pondělí, ledna 26, 2009

Životopis: ALAN MOORE - část II.




„HARRY POTTER, KTERÝ VYROSTL – A NENÍ TO PĚKNÝ POHLED.“


Dospělost jde ruku v ruce se samostatností a větším společenským uvědoměním, což jsou znaky, které vystihují Mooreovo tzv. „nezávislé období“. V rámci něj stihnul spolu-pracovat s několika nezávislými vydavatelstvími, založit si vlastní, vyjadřovat se k palčivým otázkám, napsat svůj první nesupehrdinský komiks a vybudovat si pověst tvůrce sexuálních komiksů žijícího v podivném svazku.


S nezávislými vydavateli spolupracoval na dvoudílné antalogii BROUGHT TO LIFE (volně přeloženo: PŘIVEDEN K ŽIVOTU), jejíž první díl SHADOWPLAY: THE SECRET TEAM (volný překlad: STÍNOHRA: TAJNÝ TÝM) napsal a ceněný kreslíř Bill Sienkiewicz, známý užitím technik olejomalby a koláže, nakreslil. Novela vyprávějící příběh bývalého agenta CIA a vyjadřující se k tématům jako válka ve Vietnamu a vztah vládních tajných služeb k osobnostem jako Augusto Pinochet a Manuel Noriega se stala kontroverzní po svém vydání u Elipse Comics r. 1988. Kritici především oceňovali způsob vyprávění, protože je nám příběh podáván optikou stárnoucího a vysloužilého agenta CIA, a styl, protože kresba byla mnohdy brutální. Mezi fanoušky dokonce kolovala pověst, že Moore nesmí do Ameriky, protože se kniha dostala do rukou lidem z CIA a nezamlouvala se jim, ale skutečnost je mnohem méně prozaičtější: jednoduše si neobnovil propadlý pas. Díky tomu byl přehlédnut zajímavý fakt, který vyplyne až s časovým odstupem: SHADOWPLAY: THE SECRET TEAM je první Mooreův komiks, v němž nevystupují žádní superhrdinové.


Moore, od roku 1974 žijící ve svazku se svou ženou Phyllis a jejich přítelkyní Debbie, cítil, že nový kontroverzní vládní zákon „Klausule 28“, který zakazoval propagaci homo-sexuality lokálními autoritami, je „heterosexistický a ovlivnil by jejich vztah“. Založil si tak vlastní vydavatelství Mad Love, které r. 1988 vydalo komikovou antalogii AARGH (ARTISTS AGAINST RAMPANT GOVERNMENT HOMOPHOBIA), souhrnnou sbírku příběhů od Neila Gaimana, Bryana Talbota, Davea Sima, Davea Gibbonse a Alana Moore. Sám přispěl povídkou THE MIRROR OF LOVE (volný překlad: ZRCADLO LÁSKY), která byla dobře hodnocena a prodávána, a tak vyšla samostatně v přepracované podobě u Top Shelf Produtions.







Při prvním vydání ještě netušil, že ho jeho žena Phyllis, jež mu porodila 2 dcery – Ambera Leu, opustí s jejich společnou přítelkyní Debbie a vezme s sebou i děti. Přesto se jeho dcera Lea „potatila“, protože je podepsána pod komiksem ALBION (Moore napsal zápletku) a se svým manželem Johnem Reppionem v psaní komiksů pokračuje nadále. 12. května 2007 se Moore oženil s kreslířkou Melindou Gebbie, s kterou spolupracoval na některých svých komiksech, včetně LOST GIRLS (ZTRACENÝCH DÍVEK).


Erotický grafický román, jenž objevuje a rozkrývá skryté sexuální významy v nejznámějších pohádkách, vypráví o Alence (ALENKA V ŘÍŠI DIVŮ), Dorotce (ČARODĚJ ZE ZEMĚ OZ) a Wendy (PETER PAN) před propuknutím první světové války, kdy už jako dospělé se setkávají v hotelu a vyprávějí si o svých milostných zážitcích ze svého dětství. Přestože byla cena v době vydání nesmírně vysoká (75 dolarů), atraktivní téma „dopomohlo“ k tomu, že první dvě várky čítající každá 10 000 kopií byly hned první den rozprodány.


Vzhledem k obsahu se ale na ZTRACENÉ DÍVKY vznesla vlna kritiky, protože hlavní hrdinky si vyměňují zážitky ze svých „poprvé“, když byly ještě nezletilé, a román tak byl označován za „dětskou pornografii“. Pod nánosem kontroverze zapadly spory o práva, jež se týkala především postavy Petera Pana, kdy Moore argumentoval, že ho nenapadlo žádat je, protože měl za to, že práva původního vlastníka se vztahují na hru jako celek, nikoliv na jednotlivé postavy z ní. To je i důvod, proč soubor tří knih vyšel v Británii až 1. ledna 2008 – toho dne totiž vypršela práva na Petera Pana, která držela nemocnice na Great Ormont Street, jíž se nezamlouvalo, že z kluka neschopného dospět a se schopností létat se stal nadržený bezdomovec, jemuž se zvedá tak leda...


Neulpíme-li ale pouze na povrchu (přestože jsou pornografické výjevy ztvárněny esteticky na výši a barevně připomínají starodávnou indickou literaturu či pohádky, literárně pak nechybí odkazy na Wilda či Apollinaira), rozprostře se před námi satirická alegorie o tom, co se stane, když muži svůj přetlak ventilují jinak než sexem, a to zabíjením. Pro maloměšťáky pohoršující výjevy jsou stavěny do protikladu doby, do níž je vyprávění hrdinek - zbavených pohádkové fantastičnosti - zasazeno. Zajímavější než otevřeně vyobrazovaný sex je vyprávění, v jehož centru sice stojí tři hrdinky a jejich blízcí, ale zasahuje do něj i ostatní osazenstvo hotelu a osudy všech se v závěru protnou. Strategie, která byla užita u V JAKO VENDETA, zde neslouží k ničemu menšímu než k povýšení pornografie na umění.


A SMALL KILLING (volný překlad: MALÉ ZABÍJENÍ) byla mnohokrát vydána různými společnostmi, prvně pro Victor Gollancz Ltd., a noříme se v ní do vnitřního světa hlavního hrdiny, který hledá inspiraci pro svou práci a vrací se do svého rodiště, rekapituluje minulost. I přes komentáře vztahujícím se k 80. létům či spojování minulosti s přítomností je více patrný spíš rukopis kreslíře Oscara Zaratea, který nakreslil adaptaci Shakespearovoa OTHELLA a ilustroval FREUDA PRO ZAČÁTEČNÍKY.







Problémy s cenzurou se dočkalo i deset let vznikající (1988-1998, souborné vydání s doslovem 1999) FROM HELL (Z PEKLA), které nedráždilo editory odhalenými dámskými tvary, nýbrž ztopořeným penisem. Na rozdíl od ZTRACENÝCH DÍVEK, které doplatily především na to, že čtenáři netušili, komu jsou určeny (pornografie pro ženy?), je další bichle zabývající se viktoriánskou érou určena především mužskému čtenáři, protože pojednává o Anglii 19. století a o zavraždění pěti prostitutek, což bylo připisováno Jacku Rozparovači.


Komplexní a obsáhlý „román v obrazech“ se liší od předcházející Mooreovy tvorby tím, že naše pozornost není udržována prostřednictvím vějičky v podobě otázky „kdo ony vraždy spáchal?“ (to víme od první strany a postupně se dozvídáme, proč tomu tak bylo) a že postavy nejsou ani superhrdinové ani nevzešly ze stránek komiksů či knih. Z PEKLA nebylo revolucí díky přístupu k postavám, vyprávění, vnášením literárních prvků či testováním hranic média jako takového, ale pro svou „filmovost“. Používá prostředků typických pro vyjadřování filmu, ale ten přesahuje, protože má za to, že přečtení komiksu zabere více času než zhlédnutí filmu a je trvalejšího rázu – komiks je „film naráz“.


Na drobnokresbě Londýna r. 1888, kterou umocňuje výtvarný styl Eddieho Campbella, v němž je obtížné mezi sebou rozlišit jednotlivé postavy, se sleduje celá společnost se všemi jí ovlivňujícími vlivy, která něco takového byla schopna dopustit. Černobílé, agresivně působící a jako kdyby škubané tahy, moc nenapomáhají v orientaci natolik komplikovaného díla, i když se Cambell dušoval, že mu šlo o ni především.


Jinak je Z PEKLA doslova přehlídkou mooreovských témat, která se rozpínají na 572 stranách: neuchopitelnost času, kdy jedna z postav může vnímat minulost, přítomnost i budoucnost; anarchistický odpor k autoritám představovaným vládou, která stojí za objednanými vraždami, aby zastřela skutečnost; obtížné postavení chudáků žijících bez peněz ve špatných čtvrtích; poblouznění muži chovající se k ženám misogynisticky; hranice mezi skutečností a fikcí, problém s jejich rozlišením; magie ovlivňující dějiny; náklonnost k drogám, které dávají nahlédnout do netušených míst a časů; „happy-end“...


Moore, který především vycházel z knihy Stephena Knighta JACK ROZPAROVAČ: DEFINITIVNÍ ŘEŠENÍ (1976)-7), přestože nepovažuje zednářskou teorii za pravdivou, chtěl spolu s Campbellem prozkoumat „vznik symbolu či ikony z normálního člověka“ a „duši masového vraha“; nešlo jim o „kriminalistickou rekonstrukci či takzvané odhalení pravdy“. Kniha „nabobtnala“ i kvůli typické tvůrčí mooreovské metodě: i když měl výslednou podobu promyšlenou, za krátký čas (dva měsíce) napsal scénář pro první dvě části a poté psaní dalších kvůli jiným povinnostem musel odložit. Celkem 16 let se na ni připravoval, sbíral a pro-studovával materiály, čtena a vykládána, i když stále ne zcela rozšifrována, je ale dodnes.


BIG NUMBERS (volný překlad: VELKÁ ČÍSLA) Moore označoval za svůj potenciální „opus magnum“, ale z plánované dvanácti-dílné série vyšly pouhé dva, protože kreslíř Bill Sekniewicz opustil po dvou vydaných číslech sérii a nakladatelství Mad Publishing jako takové. Příběh zasazený do fiktivního anglického města, které připomíná Mooreovo rodiště Northampton, je inspirovaný teorií chaosu a matematickými tezemi Benoita Mandelbrota.


Dílo, ve kterém se nahlíží na věc z více perspektiv různých postav, se zabývá oblíbeným mooreovským tématem „společnosti formující jedince“, jež dotáhnul k dokonalosti v Z PEKLA. Fotorealistická kresba přidala na atmosféře, ale po odchodu Sienkiewicze Moore nenalezl dalšího kreslíře, Mad Publishing již nic jiného nevydalo a neštěstí v profesním životě následovalo i v osobním, když ho manželka Phyllis opustila… BIG NUMBERS, ke kterým existují scénáře na prvních pět dílů a jejichž synopsi má Moore na jedné A4, nikdy nevyšla kompletní a myšlenka na televizní seriál nebyla realizována vzhledem k Mooreovým zkušenostem s filmovými adaptacemi jeho děl.


“JE TO JAKO DÁT VYNIKAJÍCÍ ZLATÝ RÁM KOLEM PSÍHO HOVNA...“


Návrat k mainstreamovým vydavatelstvím neznamenal podřízení se jejich diktátu, ale naopak komentář k současné podobě komiksů, které byly potemnělé a plné násilí, jako reakce na úspěch Mooreových STRÁŽCŮ. Nově příchozí autoři se neinspirovali formálním experimentováním, pohledem na superhrdiny jako skutečné lidi či vyjadřováním se k aktuálním otázkám, ale ulpívali na povrchu. Vydavatelství Image Comics, které založilo sedm kreslířů, kteří chtěli mít práva na postavy, jež stvořili, se stalo 4. největším vydavatelstvím vedle takových mogulů jako Marvel, DC Comics a Dark Horse. Mooreova spolupráce s nimi dala vzniknout šesti-dílné sérii komiksů vyšlých v limitované edici, v níž okázale vzdával poctu tzv. Stříbrnému věku komiksů a klišé spojeným s vydavatelstvím Marvel – 1963.


Přestože ve své době byla vnímána jako parodie, protože obsahovala skryté narážky pro zasvěcené, dnes je přijímána jako pastiš, tj. stylová nápodoba snažící se přesáhnout kvality svých předobrazů. Tomu odpovídalo i barevné ladění, které věrně reprodukovalo onu kýčovitost, což dalo zabrat pěkné řádce kreslířů, z nichž někteří spolupracovali s Moorrem již poněkolikáté: Steve Bissette, John Totleben, Rick Veitch, Dave Gibbons, Don Simpson, Jim Valentino...


Narážky se týkaly především praktik vydavatelů v 60. letech, kteří si přivlastňovali zásluhy za výtvory zaměstnanců a především na sebe-propagační prezentaci Stana Lee, legendárního komiksového tvůrce, který stojí za takovými postavami jako Spider-Man, Fantastická čtyřka či Hulk. Jedna z postav komiksu – Affable Al - totiž všechny vybízí, aby si koupili jeho novou knihu How I created everything all about myself and why I am great, která bude jistě ihned vyprodána, což je odkaz na Leeho Origins of Marvel Comics a její pokračování.


Výroční vydání, ve kterém by hrdinové Marvelu z r. 1963 přicestovali časem do r. 1993 a byli by šokováni podobou a násilím „současných“ superhrdinů z Image, nikdy nespatřilo světlo světa, protože kreslíř Jim Lee si dal roční pauzu, když měl Moore rozepsaný scénář. I když postavy vycházely ze Spider-Mana, Dr. Strange, Iron Mana, Hulka, Green Horneta či Fantastické čtyřky, odpovídaly sexismu a pro-kapitalistickému ladění 90. let.


S Jimem Lee spolupracoval i na WILDC.A.T.s, jimž dodal patřičnou hloubku, ale větší čtenářské odezvy se nedočkal – každý měsíc mělo vyjít jedno číslo, ale nakonec bylo vydány za devět měsíců pouhé čtyři. Lze jen spekulovat, zda-li za to může oproštění se od mytologie, či zaobírání se voodoo magií. Tituly Roba Liefelda – SUPREME, YOUNG BLOOD, GLORY – posloužily Mooreovy také jako postmoderní pocty hrdinům ze 40. let, konkrétně éře Morta Weisingera, a komentáře ke komiksové historii, vyprávění a mýtům.


Pro vydavatelskou společnost, kterou založil Jim Lee, stvořil Moore linii ABC (American´s Best Comics) a neopustil ji ani po spojení s DC, i když přísahal, že pro ně už nikdy nebude pracovat. Pokračoval v ní v poctě svým oblíbeným hrdinům, nikoliv již ale komiksovým, nýbrž literárním – THE LEGAUE OF EXTRAORDINARY GENTLEMEN (LIGA VÝJIMEČNÝCH) je steampunk vzdávající hold brakovým šestákovým dobrodruž-stvím a hrdinům viktoriánské éry.







Wilhelmina Murrayová-Harkerová (DRACULA, Bram Stoker), kapitán Nemo (DVACET TISÍC MIL POD MOŘEM, Jules Verne), Allan Quatermain (ALLAN QUATERMAIN, H. R. Haggard), Jekyll/Hyde (R. L. Stevenson), Hawley Griffin (NEVIDITELNÝ MUŽ, H. G. Wells) a Robur (ROBUR DOBYVATEL, PÁN SVĚTA, Jules Verne) se ve cross-overu spojili, aby zachránili Británii před hrozící zkázou. První díl, který vychází především z verneovských a wellsovských syžetů, má pomalejší rozjezd a fascinuje především vylíčením měst a století páry. Bibliofilové zajisté ocení dodatek v podobě osmnáctistránkové povídky, jakéhosi prequelu, v kterém se dozvídáme, co naši hrdinové dělali ještě před seskupením a objevuje se zde i Cestovatel v čase (STROJ ČASU, H. G. Wells), John Carter (E. R. Burroughs) a dokonce i mýtický Cthulhu (H. P. Lovercraft)! Příjemným bonusem je i ilustrovaná podoba města, v němž se naši výjimeční gentlemani pohybují, ztvárněná podle popisků z literárních děl, kde jsme se s nimi mohli setkat poprvé.


Druhý díl THE LEGAUE OF EXTRAORDINARY GENTLEMEN II (LIGA VÝJIMEČNÝCH II), který přímo navazuje na první, vychází již jen z wellsovských mimozemských dobrodružství (konečně se tak dozvíme, co měly znamenat ony sopečné erupce na Marsu z prvního dílu) a na místo doby a okolí jde více po postavách. Je vyřčena myšlenka,že Liga výjimečných není nic jiného než cirkusová přehlídka zrůd a superhrdinové jsou zde ztvárněni jako pudy pohánění lidé se schopnostmi, které jim spíše přitěžují (hlavní postavou se stává pan Jekyll/Hyde a Mina naváže sexuální vztah s Allanem).


Samozřejmě nechybí rýpnutí do prudérní morálky viktoriánské společnosti, paranoidní spiknutí představované rozvědkou v čele s Championem Bondem i s povinnou zednářskou symbolikou a myšlenka konce jednoho století (19.) a začátku druhého (20.), čemuž právě „dopomůžou“ ústřední představitelé. LIGA VÝJIMEČNÝCH tak má z Mooreovy tvorby nepřekvapivě nejblíže k Z PEKLA, v němž se to také hemžilo zednářskými spiknutími a Jack Rozparovač položil základy 20. století. I v případě druhého dílu nechybí příjemný bonus na závěr, kterým je obsáhlý Almanach pro cestovatele se všemi (!) turistickými zajímavostmi o všech (!!) městech, které Liga navštívila, na základě pohádek, bájí a mýtů (!!!).


V případě třetího dílu s podtitulem THE BLACK DOSSIER se opustila forma vydávání v podobě limitovaných sérií později posbíraných do podoby grafického románu, ale vydal se již jen ten, a převažovaly bonusy důmyslně začleněné do formální stránky knihy. Třetí díl složený z příběhů, dopisů, map, průvodce či magazínů a dokonce Shakespearova portfolia vypráví o mladém páru, který r. 1958 v Anglii ukradne eponymní fiktivní knihu o dobrodružstvích Ligy výjimečných a stíhá je trio nesmlouvavých agentů. Británie je vykreslena v podobě dystopické vize budoucnosti, silně inspirované orwellovským románem 1984, kdy obyvatelé jsou sledováni tzv. Velkým Bratrem. Tato vize se nijak neodlišuje od té, kterou Moore předestřel ve svém V JAKO VENDETA.


Kniha se po svém uvedení r. 2007 nedočkala dobrého přijetí ze stran sběratelů, protože ti byli rozzlobeni na politiku Wildstormu, který za vyšší cenu než obě předchozí a bez bonusů třetí díl vydal. To následně napravila tzv. Absolute Black Dossier edition, jež už obsahovala Tiujanskou bibli, ke které byly potřeba speciální 3D brýle, a vinyl s písní „Nesmrtelná láska“, kterou nazpíval sám Allan Moore! Vzhledem k právům nikde jinde než ve Spojených státech THE BLACK DOSSIER zatím nevyšel. První dva díly neměly ten problém, protože copyright na postavy z klasické literatury dávno vypršel, což ale neplatilo pro takového Jamese Bonda či Emmu Peelovou, agenty Britské tajné služby.


„Jedničce“ se dostalo ocenění v podobě Ceny Brama Stokera za „Nejlepší kreslené vyprávění“ a všeobecně mnohem lépe hodnocená „dvojka“ svou nominaci v roce 2003 neproměnila, ale zato získala Eisnerovu cenu za „Nejlepší limitovanou sérii“ a časopis Time ji ve svém hlasování zvolil 9. nejlepším komiksem roku 2003. „Trojka“, která si odnesla cenu za „Nejoblíbenější grafický román“, byla zvolena v hlasování časopisu Time 2. nejlepším komiksem r. 2007.







TOM STRONG byl „postmoderní pastiší“, jejíž hlavní hrdina – vychován v gravitační komoře, vzděláván otcem-vědcem – vzešel jak z fiktivních postav jako (literární) Tarzan či Tom Swift anebo (komiksových) Doc Savage a Mister Fantastic, tak i ze skutečných. (Např. Toma Mixe, první westernové filmové hvězdy, která natočila mezi lety 1910-1935 na 336 filmů). Nesl se na stejné vlně retro nostalgie jako LIGA VÝJIMEČNÝCH, což ještě umocňovali asistenti v podobě párou poháněného robota Pneumana a gorily Krále Solonana či hrdinovy flashbacky - navozované za pomocí drog - do minulosti, nakreslené podle dobových komiksů.


Přechod od stylových nápodob snažících se přesáhnout svůj předobraz k posměchu přišel prostřednictvím TOP TEN (TOP TEN - KNIHA PRVNÍ), dvanácti-dílné sérii, která se dočkala čtyř spin-offů. Parodie na superhrdinské příběhy je zasazena do města Neopolis, ve kterém mají všichni nadpřirozené schopnosti, od policistů přes zločince až k domácím mazlíčkům či dětem, a všichni nosí pestrobarevné kostýmy. Nevšední nápad nakonec nevšedně vypráví o všedních věcech, běžných problémech a dennodenních slastech a strastech. Nevšednost vyprávění spočívá v jeho „kontinuálnosti“, kdy jednotlivé děje se neodehrávají po sobě, nýbrž paralelně a přepínáme mezi nimi pomocí slovních či obrazových narážek.


Čtyři spin-offy, které následovaly, rozšiřovaly komiksový fikční svět: v TOP 10: DEVĚTAČTYŘI-
CÁTNÍCI
se vracíme o dobrých 60 let nazpět, do r. 1949, kdy se Neapolis teprve staví a Amerika se vzpamatovává z konce II. světové války; TOP TEN: BEYOD THE FARTHEST PRECINCT začíná pět let po skončení série a TOP TEN: SEASON TWO zachází ještě dál; SMAX (SMAX) je kniha sebraných 5 dílů (vycházejících v letech 2003/2004) minisérie o policistovi s modrou pokožkou, který se navrací do své pohádkové dimenze, ale je konfrontován se skutečným světem.


Jako u první knihy, i u všech před/následujících se kresba podřizuje vyprávění příběhu a jak je pro postmodernistu Moorea zvykem, odkazy na historickou, literární a komiksovou minulost jsou neuvěřitelně obsáhlé. Aluze a intertextové narážky ve SMAXOVI na HARRYHO POTTERA či PÁNA PRSTENŮ poznají i méně sběhlí čtenáři, ale komentář k postavení komiksu v poválečných časech v TOP 10: DEVĚTAČTYŘICÁTNÍCI je pouze pro ty zasvěcené.







PROMETHEA, vydávaná šest let (1999-2005) a ukončená „symbolicky“ 32. číslem, je ultimativním experimentem, v němž Moore prozkoumává myšlenky o (s)vědomí, mysticismu, magii, genderovém psaní a Kabbale; vyjadřuje se kriticky k materialismu, komercionalismu, vědeckému fetišismu a „trendy“ postmodernismu. Přiznává sice, že se jedná o značně didaktické dílo, ale obhajuje jeho právo na existenci tím, že vedle mnoha superhrdinských komiksů má jeden filozofický své nepostradatelné místo.


Spojení s kreslířem J. H. Williamsem dalo vzniknout nejenom myšlenkovému, ale i formálnímu experimentátorství, které bylo ceněno především kritiky a srovnáváno s WATCHMENY – STRÁŽCI. S nimi měla Promethea, postava posedlá magickou silou a ovládající celý svět, společné vyprávění za pomocí billboardů, odkazů na fiktivní celebrity, reklamy apod. Největší přínos ovšem spočíval v práci s panely, které jednou chyběly úplně, podruhé byly zase po vzoru Moebiovy pásky zacyklené. Při tom všem zapadlo, že je PROMETHEA dalším Mooreovým přínosem k sub-žánru ženského komiksu, jako tomu bylo u THE BALLAD OF HALO JONES a ZTRACENÝCH DÍVEK.


Inspirace v pulpových magazínech se otiskla do TOMMOROW STORIES (volný překlad: ZÍTŘEJŠICH PŘÍBĚHŮ), od r. 1999 vydávaným satirám zesměšňujícím superhrdiny. Až na Splashe Brannigana (zanechává inkoustové otisky, je nesmrtelný a může se proměnit do různých tvarů) ani jedna z postav nemá nadlidské schopnosti, i když svoje „dovednosti“ za ně považuje: Cobweb umí zapůsobit vstupem na scénu, First American je... prvním Američanem a jeho zrod připomíná Supermana, Hulka, Fantastickou čtyřku a další, Greyshirt je chytrý, umí se prát a vypadá jako Spirit, Jack B. Quick je „vynalézavý“ a „génius“.


Větší pozornost si snad zaslouží jen Cobweb, která byla nakreslena Mooreovou manželkou Melindou Gebbieovou a která je feministickou hrdinkou, jež je stylizována do podoby dominy a jež má se svým side-kickem lesbický vztah. Její příběhy zaujmou i stylem, protože každý je věnován jinému uměleckému směru či trendu, od surrealismu po Malou Lulu. Protože v té době Lee prodal Wildstorm DC Comics, nebylo možné být otevřeně kritický, a tak zápletka spojující zakladatele scientologické církve L. Rona Hubbarda s okultistou Jackem Parsonsem dostala v TOMMOROW STORIES zákaz a plakát napadající Marvel v LIZE VÝJIMEČNÝCH byl nahrazen jiným (ale až poté, co celý náklad v původní podobě stihnul vyjít, musel být skoupen, zničen a v nové podobě vydán).


Alan Moore, bibliofil, dealer, okultista, kritik, karikaturista, komiksový scénárista, formální experimentátor a ideový provokatér, bojovník za práva scénáristů a homosexuálů, dvakrát ženatý, o JAK ROZMĚT KOMIKSU Scotta McClouda prohlásil, že je „jednoduše nejlepší knihou o komiksu, jako kdy měl v ruce“. Myslím, že ke stejnému závěru dojde každý čtenář, který bude držet v ruce nikoliv Mooreovy komiksy, ale „knihy o komiksu“.







BIBLIOGRAFIE – vyšlo česky:
Crew #03 [scénář]
Crew #04 [scénář]
Crew #05 [scénář]
Crew #06 [scénář]
Crew2 #01 [scénář]
Crew2 #02 [scénář]
Crew2 #03 [scénář]
Crew2 #05 [scénář]
Crew2 #06 [scénář]
Crew2 #09 [scénář]
Crew2 #10 [scénář]
Crew2 #13 [scénář]
Crew2 #17 [scénář]
Crew2 #20 [scénář]
Liga výjimečných I. [scénář]
Liga výjimečných II. [scénář]
Smax [scénář]
Swamp Thing: Bažináč [scénář]
Top 10 - Kniha druhá [scénář]
Top 10 - Kniha první [scénář]
Top 10: Devětačtyřicátníci [scénář]
V jako Vendeta [scénář] [publicistika]
Watchmen - Strážci [scénář]
WildC.A.T.s – Návrat domů [scénář]
Z pekla [scénář]
Ztracené dívky [scénář]

Životopis: ALAN MOORE - část I.



„BYL JSEM JEDNÍM Z NEJHLOUPĚJŠÍCH DEALERŮ LSD NA SVĚTĚ.“


Jeden z nejuznávanějších komiksových autorů současnosti se narodil 18. listopadu 1953 ve průmyslovém městě Northampton v Anglii, které se nachází mezi Londýnem a Birminghamem, jako nejstarší syn pivovarníka Ernesta Moorea a malířky Sylvie Doreenové. Vyrůstal v oblasti nazvané Burrows, což je nejstarší a zároveň nejchudší londýnská čtvrť, která se průmyslově nedostala dál než za počátek 20. století a která je vyvedena v depresivních monochromatických barvách. Místo, které svou atmosférou nepodporuje představivost a které má názvy ulic jako z nějaké hororové fantasy, ale Moorea donutilo k jiným únikům. V sedmi letech si poprvé koupil svůj první komiks, čtyřstránkový, barevný a americký, v němž byly barvité a hrdinské postavy s nadpřirozenými schopnostmi.


Jeho dětství ovlivnil nedostatek financí a především excentrická, silně pobožná a pověrčivá babička, která ho zasvětila do tajů magie a okultismu, jimž se věnuje dodnes. Ve svých čtyřiceti letech se totiž prohlásil za kouzelníka a nijak se netají tím, že uctívá hadí božstvo Glykose ze starého Říma. Jeho dospívání poté LSD, které prodával svým spolužákům na konzervativní (!) střední škole, za což byl vyloučen. Nebyl přijat na žádnou jinou školu, a tak se v roce 1971 ocitl nezaměstnaný a práci si hledal velice obtížně, protože měl pouze základní vzdělání. Důvodem, proč nebyl přijat na žádnou jinou školu, byly dopisy, které rozeslal ředitel jeho střední, v nichž stálo, že „Alan Moore nemá být za žádnou cenu přijat, protože by rozvrátil morálku ostatních studentů“.


Ve svých 17 letech nezačal kreslit komiksy (nejprve do šuplíku) z dlouhé chvíle, protože neměl nic lepšího na práci, ale protože se vždy chtěl stát umělcem, jenže se více soustřeďoval na psaní. Pod pseudonymem Curt Vile psal a kreslil karikatury pro hudební magazíny, mj. prestižní SOUNDS a NME.


Komiksoví hrdinové si dávají jména jednak proto, aby nikdo neodhalil jejich skutečnou totožnost, a jednak proto, aby jejich jméno-přezdívka mělo určitý zvuk a mohli tak bojovat s bezprávím a byli prodlouženou rukou zákona, kde zákon ve své omezené formě nestačí. Nejinak tomu bylo u Moorea, který si svůj následující pseudonym zvolil tak, aby vyvolával respekt a mohl bojovat za práva jedinců, i když ze začátku pouze svá.


Pod jiným, mnohem odvážnějším pseudonymem Jill de Ray (což je alternativní spelling jména sériového vraha Gillese de Raise) začal psát stripy nazvané MAXWELL, THE MAGIC CAT (volný překlad: MAXWELL, KOUZELNÁ KOČKA) pro noviny Northants Post až do roku 1986. Přestože se vyjádřil, že by je rád psal věčně, uvědomoval si, že jeho pozice byla „veskrze žádná“ a po úvodníku věnovaném postavení homosexuálů ve společnosti noviny opustil. Jeho odpovědí na úvodník byla produkce komiksu AARGH r. 1988 od Mad Love, jehož všechny zisky šly Organizaci pro lesbickou a gay činnost a jenž obsahoval ostré výpady vůči homofóbní vládní legislativě.


Jelikož se už nadále nemohl živit jako komiksový kreslíř, protože ono povolání příliš nevynášelo, dal se do psaní scénářů pro nakladatelství Marvel UK, 2000 AD a Warrior. Mooreovy první práce jako scénáristy zahrnují krátké scénáře pro Doctor Who Magazine a Star Wars Weekly, na nichž se naučil psát krátké příběhy, ale uznání se dočkal až za CAPTAIN BRITAIN (volný překlad: KAPITÁN BRITÁNIE), britskou obdobu populárního hrdiny Kapitána Ameriky, kterého stvořil spolu s kreslířem Alanem Davisem pro Marvel UK.


„KUREVSKY DOBRÝ SCÉNÁRISTA.“


Práce pro 2000 AD vzešla z Mooreovy vlastní iniciativy, když zaslal scénář k Soudci Dreddovi, což nastartovalo jeho spolupráci s Alanem Grantem na FUTURE SHOCKS, krátkým hororově-fantasticky laděným příběhům, které sloužily jako volné pole působnosti pro začínající autory. Na základě spolupráce na FUTURE SHOCKS popsal Moorea vydavatel Pat Mills jako „kurevsky dobrého scénáristu,“ a tak se není čemu divit, že nejplodnější období v počátku osmdesátých let zažívá Moore právě tam.


Některé postavy z FUTURE SHOCKS se staly natolik populárními, že si vysloužily vlastní komiksovou sérii, což byl právě případ i dvou pubertálních a studujících mimozemšťanů D.R. A QUINCHE, kteří ovlivňují historii Země různými anarchistickými způsoby. Ve sci-fi na základě postav O.C. a Stiggs z filmu společnosti National Lampoon chtěl Moore dle svých slov „pokračovat v tradici DENNISE, POSTRACHU OKOLÍ, ale dal by mu termonukleární kapacitu“. Moore byl podepsán pod scénářem, Aland Davis opětovně jako kreslíř. Vztah mezi nimi byl ale napjatý, protože Moore nepovolil dotisk CAPTAIN BRITAIN, a tak se tito dva umělci naposledy setkali v roce 1985 při vydání Sci-fi Speciálu nakladatelství 2000 AD.


Moore zpracoval r. 1983 svůj vlastní pohled na E.T. pod názvem SKIZZ, v němž mladá dívka zachrání z rukou armády mimozemšťana, který havaruje na Zemi a svou loď zničí, aby se nedostala do nepovolaných rukou. Dílo, které údajně hodně dluží britskému dramatikovi Alanu Bleasdaleovi, jenž ztvárňoval ve svých hrách život takový, jaký byl, a nikoliv takový, jak ho prezentovala média, nakreslil Jim Baikie, který v něm na rozdíl od Moorea dál pokračoval.


Série THE BALLAD OF HALO JONES (volný překlad: BALADA O HALO JONESOVÉ) se nestala okamžitou klasikou, ale byla menším přelomem ve světě komiksů a velkým obratem pro 2000 AD, protože hlavní hrdinkou byla žena, a to běžná každodenní žena 50. let minulého století. Z původně plánované řady mající čítat 9 knih vyšly pouhé 3, a tak nebyl zmapován život hlavní hrdinky od jejího mládí až po stáří, ale jen 10 let jejího života. Příčinou byl spor mezi Moorem, scénáristou, a Fleetwayem, vydavatelem magazínu, o práva na ústřední postavu, kterou stvořil Moore spolu s Ianem Gibsonem.


Přestože THE BALLAD OD HALO JONES neodpovídaly poptávce po „zbraních, mužích a násilí“, své kupující si našly, i když byly zprvu kritizovány za to, že čtenáře uvrhnou do futuristického světa, aniž by ho seznámily s jeho zákonitostmi. Mnohem zajímavější je ale pohled z hlediska nadcházející tvorby Alana Moorea, protože zde nejvýrazněji se projevují znaky typické pro jeho nejslavnější a nejoceňovanější díla: 1.) dekonstrukce superhrdiny; 2,) konstrukce do nejmenšího detailu prokresleného fikčního světa, který svérázně zachází s politickými, sociálními a dobovými událostmi typickými pro ten náš (společenská, kulturní a politická atmosféra 50. let se přesazuje do vesmíru, hlavní hrdinka bojuje v mezihvězdných válkách upomínajících na Vietnam); 3.) práce s McGuffinem, jenž neustále udržuje čtenářovu pozornost a zájem o následující dění (msta hrdinky za mrtvé přátele); 4.) a četné kulturní odkazy (na píseň Toma Waitse, filozofa Wittgensteina, film NIKDY NEZAPOMENU JEHO JMÉNO a především na bibli).


Roku 1985 poskytnul Moore rozhovor fanzinu Arkensword, v němž se postavil za práva komiksových scénáristů a otevřeně – bez servítků a autocenzury - prohlásil, že „přestal pracovat pro všechny britské vydavatele pod IPC, čistě z toho důvodu, že IPC mu doposud lhalo, podvádělo ho a celkově s ním zacházeli jako s hovnem“.


Roku 1986 přestal psát pro 2000 AD.


WARRIOR


Přímým konkurentem nakladatelství a vydavatelství 2000 AD byl Warrior, ve kterém vycházely komiksové sešity od března 1982 do ledna 1985 a které za svou krátkou dobu působnosti stihlo posbírat 17 komiksových cen Eagle Award. Koncept Warrioru byl snadný: kombinace starých prvků s novými, prostor pro výrazné a začínající autory. Vlajkovou lodí byl MARVELMAN, později přejmenovaný kvůli právům na MIRACLE MANA, který měl být „radikální reimaginací zapomenutého superhrdiny z 50. let“. Ceněné dílo je dnes v podstatě nezískatelné, protože problémy s právy zamezily jeho znovuvydání a dotištění, a hlavního hrdinu kromě Moorea vlastní i Neil Gaiman (HVĚZDNÝ PRACH) či Todd McFarlane (SPAWN).


Postavy původně stvořené r. 1952 Mickem Anglem, která měla být náhradou za Captaina Marvela, se chopil r. 1982 Alan Moore a hlavního hrdinu bojujícího spolu se svým dětským parťákem se zločinci dekonstruoval, popř. demytizoval. Z barevných dobrodružství s naivním hrdinou utvořil černobílý, na pokračování vycházející depresivní komiks, v němž ústřední postava Moran sní o létání a živí se jako reportér, postupně se rozpomínající na své superhrdinské období, z kterého mu zůstaly akorát komiksy jako jediné důkazy. V polovině nedokončených příběhů se spolu s Moranem dozvídáme, že byl součástí tajného vládního-vojenského programu nazvaného „Projekt Zarathustra“ (odkaz na německého filozofa Nietzscheho), v rámci kterého bylo jeho tělo posíleno mimozemskou technologií a byly mu dány vzpomínky z komiksů.


BOJEFFRIES SAGA (volný překlad: SÁGA BOJEFFRIEOVÝCH) byla popisována jako „paranormální soap opera“ – komedie o rodině upírů a vlkodlaků i jiných monster, která byla hodnocena jako nespoutaná anarchistická zábava. Moore si však tímto počinem jméno neudělal, protože BOJEFFRIES SAGA vznikala ve stejné době jako D.R. A QUINCH, pouze upevnil svou pozici „anarchisty“. Uznání se ale dočkal kreslíř Steve Parkhouse, především za to, že byl schopný své jméno spojit s něčím promyšlenějším a soudržnějším.







DC COMICS


Uchopení staré známé postavy novým způsobem se pro Mooreovu tvorbu stalo pro další roky charakteristickým, a nejednalo se přitom pouze o komiksové superhrdiny. DC Comics, jedno z nejstarších komiksových vydavatelství, které dalo vzniknout ikonickým hrdinům jako Batman, Superman či Wonder Woman, potřebovalo vlít do zkostnatělého těla novou krev. To si měl vzít na starost právě Alan Moore, jehož oslovil editor Len Wein, aby vzkřísil několik postav, kterým hrozí definitivní konec, protože komiksům s nimi poklesla strmě prodejnost.


První z nich byl SWAMP THING – BAŽINÁČ (Moore, A. – Bissette, S. – Totleben, J.: Swamp Thing – Bažináč. Crew a BB/Art, Praha 2003), který posloužil Mooreovi k formálnímu experimentátorství, zatímco opětovně dekonstruoval hlavní postavu. Z muže, který se stal nešťastnou nehodou příšerou z bažin ochraňující přírodu a svou milou před teroristy a jinými příšerami, vzešlo monstrum, jež v sobě nemělo nic lidského. Kolem něho byla vybudována komplexní mytologie, jež je založena na tom, že Bažináč je jedním z řady ochránců rostlin, kteří existují již od počátků lidstva a kteří se sdružují do komunity zvané Parlament Stromů („Zelená“). Není tak překvapivé, že Moore, který je vegetarián, se vyjádřil i k tomuto tématu.


Vedle hororu a fantasy se tak v komiksu objevily i otázky týkající se ochrany životního prostřední a sociálního postavení (příběh byl umístěn poblíž Louisiany), čímž se Moore vrátil k formálnímu vyjadřování knih. Dodnes zůstává bibliofilem, který je znám tím, že svou týdenní výplatu utrácí v knihkupectví a ve svém domě doslova leží v knihách. Len Wein, který nového scénáristu najal na základě jeho práce s Warrior, tak nebyl zklamán a Moore udělal pro BAŽINÁČE to stejné co pro MIRACLE MANA.


Pro DC Comics udělal ještě víc, protože BAŽINÁČ byl prvním komiksem, který vůbec nebral ohledy na omezující nařízení CCA (Comics Code Authority) a který byl zaměřen na dospělého čtenáře. Byl také znamením předvoje – na základě něj vznikla tzv. linie DC Comics nazvaná Vertigo, jež byla určena již zcela dospělému čtenáři a obsahovala výjevy nevhodné pro dětského či pubertálního čtenáře a především příběhy o nadpřirozených monstrech s příměsí mystické atmosféry začali psát evropští scénáristé v čele s Neilem Gaimanem.


SPECTRE (duše zabitého policisty nevpuštěného do nebe má v BAŽINÁČI cameo – chrání vstup do Pekla), DEMON (hodný démon z Pekla s násilnými tendencemi má v BAŽINÁČI cameo – fanouškům je konečně odhaleno, proč mluví v rýmech!), PHANTOM STRANGER (Moore prozrazuje důvod, proč musí věčně chodit po zemi a bojovat s mystickými silami, přitom si pohrává s křesťansko-židovskými věroukami), DEADMAN (původně se objevil u svého kolegy STRANGERA, v BAŽINÁČI má také bývalý trapézový artista cameo)... Ti všichni byli Moorem zachráněni před zrušením a prošli „reimaginativní kůrou“. Nově vymyslel Johna Constantina, kterému dal podobu Stinga a který se stal populární jako okultní detektiv HELLBLAZER, nejdéle vydávaným komiksem linie Vertigo. I on se poprvé objevil v BAŽINÁČI, kde radil hlavnímu hrdinovi jako odborník na věci s nadpřirozenem.


Zatímco se evropští – především britští – scénáristé věnovali podřadným a obskurním hrdinům, Moore se chopil dvou ikon – Batmana a Supermana – a k jejich výročí k nim přistoupil s rukopisem sobě vlastním, tj. stvořil antiikonická díla.







Výroční Superman FOR THE MAN WHO HAS EVERYTHING (volný překlad: PRO MUŽE, KTERÝ MĚL VŠE) vyšel v roce 1985, finální dvoudíl WHATEVER HAPPENED TO THE MAN OF TOMMOROW (volný překlad: COKOLIV SE STALO MUŽI ZÍTŘKA) o rok později. V prvním jmenovaném vystupují Batman – Robin – Wonder Woman – Superman, tedy všechny vlajkové postavy DC Comics, a první tři jmenovaní vysvobozují Muže z oceli z jeho Pevnosti samoty, ve které ho drží mimozemský úponek, který si pohrává s jeho myslí a vnucuje mu fantazii, že jeho rodná planeta Krypton nikdy nezanikla a on na ni dál žil, oženil se a měl dvě děti... Komiks útočící na základy supermanovské mytologie nakreslil Dave Gibbons, který s Moorem r. 1986 spolupracoval na počinu testujícím možnosti komiksu jako média...


Ve druhém jmenovaném přichází reportér Tim Crane za Lois Laneovou kvůli rozhovoru, protože ho zajímá odpověď na otázku, kam se posledních 10 let poděl Superman. Retrospektivně vyprávěný příběh nám ukazuje, že Supermanova identita – Clark Kent – byla prozrazena a padouši začali útočit nejdřív na něj, aby poté ohrozili jeho blízké, které se Superman rozhodne ukrýt v Pevnosti samoty a zatímco ti si poradí se zlosyny za pomoci důvtipu a vybavení v úkrytu, Superman porušuje svůj kodex – nikoho nezabij – a rozhodne se učinit se smrtelným... Červenomodrému naivovi je ale dopřán šťastný konec: ukáže se, že manžel Lois je ve skutečnosti Superman, který svou nadlidskou sílu a nezranitelnost vyměnil za normální život člověka s osobou, kterou miluje a ona miluje jej.







BATMAN: KILLING JOKE (KAMEŇÁK) nebyl novým pohledem na okřídleného netopýra (i když ten se v závěru zasměje Jokerově vtipu a jeho charakteristicky strnulá tvář se promění v úsměv), nýbrž na jeho arci-nemesis, protože jsme se dozvěděli původ Jokerova vzniku. Tématické těžiště jednoho z nejzásadnějších děl v batmanovském universu vedle Millerova ROKU JEDNA a NÁVRATU TEMNÉHO RYTÍŘE spočívá v myšlence, že Batman a Joker jsou zrcadlovým odrazem toho druhého a navzájem se potřebují, protože jsou oba šílení a osud si s jejich životy nehezky pohrál a byl pro ně určující „jeden špatný den“. Mooreův nový pohled na postavu šel ruku v ruce s formálním experimentováním, kdy si dovolil užít figuru nespolehlivého vypravěče, protože Joker sám přiznává, že si příběh svého zrodu moc přesně nepamatuje a už se mu jednotlivé události navzájem pletou.


Moore s odstupem let ale KAMEŇÁK nepovažuje za příliš dobrou knihu, protože se vždy snažil o to, aby postavy byly více jako skuteční lidé, zatímco v KAMEŇÁKU to jsou jen postavy, a že neříká nic nového.


...Ultimativní, symbolikou a odkazy překypující mistrovské dílo, v němž jsou postavy více jako skuteční lidé, demaskují se hrdinové, předkládá se svérázný pohled na svět a vyjadřuje se k palčivým otázkám, formálně se experimentuje s vypravěčskými a stylistickými postupy, mělo ale roku 1986 teprve vyjít a navždy změnit tvář komiksu a literatury vůbec...







WATCHMEN (STRÁŽCI) byla dvanácti dílná série, která začala vycházet r. 1986 (souborně vyšla o rok později) a která odpovídá na orwelllovsko-platónovskou otázkou „Kdo bude hlídat hlídače?“. Jeden z nejuznávanějších grafických románů, jenž získal i prestižní ocenění – určené přelomovým sci-fi – Hugo a dočkal se zařazení do žebříčku „100 nejlepších amerických/anglických románů od r. 1923 – 2005“ časopisu Time, přesvědčil i maloměšťáky a pokrytce považující komiks za čtivo pro nejmenší o tom, že je na čase začít brát tento formát vážně. Přestože Moore svůj opus magnum s odstupem času hodnotí jako „sbírku svých klišé“ a přiznává, že „prolínání dialogů, provázání stránek narážkami či kresbou a slovní nápodobou byly novum tehdy, ale brzy se staly obnošenou vestou“, nijak nepopírá jejich formální přínos.


Příběh začínající vraždou Edwarda Blakea, známého jako „Komik“, jediného vládou sponzorovaného bojovníka se zločinem, byl původně plánován jako jednoduché vypravování se záhadou (vraždou) a s postavami komiksového vydavatelství Charlton Comic. Moore a Gibbons se ale chopili příležitosti otestovat hranice komiksového média jako takového a protože byla nejdříve vymyšlena polovina příběhu, dával se větší prostor postavám, jejich drobnokresbě i vykreslení společenské, kulturní a politické atmosféry před rozvíjením zápletky točící se kolem vyšetřování vraždy bývalým superhrdinou Rorschachem, který v tom vidí velké spiknutí, a tak kontaktuje své bývalé kolegy.


STRÁŽCI po svém vydání změnily to, jak bylo na komiks nahlíženo, jak byl vnímán a přijímán čtenáři, kritiky a lidmi na nich pracujících, protože – již svým rozsahem a komplikovanou formální stránkou - se nejednalo o dílo na jedno přečtení. Zabití je pouhým McGuffinem, který je podstatný pro postavy románu, ale nikoliv už pro čtenáře. Příběh vyprávěný prostřednictvím deníkových zápisků Rorschecha obsahuje vždy na konci každého dílu i textové výňatky z archivní složky o historii, vzniku a schopnostech superhrdinů, komiks v komiksu (černý chlapec u novinového stánku čtoucí si pirátský komiks) a flashbacky, flashforwardy, nespolehlivého vypravěče apod. Ze stylistického hlediska je pozoruhodná symetrie, s jakou jsou Davidem Gibbonsem nakresleni: 5. kapitola s názvem „Fearful symmetry“ po vzoru básní Williama Blakea obsahuje strany, které jsou zrcadlovým odrazem jiných. Barevné ladění se mění dle toho, v jaké době se zrovna nacházíme.


Souborně vydané romány do příchodu STRÁŽCŮ byly sice tištěny na kvalitnější papír a reprodukce barev byla věrnější, ale cena (výrazně vyšší než u klasických sešitů) neodpovídala jejich mnohdy krátkému povídkovému rozsahu čítajícímu maximálně 50 stran. I věrní fanoušci si odmítali kupovat předražená vydání, což právě STRÁŽCI se svými 416 stranami změnili, a přilákali i čtenáře úplně nové.


Zatímco KAMEŇÁK oněch 50 stran nepřesahoval a Mooreovi se nepodařilo, aby byly postavy více jalo lidé, ve STRÁŽCÍCH se ze svých chyb poučil: editor DC Comics Dick Giordano plánoval použít postavy z CRISIS ON INFINITE EARTHS z vydavatelství Charlton Comic, které DC koupilo. Kde neměli práva, tam jednoduše postavu upravili k obrazu svému, ale tak, aby byl poznat její předobraz. Superhrdinové, pod jejichž masky se nahlíží a zamýšlí se nad přepisováním identity při jejich nasazení, jsou více lidé než tupý, pudy poháněný dav. Superhrdinové jsou zde především chybující a pochybná individua, která jsou paranoidní (Rorschach), ventilují si své sklony k násilí na zločincích (Komik) a selhávají v posteli (Sůva).


STRÁŽCI jsou ale i politickým vyjádřením, ve kterém Moore nikterak neskrývá svůj liberální postoj a ze svých až paranoidních obav ohledně vládnutí nekompetentní osoby (například herce) si dělá otevřeně legraci. Co by se stalo, kdyby se Nixonovi podařilo utajit aféru Watergate? Co kdyby Amerika neprohrála válku ve Vietnamu, protože jako ozbrojené síly byli nasazeni superhrdinové? Co kdyby studená válka stále ještě „probíhala“ a hrozba z atomového zbrojení byla aktuální? Co kdyby napjaté vztahy mezi Amerikou-Ruskem-Afghanistánem byly udržovány za pomocí supermanovské postavy s nukleárními schopnostmi?







Jeden z nejpůsobivějších výjevů komiksu se týká napadení Manhattanu jakožto představitele moci, peněz a požitkářství Spojených států amerických, kdy na jednom políčku mrakodrapy ještě vidíme a na druhém, po útocích velkého monstra s chapadly, již ne. V FOR VENDETTA (V JAKO VENDETA), deseti-dílná série, která původně vycházela u Warrioru, obsahuje podobný obraz, který po teroristických útocích 11. září 2001 nabyl na dalším významu: vyhozená budova parlamentu jako symbolu, na který hlavní hrdina „V“ v masce Guye Fawkse zaútočí. (Guy Fawkes je skutečná historická postava, která se pokusila vyhodit do povětří – neúspěšně - Anglický parlament.)


V JAKO VENDETA byla u Warrioru rozdělena do tří knih a poslední se již svého vydání nedočkala, protože r. 1985 bylo vydavatelství zavřeno, přestože se série dočkala veliké čtenářské oblíbenosti a i kritického uznání. (Únorové číslo Comics Journal zařadilo V JAKO VENDETU na 83. místo v seznamu „100 nejlepších anglických komiksů století“.) Moorea a Lloyda (kreslíře) oslovila spousta jiných vydavatelství, ale oni se rozhodli umělecky znovu spojit až r. 1988 pro DC Comics, které znovu vydalo všech deset dílů, tentokráte ale v barvě, a poté souborně. Dystopickou vizi budoucnosti Velké Británie, jejíž fašistické zřízení chce zničit terorista „V“, Lloyd již od začátku plánoval v barvách, ale u Warrioru na ně nebylo dostatek financí.


I když se objevují výtky, že kresba dnes působí poněkud zastarale, přestože ve své době byla inovativní, a je problém se orientovat ve stejně vypadajících postavách, jedná se o Mooreův nejangažovanější počin, v němž se vyjadřoval k tehdejší thatcherovské vládě. Postavy – vyjma „V“ – si jsou tak podobné, protože tomu chce režim, ve vyprávění je zpracováno mnoho dílčích osudů, které se v závěru protnou, a ze stylistického hlediska je pozoruhodná práce s motivem „V“, jenž prostupuje v různých obměnách celým románem (V jako Vendeta, V jako Vítězství, V jako římská pětka... ale především symbol).


V JAKO VENDETA je dílo více literární než komiksové, a tak se může stát pádným argumentem proti výtkám, že komiksy nejsou tak hodnotné jako knihy, ale ve výsledku je román až příliš upovídaný a vsází více na sílu slov než obrazů (což je v rozporu s ideou o symbolech a znacích). Sám „terorista“ rád cituje klasickou literaturu, především Shakespeara. Jako hlavní vliv na výslednou podobu uvádí Moore následující: „Orwell. Huxley. Thomas Disch. SOUDCE DREDD. Harlana Ellisona „REPENT, HARLEQUIN!“ SAID THE TICKTOCKMAN, CATMAN a THE POWELER IN THE CITY AT THE EDGE OF THE WORLD od stejného autora. Vincenta Price OHAVNÝ DR. PHIBES a KRVAVÉ DIVADLO. David Bowie. STÍN. NIGHT RAVEN. BATMAN. FAHRENHEIT 451. Sci-fi texty školy Nového světa. Obraz Maxe Ernsta „EVROPA PO DEŠTI“. Thomas Pynchon. Atmosféra britských válečných filmů ze II. světové. PRISONER. Robin Hood. Dick Turpin.“


Smí Anglie vládnout?


Návrh týkající se hodnocení přístupnosti komiksů shodným s tím filmovým neprošel, přestože za ním stál vedle Moorea i Frank Miller. Po dokončení V JAKO VENDETA skončil Moore spolupráci s DC Comics, Justify Fullprotože panovaly neshody ohledně práv tvůrců a zisků z merchandisingu (ze spin-offu STRÁŽCŮ Moore ani Gibbons neviděli ani cent).


Roku 1989 přestal psát pro DC Comics.