylistického hlediska je pozoruhodná práce s motivem „V“, jenž prostupuje v různých obměnách celým románem (V jako Vendeta, V jako Vítězství, V jako římská pětka... ale především symbol).
<br /></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">V JAKO VENDETA je dílo více literární než komiksové, a tak se může stát pádným argumentem proti výtkám, že komiksy nejsou tak hodnotné jako knihy, ale ve výsledku je román až příliš upovídaný a vsází více na sílu slov než obrazů (což je v rozporu s ideou o symbolech a znacích). Sám „terorista“ rád cituje klasickou literaturu, především Shakespeara. Jako hlavní vliv na výslednou podobu uvádí Moore následující: <i>„Orwell. Huxley. Thomas Disch. SOUDCE DREDD. Harlana Ellisona „REPENT, HARLEQUIN!“ SAID THE TICKTOCKMAN, CATMAN a THE POWELER IN THE CITY AT THE EDGE OF THE WORLD od stejného autora. Vincenta Price OHAVNÝ DR. PHIBES a KRVAVÉ DIVADLO. David Bowie. STÍN. NIGHT RAVEN. BATMAN. FAHRENHEIT 451. Sci-fi texty školy Nového světa. Obraz Maxe Ernsta „EVROPA PO DEŠTI“. Thomas Pynchon. Atmosféra britských válečných filmů ze II. světové. PRISONER. Robin Hood. Dick Turpin.“</i></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><i>
<br /></i></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Smí Anglie vládnout?</p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Návrh týkající se hodnocení přístupnosti komiksů shodným s tím filmovým neprošel, přestože za ním stál vedle Moorea i Frank Miller. Po dokončení V JAKO VENDETA skončil Moore spolupráci s DC Comics, <span id="formatbar_Buttons"><span title="Justify Full" onmouseover="ButtonHoverOn(this);" onmouseout="ButtonHoverOff(this);" onmouseup="" onmousedown="CheckFormatting(event);FormatbarButton('richeditorframe', this, 13);ButtonMouseDown(this);" id="formatbar_JustifyFull"><!--[if gte vml 1]><v:shapetype id="_x0000_t75" coordsize="21600,21600" spt="75" preferrelative="t" path="m@4@5l@4@11@9@11@9@5xe" filled="f" stroked="f"> <v:stroke joinstyle="miter"> <v:formulas> <v:f eqn="if lineDrawn pixelLineWidth 0"> <v:f eqn="sum @0 1 0"> <v:f eqn="sum 0 0 @1"> <v:f eqn="prod @2 1 2"> <v:f eqn="prod @3 21600 pixelWidth"> <v:f eqn="prod @3 21600 pixelHeight"> <v:f eqn="sum @0 0 1"> <v:f eqn="prod @6 1 2"> <v:f eqn="prod @7 21600 pixelWidth"> <v:f eqn="sum @8 21600 0"> <v:f eqn="prod @7 21600 pixelHeight"> <v:f eqn="sum @10 21600 0"> </v:formulas> <v:path extrusionok="f" gradientshapeok="t" connecttype="rect"> <o:lock ext="edit" aspectratio="t"> </v:shapetype><v:shape id="_x0000_i1025" type="#_x0000_t75" alt="Justify Full" style="'width:.75pt;height:.75pt'"> <v:imagedata src="file:///C:\DOCUME~1\Uzivatel\LOCALS~1\Temp\msohtml1\01\clip_image001.gif" href="http://www.blogger.com/img/blank.gif"> </v:shape><![endif]--><!--[if !vml]--><img src="file:///C:/DOCUME%7E1/Uzivatel/LOCALS%7E1/Temp/msohtml1/01/clip_image001.gif" alt="Justify Full" class="gl_align_full" shapes="_x0000_i1025" width="1" border="0" height="1" /><!--[endif]--></span></span>protože panovaly neshody ohledně práv tvůrců a zisků z merchandisingu (ze spin-offu STRÁŽCŮ Moore ani Gibbons neviděli ani cent).</p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></p> <span style=";font-family:";font-size:100%;" >Roku 1989 přestal psát pro DC Comics.
<br />
<br />
<br />
<br /></span><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjOKM5qhnFwMByMNQqcrbp74KASs9vNJX_Y3kMgX2xtEyjtPoB-VKl0DD5aFZ3CsBdi3KoQjooErWT1L6XfshxY1BmLHIyFyU9l_NimW_VcQeqdiqRlh8yyVr3sdzq12C0NuhG9/s1600-h/WatchmenBabies-738478.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjOKM5qhnFwMByMNQqcrbp74KASs9vNJX_Y3kMgX2xtEyjtPoB-VKl0DD5aFZ3CsBdi3KoQjooErWT1L6XfshxY1BmLHIyFyU9l_NimW_VcQeqdiqRlh8yyVr3sdzq12C0NuhG9/s400/WatchmenBabies-738478.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5297740833674619666" border="0" /></a>
<br />
<br />
<br />Marek S.http://www.blogger.com/profile/10872638310921101075noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-25086281.post-92091381958886695592008-12-31T07:50:00.000-08:002009-01-03T16:16:48.910-08:00"Životu lze porozumět jen zpětně, ale musí se žít kupředu."<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjIzoaApp-n5FpHE4h5UtoCSMfycm781qng12u0CSYPLOlVg4MffRrpLPBj8AEe1s67cxPhrQRwqfSwhJgyGggT-QS7MSW6ywi78_ZzAceKGlYS57w1IjQrqvDijchbB4CRhx3F/s1600-h/vlcsnap-00007.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjIzoaApp-n5FpHE4h5UtoCSMfycm781qng12u0CSYPLOlVg4MffRrpLPBj8AEe1s67cxPhrQRwqfSwhJgyGggT-QS7MSW6ywi78_ZzAceKGlYS57w1IjQrqvDijchbB4CRhx3F/s400/vlcsnap-00007.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5287205681004832786" border="0" /></a>
<br /><meta equiv="Content-Type" content="text/html; charset=utf-8"><meta name="ProgId" content="Word.Document"><meta name="Generator" content="Microsoft Word 10"><meta name="Originator" content="Microsoft Word 10"><link rel="File-List" href="file:///C:%5CDOCUME%7E1%5CUzivatel%5CLOCALS%7E1%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml"><!--[if gte mso 9]><xml> <w:worddocument> <w:view>Normal</w:View> <w:zoom>0</w:Zoom> <w:hyphenationzone>21</w:HyphenationZone> <w:compatibility> <w:breakwrappedtables/> <w:snaptogridincell/> <w:wraptextwithpunct/> <w:useasianbreakrules/> </w:Compatibility> <w:browserlevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel> </w:WordDocument> </xml><![endif]--><style> <!-- /* Style Definitions */ p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal {mso-style-parent:""; margin:0cm; margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:12.0pt; font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";} a:link, span.MsoHyperlink {color:blue; text-decoration:underline; text-underline:single;} a:visited, span.MsoHyperlinkFollowed {color:purple; text-decoration:underline; text-underline:single;} @page Section1 {size:612.0pt 792.0pt; margin:70.85pt 70.85pt 70.85pt 70.85pt; mso-header-margin:35.4pt; mso-footer-margin:35.4pt; mso-paper-source:0;} div.Section1 {page:Section1;} /* List Definitions */ @list l0 {mso-list-id:2078819750; mso-list-type:hybrid; mso-list-template-ids:174086526 1351624904 67436569 67436571 67436559 67436569 67436571 67436559 67436569 67436571;} @list l0:level1 {mso-level-text:"%1\.\)"; mso-level-tab-stop:36.0pt; mso-level-number-position:left; text-indent:-18.0pt;} ol {margin-bottom:0cm;} ul {margin-bottom:0cm;} --> </style><!--[if gte mso 10]> <style> /* Style Definitions */ table.MsoNormalTable {mso-style-name:"Normální tabulka"; mso-tstyle-rowband-size:0; mso-tstyle-colband-size:0; mso-style-noshow:yes; mso-style-parent:""; mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt; mso-para-margin:0cm; mso-para-margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:10.0pt; font-family:"Times New Roman";} </style> <![endif]--> <div style="text-align: justify;"> </div><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">PODIVUHODNÝ PŘÍPAD BENJAMINA BUTTONA (PPBB) natočený na základě krátké povídky Francise Scotta Fitzgeralda<b style=""><sup>1</sup></b> se liší nejen od všeho, co David Fincher<b style=""><sup>2</sup></b> režíroval, a přitom je to film do jisté míry fincherovský, ale i od ostatních filmů či knih, které kdy vznikly. Na základě jména režiséra byste mohli očekávat postmoderně laděné, depresivní dílo s hrdinou, který se snaží přežít v nehostinném světě<b style=""><sup>3</sup></b>; na základě jména scénáristy Erica Rotha<b style=""><sup>4</sup></b>, zodpovědného za FORRESTA GUMPA, zase podívanou s okázalým herectvím a humanistickým apelem, ve které psychicky odlišná ústřední postava prochází americkými dějinami minulého století a výrazně je ovlivňuje, aniž by o nich cokoliv věděla; na základě upoutávky sentimentální snímek „o vyprávění vyprávění“ po vzoru Burtonovy VELKÉ RYBY.
<br /></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><o:p> </o:p></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><b style="">FINCHEROVSKY-NEFINCHEROVSKÝ FILM<o:p></o:p></b></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">David Fincher, který až do BENJAMINA BUTTONA střídal žánrové, odlehčené projekty (VETŘELEC 3, HRA, ÚKRYT) s těmi ambiciózními (SE7M, KLUB RVÁČŮ, ZODIAC), po ZODIACOVI vypráví „nezúčastněnou optikou“ další příběh o tíze času a možnostech poznání, ve kterém je doba rekonstruována nikoliv na základě skutečnosti, ale filmů.
<br /></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><o:p> </o:p></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhHVE6m4SoctTQovccBlUlof5udFPPuLmDX7SrWcr5wPZiqh-p5SJKvdZdbDEwK-84k_MMIdHH44TCwMHrXYGvMFVaRSnRkYiw4yLFiIRHNKgThjVJLK-KUbLL3Pvck19rf6exZ/s1600-h/vlcsnap-00002.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 202px; height: 152px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhHVE6m4SoctTQovccBlUlof5udFPPuLmDX7SrWcr5wPZiqh-p5SJKvdZdbDEwK-84k_MMIdHH44TCwMHrXYGvMFVaRSnRkYiw4yLFiIRHNKgThjVJLK-KUbLL3Pvck19rf6exZ/s400/vlcsnap-00002.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5287206740439857490" border="0" /></a>Z Buttonova deníku své matce Daisy ležící na smrtelné posteli v New Orleans/nám jako divákům předčítá její dcera události tak, jak se staly a jak si je Button, bez jakýchkoliv příkras anebo výmyslů, zapamatoval. Na začátku a v samotném závěru se ale vypravěč změní a Daisy nám popisuje, co se stalo krátce předtím, než se Benjamin Button narodil a než se narodila ona, a dovypráví nám příběh jeho životního osudu ve chvíli, kdy zápisky v deníku končí, protože nebyl schopen již nadále psát (fyzicky se dostal do věku pubertálního mladíka a „zestárnul“ až do podoby dítěte, psychicky byl na úrovni senilního starce). Změna vypravěče a hlediska jako takového s sebou přináší i větší sentimentalitu, která je ale opodstatněná a uvědomělá, protože stará paní na ni má právo.
<br /></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><o:p> </o:p></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">Fincherovy filmy bořily divácké jistoty<b style=""><sup>5</sup></b> a ani tentokrát tomu není jinak, protože příběh nám dovypráví někdo jiný a do jinak oddramatizovaného vyprávění, do kterého nevstupují historické události, jedna z nich zasáhne a má výrazný vliv na jednu z postav. Nečekejte žádný překvapivý konec s velkou pointou, po kterém bychom se znovu dívali na film zcela jinak, jako tomu bylo v případě KLUBU RVÁČŮ či HRY, ani provokující nezodpovězení otázek jako v ZODIACOVI, protože tentokrát do sebe „pouze“ všechno zapadne a při dalších zhlédnutích oceníte cit pro detail (hodiny, kolibřík).
<br /></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><o:p> </o:p></p><div style="text-align: justify;"> </div><div style="text-align: justify;"> </div><div style="text-align: justify;"> </div><div style="text-align: justify;"> </div><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiNrsJoGkeOwdlB6hp_cr3nKOKJPhApPFAKLSNDv9QmQlsGC1dD-e5bVEpfoF2TsNqMHYh3WOmtcazNlETPvS_U4cXjSQf4Y9gp_AwOaNAB09c8P3wkxPeXMCPzWyyCGBpdVaUe/s1600-h/vlcsnap-00003.jpg"><img style="margin: 0pt 0pt 10px 10px; float: right; cursor: pointer; width: 230px; height: 172px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiNrsJoGkeOwdlB6hp_cr3nKOKJPhApPFAKLSNDv9QmQlsGC1dD-e5bVEpfoF2TsNqMHYh3WOmtcazNlETPvS_U4cXjSQf4Y9gp_AwOaNAB09c8P3wkxPeXMCPzWyyCGBpdVaUe/s400/vlcsnap-00003.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5287219850920877298" border="0" /></a>BUTTON je typicky fincherovský v tom, nakolik boří divácké jistoty a má velice nápadité úvodní titulky<b style=""><sup>6</sup></b>, ale jinak se jedná o překvapivě umírněný počin, ve kterém jako diváci jsme stavěni do pozice, kdy víme víc než hlavní hrdina a nenahlížíme za „oponu“ vzniku filmu<b style=""><sup>7</sup></b>. Z Davida Finchera se stal, počínaje ZODIACEM, cinefil formátu Briana De Palmy, který čím dál tím víc točí o jiných filmech a filmových stylech pro vyloženě inteligentní diváky, jež není třeba vodit za ručičku či tahat za nos. Přestože se mapuje víc jak půlstoletí od konce I. světové války po konec 70. let, nemáme k dispozici titulky s daty, ale změnu dekády musíme poznat na základě proměny stylu filmu.</p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgUyVta1cZD5SzTvESj1JVYDg8i3CxzOqtWq-flnVRc-sf1hI22uLdL8Rc92HVJaK3KUlp5uNjHDBuOTo9d37H8pxseUuSDPrOI05aYdNT5qVu85sLZ6Byw6KMWnvclJ5vhBuIV/s1600-h/vlcsnap-00005.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgUyVta1cZD5SzTvESj1JVYDg8i3CxzOqtWq-flnVRc-sf1hI22uLdL8Rc92HVJaK3KUlp5uNjHDBuOTo9d37H8pxseUuSDPrOI05aYdNT5qVu85sLZ6Byw6KMWnvclJ5vhBuIV/s400/vlcsnap-00005.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5287208447979604114" border="0" /></a><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><b style=""><o:p> </o:p></b></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><b style="">
<br /></b></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><b style="">
<br /></b></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><b style="">
<br /></b></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><b style="">FORMÁLNÍ DOKONALOST</b></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">BUTTON může sloužit jako ukázka stylistických proměn amerického filmu první poloviny minulého století a začátku druhého, přičemž ve vzpomínkách jiných osob se vracíme třeba i na konec 19. století anebo počátek 20., kdy scéna má náležitou nahnědlou patinu a odpovídají tomu i škrábance, zrno a zvýšená neostrost. K evokaci doby dle filmů bylo dosáhnuto za pomocí počítačových triků a nikoliv klasickými metodami<b style=""><sup>8</sup></b>, což je postup, který zvolili i jiní tvůrci vzdávající v roce 2008 poctu filmům klasického Hollywoodu, konkrétně Steven Spielberg se svým INDIANA JONESEM A KRÁLOVSTVÍ KŘIŠŤÁLOVÉ LEBKY a Baz Luhrman s AUSTRÁLIÍ.
<br /></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><o:p> </o:p></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">Scéna umírání skutečného otce při východu slunce je tak spíše okázalou demonstrací možnosti Technicoloru, které lze přesáhnout při citlivém užití počítačové animace, než scénou o umírání skutečného otce. Nejde o to, že je nám nálada doby a její podoba zprostředkována přesně zvolenými rekvizitami či kostýmy a hudbou s perfekcionismem Fincherovým filmům vlastním, ale proměnám stylistického systému filmu se podřizuje i Benjamin Button, který se tak ocitá v žánrech či scénách pro onu dobu typických. Když se mapují 20. léta 20. století, akce na sebe logicky navazuje a ocitáme se v hájemství dramatu se sociálními prvky, abychom se poté posunuli o jednu až dvě dekády dál a zažili jsme válečnou epizodu a při přelomu 50. a 60. let je Button stylizován do podoby mladého rebela bez příčiny užívajícího si život plnými doušky, ale neschopného se zcela začlenit do společnosti, následovaný (melo)dramatem o rodině a jejím soužití.
<br /></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><o:p> </o:p></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">Zatímco ZODIAC rekonstruoval filmovou dobu 70. let prostřednictvím větší zrnitostí a celkovou uvěřitelností, PPBB působí uměle a je s přibývajícími minutami čím dál tím rozmáchlejší a rozhodně je zajímavé podívat se na oba filmy po sobě.</p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjA0GAHKipSy3li3fn1QjLpuBc-pFpubs7-3HqQKU10ORnRgcU7NvDcN6woHuW84_PB0r03zUfSNpKmSGy2vwO3iUrVU8QhYhUUU1VCd_HRUxoIrWbC80Hkzw8uYlJrQQGSMNme/s1600-h/vlcsnap-00009.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjA0GAHKipSy3li3fn1QjLpuBc-pFpubs7-3HqQKU10ORnRgcU7NvDcN6woHuW84_PB0r03zUfSNpKmSGy2vwO3iUrVU8QhYhUUU1VCd_HRUxoIrWbC80Hkzw8uYlJrQQGSMNme/s400/vlcsnap-00009.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5287209775054278514" border="0" /></a></p><div style="text-align: justify;"> </div><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><b style="">
<br /></b></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><b style="">
<br /></b></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><b style="">ILUZE A IDEOLOGIE<o:p></o:p></b></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">Formální systém filmu jsem již popsal (dcera předčítá své matce deník a vypráví tak i nám, na začátku a na konci se změní optika nahlížení a vypráví matka sama, stylisticky jde o nápodobu snažící se překonat své předobrazy, vystihující roky prostřednictvím jiných filmů), ale nesoustředil jsem se na to, jak BENJAMIN BUTTON vypráví o svém vzniku a upozorňuje – jestli vůbec - na sebe jako film (o jiných filmech).
<br /></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><o:p> </o:p></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><i style="">„Režisérovy formální koncepce vychovávají uvědomělé diváky, kteří jsou schopni chápat dotyčné snímky jako dekonstruktivní hry, vypovídající o způsobech vlastního vytváření a popírající pevný vztah mezi označujícím a označovaným, tím že ,zakalují´ či jinak pozměňují transparentnost filmové iluze,“ </i>píše Kamil Fila v textu Fincher podruhé aneb Polemika ve Filmu a době<b style=""><sup>9</sup></b> . PPBB ale na místo „zakalování“ a pozměňování transparentnosti filmové iluze onu iluzi neodhaluje v dekonstruktivní hře, nýbrž ji utváří a přidává na významu zdvojováním rovin vyprávění a změnou vypravěče.
<br /></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><o:p> </o:p></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjs5ruEacudcdNwb8tVgwNsGjYYEnUI7Z7MvvX404i5M-57J25ik6FRbhJKyGydEEd5zMk6zCC_yjIIebobB5D5V53XXYrXR7ykLJ4D8m9CTXaRjdGUG0UowpiWnb3nCZa-AfXs/s1600-h/vlcsnap-00008.jpg"><img style="margin: 0pt 0pt 10px 10px; float: right; cursor: pointer; width: 230px; height: 173px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjs5ruEacudcdNwb8tVgwNsGjYYEnUI7Z7MvvX404i5M-57J25ik6FRbhJKyGydEEd5zMk6zCC_yjIIebobB5D5V53XXYrXR7ykLJ4D8m9CTXaRjdGUG0UowpiWnb3nCZa-AfXs/s400/vlcsnap-00008.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5287207282815103906" border="0" /></a>Pokud se v předchozích „fincherovkách“ vyslovovalo, že „člověk není svá práce, nedefinuje ho, kolik má v bance, není obsah své peněženky a není krásná a výjimečná sněhová vločka, ale tančící a zpívající hovno tohoto světa“, pak se v PBB kontruje „někteří lidé jsou zrozeni proto, aby seděli u řeky, někteří, aby byli zasaženi bleskem, někteří mají ucho pro hudbu, někteří jsou umělci, někteří plavou, někteří znají knoflíky, někteří znají Shakespeara, někteří jsou matky... a někteří lidé tančí“. Vypadá to tak, že David Fincher ve svých <i style="">„příbězích na téma ohrožení, v nichž představuje svět jako nesmyslnou hru bez hrdiny a pravidel, zviditelňující tezi o neproniknutelnosti reality, manipulativní struktuře likvidující všechny pokusy jedince o nalezení bezpečného a nezávislého soukromého prostoru,“</i><b style=""><sup>10</sup></b> bezpečný a nezávislý soukromý prostor našel. Jsou jím vzpomínky a vyprávění jiných lidí.</p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhn_K0Yqfp-dbvJ-C-TtCRm2n3xnmqNX8UEwD5x__CAfBBNCJEPS7LklCBaHjEHfragDpU-706J1jJ0Cn4zaiKXnPpauC8YRbKlkXvX6dSyLgz7nDvPYFPRs8qrlaEx3mo2Eash/s1600-h/vlcsnap-00006.jpg"><img style="margin: 0pt 0pt 10px 10px; float: right; cursor: pointer; width: 230px; height: 173px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhn_K0Yqfp-dbvJ-C-TtCRm2n3xnmqNX8UEwD5x__CAfBBNCJEPS7LklCBaHjEHfragDpU-706J1jJ0Cn4zaiKXnPpauC8YRbKlkXvX6dSyLgz7nDvPYFPRs8qrlaEx3mo2Eash/s400/vlcsnap-00006.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5287207281910159314" border="0" /></a></p> <div style="text-align: justify;"> </div> <p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">Přesto v několika případech upozorňuje sám na sebe a nese znaky typické pro Fincherův rukopis, jenže tentokrát se nestaví do popředí styl, ale vyprávění. Jedná se o scény, ve kterých nám postavy sdělují něco o události, která se stala v minulosti a u které fyzicky nebyli, jmenovitě Daisyino vyprávění o hodináři, který sestrojil hodiny jdoucí pozpátku, aby tak vrátil čas (a mrtvé přivedl k životu, i svého syna zahynuvšího ve válce), a Benjamino zamyšlení „co kdyby“, když v mysli rekonstruoval nehodu, ke které došlo a kvůli které Daisy nemohla už nikdy tančit, protože ji srazilo auto. Tyto scény, krom mistrné práce se zkratkou, jsou jediné nespolehlivé, protože se vytváří pnutí mezi vyprávěným a zobrazovaným (jak Daisy, tak Benjamin znají popisované akorát z doslechu) a vyjadřuje se tím téma filmu o „životě prožívaného v okamžicích“.</p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">Zvláštní zmínku si zaslouží i vedlejší postava starého dědy žijícího v domově důchodců, která dle svého vyprávění byla zasažena bleskem celkem 7x a některé z těchto zásahů po vzoru mlčenlivých raných filmů i uvidíme (zasažení při jízdě autem, při opírání o plot).</p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgv99-XeTFm_Okds4th4mi-4qH6WOUir65uBQtFVdhYFi-zqAH45vssj7Pmm1iK2OmSiyBuXDkswDYRvFIUQZJhpf1rVVrRhcL5xE9nKjP4J_bZSM25bVEHxlHRPXfZloXjVUNG/s1600-h/vlcsnap-00014.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgv99-XeTFm_Okds4th4mi-4qH6WOUir65uBQtFVdhYFi-zqAH45vssj7Pmm1iK2OmSiyBuXDkswDYRvFIUQZJhpf1rVVrRhcL5xE9nKjP4J_bZSM25bVEHxlHRPXfZloXjVUNG/s400/vlcsnap-00014.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5287218897086536962" border="0" /></a></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><b style=""><o:p> </o:p></b></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><b style="">„BĚŽ, FORRESTE, BĚZ!“<sup> 11</sup> </b></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEigcpO0fxhUipe57jeBFk_QREFAnKiQSV9deLrM5kWSWq_fxZ18GYF1jBsnk1FS5t79cwp_FYRXjqPs22xq5-il9obg_Gj7iOaBr8KoCynWCZlqltczpD8oE8NYdLybuFIrg1XT/s1600-h/vlcsnap-00012.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 230px; height: 172px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEigcpO0fxhUipe57jeBFk_QREFAnKiQSV9deLrM5kWSWq_fxZ18GYF1jBsnk1FS5t79cwp_FYRXjqPs22xq5-il9obg_Gj7iOaBr8KoCynWCZlqltczpD8oE8NYdLybuFIrg1XT/s400/vlcsnap-00012.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5287217843454807202" border="0" /></a>Premisa povídky o muži, který se narodil jako stařec a postupně mládne, zůstala zachována, ve všem ostatním nemůže být film ale víc odchylný, od adopce k „dospívání“ až po zážitky ve stáří/mládí a humor s tím spojený. Benjamin Button je postava, s kterou se dá těžko identifikovat, protože své chování přizpůsobuje zrovna tomu, s kým je a nemá vlastní osobnost. Na rozdíl od Forresta Gumpa neprochází značně zjednodušenými a zhuštěnými historickými událostmi druhé poloviny minulého století, ale důležité historické události ignoruje a nepřichází s nimi do kontaktu (až na krátké střetnutí s německou ponorkou za II. světové války).</p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /><span style=""> </span></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><o:p> </o:p></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_356pNgCga4PFm39LHgAh9fEsO-NXGiB3ub8eAk391wBloeBRUtRT1sZVMsQ3GlsAL49gS9WaYpk0Du02X5A16Dnmd2DzuYzywneso6gBIvvcxUayyMqa3EGyLN13qp52l0QS/s1600-h/vlcsnap-00013.jpg"><img style="margin: 0pt 0pt 10px 10px; float: right; cursor: pointer; width: 230px; height: 172px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_356pNgCga4PFm39LHgAh9fEsO-NXGiB3ub8eAk391wBloeBRUtRT1sZVMsQ3GlsAL49gS9WaYpk0Du02X5A16Dnmd2DzuYzywneso6gBIvvcxUayyMqa3EGyLN13qp52l0QS/s400/vlcsnap-00013.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5287218393765971090" border="0" /></a>Tomu odpovídá i herectví, ve kterém nikdo nestrhává pozornost ke svému výkonu a kde se jde proti hvězdnému systému, protože hlavní hvězdy (Brad Pitt<span style="font-size:85%;"><span style="font-weight: bold;">12</span></span>, Cate Blanchettová) jsou zde namaskováni k nepoznání, popř. je jejich obličej digitálně omlazen a zbaven vrásek natolik, že botoxová komunita musí puknout závistí. I tak ale Brad Pitt, Cate Blanchettová a Tilda Swintonová vyzařují charisma hvězd klasických hollywoodských podívaných a je radost pohledět, jak všichni s pokorou slouží celku a jak i ty nejmenší role jsou obsazeny výbornými, i když třeba méně známými herci (Josh Stewart, Elias Koteas, Jason Flemyng, Tarija P. Henson, Jared Harris).
<br /></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /><span style=""> </span></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><o:p> </o:p></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">Benjamin Button tak není dalším ze zástupců divácky tolik oblíbených postav jako Forrest Gump anebo Amélie z Montmartru, které přežijí proto, že jsou úplně hloupé a ve filmech o nich se káže „buď blbec a dějiny se tě netýkají“, ale říká se „když budeš dějiny ignorovat, stejně jim neunikneš“. Vypráví se příběh jednoho života a smrti, který je akorát ozvláštněn „zpětným chodem“ hlavního hrdiny, což je i důvod, proč spoustu diváků, ať již laickou nebo odbornou veřejnost, dráždí: zdánlivě obyčejně o zcela neobyčejných věcech.</p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /><span style=""> </span></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><o:p> </o:p></p><div style="text-align: justify;"> </div><div style="text-align: justify;"> </div><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">Patetické P.S.: Nevzpomínám si, kdy naposled jsem musel zamáčknout slzu vyvolanou dokonalostí díla, které se dá vychutnat pouze v celku a nedají se z něj vytrhávat jednotlivé scény. Postavám zůstanou "pouze" jejich příběhy a divákovi zase po zhlédnutí ústa do kořán a neschopnost mluvit, protože se setkal s naprosto geniální záležitostí. Je mi jasné, že takové filmy nevyhrávají Oscara (ignorování dějinných událostí, na sebe neupozorňující herectví) a nejsou hojně navštěvované (délka filmu spojená s intelektuální náročností a maskováním hvězd), protože se nedají označit za akademické či divácké, ale je to ten typ filmu, kvůli kterému chodím do kina, protože se vyplatí vidět na velkém plátně, a kvůli kterému mám rád film, protože miluje jiné filmy a vyprávění.</p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjeub_BdT7MV4-xvRZjhlZVZ_3STUCdJgiO0QGNn3bthCABZaP-kQl5ANir4tIbAaAWc1o-SQXy1ybrsWekEHEvfnlR7ffepk1YwZI0eC7r_9yVD8Ho6Pplo0FMFb-1D-WMuJiv/s1600-h/vlcsnap-00015.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjeub_BdT7MV4-xvRZjhlZVZ_3STUCdJgiO0QGNn3bthCABZaP-kQl5ANir4tIbAaAWc1o-SQXy1ybrsWekEHEvfnlR7ffepk1YwZI0eC7r_9yVD8Ho6Pplo0FMFb-1D-WMuJiv/s400/vlcsnap-00015.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5287219434376153810" border="0" /></a>
<br /><span style=""> </span><b style=""><o:p></o:p></b></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /><b style=""><o:p></o:p></b></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><b style=""><o:p>
<br /></o:p></b></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><b style=""><o:p> </o:p></b></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><b style=""><o:p> </o:p></b></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><b style="">Seznam použité literatury a zdrojů informací: <o:p></o:p></b></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">Portrét David Fincher: Muž, který na vás zanechá následky, František Fuka, Cinema 2/200, str. 30 – 31. <o:p></o:p></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">Recenze filmu Klub rváčů, František Fuka, Cinema 2/200, str. 24 - 29</p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">Recenze filmu Úkryt, František Fuka, Cinema 5/2202, str. 66 – 69.</p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">Film a uzavřený prostor, Alena Prokopová, Cinema 5/2002, str. 70 – 73.</p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">Efekt versus smysl (filmy Davida Finchera), Ondřej Zach, Film a doba 2/2202, str. 75-80.</p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">Fincher podruhé anebo Polemika, Kamil Fila, Film a doba 3/2002, str. 159-162.</p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><o:p> </o:p></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><b style="">
<br /></b></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><b style="">Jiné zdroje:<o:p></o:p></b></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><a href="http://xroads.virginia.edu/%7EHYPER/Fitzgerald/jazz/benjamin/benjamin1.htm">http://xroads.virginia.edu/~HYPER/Fitzgerald/jazz/benjamin/benjamin1.htm</a></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><a href="http://fincherfanatic.blogspot.com/2007/05/complete-music-video-works_18.html">http://fincherfanatic.blogspot.com/2007/05/complete-music-video-works_18.html</a></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><a href="http://filmpub.centrum.cz/temata/121547-na-skok-k-narusiteli-davidu-fincherovi.aspx">http://filmpub.centrum.cz/temata/121547-na-skok-k-narusiteli-davidu-fincherovi.aspx</a></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><a href="http://www.artofthetitle.com/2008/05/14/feature-alien-quadrilogy-analysis/">http://www.artofthetitle.com/2008/05/14/feature-alien-quadrilogy-analysis/</a><b style=""><o:p></o:p></b></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><a href="http://www.artofthetitle.com/2008/03/26/se7en/">http://www.artofthetitle.com/2008/03/26/se7en/</a><b style=""><o:p></o:p></b></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><a href="http://www.artofthetitle.com/2008/03/26/panic-room-2002/">http://www.artofthetitle.com/2008/03/26/panic-room-2002/</a></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><a href="http://www.csfd.cz/film/221714-podivuhodny-pripad-benjamina-buttona-curious-case-of-benjamin-button-the/?text=99276">http://www.csfd.cz/film/221714-podivuhodny-pripad-benjamina-buttona-curious-case-of-benjamin-button-the/?text=99276</a></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><a href="http://www.imdb.com/title/tt0421715/">http://www.imdb.com/title/tt0421715/</a></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><a href="http://www.metacritic.com/film/titles/benjaminbutton2008">http://www.metacritic.com/film/titles/benjaminbutton2008</a></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><o:p> </o:p></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><b style="">
<br /></b></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><b style="">Poznámky:<o:p></o:p></b></p><div style="text-align: justify;"> </div><p class="MsoNormal" style="margin-left: 36pt; text-indent: -18pt; text-align: justify;"><!--[if !supportLists]--><span style="">1.)<span style=";font-family:";font-size:7;" > </span></span><!--[endif]-->Celá povídka o deseti kapitolách se dá přečíst na následujících internetových stránkách: <a href="http://xroads.virginia.edu/%7EHYPER/Fitzgerald/jazz/benjamin/benjamin1.htm">http://xroads.virginia.edu/~HYPER/Fitzgerald/jazz/benjamin/benjamin1.htm</a> . </p><div style="text-align: justify;"> </div><p class="MsoNormal" style="margin-left: 36pt; text-indent: -18pt; text-align: justify;"><!--[if !supportLists]--><span style="">2.)<span style=";font-family:";font-size:7;" > </span></span><!--[endif]-->VETŘELEC<sup>3</sup> (1992), SEDM (1995), HRA (1997), KLUB RVÁČŮ (1999), ÚKRYT (2002), ZODIAC (2007), PODIVUHODNÝ PŘÍPAD BENJAMINA BUTTONA (2008) + soupis jeho práce na videoklipech i s odkazy na stažení/ke zhlédnutí naleznete na této stránce: <a href="http://fincherfanatic.blogspot.com/2007/05/complete-music-video-works_18.html">http://fincherfanatic.blogspot.com/2007/05/complete-music-video-works_18.html</a> .<span style=""> </span></p><div style="text-align: justify;"> </div><p class="MsoNormal" style="margin-left: 36pt; text-indent: -18pt; text-align: justify;"><!--[if !supportLists]--><span style="">3.)<span style=";font-family:";font-size:7;" > </span></span><!--[endif]-->VETŘELEC<sup>3</sup>: Důstojník Riplyeová havaruje na nehostinné planetě Fiorina 161, která je obývána vězni, převážně vrahy a sexuálními násilníky. </p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><o:p> </o:p></p><div style="text-align: justify;"> </div><p class="MsoNormal" style="margin-left: 35.4pt; text-align: justify;">SEDM: Detektiv Mills se s manželkou přistěhuje do města, aby tam začal novou práci, a z povídání mezi jeho manželkou a parťákem vyvstane otázka, jestli stojí za to přivést dítě do „tohohle světa“. </p><div style="text-align: justify;"> </div><p class="MsoNormal" style="margin-left: 18pt; text-align: justify;"><o:p> </o:p></p><div style="text-align: justify;"> </div><p class="MsoNormal" style="margin-left: 35.4pt; text-align: justify;">HRA: Miliardář Nicholas van Orton je vytrhnut ze svého profesního světa právničiny, protože je mu na narozeniny darována „hra“, která jeho svět obrátí naruby. </p><div style="text-align: justify;"> </div><p class="MsoNormal" style="margin-left: 18pt; text-align: justify;"><o:p> </o:p></p><div style="text-align: justify;"> </div><p class="MsoNormal" style="margin-left: 35.4pt; text-align: justify;">KLUB RVÁČŮ: Pracovník u velké automobilové společnosti Jack/prodavač mýdla a anarchista s teroristickými sklony Tyler chtějí otřást kapitalistickým světem, ve kterém vyrostli bez otce a byli zahlceni mediální masáží. </p><div style="text-align: justify;"> </div><p class="MsoNormal" style="margin-left: 18pt; text-align: justify;"><o:p> </o:p></p><div style="text-align: justify;"> </div><p class="MsoNormal" style="margin-left: 35.4pt; text-align: justify;">ÚKRYT: Meg Altmanová se svou dcerou Sarah se přistěhují do nového domu s „úkrytem“, který hned první noc vyzkoušejí, protože se k nim vloupou zloději s cílem získat to, co je v onom úkrytu.
<br /></p><p class="MsoNormal" style="margin-left: 35.4pt; text-align: justify;">
<br /></p><div style="text-align: justify;"> </div><div style="text-align: justify;"> </div><p class="MsoNormal" style="margin-left: 36pt; text-indent: -18pt; text-align: justify;"> ZODIAC: Policista Dave Toschi, karikaturista deníku San Francisco Chronicle Robert Graysmithe a novinář Paul Avery pátrají po identitě sériového vraha, který si říká Zodiac a který zničí jejich osobní a profesní životy, aniž by se s ním kdy střetli. <span style=""></span></p><p class="MsoNormal" style="margin-left: 36pt; text-indent: -18pt; text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="margin-left: 36pt; text-indent: -18pt; text-align: justify;"> Depresivnost výše zmíněných je dána barevným laděním: SE7M mělo černou barvu bez odstínů šedé, modré a zelené, čehož bylo dosaženo procesem zadržování stříbra (CCE). V ÚKRYTUbyl naopak použit fotomateriál, díky kterému jsou rozpoznatelné postavy ve tmě, protože je citlivý na odstíny.</p><div style="text-align: justify;"> </div><p class="MsoNormal" style="margin-left: 36pt; text-indent: -18pt; text-align: justify;"><!--[if !supportLists]--><span style="">4.)<span style=";font-family:";font-size:7;" > </span></span><!--[endif]-->Eric Roth bývá primárně spojován s FORRESTEM GUMPEM, za kterého byl nominován na Oscara, ale na PODIVUHODNÉM PŘÍPADU BENJAMINA BUTTONA je patrná i jeho práce na filmech „fabulace faktu“ – Mannův INSIDER: MUŽ, KTERÝ VĚDĚL PŘÍLIŠ MNOHO a ALI, Spielbergův MNICHOV a De Nirova KAUZA CIA.</p><p class="MsoNormal" style="margin-left: 36pt; text-indent: -18pt; text-align: justify;"><!--[if !supportLists]--><span style="">5.)<span style=";font-family:";font-size:7;" > </span></span><!--[endif]--><span style=""> </span>„Na skok... k ,narušiteli´ Davidu Fincherovi“, Radomír D. Kokeš, FilmPub.cz: <a href="http://filmpub.centrum.cz/temata/121547-na-skok-k-narusiteli-davidu-fincherovi.aspx">http://filmpub.centrum.cz/temata/121547-na-skok-k-narusiteli-davidu-fincherovi.aspx</a> Dle Radomíra D. Kokeše boří ve VETŘELCI<sup>3</sup> představu o mýtu tím, že děj přenesl do interiérů, potemnil a nechal zabít hlavní hrdinku; v SEDM „relativizoval nezainteresovanou pozici dvojice detektivů k vyšetřovanému případu řetězce rituálních vražd“; v KLUBU RVÁČŮ se vypravěč stává nespolehlivým, protože hlavní hrdina je schizofrenik; v ÚKRYTU ironizuje prostor.<span style=""> </span></p><div style="text-align: justify;"> </div><p class="MsoNormal" style="margin-left: 36pt; text-indent: -18pt; text-align: justify;"><!--[if !supportLists]--><span style="">6.)<span style=";font-family:";font-size:7;" > </span></span><!--[endif]-->VETŘELCI<sup>3 </sup>nijak výrazně nevybočuje ze zavedeného modelu série, ale u pozpátku puštěných SE7M (návrhářem byl Kyle Cooper) se staly již „klasikou, kdy pomohly renovovat návrhy titulků v mainstreamovém filmu“ a ÚKRYT vzdal trikovou poctu návrhářskému géniu Saulu Bassovi, především jeho spolupráci s „mistrem napětí“ Alfredem Hitchcockem na jeho NA SEVER SEVEROZÁPADNÍ LINKOU. Stránku zabývající se „uměním titulků“ můžete naleznout na adrese <a href="http://www.artofthetitle.com/">http://www.artofthetitle.com/</a><a href="http://www.artofthetitle.com/"> </a>, oddíl věnovaný VETŘELCI<sup>3</sup> spolu s porovnáním dalších filmů série zde: <a href="http://www.artofthetitle.com/2008/05/14/feature-alien-quadrilogy-analysis/">http://www.artofthetitle.com/2008/05/14/feature-alien-quadrilogy-analysis/</a> , SE7M zde: <a href="http://www.artofthetitle.com/2008/03/26/se7en/">http://www.artofthetitle.com/2008/03/26/se7en/</a> a ÚKRYT zde: <a href="http://www.artofthetitle.com/2008/03/26/panic-room-2002/">http://www.artofthetitle.com/2008/03/26/panic-room-2002/</a> . <span style=""> </span><span style=""> </span></p><div style="text-align: justify;"> </div><p class="MsoNormal" style="margin-left: 36pt; text-indent: -18pt; text-align: justify;"><!--[if !supportLists]--><span style="">7.)<span style=";font-family:";font-size:7;" > </span></span><!--[endif]-->SE7M je v dávkování informací vystavěno tak, že nevíme jako diváci víc než oba vyšetřovatelé a v překvapivém závěru to je zúročeno: sériový vrah John Doe nemanipuluje jenom detektivy, kteří přijmou jeho dohodu s plným doznáním a odtajněním posledních dvou mrtvých, ale i diváky, kteří si přejí znát konec filmu. Celý rozhovor detektivů s vrahem v autě před dojetím na místo určení se dá vykládat jako vyjednání mezi diváky (oběma detektivy) a tvůrcem (sériovým vrahem, ať již Davidem Fincherem anebo Andrewem Kevinem Walkerem); již předtím padaly narážky na očekávání diváků týkající se podoby Johna Doe, která nebude pro nikoho uspokojivá, pokud se nebude jednat o naprosté monstrum.
<br /></p><p class="MsoNormal" style="margin-left: 36pt; text-indent: -18pt; text-align: justify;">
<br /></p><div style="text-align: justify;"> </div><p class="MsoNormal" style="margin-left: 18pt; text-align: justify;"><o:p> </o:p></p><div style="text-align: justify;"> </div><p class="MsoNormal" style="margin-left: 35.4pt; text-align: justify;">HRA je založena na konceptu „hry uvnitř hry“, kdy Nicholas van Orten je pro „zábavu“ vytrháván ze své všední zbohatlické rutiny, protože firma objednaná jeho bratrem na narozeniny mu připravila dobrodružství. I divák sledující film je vytrháván ze své rutiny a má stejně tolik informací jako hrdina, který se postupně učí orientovat v situacích a přicházet na pravidla hry, aby jí mohl ovládnout a zvítězit nad ní. Scéna, ve které se Nicholas van Orten dostává do budovy firmy, která mu onu hru připravila přesně na tělo, a v jídelně zjišťuje, že spousta postav, které potkal (a s ním i divák) byla součástí oné hry. Divák se tak dostává do situace, jakoby z filmu přepnul na „film o filmu“ či „z natáčení“.
<br /></p><p class="MsoNormal" style="margin-left: 35.4pt; text-align: justify;">
<br /></p><div style="text-align: justify;"> </div><p class="MsoNormal" style="margin-left: 35.4pt; text-align: justify;"><o:p> </o:p></p><div style="text-align: justify;"> </div><p class="MsoNormal" style="margin-left: 35.4pt; text-align: justify;">Pro mnohé diváky se staly problematické konce obou děl, protože jim nedovolují – každý zcela jiným způsobem – nad filmem a vyprávěním jako takovým zvítězit. SE7M nekončí happy-endem, protože Johnu Doeovi se podařilo začínajícího detektiva Millse vmanipulovat do předem promyšleného plánu a jeho „božský“ plán tak byl naplněn (k dokonání zbývaly dva hříchy: John Doe se provinil zavistí, závistí po normálním životě detektiva Millse, detektiv Mills se provinil hněvem, kterému dal průchod a zabil Johna Doe, protože ten jeho ženu a s ní i dítě, které čekala, připravil o život). HRA naproti tomu končí happy-endem, což ale pro van Orena i diváka znamená, že hře podlehl a naplnil předem připravený plán.</p><p class="MsoNormal" style="margin-left: 35.4pt; text-align: justify;">
<br /></p><p class="MsoNormal" style="margin-left: 35.4pt; text-align: justify;">V KLUBU RVÁČŮ se Tyler živí po nocích jako promítač, což mu dává možnost vlepovat nepřístupné záběry z pornografických filmů do rodinných "animáků" typu SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ a vyprávět o tom, že pozorný divák si všimne "kouřové clony" při přeměně dílů. V jednu chvíli promlouvá k nám - divákům - do kamery a vidíme filmovou perforaci po stranách. Fincher po vzoru Tylera vlepil několik políček dost dobře postřehnutelných až na DVD, kdy se v několika scénách objevuje na malou chvíli postava Tylera (při skupinovém zasedání, u doktora...) a v závěru pak 15cm penis (přesně ten, který Tyler vlepoval do SNĚHURKY...).
<br /></p><div style="text-align: justify;"> </div><p class="MsoNormal" style="margin-left: 36pt; text-indent: -18pt; text-align: justify;"><!--[if !supportLists]--><span style="">8.)<span style=";font-family:";font-size:7;" > </span></span><!--[endif]-->V MNICHOVU Stevena Spielberga, ke kterému napsal scénář Eric Roth, je rekonstruována doba 70. let např. užitím typického stylistického prvku, a to transfokace. Fincherův rukopis je charakteristický tím, že používá počítačové animace tam, kde si s klasickým filmováním nevystačí, a tak nelze poznat, kdy končí klasický záběr a začíná trik: ukázkovým příkladem je průlet celým bytem i přes ucho kávovaru až k zámku v ÚKRYTU anebo procházka bytem zařízeným nábytkem z katalogu IKEY z KLUBU RVÁČŮ. Fincher užívá počítačové animace tak, aby to sloužilo příběhu a vyprávění. </p><div style="text-align: justify;"> </div><p class="MsoNormal" style="margin-left: 36pt; text-indent: -18pt; text-align: justify;"><!--[if !supportLists]--><span style="">9.)<span style=";font-family:";font-size:7;" > </span></span><!--[endif]--><span style=""> </span>Fincher podruhé anebo Polemika, Kamil Fila, Film a doba 3/2002, 159-162.</p><div style="text-align: justify;"> </div><p class="MsoNormal" style="margin-left: 18pt; text-align: justify;">10.) Film a uzavřený prostor, Alena Prokopová, Cinema 5/2002, str. 70 – 73.</p><div style="text-align: justify;"> </div><p class="MsoNormal" style="margin-left: 18pt; text-align: justify;">11.) Ikonická hláška <i style="">„Běž, Forreste, běž!“</i> je ironicky citována v KLUBU RVÁČŮ, když Jack/Tyler s pistolí v ruce přepadnou asijského obchodníka a pod pohrůžkou zabití, pokud do stanovené lhůty nezačne studovat „veterinu“, ho pouští a on utíká do noci...</p><p class="MsoNormal" style="margin-left: 18pt; text-align: justify;">12.) Jedná se již o třetí spolupráci Davida Finchera a Brada Pitta, mezi dvě předchozí patří SE7M a KLUB RVÁČŮ. Fincher důmyslně a soustavně ve svých filmech pracuje s Pittovou aurou: zatímco v SE7M ztvárňoval Pitt nováčka, který přichází do velkého světa, což odpovídalo i hercově postavení ve světě filmovém, v KLUBU RVÁČŮ se již komentuje jeho postavení ikony, k níž všichni vzhlíží a chtěli by být jako on, a PODIVUHODNÝ PŘÍPAD BENJAMINA BUTTONA jde zcela proti hvězdnosti a herce omlazuje do jeho let z THELMY A LOUISE.
<br /><span style=""> </span></p> Marek S.http://www.blogger.com/profile/10872638310921101075noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-25086281.post-14679584600109907892008-12-24T01:48:00.001-08:002008-12-26T04:57:13.592-08:00Kevin Smith natočil tak výborný film, že do nadpisu nemohu dát ani jeho název<div style="text-align: justify;">
<br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7NW0PPKU-mtNbc44tv_pfm5ObMXE9nXlP60UKC_CrKAA-munlUR7jGVcZoZMvDvHyshK_PYI9dJ33tw7IGc15eD7khQFMieBCirXa9otAwaUn0J5Baq_rDLg4nA8h8hkWrmBa/s1600-h/zackandmirip1.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 200px; height: 268px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7NW0PPKU-mtNbc44tv_pfm5ObMXE9nXlP60UKC_CrKAA-munlUR7jGVcZoZMvDvHyshK_PYI9dJ33tw7IGc15eD7khQFMieBCirXa9otAwaUn0J5Baq_rDLg4nA8h8hkWrmBa/s400/zackandmirip1.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5284080618359521474" border="0" /></a>
<br />
<br /><meta equiv="Content-Type" content="text/html; charset=utf-8"><meta name="ProgId" content="Word.Document"><meta name="Generator" content="Microsoft Word 10"><meta name="Originator" content="Microsoft Word 10"><link rel="File-List" href="file:///C:%5CDOCUME%7E1%5CUzivatel%5CLOCALS%7E1%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml"><!--[if gte mso 9]><xml> <w:worddocument> <w:view>Normal</w:View> <w:zoom>0</w:Zoom> <w:hyphenationzone>21</w:HyphenationZone> <w:compatibility> <w:breakwrappedtables/> <w:snaptogridincell/> <w:wraptextwithpunct/> <w:useasianbreakrules/> </w:Compatibility> <w:browserlevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel> </w:WordDocument> </xml><![endif]--><style> <!-- /* Style Definitions */ p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal {mso-style-parent:""; margin:0cm; margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:12.0pt; font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";} @page Section1 {size:612.0pt 792.0pt; margin:70.85pt 70.85pt 70.85pt 70.85pt; mso-header-margin:35.4pt; mso-footer-margin:35.4pt; mso-paper-source:0;} div.Section1 {page:Section1;} --> </style><!--[if gte mso 10]> <style> /* Style Definitions */ table.MsoNormalTable {mso-style-name:"Normální tabulka"; mso-tstyle-rowband-size:0; mso-tstyle-colband-size:0; mso-style-noshow:yes; mso-style-parent:""; mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt; mso-para-margin:0cm; mso-para-margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:10.0pt; font-family:"Times New Roman";} </style> <![endif]--><o:p></o:p> </div><p face="georgia" style="font-family: georgia; text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><p face="georgia" style="font-family: georgia; text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><p face="georgia" style="font-family: georgia; text-align: justify;" class="MsoNormal">ZACK A MIRI TOČÍ PORNO je jedna z nejlepších komedií roku hned vedle TROPICKÉ BOUŘE, přičemž byste nenašli víc podobné a zároveň tak odlišné filmy: v obou případech jde o neuvěřitelně vtipné a vulgární, ale přitom inteligentní počiny, v nichž se uvědoměle pracuje s klišé a poukazuje se na rozdíl mezi atmosférou při vzniku filmu a jeho výslednou podobou. Zatímco ale Stillerova persifláž hollywoodských velkofilmů a především těch válečných adaptuje současné vyjadřovací prostředky (internet, mobilní telefony, Ipod apod.) na formu filmu a utahuje si z životního stylu hvězd a zámožných lidí, Smithova komedie je návratem do hughesovského období 80. let a oslavuje flákačskou poetiku.
<br /></p><p face="georgia" style="font-family: georgia; text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p face="georgia" style="font-family: georgia; text-align: justify;" class="MsoNormal"><o:p> </o:p></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify; font-family: georgia;" face="georgia" class="MsoNormal">MLADÍ MUŽI ZA PULTEM, FLÁKAČI, HLEDÁM AMY, DOGMA, JAY A TICHÝ BOB VRACÍ ÚDER a MLADÍ MUŽI ZA PULTEM 2... ani tentokrát se nenarušuje tradice, že samotný název dokonale vystihuje, o čem film je. ZACK A MIRI TOČÍ PORNO je o dvou nejlepších přátelích Zackovi a Miri, jejichž finanční situace je natolik neúnosná (bydlí spolu v bytě a odstřihli jim elektřinu a vodu), že se rozhodnou – inspirováni zážitkem na slučovacím večírku – natočit porno, ale tak, aby to neovlivnilo jejich přátelství. Tradice ale narušena je, protože ZaMTP nespadá do „viewaskew universa“ stejně jako TÁTA NA PLNÝ ÚVAZEK, a tak se nesetkáváme s oblíbenými postavami Jayem a Tichým Bobem (Jason Mewes hraje jednu z vedlejších rolí, charakterově nijak se nelišící od Jaye, a za Kevina Smithe je zde Seth Rogen) a děj se neodehrává v New Jersey.</p><p style="text-align: justify; font-family: georgia;" class="MsoNormal">
<br /></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal">
<br /></p><p style="text-align: justify;" face="georgia" class="MsoNormal">
<br /></p><p style="text-align: justify;" face="georgia" class="MsoNormal">¨
<br /></p><p face="georgia" style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzdFY9RqScJVmpL9jUn1VogKy0OQp-b2g51gveby_f2_HAzeuUv7PJ1r7pk0Wh4resloXFQK4EzC5kBiqGw_iK8Va0YTj3Lmnf0dQ_arkyWKRnEHg8-R9oRJU1W70Ji9yxovU9/s1600-h/zack-and-miri_porn-gang.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 265px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzdFY9RqScJVmpL9jUn1VogKy0OQp-b2g51gveby_f2_HAzeuUv7PJ1r7pk0Wh4resloXFQK4EzC5kBiqGw_iK8Va0YTj3Lmnf0dQ_arkyWKRnEHg8-R9oRJU1W70Ji9yxovU9/s400/zack-and-miri_porn-gang.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5284081003084949330" border="0" /></a></p><p face="georgia" style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzdFY9RqScJVmpL9jUn1VogKy0OQp-b2g51gveby_f2_HAzeuUv7PJ1r7pk0Wh4resloXFQK4EzC5kBiqGw_iK8Va0YTj3Lmnf0dQ_arkyWKRnEHg8-R9oRJU1W70Ji9yxovU9/s1600-h/zack-and-miri_porn-gang.jpg">
<br /></a></p><p style="text-align: justify;" face="georgia" class="MsoNormal">
<br /></p><p style="text-align: justify;" face="georgia" class="MsoNormal">
<br /><span style=""> </span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" face="georgia" class="MsoNormal"><o:p> </o:p></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="font-family: georgia; text-align: justify;" class="MsoNormal">Přesto je ale jeho poctou – nikoliv rozsáhlému filmovému fikčnímu světu, který Kevin Smith ve své „newjerseyské hexalogii“ stvořil, jako v JAY A TICHÝ BOB VRACÍ ÚDER, ale jejich produkčnímu zázemí. Kultovní MLADÍ MUŽI ZA PULTEM totiž nevznikali jinak než jako porno v ZaMTP, tj. přímo na pracovišti za pomoci kamarádů, s mikrofony připevněnými na hokejky a „plným“ nasazením všech. Tímto krokem se tak Smith přiřadil k tvůrcům jako Steven Spielberg (INDIANA JONES 4), Brian De Palma (REDACTED), David Cronenberg (VÝCHODNÍ PŘÍSLIBY), George A. Romero (DENÍK MRTVÝCH) či Paul Verhoeven (ČERNÁ KNIHA), kteří tematizují svou vlastní tvorbu a posouvají se tak ve své filmařské dráze dál.</p><p style="font-family: georgia; text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="font-family: georgia; text-align: justify;" class="MsoNormal"><o:p> </o:p></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="font-family: georgia; text-align: justify;" class="MsoNormal">Kevin Smith, který si sám píše scénáře, režíruje je a poslední filmy si i stříhá, bývá označován za „auteura“, ale ve svém posledním díle proti tomuto označení brojí, protože ukazuje, nakolik je film kolektivní dílo... a zámořským kritikům, kteří ho posměšně označují jako „amateura“ a argumentujícím, že nevidí rozdíl mezi amatérským pornem točeným ve filmu a filmem samotným, dokazuje, že je třeba ho brát i jako režiséra a nejen jako scénáristu. Víc než kdy jindy totiž namísto dialogů vypráví obrazem, což je patrné na kompozičně promyšlených scénách „prvního milování“ (co prosté vystřídání celku za detail zmůže) a „žárlení při večírku na ukončenou“ (podstatné je rámování, které odděluje dvě navzájem si blízké postavy z prostoru a odcizení je vyjádřeno zpomaleným odjezdem na konec úzké chodby). Důmyslné je i užití písní, které vyjadřují, na co zrovna naši hrdinové myslí anebo co cítí.</p><p style="font-family: georgia; text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><p style="font-family: georgia; text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><p style="font-family: georgia; text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><p style="font-family: georgia; text-align: justify;" class="MsoNormal"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiuAnU-kGKNdlFPHtt7iAUbtR7AYiwxZ_Okj2-w0fJ0GS5Z4xUh21_CY1Qdl8VW9nlk7ioZfSfeSe4DiT4LGgcptCxdjpzHjB6pfi8B5Yf3wmqLcdD9r-OXtRWPsMQCzw9dYKiT/s1600-h/zack-and-miri-make-a-porno.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 266px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiuAnU-kGKNdlFPHtt7iAUbtR7AYiwxZ_Okj2-w0fJ0GS5Z4xUh21_CY1Qdl8VW9nlk7ioZfSfeSe4DiT4LGgcptCxdjpzHjB6pfi8B5Yf3wmqLcdD9r-OXtRWPsMQCzw9dYKiT/s400/zack-and-miri-make-a-porno.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5284081238997859778" border="0" /></a></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="font-family: georgia; text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><p style="font-family: georgia; text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><p style="font-family: georgia; text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="font-family: georgia; text-align: justify;" class="MsoNormal"><o:p> </o:p></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="font-family: georgia; text-align: justify;" class="MsoNormal">Do rolí ústředních představitelů byli obsazeni „apatowovští“ herci Seth Rogen a Elizabet Banksová, kteří se již setkali v komedii 40 LET PANIC a mezi kterými funguje chemie naprosto dokonale (takže bez problémů uvěříte, že někdo tak sexy jako Miri by se mohl zamilovat do obhroublého a nevzhledného hovada jako Zack). Namíchání smithovských tradičních herců (Jason Mewes, Jeff Anderson) s těmi apatowovskými (Seth Rogen, Elizabeth Banksová, Craig Robinson) neskřípe a všichni jsou dokonale sehraní, přičemž se nedostavuje onen pocit „stand-and-deliver“, ale postavy jednají spontánně a, ehm, přirozeně. Vzhledem k názvu nepřekvapí, že svou úlohu sehrála i porno-legenda Traci Lords; překvapivé jsou ale „prodloužené a významné“ cameo-role, které se nesluší prozrazovat, ale na nichž je patrné, kolik rovin humoru je v ZaMTP obsažených. (Nejde jen o to, kdo cameo role hraje, ale i o to, v čem si oni herci zahráli předtím a na co při svém rozhovoru odkazují: neustále se tře filmová a mimofilmová skutečnost).</p><p style="font-family: georgia; text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /><span style=""> </span><span style=""> </span><span style=""> </span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="font-family: georgia; text-align: justify;" class="MsoNormal"><o:p> </o:p></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="font-family: georgia; text-align: justify;" class="MsoNormal">Když jsme u toho humoru... doba přitvrdila a hranice se musí překračovat. Nejde ale v tomto případě o to, nakolik je onen humor vulgární a až fekálního rázu, ale o to, že i ten nejsprostší vtip je předem pečlivě připraven, skvěle vypointován, čemuž pomáhá i načasování, a ozvláštňuje tak scénu, jež by jinak hrozila upadnout do hájemství klišé romantických komedií. A tak i hovno na tváři jedné z postav je k popukání, když slouží jako odlehčení vypjaté sekvence hádky, či šokující finále s „Bludným Holanďanem“. (Obdobně tomu bylo v MLADÝCH MUŽÍCH ZA PULTEM 2, kdy konflikt mezi hrdiny byl odlehčován „bestialitou“.)</p><p style="font-family: georgia; text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><p style="font-family: georgia; text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><p style="font-family: georgia; text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><p style="font-family: georgia; text-align: justify;" class="MsoNormal"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLPJGY1-Zx56EyHq2A-ZKHfar8F87_rH4I3oStobrQPF1JxL5jr67K8O8V6HoYycRhjRLKTr8aUbrJBuCvsJJKFo9UNhJCsFBLTlDhXajQLJ4jO478pH9UrFDMw0KM0yUEJM_o/s1600-h/Kevin-Smith.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 298px; height: 372px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLPJGY1-Zx56EyHq2A-ZKHfar8F87_rH4I3oStobrQPF1JxL5jr67K8O8V6HoYycRhjRLKTr8aUbrJBuCvsJJKFo9UNhJCsFBLTlDhXajQLJ4jO478pH9UrFDMw0KM0yUEJM_o/s400/Kevin-Smith.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5284079960864473042" border="0" /></a></p><p style="font-family: georgia; text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><p style="font-family: georgia; text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><p style="font-family: georgia; text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="font-family: georgia; text-align: justify;" class="MsoNormal"><o:p> </o:p></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="font-family: georgia; text-align: justify;" class="MsoNormal">Přesně to Smith dělá – ozvláštňuje romantické schéma „dva dlouholetí přátelé objevují skutečné city k sobě“ a i když si ústřední pár projde všemi očekávatelnými peripetiemi, než spočine v posteli, ve filmu je to podáváno nesmírně uvědoměle. Poslední půlhodina, které je vyčítáno opuštění eroticko-pornografické linie a spočinutí v předvídatelné romanci, jasně říká, že zatímco porno-filmy nedrží pohromadě a nemusí obsahovat šťastný konec, s „tradičními“ to je naopak... pokud tak chce divák.
<br /></p><p style="font-family: georgia; text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /><span style=""> </span><span style=""> </span></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="font-family: georgia; text-align: justify;" class="MsoNormal"><o:p> </o:p></p><div style="font-family: georgia; text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><span style="font-family:georgia;">Smith, jehož filmy byly co do kritického a diváckého zájmu upozaděny novou obhroublou vlnu „apatowovek“ (40 LET PANIC, ZBOUCHNUTÁ, KOPAČKY – tomu říkám posloupnost!), se logicky vrátil na počátek: k teenagerovským komediím Johna Hughese, které mají pro své postavy porozumění. ZaMTP je tak post-hughesovský film, který ukazuje, co se může stát, když postavy ze ŠESTNÁCTI SVÍČEK vyrostou (přičemž na ty se okázale odkazuje při „slučovacím večírku“). Kevin Smith na dotaz, jaká je jeho nejoblíbenější „hughesovka“, odpověděl právě ŠESTNÁCT SVÍČEK (na místo očekávaného BREAKFAST CLUB). Mám za to, že ZaMTP se pro jednu generaci mohou stát tím, co bylo ŠESTNÁCT SVÍČEK pro jinou (popř. KRÁSKA V RŮŽOVÉM pro ženy). </span><span style=""> </span><span style=""> </span></p> Marek S.http://www.blogger.com/profile/10872638310921101075noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-25086281.post-49680750095358539662008-12-22T13:27:00.000-08:002008-12-24T01:45:21.584-08:00GRAND TORINO: HE MADE MY DAY!<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZJaswj1ug2hm7HJ4XP1Stt13AnGRqVodAJuB1m7Kb4Az6ZnImHy3bljyRsZbXGbuNp4dLbRqpa74XyrAc5xJhJUZUzATA_zkpkqrQQR9USvzOv4xJNhYPL-HAgZMG6-c2Ebwm/s1600-h/clint0.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 266px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZJaswj1ug2hm7HJ4XP1Stt13AnGRqVodAJuB1m7Kb4Az6ZnImHy3bljyRsZbXGbuNp4dLbRqpa74XyrAc5xJhJUZUzATA_zkpkqrQQR9USvzOv4xJNhYPL-HAgZMG6-c2Ebwm/s400/clint0.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5283290243202069058" border="0" /></a><br /><div style="text-align: justify;"><br /><br />Clint Eatwood, o kterém italský režisér Sergio Leone prohlásil, že „má jen dva výrazy: s kloboukem a bez“, oznámil, že s hereckou kariérou končí a nadále se bude věnovat režii. Posledním filmem, ve kterém se tak osoba stírající hranice mezi „režírujícím hercem“ a „hrajícím režisérem“ objevuje, je GRAND TORINO. Nemůže být ale řeč o předem promyšleném tahu, který má donutit akademiky konečně ocenit na hereckého Oscara dvakrát nominovaného herce (za NESMIŘITELNÉ a MILLION DOLLAR BABY), ale o definitivní setřesení stínu ikonické postavy Drsného Harryho, kterého „oficiálně“ ztvárnil v pěti filmech (DRSNÝ HARRY, MAGNUM FORCE, NÁSILNÍK, NÁHLÝ ÚDER, SÁZKA NA SMRT) a „neoficiálně“ jako typ určité postavy nesčetněkrát.<br /><br />Ve válečném veteránovi z Korejské války Waltu Kowalskému, kterému zemřela žena a kterého se asijský imigrant ze sousedství pokusí připravit o poslední věc, jež mu zůstala – Ford Grand Torino z roku 1972, nelze nevidět postavy, které Eastwood za svou hereckou kariéru představoval. Zatímco s Bezejmenným v leoneovské trilogii (PRO HRST DOLARŮ, PRO PÁR DOLARŮ NAVÍC, HODNÝ, ZLÝ A OŠKLIVÝ) se vypořádal v PSANCI JOSEYI WALESOVI a následně v NESMIŘITELNÝCH, na fašistického policistu s minulostí, který je osamělým přímočarým drsňákem s vlastním morálním kodexem, se dostalo teď. Do Walta Kowalského, beroucího si asijského imigranta Thaa na převýchovu jakožto mentorská postava a ochraňující jej a později i celou jeho rodinu před místním gangem, nelze projektovat „pouze“ Harryho Callahana, ale fanoušek může stejně tak i spatřovat Frankieho Dunna z MILLION DOLLAR BABY či bývalého psance Billa Munnyho z NESMIŘITELNÝCH (oba přišli o ženu).<br /><br />Na rozdíl od posledně jmenovaného anti-westernu ale nesledujeme, nakolik se Eastwood stává ikonou, jakou známe z jeho předchozích snímků; namísto toho je ona systematicky bořena a před naším zrakem se objevuje člověk z masa a kostí. GRAND TORINO není filmem o chápání se poslední příležitosti, jako tomu bylo v případě VESMÍRNÝCH KOVBOJŮ pracujících na půdorysu sci-fi se schématem westernu, nýbrž o tom, že „drsňáci“ jsou ideově a jako určitý archetyp už někde jinde. Závěrečné osobní zúčtování, na které je divák v pomalu budovaném filmu natěšený, ovšem nepřichází. Staromistrovské dílo (v nejlepším slova smyslu) nepřináší divácké žánrové potěšení a nese se v duchu eastwoodovské režijní dráhy, v které si prošedivělý a vrásčitý pán pohrává s klišé.<br /><br /><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjizOl8obRrbqANwtbsddKrI5cdXI3RbaqmLAMgL3bHSx8QEHEt7CGaefX5u8o4SomwTMFrGdOiiQCGeVSNmPTfBoPhRt4XbVinACBgIkpTK00LxtEME1romcVX1GORxJScZPqp/s1600-h/clint2.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 266px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjizOl8obRrbqANwtbsddKrI5cdXI3RbaqmLAMgL3bHSx8QEHEt7CGaefX5u8o4SomwTMFrGdOiiQCGeVSNmPTfBoPhRt4XbVinACBgIkpTK00LxtEME1romcVX1GORxJScZPqp/s400/clint2.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5283290248396546802" border="0" /></a><br /><br /><br />Formálně se jedná o přímočaré, staromilsky odvyprávěné dílo bez jakýchkoliv odboček či nástaveb, které je snímané v šerosvitu, z kterého se vynořují a do kterého se zase vracejí typicky eastwoodovské chlapské postavy s „patentem na rozum“. Označení typu „přímočarý“, „předvídatelný“ či „klasický a nepřekvapivý“ se tak v případě scénáristicky debutujícího Nicka Schenka nedají brát jako zápory a obsazení neherců a sázka na jednoduchou, melancholickou hudbu, kterou již tradičně složil sám Eastwood, se vyplatila.<br /><br />Walt Kowalski je tak postavou zbavenou postmoderního nánosu hláškujících (anti)hrdinů beroucích zákon do vlastních rukou, které později na drsňácké role nabalily Steven E. de Souza (48 HODIN, SMRTONOSTNÁ PAST, POLICAJT Z BEVERLY HILLS) či Shane Black (SMRTONOSTNÉ ZBRANĚ, POSLEDNÍ SKAUT) a další. Řadí se spíš k napravujícím a napraveným – uprchlíkovi z DOKONALÉHO SVĚTA či bývalému bodyguardovi S NASAZENÍM ŽIVOTA. Už ani neopovrhuje autoritami v podobě církve, k jejímuž představiteli – knězi – se jde vyzpovídat předtím, než udělá to, co musí. Stále ale odráží nálady ve společnosti, především na předměstí, kde se zná každý s každým a kde u starousedlíku ochraňujících si svůj vlastní prostor bublá xenofobie a (ne)skrývaný rasismus.<br /><br />Možná proto, že příběh tentokrát není časově nikterak ukotven (na rozdíl od VÝMĚNY odehrávající se ve 20. letech minulého století, 40. let VLAJEK NAŠICH OTCŮ a DOPISŮ Z IWO JIMY, koncem 50. ve VESMÍRNÝCH KOVBOJÍCH či začátkem 60. v S NASAZENÍM ŽIVOTA A DOKONALÉM SVĚTĚ anebo 70. v TAJEMNÉ ŘECE), je GRAND TORINO nadčasovým filmem. Starý a opečovávaný vůz zůstává symbolem starých časů, lemovaných melodramatickými cestami a patetickými zakončeními, ze kterých umělci vyrostli, napřed si zjistili pravidla, naučili se znát své hranice a mladé generaci položili otázku: „Cítíš se šťastný?“<br /><br />Ano, cítím.<br /></div>Marek S.http://www.blogger.com/profile/10872638310921101075noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-25086281.post-82562911760055202732008-11-08T14:58:00.000-08:002008-11-16T05:21:00.740-08:00QUANTUM OF CRITIQUE<span style="text-decoration: underline;"><br /><br /><br /></span><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh3h9nb6J2HnbOnhLTOoTbqUce6SaucAKzs01JoHVALx9DjUMCijA4bHi2JwvuFw3iWYZnRvjemotnrReA7eBbTiTSla7hcqzRMTMkoiqaKxEYlT-G6xHmFA-n3WWlbW9aWxOzW/s1600-h/jb4.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 269px; height: 400px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh3h9nb6J2HnbOnhLTOoTbqUce6SaucAKzs01JoHVALx9DjUMCijA4bHi2JwvuFw3iWYZnRvjemotnrReA7eBbTiTSla7hcqzRMTMkoiqaKxEYlT-G6xHmFA-n3WWlbW9aWxOzW/s400/jb4.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5269241050665904754" border="0" /></a><br /><br /><br /><div align="justify">QUANTUM OF SOLACE se nedočkalo natolik jednoznačného diváckého i kritického přijetí jako předchozí bondovský restart CASINO ROYALE1, přičemž je mu vytýkána jak mezi generací mladých a nastupujících kritiků, tak i ze strany starší generace nepřehlednost akce, obviňované z vykrádání trilogie o Jasonu Bourneovi, a „nebondovskost“, přičemž se Bond i film berou až moc vážně. Rád bych se proto v následujícím textu soustředil na výše zmíněné výtky<span style="font-size:85%;">2</span>, jejichž celkovou nesmyslnost chci vyvrátit.<br /><br /><span style="font-weight: bold;">Smyslové a rozumové atrakce</span><br /><br />Vyprávění tentokrát slouží k tomu, aby nějak spojilo jednotlivé atrakce, z nichž má mít divák smyslový a rozumový p(r)ožitek. Poušť je v QUANTUM OF SOLACE jednak místem, v němž se odehrává velkolepé finále, jednak i odrazem Bondova stavu.<br /><br />Úvodní předtitulková sekvence (ty až do JEDEN SVĚT NESTAČÍ neměly výraznou návaznost na následující dění) je z formálního hlediska zajímavá tím, že až na jejím konci je nám řečeno o přítomnosti pana Whitea v kufru Bondova auta Aston Martin. O nositeli důležité informace odpovídající na otázku ze závěru CASINA ROYALE „Kdo stojí za smrtí Vesper?“ nevíme, a tak jde o smyslový, nikoliv rozumový p(r)ožitek z předváděného. Chybí jakýkoliv ustavující záběr, zato sledujeme jízdu přes moře až k místu automobilové honičky, prostříhávanou fragmentarizujícími detaily na části automobilu, zejména kol. Atrakce, v níž se stříhá každé dvě sekundy a divák se nemůže v dění orientovat, přičemž neví, jestli právě Bond anebo jeho protivníci narazil(i) do projíždějícího kamionu, je ryze fyzická a jde v ní o pocit „potřeby rychlosti“ („need for speed“).<br /><br />Mezi stejně koncipované scény patří jakékoliv honičky prostřednictvím dopravních prostředků, ať již jsou to auta v úvodní sekvenci, motorka a čluny anebo letadlo a stíhačka. Pokaždé se dost dobře nemůžeme orientovat ve změti detailů, které mají umocňovat náš prožitek a pocit rychlosti (proto se často snímají kola, popř. ruční páky); hudba – jež dominuje níže popisované druhé metodě – je upozaděna oproti sílícím zvukovým efektům, aby pocit přítomnosti v akci byl maximální.<br /><br />Potitulková scéna, v níž Bond honí zrádce, který se pokusil zabít M a vyslýchaného Whitea, je ukázkou druhé metody, jak se přistupovalo k atrakci. Z úvodní honičky jsme se dozvěděli, že se ocitáme v Sieně, Itálii, při výslechu pana Whitea Bondem za asistence M se prostříhává na závody koní, které se odehrávají poblíž. Když začne honička kanály mezi 007 a zrádcem MI6, upomínající na obdobnou v SRDEČNÝCH POZDRAVECH Z RUSKA, je stále prostříhávána se závoděním koní, a tak nabývá na alegorickém-symbolickém významu. Tohle až ejzenštejnovské užití montáže ale nemá primárně ideologický charakter (žádné prostříhávání na zkažené jídlo anebo popravovaný dobytek), nýbrž funguje jako ozvláštnění a připravuje si půdu pro následující dění, protože Bond pronásleduje zrádce přes dostihy až do místního kostela.<br /><br />Metoda je užita i při prvním přímém setkání arcipadoucha Dominica Greena s Jamesem Bondem na operním představení Pucciniho Toscy v Rakousku, kdy opětovně děj představení odpovídá zhruba tomu, co sledujeme v „atrakci“. Pucciniho Tosca má za ústřední motiv pomstu a končí sebevraždou-skokem Toscy z hradu; Bondova „potyčka“ s jedním z Greenových pochopů končí jeho dobrovolným pádem ze střechy budovy. V obou případech nechybí prostřihy na vedlejší dění (závod koní, závěr opery) a umocnění prostřednictvím hudby, která má až ambientní charakter3.<br /><br /><br /><br />¨<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhbGOovYv3NBaGsG_ANZrSk5WLT_N2jRGbJodlYbmf2_VGgaELZ7ANit3Ow2AYYqEMG7b1iRW86QVQc-x40rzyB6nc_6PcUMDQGTfT7sNnyLzwuUB7rH-PsLpYP6DvUCHBCQzZe/s1600-h/JB0.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 296px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhbGOovYv3NBaGsG_ANZrSk5WLT_N2jRGbJodlYbmf2_VGgaELZ7ANit3Ow2AYYqEMG7b1iRW86QVQc-x40rzyB6nc_6PcUMDQGTfT7sNnyLzwuUB7rH-PsLpYP6DvUCHBCQzZe/s400/JB0.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5269240863811852674" border="0" /></a><br /><br /><br /><span style="font-weight: bold;">J.B. (James Bond) vs. J.B. (Jason Bourne)</span><br /><br /><span style="font-style: italic;">„V pořadí již devatenácté filmové dobrodružství Jamese Bonda (JEDEN SVĚT NESTAČÍ – pozn. autora) znovu potvrzuje zvláštní postavení, které agent 007 zaujímá mezi velkými postavami dějin 20. století po boku Winstona Churchilla a Mickeyho Mouse. Jestli s prvním jmenováním sdílí schopnost kupit chybu za chybou, a přesto se nikdy nemýlit v tom podstatném, od druhého převzal elegantní nesmrtelnost, která je běžně vyhrazena jen kresleným hrdinům. Právě jí vděčí řada filmových podob Jamese Bonda za možnost stále plnit dvojí a vnitřně rozporný úkol, spočívající v nutnosti dodržet daná kombinační pravidla a přitom vnést do jejich realizace něco nového, díky čemuž by Bond mohl držet krok s vývojem akčního filmu, avšak nesplynout s jeho hlavním proudem.“ </span>4<br /><br />Protože jsme se z 20. století přesunuli do století 21., James sice stále kupí jednu chybu za druhou, ale přišel o svou „elegantní nesmrtelnost“; přestal tak být kresleným hrdinou, kterým byl – především díky značně nadsazenému a digitálně podpořenému dobrodružství Bonda v DNES NEUMÍREJ – Pierce Brosnan, a vázanku si po akci neupravuje, protože se cítí nesvůj v drahém oblečení. Stále ale platí Theinova myšlenka o „hrdinovi, který drží krok s vývojem akčního filmu, ale nesplynul s jeho hlavním proudem“ („starwarsácký“ Moore, „rambovsko-johnmacleneovský“ Dalton, „komiksový“ Brosnan).<br /><br /><span style="font-style: italic;">„Je kuriózní, že zmíněný filmový Jason Bourne se dosud Flemingovu hrdinovi přiblížil nejvíc (a naopak se liší od vlastního literárního předobrazu), a tak nyní dochází k "obviňování" CASINA ROYALE z nemalé inspirace bourneovskou sérií,“ </span>píše Radomír D. Kokeš v článku Bondovsky nebondovské CASINO ROYALE5 . Pokud CASINU ROYALE bylo vytýkáno, nakolik se koncepce postavy Bonda podobá Bourneovi, QUANTUM OF SOLACE je především vyčítáno, nakolik si Bond bere akci z Bourna, s dodatkem, že na vůbec prvním pokračování v bondovském universu spolupracoval stejný tým v čele s Davidem Arnoldem.<br /><br />Jednotlivé atrakce tak skutečně připomínají ty bourneovské, protože rukopis týmu je nezaměnitelný, a tak se nahání po střechách, bije v malém hotelovém pokoji za pomocí okolních rekvizit včetně knihy, auta se tříští a na motorkách se skáče. Při bližším prozkoumání je ale patrné, že atrakce je koncipována zcela jinak: zatímco Jason Bourne je profesionál, který je dokonale vycvičeným strojem na zabíjení a vždy ví, jaký způsob boje má proti protivníkovi užít, James Bond teprve začíná, dělá při tom spoustu chyb (zatímco Bourne přeskočí z jednoho domu do druhého proskleným oknem, Bond narazí do zdi protějšího balkónu) a neřídí se rozumem, ale pudy.<br /><br />Krom toho se ale jejich příběhy neodehrávají v určitém bezčasí, ale je nám neustále připomínáno, že problémy, které agenti řeší, jsou velice současné: ať již je to Bourne, který dokonale vyjadřuje paranoiu současného světa ze sledování a ztrátu identity, nebo Bond, v němž po CASINU ROYALE se zmínkou o 11. září a stavu na burze přichází mnohem globálnější pohled na věc. V rámci něj je zpochybňována ona dichotomie dobrý-zlý, jež byla přítomna v předchozích bondovských dobrodružstvích: ukazuje se, jak „ti dobří“ obchodují s „těmi zlými“, protože by už nezbyl nikdo jiný, kdo by s nimi do toho šel; americká vládní agentura podezřívá padoucha z toho, že mu jde o ropu; ten zase pod zástěrkou ekologie jako správný terorista – článek v mnohem rozlehlejší síti buněk – chce vydírat vládu; kurz dolaru není, co býval apod. Legendární „černobílé“ SPECTRE je tak nahrazeno mnohem komplikovanějším a komplexnějším QUANTUM.<br /><br />Pokud tak tihle dva agenti nového tisíciletí mají něco společného, pak je to způsob, jakým se vychází ze žánrové klasiky poloviny minulého století (v případě Bourna špionážní thrillery, v případě Bonda vedle Hitchcockových6 filmů jeho vlastní dobrodružství) a oslovuje se divákova žánrová paměť, protože ústřední postavy paměť nemají - nemůžou tak vzpomínat…<br /><br /><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLzgxcv3OOc_exBpn3rjjWxM_06N7jnYpMWk9V2OzsaRikOQEvsrLYn0723g1pIDAUCSDhbSM4QxB-MnnQkhnPNoWdCykov8m9O0YRqIU5GKsRORPF9pbF5knm6mHdMOItX6Do/s1600-h/james-bond_barrel_logo_1197331244.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 212px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLzgxcv3OOc_exBpn3rjjWxM_06N7jnYpMWk9V2OzsaRikOQEvsrLYn0723g1pIDAUCSDhbSM4QxB-MnnQkhnPNoWdCykov8m9O0YRqIU5GKsRORPF9pbF5knm6mHdMOItX6Do/s400/james-bond_barrel_logo_1197331244.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5269240616224089922" border="0" /></a><br /><br /><br /><span style="font-weight: bold;">„Bond, James Bond.“ </span><br /><br />QUANTUM OF SOLACE obsahuje scény, rekvizity anebo konkrétní lokace, které odkazují na „předchozí“ bondovské akce a které si mohou pamatovat pouze diváci sběhlí v Bondově mytologii, ale nikoliv on sám, protože je ještě nezažil. Je to tak poprvé7, co se prohání stokami (podruhé tomu bylo v SRDEČNÝCH POZDRAVECH Z RUSKA); nachází ženu, se kterou se vyspal, v hotelovém pokoji pokrytou olejem (podruhé tomu bylo v GOLDFINGEROVI, akorát olej byl „nahrazen“ zlatem); co ho emancipovaná bond-girl dostává ze šlamastik a vyzývá ho, aby si nastoupil k ní do auta (na rozdíl od V TAJNÉ SLUŽBĚ JEJÍHO VELIČENSTVA si ji ale nevezme, protože ji nenechá pustit „dovnitř“); je mu odejmuto povolení zabíjet a on se mstí, přičemž zjišťuje, že jeho přítel z CIA Felix se zapletl s těmi špatnými (POVOLENÍ ZABÍJET); co má záporák „ekologický“ plán (MUŽ SE ZLATOU ZBRANÍ); co se prohání pouští (DIAMANTY JSOU VĚČNÉ, ŠPIÓN, KTERÝ MĚ MILOVAL, DECH ŽIVOTA); musí svést nerovný souboj v letadle (ŽIJEŠ JENOM DVAKRÁT); skáče z letadla a krk mu zachrání bílý padák (DECH ŽIVOTA)… a spousty, spousty dalších…<br /><br />Nejedná se přitom o odkazy za každou cenu, které by na sebe okázale upozorňovaly a film se z nich skládal (jako tomu bylo v případě „výroční“ dvacáté bondovky DNES NEUMÍREJ), ale o rozšíření universa kontextualizováním scén do nových vypravěčských rámců. První hodina se navíc velice věrně drží conneryovské linie a syžetu, kdy po otvíráku následuje briefing u M a poté u vývojového oddělení, načež se agent 007 dostane do blízkosti záporákovy a musí usměrnit ženu (Connery a Moore byli jediní Bondové, kteří ženy fackovali, no a Craig od toho také ve scéně na člunu není daleko); vše vrcholí zničením záporákova „sídla“ na netradičním místě.<br /><br />Divák znalý žánrových pravidel (pokud budeme považovat bondovku za svébytný žánr) ví8, že nesmí chybět:<br />- Bond představující se „Bond, James Bond“ a pijící „vodka-martini – protřepat, nemíchat“, hrající karty a mající vždy pohotovou, jednorázovou odpověď,<br />- Znělka Mortyho Normana a gunbarrel, v němž přijde Bond z pravé strany plátna do levé, vystřelí na padoucha/diváka a obraz se zalije krví,<br />- předtitulková akční sekvence, která většinou nesouvisí s následujícím děním,<br />- vrcholně estetické úvodní titulky s děvčaty doprovozené ústřední skladbou,<br />- flirtování s MoneyPenny, která je do Bonda zamilovaná, ale jejich vztah je čistě platonický,<br />- následná návštěva M iniciující Bonda do dalšího mise,<br />- Q, který agenta 007 vybaví technickými hračkami s různými vylepšeními (hodinky Omega, auto Aston Martin…),<br />- bond-girls s „odvážnými“ jmény, z nichž jedna je zrádná a druhá skončí v Bondově nevychladlé posteli před závěrečnými titulky, a především…<br />- …padouch s maniakálním plánem na ovládnutí světa, který sídlí ve výstředních obydlích a který má většinou určitou fyziognomickou zvláštnost a mile-rád využívá zvířat či technických vymožeností k ohrožení 007.<br /><br />V CASINU ROYALE jsme ale sledovali, jak se James stává Bondem, Jamesem Bondem, kterého známe z posledních víc jak čtyř dekád, a QUANTUM OF SOLACE tento zrod (nebo přerod, chcete-li) završuje. CASINO ROYALE nám představilo „tupý nástroj“, který hrozně nerad nosí drahé obleky, protože se v nich necítí, nezáleží mu na tom, co pije (vypadá na to snad?), auto vyhraje v soutěži, s milenkou záporákova poskoka se nevyspí a do ženy, která je nakonec přinucena ho zradit, se zamiluje, padoucha nezlikviduje on a jeho sídlo ani nevidíme.9<br /><br />Viděli jsme, co dělá Bonda Bondem a jak se jím postupně stává, nasazuje si masku, ale ještě jsme se nedozvěděli, jak se ji naučil přijímat a jak to v „jeho“ světě pořádně funguje. To je nám ukázáno v QUANTUM OF SOLACE, ve kterém je hnán pomstou a povinností k vlasti, v předtitulkové sekvenci zničí vyhrané auto, pije nápoj, který neví, jak se jmenuje, ale hrozně mu chutná, vyspí se s šedou kancelářskou myškou, ale ta to odnese a s hlavní bond-girl si vymění pouhý polibek, má najednou na vše odpověď a v závěru zničí padouchovo „sídlo“, ale jeho nechá žít, navlékne drahý oblek, vezme si k tomu svou charakteristickou pistoli a definitivně se stane oním cynickým, citově vyprahlým agentem s povolení zabíjet, kterého známe.10<br /><br />Zatímco v CASINO ROYALE jsme v předtitulkové sekvenci sledovali, jak získá statut dvou nul – povolení zabíjet, v QUANTUM OF SOLACE před závěrečnými titulky vidíme charakteristický gunbarrel se znělkou Mortyho Normana, kdy Bond nakráčí zprava doleva a zastřelí svého nepřítele/padoucha11. Stal se Bondem, kterého z jeho dlouhé minulosti známe, ale v dalším „dílu“ ho budeme moci vnímat nikoliv jako elegána se smyslem pro nadsázku, ale jako někoho, jehož nitro nám bylo uzavřeno, ale přitom z restartů víme, co ho formovalo.<br /><br /><br /><br />¨<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhAiO8eUK_stbzDG72eHsfFsjbDzgeao-Snbz5xqvDBq9y_Kb-KsylZhvTsYoREWe85PffKGdKto5K_zmuWOxU2T8S7wiHynVJOjpZpWaTkyUthYLG-7-wXAGVxe3dZo8PdU5qB/s1600-h/jb1.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 266px; height: 400px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhAiO8eUK_stbzDG72eHsfFsjbDzgeao-Snbz5xqvDBq9y_Kb-KsylZhvTsYoREWe85PffKGdKto5K_zmuWOxU2T8S7wiHynVJOjpZpWaTkyUthYLG-7-wXAGVxe3dZo8PdU5qB/s400/jb1.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5269241293794688978" border="0" /></a><br /><br /><span style="font-weight: bold;"><br />Vážně, nevážně</span><br /><br />Robinn Wood v knize ALFRED HITCHCOCK A JEHO FILMY (prvně vydaná v roce 1965) na stranách 77.-78. v kapitole věnované NA SEVER SEVEROZÁPADNÍ LINKOU porovnává GOLDFINGERA12 a Hitchcockovo opus magnum a ptá se, proč brát vážně něco, co sami autoři neberou vážně, protože tím se nemůže zabývat mysl dospělého člověka a o umění nemůže být řeč, protože chybí organická jednota tématu.<br /><br />Myslím, že přestože je v QUANTUM OF SOLACE hodně vtipu (jakákoliv scéna s Fiersovou) a sarkasmu (Bondův „nápoj“ ponechaný Greenovi v poušti), film i postava – oproštěná od sebevýsměšnosti let minulých - brána vážně je a stojí za to se jí(m) zabývat, protože nepostrádá ani „vnitřní nutnost toho, co se děje“ a ani „organickou jednotu tématu“.<br /><br /><span style="font-weight: bold;">P.S.</span> Některé věci ale brát vážně dost dobře nejde, viz <a href="http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/russia/3331670/Bond-girl-Olga-Kurylenko-accused-of-betraying-homeland.html">http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/russia/3331670/Bond-girl-Olga-Kurylenko-accused-of-betraying-homeland.html</a>, i když je to spíš k pláči než k smíchu.<br /><br /><br /></div><div align="justify"></div><div align="justify"><strong>Poznámky:</strong><br /><strong>1)</strong> CASINO ROYALE má 94% kladných recenzí na RottenTomatoes a 81% na MetaCritic, zatímco QUANTUM OF SOLACE se drží na 77% kladných recenzí na RottenTomatoes a 67% na MetaCritic. Diváci ohodnotili CASINO ROYALE na ČSFD souhrnně 81% a na IMDb 8.1/10, QUANTUM OF SOLACE 76% na ČSFD<br />a 7.4/10 na IMDb. Stav k 8. 11. 2008.<br /><strong>2) </strong>Vycházet budu přitom z českých a slovenských recenzí, kritik a komentářů uveřejněných na různých internetových portálech, konkrétně na:<br /><a href="http://filmweb.o2active.cz/show.article.aspx?id=105690">http://filmweb.o2active.cz/show.article.aspx?id=105690</a>, </div><div align="justify"><a href="http://filmpub.centrum.cz/kino/171591-recenze-quantum-of-solace.aspx">http://filmpub.centrum.cz/kino/171591-recenze-quantum-of-solace.aspx</a>, </div><div align="justify"><a href="http://www.gorilla.cz/article/5583-recenze-quantum-of-solace-velky-bondovsky-podraz.html">http://www.gorilla.cz/article/5583-recenze-quantum-of-solace-velky-bondovsky-podraz.html</a>,<br /><a href="http://www.lidovky.cz/bond-skyta-dostatek-utechy-ddz-/ln_kultura.asp?c=A081030_094706_ln_kultura_svo">http://www.lidovky.cz/bond-skyta-dostatek-utechy-ddz-/ln_kultura.asp?c=A081030_094706_ln_kultura_svo</a>,<br /><a href="http://www.magazin.cz/hudba-a-film/2650-minimalni-mnozstvi-utechy-nabizi-novy-bond">http://www.magazin.cz/hudba-a-film/2650-minimalni-mnozstvi-utechy-nabizi-novy-bond</a>,<br /><a href="http://www.moviescreen.cz/recenze/465/quantum-of-solace">http://www.moviescreen.cz/recenze/465/quantum-of-solace</a>,</div><div align="justify"><a href="http://film.moviezone.cz/quantum-of-solace/recenze/">http://film.moviezone.cz/quantum-of-solace/recenze/</a>, </div><div align="justify"><a href="http://film.maxim.cz/film/62554/quantum_of_solace.html">http://film.maxim.cz/film/62554/quantum_of_solace.html</a>,</div><div align="justify"><a href="http://kino.tiscali.cz/filmy/f_review.asp?film_id=14185">http://kino.tiscali.cz/filmy/f_review.asp?film_id=14185</a>,</div><div align="justify"><a href="http://www.kinema.sk/clanok.asp?id=30294&nazov=Quantum%20of%20Solace">http://www.kinema.sk/clanok.asp?id=30294&nazov=Quantum%20of%20Solace</a>,</div><div align="justify"><a href="http://kultura.ihned.cz/c4-10102870-29959650-005000_d-james-bond-a-quantum-of-solace-film-knihy-zeny-a-vecernice">http://kultura.ihned.cz/c4-10102870-29959650-005000_d-james-bond-a-quantum-of-solace-film-knihy-zeny-a-vecernice</a>,<br /><a href="http://kultura.idnes.cz/james-bond-je-v-novince-quantum-of-solace-jen-svym-stinem-pec-/filmvideo.asp?c=A081031_181833_filmvideo_kot">http://kultura.idnes.cz/james-bond-je-v-novince-quantum-of-solace-jen-svym-stinem-pec-/filmvideo.asp?c=A081031_181833_filmvideo_kot</a>,<br /><a href="http://www.novinky.cz/clanek/153397-novy-bond-divny-rambo-bez-humoru-a-sexu.html">http://www.novinky.cz/clanek/153397-novy-bond-divny-rambo-bez-humoru-a-sexu.html</a>,<br /><a href="http://www.csfd.cz/film/226775-quantum-of-solace/">http://www.csfd.cz/film/226775-quantum-of-solace/</a>,<br /><a href="http://www.lopuch.cz/klub.php?klub=james_bond___007&to=0">http://www.lopuch.cz/klub.php?klub=james_bond___007&to=0</a>,<br /><a href="http://www.okoun.cz/boards/007">http://www.okoun.cz/boards/007</a> .<br /><strong>3) </strong><a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Ambientn%C3%AD_hudba">http://cs.wikipedia.org/wiki/Ambientn%C3%AD_hudba</a> .<br /><strong>4) </strong>Karel Thein, Rychlost a slzy, Mrtví se nebaví: James Bond a hon na lišku, str. 389.<br /><strong>5) </strong>Bondovsky nebondovské Casino, Radomír D. Kokeš, <a href="http://filmpub.centrum.cz/quantum-of-solace/94082-james-bond-special-ohlednuti-bondovsky-nebondovske-casino-royale.aspx">http://filmpub.centrum.cz/quantum-of-solace/94082-james-bond-special-ohlednuti-bondovsky-nebondovske-casino-royale.aspx </a>.<br /><strong>6) </strong>Režisér QUANTUM OF SOLACE Marc Forster chtěl, aby atrakce s letadly byla poctou Hitchcockovi a vybral tudíž taková, aby odpovídala celkovému retro-pojetí. Hitchcockovským MacGuffinem (tj. věc naprosto nedůležitá pro diváka, ale podstatná pro postavy, která je popohání kupředu) je celý záporákův plán s vodou, který je jednak upomínkou na neonoirovou ČÍNSKOU ČTVRŤ a jednak na „solární systém“ u jiného Bondova padoucha v MUŽI SE ZLATOU ZBRANÍ.<br /><strong>7)</strong> QUANTUM OF SOLACE z „nej“ a „prvenství“ drží tato: jedná se o nejkratší bondovku s délkou 106 minut (nejdelší je CASINO ROYALE), o vůbec první přímé pokračování v bondovském universu (ze série se tak stává seriál) a první duet v případě titulního songu, o který se postarali Jack White a Alicia Keys.<br /><strong>8) </strong>Podrobnější článek o trademarcích, který vydal pod názvem Vlastní bondovka server Kinofil, je ke stažení zde: <a href="http://www.christmas.webz.cz/vlastnibondovka.doc">http://www.christmas.webz.cz/vlastnibondovka.doc</a>. Cinema 1/1998 věnovala Bondovi 20 stran (6 stran recenze ZÍTŘEK NIKDY NEUMÍRÁ, zbylých 14 speciálu), naopak tomu bylo u JEDEN SVĚT NESTAČÍ v 1/200, kdy 9 stran zabírá recenze s fotografiemi a 6 stran „přílohy“ – cestopisu a profilu Sophie Marceuové), DNES NEUMÍREJ se v 1/2003 dočkalo 16 stran – 7 stran recenze, 1 strana rozhovoru s režisérem, 8 stran speciálu „Protřepat, nemíchat 007“. Premiere 1/2003 vyhranila 2 strany recenzi DNES NEUMÍREJ, speciálu „007 divů světa“ 9 stran a dokonce vyšlo i „limitované dárkové balení Jamese Bonda“, která obsahovalo velkou Premiere, triko, vodku s olivami, knihu k filmu, deospray a další přílohu k Bondovi (vše za 100,-). Všechna výše zmíněná (tištěná) periodika měla potřebu čtenáře zasvěcovat do bondovského universa a jeho náležitostí.<br /><strong>9) </strong>Až v závěru CASSINA ROYALE uslyšíme charakteristické „Bond, James Bond“ a znělku, ale Bond je stále neotesaný: jezdí sice v Aston Martinu, pije vodku-martini a nosí drahý oblek, ale k němu má obrovskou zbraň. V QUANTUM OF SOLACE ani jednou z Bondových úst neslyšíme představení, zato padá z úst záporáků. (Bond se ale formulí „Bond, James Bond“ nepředstaví ani v THUNDERBALLU či SRDEČNÝCH POZDRAVECH Z RUSKA).<br /><strong>10) </strong>Srovnej úvodní scénu z CASINA ROYALE (včetně Bondova oblečení, zbraně a řečí) se závěrečnou z QUANTUM OF SOLACE. Z toho vyplývá, že gunbarrel plní i rámující funkci.<br /><strong>11)</strong> CASINO ROYALE gunbarrel se znělkou nemělo hned v úvodu, jak bývá zvykem, ale až před ústředním songem, protože jsme nejdříve museli vidět, jak Bond získá povolení zabíjet. Poznali jsme tak, že gunbarrel pochází již z prvního a nikoliv druhého zabití, které bylo „špinavé“ a odehrávalo se na záchodcích s bílými kachličkami.<br /><strong>12)</strong> ALFRED HITCHCOCK A JEHO FILMY, Robin Wood, str. 77. – 78. Plné znění porovnání: <span style="font-style: italic;">„Film, ať už se jedná o nenáročnou zábavu či nikoli, uměleckým dílem buď je, nebo není. A základní a nejvlastnější vlastností uměleckého díla je organická jednota tématu. GOLDFINGER jen hromadí pečlivě vykalkulované útržky děje s ohledem na kasovní úspěch filmu. Film postrádá mimo své zápletky určitou vnitřní nutnost toho, co se děje. V jeho průběhu se vyvíjí pouze dějová zápletka, přičemž je zřejmé, že podstatou organické výstavby filmu je právě jeho vývoj. GOLDFINGERA však, jak mi jistě někdo připomene, nelze brát vážně. Tím hůře pro něj. Pokud autoři tento film nemysleli vážně, proč by ho měl brát vážně někdo jiný? Nedokážu totiž dost dobře pochopit, jak se může mysl dospělého člověka zabývat něčím, co alespoň v jistém smyslu nelze brát vážně. Na úrovni dějové zápletky (pokud si však dovedeme představit zápletku nezávisle na syžetu, což je obtížnější, než by se mohlo na první pohled zdát) se NA SEVER SEVEROZÁPADNÍ LINKOU také nebere vážně. Jinými slovy řečeno, nikdo na nás nechce, abychom doslovně uvěřili tomu, že by se něco podobného mohlo stát. Dívali bychom se však velice povrchně, kdybychom viděli jen zápletku. Onen lehce ironický tón, který na úrovni zápletky vnímáme, má soustředit naši pozornost na jiné významové roviny filmu. Sebevýsměšný rozměr filmů s Jamesem Bondem je naopak jen velice rafinovaný způsob, jak umožnit divákovi, aby mohl bez doprovodných výčitek uspokojit své potenciální sklony k sadismu a potřebu sexuálního ,vzrušení´.“</span><br /></div>Marek S.http://www.blogger.com/profile/10872638310921101075noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-25086281.post-85668021923915963022008-09-02T15:15:00.000-07:002008-09-03T14:04:48.811-07:00AKTA X: VĚŘTE NEVĚŘTE<div align="justify"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgm2xyM8sPFh2xb-4XixZdUvhet3muvboMkXX51iwQZuvDlad_AeUCCs9K0QiSWcArXJhLdISsfCUjgJbRTj8sIHEylqOUDDerqcuoSFe-JL-3yAoWrXMA1wvK8fc3Ne3_jY6mN/s1600-h/x-files-2-20080327044005536_640w.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgm2xyM8sPFh2xb-4XixZdUvhet3muvboMkXX51iwQZuvDlad_AeUCCs9K0QiSWcArXJhLdISsfCUjgJbRTj8sIHEylqOUDDerqcuoSFe-JL-3yAoWrXMA1wvK8fc3Ne3_jY6mN/s400/x-files-2-20080327044005536_640w.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5241899059173225634" border="0" /></a></div><div align="justify"><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><br /></span></span><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><br /></span></span><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><br /></span></span><style><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"> <!-- /* Style Definitions */ p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal {mso-style-parent:""; margin:0cm; margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:12.0pt; font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";} @page Section1 {size:612.0pt 792.0pt; margin:70.85pt 70.85pt 70.85pt 70.85pt; mso-header-margin:35.4pt; mso-footer-margin:35.4pt; mso-paper-source:0;} div.Section1 {page:Section1;} --> </span></span></style><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"> </span></span><p style="text-align: justify; font-family:georgia;" class="MsoNormal">AKTA X: CHCI UVĚŘIT působí jako zjevení, protože na rozdíl od ostatních letních filmů není temný a zhusta depresivní, ale naopak vše odvíjí od postav, z nichž jedna se nechce vrátit znovu do temnot chytat bubáky a mimozemšťany. Podtitul druhých celovečerních AKT X, natočených 6 let od poslední seriálové epizody a 10 let od prvního dílu, tak vystihuje téma filmu.<span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><br /></span></span></p><div style="font-family:georgia;"><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"> </span></span></div><p style="text-align: justify; font-family:georgia;" class="MsoNormal"><o:p><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"> </span></span></o:p></p><div style="text-align: justify; font-family:georgia;"><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"> </span></span></div><p style="text-align: justify; font-family:georgia;" class="MsoNormal"><b style=""><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">(Pouze) pro fanoušky seriálu?</span></span></b><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><br /></span></span></p><div style="text-align: justify; font-family:georgia;"><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"> </span></span></div><p style="text-align: justify; font-family:georgia;" class="MsoNormal"><b style=""><o:p><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"> </span></span></o:p></b></p><div style="text-align: justify; font-family:georgia;"><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"> </span></span></div><p style="text-align: justify; font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">Jestli se něčemu nedá u tohoto fenoménu věřit, je to tvrzení tvůrců a herců, kteří ujišťovali diváky, že není k plnému docenění nutné znát seriál a film dost dobře zapůsobí i na náhodného diváka toužícího po napínavé žánrové podívané, protože se nejedná o konspirační, ale stand-alone „prodlouženou epizodu“. Zatímco první díl s podtitulem BOJUJTE S BUDOUCNOSTÍ přemosťoval pátou a šestou sezónu velice populárního seriálu a zároveň na mnohé otázky z něj odpovídal, druhý s podtitulem CHCI UVĚŘIT uzavírá osudy postav a otázky pokládá.</span></span><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><br /></span></span></p><div style="text-align: justify; font-family:georgia;"><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"> </span></span></div><p style="text-align: justify; font-family:georgia;" class="MsoNormal"><o:p><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"> </span></span></o:p></p><div style="text-align: justify; font-family:georgia;"><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"> </span></span></div><p style="text-align: justify; font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">Postavy jsou totiž to, co pohání film kupředu, čemu se podřizuje jak příběh, tak i vyprávění a o co tu jde především, protože záleží na vašem vztahu k nim. Nejnovější dobrodružství Muldera a Scullyové by svou zápletkou točící se kolem únosu agentky FBI a pedofilního kněze s vizemi o tomto únosu zapadala do prvních sezón seriálu, v nichž se </span></span><i style=""><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">„ozvláštňovaly klasické hororové motivy a paranoidní otázky ,co kdyby´“</span></span></i><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"> (klasický hororový motiv vychází z Frankensteina a „sociální ,co kdyby´ (ne)jistoty“ představuje pedofilní kněz) a na nichž šly </span></span><i style=""><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">„vypozorovat silné pointy, otevřené konce, klasické hororové motivy i děsivé zkušenosti z moderního světa“</span></span></i> (Od nočních můr k paranoi a zpět…, Cinema str. 80, Radomír D. Kokeš).<span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><br /></span></span></p><div style="text-align: justify; font-family:georgia;"><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"> </span></span></div><p style="text-align: justify; font-family:georgia;" class="MsoNormal"><o:p><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"> </span></span></o:p></p><div style="text-align: justify; font-family:georgia;"><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"> </span></span></div><p style="text-align: justify; font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">Čím víc máte nakoukanou „jedničku“ a seriál, tím víc si „dvojku“ užijete; zvlášť pokud jste tzv. shipper – tj. speciální odrůda fanouška fandící společnému vztahu mezi Mulderem a Scullyovou. Musím říct, že přestože nejsem shipper a ani se za něj nepovažuji, osobně mě překvapilo, nakolik se mi tohle vyšetřování s příměsí paranormálna líbilo. „Nakoukání“ není dostačující, nestačí ani být „fanouškem“, protože to chce mít až určitý druh fetišismu spojeného s fenoménem AKT X. Co jiného než čirý „fetišismus“ je vyzdobení Mulderova pokoje po vzoru jeho kanceláře ze seriálu, kdy nechybí vedle plakátu „I Want to Believe“ i oblíbené jídlo, novinové výstřižky, míč a zapíchnuté tužky na stropě?</span></span><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><br /></span></span></p><div style="text-align: justify; font-family:georgia;"><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"> </span></span></div><p style="text-align: justify; font-family:georgia;" class="MsoNormal"><o:p><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"> </span></span></o:p></p><div style="text-align: justify; font-family:georgia;"><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"> </span></span></div><p style="text-align: justify; font-family:georgia;" class="MsoNormal">Narážky na předchozí případy (Luther Lee Boggs, Clyde Bruckman, Gerald Schnauz) či tvůrce (mobil se jmény Gillian, Bowman…) nemusíte odhalit, spíše stojí za pozornost, že se pracuje s divákovou seriálovou pamětí a i když postavy oslovují jiné postavy, ve „skutečnosti“ oslovují nás – diváky. Agentka Amandy Peetové „nepromlouvá“ k Mulderovi, ale říká to nám, nejinak tomu je i u telefonujícího Muldera v autě.<span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><br /></span></span></p><p style="text-align: justify; font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><br /></span></span></p><p style="text-align: justify; font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><br /></span></span></p><p style="text-align: justify; font-family:georgia;" class="MsoNormal"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgIbUR0SjBohrP7tJwzbhfAcz6msUmggFUB4TkXioyVYkMcakXMakng1vc_7ZpQz9-V5bfL9Ld7ENY5bsGvNpcO3Z0lVfZ6GyaXxLH6hrD-wy8mCwlHhgILBb0l2t5c3ZYJUTmZ/s1600-h/x-files+2.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgIbUR0SjBohrP7tJwzbhfAcz6msUmggFUB4TkXioyVYkMcakXMakng1vc_7ZpQz9-V5bfL9Ld7ENY5bsGvNpcO3Z0lVfZ6GyaXxLH6hrD-wy8mCwlHhgILBb0l2t5c3ZYJUTmZ/s400/x-files+2.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5241901681720086994" border="0" /></a></p><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"> </span></span><div style="text-align: justify; font-family:georgia;"><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"> </span></span></div><p style="text-align: justify; font-family:georgia;" class="MsoNormal"><o:p><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"> </span></span></o:p></p><div style="text-align: justify; font-family:georgia;"><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"> </span></span></div><p style="text-align: justify; font-family:georgia;" class="MsoNormal"><b style=""><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"></span></span></b></p><p style="text-align: justify; font-family:georgia;" class="MsoNormal"><b style=""><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"></span></span></b><b style=""><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><br /></span></span></b></p><p face="georgia" style="text-align: justify; " class="MsoNormal"><b style=""><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"></span></span></b><b style=""><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">O postavy jde až v první řadě</span></span></b><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><br /></span></span></p><div style="text-align: justify; font-family:georgia;"><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"> </span></span></div><p style="text-align: justify; font-family: georgia;" class="MsoNormal"><b style=""><o:p><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"> </span></span></o:p></b></p><div style="text-align: justify; font-family:georgia;"><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"> </span></span></div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">Vysoce střežený a před premiérou utajovaný příběh je slabý a vystačil by sotva na jednu seriálovou epizodu, ale zde dvě vyprávěcí linie – vyšetřování únosu agentky FBI, k čemuž je povolán Mulder s příslibem stažení jeho obvinění, snaha pomoci smrtelně nemocnému chlapci, o kterého se stará Scullyová – slouží k tomu, aby se Mulder a Scullyová zabývali otázkami víry.</span></span></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">Mulder je stále ten paranoidní a pro věc zanícený malý kluk, který nikdy nepřestal hledat svou sestru unesenou mimozemšťany, a Scullyová racionálně uvažující a analyticky přistupující skeptička věřící v Boha, ale nikoliv už na zelené mužíčky. Je nutné si uvědomit, že postavy se vyvíjely nejenom sezónu od sezóny, ale i díl od dílu... a nyní podstupují svou největší zkoušku a mění svůj pohled na věc (nevrlost Muldera při jakékoliv narážce na mimozemšťany či Scullyová, která se nechce vrátit…).<span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><br /></span></span><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><br /></span></span>Zatímco On vystupuje ze stínu, ve kterém žil, protože byl na útěku před FBI, a ochotně se vrací do temnot honit bubáky, Ona jeho návrh k připojení se k němu odmítá a chce si zachovat čistotu. Symbolika filmu, který se jako jeho postavy řešící dilemata pohybuje mezi černou a bílou, ale nikdy není černobílý, je důsledná a netýká se jen hlavních postav, ale i dalších - agentů, lékařů, dokonce i těch záporných. Otázky víry v Boha, mimozemšťany či sebe sama byla ústřední již v seriálu, ale odvážím se říct, že nikdy tak komplexní: nakolik se od sebe liší Scullyová, která ve smrtelně nemocném dítěti vidí svého vlastního syna, kterého se musela vzdát, a „sobecky“ se ho snaží vyléčit, od únosce a vraha druhých lidí, který to dělá pro svého milovaného, aby mohl být s ním? (…)<span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><br /></span></span><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><br /></span></span>Zároveň se tím tematizuje postavení dvojice v rámci filmového fikčního světa, kdy se Mulder dostává zpátky do svého živlu a s ním i divák, a Scullyová nechce mít nic s vyšetřováním společného, a tak to není ta „stará dobrá“ Danea. Tomu odpovídají i herecké výkony, kdy David Duchovny JE Foxem Mulderem se vším všudy a Gillian Andersonová naopak není nikdy ve své roli. Zbytek obsazení odpovídá typu rolí: Billy Connoly je přesvědčivou nejednoznačnou postavou, Amanda Peet dostatečně sympatická a Xzibit nesnesitelný. Potěší menší role Mitche Pileggiho. Poznámku „pod čarou“ si zaslouží určitě Veronika Hadrová v roli „zlé“ sestřičky, protože z jejich úst uslyšíme ve filmu češtinu (vedle ruštiny či srbštiny).<span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><br /></span></span><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><br /></span></span><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><br /></span></span><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><br /></span></span><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhRyiAstTnEOE16ae7xKOB93O3nNv3ZMdF5Xe_A6bOI64KY35gS7daDyNWvYZHmqODRhpsRRbiMCXc7PL6zPC5XlN4Fg7HWC8gq4_rrqbpfPcyMrcVB0INDTLcO2O-xPOQFJwiM/s1600-h/xfiles100_.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhRyiAstTnEOE16ae7xKOB93O3nNv3ZMdF5Xe_A6bOI64KY35gS7daDyNWvYZHmqODRhpsRRbiMCXc7PL6zPC5XlN4Fg7HWC8gq4_rrqbpfPcyMrcVB0INDTLcO2O-xPOQFJwiM/s400/xfiles100_.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5241899400408475954" border="0" /></a><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><br /></span></span><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><br /></span></span><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><br /></span></span><strong><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;">Z televizní obrazovky na plátno a zase zpátky</span></span></strong><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><br /></span></span><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><br /></span></span>Adaptace seriálů vždy dávaly najevo, jak jim byla televizní obrazovka malá a že si zaslouží velké plátno a širokoúhlý formát (TWIN PEAKS: OHNI, SE MNOU POJĎ – rozbití televizní obrazovky v úvodu, SIMPSONOVI VE FILMU – Homerovo „Proč platit za něco, co mám doma zdarma?“…). Platilo to bezpochyby i o prvních AKTA X, na nichž se štědrý rozpočet projevil a od úvodních titulek se to hemžilo digitálními černými tekutinami, poletujícími vrtulníky a vybuchujícími budovami.<span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><br /></span></span><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><br /></span></span>AKTA X: CHCI UVĚŘIT měl rozpočet skromných 30 milionů, ale úspornost zde není na škodu a nevadí, že na místo několika vrtulníků zde máme jen jeden (přestože se nás plakát snaží přesvědčit o opaku), nic nevybuchuje a z pistole se nestřílí, protože je to mile starosvětské. Působivá atmosféra širých zasněžených pláních, jejichž uspávajícímu vlivu se podřizuje i pomalý temporytmus vyprávění (o to lépe působí akční scény – honičky apod.!), spolu s hravou a nápaditou (variace původního motivu), žánrově funkční a dostatečně velkolepou hudbou štědrý rozpočet vynahrazuje.<span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><br /></span></span><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><br /></span></span>Chris Carter je tak nucen vyprávět ryze filmovými prostředky, což uchvacuje zvlášť v úvodní scéně, ve které paralelně sledujeme únos agentky s pátráním FBI: sledujeme dvě události, která se staly nejenom na jiných místech, ale i v zcela odlišný čas. Nutí nás to tak klást si otázku, co tyhle dvě scény spojuje? Pokud jste tak odhadli pointu filmu předem – třeba v polovině, souvisí to s tím, že vám jednak bylo dáno dostatek informací ve vyprávění a jednak střihová skladba filmu se snaží navodit dojem provázanosti všeho se vším.<span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><br /></span></span><span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"></span></span></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">Přestože je téměř celý film snímán v polocelcích a při dialozích se užívá otravná figura záběr-protizáběr, užívá se zesílené kontinuity: krásně je to vidět na scéně, v níž agentka volá Mulderovi, protože jejich médium má další vidění a právě jedou na ono místo, na čež médium agentce řekne, aby zabočila. Následuje záběr, ve kterém vidíme zabočující auto přijíždějící na místo činu a až o pár sekund později se dozvídáme prostřednictvím titulku, že jsme se posunuli „o tři hodiny později“ a vidíme zabočovat auto s Mulderem a Scullyovou.<span style="font-family:georgia;"><span style="font-size:100%;"><br /></span></span></p></div><div style="text-align: justify;" align="justify">Přestože AKTA X: CHCI UVĚŘIT je slabší než první sezóny seriálu i první „díl“, je dobré vědět, že temnota se vyplaví, s našimi hrdiny jsme se rozloučili a máme proč dál věřit. Třeba v to, že v roce 2012 se setkáme se třetím dílem, protentokrát mytologickým. Věřím, že plánované D2D uvedení nakonec „zhatí“ tržby a dočkáme se Muldera a Scullyové na velkém plátně.<br /></div>Marek S.http://www.blogger.com/profile/10872638310921101075noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-25086281.post-18746231970690688372008-08-22T12:37:00.000-07:002008-09-03T13:32:22.668-07:00WALL-E je dokonal-E<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiKplfEo_2MsFjllbn_yn4UTCHpNA0UqeYCRy8JjzwIKiSNiZjDnHpAjxOP_IGblu0817hUJ_l1qOuscFRBdWa16znxQzz8lyeBKcd6_59_EHNzgwHNfqLQcstVjr-3bp9PR9E2/s1600-h/wall_e.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiKplfEo_2MsFjllbn_yn4UTCHpNA0UqeYCRy8JjzwIKiSNiZjDnHpAjxOP_IGblu0817hUJ_l1qOuscFRBdWa16znxQzz8lyeBKcd6_59_EHNzgwHNfqLQcstVjr-3bp9PR9E2/s400/wall_e.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5241893689835946546" border="0" /></a><br /><div align="justify"><br /><br />Kritiky pixarovských filmů začínaly chvilkou napětí, jestli se animačnímu studiu povedlo znovu natočit výborný film a neporušili si tak řadu, a následným uklidněním pro čtenáře a diváka, že tentokrát ještě vedle nešlápli. Takže: chybí mi sice odstup a vícero zhlédnutí, ale s opatrností si troufám tvrdit, že WALL-E (u nás jde do kin pod nevyvedeným překladem jako VALL-I) je zatím jejich nejlepším a zároveň nejdospělejším počinem, hned vedle ÚŽASŇÁKOVÝCH.<br /><br /><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh39WDvhXFVSy5-ecybxgR0Bgl1Y9mHiJvLxFX1YiZmdjL9rrdE0hVjqjsDp9KKrFlC-KEhsWfkfYZ4VNsrRYwnnPdrnITZ8TZogdVuW15gqKinx8KzyxcOE2sayeHDFyFO7TOs/s1600-h/wall-e.jpg+2.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh39WDvhXFVSy5-ecybxgR0Bgl1Y9mHiJvLxFX1YiZmdjL9rrdE0hVjqjsDp9KKrFlC-KEhsWfkfYZ4VNsrRYwnnPdrnITZ8TZogdVuW15gqKinx8KzyxcOE2sayeHDFyFO7TOs/s400/wall-e.jpg+2.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5241894488805334354" border="0" /></a><br /><br /><br /><strong>Tak trochu jiný Pixar</strong><br />WALL-E se výrazně odlišuje od předchozích filmů studia a je ještě více cílený na dospělé publikum, které dokáže ocenit, že po vzoru starších chaplinovských grotesek je první třetina filmu nemluvná, výrazně se čerpá z muzikálové (HELLO, DOLLY!) a sci-fi (2001: VESMÍRNÁ ODYSSEA) klasiky, která určuje následující dění, a porozumí i kritice konzumního stylu života a apelu na to, abychom brali ohled na přírodu a nedošlo k znečistění. V tomto ohledu nemám problém s kritikou konzumního stylu života, která vzešla od studia, jehož nejnovější počin stál obrovskou spoustu peněz a ještě další byly vraženy do reklamy, když – jak již jsem psal u SPEED RACERA – je mnohem zábavnější, když se rozvrací systém zevnitř (takhle vás alespoň vyslechne nejvíc lidí) .<br /><br />Poslední filmy Pixaru už ani nepotřebovaly diváka (konzumenta) k tomu, aby byly zhlédnuty (zkonzumovány), protože se zabalily do úhledného balíčku a nezapomněly se ještě k tomu ohodnotit (ať již je to rozhovor dvou staříků o starých dobrých dobách a kluk na kole v ÚŽASŇÁKOVÝCH či jihnoucí Anton Ego v RATATOUILLE); ošklivost se vynahrazovala opojnou krásou (např. Rémy vynořující se ze stoky zíral na romantickou Paříž) a jednoduchý příběh s mravním ponaučením na bázi "nebuď egoista a sobec, mysli i na druhé" se na rodinný film natahoval a vyprávění uměle povyšovalo (mytizace cesty Marlina za Nemem slovesností v HLEDÁ SE NEMO).<br /><br />WALL-E oproti tomu představuje sice roztomilého titulního hrdinu, ale ten čistí znečištěnou Zemi budoucnosti od odpadků a obraz je vybledlý, laděný do hněda; ani EVE připomínající iPod není tak kouzelná, jak se našemu titulními robotovi jeví, a ničí vše, co se v její blízkosti byť jen pohne. Jedná se totiž o apokalyptickou sci-fi, ve které sice je naděje a není tak úplně depresivní, ale i přesto je to odvážný tah vůči divákovi, zvlášť když lidi jsou v druhé polovině filmu vyobrazeni jako líní tlusťoši, kterým vymyly mozek a schopnost samostatně uvažovat počítače. <br /><br />Přestože je pod filmem jako režisér podepsaný Andrew Stanton, zodpovědný za HLEDÁ SE NEMO, WALL-E nemá natahovanou stopáž, protože je členěn na dvě významově odlišné poloviny, a jednoduchý příběh s originálním výchozím nápadem není uměle povyšován, protože se zde vypráví obrazem. Je nutné pochválit obzvlášť propracovaný a promyšlený filmový fikční svět (jak Zemi, tak loď Axiom), ve kterém je zanechán prostor na divákovu fantazii a přestože se mistrně pracuje s hloubkou ostrosti, obraz „netrpí“ četností informací, jako tomu bylo u předchozích Pixarovek.<br /><br />Nesetkáme se zde ani s komickými vedlejšími postavičkami, protože za takové rozhodně nelze považovat jediného kamaráda našeho hrdiny – švába – a porouchaní roboti ze závěru filmu plní zcela stejnou funkci jako rozbité „kanibalské“ hračky z TOY STORY. Není potřeba zaplňovat příběh popkulturními referencemi, nad nimiž by se bavili teenageři, protože se nejedná o film studia Dreamworks, a pro animované filmy tolik typické písně jsou do vyprávění velice důmyslně začleněny.<br /><br /><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjsB1aM8CYwNCj7yCjq8eAfj5lX5vG7FE9V5KP6qOtyB_TpW7d4cseZHkLBhyphenhyphenFYErJehYzTjcdpT2JzlcJefTSp3ypP21q2XrG5h_x7y7ONdK0lS64jG2OyENOUUYo4IMwSZsP1/s1600-h/WALL-E-Only-Takes-a-Moment-.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjsB1aM8CYwNCj7yCjq8eAfj5lX5vG7FE9V5KP6qOtyB_TpW7d4cseZHkLBhyphenhyphenFYErJehYzTjcdpT2JzlcJefTSp3ypP21q2XrG5h_x7y7ONdK0lS64jG2OyENOUUYo4IMwSZsP1/s400/WALL-E-Only-Takes-a-Moment-.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5241893907553491410" border="0" /></a><br /><strong><br /><br />Přístup ke klasice</strong><br />WALL-E je po SEXU VE MĚSTĚ druhým letošním blockbusterem a zároveň romancí, v níž ústřední postava sleduje klasický muzikál, na základě čehož se odvíjí další dění ve filmu (WALL-E najde při třídění starou kazetu HELLO, DOLLY!, kterou si s oblibou pouští; Carrie daruje její černošská asistentka Louis DVD s filmem SETKÁME SE V ST. LOUIS). Zatímco v SEXU VE MĚSTĚ se asistentka Louis vrací zpátky za svou rodinou a i milým domů, čímž se vzdává skvělé práce (po vzoru SETKÁME SE V ST. LOUIS), WALL-E touží vyrazit pryč z buranova – Země – do „uhlazeného města plného záře a třpytu a rozhodně nepůjde domů, dokud nedá pusu dívce“ (jako dva mladíci vyrážející do města se stejným záměrem v HELLO, DOLLY!).<br /><br />Hudba ze slavného muzikálu režírovaného Fredem Astairem je často užita v protikladu k obrazu, což je patrné hned v úvodní scéně, v níž slyšíme optimistickou „Put On Your Sunday Clothes“. Za zpěvů <em>„Vezmi si své nedělní oblečení, tam venku je toho tolik k vidění. (…) Pohlédneme se po dobrodružství v odpoledním vánku.“</em> putujeme postapokalyptickou krajinou se zamlženým (zamořeným?) ovzduším (<em>„…tam venku je toho tolik k vidění…“</em>), kdy do oblak ční obrovské mrakodrapy poskládané z odpadků (<em>„…po dobrodružství v odpoledním vánku…“</em>). Přestože zprvu máme za to, že se jedná o adiegetickou hudbu (hudbu, která není součástí filmového fikčního světa), ukazuje se, že si tuto skladbu z HELLO, DOLLY! pouští WALL-E při úklidových pracích.<br /><br />Klasika z roku 1969 s Barbarou Streisandovou v hlavní roli byla o tom, že dotyk druhé osoby, která opětuje stejné city, je to nejcennější a protože WALL-E je v první třetině zcela beze slov, vypráví obrazem a podstatný je v něm pohyb a dotyk, je proto stylizován do grotesky. Pixaři tak pro ně v současnosti udělali to, co Charlie Chaplin a Jacques Tati v minulosti: vzali sympatickou, ale naivní a nešikovnou postavu, která se musí potýkat – po vzoru Chaplinova Tuláka – s milostnými potížemi a – po vzoru Tatiho pana Hulota – s odosobnělostí světa a formálně (vypravěčsky a stylisticky) tento (sub)žánr modernizovali. A vzali si k tomu mistry svého oboru, a tak nad zvukovými efekty dohlížel Ben Burtt (stojí za zvuky R2D2 z HVĚZDNÝCH VÁLEK) a poradce pro kameru byl Roger Deakins, aby animovaný rodinný film působil co nejvíc filmově (práce s více plány najednou, hloubka pole…).<br /><br />Z animačního hlediska se opětovně jedná o naprostou špičku, u které se ale tentokrát poprvé nepozastavujeme nad tím, jak muselo složité vyrenderovat chlupy postaviček v PŘÍŠERKÁCH S.R.O., podmořský život v HLEDÁ SE NEMO či odrazy a stíny v AUTECH, ale nakolik zvlášť první půlhodina působí fotorealisticky a jako rušivý prvek nám nepřijde ani zakomponování živého člověka do reklamy po vzoru BLAE RUNNERA. Problematičtější to může být s příletem na Axiom, na němž jsou animované postavy lidí výsostně stylizovány a přitom se jejich kapitán dívá na záznam, v němž vystupuje živý člověk. Animovaní a stylizování lidé mají sloužit karikatuře, živé výstupy tak působí rušivě, ale jedná se o uměleckou licenci, na kterou mají Pixaři nárok.<br /><br />Zatímco k HELLO, DOLLY! se v první polovině filmu přistupuje s úctou, v druhé s příletem na Axiom přichází ke slovu parodický ráz, kdy ústřední počítač – robot AUTO přestane poslouchat lidské rozkazy a připomíná tak vzdáleného příbuzného HALa z 2001: VESMÍRNÉ ODYSSEY. Nechybí ani scéna, v níž kapitán za doprovodu Straussova „Tak pravil Zarathustra“ povstává na vlastní nohy jako opice z Kubrickova opusu o tom, že jsme zotročováni technikou.<br /><br /><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhXr-UNAV_Uv0MrCfd05V5tJDvMwNy8sz87_DUjZYVjbmyXyNE25j0JL_RyUnDUY-bi-dLuj2pnnzJriKom_AhhRe7CLZRAUvqz0nsy21UHB4_VqmFKThD6xOBYoClIuHYb5o60/s1600-h/WALL-E-Axiom-web.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhXr-UNAV_Uv0MrCfd05V5tJDvMwNy8sz87_DUjZYVjbmyXyNE25j0JL_RyUnDUY-bi-dLuj2pnnzJriKom_AhhRe7CLZRAUvqz0nsy21UHB4_VqmFKThD6xOBYoClIuHYb5o60/s400/WALL-E-Axiom-web.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5241894965566494178" border="0" /></a><br /><br /><br /><strong>Pixar vs. Disney</strong><br /><em>„V ohrožení světa Úžasňákových příslušníkem fanouškovské kultury se odráží motiv parazitování a následného útoku na vlastního živitele, který se v různých variacích vyskytuje rovněž ve vývoji Disneyho studia,“</em> píše Lucie Česálková v Cinepuru č. 41 (/marginální vrací úder /k tematizaci vývoje hollywoodské filmové kultury v ÚŽASŇÁKOVÝCH, str. 51). I WALL-E tematizuje postavení Pixaru vůči Disneymu.<br /><br />Konkrétně situaci z roku 2006, kdy <em>„se zdálo, že se nepodaří dohodnout nová smlouva a vztah dvou gigantů skončí. Jenže pak po odchodu disneyovského šéfa Michaela ,Belzebuba s kalkulačkou´Eisnera se stal malý zázrak. (…) Došlo k čemusi mezi koupí Pixaru Disneym a sloučením obou společností. Výsledkem každopádně je, že největším akcionářem Disneyho je teď se sedmi procenty Steve Jobs a John Lasseter a Ed Catmull jsou novými šéfy Disneyho animačního oddělení: ,Když tam dorazili, lidé jásali,´ říká Pinkava,“</em> jak píše Ondřej Vosmík v červencové Cinemě z roku 2006 (Osvíceni lampičkou,str. 30).<br /><br />I ve WALL-E se zprvu může zdát, že vztah dvou gigantů – lidí a robotů – na Zemi skončil, ale poté se dostáváme na vesmírnou loď Axiom a vidíme, že došlo ke sloučení obou společností (robotů i lidí) a výsledkem nakonec je, že naše titulní postava je nový hrdina, který když dorazil na Axiom a vrátil lidi zpět na Zemi, tak oni jásali.<br /><br />Axiom na závěr: Pixar točí nejen po technické, ale i filmařské stránce dokonalé filmy, které nejen že bez problémů překonávají svou animovanou konkurenci, ale i tu hranou.<br /></div>Marek S.http://www.blogger.com/profile/10872638310921101075noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-25086281.post-85214855567964878742008-08-08T03:57:00.000-07:002008-08-13T04:54:54.690-07:00TEMNÝ RYTÍŘ: Proč tak vážně?<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj747pF62ybSpHhdSCdwwEGoPpSySV9zaX5rm-VoKFc_JrwIc2qV8KSQMc123IAE_-D9MwU6Ztfe4C5WKZQLdqS_6MkKaY5eZfHFD-vTQAeT7pLj0sZHggI2vIq8yNfMxNpZczl/s1600-h/darkknight_batman.jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5232106450987019826" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; CURSOR: hand; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj747pF62ybSpHhdSCdwwEGoPpSySV9zaX5rm-VoKFc_JrwIc2qV8KSQMc123IAE_-D9MwU6Ztfe4C5WKZQLdqS_6MkKaY5eZfHFD-vTQAeT7pLj0sZHggI2vIq8yNfMxNpZczl/s400/darkknight_batman.jpg" border="0" /></a> <div align="justify"> </div><div align="justify"> </div><div align="justify"> </div><div align="justify"></div><div align="justify"></div><div align="justify"></div><div align="justify">TEMNÝ RYTÍŘ boří žebříčky návštěvnosti (nejlepší premiérový víkend, prvních 200, 300 a 400 milionů) i úspěšnosti u kritiků a diváků (aktuálně 94% kladných recenzí na RottenTomatoes, 3. místo v diváckém hlasování na IMDb a 9. na ČSFD), přičemž ani ten hype kolem něj vás nedokáže připravit na to, o jak moc dokonalý a ve všech ohledech geniální film se jedná.<br /><br />Pokračování Nolanovy redefinice komiksového hrdiny v BATMAN ZAČÍNÁ je ukázkovým příkladem chytrého blockbusteru, jenž má na to se stát vzorem pro své následovníky a jenž by potěšil Heideggera, protože se v něm „svět stává obrazem“, a McLuhana, protože při jeho sledování je nutné uplatnit „estetické myšlení“. <br /><br />Bez jakéhokoliv přehánění můžu napsat, že co Miller udělal v 80. letech pro Batmana v komiksu, to se Nolanovi zadařilo pro toho filmového v současnosti. Jako kdyby přímo TEMNÝM RYTÍŘEM navazoval na Millerův ROK JEDNA, v němž Gordonovi na chvíli nepřijde jako špatná myšlenka přivést do Gothamu dítě, právník Harvey Dent potírá zločinnost bez masky a objevuje se nový zločinec vyhrožující městu a jeho obyvatelům – Joker.<br /><br />Každého fanouška komiksů musí potěšit, nakolik se mistrně přistupuje k jednotlivým postavám i (pod)zápletkám, a přestože se výrazně vychází z Mooreova KAMEŇÁKU a jeho ústřední myšlenka "záporák a kladný hrdina se navzájem potřebují, protože by jeden bez druhého nemohli existovat, a jsou tak odrazem sebe sama“ zůstává zachována, z Jokera se nedělá oběť nešťastných okolností.<br /><br />Nolanovi se totiž „paradoxně“ povedlo něco, co takovému Timu Burtonovi nikoliv: natočit nejenom výborný film jako takový, ale zároveň výbornou komiksovou adaptaci, která by ctila ducha „originálu“ a nebyla by přitom otrocká. „Paradoxně“ proto, že nové batmanovské detektivní dobrodružství není ani tak moc komiksovým filmem, jako spíše akčním thrillerem mannovského střihu. </div><div align="justify"></div><div align="justify"> </div><div align="justify">Tomu by odpovídala epičnost vyprávění stavící na dualitě ústředních postav, město, které se stalo jednou z hlavních postav vyprávění, a inscenace akčních scén, kdy úvodní přepadení banky či převoz Harveyho je okázalým odkazem na NELÍTOSTNÝ SOUBUJ a Batmanův zátah na diskotéce upomínkou na COLLATERAL. Nolan se touto inspirací nijak netají a přestože ho mnozí chválí za odvahu, s jakou z komiksového filmu udělal rozmáchlou kriminální ságu, najdou se i ohlasy vyčítající, že nedává divákovi možnost oddechu a řítí se neustále kupředu. <br /><br />TEMNÝ RYTÍŘ neuspokojí diváky vyžadující od filmu vrcholnou scénu, kterou by si pouštěli neustále dokola (protože na jeho docenění a vychutnání ho musíte vidět celý), a ani ty stěžující si na přílišnou hlasitost hudby (protože ta tvoří kontinuitu mezi záběry), a možná rozčaruje některé stejně jako Burtonův BATMAN SE VRACÍ, protože z Batmana se stala vedlejší postava. <br /><br />Hlavním hrdinou, tzv. světlým rytířem, je zde postava Harveyho Denta, jehož tragický osud je osou celého vyprávění a o kterého svádějí boj Batman s Jokerem, přičemž Batman je pozorovatelem dění, který by do něj nejraději ani nezasahoval, a Joker katalyzátorem. Batman je ego, zatímco Joker id a Harvey Dent reprezentuje super-ego, chcete-li.<br /><br />Odpovídají tomu i herecké výkony, kdy se nejvíce píše – i kvůli nešťastné a předčasné smrti – o Heathu Ledgerovi, protože jeho Joker na sebe strhává nejvíc pozornosti. V jeho případě se ale nejedná o manýru a překvapivě ani o přehrávání, protože nejde o komiksového záporáka par excellence ani o realisticky pojatého komiksového záporáka, ale přímo o studii anarchistického sociopata. Nikdo ale nepřehrává nikoho, každá postava má „svoji“ scénu a stejně jako Ledger jsou famózní Gary Oldman či Aaron Eckhart, kteří si umně pohrávají se svou mediální image. A Bale je bezkonkurenčně nejlepší Batman vůbec. <br /><br />Ve vyprávění jsou často užity elipsy a u Jokera neznáme jeho motivace a ve vztahu Rachel-Harvey zase pozadí vzniku, a tak se nesetkáváme s psychologickým přístupem jako u BATMAN ZAČÍNÁ, ale jeho následovatele lze bez jakýchkoliv problémů označit za psychoanalytický, popř. psychopatologický film reflektující svět po 9/11.<br /></div><div align="justify"><br />Mnohovrstevnaté dialogy, vždy pečlivě vypointované, nutí vnímavějšího diváka se zamyslet nad etickými a morálními otázkami o úloze hrdiny a jeho potřebnosti v dnešním světě, o využívání médií ke sledování lidí či jejich zastrašování, o tom, jakým způsobem se šíří strach a paranoia… a mnohé další, o kterých stojí za to přemýšlet a následně i diskutovat.<br /><br />Přičemž nic zde není černobílé a je nám dovoleno nahlédnout na věc z více perspektiv, záleží vždy na divákovi, kterou si zvolí – ať už se bude dívat na vše z pohledu Batmana sledujícího, kterak se bortí tradiční jistoty, Jokera provádějícího sociální experiment, či (komisaře) Gordona, kterému jde především o bezpečnost a její nastolení, popř. zachování. Divák totiž není v pozici záporáka, kterému postava-symbol Batmana nahání strach, jako tomu bylo v BATMAN ZAČÍNÁ, ale řadovým obyvatelem Gothamu. <br /><br />Zatímco si tak někteří u předchůdce stěžovali na nepřehlednost akčních scén, která byla ale dána jednak hlediskem pozorovatele, jednak i zvolenou technikou boje, tak v TEMNÉM RYTÍŘI se oproti dnešním standardům navrací o dobré dvě až tři dekády zpátky a akce se snímá v polocelcích, detail se užívá na vypíchnutí konkrétní věci a průměrná délka záběru se oproti dnešním dvěma sekundám pohybuje na pěti. <br /><br />Pokud je ale TEMNÝ RYTÍŘ co do stylu – v nejlepším slova smyslu - návratem zpátky, ale nikdy přitom nezapomene na diváky (viz kluci užívající ruce jako pistole při čekání v autě nebo bezdomovci sledující „porod“ Bat-podu), co do vyprávění je (post)moderní, mnohovrstevnatý a neuvěřitelně komplexní a do nejmenšího detailu promyšlený.<br /><br />Nejedná se sice o experimentátorství z rodu MEMENTA a lehkou ruku DOKONALÉHO TRIKU bychom stěží pohledali, ale paralelně se odvíjející děje (mnohdy tři až čtyř, viz večírek u Bruce, povýslechová scéna či závěr s Jokerem) také udrží ve vyprávění s chytře rozdistribuovanými informacemi pozornost. </div><div align="justify"></div><div align="justify">Když Joker v jedné chvíli filmu říká, že je „napřed“, dává tím najevo nejenom postavení vyprávění před divákem, a tak ten je neustále překvapován a netuší, co přijde v následující minutě a jak to celé skončí, ale i pozici TEMNÉHO RYTÍŘE vůči ostatním blockbusterům. Přitom shrnuje několik výrazných trendů posledních let, od okázalého přepisování žánrové minulosti po workoholický film až k ústřední postavě v pohybu, která musí neustále přemýšlet.<br /><br /><br />Batman nemá čas na spánek, protože musí nosit masku okřídleného netopýra a brát zákon do svých rukou a i když vystupuje jako Bruce Wayne, stále nosí masku a buduje si image miliardářského playboye, aby po nocích mohl bojovat se zločinem. Scény vývoje nových „hraček“ či testování nalezených důkazů jsou stylově podvratné a komentují film jako takový, když se Alfred ironicky zeptá, jestli by střely pro rekonstrukci kulky nemohly být ještě hlasitější.<br /><br />I Bourne by mohl Temnému rytíři závidět, kterak si dovede poradit v situaci, v níž Joker zmate policejní jednotku a ta má rukojmí za teroristy, a konfrontace Batmana a Jokera na silnici či Jokerův závěrečný smích přepisuje batmanovskou minulost nastolenou Burtonem v „prvním“ díle. <br /><br />Pokud BATMAN ZAČÍNÁ byl podívanou budující batmanovskou ikonu a nastolující jeho symbol, pak TEMNÝ RYTÍŘ je – vyjma jedné hongkongské vložky - anti-ikonický a symbol tříští na tisíce kousků, přičemž tělo ochromuje pocit dokonalosti a do hlavy se zarývá hudební motiv sirény patřící Jokerovi.<br /><br />Vzhledem k tomu, že batmanovská dobrodružství opisovala historický vývoj komiksu (Burtonův BATMAN: detektivní počátky konce 30. let a BATMAN SE VRACÍ: 40. léta s přídechem bizarnosti, Schumacherův BATMAN NAVŽDY: únik k jiným žánrům z 50. let a BATMAN A ROBIN: parodický campy Batman 60. let, Nolanův BATMAN ZAČÍNÁ: millerovský nádech realismu 80. a 90. let a TEMNÝ RYTÍŘ: reflexe současnosti a mnohovýznamovost a mnohovrstevnatost vyprávění 21. století), zůstává otázkou, kam chtějí bratři Nolanovi zajít dál.<br /><br />Tím se ale teď netrapme, protože před sebou máme blockbuster roku a pravděpodobně i nejlepší film letoška, který vyvrací onu pověru o tom, že dokonalé filmy neexistují a že jen ženy mohou mít několikahodinové orgasmy a víc za sebou. Při sledování TEMNÉHO RYTÍŘE jsem byl rád ženou… </div>Marek S.http://www.blogger.com/profile/10872638310921101075noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-25086281.post-7597109898874577982008-06-26T08:56:00.000-07:002008-06-26T09:07:36.636-07:00SWEENEY TODD: ĎÁBELSKÝ HOLIČ Z FLEET STREET<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8tL8j37ZkgUnrK2Iv6fHqhFauwd0x4eCq0DXkboznCRLzdQ1YtepaARTXvkseByjqiSIqdDgJLrkRvs6yPGYiDepV96pnU8bBwgLw1P7f7yKgmso_ZuwdD8fl3CgLyBtTRWXe/s1600-h/st6.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8tL8j37ZkgUnrK2Iv6fHqhFauwd0x4eCq0DXkboznCRLzdQ1YtepaARTXvkseByjqiSIqdDgJLrkRvs6yPGYiDepV96pnU8bBwgLw1P7f7yKgmso_ZuwdD8fl3CgLyBtTRWXe/s400/st6.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5216221981343792242" border="0" /></a><br /><br /><br /><div style="text-align: justify;"><o:p></o:p>Adaptace klasického muzikálu Stephena Sondheima a Hugha Wheelera (1979) SWEENEY TODD: ĎÁBELSKÝ HOLIČ Z FLEET STREET (2008) byla přijímána jako návrat tvůrce, který takhle dobrý nebyl od ED WOODA a natočil tak jeden ze svých nejlepších a nejdospělejších filmů. Otázkou je, kam že se to Tim Buton, zaškatulkovaný mnohými kritiky a recenzenty jako „podivín neustále točící to stejné“, navrací a jestli je dobře, že po VELKÉ RYBĚ, která je zpětně mnohými přijímána jako zaváhání a přešlapování na místě ze stran režiséra těžícího z dětské fantazie a bezelstnosti, je opět vážný a „dospělý“.<o:p> </o:p><br /><o:p></o:p> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">Nenavrací se totiž umělec vypadající jako Goofy (protože ten divákovu, potažmo fanouškovu představu o „značce Tim Buton“ přinášející různě variované tytéž motivy a stylizaci vycházející ze sci-fi 50. a 60. let, klasických universaláckých a hammerovských horrorů a stop-motion filmů Raye Harryhausena okázale boří), ale jeho typicky výstřední hrdina. Přestože ti sloužili svému okolí, byli vždy vyhnáni, protože to si na ně nedokázalo zvyknout: Střihoruký Edward i přes své kadeřnické a zahradnické schopnosti spočinul v zámku za městem, Batman se ukrývá ve své jeskyni, dokud neuvidí znamení, a Ichabod Crane je vyhnán pro své odlišné vyšetřovací metody do vesnice, v níž nezabírá racionalita a aplikace přísně vědeckých metod, jako v každém Burtonově filmu; MARS ÚTOČÍ! či PLANETU OPIC nevyjímaje.<o:p><br /></o:p></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">Nebývá zvykem, že nacházíme důvod a je nám rozkrýváno pozadí i motivace či psychologické pohnutky toho, proč postavy jednají tak, jak jednají – přestože se vzpouzí a nejsou schopni se vyrovnat s vlastními kořeny (jako manželský pár v BEETLEJUICEOVI, Will svému otci ve VELKÉ RYBĚ či Sally vynálezci v NIGHTMARE BEFORE CHRISTMAS). Ve SWEENEYM je nám důvod ozřejmen hned zpočátku, kdy se dozvídáme, že bývalý holič se vrací mstít za nepravost, která na něm byla spáchána a on, lstivým a slizkým soudcem odklizený do vězení, chce zpátky svou ženu a dceru.<span style=""><br /></span></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><br /><o:p></o:p></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjlU_WBDbtS7-gyXC86yOPf2EOC0_urWoaz389H55MKSKHX0YU4ugCY6PKEWTbgya3a0g1IQSXk52k8oTITNgMn4ejK4KHf4H0kx67vP6yd-X8WGFF_YADpJNz9LSvMn5HRq7G9/s1600-h/st5.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjlU_WBDbtS7-gyXC86yOPf2EOC0_urWoaz389H55MKSKHX0YU4ugCY6PKEWTbgya3a0g1IQSXk52k8oTITNgMn4ejK4KHf4H0kx67vP6yd-X8WGFF_YADpJNz9LSvMn5HRq7G9/s400/st5.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5216221738500257330" border="0" /></a></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><br /></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">SWEENEY TODD je především příběhem nenaplněné lásky, kterou nepředstavuje jenom Sweeney se svou touhou znovu se setkat a být se svou ženou a dcerou, ale i snaha soudce Turpina o to, aby byl milován Sweeneyho manželkou anebo alespoň jeho dcerou; ani mladá, a proto naivní a čistě úniková láska nemá své místo, protože se ocitáme ve světě beze snů, zato plném nočních můr. V tom se „hrdina“, stylizovaný jako monstrum, jemuž jsou lidské emoce už z principu odepřeny, podobá Batmanovi, jenž nemohl být se Selinou Kyleovou, přestože si byli tak podobní, či Leo Davidsonovi, jenž s Ari nemohl být kvůli odlišnému původu (on člověk, ona opice… to by neklapalo). <span style=""> </span><span style=""><br /></span></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><span style=""></span><o:p></o:p>Sweeney se nepokouší včlenit se zpátky do společnosti, protože ta ho nepřijela a vyhnala pryč, a tak ani nemůže najít – na rozdíl od Batmana/Bruce Wayna, jenž se o vánočních svátcích smířil se svou samotou, či Eda Wooda, jenž sdílí stejnou lásku k pohyblivým obrázkům jako Orson Welles, přestože je neumětel – klid a naplnit svůj život. Zatímco střet v předchozích burtonovkách těžil z maloměšťáků či snobů vystavenému monstru, zde se optika nahlížení uzpůsobuje výhradně Sweeneymu. Přesto Burton zůstává mistrným satirikem, jehož motiv tovární výroby, a tudíž průměrnosti zabraňujícímu jakkoliv se odlišovat od zbytku společnosti a zahlazovat svou nedokonalost kosmetickými přípravky, je zde přítomen. <span style=""><br /></span></p><div style="text-align: justify;">Kosmetika v STŘIHORUKÉM EDWARDOVI sloužila k zamaskování nedostatků typických pro daného jedince, aby lépe zapadnul do společnosti plné předsudků vůči jinakosti; v BATMANOVI zase posloužila Jokerovi jako vražedná zbraň… a smrtelně zkrášlování v holícím salónku skončí i ve SWEENEYM. Strojový mechanismus a řád systému, který se Burtonovými filmy výrazně projevuje již v úvodních titulcích od PLANETY OPIC pokračujíc přes KARLÍKA A TOVÁRNU NA ČOKOLÁDU a vrcholící SWEENEYM, je tak kritikou politického/sociálního zřízení, jenž vás – pokud se proti němu proviníte – potrestá: vypálením znaku „rasy“ (PLANETA OPIC), psychickými a fyzickými doživotními následky (zmodrání, roztažení apod. v KARLÍKOVI) či smrtí (SWEENEY). Všichni si zaslouží pro svou průměrnost a bezvýznamnost zemřít.<span style=""> <br /></span><o:p></o:p><br /><o:p></o:p> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><br /></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhcRIFTFktvHtIQMaDCNhxF3LVMaCd1yf-eJe2phvgeDVEAkJ6nVVyOAg4tikhcGehlkMybgn33_1I5Ekg3ojWhCpWmQGLto0MFRgAjEBueWQpxnNJxyerVESv6YNljLeeasQIX/s1600-h/st2.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhcRIFTFktvHtIQMaDCNhxF3LVMaCd1yf-eJe2phvgeDVEAkJ6nVVyOAg4tikhcGehlkMybgn33_1I5Ekg3ojWhCpWmQGLto0MFRgAjEBueWQpxnNJxyerVESv6YNljLeeasQIX/s400/st2.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5216221558154206722" border="0" /></a></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><br /></p><br /><div style="text-align: justify;">Příběhy není třeba přibarvovat, aby byly dobrodružné a fantaskní, jak to dělal otec ve VELKÉ RYBĚ, a není ani třeba rozdělovat fantaskní svět od skutečného, protože vše je nyní vychýlené, dekadentní a morbidní. SWEENEY TODD není ten typ dospělého, akademického filmu, který by oslovoval svými závažnými tématy a okázalým citováním klasiků oscarové porotce, ale jde jednak proti očekávání dané „značkou Tim Burton“ (viz výše) a i vůči žánru.<o:p></o:p><br /><o:p></o:p></div><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">Umělec, jehož mluvčí se jmenuje Bumble (!), sice stojí za muzikálovým NIGHTMARE BEFORE CHRISTMAS a i za MRTVOU NEVĚSTOU či KARLÍKEM A TOVÁRNOU NA ČOKOLÁDU, což jsou všechno filmy obsahující klasicky koncipované muzikálové scény, ale jeho poslední dílo není klasicky koncipovaným muzikálem. Má postavy, jež téměř nevypozorovatelně přechází z mluvené řeči do zpěvu a neroztančí a nerozpívají se všichni přihlížející, naopak každý si jde bez ohledu na ostatní za svým; muzikálový žánr je zde tak hodnocen jako jen další forma úniku a naivity, která do dospělého světa hříchu, z kterého je ale vytěsněn jakýkoliv sex, nepatří.<o:p><br /></o:p></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">SWEENEY TODD rozhodně neodpovídá tomu, co si představíme pod spojením „nový film Tima Burtona“ a ani pod žánrovým zařazením mezi „muzikál“; nejedná se ani o dospělé dílo tvůrce s ambicemi, ale dospělou optikou nahlížený film, který dokazuje, že Burton je především výborným vypravěčem, který vše zužitkuje a nic nemá ve filmu navíc. Nenasloucháme ale již pohádkám, které zvlášť v poslední době (VELKÁ RYBA, KARLÍK…, MRTVÁ NEVĚSTA) dávaly přednost skutečnému světu před tím fantaskním a konejšily než znepokojovaly, ale depresivním mýtům, v nichž se účtuje se svou předchozí tvorbou. Bravo! </p>Marek S.http://www.blogger.com/profile/10872638310921101075noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-25086281.post-37895337858669019612008-06-24T13:55:00.000-07:002008-06-24T14:09:58.220-07:00Co se STALO (SE)?<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6ycpxXgZBUKZSyEOPM_FUPXZHemF_hEY2zMQYeoKXHdbtBSlb7rWqkOE2WNGAtze4SA_f2DT2dL4lt0L0BF8iZ8XDVeY2jYhqCOLs8T4BtEH1SRDYgOFoSZIFrH2OJhp5iT6S/s1600-h/story000.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6ycpxXgZBUKZSyEOPM_FUPXZHemF_hEY2zMQYeoKXHdbtBSlb7rWqkOE2WNGAtze4SA_f2DT2dL4lt0L0BF8iZ8XDVeY2jYhqCOLs8T4BtEH1SRDYgOFoSZIFrH2OJhp5iT6S/s400/story000.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5215556497030402962" border="0" /></a><br /><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><i style=""><br /></i></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><i style="">„Shyamalan Hitchcocka ve VESNICI následuje i v tomto, napíná svůj film do extrému dvěma jakoby protikladnými směry, aniž by jej ovšem modernisticky „roztrhl“: naprostý důraz na formu zde zůstává podřízen příběhu, tomu, aby formální stránka produkovala bezustání emoce ve vztahu k postavám a zobrazovanému světu,“</i> píše v „cinepurovské“ kritice VESNICE Helenba Bendová. </p><div style="text-align: justify;">I Shyamalanův nejnovější počin STALO SE, jenž sám autor označil za „<span style="font-style: italic;">nejlepší B-éčkový film vůbec</span>“, je jakoby napínán do extrému protikladnými směry – mísí béčkovou estetiku (plochost postav, gore úmrtí, vhození do děje bez expozice...) s artovou ambiciózností (snaha něco sdělit po vzoru katastrofických a sci-fi filmů z 50. let: ptačí chřipka, globální oteplování, terorismus, nezodpovědné a dětinské chování k matičce přírodě, potřebnost lásky...) -, přičemž tentokrát dochází k onomu modernistickému roztržení. Originální nápad přetavený do jednoduchého příběhu slouží poselství, ale film zaujme a vyvolává otázku „co za tím vším je“ po celou dobu, i když nenabídne uspokojivé odpovědi.<span style=""> </span></div> <p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><o:p></o:p>Původní název filmu – GREEN EFECT – by byl mnohem vhodnější než stávající HAPPENING (u nás nešťastně přeložené jako STALO SE, u východních sousedů mnohem lépe pod názvem UDÁLOST): jednak v sobě má určitou béčkovost, protože dává okázale najevo, kolem čeho se bude točit titulní zápletka, a jednak je patrné, že se za ním – stejně jako za ZNAMENÍMI – skrývá ještě „něco“. </p><div> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">To „něco“ tentokráte není agitkou o vztahu člověka k přírodě, kdy se matička začíná mstít za příkoří (méně sofistikovanějším způsobem než globálním oteplováním), ale dalším shyamalanovským vyprávěním o důležitosti rodiny, síle emocí a hlavně té nejčistší z nich: lásce.<span style=""> </span>„Spielbergovské“ hodnoty ale z vyprávění trčí a nefungují.</p><br /><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><br /></p><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhIEO2ZKiCeNxh_NUSGuvf2U_1Sdb_qXyGRYLGa7Y_d-NvNup_Jc3vQCu6i9O2OnshRypp9Le9zfEk_QWurH44zQ4RSLOjmAvPP0_OWXc5C__oTzFErsmpgonSiEUCgFm2-BE_w/s1600-h/story.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhIEO2ZKiCeNxh_NUSGuvf2U_1Sdb_qXyGRYLGa7Y_d-NvNup_Jc3vQCu6i9O2OnshRypp9Le9zfEk_QWurH44zQ4RSLOjmAvPP0_OWXc5C__oTzFErsmpgonSiEUCgFm2-BE_w/s400/story.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5215556644636828994" border="0" /></a><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><br /></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><br /></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">Výchozí filmové vzory jsou stejné jako u ZNAMENÍ, nelze si totiž nevzpomenout na PTÁKY (nevysvětlitelná a nevysvětlená hrozba přírody), původní INVAZI LUPIČŮ TĚL (všeobklopující paranoia a změna chování jedinců) a NOC OŽIVLÝCH MRTVOL (finále v domě spolu se šílenou starou paní).<o:p><br /></o:p></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">Nepohybujeme se zde ale na poli sci-fi či horrorů, ale v žánrovém hájemství katastrofických filmů, jejichž schémata (nejdřív to postihne Spojené státy, poté celý svět; hrozící smrt napraví a utuží problematické rodinné vztahy…) jsou zde ozvláštněna osobitým přístupem tvůrce, který thrillerové napětí dovede vytáhnout i z vlající trávy a foukajícího větru a který nepotřebuje ničit pamětihodnosti, přestože si vypomáhá s rozdistribuováním informací skrze média. </p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">Upoutávky, které u Shyamalanových filmů bývají výrazně zavádějící a film prezentují v jiném žánru než ve skutečnosti jsou, tentokrát dávaly najevo, že STALO SE je film, který nebude a ani nechce stát samostatně. Celá propagace byla postavená na „film od tvůrce ŠESTÉHO SMYSLU a ZNAMENÍ“, na plakátech se skvěl Marky Mark a vše dávalo tušit, že půjde o veliký comeback tvůrce, jehož dva poslední filmy – VESNICE a ŽENA VE VODĚ – kritika zatratila a diváci na „značku“ Shyamalan („mistr napětí“) přestali do kina chodit. </p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">STALO SE působí jako záměrná banalizace typických shyamalanovských motivů, kdy významotvorná (sou)hra barev byla nahrazena<span style=""> </span>za prsten ukazující barvy podle nálady (tzv. „mood ring“), rodinné problémy se smrskly do dvou záměrně vtipných dialogů („Tys mi lhala?“ a „sirup proti kašli“) a humor i chování postav zdětinštělo.</p><br /><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><br /></p><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgMtCXNe85nOvBPD6BHXiXD36PqkS64qBYg6jPhY0-TIdL9oRNMz9c8y8XVcZE6_fgOqSb_qrcn9bT3HmbijTJhObXvJdT0GfxrVIfSR1fZIEDkTetFjp99U8r3J-fMgxQ6Uo1l/s1600-h/story3.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgMtCXNe85nOvBPD6BHXiXD36PqkS64qBYg6jPhY0-TIdL9oRNMz9c8y8XVcZE6_fgOqSb_qrcn9bT3HmbijTJhObXvJdT0GfxrVIfSR1fZIEDkTetFjp99U8r3J-fMgxQ6Uo1l/s400/story3.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5215556913265040370" border="0" /></a><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><br /></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><br /></p><div style="text-align: justify;"></div><div style="text-align: justify;"><o:p></o:p>Můžeme sice namítat, že distancované herectví, které je ve všech Indových filmech, se do béčka o šířící se hrozbě a paranoii nehodí, že humor a dětinské jednání postav je akceptovatelné v pohádce-komedii ŽENA VE VODĚ, nikoliv ale zde, a že oproti symbolizmu a sémantické rovině VESNICE je STALO SE někde na úrovni omalovánek, ale… </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><o:p></o:p>… Ale můžeme to brát jako záměrnou ironizaci ze strany tvůrce, který si opětovně pohrává s diváckými očekáváními, i když tentokráte ne v případě žánrového zařazení a uchopení svých filmů.<o:p><br /></o:p></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">Záběr na dvě postarší dámy pletoucí svetry a sedící v křesle s plynovými maskami a i video s napadením strážného šelmami v zoo lze brát jako snahu o připomenutí či překonání ZNAMENÍ, i jako humor, který byl obsažen ve všech Nightových filmech, „akorát“ tentokrát je natolik důmyslný a jemný, že ne všichni ho budou schopni přijmout.<o:p><br /></o:p></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">Zatímco ve ZNAMENÍ byla linie mezi napětím a humorem velice tenká, VESNICE mohla svou čistotou emocí a naivností postav rozesmát a ŽENA VE VODĚ byla neoddiskutovatelně komedií, čemuž nasvědčovalo i defilé figurek a stylistická stránka filmu, STALO SE má několik zcela regulérních komediálních scén v čele s výbornou sekvencí v „modelovém domě“.</p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><br /><o:p></o:p></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><br /><o:p></o:p></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiv7pxxDenGqKn2ZYGitL7_dhC5BxxWhX51lFzxXtPA3NH6To-5OGqxoWxzAUjN9qOMqwQvI5tYapoWIlc8HYvLAPgs8Nj1T9JC4cUKQXZFnbtoeHGPG44Q20DGr4QCxHMHmfuB/s1600-h/story2.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiv7pxxDenGqKn2ZYGitL7_dhC5BxxWhX51lFzxXtPA3NH6To-5OGqxoWxzAUjN9qOMqwQvI5tYapoWIlc8HYvLAPgs8Nj1T9JC4cUKQXZFnbtoeHGPG44Q20DGr4QCxHMHmfuB/s400/story2.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5215557142494689746" border="0" /></a></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><br /></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><br /></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">Jednání a chování hrdinů tentokrát nenasvědčuje tomu, že by měli být jakkoliv dospělí a dokonce učiteli na střední škole, protože jejich dětinskost je natolik systematická, že je nesmyslné to filmu vyčítat. Do jisté míry to ospravedlňuje i herecké výkony, protože vzhledem k věku postav až hloupost v jejich činech a nezodpovědnost slouží „agitce“. <span style=""> </span></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><o:p></o:p>Postava Marka Wahhlberga, kterak si utahuje ze studenta ve třídě, schovává se před příchozí ředitelkou či reakce na potenciální rande tomu nasvědčuje; mimóznost Zoeey Deschanelové hned při jejím uvedení do filmu ve scéně s vibrujícím mobilem poté stvrzuje. Vážně, kdo z dospělých by v současnosti nosil ještě „náladový prstýnek“ (mood ring)?<o:p><br /></o:p></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">Napojení se na postavy z výše uvedených důvodů nefunguje (pokud nejste malé dítě nebo naprosto hloupí), což neprospívá ani trojitému konci, kterému chybí jakákoliv katarze či údernost. Odvážné experimentování, v němž scény sebevražd v prvním Rkovém filmu tvůrce vypadávají z vyprávění, tak úplně nevyšlo a není tolik inspirativní. </p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">Na rozdíl od zdánlivé příběhové jednoduchosti ŽENY VE VODĚ, která byla „vynahrazována“ promyšleným vyprávěcím systémem, a žánrově nezvládnuté přechody ve VESNICI, jež se vyjevily jako vychytralý koncept filmu, STALO SE nic takového nenabízí. Pokud pomineme zjištění, že nejenom postavy v nesoudržném filmovém fikčním světě, ale i diváci zapomněli na to, jakou barvu má láska (zelenou, milé děti).<o:p><br /></o:p></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">Nestojí za to o něm tolik diskutovat jako o předchozích Manojových filmech a není ho potřeba vidět ani víckrát, až už z důvodu vychutnávání si promyšlenosti nebo objevování dalších věcí. Jako film selhává, protože z žánrového hlediska funguje jediná sekvence (na konci v domě se starou paní) a místo napětí či děsu vyvolává záměrný smích (skutečně nepovažuji za vážně pojatou scénu, v níž křičící hrdina zpomaleně běží ke kameře); jako experiment ale stojí za pozornost, přestože je vše podřízeno poselství zavánějící tezovitostí.</p><div style="text-align: justify;"></div><div style="text-align: justify;">Jinými slovy: nestalo se, že by Shyamalan natočil špatný film, protože stále jeho novinka převyšuje žánrové souputníky, ale nejedná se ani o žádnou událost… ani sezóny, ani roku. <span style=""> </span><span style=""> </span><span style=""> </span></div>Marek S.http://www.blogger.com/profile/10872638310921101075noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-25086281.post-61206270853799686852008-06-01T16:30:00.000-07:002008-06-14T00:43:31.777-07:00MEZINÁRODNÍ FILMOVÝ FESTIVAL PRO DĚTI A MLÁDEŽ - průběžné zpravodajství<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjm-5aHeSlUx42ZkQj8b5A5E7iqHBHRC-fH7_1paQExelb1nTvZVCtJUg4_vB9f75FKWkMBRl6TaFGSpjfxB8Z6vLABA9wFDG7sQvQUXxKDYqwsWAtRT6ZXhdb9XPOUWB_Kcn2g/s1600-h/MFFDM1.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjm-5aHeSlUx42ZkQj8b5A5E7iqHBHRC-fH7_1paQExelb1nTvZVCtJUg4_vB9f75FKWkMBRl6TaFGSpjfxB8Z6vLABA9wFDG7sQvQUXxKDYqwsWAtRT6ZXhdb9XPOUWB_Kcn2g/s400/MFFDM1.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5207063629984180050" border="0" /></a><br /><br /><div style="text-align: justify;"><span style="font-style: italic;">(Tohoto herce zítra neuvidím, protože jsem JUNO již viděl a dám raději přednost ŘIDIČI SLEČNY EVIE s Rupertem Grintem... nebo na V SOBOTU VEČER, V NEDĚLI RÁNO.)</span><br /><br />Mezinárodní filmový festival pro děti a mládež (dále jen MFFDM) je jedním z největších festivalů filmu zaměřených na dětského a odrostlejšího diváka a jedním z nejstarších vůbec. Letos slaví 48. narozeniny a i přes neustálé ujišťování, že tentokráte se vsadí na kvalitu a nikoliv na kvantitu se dále expanduje: takže místo festivalových sedmi máme dní celkem osm! Což ale ještě neznamená, že by to nešlo skloubit dohromady, zvlášť když pod vedením Petra Kolihy MFFDM se zlepšuje.<br /><br />Každý den budu přinášet na tomto blogu novinky z festivalového dění (už teď to slovo nenávidím, v textu se mu vyhnout nejde a bude silně nadužívané) a nebudou chybět ani hodnocení filmů, které jsem měl možnost zhlédnout. Nečekejte ale nic víc než jen kusé zápisky a postřehy, které po skončení celé události budou roztříděny do nejméně tří sekcí, aby mi zde nevisela jedna dlouhá „nudle“.<br /><br /><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhYPL0HRtfim3zinJ05Ea3-NEyOqbfXdZ-muLBwaMtjieztNYoPG4SWd3NZodzBMjhTBsZVBLLkeRVx5cVVvj5ClStjL1prfz0ZZoZ2byNNFhkCwpc11-Zv_IN0NxHlZCL8Cv05/s1600-h/MFFDM+2.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhYPL0HRtfim3zinJ05Ea3-NEyOqbfXdZ-muLBwaMtjieztNYoPG4SWd3NZodzBMjhTBsZVBLLkeRVx5cVVvj5ClStjL1prfz0ZZoZ2byNNFhkCwpc11-Zv_IN0NxHlZCL8Cv05/s400/MFFDM+2.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5207064024846563010" border="0" /></a><br /><br /><span style="font-style: italic;">(Tohoto pána snad nikdy neuvidím. Pokud jsou jeho "filmy" rakovinotvorné, bojím se toho, jaké nemoci může přenášet jejich tvůrce. Bojim Bojim.)</span><br /><br /><br /><br /><div style="text-align: center;"><span style="font-weight: bold;">NEDĚLE 1.6. </span><br /></div><span style="font-weight: bold;"><br /></span>Po zkušenostech z minulých ročníků jsem vynechal dopolední a brzké odpolední projekce, které se konávaly převážně v Aule a na kterých byla k vidění tvorba České televize za poslední rok či dva, protože byla zaměřena silně na nejmenší (a mnohdy byla s dabingem pro sluchově postižené).<br /><br />Filmy tak pro mě začínaly až od půl šesté a jak to na podobných akcích bývá, tu nedošel film, támhle zase byly technické problémy s titulky anebo přeplněný sál a dlouhé čekání. Ze všech třech jmenovaných komplikacích jsem si užil náležitě všechny tři, protože OHLÉDNI SE V HNĚVU se zrušilo z důvodu nedodání kopie a NA ÚTĚKU se zrušilo z… neuvedeného důvodu. Na TATÍNKOVI, zařazeném v sekci „Africké dětství“ (takže vnímavějším čtenářům předpokládám došlo, že se nejednalo o toho Svěrákovic dokumentárního) na dobrých pět minut vypadly titulky a titulky se zpožděním či místy chybějící zase byly k „vidění“ u CHILLY BEACH: JEDEN ŽHAVÝ SVĚT STAČÍ. A přestože jsem nezavítal na přeplněnou POMÁDU, která očividně táhne i po letech a překvapivě i omladinu, měl jsem štěstí, že mi lidé odcházející krátce po začátku CHILLY BEACH dali své lístky a já tak přišel pouze o úvodní titulky (které jsem viděl jedním okem na jedné půlce plátna, když jsem se podivoval, že dle personálu je nejdřív předfilm, který má klasické filmové titulky a animaci jako seriál, podle kterého tento celovečerák vzniknul).<br /><br />Nebýt ukořistěného programu krátce před osmou hodinou večerní, nedozvěděl bych se, že dnes je první z řady britských filmů rozdělených do tří podsekcí: <span style="font-weight: bold;">Free Cinema</span>, <span style="font-weight: bold;">Stoletý David Lean</span> a <span style="font-weight: bold;">Průřez britskou kinematografií od 40. do 80. let minulého století</span>. Nedozvěděl bych se to proto, že oficiální stránky byly na tuhle informaci skoupé a nepomohlo ani vyhledávání konkrétního titulu. Když jsme u té "informovanosti“… ne, skutečně vám nikdo neřekne, na kdy se který film přesunul a proč se nepromítá, nepokoušejte se o to, protože při nejlepším budete odkázáni na oficiální stránky, jejichž informativnost jsem výše nakousnul.<br /><br /><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfEHo7SEuxw3CwJChm5iAvCqfyA8K7np1eQzuumvsSGvhV2tRS2db5PQuj2xLuMVi2RolMziLuztCsbbFSKFeOD3wG86q6_QD2KCPCr3HAFm_pbiFIvl3Wqub7jujFd-YIpX-M/s1600-h/abounaourfather000cr7.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfEHo7SEuxw3CwJChm5iAvCqfyA8K7np1eQzuumvsSGvhV2tRS2db5PQuj2xLuMVi2RolMziLuztCsbbFSKFeOD3wG86q6_QD2KCPCr3HAFm_pbiFIvl3Wqub7jujFd-YIpX-M/s400/abounaourfather000cr7.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5207063281933060210" border="0" /></a><br /><br /><br /><br /><span style="font-weight: bold;">TATÍNEK:</span> Sekce „Africké dětství“, do níž je TATÍNEK zařazen, slibuje nejlepší filmy pro děti a mládež dotýkající se africké otázky či země jako takové a i přes nedobrou zkušenost, kterou s africkými filmy či filmy o Africe mám (buď kýč, nebo nevyvedené umění), jsem to nakonec „risknul“. A příběh o dvou chlapcích, kteří se vydávají hledat otce, jenž je opustil, aby ho poté viděli na plátně v kině jako jednoho z herců, a jejich matky, která se je rozhodla dát na výchovu, protože je už nezvládala, stál za to.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjOKSvT9SQJ0dpsw0HTRqlPOmobMEcFABMWCe9xumtAHaUuxmQjccb4zozU7n7iiKzTNg3G_-cfqwcm_Y2yDP154O-CTNq7GDZpJjVSzHlQQ8haS6riN6F-uZ8weVsO-WeNdEF9/s1600-h/abouna.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjOKSvT9SQJ0dpsw0HTRqlPOmobMEcFABMWCe9xumtAHaUuxmQjccb4zozU7n7iiKzTNg3G_-cfqwcm_Y2yDP154O-CTNq7GDZpJjVSzHlQQ8haS6riN6F-uZ8weVsO-WeNdEF9/s400/abouna.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5207063487761802098" border="0" /></a> Premisa je jednoduchá a film naštěstí není nikterak natahován (má příjemných 84 minut, u nichž se nestihnete nudit), sympatická mi je na něm až pasoliniovská neotesanost a cit pro barevné ladění a kompozici záběru i raně jarmuschovský způsob vyprávění tvořený z elips. Všechny důležité události ve filmu jsou vynechány, a tak neuvidíme první polibek či možná sexuální zážitek, což si musíme domyslet… stejně jako chycení při útěku a další důležité informace ve vyprávění. Ne náhodou, když kluci jdou do kina prohlédnout si detailně filmová políčka filmu, v němž viděli svého otce, na zdech visí plakát k Jarmuschově PODIVNĚJŠÍ NEŽ RÁJ.<br /><br />TATÍNKA lze číst nejen jako sociální výpověď, jíž je nutné přičíst body k dobru za to, že nezobrazuje slumy či bídu a nesnaží se tak diváka citově vydírat, ale i jako film o zemi zmítané válkami, které chybí silná otcovská figura. Problém pak nastává, když film, přestože v závěru inscenuje velice subtilní a inteligentní akt „probuzení“, nabízí ve své druhé polovině únik za únikem. Možná ale, že když TATÍNKA uvidím podruhé, přijdu na to, že celá poslední třetina, s níž jsem měl největší problémy pro její zhuštěnost, narušení pečlivě budované atmosféry žánrovými a komickými vsuvkami a odlišnou prácí s temporytmem, je podávána optikou jednoho z chlapců. Takhle mi zbývá ve výsledku ocenit nevýrazný, ale chytrý i důležitý film a doufat, že se při dalších jemu podobných nebudu setkávat s povídajícími si a s mobily se hrajícími diváky (blondýna se svým „A tobě to jako vadí? Pche. Haha.“ byla na facku… asi příště nebudu trpělivý – 20 minut – a rovnou jednu výchovnou vlepím).<br /><br />****<br /><br /><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXf4bhPrkZ1Qn5md-zkzJec22IIhzONgvf5EgQDJA-rHi38Mv6WiGlmSqE1aS-J8HYfCfhlIJxJhdWfWpXJy-6FMCvtao5sUZo9JzHtEBUSFI-t-q4myjrgta8Te1pzIgBSyaD/s1600-h/Chilly-Beach-Movie-Poster.gif"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXf4bhPrkZ1Qn5md-zkzJec22IIhzONgvf5EgQDJA-rHi38Mv6WiGlmSqE1aS-J8HYfCfhlIJxJhdWfWpXJy-6FMCvtao5sUZo9JzHtEBUSFI-t-q4myjrgta8Te1pzIgBSyaD/s400/Chilly-Beach-Movie-Poster.gif" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5207062824327880370" border="0" /></a><br /><br /><br /><span style="font-weight: bold;">CHILLY BEACH: JEDEN ŽHAVÝ SVĚT NESTAČÍ:</span> U nás neznámý seriál, který by se dal nejlépe popsat jako „slušnější SOUTH PARK“ či „ekologičtěji zaměření SIMPSONOVI“, se dočkal své celovečerní verze uvedené pouze na DVD, která… není tak chytrá a ani nápaditá jako SOUTH PARK: PEKLO NA ZEMI a ani tak vtipná a precizní jako SIMPSONOVI VE FILMU. Což nevadí, protože zaručeně pobaví (rým vzniknul náhodou a nechtěně), i když se jedná o sled scének spojených chatrnou zápletkou a na to nabalených vtipů, jež jsou sázkou na jistotu (když jste liberální tvůrci, narážky na Bushovu inteligenci a terorizmus si neodpustíte).<br /><br />Naši dva hlavní hrdinové, Dale a Frank, vynaleznou přístroj na ohřívání a nešťastnou náhodou z něj odstraní pojistku, čímž způsobí zničení skoro celé země, a tak se musí vydat zpátky časem za pomocí rozmraženého Bella a eskymoninjů, přičemž jim jde po krku Georgie W. Bush a budoucí soudkyně Nejvyššího soudu. Oproti seriálu se filmu dočkalo většího rozpočtu, a tak si může dovolit mít vtipy v druhém plánu a epické finále, ale je nutné upozornit na to, že „klame názvem“: parodie jiných filmů byste spočítali na prstech jedné ruky. ¨<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhRVC0MDYV7bJX_DzJ_FFOlqUZOcJBOSiJ3fq0MhxGRCe5vwsxzS4riyNxvklPKkpcasqjpG17h6984zmf3zzcOnV5awTgSHD8fp66utROJDNyCOMQrPjeiR2wVbCMIiCOvFcZn/s1600-h/chilly.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhRVC0MDYV7bJX_DzJ_FFOlqUZOcJBOSiJ3fq0MhxGRCe5vwsxzS4riyNxvklPKkpcasqjpG17h6984zmf3zzcOnV5awTgSHD8fp66utROJDNyCOMQrPjeiR2wVbCMIiCOvFcZn/s400/chilly.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5207063060472718114" border="0" /></a> Na druhou stranu je příjemné a osvěžující vidět po dlouhé době animovaný film s jednoduchou až primitivní animací, jenž se nesnaží působit velkolepě a ani mu nejde o naťuknutí závažných aktuálních problémů, ale ty mu naopak slouží k dalším skečům. Nějakým zázrakem to ale všechno drží pohromadě, rychle to odsýpá (přestože druhá třetina je dýchavičnější a za každou cenu se natahuje stopáž na celovečerní délku) a má vtipy, které byly naposled zábavné na začátku 90. let (platí hlavně o narážkách na TERMINÁTORA a NÁVRAT DO BUDOUCNOSTI), ale zde překvapivě spolehlivě pobaví. Když se k tomu připočte absurdní až dadaistický humor a několik proklatě černohumorných fórků a těch těžících z trapnosti, sahal bych po známce nejvyšší, protože jsem se takhle dobře dlouho nepobavil.<br /><br />*****<br /><br /></div><div style="text-align: center;"><span style="font-weight: bold;">PONDĚLÍ २.६.</span><br /></div><span style="font-weight: bold;"><br /></span><br /><div style="text-align: justify;">Při pohledu na program jsem zjistil, že většinu svého času strávím v nově vybudovaném multiplexu <span style="font-weight: bold;">Golden Apple Cinema</span>, který se nachází v rámci obchodního a zábavního centra Zlaté jalbko. Má to spoustu výhod oproti minulým ročníkům: odpadá přemísťování za velice krátkou dobu, místo na nohy a poměrně pohodlné sedačky i kvalitní, i když přebassovaný zvuk a velké plátno. Nevýhodu osobně vidím v tom, že krom velkého sálu č. 1 těch pět zbývajících není příliš rozlehlých a že by se pouštělo sedět na zem, to se bohužel říct nedá.<br /><br />Když se k tomu vezme v potaz, že JUMPER (mám slabost na Jamieho Bela) se měl hrát v sále č. 3, kde není ani stovka míst, a že celá dlouhá chodba byla zaplněná lidmi čekajícími na něj, nezbývá než poděkovat efektivnímu managmentu, který film promptně přesunul do sálu č. 1.<br /><br />Protože dávám přednost filmům před doprovodnými akcemi, rozhodnul jsem se v následujících dnech vždy jeden či dva odstavce věnovat věcem s festivalem spjatým, od znělky po deníky i porotu a její složení či výběr filmů. Nemůžu si odpustit oglosovat kvalitu „<span style="font-weight: bold;">Festivalového Práva</span>“, který by měl informovat o dění kolem: z pondělního čísla se tak dozvíte, že oscarová scenáristka Diablo Codyová je dle překladatele/překladatelky mužem a že „Jiří Králík a Zlínský pes si dokážou vzájemně naslouchat“, což nelze nevnímat jinak než jako snahu o nápravu pošramocené Králikovy image (pro nezasvěcené: pokud Králík něco nesvede krom starosti o účetnictví, tak je to jednání s lidmi).<br /><br />Pokud se chcete pobavit opravdu náramně, doporučuji ale zadní anglickou stránku, na níž si můžete přečíst v původním znění rozhovor s Danielem Clarkem (JUNO) a porovnat si tak „originál“ s překladem, či text věnovaný novým českým filmům, které „nejsou doceněny kritikou, protože ta je srovnává se zlatými šedesátými“. Inu, je vidět, že rozhovory nepřekládají angličtináři a že anglické texty o českých filmech nepíše někdo, kdo má přehled a neustrnul u klišé „český film – to je Menzel a Forman v 60. a Svěrák a Hřebejk/Trojan v 90.“<br /><br /><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgkzpC-4W84Mh-_wEo-XMG_tLDC0uWEE3garTocl_NJxbMfmJz_ud8qUQ1y6EMloKonXk1R_RYq029ZYCzic5rm5SFYFiU0EBUC-dfk_J7ShrEvEEZaurvbkw3vd6Q0f_OHhsT4/s1600-h/vlcsnap1249985fo6.png"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgkzpC-4W84Mh-_wEo-XMG_tLDC0uWEE3garTocl_NJxbMfmJz_ud8qUQ1y6EMloKonXk1R_RYq029ZYCzic5rm5SFYFiU0EBUC-dfk_J7ShrEvEEZaurvbkw3vd6Q0f_OHhsT4/s400/vlcsnap1249985fo6.png" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5208174396418958962" border="0" /></a><br /><br /><br /><br /><span style="font-weight: bold;">O DÍVCE, KTERÁ PROSKOČILA ČASEM:</span> Japonské anime, které se dočkalo na festivalu své vlastní sekce (která je dle výběru filmů jen o něco méně reprezentativní než „britská“), nevzbuzovalo moc velké naděje vzhledem k tomu, že je pod ním režijně podepsán Mamoru Hosoda, tvůrce seriálového i filmového DIGIMONA. Už tento samotný fakt by mohl posloužit jako dostatečné varování, proč se filmu vyhnout velkým obloukem, ale při bližším prozkoumání se člověk dozví, že za původní předlohou – mangou – stojí autor PAPRIKY Jasutaka Cucui a za riziko to přeci jenom stojí.<br /><br />Přestože ale oproti Konově PAPRICE, jíž můžete zhlédnout taktéž na MFFDM, se nejedná o geniální záležitost, stále lze mluvit o nadprůměrném počinu, který užívá nosný, ale bohužel dostatečně nevytěžený námět k tomu, aby vyprávěl chytře a poutavě se sympatickými a zábavnými postavami o přátelství. Jen škoda, že film, který zaujme organizací časoprostorových linií, spadá do vizuálních klišé (týká se hlavě ztvárnění cestování časem) a závěr je o dobrou čtvrthodinu delší, než by bylo potřeba, protože svého vrcholu film dosáhne scénou s „kolem“ a poté nemá už co říct a jak oslovit.<br /><br />****<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgh1MtyF1SM843CsGxZEWBDRVM3_lBNLS8zKcwDKjI2sOGLVf1gIa-6QIxC2ond5mUchgrmz9Jug8CyJiY7WsETJ-goLJiYxsyIZZCYtBqY748K2E7iiVDuIAOGdm8qtOrFi7lW/s1600-h/13less.600.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgh1MtyF1SM843CsGxZEWBDRVM3_lBNLS8zKcwDKjI2sOGLVf1gIa-6QIxC2ond5mUchgrmz9Jug8CyJiY7WsETJ-goLJiYxsyIZZCYtBqY748K2E7iiVDuIAOGdm8qtOrFi7lW/s400/13less.600.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5208174944479905138" border="0" /></a><br /><br /><br /><br /><span style="font-weight: bold;">ŘIDIČ SLEČNY EVIE:</span> Mohl bych začít tento delší komentář či kratší kritiku floskulí o tom, že „PRĎOŠI jsou odpuštěni“, čímž bych vám naznačil, že v ŘIDIČI SLEČNY EVIE hraje „harrypotterovský“ Rupert Grint a že jeho dramatičtější role bez jakéhokoliv pitvoření se je natolik dobrá, že mu odpustíte i to, co natočil kdysi.<br /><br />Nebo bych mohl začít text o tom, že točit v současnosti pokus o nového ABSOLVENTA či HAROLD A MAUDE není na místě, protože oba zmíněné filmy neodmyslitelně patří do doby, ve které vznikly a z níž vzešly a o které pojednávají. S ABSOLVENTEM film sdílí onu generační výpověď o zakřiknutém mladíkovi, který pozná ženu, jež mu změní život a žebříček hodnot mu obrátí zcela naruby, a s HAROLD A MAUDE zase (sub)žánr road-movie, který je vhodný pro střídání vtipných a mistrně vypointovaných scén ve vyprávění s chytře rozdistribuovanými informacemi, které ale není ani kontroverzní ani černohumorné.<br /><br />Podobné filmy o tom, že by se měl užívat život plnými doušky a o potřebě mít na blízku člověka, který vám rozumí a má pochopení pro vaše vrtochy, stojí na inteligentním scénáři záměrně sklouzávajícímu v některých případech až do karikatur a strhujících hereckých výkonech. ŘIDIČ SLEČNY EVIE nepostrádá ani jedno z jmenovaných, přestože vtipy s převlékáním do ženských šatů působí jako z jiného filmu a výkon silně věřící Laury Linneyové je na hraně. Ale i kdyby debut Jeremyho Brocka, který můžete zhlédnout i pod „alternativním“ názvem LEKCE ŘÍZENÍ na HBO, vzniknul jenom proto, že Rupert Grint chtěl ukázat, že má i na jiné role než na Rona a Julie Waltersová zase předvést, že nepatří do starého železa, byl by to dostatečný důvod a ospravedlnění ke vzniku i důvodu ke zhlédnuté téhle zábavné, i když „televizní“ podívané.<br /><br />*****<br /><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjg5btSc9PX3OmT-QauIvrIkswPgwkxRgvKPXtmhf4K4Of5dhXaiF7yWREtryzNrdKKiFpUZQRVSQ0SBFbcbuOUR8IXcawNxsc9njDgm_ZfX7c4X5C0POiSsFMr6us5mrrr-G4R/s1600-h/xxy_04.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjg5btSc9PX3OmT-QauIvrIkswPgwkxRgvKPXtmhf4K4Of5dhXaiF7yWREtryzNrdKKiFpUZQRVSQ0SBFbcbuOUR8IXcawNxsc9njDgm_ZfX7c4X5C0POiSsFMr6us5mrrr-G4R/s400/xxy_04.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5208175222168618130" border="0" /></a><br /><br /><br /><br /><span style="font-weight: bold;">XXY:</span> Celovečerní debut argentinské režisérky Lucie Puenzo dává naději, že i přes školácké chyby a prohřešky typické pro prvotiny se rodí zajímavý talent s názorem a potřebou něco říct a ze existují ještě ženy-režisérky, jejichž tvorbě stojí za to věnovat pozornost, i když se zrovna nejmenují „Bigelow“. Pohlavní chromozomy XX značí muže, XY ženu a XXY „hermafrodita“, který má obojí.<br /><br />Dokumentárně stylizovaná, autenticky působící argentinsko.francouzsko-španělská koprodukce je subjektivně pomalejší, než jak se při pohledu na její 86minutovou délku může zdát, ale jedná se o – naneštěstí nedotažený – záměr, kdy se tematizuje plynutí času záběry na moře. V realisticky pojatém příběhu o netradičním coming-outu, jenž se může pochlubit výbornými hereckými výkony mladistvých, se ale objevují klišé v podobě opilých výrostků napadnuvších naši hrdinku/našeho hrdinu a figurky, které mají dodat na psychologické drobnokresbě postavám, kterým není věnováno dostatek prostoru.<br /><br />****<br /><br /></div><div style="text-align: center;"><span style="font-weight: bold;">ÚTERÝ 3.6.</span><br /></div><div style="text-align: justify;"><br />S festivaly, které jsou zadarmo, se pojí spousta nevýhod souvisejících s tím, nakolik obyvatelé města, ve kterém se akce koná, jsou „čecháčkovští“. Pokud studenti zlínských vysokých filmových škol (a zvláště té filmové) vybrali reprezentativní filmy uvedené do naší distribuce, které dle nich stojí za pozornost, je nutné se pozastavit nad dvěmi věcmi s tím spjatými: 1.) Jak je možné, že je zrušena projekce rumunského 4 MĚSÍCE, 3 TÝDNY A 2 DNY, když byl film u nás uvádět v kinech a jakákoliv komplikace v tomto ohledu je neomluvitelná? 2.) Přestože se jedná o filmy, jež byly a některé stále jsou ke zhlédnutí v kinech, když je to zdarma, lidé na ně chodí, přestože kinosály jindy a za peníze zejí prázdnotou.<br /><br />Problém nastává ve chvíli, kdy se snažíte dostat na film, na který dojde pět a půl diváka a musíte se prodrat skrze obrovský dav či při vyjití ze sálu, pokud vám právě skončil film, se vydat únikovou cestou po schodech, aby jste se zařadili do stáda, které míří na film, na který nejdete. Stylistickou neobratnost předchozí věty připisujte jednak tomu, že jsem chtěl poukázat na to, jak moc zmatečné to je, a také se na podobě předcházející věty podepsal fakt, že vstávám o půl páté ráno a vracím se domů o půl jedné večer.<br /><br />Nedá mi to neodpustit si vyjádření ke <span style="font-weight: bold;">znělce festivalu</span>. Jedno slovo, tři písmena, pocit, který mluví za vše: WTF?!? Chtěl-li někdo stvořit znělku, která by byla víc pro děti než pro mládež, aby se tak výrazně odlišovala od těch z minulých ročnících cílených na staršího diváka, tak se mu to i tak nevyvedlo. O znělce nelze mluvit, dokázaly by ji stvořit děti na základní škole s druhotnou počítačovou gramotností, a spíš než o znělku jde o „intro“. Vysvětluji si to tak, že došly peníze a že ono monstrum za znělku zodpovědné je nebylo schopno vrátit, protože je všechny utratilo.<br /><br />Ale to ještě stále není nic proti tomu, co festivalové znělce předchází – je záslužné, že reklam se výrazně oproti minulým ročníkům omezilo (přesně na 2), jenže… něco tak otřesně sestříhaného a vyloženě diletantského jako propagace České televize se jenom tak nevidí.<br /><br />Pozitivem ale je, že zatímco „první dva“ filmy z anime sekce (STEAMBOY a O DÍVCE, KTERÁ PROSKOČILA ČASEM) byly se simultánním překladem, jehož nekvalit se budu věnovat v následujících dnech, další by měly být s titulky, které si zaslouží pro svou překladatelskou preciznost a gramatickou a stylistickou vyvedenost jednoznačnou pochvalu. Platí to i pro filmy britské, po TAKOVÉM MILOVÁNÍ a OLIVERU TWISTOVI bychom se měli dočkat – snad vyjma ještě KAPKY MEDU – titulků na speciálním spodním plátýnku, známém např. z Varů nebo LFŠ.<br /><br /><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0KsMQq3pi2ervz6vx9pze8BpH0qlj5FOPLm6hrgi6HTsnkSWOp3EuSnVcLKrJ88r7Qtq_tU3h4N6BgmxhMtU-LBPEW86j-5bLMVIFjJyhJ7-hGm4pdiDIY0wE8NckG23kX1iW/s1600-h/keith_11.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0KsMQq3pi2ervz6vx9pze8BpH0qlj5FOPLm6hrgi6HTsnkSWOp3EuSnVcLKrJ88r7Qtq_tU3h4N6BgmxhMtU-LBPEW86j-5bLMVIFjJyhJ7-hGm4pdiDIY0wE8NckG23kX1iW/s400/keith_11.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5208950405163227314" border="0" /></a><br /><br /><br /><br /><span style="font-weight: bold;">KEITH:</span> Do Poznámek v Programu jsem si ke KEITHOVI napsal, že se „jedná o BREAKFAST 21. století“. Není to sice přesné, ale moje nadšení z filmu, který nepodceňuje mladé diváky a který sympatizuje se svými hrdiny, to vyjadřuje zcela jasně. Ono nadšení není jenom moje, protože kde KEITH byl, tam získal vždy cenu dětské/mládežnické poroty: jednalo se „zatím“ o 4 festivaly, přičemž ten zlínský je pátý a já doufám, že mu vítěznou sérii nenaruší. Proč? Jednoduše proto, že na lepší festivalový film už asi ztěží natrefím.<br /><br />Zápletka ve festivalové „bichli“ naznačuje, že se bude jednat o standardní teenagerovský film plný večírků (a s tím spojených drog a alkoholu) i sexu, ale IMDb hodnocení 9.1 standardní teen-filmy nemívají. A vskutku, KEITH není v ničem běžný, protože pracuje se skutečnými, dýchajícími a uvěřitelnými postavami, a ty zasazuje do modelových žánrových scén. Takhle napsané to může znít složitě, ale není tomu tak a slouží to k tomu, že když hrozí, že by scéna mohla sklouznout do klišé či film do žánrových schématu, ona klišé a schémata se ohnou a vysměje se jim, ale s úctou. Poučená postava znalá žánrových pravidel, titulní Keith, tak nezapomene nikdy dodat, že „tohle je scéna na křižovatce“ či „tohle je finále s loučením“, ale kdy jste ve finále teenagerovského filmu či romanci anebo melodramatu slyšely upřímné vyznání lásky řečené větou „Pěkně jsem tě obtáhl“?<br /><br />KEITH je hrozně chytrý a zábavný film, který si – jako jeho hrdina – dovolí narušovat zažité konvence a představy a dojde k přepisování žánrové minulosti a nepřímému komentáři k tomu, že lidé se dočkají šťastného konce většinou jenom ve filmovém fikčním světě a v žánrové podívané, nikoli ve skutečnosti. Příběh o smrtelně nemocném chlapci, který si zařídí, aby mu na „laborky“ byla přidělena holka, již tajně miluje, ale která má jasně nalinkovaný život svými rodiči a pohledného i chápavého přítele, je tuctový a předvídatelný, ale výsledek takový není. Je paradoxem, že zatímco v BREAKFAST CLUBu si postavy musí uvědomit svou příslušnost k určitému žánrovému modelu, aby se pro diváka staly skutečnější, v důmyslně vyprávěném filmu plného flashbacků a flashforwardů, KEITHOVI, je nezbytně nutné zaškatulkovat jednu z postav do zažitého žánrového modelu, aby byl divákovi dopřán šťastný konce, po kterém tolik touží.<br /><br />*****<br /><br /><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjKdETNjaU_E2nz_d0lblj2Y1iSddA_uYfMC48jVCDE_yOtCg4ka77NEvfpzSRQ7c62VCtw3EYlca4mYlcsR2CfGj7nZ6-CbFUS7Ih0wGYhIQ2qXJTQHMW_7DF3ZVoMoS4N9qcb/s1600-h/bravestory5yc8.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjKdETNjaU_E2nz_d0lblj2Y1iSddA_uYfMC48jVCDE_yOtCg4ka77NEvfpzSRQ7c62VCtw3EYlca4mYlcsR2CfGj7nZ6-CbFUS7Ih0wGYhIQ2qXJTQHMW_7DF3ZVoMoS4N9qcb/s400/bravestory5yc8.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5208950676327669314" border="0" /></a><br /><br /><br /><br /><span style="font-weight: bold;">BRAVE STORY:</span> Jméno režiséra Kôichi Chigiry slibovalo mnohé, přestože BRAVE STORY je jeho celovečerní debut. Jenže tento pán má na svém kontě dva výborné anime seriály, které se objevují v různých žebříčcích nejlepších anime vůbec – FULL METAL PANIC! a LAST EXILE, a BRAVE STORY se pro „vyvolené“ může stát jedním z nejlepších anime vůbec.<br /><br />Začnu se zápory, jichž moc není, a tak si je odbudu hned ze začátku: klasickou dvourozměrnou animaci střídají přechody do trojrozměrné, které na televizní obrazovce nemusí působit rušivě, ale na velkém plátně okaté a okázalé triky u nadpřirozených postav vyloženě vytrhávají z fikce. Na druhou stranu zvuk, o který se postaralo slavné studio Skywalker Sound, vytváří kontinuitu mezi záběry a umožňuje se divákům orientovat v akčněji laděných sekvencích, v nichž je užita spousta netradičních úhlů kamery.<br /><br />Důvod, proč jsem o BRAVE STORY psal jako o „filmu pro vyvolené“ je ten, že pro dětského diváka je příliš pomalý a filozofický i děsivý a pro dospělého či odrostlejšího zase s mnoha dětskými scénami a motivy. Dokážete-li ale přepínat způsob vnímání ze scény na scénu a máte určité zkušenosti s anime a zvlášť s typickými „destruktivními“ konci a filozofickým přesahem, víte, co od BRAVE STORY čekat.<br /><br />Za pozornost rozhodně stojí, že i přes jednoduchou zápletku (možnost změnit jednu věc ve svém životě), která ale skýtá spoustu možností a ty jsou ve filmu maximálně vytěženy, se střetáváme s dalším „festivalovým anime“ tematizujícím únik. V O DÍVCE, KTERÁ PROSKOČILA ČASEM se hlavní hrdinka vrací v čase a uniká tak před nepříjemnými zážitky, STEAMBOY vychází z tradice steampunku a PAPRIKA zase ukazuje, co se stane, když se postavy z jiných světů dostanou do našeho světa a nakolik jsou si ty světy podobné. Přestože BRAVE STORY není z výše jmenovaných nejlepší – PAPRIKA je jednoduše nepřekonatelná -, neměli byste ho minout a užívat si jeho promyšlenost, nešťourat se v problematické ideologii a poučení, které je vpravdě „nietzschovské“.<br /><br />*****<br /><br /><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhqm6k_bb2ioyz09I9Ug85B8QcOpOPV5d_3M5ewUGKlQQtl4iWnPn1n1a4czWsjFXYdgIGKDHGJhWSbw3BLPhKMNgRvGVd8h70ND5eF8gEkmBczFIb-QySHenzA0f2kstinbXiw/s1600-h/kind_of_loving600.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhqm6k_bb2ioyz09I9Ug85B8QcOpOPV5d_3M5ewUGKlQQtl4iWnPn1n1a4czWsjFXYdgIGKDHGJhWSbw3BLPhKMNgRvGVd8h70ND5eF8gEkmBczFIb-QySHenzA0f2kstinbXiw/s400/kind_of_loving600.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5209504171034596242" border="0" /></a><br /><br /><br /><span style="font-weight: bold;">TAKOVÉ MILOVÁNÍ:</span> Největší přínos „Free Cinema“ je z dnešního pohledu ve dvou věcech: mladém rozzlobeném muži, který nepocházel z vyšších sociálních vrstev a zároveň v až dokumentárním stylu podání. TAKOVÉ MILOVÁNÍ obsahuje obojí a spolu s KAPKOU MEDU, BILLYM LHÁŘEM, TÍM SPORTOVNÍM ŽIVOTEM, PADLÝM IDOLEM či MLUVITI DO VĚTRU je jedním z filmů, které můžete na festivalu v rámci přehlídky britských filmů vidět.<br /><br />John Schlesinger, jenž se proslavil svým PŮLNOČNÍM KOVBOJEM či MARATÓNCEM, debutoval filmem, který není tak divácky vděčný jako jeho následující BILLY LHÁŘ, ale i přes svou předvídatelnost dokáže strhnout mistrnou režií a hereckými výkony. Jestli rádi sledujete kompozice záběrů, způsob svícení a práci s více plány najednou či mimoobrazovým polem, TAKOVÉ MILOVÁNÍ je film pro vás. Dovedete-li ocenit a docenit realistické výkony herců, z nichž stojí za vypíchnutí především minimalistický a úchvatně úsporný Alan Bates (s ním je k vidění na MFFDM též MLUVITI DO VĚTRU, ve kterém má malou, ale zásadní roli a film si „krade pro sebe“), musíte tuhle dialogově vydařenou depresi zhlédnout (nejlépe bez simultánního překladu).<br /><br />*****<br /><br /><div style="text-align: center;"><span style="font-weight: bold;">STŘEDA 4.6.</span><br /></div><br />Uvědomil jsem si, při pročítání zpravodajství z jiných festivalů, že o zlínském pro děti a mládež není moc co psát. Když jste v Karlových Varech, pravidelně informujete o deštivém počasí, novém filmu Kim Ki-duka, či o hvězdách a tiskovkách nebo skandálech s tím spojených. MFFDM nic takového nemá… takže ve většině případech se musíte omezit na několik kritických postřehů a ironie, věnovat velký prostor filmům a konstatovat, že počasí se vyvedlo a opět je téměř nesnesitelné vedro. Jaké to potěšení pro někoho pravidelně informujícího o dění, když ve dnech nesnesitelného vedra propukne déšť, zatímco sedíte v sále, a když vyjdete ven a míříte na jinou projekci, dýcháte čerstvý vzduch.<br /><br />S tím souvisí – nikoliv s počasím, ale s přebíháním do jiných sálů či projekčních míst – i dnešní téma, kterému bych se rád na malém prostoru věnoval, a tím je <span style="font-weight: bold;">dramaturgie festivalu</span>. Jak jsem psal ze začátku, zcela chápu, že u obtížně sehnatelných filmů nedorazí kopie buď včas nebo vůbec, ale pokud se filmy ze stejných sekcí – převážně ty britské a japonské anime – překrývají, něco – nebo spíš někdo selhal(o). Je chvályhodné, že cinefilové mají možnost zhlédnout filmy, o nichž se tolik rozepisuji, v kině v patřičné kvalitě, ale… program je natolik nabitý, že není místo pro to, aby se určité filmy opakovaly. Tak došlo k překrytí PANU UČITELI S LÁSKOU, na který se stále chodí v rámci „povinných“ školních projekcí, a KAPKY MEDU ve středu od osmi hodin večer či NADĚJNÉ VYHLÍDKY a KNIHA DŽUNGLÍ ve čtvrtek od jedenácti, resp. jedenácti patnácti hod.<br /><br />Rozumím, že ne vždy to vyjde dle přání diváků a nelze než doufat, že příštím rokem se to zlepší, ale… Mohl by mi někdo vysvětlit, z jakého důvodu se od 11:00 hrají filmy v Golden Apple Cinema (a to většinou skoro dvouhodinové) a poté od 13:00 či 13:30 nic, ale vše je ve Velkém kině či na Univerzitě Tomáše Bati, což se při nejlepší vůli nedá stíhat. Jsem rád, že filmy jsou kvalitnější, ale došlo k neduhu typickému z LFŠ, tedy dramaturgické nedomrlosti, která naštěstí nedospěla do „králíkovských“ rozměrů, ale má k ní bohužel nakročeno.<br /><br /><span style="font-weight: bold;">OLIVER TWIST:</span> *****<br /><br /><span style="font-weight: bold;">BEZ PŘIPOJENÍ:</span> ***<br /><br /><span style="font-weight: bold;">MLUVITI DO VĚTRU:</span> ****<br /><br /><br /><br /><div style="text-align: justify;"> </div><br /><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9cYs25P38fzCuAtBmFZdZVKMPozWiUMfNoBMTNnYQU_NDZxLNonfvUk0wP4zJZu52oqAB3-ntEIStLhYTYLICpPzkViRSjSPgaQPbhTpuzbqRAT2m9bFYnuRuY9vlTAgtBTIb/s1600-h/hue+and+cry.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9cYs25P38fzCuAtBmFZdZVKMPozWiUMfNoBMTNnYQU_NDZxLNonfvUk0wP4zJZu52oqAB3-ntEIStLhYTYLICpPzkViRSjSPgaQPbhTpuzbqRAT2m9bFYnuRuY9vlTAgtBTIb/s400/hue+and+cry.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5209504435624382082" border="0" /></a></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><b style=""><br /></b></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><b style=""><br /></b></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><b style="">CHYŤTE HO: </b>Milujete-li film, vyprávění a brakovou poetiku, CHYŤTE HO pro vás nepochybně bude to nejlepší, co na festivalu budete mít možnost zhlédnout. CHYŤTE HO je totiž brak v nejlepším slova smyslu: neuvěřitelně rychlý a „čtivý“, zábavnÝ a docela chytrý, nebere se vážně a přináší potěšení z estetizace brakové poetiky.<b style=""><o:p><br /></o:p></b></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">Zápletka jakoby vypadlá z komikových či detektivně dobrodružných příběhů o klukovi čtoucím obskurní komiksy a zjišťujícím, že ty možná slouží k předávání si tajných kódů mezi gangstery, které chce dopadnout, je výchozím bodem pro kaskádu gagů a precizně budované atmosféry. O tu se postaral legendární kameraman Slocomb, jenž užíval svícení, které nevycházelo z jasných zdrojů a vyhraňovalo postavy ze záběrů, a Spielberg mu vzdal okázalou poctu např. scénou na hřbitově v posledním dobrodružství INDIANA JONESE.</p><div style="text-align: justify;"> </div><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">CHYŤTE HO nestojí za zhlédnutí jenom kvůli tomu, že se z něj očividně inspirovali Lucas se Spielbergem a mnohé, např. určité prvky postavy Shortyho přebrali do indianajoneosvvských vyprávění a užili hlavně v podobně brakovém CHRÁMU ZKÁZY, ale proto, že se jedná o zatraceně dobře odvyprávěný film, který dovoluje divákovi mít potěchu z něj. Sympatické mi je, i vzhledem k době vzniku, že se film nedrží nikterak zpátky a je dost přisprostlý a nikdy není dýchavičný a neztrácí tempo, velkolepost a seriálový způsob vyprávění, založený na cliffhangerech, je zde nahrazen jasným příběhem a plynulým vyprávěním s dvěmi liniemi (toliko typické pro filmy z 50. let). </p><div style="text-align: justify;"> </div><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">Hlavní<span style=""> </span>hrdina je jako mladý Indiana Jones, který místo do knihovny na školách čeká pod okny oněch škol, než učitel nevyhodí nějakému nepozornému žákovi z okna komiks, a namísto pátrání po skutečných artefaktech sní o dobrodružství z děl, které čte a které tolik miluje… a které milujeme i my jako diváci, protože CHYŤTE HO nejde nemilovat. <o:p></o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b style=""><o:p></o:p></b>*****<o:p></o:p></p><br /><span style="font-weight: bold;">KAPKA MEDU:</span> *** ½<br /><br /><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVRNYtSWwWa7abQ_FAv79frsDnBu_xQxuFOWPsTRhFThb7XgueIJAFkvk7fDpZbcN-Jrq_NCzClsFLaXhWBTHzurDy1EjWRtjV8x_P7HjDPUGtBmrbadsR6DS-q9CTfmJuIde1/s1600-h/thisisengland1.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVRNYtSWwWa7abQ_FAv79frsDnBu_xQxuFOWPsTRhFThb7XgueIJAFkvk7fDpZbcN-Jrq_NCzClsFLaXhWBTHzurDy1EjWRtjV8x_P7HjDPUGtBmrbadsR6DS-q9CTfmJuIde1/s400/thisisengland1.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5209110481607602850" border="0" /></a><br /><br /><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b style=""><br /></b></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b style="">TADY JE ANGLIE:</b> Nerad míchám do hodnocení filmu ideologii, pokud s ní nesouhlasím, ale přestože TADY JE ANGLIE je z velké části autobiografický příběh samotného režiséra stávajícím se v dětství mladým skinheadem, u TADY JE ANGLIE (přesnější překlad TOTO JE ANGLIE by byl vhodnější) si to nelze odpustit. Podle filmu, přestože to není přímo řečeno, se skinheadem člověk stane kvůli špatnému sociálnímu zázemí a skinheadi se dělí na ty dobré a na ty špatné, přičemž ti dobří vás vezmou do party, ochrání před šikanou a starají se o vás lépe než starší brácha či rodiče a ti špatní jsou vlastně taky dobři kamarádi a lidi, kteří za vás jdou odsedět trest a mlčí, jen jsou nebezpeční, pokud se opijí či zhulí.<b style=""><o:p><br /></o:p></b></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">THIS IS ENGLAND, tedy TOTO JE ANGLIE, začíná montáží dobových materiálů formujících zemi v době, do níž je film zasazen, a také ji končí (s patetickým a odporně tezovitým dovětkem, který by byl k smíchu, kdyby nebyl pro svou nadutou hloupost k pláči). Jenže film nepodává zprávu o tom, jaká ta Anglie je, na jakých základech stojí či co formovalo hnutí skinhead, přestože by to film rád naznačil, v tomto ohledu se jedná o selhání.<o:p><br /></o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Vyloženě protivná je mi pak vypravěčská neschopnost, v níž režisér ve snaze prohudbit se až do konce sází jednu manýristickou montáž za druhou, a nedomrlý scénář na bázi teenagerovské komedie o partě, která se sejde, rozejde a zase sejde, přičemž je nám to podáváno optikou malého chlapce, který je zprvu nezúčastněný. Protože se užívá dokumentaristického snímání a film se snaží být za každou cenu maximálně realistický, útoky skinheadů zůstávají v linii klišé a předvídatelný film ve schématech, jimž se skutečný život nepodřizuje. Je to hloupé, tezovité a manýristické a mám za to, že natočit povedený film o rasové otázce či se jí týkající ani snad nelze, tedy pokud se nejmenujete Spike Lee.<b style=""><o:p><br /></o:p></b></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">** ½<b style=""><o:p></o:p></b></p><br /><br /><div style="text-align: center;"><span style="font-weight: bold;">ČTVRTEK 5.6.</span><br /></div><br />Nemám rád nálepkování a škatulkování, kdy se dávají určitým dnům značky typu „britský den“ apod., protože záleží na tom, jak si návštěvník svůj program sestaví. Píšu o tom proto, že pro mne byl britským dnem čtvrtek, kdy ze sedmi viděných filmů (více se ani nedá stíhat) těch s královskou angličtinou bylo hned pět. Když píšu „program“, nemyslím tím doprovodné akce, na které osobně natrefím jen na několik minut při přecházení místy a které jsou určeny dětským divákům, kteří jsou z nich dle reakcí nadšeny. Podstatou každého festivalu, přehlídky či festivalu pro mě jsou filmy, u nichž vás stejně nejvíc potěší, že když se v britské sekci začínalo, v sále sedělo 5 ½ lidí a teď, po několika dnech, jsou sály přeplněné a sedává se na schodech.<br /><br />Přesto bych ale osobně dal přednost tomu, že by se neupřednostňovali „porotci s kartičkami“, když se nejedná o soutěžní filmy, ale pouštěli se ti vyčkávající poctivě v řadě, a že by bylo dobré pustit ty, kteří mají zájem jít na film, ne ty, kteří na konkrétní film jdou proto, že se nedostali na něco jiného a poté po deseti minutách houfně odcházejí (u britské sekce úkaz naprosto typický). Vážně, uvědomují si ti lidé, kteří se nedostali třeba na KARAMAZOVI, TAHLE ZEMĚ NENÍ PRO STARÝ či RATATOUILLE, že berou někomu místo v sále a ani neví, na co se jdou „zašít“.<br /><br />Taková individua většinou extrémně ruší a pokud se jedná o projekci, na které jsou přítomny děti či mládež ze školy a se svými učiteli, těžko s nimi něco naděláte, ale jsem rád, že jsem si prozatím vystačil s několika výhružkami a zlým pohledem. Nechci moralizovat, ale já na filmech, na nichž jsem byl se školou ještě na základní škole v první stupni, nesledoval anální porno jako hoši u HEJ, HEJ TADY ESTHER BLUEBERGER(OVÁ) a rozhodně jsem nikdy nerušil diváky hlasitými zvuky z mobilu či dokonce telefonováním (i když… to souvisí spíš s tím, že mobil nevlastním :-), ale i tak bych toho nebyl schopen).<br /><br />V tomto ohledu doporučuji pro další ročníky či nadcházející dny dvě efektní věty, které mi zatím vždy zabraly. Používejte je vzhledem k intenzit vyrušování – první z nich zní „Pokud toho nenecháte, nedožijete se konce filmu“ a druhá „Nechte toho, nebo vám zařídím zákaz vstupu“. Pokud to nezabere, zkuste si procvičovat zlý pohled či intonaci, ale doporučuji pevné držení těla a povstání, když to říkáte, abyste vypadali větší a vyrušující na vás tak museli „vzhlížet“. A pokud by náhodou tento blog četl někdo z potenciálních vyrušujících, já osobně podruhé nevaruji, ale přecházím k činům: a věřte, že si nešpiním vlastní ruce, ale užívám k tomu festivalovou bichli s programem, která je vážně těžká a je nutné volit rychlost švihu<br /><br />Vždy, když kritizuji, začínám pochvalou, protože poté člověk následnou kritiku lépe snáší a tentokráte ta pochvala na začátek bude opravdu potřebná vzhledem k tomu, co bude následovat po ní. Překlad u anime, pokud mluvíme o titulkách, je na výborný úrovni, bez jakýchkoliv znatelných gramatických chyb a stylistických nedostatků i nesmyslnosti v překladu. Nedá se to ale říct o <span style="font-weight: bold;">simultánních překladech</span>, které jsem neměl tu možnost zažít u anime (STEAMBOY) a o kterých se traduje, že byly vydařené. Což se nedá říct o britské sekci, v níž byl takto zabit OLIVER TWIST: rozumím tomu, že se nepřekládají nápisy v druhém plánu, přestože zrovna u Leana mají svůj smysl a význam ve vyprávění, ale překládat natolik hlasitě, že nejste pořádně rozumět a není vám slyšet, ale zase dost nahlas na to, abyste „znesrozumitelnil“ původní jazyk, to se jen tak nevidí. A já doufám, že už tohle nikdy neuvidím, resp. neuslyším.<br /><br />Kapitolou samu pro sebe je jistá slečna/paní, jež nepřekládá vulgarismy či sexuální narážky u dopoledních a odpoledních filmů, ale v těch navečer si v nich vyloženě libuje, přestože se k nim vůbec nehodí. Ne, opravdu neustálé „do prdele“ a další vulgarizmy, mnohem silnějšího rázu, nesednou k britským filmům z 50. let. Zkušenosti z Velkého kina čerpám z minulých let, protože letos pobývám hlavně v novém multiplexu, ale ranní projekce jsou naprosto tristní: proč se vynechávají při překladu věty? proč, když jsou přeloženy, je změněn jejich význam a tím i smysl toho, co následuje? proč nejsou překladatelky/překladatelka schopny/a přečíst správně číslovky a podobné „malichernosti“? Proč…?! Dobře, titulky jsou povětšinou vyvedené, přestože po gramatické stránce to není žádná sláva (ss/z a čárky dělají hodně velké problémy, co jsem měl tu možnost tak zaznamenat), ale simultánní překlad zabíjí film a jednak nejsme v Polsku, kde jsou zvyklí na voice-over, a jednak by to chtělo zavést překlady do sluchátek. Prosím, smutně koukám.<br /><br /><span style="font-weight: bold;">SKVĚLÁ BABIČKA:</span> ****<br /><br /><span style="font-weight: bold;">NADĚJNÉ VYHLÍDKY:</span> *****<br /><br /><span style="font-weight: bold;">HEJ HEJ, TADY ESTHER BLUEBERGER:</span> *** ½<br /><br /><span style="font-weight: bold;">BUGSY MALONE:</span> *****<br /><br /><span style="font-weight: bold;">PADLÝ IDOL:</span> *****<br /><br /><span style="font-weight: bold;">BILLY LHÁŘ:</span> *****<br /><br /><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b style=""><o:p> </o:p></b></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b style="">VÝCHOD Č. 6: </b>Yu-Hsien Lin je známý divákům FilmAsie 2006 jako tvůrce dokumentu JUMP BOYS a VÝCHOD Č. 6 je jeho debutovým počinem, který je určen mladým divákům zasaženým érou bloggerství a profilů na MySpace. Vyjadřovací jazyk typický pro současnou internetovou generaci je transformován do toho filmového, a tak je tahle podívaná vystavená jako hypertext s velice hladkými žánrovými přechody motivovanými flashbacky či flashforwardy, v nichž se situace kontextualizují do nových rámců a přepisují.<o:p><br /></o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Hrdinové jsou styloví, prostředí a i mluva hrdinů je patřičně „cool“ a „trendy“, o ničem jiném než o stylu VÝCHOD Č. 6 není a pokud nesnesete výrazně nadsazenou pop-artovou estetiku celého filmu, vyhněte se mu raději hodně velkým obloukem. Okázalé odkazování a pomrkávání po amerických vzorech je dalším způsobem, jak zmnožit a zkomplikovat ve výsledku velice jednoduchý text o zradě a přátelství. Kdyby se celý film nesl v duchu výrazně nadsazené první třetiny, neváhal bych dát mu známku nejvyšší, ale vyvedený experiment s formou zabředá do tenat konvenčnosti.<b style=""><o:p></o:p></b></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">****<br /></p><div style="text-align: center;"><div style="text-align: center;"> </div><p class="MsoNormal" style="margin-bottom: 12pt; text-align: center;"><b>PÁTEK 6.6.<o:p></o:p></b></p> <p class="MsoNormal" style="margin-bottom: 12pt; text-align: justify;"><span style="">Pátek se pro mě nesl v neustálém spěchu, protože jsem přicházel kdekoliv pozdě. Nekladl bych to ale za vinu sobě jako spíše tomu, kdo sestavoval program a určoval jednotlivé časy, protože takhle sestaveným programem se nemůže snad nikdo nikomu zavděčit. Uvedení dvou absolventských filmů osobností, které byly osobně přítomny (Randal Kleiser a Christopher Miles) od 11:00, přičemž filmům předcházelo několik slov tvůrců a i otázky od moderátora, zamezovalo včasnou návštěvu <b>workshopu s Andrew Schmidtem</b> na Čepkově. <o:p></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style="margin-bottom: 12pt; text-align: justify;"><span style="">Schmidt, který se dostal na MFFDM podruhé a opětovně v rámci studentské odnože letos slavící 5. let – Zlínského psa. Stalo se již tradicí, že Zlínský pes zajistí někoho z Pixaru, kdo v rámci workshopu přednese zajímavou, poučnou a vtipnou, nenudící přednášku o zatím posledním počinu tohoto animačního studia – a po ÚŽASŇÁKOVÝCH a AUTECH tentokrát přišel na řadu RATATOUILLE (a osobně doufám, že příštím rokem tato tradice nebude narušena a vyhlížím ji s očekáváním věcí příštích, resp. WALL-E). Je nutné uznat, že tentokráte to bylo sice slabší, ale pasáže o držení těla a tomu uzpůsobování animace byly navýsost zajímavé. Zlepšil se i překlad, a to výrazně, až natolik, že k němu nemám výtek, a jsem tomu rád, že jsem ukořistil alespoň jeden podpis za celý festival. <o:p></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style="margin-bottom: 12pt; text-align: justify;"><span style="">Dokumenty s tématikou, která by mohla zaujmout mladé lidi, byly v pátek hned tři, bohužel se všechny naprosto nesmyslně překrývaly a já natrefil na ten slabší. Měli jste tak možnost zhlédnout OD POBŘEŽÍ K POBŘEŽÍ, NAF – KLUK Z ULICE a VY BÍLÍ LIDÉ, přičemž moje volba padla na prostředního jmenovaného a nezbývá mi než litovat, že jsem nedal přednost VY BÍLÍ LIDÉ, na něž jsem následně slyšel jenom samou chválu. <o:p></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style="margin-bottom: 12pt; text-align: justify;"><span style="">Chtěl jsem se sice zaměřit více na <b>Zlínského psa</b>, u kterého mě mrzí, že jsem nestihnul alespoň jeden animovaný film či se nedostal na přehlídku krátkometrážních Aardmanovek (protože ti se mi kryli s Brity), tak jen v krátkosti: s nástupem Králíka přibylo filmů, soutěž se specializovala na animované snímky, z akce v rámci festivalu se začala pomalu stávat „akce vedle festivalu“ a… chybělo něco typicky „studentského“. Kde jsou ty začátky, kdy se pouštěl ze špatné kopie, jejíž obraz vypadal jak týdny nečištěné akvárium, a s rychlodabingem Filipa Renče MUŽ S COPEM? Anebo alespoň ta možnost vidět na velkém plátně filmy Johna Woo či Georgie A. Romera, na které byl zaměřen minulý ročník (zombie a asijské filmy)…<o:p></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style="margin-bottom: 12pt; text-align: justify;"><span style="">Do jisté míry onu studentskou atraktivnost a alternativnost vynahrazovala sekce Noční horizonty cílená na odrostlejší publikum, v níž byly k zhlédnutí moderněji zpracované filmy s problematikou dotýkající se mladých či něčím pro ně poutavým a „jiným“. Velkým pozitivem je, že se už nemuselo několik příznivců těsnat na nepohodlných dřevěných sedačkách v jedné z místností Univerzity Tomáše Bati, ale filmy byly v Golden Apple Cinema (na až příliš pohodlných sedačkách, svádějících k podřimování… zvlášť sedíte-li na „sedačkách pro zamilované“, viz komentář k ZLOMKŮM TRACEYINA ŽIVOTA). <o:p></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style="margin-bottom: 12pt; text-align: justify;"><span style="">Na tomto místě bych chtěl jenom uvést na pravou míru nesmyslný blábol z Festivalového Práva (Daniela Havránková zase perlí… jsem rád, že máme zlínskou Mirku Spáčilovou): filmy z Nočních horizontů nemají pranic společného s midnight-movies, jak se snaží naznačit její z jiných textů vycházející článek v rubrice „Z čítanky“; text, v němž selhává jako novinářka, neschopná si ověřit fakta (tak třeba: KRTEK neodstartoval půlnoční filmy, byla to NOC OŽIVLÝCH MRTVOL, „neslavnější půlnoční film z dílny režiséra Johna Waterse ROCKY HORROR PICUTRE SHOW“ NENÍ od Waterse, stojícím jinak za např. v textu jmenovaných PINK FLAMINGOS, ale od Jima Sharmana, ad.). Tyhle faktografické chyby a vyložené hlouposti a nesmysly jsou ve Festivalovém Právu na denním pořádku. <o:p></o:p></span></p><span style="font-weight: bold;"><br /></span><div style="text-align: justify;"><span style="font-weight: bold;">SOS - LÉTO PLNÉ NAPĚTÍ: </span><br /><br />***<br /><br /><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b>PEEGE:</b> Randal Kleiser, tvůrce známý hlavně díky POMÁDĚ, jež letos oslavila 30 let od svého vzniku, uvedl svůj absolventský film s biografickými prvky. Kleiserovi bylo řečeno, že má možnost naposledy mluvit s babičkou, protože to už dlouho nevydrží, a tak si ji natáčel na video a fotil, aby si ji tímto způsobem „uchoval“. PEEGE poté vypráví jednoduchý příběh o rodině, která jede do domova navštívit svou babičku/matku na asi její poslední Vánoce a nejstarší z vnuků vzpomíná na dětství a dobu, kterou u babičky strávil. </p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Stylisticky klasicky natočený snímek, který jako kdyby vypadnul z 50. let, zaručeně dojme, aniž by násilně citově vydíral. Zajímavý je způsob vyprávění, kdy se dočkáme flashbacků, na nichž kraťas hlavně stojí, před samotnou návštěvou babičky. Patřičnému účinku lehce moralistního příběhu o stáří dodávají na působivosti herci, z nichž stojí za vypíchnutí představitelka titulní Peege Jaenette Nolanová, známá z mnoha seriálů či Wellesova MACBEATHA, a vnuk v podání Bruce Davisona, známý ze seriálu „V“ či z prvních dvou dílů série X-MEN, v nichž si zahrál senátora Kellyho. </p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">****</p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b>ŠESTIHRANNÝ TROJÚHELNÍK: </b><span style="">Krátkometrážní absolventský film britského režiséra Christophera Milese a jeho známější sestry, herečky Sarah Milesové, byl v roce 1964 nominován na Oscara za Nejlepší krátkometrážní film. ŠESTIHRANNÝ TROJÚHELNÍK se vypořádává s divácky vděčným tématem nevěry, přičemž chápe dobu 60. let jako přehlídku různých stylů, které se snahou o přesáhnutí kvalit předobrazu a výsměšností napodobuje. Podíváme se tak, jak by téma nevěry, kdy ženu s milencem přistihne její manžel, ztvárnili různí tvůrci v různých zemích, např. v Anglii, Itálii, Švédsku, Japonsku ad. <o:p></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="">Tentokráte platí, že čím víc máte nakoukáno a znáte styly let minulých, budete se bavit královsky, přičemž ani jedna z epizodek členěných dle zemí nestihne při své délce nudit. Patrný je i postupný vývoj, kdy se začíná u výsměšných napodobenin stylů a vyjadřování různých režisérů dané země přes jednoho filmaře napříč jeho filmy (švédský „bergmanovský“ segment) až k jednomu filmaři a jednomu filmu (italská pasáž, jednoznačně nejvtipnější, okázale se vysmívající Godardově POHRDÁNÍ). <o:p></o:p></span></p>*****<br /><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b>NAF - KLUK Z ULICE:</b> Měli-li jste chuť po hraných či animovaných filmech na dokument, pátek byl v tomto ohledu naprosto ideálním dnem až na ono nedopatření, že všechny tři dokumenty se navzájem kryly. OD POBŘEŽÍ K POBŘEŽÍ, třicetiminutovka, začínala ve 13:00, o půl hodiny na to NAF – KLUK Z ULICE na zcela jiném místě a o půl hodiny na NAFA zase VY BÍLÍLIDÉ, přičemž pouze NAF byl celovečerní svou stopáží, zbylé dva byly krátko- a středometrážní. </p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Název odkazuje na Flahertyho legendárního NANUKA, ČLOVĚKA PRIMITIVNÍHO a, upřímně, hlavní hrdina NAFA (jmenuje se… Naf – rodiče, které dají dítěti takové jméno, ho musí ale nenávidět) s člověkem primitivním rozuměl. Podobných sociálních dokumentů o tom, kterak kluk skončí na ulici kvůli nepohodnutí s rodiči, dostane se ke drogám, je znásilněn a nakonec skončí ve vězení je nepřeberné množství a neexistuje důvod, proč byste s tímhle klučinou z ulice měli ztrácet svůj drahocenný čas.<o:p><br /></o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Vlastně bych chtěl být dítětem ulice, které chodí pravidelně za radními a Starosty, aby tuto otázku vyřešili, protože když jste dítě ulice, můžete si dovolit drahé oblečení, mobil a počítač, přičemž z tohoto seznamu mám pouze to poslední jmenované. Lze se bavit bezbřehou idiocií hlavního „hrdiny“, který je natáčen na kameru, když zrovna kouří zakázané substance, či přemýšlet, jestli ve svých třinácti letech byl skutečně znásilněn, nebo mu „jen“ onen postarší albín strčil prsty do prdele (v dokumentu se zmiňují obě varianty, která je pravdivá… se nedozvíme). Jako liberálně smýšlející člověk bych měl portrét rappera doporučit, ale něco tak špatného i na dokumentárním poli se jenom tak nevidí a raději tak doporučím zapnout ČT2. Když vezmu v potaz, že jsem na MFFDM měl možnost vidět dva dokumentární počiny (z nichž ten druhý, OBČAN HAVEL, jsem zhlédnul již předtím v běžné kinodistribuci), není to moc dobrá „vizitka“. </p><b>**<o:p></o:p></b> <span style="font-weight: bold;"></span><br /><br /><span style="font-weight: bold;">NADĚJE A</span><span style="font-weight: bold;"> SLÁVA:</span><br /><br />*****<br /><br /><br /><br /><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiP59M612FAYdmzI1_OWJxBGuzdto0XR0NIDjdl9ZOZ52c_fDdBc-JYYfMwqxzC3Wl9lNtkTP5BtAyn9REYaGMnEs0g1YbfQL5qkjVKNYgA-DBWjgM9rgOz3Q_XToV-lkQPBVMf/s1600-h/augustrush.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiP59M612FAYdmzI1_OWJxBGuzdto0XR0NIDjdl9ZOZ52c_fDdBc-JYYfMwqxzC3Wl9lNtkTP5BtAyn9REYaGMnEs0g1YbfQL5qkjVKNYgA-DBWjgM9rgOz3Q_XToV-lkQPBVMf/s400/augustrush.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5209505739267891394" border="0" /></a></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b><br /></b></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b><br /></b></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b>AUGUST RUSH:</b> Steven Spielberg o jednom z nejpřeceňovanějším filmu roku – ONCE – prohlásil, že mu dal inspiraci na rok dopředu. Až uvidí AUGUST RUSH, je možné, že z jednoho roku se mohou stát desetiletí… a ani příběh o mladém nadaném klukovi vyrůstajícím v domově bez rodičů, který uplatní svůj hudební talent, aby ho rodiče uslyšeli a byli všichni spolu, není hloupým a filmařsky nezvládnutým kýčem jako ONCE.<o:p><br /></o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">AUGUST RUSH se příjemným způsobem vyhýbá sentimentu a patosu: buď nedovolí scénu dohrát až do sentimentálního či patetického konce (krásným příkladem je celý závěr). Pracuje se schématy a náhodami, ale natolik odzbrojujícím způsobem, že mu to rádi odpustíte a bez nich by se vyprávění nemohlo posouvat dopředu. Vychází sice z velice ohrané zápletky, kdy dva zamilovaní nemohou být spolu, protože ona je z vyšší vrstvy a on naopak z té nižší, ale nijak výrazně se to ve filmu, snad až na dvě scény, neřeší. Obsahuje figurky a postavy, které jsou žánrové a do světa filmu příliš nezapadají, na druhou stranu jejich žánrovost je v závěru přiznaná a konkrétně Robin Williams v další ze svých netradičních rolí po INSIMNII a EXPRESS FOTO představuje záporáka tak trochu jinak, než jsme ho u něj měli možnost vidět a vyloženě si každou scénu náležitě užívá.<o:p><br /></o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Všechny klady, které jsem výše vyjmenoval, a zápory, které nenacházím, by stačily na nadprůměrné a silné čtyři hvězdičky, ale tu pátou si film vysloužil za okázalou a promyšlenou orientaci v časoprostoru prostřednictvím montáže, kdy odlišné časové a prostorové plochy spolu spojují hudební motivy, resp. to, nakolik se navzájem proplétají či narušují. A co víc, krom skvostných hereckých výkonů (Jonathan Rys Meyer je od filmu lepší a lepší, navíc zpívat umí, viz SAMETOVÁ EXTÁZE, Keri Russelové věřím jak její krásu, tak i oduševnělost a Freddie Highmore je nástupcem Haleyho Joela Osmenta, jeho civilnost je odzbrojující) film režírovala žena. Ne ledajaká, ale dcera Jima Sheridana (MOJE LEVÁ NOHA, AIR AMERICA či hudební ZBOHATNI NEBO CHCÍPNI). A žen-režisérek, jejichž filmy stojí za pozornost, je neuvěřitelně málo… ale Kirsten Sheridenová se jí po AUGUST RUSHOVI stala. </p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">*****</p> <span style="font-weight: bold;">POKOJ NAHOŘE:</span> *****<br /><br /><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEir4ptVth6-NmOlqY__uOGT1JTIJjSUKvs0R5qWybgunphUKbuD99zbX2jUa1FtixYSGEpEAQ1tJle-U9q2YP1GpNtBmQox8PJck3lRDOfxBY3M9tNmBKEO7nvOIu1TrDKqu43c/s1600-h/traceyfragments.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEir4ptVth6-NmOlqY__uOGT1JTIJjSUKvs0R5qWybgunphUKbuD99zbX2jUa1FtixYSGEpEAQ1tJle-U9q2YP1GpNtBmQox8PJck3lRDOfxBY3M9tNmBKEO7nvOIu1TrDKqu43c/s400/traceyfragments.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5209110780184493906" border="0" /></a><br /><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b><br /></b></p><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b>ZLOMKY TRACEYINA ŽIVOTA:</b> Hvězdičky uvedené pod textem berte prosím s rezervou, protože jsem po první třetině filmu, který mě neuvěřitelným způsobem iritoval, přemýšlel o odchodu, načež jsem zjistil, že jsem na sedačce pro zamilované, kde se velice dobře pospává a probral jsem se až na poslední třetinu (a opravdu jsem to po festivalovém maratonu potřeboval). Ale ani lidé, kteří film zhlédli celý a ani ti, kterým se nakonec líbil, nebyli schopni rekonstruovat fabuli mozaikovitě podávaného filmu ukazující bez většího ladu a skladu vzpomínky – střípky ze života jedné „patnáctileté, normální<span style=""> </span>dívky“.<o:p><br /></o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Jako experiment jsou ZLOMKY TRACEYINA ŽIVOTA zajímavým počinem, jako film ale selhává snad ve všech ohledech. Existuje několik experimentátorů, jejichž filmy mají vnitřní řád a i přes jejich nevyvedenost nebo rozporuplnost stojí za to jim věnovat čas, ale tvůrce Bruce McDonald není ani David Lynch ani Mike Figgis.(především TIMECODE). S Figgesem a hlavně s jeho TIMECODEM má společné to, že půlí plátno na několik dílčích segmentů, ale používat půlené či dělené plátno má smysl v tom případě, pokud chcete zvýšit napětí či ukázat věc z více úhlů pohledu anebo odkazujete k určitému kinematografickému období, jenže…<o:p><br /></o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">…ZLOMKY TRACEYINA ŽIVOTA jsou ale nabubřelou manýrou, ukázkou „stylu pro styl“ a nezdařilého experimentu, který má ukazovat psychicky rozervanou a otřesenou mladou hrdinku, která je ale naprosto „normální“ a nezajímavá a s ní i příběh a filmový fikční svět, ve kterém se pohybuje. Chybou je, že ve většině případů se jedná spíše o kameramanskou exhibici a tvůrčí onanii, kdy se ukazuje, nakolik jsme měli k dispozici kolik kamer a jak snímáme stejné věci jinak, ale neslouží to vůbec ničemu a jedná se o samoúčel.<o:p><br /></o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Ellen Page je sice výborná herečka, která se pouští do odvážných projektů, ale ztvárňuje neustále jeden typ postavy – rozzlobená mladá dívka a kdybych měl potřebu si pustit s ní film, vybral bych si raději JUNO či V PASTI než žánrovými berličkami a figurkařením si vypomáhající ZLOMKY TRACEYINA ŽIVOTA. Jako kdyby si někdo přečet´Deleuzeho a snažil se ho uzpůsobit vnímání puberťáků, čímž by ho zploštil a vznikla by hloupá pozéřina...<br /></p><b>**</b><br /><br /><p class="MsoNormal" style="text-align: center;"><b style="">SOBOTA 7.6.<o:p><br /></o:p></b></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Možná to bude tím, že se pomalu, ale jistě blíží konec festivalu, a tak je atmosféra taková ospalejší a pomalejší, méně hektická, ale vsázel bych i na výběr filmů, na které jsem si tento den zašel. Nebo spíš… chtěl zajít, protože překrývání a neinteligentní časové nasazení dosáhlo dnes svého vrcholu. Pokud jste chtěli jít od 20:00 na nějaký film a chtěli jste potom stíhat ještě další, poslední toho dne, tak jste měli na vybranou buď TŘÍDU (kterou jsem již viděl) a SLEČNU ENTEBBE (která byla přehozena na 17:30 a místo ní se od 20:00 dávalo japonské anime ZA MRAKY ZEMĚ ZASLÍBENÁ, které původně mělo být v těch 17:30, ale překrývalo by se s jiným – HOWLŮV KRÁČEJÍCÍ HRAD), ale nikoliv již TEN SPORTOVNÍ ŽIVOT.<o:p><br /></o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Nechápu, když v sále č. 5 byl před TÍM SPORTOVNÍM ŽIVOTEM hodinu a půl trvající film, který začínal ale v 17:30, proč nemohli být Briti posunuti alespoň o půl hodinu dřív, aby diváci mohli stíhat večerní poslední filmy, které nepochopitelně nebyly od 22:00, ale už od 21:45. „Naštěstí“ došlo k oné výše zmíněné <b style="">výměně</b>, takže má volba padla na hodinu a půl trvající anime ZA MRAKY ZEMĚ ZASLÍBENÁ a stihnul jsem i pozdně večerní film. Alespoň dilema „jít na Brity/přijít pozdě na poslední film“ – „jít na Brity/nejít na poslední film“ – „nejít na Brity, jít na něco jiného/stihnout poslední film“ bylo vyřešeno.<o:p><br /></o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Osobně si myslím, že tato výměna mohla potěšit fanoušky anime, kteří tak na velkém plátně mohli zhlédnout oba v sobotu promítané filmy z této sekce, ale nepotěšila příliš cinefily, kteří pokud na něco na MFFDM chodili, byli to Britové a japonské anime. A když jsem u těch výměn, v neděli neodpromítaný OHLÉDNI SE V HNĚVU bude k zhlédnutí v 15:30 v neděli namísto anime TÉ NOCI BYLA BOUŘKA, jehož kopie bohužel nedorazila. Máte-li dilema, kdy byste rádi viděli OHLÉDNI SE V HNĚVU, ale kryje se vám to s předpremiérou KUNG-FU PANDY (s titulky, nikoliv dabingem!), tak onen problém vyřeší Česká televize (kanál č. 2), která na 16:55 nasadila OHLÉDNI SE V HNĚVU.<o:p><br /></o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">K výměnám a rušení projekce docházelo – oproti minulým ročníkům, pokud mne paměť neklame – docela často, ale je pochopitelné, že z důvodu neobdržení kopie japonského anime, jehož cesty jsou složité a nevyzpytatelné, je to omluvitelné. Docházelo-li k výměně mezi sály, jako tomu bylo v případě JUMPERA, bylo tomu proto, že sál, kde se původně měl promítat, nestačil svou kapacitou. Pro zrušení 4 MĚSÍCŮ, 3 TÝDNŮ A 2 DNŮ a nahrazením TAHLE ZEMĚ NENÍ PRO STARÝ, která se tak promítala dvakrát (a za posledních několik měsíců ve Zlíně tedy celkem snad pětkrát), neexistuje žádný omluvitelný a ani pochopitelný důvod, když se jedná o film uvedený do naší kinodistribuce (ale sám mám zkušenosti s tím, jak to dopadá, když Králík se má postarat o nějaký film, takže je mi zcela jasné, že došlo k selhání v případě lidského faktoru). Jedinou „nešťastně-šťastnou“ výměnou tak byla ta výše popsaná.<o:p><br /></o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Nedá mi to nevyjádřit se a nevrátit se k „<b style="">Festivalovému Právu</b>“. Ve zkratce historie: na diskuzním fóru stránek festivalu (<a href="http://www.zlinfest.cz/">www.zlinfest.cz</a>) jsem v dlouhém příspěvku hodnotícím festival napsal v duchu nadsazené řečnické otázky větu „Jo, a je někdo z Festivalového práva, kdo není úplně retardovaný?“, načež se mi dostalo v onom mnou kritizovaném plátku rádobyvtipného<span style=""> </span>ironického „poděkování“, v němž mi redakce dala za pravdu ve svém vyloženě dětinském sloupku. Věc se má totiž tak, že v příspěvku psaném kolem jedné hodiny ranní jsem krom překlepů napsal místo „deník“ slovo „denník“ s dvěma „n“, což redaktorům posloužilo jako zdroj ohromné zábavy zjevně s poukazem, že někoho nazývám retardovaným, a přitom sám se dopouštím hrubky.<o:p><br /></o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Inu, raději se dopustit hrubky, i když v tomto případě to byl překlep, než nevtipných stripů, diletantských rozhovorů, faktograficky chybných textů a zavádějících či nepřesných překladů, jako je tomu u onoho „deníku“ na „denním“pořádku. Nemluvě o tom, že když redakce píše o úplné citaci, zapomínají na těch pár stovek či tisíc slov hodnotících festival a na určitou profesionalitu (které, jak ukázali, nejsou a asi ani nebudou schopni), kdy když se cituje něco s chybou, do závorky se dá kouzelné slovíčko „sic!“ a ne že se hrubka/překlep bude tučně zvýrazňovat. Slibuji, že o Festivalovém Právu píši zde naposled, protože z mé strany se jedná o ztrátu času, když se zabývám někým, kdo si plete režiséry se spisovateli (text o britských filmech) či jednoho režiséra s druhým (blábol o půlnočních filmech).<o:p><br /></o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Abych dostál svému slibu z pondělí, zaměřím se po znělce a simultánním překladu, dramaturgii a Zlínském psu tentokráte na <b style="">porotu</b>. Jednak mají můj obdiv, protože soutěžní sekce bývají – stejně jako ty z Karlových Varů – přehlídkou toho nejslabšího, co je možné k vidění, snad vyjma pozoruhodných zemí Visegrádu. Ale nad tím bych se nechtěl pozastavovat, protože v mém hledáčku je otázka, jakým způsobem se vůbec porotci vybírají. Je mi jasné, že jde především festivalu o „držky“, takže do poroty zasednul Vojtěch Jasný či Randal Kleiser, a nemám proti tomu větších námitek, protože tak fungují i jiné festivaly (krom Varů i ty světové, hlavně Cannes). Otázkou ale je, jak se do poroty dostali „děti“ a „mládež“, kteří „porotcování“ berou jako možnost, jak se ulít ze školy.<o:p><br /></o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Před lety se uvádělo, že do poroty se vybírají ti, kteří jsou spjatí se zlínským krajem a filmem. Dovedu pochopit, proč se do poroty dostane někdo z dětského domova, kdo žije sportem a jeho zálibu mu podporují Deana Horváthová-Jakubisková a Juraj Jakubisko, záhadou pro mě ale zůstává, proč vedle lidí studujících gymnázia a objíždějících olympiády (i když film je u nich, jak se z textu ve festivalové bichli zdá, až na posledním místě za sportem a hudbou) tam jsou děti/mládež ničím vyčnívající. Setření si pak taková individua zaslouží z toho důvodu, že jaký jiný výběr u nich očekávat než žánrovku ZÁSKOK, která vyhrála, když jejich filmové vzdělání nesahá dál než do 90. let 20. století a mezi své oblíbené filmy uvádí natolik konzervativní a všemi oblíbené počiny jako FORREST GUMP či VYKOUPENÍ Z VĚZNICE SHAWSHANK. Takoví lidé nemohou být normální, protože jsou až příliš normální…</p><span style="font-weight: bold;">BABIČKA:<br /><br />**<br /><br />ZÁSKOK:<br /><br />****<br /><br />SLEČCNA ENTEBBE:<br /><br />****<br /></span><br /><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b style="">ZA MRAKY ZEMĚ ZASLÍBENÁ: </b>Prohození času se nakonec ukázalo jako velice rozumné, protože ZA MRAKY ZEMĚ ZASLÍBENÁ je všechno, jen ne dětský či mládežnický film vzhledem k tomu, nakolik je náročná na sledování. Makoto Shinkai, který je slavný tím, že si všechny své filmy dělá skoro sám, natočil velice pomalý film, který jako naprosto přirozeně a neokázale rekontextualizujei scény do nových vypravěčských rámců. Na rozdíl ale od DÍVKY, KTERÁ PROSKOČILA ČASEM není vše ostatní podřizováno vyprávění, ale naopak atmosféře, z které místy vytrhávají přespříliš kýčovité záběry na lidi, již si povídají při západu slunce, či mírně repetitivní hudba. </p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Netradiční záběrování, které připomíná originálně řešené a co nejefektivnější políčka z amerických komiksů, velice poklidný střih, který nedovolí vyniknout ani několika akčněji laděnými scénám záměrně vytrhávajícím z temporytmu, a časté, ale smysluplné využívání pojmů tento netradiční zážitek s pro někoho problematickým politickým, bagatelizovaným poselstvím činí jeden z nejlepších filmů festivalu a rozhodně nejlepší anime na něm promítaný. To nejlepší na konec. Japonec.<o:p></o:p></p><b style="">*****<o:p></o:p></b> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b style="">ÁSTROPIA:</b> „Cinefilní komedie“ je něco, co si nemůžu nechat ujít, zvlášť když je plná geeků hrajících počítačové hry, čtoucích komiksy a sledujících filmy jak jen se dá. Jenže nápad, který by fungoval v rámci půlhodinové epizody chytrého britcomu, je rozmělněn ja celovečerní stopáž s chatrně vypointovanými scénami a ve filmu, jemuž by slušel mnohem větší rozpočet. Představa, že by se divák měl automaticky smát, když uvidí geekovskou postavu navlečenou do kostýmu známého fantasy je pouze onou představou a když jsem u těch „představ“, plynulé vyprávění jejich narušováním film výrazně retarduje.<span style=""> </span><b style=""><o:p></o:p></b></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b style="">***<o:p></o:p></b></p><br /><span style="font-weight: bold;">NEDĚLE</span><br /><br /><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">Důvod, proč text o neděli, bilancující nad festivalem jako celkem, dávám na blog až dnes, je prostý: jednak jsem si nenašel čas, jednak jsem čekal, jak zhodnotí festival jiná média, čehož jsem se nakonec nedočkal. Neměl jsem vůbec čas sledovat festivalové deníky, které pravidelně běžely v televizi, tudíž o jejich kvalitě nejsem schopen cokoliv říct, ale závěrečný předávací večer, jenž se prvně konal v městském divadle a nikoliv kině měl – jak už se stalo zvykem – velice špatnou režii.<o:p><br /></o:p></p><div style="text-align: justify;"> </div><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">Při pohledu na <b style="">vítězné filmy</b> zjišťuji, že mezi nimi chybí skutečně ty nejlepší, a že jsem jinak viděl pouze čtyři vítězné (což vzhledem k tomu, jak jsou při nejlepší vůli vždy jen průměrné nebo mírně nadprůměrné svědčí o mé dobré volbě filmů v letošním ročníku). ZÁSKOK je žánrově dobře zvládnutá podívaná, která dokazuje, že i Dáni dovedou natočit sledovatelný film zaměřený spíše na dětského diváka, u kterého se ale může pobavit i poučená mládež, a „divácká cena“ za BEZ PŘIPOJENÍ je pro mě naprosto nepochopitelná (televizní, až hloupý film nezvládající standardní žánrová schémata a klišé kvůli problematickému střihu).<span style=""> </span><o:p><br /></o:p></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">Zaráží mě ocenění snímku DO KOHO TEĎ DĚLÁŠ?, který byl k vidění minulý ročník festivalu, a naopak těší cena pro SKVĚLOU BABIČKU, který inscenuje scény natolik důmyslně, že zaručeně každého diváka na konci dojme. Do jisté míry mě těší ocenění ryze žánrových filmů, ale pokud ty až na jednu výjimku jsou i podle ostatních průměrné, maximálně mírně nadprůměrné, tak je někde problém… a ten trvá už několik let. <span style=""> </span><b style=""><span style=""> </span><o:p></o:p></b></p><div style="text-align: justify;"> </div><div style="text-align: justify;"> </div><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">Docházím k závěru, že <b style="">přidaný</b> jeden <b style="">den</b> je naprosto zbytečný, což musí dojít každému, kdo se podívá na program. Zlínský pes se tak sice dočkal projekce vítězných filmů po dobu skoro celého dne, ale nikdo nechce vidět festival, u kterého se vše sklízí, lidé neví, jestli jsou projekce ještě v rámci festivalu či už se za ně platí a u kterého táhne akorát předpremiéra výborného animovaného titulu, zdaleka nejlepšího studia DreamWorks (pokud, pochopitelně, nepočítáme Wallace a Gromita). Je škoda, že se nevyužil k projekci filmů, které měly úspěch a nebo kterých se diváci nedočkali opakování.<o:p><br /></o:p></p><div style="text-align: justify;"> </div><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">Festivaly dělají i <b style="">hvězdy</b>, alespoň z pohledu managmentu, který moc dobře ví, že hvězdy přitáhnou pozornost médií. Nejsem si jist, nakolik se dá Randal Kleiser či Dakota-Blue Faningová dají považovat za hvězdy, ale když se vytasíte s jmény jako Chris Barrie či Andrew Servis a ti vám nakonec nedojedou, můžete být rádi alespoň za tyhle. Zvlášť když POMÁDA slaví letos 30 let a dle návštěvnosti stále táhne.<o:p><br /></o:p></p><div style="text-align: justify;"> </div><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">Co ale je podstatou festivalu, alespoň pro mě, jsou filmy: jejich kvalita i prezentace. Tím se také dostávám k <b style="">závěrečnému bilancování:</b> Je pro mě učiněným zázrakem, že s narůstající kvantitou vzrostla i kvalita, protože jsem viděl ani ne jednu šestinu podprůměrných či průměrných filmů oproti těm výborným.<o:p><br /></o:p></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">Výrazně horší to je už s dramaturgií, která prokazuje cit pro nesmyslné nasazení filmů ze stejné sekce proti sobě, neodhadnutí jejich potenciálu, co se týče návštěvnosti, a nešťastná přesunutí na jiné termíny. Ani při výběru filmů se ruka dramaturga či programujícího neřídila něčím promyšleným, ale vsázela na jednoduché kategorie, do kterých se dá zařadit téměř vše (např.“ film pro děti a mládež novějšího data, který si tyká s fantasy a je animovaný“). </p><div style="text-align: justify;"> </div> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Titulky byly na vyšší úrovni než v minulých letech, přestože chyby v čárkách či v s/z a mě/mně byly běžné, naprosto otřesné byly potom simultánní překlady, které zabily valnou většinu filmů, u nichž jsem měl tu „čest“ je vyslechnout (čti: vytrpět).<o:p><br /></o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">Doufám, že vzrůstající kvalita festivalu pod vedením Petra Kolihy bude nadále pokračovat, ale místo lákání médií (referovala o něčem jiném než o hvězdách a hvězdičkách, které přijely?) a poplácávání se při zjištění čísel návštěvnosti, která byla letos rekordní, by to chtělo více odvážnosti co do výběru filmů, namísto reprezentativních titulů dané země či žánru anebo stylu více sázet na neznámé a dělat něco s překlady a také nesmyslnými časy, v nichž se některé filmy hrály (např. David Lean není vhodný pro základní školy). <span style=""> </span><span style=""> </span><span style=""> </span><span style=""> </span><span style=""> </span><b style=""><o:p></o:p></b></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b style="">KUNG-FU PANDA: <o:p></o:p></b></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b style="">*****</b><o:p></o:p></p><br /></div></div></div>Marek S.http://www.blogger.com/profile/10872638310921101075noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-25086281.post-69232198879607646532008-05-24T02:54:00.000-07:002008-05-27T13:09:34.773-07:00INDIANA JONES A KRÁLOVSTVÍ KŘIŠŤÁLOVÉ LEBKY<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUAEwiqOj6KIj18Fg8xyZk5qb2Cq8XR1m1eFLPiGRUUiM7NJIjdH_BhVO-9brY4dU4pqDLfKmL7ehIEST14qqAAqYWpDKAg81xhKMCZhXmAvCSLolNbtOcKh79BGE1HvjkzGIE/s1600-h/IJ4_IA_1107_DJ.jpg"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUAEwiqOj6KIj18Fg8xyZk5qb2Cq8XR1m1eFLPiGRUUiM7NJIjdH_BhVO-9brY4dU4pqDLfKmL7ehIEST14qqAAqYWpDKAg81xhKMCZhXmAvCSLolNbtOcKh79BGE1HvjkzGIE/s400/IJ4_IA_1107_DJ.jpg" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5203882928363264914" /></a><br /><br /><br /><span style="font-style:italic;">„Člověk toho může spoustu promarnit dlouhým čekáním,“</span> prohlásí v závěru filmu postava Oxleyho (William Hurt) a jako by tak dával najevo nejenom to, že dlouhé – devatenáctileté – čekání na nejnovější dobrodružství nejznámějšího archeologa je u konce, ale i to, kdo jsou skutečnými hrdiny příběhů vycházejících z brakové tradice 30. let. Jsou jimi Steven Spielberg a George Lucas, kteří spolu s diváky nostalgicky vzpomínají na doby, kdy první z nich točil z lásky k vyprávění a z lásky k filmu(-ům) a ne touhy něco sdělit, a druhý pro to, aby rozšiřoval promyšlené universum, jež stvořil.<br /><br /><span style="font-weight:bold;">HRAVÁ SÁZKA NA JISTOTU? </span><br /><br />Steven Spielberg v posledních letech riskuje a boří svůj mediální obraz „věčného dítěte“, nevsází na jistoty a neustále se pokouší svými filmy o něco nového (<a href="http://douglaskokes.blogspot.com/search/label/Steven%20Spielberg">Osvědčená značka "Steven Spielberg"</a>, Radomír D. Kokeš, Douglasovy poznámky k filmům, seriálům a vyprávění...). Na první pohled se tak čtvrtý Indiana Jones může zdát jako sázka na jistotu od jednoho z nejzručnějších hollywoodských vypravěčů současnosti, ale při bližším prozkoumání je příběh o hledání křišťálové lebky a jejím navrácení „původním“ majitelům okázalou tematizací nejenom vlastní novohollywoodské tvorby, ale zároveň i všech epigonů, které po modelově vzorovém blockbusteru POSLEDNÍ KŘÍŽOVÁ VÝPRAVA následovaly (a nejenom toho, viz dále). <br /><br />Přestože je tentokrát Henry „Indiana“ Jones Junior učitelem pouze na částečný úvazek, protože je pod přísným dohledem agentů FBI z důvodu podezření napomáhání KGB, nejedná se o zážitek poloviční a Spielberg (a s ním samozřejmě jeho stálí spolupracovníci – kameraman Janusz Kaminsi, skladatel John Williams, scénárista David Koepp a střihač Michael Kahn) je hravější než kdy dřív. <br /><br />Pokud Lucas v rozhovorech varoval fanoušky, aby nebyli příliš natěšeni a nezbožšťovali si legendární postavu s bičem proklatě nízko u pasu a fedorou na hlavě a s ní i její předchozí bájné výpravy, Spielbergovi stačí jediný záběr na to, aby tuto situaci oglosoval. Indiana Jones byl vždy otevřen logem Paramountu (a nyní se setkáváme s tím stejným, starým z 80. let) a za ním následoval velkolepý záběr buď na hory (DOBYVATELÉ ZTRACENÉ ARCHY), obří čínský gong (CHRÁM ZKÁZY) či balvan (POSLEDNÍ KŘÍŽOVÁ VÝPRAVA). V KRÁLOVSTVÍ KŘIŠŤÁLOVÉ LEBKY je oním úvodním ustavujícím záběrem záběr na kopec, z kterého ale vyleze krtek a ukáže se, že se jednalo o krtinec. <br /><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjgWn8TdmzllAY0uKopRaPos5pOOt9Gel0kO1dTwHkHTx6GJrfTnGE5LRQekRArF6rVbcEWxTfhBfPIOof4dgPtjanTN3lPui1zaQ-ke9HJTyy0hF9obmXplt3EJdrJyoUSi59o/s1600-h/indycateindy.jpg"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjgWn8TdmzllAY0uKopRaPos5pOOt9Gel0kO1dTwHkHTx6GJrfTnGE5LRQekRArF6rVbcEWxTfhBfPIOof4dgPtjanTN3lPui1zaQ-ke9HJTyy0hF9obmXplt3EJdrJyoUSi59o/s400/indycateindy.jpg" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5203883155996531618" /></a><br /> <br /><br /><span style="font-weight:bold;">"ZHLÉDNĚTE JE NA VELKÉM PLÁTNĚ"</span><br /><br />Jak napoví dobová píseň od Elvise Presleyho, ocitáme se v 50. letech (konkrétně v roce 1957, 19 filmových i skutečných let od POSLEDNÍ KŘÍŽOVÉ VÝPRAVY). V nich se americká společnost rozdělila do několika demografických segmentů, silnou skupinu představovali teenageři a obraz „mladistvého delikventa“ a populárními žánry v dobách Mccarthismu a všeobecné paranoie z komunistické moci byly science-fiction a horrory. Nový, ale stále stejný Indy nevypráví o skutečných 50. letech, ale o těch filmových, resp. o vzpomínkách na ně a je jejich přesnou stylistickou nápodobou. <br /><br />Širokoúhlé a velkolepé filmy lákající diváka od televize do kina na zážitek neobsahovaly rychlé střihy kvůli strachu z toho, že při rychlém střídání široce komponovaných obrazů budou diváci zmateni, používaly se klasické stylistické postupy: světlo a ostření sloužilo k zdůraznění hlavních postav a hloubkové kompozice, jež naváděla divákův zrak, užívaly se figurativní metody typu záběr/protizáběr a pracovalo se s velkou hloubkou ostrosti a významovým detailem (David Bordwell, Dějiny filmu, str. 339). <br /><br />Přestože úvod filmu upomíná ještě na Lucasovy AMERICKÉ GRAFITTI a jeho styl je tak z velké části příznačný pro "zlatá osmdesátá", délka scény až 5 vteřin (v případě těch akčních) a světlo ozařující postavy či záběrování celek-polocelek a všudypřítomný dým je příznačný pro "padesátky", včetně uměle působících kulis. Práce s velkou hloubkou ostrosti a více plány najednou umožňuje Spielbergovy nacpat co nejvíc fórků do pozadí (nápis "Lepší mrtvý než rudý" při demonstraci, který spadne na komunistické auto záporáků honících Indyho a Mutta, či příkaz o nezabíjení vojáků ze začátku).<br /><br />I způsob vyprávění, které už není tak přímé a je zaplněno dílčími podzápletkami (přítel jako zrádce či profesorování na částečný úvazek) a film obsahuje více než jednu dějovou linii (dominantní: hledání křišťálové lebky, vedlejší: potenciální otcovství a vztah Indyho a Marion) v "Indym" nechybí a jedná se přitom o charakteristické formální znaky filmů 50. let. <br /><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEivtwmxRakrS_GcEXx24AOQhUiGM2WKAZ_W8_U3Osyt8h0LigTkBF1nqiVdc12sgIc0v110o16pyhj-NRa_CulCdrpNxGxwmkaaqlps23TPPi8R-VxE_38mmtL5kt6MvhrHLs29/s1600-h/indyshia.jpg"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEivtwmxRakrS_GcEXx24AOQhUiGM2WKAZ_W8_U3Osyt8h0LigTkBF1nqiVdc12sgIc0v110o16pyhj-NRa_CulCdrpNxGxwmkaaqlps23TPPi8R-VxE_38mmtL5kt6MvhrHLs29/s400/indyshia.jpg" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5203883366449929138" /></a><br /><br /><br /><span style="font-weight:bold;"><br />VZPOMÍNKY NA 50´s S HRDINY Z 30´s </span><br /><br />Každý díl série pojmenované podle psa George Lucase „zpracovával jiné kinematografické období dobrodružného žánru, představoval jiného hrdinu a ustavil trochu jiný model“ (Radomír D. Kokeš, <a href="http://filmpub.centrum.cz/temata/114331-nostalgicke-vzpominky-na-vzpominky-back-to-the-80s.aspx">Nostalgické vzpomínky na vzpomínky</a>, FilmPub). INDIANA JONES A KRÁLOVSTVÍ KŘIŠŤÁLOVÉ LEBKY zpracovává období 50. let, pro něž jsou typické danikenovské konspirační teorie o mimozemšťanech (jež jsou zde exploatována); Indiana Jones jako hrdina se přiblížil obrazu svého otce z POSLEDNÍ KŘÍŽOVÉ VÝPRAVY; jeho model spočívá v uvědomělém střídání různých stylistických postupů typických nejenom pro 50., ale i 80. léta a střetu filmového fikčního prostředí z 50. let s postavami z médií (filmů, comicsů apod.) 30. let. <br /><br /><br />Postava Indiana Jonese pocházela z dobrodružných a comicsových filmů či seriálů a knih na pokračování z 30. let, které zase vycházely ze (akční) seriálové formy let 10. a 20. plné zločinců, ztracených pokladů, exotických míst a smělé záchrany i zakončení v dějově nejnapínavější moment, v němž hrdina visí se skály či budovy (tzv. cliffhangerech). Mutt, představovaný stále populárnějším Shiaou LaBeoufem, sice do filmu vstoupí jako jeden z „rebelů bez příčiny“ ala Marlon Brando v DIVOČÁKOVI, ale umí to s mečem jako Errol Flynn v CAPTAIN BLOOD (1935). Přestože Cate Blanchettová představuje ruskou parapsycholožku toužící po vědění a vypadá jako z padesátých (stejně jako Shiův Mutt – Rafan), ne náhodou má nejblíže k NINOČCE (1939). <br /><br />Tyto postavy z 30. let se ocitají v situacích z let 50.: celá zápletka točící se kolem mimozemského artefaktu je typická pro svou dobu, a tak Indiana Jones se bez sci-fi neobejde, a zabrousíme i do druhořadých horrorů (scéna na hřbitově) či ekohorrorů (scéna s mravenci, v níž se okázale odkazuje na NAHOU DŽUNGLI (1954)). Vztah mezi Indym a jeho bývalou láskou z DOBAVYTELŮ ZTRACENÉ ARCHY Marion je napasován na model z AFRICKÉ KRÁLOVNY včetně otevřené citace z ní při sjíždění vodopádů. Není se tak čemu divit, že dobrodružnou podívanou s přechody do horrorů a sci-fi zaštiťuje re-marriage story (i když, technicky vzato, se Indy a Marion nikdy neoženili… utekl totiž týden před svatbou!). <br /><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgo8R9ilgDSxadcF80k8Ix1eBe2raZxdg8VBA7K7BqMEbB8JpTVtb0hbkMnQWEuvqtRnxaQzTKtZ73UcyDka1boWjJE23LeRXIlQiBcGr5JWJeKBC1y3xxrfuRskEUvNJK0xlNT/s1600-h/indyfordcateindy.jpg"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgo8R9ilgDSxadcF80k8Ix1eBe2raZxdg8VBA7K7BqMEbB8JpTVtb0hbkMnQWEuvqtRnxaQzTKtZ73UcyDka1boWjJE23LeRXIlQiBcGr5JWJeKBC1y3xxrfuRskEUvNJK0xlNT/s400/indyfordcateindy.jpg" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5203883667097639874" /></a><br /><br /> <br /><span style="font-weight:bold;"><br />INDY? INDY! „JONESÍKU!“ </span><br /><br />„Trilogie o Indiana Jonesovi víceméně vypráví o socializaci comicsového hrdiny“ (Radomír D. Kokeš, Vzpomínky na vzpomínky, FilmPub): po arogantním Indianu Jonesovi z prvního dílu, který nechá Marion kvůli artefaktu; Jonesovi z druhého dílu, v němž naváže vztah s Willie a společně se postarají o Kraťase (který je pro ně jako syn) a třetím, v kterém Junior (Indiana) ochraňuje Seniora (svého otce) se v KRÁLOVSTVÍ KŘIŠŤÁLOVÉ LEBKY Henry „Indiana“ Jones otcem stává. <br /><br />Postava Mutta (Rafana), Indyho syna, ale neslouží k předání žezla (protože závěrečný podvratný moment v naivní a kýčovité scéně svatby v duchu sci-fi filmů a jejich vyvrcholení z 50. let ukáže, že jen jedné postavě patří charakteristický klobouk). Mutt tak slouží jako divákův průvodce ve filmovém fikčním světě, s kterým divák není obeznámen, protože se vyprávění posunulo o dobré dvě dekády, a ten je díky němu tak schopen přijmout bez problémů věci, které by jinak považoval za klišovité (atomové testy, pomádníci vs. studentící apod.). <br /><br />Je mi sympatické, jak se tvůrci vypořádali se stářím titulního hrdiny, který ještě stále zvládá přeskakovat z motorky na auto a rozdat si to s nepřáteli, ale zároveň si dokáže přiznat svůj věk, když neodhadne vzdálenost při použití biče nebo se pořeže nožem. INDIANA JONES A KRÁLOVSTVÍ KŘIŠŤÁLOVÉ LEBKY pracuje se stejným konceptem jako jiné návraty legendárních postav, ať již se jedná o sentimentálně vzpomínajícího Rockyho, Ramba vyjednávajícího si osmdesátkovým přístupem své místo mezi akčními hrdiny současnosti a Johna McClanea procházejícího filmovým fikčním světem, do kterého nepatří a akčními scénami, které jsou vylepšenými a nadsazenými variacemi z těch předchozích. <br /><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfn1rxKINUOEVD9MoE5XrZvt5AKK8wpAATwwAT95OFfs0kmvqkWQ9j5GpgIC3na7BlPszwkKXFGBpQ__G8YCXMPzqrS_JQfZ94gPhyphenhyphentCAGj7sDppfr7KORd_oD46ENNOG4iVos/s1600-h/indykarenindy.jpg"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfn1rxKINUOEVD9MoE5XrZvt5AKK8wpAATwwAT95OFfs0kmvqkWQ9j5GpgIC3na7BlPszwkKXFGBpQ__G8YCXMPzqrS_JQfZ94gPhyphenhyphentCAGj7sDppfr7KORd_oD46ENNOG4iVos/s400/indykarenindy.jpg" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5203883916205743058" /></a><br /><br />Dokonalým příkladem oněch vylepšených a přehnaných scén, které jsou variací akce z minulých dílů je hned celý úvod, který nás zavede do skladiště z konce DOBYVATELŮ a i následný únik z něj se nese v duchu prvního indianajonesovského dobrodružství (honička s auty a rvačka s hodně velkým a silným poskokem záporáka), které po scéně s rychle jedoucím "vozíkem" připomene památnou scénu z CHRÁMU ZKÁZY. Ovšem KRÁLOVSTVÍ KŘIŠŤÁLOVÉ LEBKY na tomto konceptu na rozdíl od třeba takové SMRTONOSTNÉ PASTI 4.0 nestojí...<br /><br />Indiana Jones, který dříve nebyl nositelem divákovy žánrové paměti (viz šmátrání po pistoli z CHRÁMU ZKÁZY), se jím tentokrát stává, když hledí na fotky svého kolegy z jedničky či na fotografii otce a vzpomíná na ně. Vedle toho je ale oslovována i divákova žánrová a hlavně „jonesovská paměť“ – Indy neví, že Archa Úmluvy byla uložena do velkého skladu (který se v KRÁLOVSTVÍ ukáže být Oblastí 51), a tak divák očekává, kdy se Archa byť jen na moment ve skladu objeví. Nemluvě o identickém záběrování a užití hudby ve scénách ze školy, v nichž se Indy nechová „poučeně“ (rozmlouvá hned u dveří, aby to mohli studenti slyšet a nedá si pozor na výšku hlasu), ale divák ví, co bude následovat a jak se celá scéna vyvine. <br /><br />Na rozdíl ale od Rockyho, Ramba či Johna McClanea není Indiana Jones 4 „pouze“ povedeným završením a finální tečkou pro potěchu fanoušků, ale indianajonesovské universum rozšiřuje tematizováním postavení hrdiny v popkulturním světě, který o něj nestojí a nevěří mu (viz scéna s agenty FBI), a zároveň tematizuje vedle tvorby tvůrců Indyho i epigony, které po jejich trilogii přišly. Ne náhodou je trikové finále upomínkou na Sommersovy MUMIE, přesto si ale zachovává stylovou poetiku a ducha 50´s a je příznačné i pro rukopis Spielberga, který ve svých filmech nemá dělení na dobro a zlo („trojitý“ agent Mac, Irina Spalko toužící po vědění, která se s Indym vzájemně respektuje) a vyhýbá se násilí (úmrtí vojáků je většinou pouze slyšet, vidíme až mrtvoly). <br /><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLahx0EekkbAa9SfZh5SkXM6T9lNVtShWThRfPG8D-l51XBwO2IXNIKNhPv2VdMXZe9TsQ_Nplpv50nEKy43BBKozJz-lNk_nWOdrlqf36-yTCMfFe9sWmaPzhsBa8q9FH5azE/s1600-h/newindypicew.jpg"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLahx0EekkbAa9SfZh5SkXM6T9lNVtShWThRfPG8D-l51XBwO2IXNIKNhPv2VdMXZe9TsQ_Nplpv50nEKy43BBKozJz-lNk_nWOdrlqf36-yTCMfFe9sWmaPzhsBa8q9FH5azE/s400/newindypicew.jpg" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5203884229738355682" /></a><br /><br /><br /><span style="font-weight:bold;"><br />CHCETE „TO“ VĚDĚT?</span><br /><br />Problém s přijetím INDIANA JONESE A KRÁLOVSTVÍ KŘIŠŤÁLOVÉ LEBKY spočívá ve přílišné idealizaci předchozích dílů a očekávání, kdy by divák chtěl film přetvořit k obrazu svému a má přitom problém s poklesem tempa v druhé třetině a závěrem, který se dočkal věru zábavných označení jako „Space Shit“ či „Close Encounter of the Turd Kind“. <br /><br />Výtky ohledně poklesu tempa v druhé třetině je možné smáznout s tím, že napodruhé už většina vyčítajících nic podobného – včetně mě – nepociťovala (viz různé komentáře na <a href="http://www.csfd.cz/film/134454-indiana-jones-a-kralovstvi-kristalove-lebky-indiana-jones-and-the-kingdom-of-the-crystal-skull/?podle=data">www.csfd.cz</a>), nebo podotknout, že vysvětlující části sloužící vyprávění obsahují dílčí atrakce v podobě scény na hřbitově či s (jakýmže?) pískem. Navíc, i kdyby k onomu poklesu tempa skutečně došlo a bylo by pak pro diváka problematické přepnout se z vysvětlujícího módu do akčního při vstupu do džungle, dá se mu to snadno odpustit díky jedné z nejlepších scén celé trilogie, Irině Spalko a Indianu Jonesovi přicházejícím na význam blekotání Oxleyho. <br /><br />Závěr (resp. dva závěry – „setkání“ a „svatba“) je pro mnohé těžké přijmout, protože téma nezůstalo v náznacích, ale při pohledu na předchozí díly se KRÁLOVSTVÍ KŘIŠŤÁLOVÉ LEBKY nijak výrazně neodlišuje třeba od takových DOBYVATELŮ (Archa Úmluvy prostřednictvím elektrických paprsků zlikviduje nepřátele) či VÝPRAVY (několik tisíc let starý rytíř nechá Indyho a jeho protivníka vybrat kalich nesmrtelnosti, přičemž nepřítel vybere špatný a promění se v popel). Rozdíl je ale v přístupu záporáků – zatímco takový Beloqq se hnal za vlastním obohacením, Irině Spalko jde o vědění a poznání. <br /><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEir_o87uZcg2V1mKrCNu3W8NjhJXTHkfNcWHiTOskToivmdnh_uQw57fNyecOr7UZ9W2FMGt8UCJVyQIvInJOhw6lqZ0ZHK9-EbrvfytQNNG269KfmbTrpUd6sTQOI9CWn2c8W5/s1600-h/IJ4_IA_3142_R.jpg"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEir_o87uZcg2V1mKrCNu3W8NjhJXTHkfNcWHiTOskToivmdnh_uQw57fNyecOr7UZ9W2FMGt8UCJVyQIvInJOhw6lqZ0ZHK9-EbrvfytQNNG269KfmbTrpUd6sTQOI9CWn2c8W5/s400/IJ4_IA_3142_R.jpg" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5203884753724365810" /></a><br /><br /><br />Přepálený závěr včetně objevení mimozemské lodi, přesně v duchu exploatace či úsměvné pocty se vším všudy si tak otevřeně pohrává s tématem mnohých sci-fi té doby, která byla o strachu z komunistické hrozby za dob studené války (VÁLKA SVĚTŮ či INVAZE LUPIČŮ TĚL). Vědomé pomrkávání, kdy mimozemšťan vypadá jako kříženec E.T., tvorů z BLÍZKÝCH SETKÁNÍ TŘETÍHO DRUHU a A.I. – UMĚLÉ INTELIGENCE a k tomu Indy zahlásí „I have a bad feelin´ about this“ slouží – jako mnohokrát předtím u novohollyoowdského Spielberga z 80. let – k socializaci hlavního hrdiny. <br /><br />Ten tak vstoupí do svazku manželského, dovolí hrdinovi odejít důstojně, přičemž dá najevo, že originál je jenom jeden a epigony jsou svou úrovní – především vzděláním a inteligencí – někde jinde (gesto s kloboukem) a umožní Spielbergovi s Lucasem definitivně uzavřít jednu svou tvůrčí etapu pod záštitou uvědomělé stylizace. A to vše ve výborném pokračovateli série, který je alespoň pro mě její legitimní součástí (a rozhodně nikoli nejhorším dílem) a kterému nechybí sevřenost a promyšlenost POSLEDNÍ KŘÍŽOVÉ VÝPRAVY, potěcha z vyprávění a možností filmu z DOBYVATELŮ ZTRACENÉ ARCHY i podvratnost a „roller-coastrovost“ CHRÁMU ZKÁZY. <br /><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHP0fS3oJtnufDhsJJ9PetjPAB2Fl83po-AlVVx3oIQ-mSozGcKK-rKNcbPVbRwPv6lH9lwqMI69lb8Hf8zGMjqWcbv1YStvn9P4g3ACTtDrIKU5VR6PJH-drBMJLSW8WNaYA5/s1600-h/INall.jpg"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHP0fS3oJtnufDhsJJ9PetjPAB2Fl83po-AlVVx3oIQ-mSozGcKK-rKNcbPVbRwPv6lH9lwqMI69lb8Hf8zGMjqWcbv1YStvn9P4g3ACTtDrIKU5VR6PJH-drBMJLSW8WNaYA5/s400/INall.jpg" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5203885178926128130" /></a><br /><br /><br />INDIANA JONES A KRÁLOVSTVÍ KŘIŠŤÁLOVÉ LEBKY ale nevybízí k následování a napodobování, protože se stejným konceptuálním modelem již nejde znovu přijít, a jako jeho předchůdci nabízí „dvojí čtení“ – lze si ho užívat jednak jako dokonalou letní zábavu, na kterou se dá chodit víckrát díky všem těm fórkům v druhém plánu, ale lze ho také posuzovat znalecky a podrobovat analýzám či sáhodlouhým kritikám (jako je tato). Jak již bylo napsáno, nelze nemilovat film, který miluje vyprávění a jiné filmy.<br /><br />P.S. I like Ike... ehm, Indy. :-) <a href="http://uk.reuters.com/article/entertainmentNews/idUKL2344657520080523">Russians don´t like Ike... ehm, Indy.</a> "Drop dead, Comehead." ;-)Marek S.http://www.blogger.com/profile/10872638310921101075noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-25086281.post-67665665709690535152008-05-09T13:43:00.000-07:002008-05-10T04:59:55.086-07:00GO, SPEED RACER, GO!<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEja_pVu5Q-lgMkjvWVf2Yj0tHW-SQDWOkx-UR7DakEJXm4SC5BGQmQQ3yVruPjK51g_T7ikkJhX6bwc-1jNvMoGS6hUeq7btEjJfJfeE92Ou73zbSdKZS2ElPv0T8hE9H8rvhfa/s1600-h/speed_racer_movie_image.jpg"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEja_pVu5Q-lgMkjvWVf2Yj0tHW-SQDWOkx-UR7DakEJXm4SC5BGQmQQ3yVruPjK51g_T7ikkJhX6bwc-1jNvMoGS6hUeq7btEjJfJfeE92Ou73zbSdKZS2ElPv0T8hE9H8rvhfa/s400/speed_racer_movie_image.jpg" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5198484526771043362" /></a><br /><br /><br /><span style="font-style:italic;">„V tvém podání vypadá automobilové závodění jako umění,“</span> říká Racerova matka (Susan Sarandonová) hlavnímu hrdinovi Speedovi (Emil Hirsch). Citovanou větu může říct divák po skončení i Wachowským, protože jejich adaptace japonského animovaného seriálu ze 60. let vypadá jako poloabstraktní pop-art na tripu. <br /><br />Často se dá setkat při popisu filmu se slovy jako superstylizovaný či kýčovitý, ale SPEED RACEROVI sluší jiný přívlastek: <span style="font-weight:bold;">eskapistický</span>. Je otázkou, nakolik eskapizmus brát jako pozitivum a nakolik jako negativum, když se jedná o únik ze světa k iracionalitě. <br /><br />Podstatné ale je, že v pokusu o představení si jiného světa či ponoření se do něj nese prvek osvobození, jak o něm svého času psal J.R.R. Tolkien a C. S. Lewis poznamenal, že nepřátelé eskapizmu jsou často žalářníci. <br /><br />Žalářníky ve světě automobilového závodění jsou velké korporace, kterým nejde o auta či jezdce nebo samotné závodění, ale o čísla a co největší výdělky v předem domluvených jízdách. SPEED RACER nevypráví o ničem jiném, než o důležitosti rodinných hodnot v kapitalisticky nelidském světě, kterému je třeba čelit. <br /><br />Můžeme mít sice problém s tím, že se jedná o rodinnou podívanou natočenou za 125 milionů dolarů pro major studio (Warner Bros.), ale podvratnost je vždycky zábavnější, když se systém rozvrací zevnitř. <br /><br />Příběhová linka (kluk od dětství vzhlíží ke svému bratrovi, automobilovému závodníkovi, a po jeho smrti se rozhodne dělat stejný sport a vyhrát velkou cenu) na víc jak dvě hodiny dlouhý film se může zdát až primitivní, ale nejinak tomu bylo v prvním MATRIXU. <br /><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhFd9b1hrh8EGAxCnaUXxM4xY5AP3-mjAOyMNuldOi1xOgJfozvGJBXXXYBTFBprpKs5CeCzuo1mc5dH34jgYasjBZZcegoeMH88IV7Wfx_Klw9AaoxpA7eFZVJUYA9Msy_N6ts/s1600-h/speedracer14.jpg"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhFd9b1hrh8EGAxCnaUXxM4xY5AP3-mjAOyMNuldOi1xOgJfozvGJBXXXYBTFBprpKs5CeCzuo1mc5dH34jgYasjBZZcegoeMH88IV7Wfx_Klw9AaoxpA7eFZVJUYA9Msy_N6ts/s400/speedracer14.jpg" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5198484780174113842" /></a><br /><br /><br />Jednoduchý, až komiksově přímý příběh o muži, který odmítne spolupráci se systémem, načež je mu odkryta pravda a on musí čelit zradě a vykoupí ho láska, míchal sice v goticky laděné trilogii vysokou a nízkou kulturu, ale v neonovém světě pastelových barviček se vystačí s tou nízkou <br />a neprobouzíme se do skutečného světa. <br /><br />Jestli jeden z komentátorů velkého závodu po jeho skončení řekne, že se nacházíme ve „zcela novém světě“, jedná se o malou revoluci, <br />v níž je v umělém světě odkryta umělost systému. Wachowští přitom dovedou stvořit soudržný filmový fikční svět, jehož zákonitosti se dozvídáme spolu s hrdiny a chytře rozdistribuovat informace ve vyprávění. <br /><br />Netradiční úhly kamery a inspirace v klasikách žánru anime jako AKIRA či GHOST IN THE SHELL v trojím vyprávění o Vyvoleném nemohla diváky připravit na adaptaci japonského <span style="font-weight:bold;">anime styl</span>u na západní vzory ve SPEED RACEROVI, přestože se hojně utíká i ke hrám jako WipeOut či Need for Speed. <br /><br />Stylistický systém spočívá v minimálním užití střihu či figurativních záběrů pohled protipohled při dialogových sekvencí, ale v co největším množství stíraček a prolínaček, 360° prostředí bez jakékoliv hloubky ostrosti a zoomům na postavy jako motivace k flashbacku. <br /><br />Klasický styl se vyznačoval co nejmenším počtem záběrů (okolo 300-700) a inscenační promyšleností, využívání hloubky ostrosti, zato post-klasický po změně ve vedení studií a tamní politice zase kulometným střihem <br />a četností informací v záběru, upoutáváním diváka tzv. „zesílenou kontinuitou“. <br /><br />SPEED RACER stojí na pomezí těchto dvou významných kinematografických forem a lze ho tak brát jako vyjednání mezi nimi. Je zábavné sledovat, jak klasické střihové postupy a záběrování v automobilových sekvencích se tře s prolínáním a inscenačně nápaditými akcemi, které jsou kompozičně zajímavější než REVOLUTIONS. <br /><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgFoxAg_QAYEW65NZDAlrM18FWKObDE8o81rEDpoOt5s4G9FuvTa1m2EAgB4DOq56DlnBr5Ai3IhN_hqvbwOfUTjB6YmDsccxkz18-6z8tBEVqgrdYwIPvJ-KGtlXMyARkwnWiq/s1600-h/speedracer12.jpg"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgFoxAg_QAYEW65NZDAlrM18FWKObDE8o81rEDpoOt5s4G9FuvTa1m2EAgB4DOq56DlnBr5Ai3IhN_hqvbwOfUTjB6YmDsccxkz18-6z8tBEVqgrdYwIPvJ-KGtlXMyARkwnWiq/s400/speedracer12.jpg" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5198485046462086210" /></a><br /><br /><br />Otvíraly-li poslední dílo matrixácké trilogie matematické útvary – fraktály, závodní Odyssea pro rok 2008 začíná kaleidoskopickým vhledem do světa, v němž je možné myslet jen na jedno - automobilové závodění. Jsou nám představeny pravidla světa i hrdinové, zbývá fandit! <br /><br />Film začíná nervózně nohou podupávajícím Speedem Racerem, čekajícím na závod, a tento stav je navozen i divákovi (epileptikům a suchoprdům vstup zakázán!), který i přes uvědomělé střídání 2D a 3D prostředí a stylistickému odlišení u každé z postav nestíhá. <br /><br />Spolu s hrdinou jsme vtaženi do rychlého závodění, okolí se rozmazává do abstraktních šmouh a pociťujeme rychlost. Málokdy vidíme a vnímáme něco jedním pohledem, ale pohledy se zmnožují – a neustále jsme nad věcí, protože nechybí glosující komentátoři.<br /><br />Nikdy tak nemáme pocit statičnosti a například rychlé přejíždění <br />v rozhovorech při závodění mezi dvěma závodníky dodává drajv <br />a nezpomaluje tak střihem; jako ozvláštnění působí i to, že se neorientujeme v akci díky zvukovým efektům, ale pomocí hravé hudby Michaela Giacchina. Pokud Wachowští něco mistrovsky dovedou, pak je to rytmizovat akci, jako kdyby stříhali na hudbu, a za střih zvuku a zvukových efektů by si už zasloužili nějakou cenu.<br /><br />I když se jedná o rodinný film, u kterého je nutné se naladit na optiku vnímáni mladšího bratra dovádějícího s opičákem, SPEED RACER obsahuje zcela vážně míněné sentimentální rodinné scény plné ocenitelného minimalistického herectví a vedle toho okázalé přehrávání a pubertální fórky s opičími výkaly a černohumorného pomrkávání s piraněmi. <br /><br />Nějakým zázrakem se to netře a máme co dočinění s <span style="font-weight:bold;">pastišem</span>, jenž původní seriál rozvíjí záslužně o linii mezi bratry a obsahuje i dusné scény na hranici PG-13 mezi Hirschem a Ricciovou. Nelze nejihnout nad cheesy nápady s pozadím, které se rozpije do srdíček, čímž se vyjádří láska Speeda a Trixie, a nevískat nadšením nad výtvarnou stránkou vycházející z 50. a 60. let. Tohle už ale není Technicolor, spíše Techno Color. <br /><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhth86HXawUH5ZaUAAcS4IyElCrUJzlS8Sim-PvgwqJozDNEWLxyFdSLEaIzth_fuxknwcyH5lmCfvwf4cFk84DVvckfGQw1OBK6lmFY7GytUPLd5V7LNJj8JLlBNPrZF0y5O4Q/s1600-h/speedracer2.jpg"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhth86HXawUH5ZaUAAcS4IyElCrUJzlS8Sim-PvgwqJozDNEWLxyFdSLEaIzth_fuxknwcyH5lmCfvwf4cFk84DVvckfGQw1OBK6lmFY7GytUPLd5V7LNJj8JLlBNPrZF0y5O4Q/s400/speedracer2.jpg" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5198485613397769298" /></a><br /><br /><br />Přestože se jedná o takovou roztomilou hloupost, udivující <br />a obdivuhodné je, nakolik ona hloupost je promyšlená do nejmenšího detailu a má <span style="font-weight:bold;">důmyslný vypravěčský systém</span>. Wachowští jsou ve vyprávění hrozně úsporní a vědí, jak napnout či oklamat diváka, a tak na místo toho, aby mu představili podstatné náležitosti předem, dozvídáme se vše v průběhu a jsme tak více zainteresováni do právě probíhajícího. <br /><br />MATRIX RELOADED obsahoval scénu, v níž (1) Morpheus vypráví <br />o osudu a do jeho vyprávění je prostříhávána (2) akce v kanálech se zajištěním výpadku elektřiny, (3) infiltrace továrny, (4) rozhovor Nea s Trinity, (5) Nea, Klíčníka a Morphea v „klíčové“ budově a (6) zkázu lodi objevivší sentinely. V jedné dominantní scéně jsme tak měli 5 dalších mini-epizodek udržujících naši pozornost. Ve SPEED RACEROVI je jich až jedenáct, ale nikdy se v tom neztrácíme. <br /><br />Zatímco mnohost mini-epizodek v úvodním závodu je opodstatnitelná, protože se jedná pro vyprávění o důležité flashbacky, vyprávěcí struktura se dále komplikuje a vedle flashbacků či historických záznamů o závodech vstupují i flashforwardy podávané postavou či postavami, kterým nemáme důvod věřit, protože něco skrývají nebo jsou záporné. <br /><br />Přesto se ve vyprávění vyjeví jako pravdivé (a tak Speed opravdu nedojede druhou trať a historický závod byl předem domluvený), abychom poté mohli být podvedeni spolu s hlavním hrdinou, protože jsme uvěřili jiné postavě stojící na obou stranách zákona. <br /><br />Čím jiným může takhle sofistikovaný film končit, než stíračkami všech pozorujících v jednom jediném záběru a přepsáním jedné události, vnímané skrze média? <br /><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAAYgb7p079Kda8MZWpLcVGC9iWo51hUHdo61K6jKgyT5SUcsXyuH7giuAK6nh7h2HgWhd6lmD3odqY6VvDEYoQ-RgDNJUX5SLiAoOVahTXgF6yum6qfdzBguDqgYsLPIa6zbP/s1600-h/speed_racer6_120707.jpg"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAAYgb7p079Kda8MZWpLcVGC9iWo51hUHdo61K6jKgyT5SUcsXyuH7giuAK6nh7h2HgWhd6lmD3odqY6VvDEYoQ-RgDNJUX5SLiAoOVahTXgF6yum6qfdzBguDqgYsLPIa6zbP/s400/speed_racer6_120707.jpg" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5198485909750512738" /></a><br /><br /><br /><span style="font-weight:bold;">Média</span> vůbec ve vyprávění sehrají důležitou roli, protože se z nich dozvíme o smrti Speedova bratra a je nám také ukázána pomíjivost lesku slávy, když je záporný „hadí“ závodník focen stovkami až tisícovkami mobilů a fotoaparátů. SPEED RACER nám tak říká něco o své umělosti, ale sám přitom zůstává experimentem na hranici vnímatelnosti, který ukazuje, že (ani ne tak vizuální, viz SVĚT ZÍTŘKA, jako spíš virtuální, viz TRON) budoucnost filmu – ve stylu futureretra – je plná barviček… a že opice mohou být cool.<br /><br />P.S. SPEED RACER si za pátek na sebe vydělal pouhých 6 milionů dolarů,. takže bude mít co dělat, aby se i z okolních zemí, kde zprávy nejsou taktéž vůbec pro něj příznivé, zaplatil. Zbývá doufat v Asii, která by mohla zabrat na hudební hvězdu Raina, který se ve filmu objeví nahý do půl těla, takže Asiatky budou omdlévat a dostávat orgasmy přímo v sále. <br /><br />P.P.S. Pouze jedna kopie v České republice je v originálním znění, zato ale bez titulků (a to v Praze). Pokud ovládáte základní znalosti anglického jazyka, vydejte se na ni, ale jinak se není čeho bát, protože dabing se nad míru povedl (až na hlasový projev Vojty Kotka, který je intonačně někde jinde než Hirsch a až moc připomínás svou snow-raft-podvraťáckou dikci). <br /><br />P.P.P.S. Ti pozornější si určitě všimli, že na blogu slavím(e) menší výročí - jedná se totiž o v pořadí 100. článek na něm uveřejněný! Jsem rád, že mohl být věnován zrovna natolik progresivní podívané jako SPEED RACER.Marek S.http://www.blogger.com/profile/10872638310921101075noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-25086281.post-31575330949860435112008-05-01T15:37:00.000-07:002008-06-14T02:39:39.118-07:00DOOMSDAY: MARSHALL GOES TO HOLLYWOOD<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixU4-vqJ-fPX5gE0PZjFfPCHCWEGUYpxmoeFWQfYWrb-2VzT_QysVog4Y3PozaGYnHeaHlaSDJGaT1NSo0UvjXH92A7iVJbmrC3NR9Si7vEBOQWxKwTXTkdhvY5S16R70TfryD/s1600-h/doomsday.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixU4-vqJ-fPX5gE0PZjFfPCHCWEGUYpxmoeFWQfYWrb-2VzT_QysVog4Y3PozaGYnHeaHlaSDJGaT1NSo0UvjXH92A7iVJbmrC3NR9Si7vEBOQWxKwTXTkdhvY5S16R70TfryD/s400/doomsday.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5195543797650878466" border="0" /></a><br /><br /><br /><div style="text-align: justify;">Nejnovější film britského žánrového režiséra Neila Marshalla (PSÍ VOJÁCI, PÁD DO TMY) dělí diváky na dvě skupiny, kdy jedna kritizuje zmatečný střih, kvůli kterému si nemůže užít vykrádání a celkovou béčkovitost, a druhá film označuje za dokonalé „guilty pleasure“, jež svou uvědomělou idiocií až debilitou rozesmívá jako máloco. Filmy o zániku civilizace, kdy se lidstvo sníží na úroveň zvířat poháněných pudy, vyžadují, aby divák odhodil jakékoliv zábrany a užíval si roller-coasterovou jízdu na pocitové, nikoliv rozumové rovině. Chtěli byste snad víc od béčka s rozpočtem kolem 30 milionů dolarů (přičemž vypadá několikanásobně dráž), ve kterém se dvě vedlejší postavy jmenují po výrazných inspiračních zdrojích tvůrce – Carpenterovi (ÚTĚK Z NEW YORKU, ÚTĚK Z LA) a Millerovi (trilogie MAD MAX)? <br /><br />Přestože je SOUDNÝ DEN zaškatulkován jako „post-apokalyptická sci-fi“ (dějová linie vypráví o skupině lidí v čele se sexy vůdkyní, která se rozhodne vydat do uzavřeného a nakaženého Skotska, aby zachránila zbytek světa - Británii), vymyká se jakémukoliv žánrovému označení a přechází od apokalyptické sci-fi přes akční film po fantasy a horror. Střídání žánrů s jasně vymezenými samostatnými deadliny připomínající víc videohru než film má za následek „nestylovost“ filmu. <br /><br />Nevadí ale, že hříčka jako SOUDNÝ DEN nemá vlastní styl, když k ní lze přistupovat jako k vyjednání mezi několika různými estetikami, které se ve filmu střetávají na několika plochách, aby to vyvrcholilo jejich soubojem ve famózní akční závěrečné scéně – dálniční honičce. Ta začíná jako propagace nového modelu auta s typickým záběrováním pro reklamy, aby přešla do kompoziční nápaditosti a bezohlednosti k fyzikálním zákonům videoher, a vyvrcholila soubojem osmdesátek (hlavní hrdinka, rebelka plissken-ovského rázu) s videoklipy (výborný arcilotr hrající jako rocková hvězda).<br /><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj3ldhVKuw_fLwdBLVWN_VjbCowwgCDVlQva9z99YXgP8IxRyy9pcldDhhbaVitnpTba_vFu1zgYTjoeyMCCvcvNjgv1FEq9c-XxucgK0mBwOq880QA9fRMYn0MKRWZY0wN1PvI/s1600-h/doomsday-hmed-234p.hmedium.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj3ldhVKuw_fLwdBLVWN_VjbCowwgCDVlQva9z99YXgP8IxRyy9pcldDhhbaVitnpTba_vFu1zgYTjoeyMCCvcvNjgv1FEq9c-XxucgK0mBwOq880QA9fRMYn0MKRWZY0wN1PvI/s400/doomsday-hmed-234p.hmedium.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5195545150565576738" border="0" /></a><br /><br /><br />Označení „béčko“, které sedne na SOUDNÝ DEN jako zadek na hrnec, má své historické pozadí, v rámci nějž se jako „béčka“ označovaly filmy bez hvězd či známých hereckých jmen a s malým, až mizivým rozpočtem, u nichž měli ale tvůrci zajištěnou svobodu a výsledek nebyl vůbec soudržný, ale o to byl zábavnější. Kritérium béčkovosti má v současnosti spíše hodnotící než-li ekonomický charakter. Říká nám, že budeme mít co dočinění s podívanou, která má nepodstatný děj, výrazně čerpá od svých starších a mnohdy lepších kolegů a triky jsou při nejmenším úsměvné; ve výsledku je pak film hodnocen podle „zábavnosti“ – nakolik se mu podařilo navléknout korálky idiocie na chatrnou dějovou nit. <br /><br /><br />SOUDNÝ DEN se skládá jen z těchto korálků, nit k tomu nepotřebuje, protože z hodinu a třičtvrtě dlouhého filmu je skoro hodina a půl vyhrazena akci. Mohlo by se tak zdát, že se jedná o „ultimativní béčko“, které je už téměř nesnesitelné pro neustálý příval dalších výrazných „what the fuck“ momentů… ale je nutné si určit, čí optikou je nám vše podáváno. Jednotka se má dostat za vědcem, který by mohl mít lék na virovou nákazu, ale žije daleko na hradě a zjevně zešílel.<br /><br /><br />Jeho optikou, kdy ho zprvu považujeme za vševědoucího vypravěče, je nám SOUDNÝ DEN podáván: spraví nás o nákaze a příčinám, ke kterým vedla, dozvídáme se i další podstatné informace nezbytné pro alespoň minimální orientaci ve fikčním světě filmu. Jenže když se s ním jednotka střetne, vidíme, že žádný lék nikdy neexistoval a vědec, zahraný skvostně přehrávajícím a charismatickým Malcolmem McDowellem, je šílenec. Film si tak nalézá formální alibi pro svou eklektičnost, výstřednost a nadsazenost, do jisté míry i frenetičnost.<br /><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhWQ7jHV7-3Ake3rc2tuNMJ1fptDUJ0s56hsQ8N5Rg8Jyq37dbGJ9scedyUAxHvmPmMOB2k-fM63HmXncd0dMu8UYXpXOKdwBFUCSbAdE_3O0NBMpp79785CE0wXhIYYndJs9ax/s1600-h/doomsday3oy7.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhWQ7jHV7-3Ake3rc2tuNMJ1fptDUJ0s56hsQ8N5Rg8Jyq37dbGJ9scedyUAxHvmPmMOB2k-fM63HmXncd0dMu8UYXpXOKdwBFUCSbAdE_3O0NBMpp79785CE0wXhIYYndJs9ax/s400/doomsday3oy7.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5195543939384799250" border="0" /></a><br /><br /><br />Pokud se ale na něčem oba výše zmíněné tábory shodují, je to v nepřehledném střihu, který si nedovoluje užít akční sekvence, protože nemáme dostatečnou orientaci v prostoru. Jako kdyby nám byla ukázána jen vždy samotná atrakce, od useknutí hlav po bombastické exploze, ale příčina a i následek nám zůstaly utajeny. Faktem je, že pokud se za střihačský pult posadí sám Marshall (jako v případě PSÍCH VOJÁKŮ či tentokrát u SOUDNÉHO DNE), výsledek je chaos.<br /><br />Proč ale potom závěrečná honička je ukázkou přehlednosti v nasnímání, když proti sobě nebojují jen dvě roštěnky ve vězení, ale hned několik vozů a lidí? Jednak se zde vsází na efekt, nikoliv efektivnost, a jednak zběsilý střih dodává patřičný odstup anebo naopak zainteresovanost: průzkum „vojáků“ jako kdyby byl přepínáním mezi několika průmyslovými kamerami, ale na filtr pro jejich odlišení nevybyly peníze, a šermovačka v zajetí zase je rychlá a rázná, že se divák ani nestačí zorientovat, protože k ní došlo nečekaně a jedná se v ní bezhlavě (doslova).<br /><br />Někdo by mohl namítat, že napodobování bez přidané hodnoty je pouhým napodobováním, které nikdy nemůže dostihnout své předobrazy a v současnosti nemá místo, zvlášť na plátnech kin. Jenže SOUDNÝ DEN je osmdesátková show, která je uzpůsobena pro dnešní mladou generaci vyžadující atraktivní ženskou hrdinku, aby se bylo na co dívat, když se zrovna neakční, a poučené pomrkávání, že tohle nebylo zase až tak myšleno smrtelně vážně a všichni se na natáčení náramně bavili, což by měl dělat i divák v sále. Zatímco ale taková Alice v RESIDENT EVILECH nakope záporáky do jejich nemrtvých pozadí a povýší na vyšší bytost, Rhona Mitra v SOUDNÉM DNI si vyberu roli rebelky „snižující se“ do role instinkty a pudy hnaného zvířete, čímž film komentuje nároky i diváka. Nešťourat se v tom, nehledat logické lapsy a prohřešky proti čemukoliv filmovému, ale užit si to, jak to jen jde.<br /><br />Já si to užil. Dvakrát. Za jeden den.</div>Marek S.http://www.blogger.com/profile/10872638310921101075noreply@blogger.com0