„About how hard you can get hit, and keep moving forward.“

V minulém blogu se kolega Daniel Vladocký zabýval otázkou, jestli přílišné zobrazování sexuálních praktik ve filmu staví film do pozice umění, nebo naopak spíš do škatulky pornografického snímku s poukazem na estetizaci či deestetizaci nahých těl ve filmu (konkrétně se zaměřil na současné kousky Umíněné mraky, Bitva na nebi a Shortbus). Dovolil bych si na jeho text navázat a pokračovat v otázce těl ve filmu, ale se zaměřením na jejich vnímání a pojetí v komerčním akčním, popř. sportovním filmu v rámci série Rockyho skrz dobový diskurz (gender, maskulinita). Bylo by sice velice výživné zaměřit se na artovější tvůrce, jejichž díla operují s tělem v rámci narativu či žánru, upozorňují na jeho nestálost či naopak možnosti proměny, ale o samorostech jako Pasolini, Clark, Noé či Cronenberg zase někdy jindy.

Ve velice výživném rozhovoru se Sylvesterem Stallonem (stojí za pozornost už proto, že dotazovaný je schopný nějakého kulturního a i chytrého, sebeironického projevu, tudíž úplný opak postav, jež obvykle představuje) na stránkách Ain-it-cool-news (http://www.aintitcool.com/node/30861) zazněl jeden pozoruhodný dotaz od studenta, který minulý rok psal na škole práci o vztahu/dopadu prezidenta Ronalda Reagana na akční žánr v osmdesátých letech s poukazem na Studenou válku, napjaté vztahy mezi Američany a Sověty a uvedení dvou Stalloneových filmů – Rocky IV a Rambo II. Ptal se konkrétně na to, jestli si Slye myslí, že politické klima způsobilo vysokou návštěvnost obou výše jmenovaných filmů a jestli měly jeho filmy v té době dopad na pop-kulturní efekt způsobující kolaps jak Sovětského svazu, tak i Studené války. Ten mu na to odpověděl, že to byla pouze shoda náhod, že se cesty Ameriky a Sovětského svazu překřížily (je užit výraz crossroads, viz níže), zrovna když oba filmy byly uvedeny (a rozhodně to ovlivnilo návštěvnost), ale že ty filmy fungují jednoduše tak dobře, protože to nebyli vojáci, kteří byli nepřáteli, ale vládnoucí vůdci v pozadí.

Téhle otázce se věnovala už spousta lidí, většina z nich na slovo vzatých, ať už se jedná o Yvonne Tasker (Spectacular bodies (Film, Media and Cultural Studies)), Susan Jeffords (Hard bodies: Hollywood Masculinity in the Reagan Era), Sharon Williams (High Contrast: Race and Gender in Contemporary Hollywood Films) či Melani McElister (Epic Encountres: Culture, Media and U.S. Interests in the Modele East, 1945-2000 (American Crossroads)). A zaměřím se na ní i já, i když vzhledem k rozsahu „blogu“ ve velice omezené míře, jen s několika hlavními postřehy – a snad text o něčem tak „pokleslém“, jako je gender, fenomén „hard bodies“ a série Rockyho, přiměje se zajímat o otázku více… snad.

Nechci psát o tom, jaké jsou jednotlivé filmy Rockyho, ale zaměřit se zprvu na to, jaké jsou jeho světy. Nabízí se srovnání s taktéž Stalloneho filmem Demolition Man, oslavujícího sílu jednotlivce a jeho ducha na úkor kapitalistických složek společnosti, ve kterém je svět vylíčen jako moc čistý, přehledný a ženský, tj. svět naprosto nevhodný pro hrdinu filmu – bývalého Rockyho a Ramba, libujícího si v chaosu, ušpiněnosti a opožděné chlapeckosti s potvrzováním maskulinní a heterosexuální pozice každým vyhraným zápasem v ringu, jako tomu tak bylo u Zuřícího býka. Jednotlivé díly Rockyho odrážejí společenské sociálně-politické nálady dané éry a posilují ducha společnosti – každý má přece právo na svůj sen, za kterým si musí cíleně jít (jak machiavelistické!) a dokázat ostatním, že i pouhý prosťáček z lidu může čelit mistrovi světa a získat si tak dav, popularitu aj. Nejde o vítězství, jde o samotnou cestu – kdyť Rockymu jenom stačí, aby vydržel 15 kol a mohl se tak postavit sám sobě.

Příkladný je v tomto ohledu snad ideologicky nejzajímavější a možná i nejlepší díl Rockyho – Rocky IV, ve kterém poctivá ruční práce člověka a vztah k přírodě zvítězí nad nelidským robotem podrobeným výdobytkům moderní techniky, jinak řečeno: jednotlivec je víc než masa či strašlivá síla. Přestože od začátku Rocky neměl moc šancí, dokázal, že Západ může nad Východem vyhrát – i když byl moc malý a potřeboval by na Ivana Draga žebřík a postrádal všechny možné i nemožné fyzické předpoklady k vítězství. Kulturisté, kteří dávají přednost vypracovanému tělu bez mozku, jsou z principu špatní, nemohou být nikdy kladní hrdinové: podstatná je individualita, self-mademanství, nikoliv velká hora svalů, což platí jak pro Dolpha Lundgrena jako Iva Draga ve čtvrtém Rockym, tak i pro velice populárního Mr. T, který byl ústředním protivníkem našeho hrdiny ve třetím díle. Je jednoduché se ztotožnit s hlavním hrdinou, protože je to člověk z masa a kostí, milující a nenávidící, plakající a smějící, tak lidský a tak odvážný, přestože většinou bezhlavě – socialismus na věčné časy a nikdy jinak, idea kapitalismu je zlá a musí být podrobena kritice (viz Rocky III, ve kterém si vysloužilí boxeři polehávají v bazénech a sledují televizi, jako sluhové jim slouží roboti… těm je ale nutné odstřihnout drátky, jak podotýká Paulie, protože jsou moc starostliví a přejímají lidské vlastnosti).

Třetí Rocky je taky bezpochyby nejhomoerotičtějším dílem série, který si uvědomuje svůj divácký původ - fanoušky sportovních utkání, kde je projev mužské náklonnosti ve chvílích eufórie naprosto běžný (poplácávání po intimních partiích, vzájemné objímání či odhazování dresů v dáli), ale obracuje ho záměrně vůči nim. Jakub Korda v Cinepuru č. 34 v článku "Prostor uvolňování homoerotické energie v ,mužských žánrech´" na str. 52 podotýká, že je běžná posthomérovská variace na dojemné truchlení Achillea nad padlým Patroklem: "Achilleus uprostřed nich též začínal hlasitě kvílet, ruce, jež hubily muže, si položil druhovi na hruď, často a hlasitě vzdychal jako lvice s mohutnou bradou." Takový okamžik ve třetím Rockym nalezneme, jedná se o truchlení nad smrtí blízkého přítele Mickeyho, trenéra, aby poté při zápasu s Mr.T mohly být pronášeny silně sexuálně zabarvené dialogy s homosexuálními konotacemi, od kouření po další činnosti.

Rocky oslavil v roce 2001 25. výročí, Amerika zase 225. výročí – ať mi nikdo neříká, že tohle je náhoda (nevěřil bych mu). Co představuje první Rocky? A co představuje poslední Rocky (Balboa)? Yvonne Taskerové by bezpochyby řekla něco v tom smyslu, že „akční žánr je výhradně mužský vesmír, ve kterém otázky ohledně sexuality a gendru jsou prezentovány skrze mužské tělo“. (V čemž má, aspoň co se týče 70. a 80. let , pravdu... nesmí se ale opomenout na výrazné hnutí 90. let v čele s druhým Terminátorem, Thelmou a Louiseou či Mlčením jehňátek, završeným G.I. Jane, v kterém si Demi Moorová hláškou „vykuř si ho sám“ přebírá falickou nadvládu nad mužským diktátem.) Na prvním Rockym je mj. krom ostatních témat úchvatné i uchopení vztahu mezi ženou a mužem: Rockym, který se prezentuje už od začátku jako muž, který musí udělat několik ryze mužských věcí, kterým jeho přítelkyně Adriana nebude rozumět, a Adrianou, která svou ženskou stránku skrývá za silné brýle a spoustu svetrů (3!). První Rocky boří genderové role, naprosto kouzelný je moment svádění Adriany Rockym, kdy jí sundá brýle a udělá z ní ženu (tomuto a mnohým jiným postřehům vděčím článku 25 Years of Rocky Balboa – The „Progressive“ Left´s Nightmare: http://www.frontpagemag.com/Articles/ReadArticle.asp?ID=1002).

Jenže tělo s věkem chátrá, pryč jsou doby svalovců, kteří pózují a předvádějí své svaly, jsou penisem v erekci, protože současná doba si vyžaduje velice pružné, přizpůsobivé a atleticky založené jedince. První Rocky je oslavou lidství a ducha, zhmotněním amerického snu, rozmělněného v druhém díle zbytečným nastavováním, třetí je kritikou kapitalismu jako takového, v němž svaly představují strach a jinakost, strach z atrakcí, čtvrtý je o vítězství člověka nad strojem (i Gorbačov by zatleskal!), pátému vzhledem k jeho nešťastnému postavení v rámci série se raději nevěnuji (návrat na počátek, mezi dělnickou třídu, ztráta pravého ducha sportu a otázka médií v té nejtezovitější a nejplytší podobě) a šestý díl o tom, co v životě dál po dosažení amerického snu – plný vzpomínek a nostalgie, s tělem, které se nikdy nemůže vyrovnat napodobenému mediálnímu obrazu, ale může se mu postavit a morálně zvítězit. „Každý se dokáže změnit, bojovníci bojují,“ to je rétorika nového Rockyho.

Recenze: MISSION: IMPOSSIBLE: III – dvoudisková edice

Jeden z nejprogresivnějších filmů letošního roku se k nám konečně dostává v nadupané dvoudiskové edici na DVD a je opravdu o co stát, spolu s prvotřídním zvukem a lokalizovanou bonusovou výbavou je M:I:III jedním z nejlepších letošních DVD disků.

FILM: Po vynikající, i když trochu zmatené špionážní jedničce a rozporuplně přijímané dvojce, která dojela hlavně na necharismatického záporáka (přestože se jedná o zajímavý průnik asijského stylu do amerického), přichází nejlepší díl série, ve kterém se setkává seriálový způsob narace s tím filmovým. Převážně televizní režisér J.J. Abrams, který stojí za projekty jako Felicity, špionážním dramatem Alias či velice populárním Ztraceni, z agenta Ethana Hunta dělá zranitelného a chybujícího hrdinu už od úvodního flashforwardu a důmyslným způsobem vyprávění poutá divákovu pozornost „seriálovými triky“. Film je strukturován do několika epizod, které povětšinou končí úspěšným zakončením mise s dominujícím Schifrinovým motivem, nebo naopak cliffhangerem, po kterém následuje zvolnění a vysvětlení toho, co se předtím stalo a jaké to bude mít dopady. To ale není jediný přínos M:I:III a hlavně Abramse současným akčním filmům…

Tím dalším je povýšení čistě žánrové hry na vyšší úroveň, což se týká hlavně práce s MacGuffinem – věcí, která je pro diváka filmu naprosto nepodstatná, ale je určující pro postavy filmu a popohání je kupředu. Díky tomu je třetí M:I značně žánrově sebeuvědomělým filmem, který si i důmyslně pohrává s úlohou MacGuffinu pro diváka až do poslední scény, v níž zazní výtečné: „Pokud se vrátíš, řeknu ti to.“ Dominanci chytrého letního blockbusteru ale M:I:III získává díky kinetickému oku režiséra, u kterého je přímo slast sledovat zachycené věci v pohybu, a také perfektní práce s mizanscénou a postavami, zvlášť v akčních scénách.

Ty zde rozhodně nemají funkci tradičního opájení se svou velkolepostí a naznačování divákovi, že tohle stálo moc peněz a dalo to moc práce zrealizovat, ale akční scény v M:I:III jsou určující v rámci vývinu děje a vždy se při nich dozvíme nějakou informaci anebo jsme nasměrování někam dál. Přestože je při nich užita převážně těkavá kamera a vždy se odehrává na více místech, jsou přehledné a divák má skvělou orientaci v prostoru – a díky tomu si může třeba vychutnat i ten fakt, že všechny kaskadérské kousky dělal sám Tom Cruise. Filmu taky hodně napomáhá, že na rozdíl od předešlých dílů se již nejede sólo a třetí M:I se tak víc než kdy jindy blíží své seriálové podobě prací v týmu.

I když jsou ve filmu celkem tři větší akční scény (úvodní s vrtulníky, na mostě a trademark-kový seskok z budovy na budovu), Mission: Impossible: III působí jako jedna nepřetržitá akce, která nedá divákovi skoro vůbec vydechnout – a pokud ano, tak to vydechnutí zahrnuje ironický výsměch všem klišé melodramatickým snímkům. Samotný nápad „musíš mě zabít, abych žil“ je už sám o sobě dostatečně originální, ale až jeho spojení s osobou režiséra a jeho seriálem Ztraceni a celkovou přehnaností scény tvoří jízlivý komentář všem podobným klišé (scéně v závěru pomáhá i to, že je snímána jako soulož). Abrams má navíc očividně rád různé filmy z dávné a i poslední doby, ale jejich citacemi nijak neškodí vyprávění a zasazuje tak hrdinu do nového kontextu – přijíždějící Tom Cruise na letiště upomínající na Top Gun, scéna resuscitace nemající daleko k Pulp Fiction či závěrečné pobíhání jako vystřižené z Matrixu či spíše romantické komedie. Zatím nejlepším Mission: Impossible…

DVD: Opět platí to, že do půjčoven se dostává jednodisková verze s minimem bonusů a do prodeje našlapaná dvoudisková, která se navíc může pyšnit tím, že všechny dokumenty a vystřižené scény jsou česky otitulkovány, pro střihové bonusy, upoutávky a komentář to bohužel neplatí (k tomu je alespoň možné navolit si titulky anglické).

Obraz a zvuk je takový, jak se na letní velkorozpočtový akční trhák sluší a patří, téměř bez chybičky. Obraz je 2.35:1 a vzhledem ke kinetičnosti celého filmu mile potěší, že je ostrý, reprodukce barev je na vysoké úrovni a tmavé pasáže se opravdu vyvedly, akorát menší zrno ve scéně ve Vatikánu zamrzí. Zvuk je pouze 5.1, jak originál, tak i český a maďarský dabing – o nic jsme ale nebyli ochuzeni, ani v zahraničí nevychází třetí M:I s DTS stopou. Dolby Digital 5.1 má skvěle rozložené zvukové efekty do všech kanálů a i hudba je náramně výrazná, i v tichých scénách jsou bassy dostatečně patrné: jednoduše není co kritizovat. To by tu ale nesměl být český dabing, který opět trpí naprosto tristní volbou při obsazování hl. role.

I když se poslední dobou stalo zvykem, že na prvním disku dvoudiskových edic nejsou vůbec žádné bonusy (jako tomu tak bylo jak u Superman se vrací, tak u Poseidonu), M:I:III tento zvyk docela mile narušuje. První v řadě je komentář režiséra J.J. Abramse a hlavní hvězdy a producenta Toma Cruise, který se nese v kamarádském duchu a dozvíte se z něj pramálo informací, pokud vás tedy nezajímají suchá fakta o tom, kde se co natáčelo a technické připomínky. Další je skoro půlhodinový film o filmu s názvem The Making of Mission, jenž má daleko k propagačním filmům o filmu plným poplácávání se po zádech a vzájemnému pochlebování, naopak se zde soustředíme na samotné natáčení od začátku až do konce se zaměřením na akční scény. Následuje 5 vystřižených scén, které dohromady nemají přes pět minut a většinou se jedná o tu přidanou akci postavě, tu jeden přílišně návodnou část divákovi. Bohužel chybí k vystřiženým scénám komentář režiséra či střihačky, ale u většiny scén se dá docela jednoduše domyslet, proč se nakonec ve výsledném filmu neobjevily. Bonusy prvního disku zakončuje střihový (v edici rozhodně ne poslední!) pořad Generation: Cruise, který byl k vidění při předávání MTV Movie Awards 2005 za celoživotní přínos.

První filmový disk otvírala otitulkovaná upoutávka na World Trade Center a na kolekci Toma Cruise (ten chlap je narcis), druhý neotvírá vůbec nic. Druhý disk se sestává převážně z dokumentárních pořadů, ale nesmí nechybět i upoutávky a televizní spoty či povinná fotogalerie a střihový pořad. Inside the IMF je dvacetiminutovka o postavách a hercích, kteří je ztvárňují – jeden z těch dokumentů, který je možná zajímavý předtím, než film zhlédnete, ale poté ztrácí jakoukoliv hodnotu, naštěstí na natáčení byla tak dobrá nálada a herci se o to s vámi tak rádi podělí, že to není tak špatné, jak by mohlo být. To následující dokument o délce 24 minut Mission Action: Inside the Action je detailní pohled na akční scény ve filmu, které by si rozhodně zasloužily více prostoru (jenom scéna na mostě či úvodní akce ve vrtulnících by mohla mít vlastní aspoň čtvrthodinový samostatný dokument). Sice se Mission Action ve spoustě věcí překrývá s The Making of Mission na disku prvním, ale pořád má co nabídnout. Visualizing the Mission je 10 minutový dokument o previzualizaci akčních scén, který toho sice nemá moc co říct, na druhou stranu je zde velké množství obrázkových scénářů a předběžných animací srovnaných se scénami. Mission: Metamorphosis je osmiminutový dokument o jednom z trademarků celé série seriálu a i filmu M:I: - maskách, jejich začlenění do děje, o přístroji na jejich výrobu, který uvidíme v M:I:III a o jeho výrobě, natáčení scény i dopomáhání si triky od mágů z ILM. Rozhodně jeden z těch zajímavějších dokumentů na disku, jenom škoda krátkého času.

Druhé ze tří menu na bonusovém disku otevírá kratičká pětiminutovka Scoring the Mission, ve které o úloze hudby ve filmu překvapivě promluví Tom Cruise, jehož můžeme vidět i dirigovat orchestr. O hudbu k filmu se postaral Michael Giacchino, který s Abramsem spolupracoval už na jeho seriálových projektech Alias a Ztraceni. Nejhorším bonusem na disku je jednoznačně Moviefone Unscripted: Tom Cruise/J.J. Abrams, celkem osmiminutový záznam rozhovoru ze stránek moviefone.com, v němž Tom Cruise a J.J. Abrams zodpovídají divácké dotazy – a vzájemně se chválí, až je to k nesnesení. Launching the Mission je patnáctiminutovka z premiér po celém světě, kterou je možné si buď přehrát zvlášť, anebo v celku. Jedná se o záznamy z premiér v New Yorku, Paříži, Londýna a Japonska, přičemž je nejzajímavější hned ta první, kde měl být Tom v rámci několika hodin na 4 různých místech… a přepravoval se jak autem či letounem, tak i metrem. Bonusovou nabídku druhého menu zakončuje série upoutávek, opět možných přehrát buď zvlášť, anebo najednou. Máme zde jednu krátkou upoutávku (teaser), japonskou upoutávku a dvě regulérní kinoupoutávky.

Zbytek bonusů, umístěných na třetí stránce bonusového disku, tvoří 6 televizních upoutávek (opět lze přehrát najednou), fotogalerie s celkem 98 fotkami jak z filmu, tak i z natáčení a střihový pořad Excellence in Film o celkové délce 9 minut, tentokrát při příležitosti udělování cen Britské televizní a filmové akademie při příležitosti udělení ceny „Stanley Kubrick Britannia Award for Excellence in Film“. M:I:III je dobře vybaveno i co do skrytých bonusů, kterých jsem napočítal celkem 6 – první čtyři jsou k nalezení v prvních dvou menu navrchu při označení „imf“ či dole při označení dlouhého obdelníku, zbylé dva jsou vpravo nahoře v menu upoutávek a tv spotů. Jedná se o krátké momentky z natáčení, většinou nemající ani minutu, ale potěší.

Závěr: Jednoduché rozhodování, třetí Mission: Impossible je nejen jeden z nejlepších akčních filmů tohoto roku, ale i jedním z nejlepších filmů tohoto roku vůbec. Je potěšitelné, že se k nám dostala dvoudisková verze se spoustou povedených bonusů, kterým by se dalo sice vytknout to, že se až moc podobají propagačním EPK dokumentům, na druhou stranu utečou rychle a hlavně jsou česky otitulkovány. Jenom zamrzí, že se neprodává nějaké společné balení všech tří dílů, které by sběratele skutečně potěšilo.

FILM: 10/10
DVD: 10/10

Recenze: SUPERMAN SE VRACÍ: DVOUDISKOVÁ EDICE

Bryan Singer dal vale psychologické drobnokresbě hrdinů s politickými a sociálními problémy v temných komiskových adaptacích X-Men a splnil si dlouholetý sen natočením zčásti předělávky, zčásti pokračování původních dvou Supermanů od Donnera/Lestera ze 70. a 80. let. Superman se vrací je i ve své DVD verzi super, svědčí o tom jak prvotřídní zvuk, tak i informativní bonusové materiály, které jistě potěší všechny lidi mající za to, že kvalita je podstatnější než kvantita.

FILM: Superman se po pěti letech, co byl pryč a pátral v troskách své rodné planety, vrací zpátky na Zemi, kde zjišťuje, že jeho dlouholetá láska Lois Laneová získala Pulitzerovu cenu za článek „Proč svět nepotřebuje Supermana“, má snoubence a také syna a že jeho úhlavní nepřítel Lex Luthor plánuje další ze svých ďábelských plánů, v rámci kterého musí tentokrát zemřít až miliardy lidí a opětovně jde o nějakou tu pevninu. Každý kdo by čekal nějaké to polidštění komiksové ikony a hlavně velkolepý akční spektákl, jeden z nejdražších či snad vůbec nejdražší, bude zákonitě zklamán, protože Bryan Singer na rozdíl od Petera Jacksona a jeho King Konga zná míru a ví, že ke klasice se musí přistupovat jak s velkou láskou a zanícením, aby na výsledném projektu bylo vidět jak srdce, tak i duše, i s pokorou a hlavně porozuměním. Pojmout nového Supermana jako romantický velkofilm je velice odvážný tah, který by se nevyplatil jenom tak někomu, kdyby se ten někdo – v tomto případě Singer – neobklopil kvalitními scénaristy – v tomto případě jeho staří známí z X-Menů Michael Dougherty a Dan Hartus - se smyslem pro sebeuvědomělost („Lexi, ten dům je tak starý, proč se sem vracíme?“), jemné nuansy postav a schopností inteligentně vést i vypointovat čistě požitkářský dialog („No tak, řekni to…“), kteří obohatili ryze pohádkový rámec vyprávění o několik překvapivě funkčních a osvěžujících prvků (proč v romantickém vztahu fandit Supermanovi? ad.).

Superman je kýčovitý, schématický a idealisticky naivní, na druhou stranu vyčítat mu něco takového by bylo samo o sobě velice hloupé, když výše zmíněné prvky jsou pro něj charakteristické a jedná se v tomto případě o klad. Pokud jsme se v Donnerově a Lesterově filmu dozvěděli něco o Kentovi/Supermanovi a podstatná část filmu byla věnována jeho vztahu s Lois Laneovou, kterou miluje, ovšem ona miluje pouze Supermana a Clarka bere jenom jako takového hodného nekňubu z práce, Singer se soustředí v Superman se vrací hlavně na titulní postavu Supermana, o kterém se jako diváci dozvídáme, že je velice sobecký, protože – jak říká Lex Luthor – „bohové jsou opláštěnkovaní a velice sobečtí hrdinové, kteří si létají kolem v modrém trikotu a nechtějí se o svou dovednost/schopnost podělit“. Superman sleduje televizní zpravodajství a vidí všechny ty hrůzy světa, přesto se vydává zachraňovat kočky ze stromů a ječící nanynky, kterým se pokazily v autě brzdy, snaží se zase zátky získat srdce Lois Laneové, která má ale malého syna a snoubence, který se o ni velice dobře stará a má pochopení. Superman je ve filmu líčen jako ikona, jenž je sice mnohými obdivována pro své schopnosti a to, jak s nimi zachází, ale rozhodně není symbolem pravých (amerických) hodnot: nejdřív musí zemřít, nebo při nejlepším skončit na jistý čas v kómatu, aby se mohl znovu zrodit jako lepší a chápající „člověk“ (podobný osud potkal v letošním roce i jiné dva „akční“ hrdiny, Ethana Hunta a Jamese Bonda).

Singer má navíc cit pro vystižení doby a rozhodně není manýristický, jak mu mnozí neoprávněně vytýkají – poklidné, dialogové či romantické pasáže zde střídají ty ohromné akční či heroicky záměrně přepjaté, neopájí se rozmáchlými lokacemi, pouze tam, kde v původním Supermanovi byl dlouhatánský nájezd, zde je obkroužení téhož. Superman se vrací je film, který jako kdyby k nám přišel z konce 70., popř. začátku 80. let, ve kterých je jasně definované dobro a zlo, jednotlivé stylistické prvky filmu nejsou špiněny a temporytmus snímku je vyrovnaný (s tím měl hlavně veliké problémy megaloman Peter Jackson), pouze záporáci mohou dělat něco ryze tak zlého a odsouzeníhodného, jako je zapálení si cigarety či snad dokonce doutníku! Samozřejmě ale v tomto případě bude velkou měrou rozhodovat váš vztah k původním prvním dvěma dílům Supermana, protože Singer vzdává hold opravdu ve velkém, což je patrné už od úvodních titulků filmů věrně napodobujících originál a také častých hudebních citací či komických variací slavného a notoricky známého supermanovského motivu. Nebojí se ale také v některých případech přitlačit na pilu a jít na doraz, ždímat z diváka emoce, až to není fér – to když ikonu zabíjí a poprvé se ve filmu, i když na malý moment, objeví krev: v tom případě překonává i vyvedenou a památnou scénu z druhého Supermana, v němž Clark Kent zbavený svých supermanovských schopností doslova ochutnává svou vlastní krev.

Někteří jedinci sice mohou nadávat na výraznou proměnu charakteru Lois Laneové, ale je nutné si uvědomit, že ve filmovém čase uplynulo od událostí z druhého Supermana dobrých pět let a Lois již není ta pragmatická a arogantní novinářka, která se naivně a odvážně vrhá do nebezpečných situací, ale starající se a milující matka, kterou ten humbuk kolem navrátivšího se Supermana pouze otravuje. I když je Kate Bosworthová na roli moc mladá a tento fakt působí při sledování filmu trochu jako rušivý prvek, se svou postavou se poprala se ctí (a chemie mezi ní a novým Supermanem, který sice nemá reevovské charisma, ale je tím správným nástupcem, Brandonem Routhem, dokonale funguje a oba tak tvoří na plátně perfektní pár). Kevin Spacey ke komediální maniakálnosti Lexe Luthora, která byla typická pro Gena Hackaman, přidal trochu i té démoničnosti a svou zápornou postavu si s ironií sobě vlastní skvěle vychutnává. Nejlepší na novém Supermanovi je ale to, že funguje perfektně i samostatně bez znalosti původních filmů… a když Superman Lois říká, že svět potřebuje spasitele, protože ho lidstvo denně volá a že bude vždy na blízku, je to jeden z těch magických filmových momentů, ve kterém je patrné, že filmu Superman se vrací nechybí duše, srdce a i znatelný autorský otisk.

DVD: Jak už to tak bývá, jednodisková verze, na které je pouze samotný film s možností anglického originálu a českého dabingu spolu s pouze českými a anglickými titulky, je určená pouze do půjčoven a dvoudisková, na který je k vidění hlavně téměř tříhodinový masivní dokument o pre-produkci a produkci Supermana, je pro prodej. Recenzi se budeme věnovat té plnohodnotné, určené do prodeje – absence většího množství vystřižených scén a DTS stopy ale dávají tušit tomu, že dvoudisková edice Superman se vrací není poslední.

Superman se vrací je přepsán ve 2.40:1 anamorfním widescreenu, který je – jak se na hollywoodský blockbuster sluší a patří – kvalitní a detailní, s dobře zvládnutou barevnou paletou a až přílišně tmavě podanými temnými pasážemi, bez zrn či výrazných rušivých efektů, pokud člověk pomine nepříjemné dropty kolem některých objektů. Zvuku ale není nic co vyčítat, tedy aspoň tomu originálnímu. Někoho sice může oprávněně zamrzet absence DTS ozvučení, ale prostorový mix je naprosto úžasný a pocítit to dají již úvodní titulky, které definují dva nejsilnější prvky zvuku – brilantní zvukové efekty a výraznou hudbu, jestli se k tomu připočtou ještě krystalicky čisté dialogy a povedená práce subwooferu, máme tady aspiranta na označení „nejlepší zvuk na DVD“ v tomto roce. Český dabing se sice co do technického provedení povedl, to ale bohužel nemohu říct o obsazení jednotlivých postů, kdy zvlášť Písařík jako ústřední Clark Kent/Superman byl hodně velká trefa vedle.

První disk nemile překvapí statickým a plně počeštěným menu, které je akorát ozvučeno supermanovskými motivy, druhý disk je na tom totožně, potěší ale téměř kompletní česká titulková podpora u všech bonusů vyjma tří upoutávek.

Těžištěm druhého disku je, jak jsem se již zmínil výše, téměř tříhodinový celovečerní dokument Requiem za Krypton: Jak se točil film Superman se vrací, který si je možné pustit v celku, anebo po částech (je jich celkem pět, přičemž třetí je ještě rozčleněna na 3 menší tématické celky: 1: Tajné počátky a první problémy: Krystalizující se Superman, 2. Krystalizace: Vytváření Supermana, 3. Neodolatelná přitažlivost domů na pláži: Jak se točilo – Superman na farmě, Superman ve městě, Superman v nesnázích, 4. Lexovo hobby: Jak ohrozit Supermana, 5. Superman v dálkovém balení). Requiem za Krypton je jeden z nejlepších dokumentů o filmu, který jsem kdy viděl (mohou se mu rovnat pouze dokumenty na rozšířených verzí Pána prstenů a Matrixu či Oldboye) a ani moc nakonec nevadí, že se věnuje pouze pre-produkci a produkci, tedy že se na samotnou post-produkci vůbec nedostane (nahrávání hudby a tvoření zvukových efektů, střih a digitální triky). Dokument, stylově otevřený tak, jako tomu bylo u původních Supermanů, nám dá nahlédnout s minimem mluvících hlav a s maximem záběrů z natáčení do přípravných prací s psaním scénáře po výběr herců až k jejich líčení a okostýmování stejně jako technické záležitosti, od volby kamery a typu filmu po stavbu kulis a řešení natáčení složitých trikových sekvencí. Všichni milovníci produkčních deníků si přijdou bezpochyby na své.

Dále je tu 11 vystřižených scén, které je opět možné přehrát buď zvlášť (jedná se o menší rozšíření událostí na farmě, ve výsledku nic podstatného, ale potěší), anebo všechny dohromady (celkem mají čtvrthodinu, není k nim bohužel komentář a zamrzí, že jich není víc – vzhledem k tomu, jak se Singer v rozhovorech dušoval, co vše musel vystřihnout a zkrátit). Upoutávky jsou tentokrát tři, jedna kratší, druhá delší a třetí na hru, opět platí, že je možné přehrát si je všechny (o celkové délce čtyř a půl minuty), bonusy uzavírá krátký dokumentární pohled o digitální úpravě archivních záběrů s Marlonem Brandem pod názvem Vzkříšení Jor-Ela (možná některým z vás nebude neznámý, putoval se i po internetu).

Závěr: Nový Superman je opravdu „mnohem víc než super“, jak je napsáno na zadní straně obalu. Osobně považuji Superman se vrací za jeden z nejinteligentnějších letošních blockbusterů uvedených v létě, který se hrdě může řadit mezi perfektní podívané MI:III a Miami Vice, ale chápu, že ne úplně všem se asi bude zamlouvat – zvláště ne těm, kteří více inklinují k postmodernímu megalomanství Jacksonova ražení a neradí vzpomínají na staré dobré filmové časy. DVD provedení v dvoudiskové podobě by se toho dalo docela dost vyčítat co se týče bonusové výbavy, od malého počtu vystřižených scén po absenci jakékoliv galerie či komentáře u filmu. Ale s přihlédnutím na vyčerpávající dokumentu pro jednou dám přednost kvalitě před kvantitou, a to platí i o samotném filmu.

FILM: 10/10
DVD: 10/10

Recenze: KRÁLOVSTVÍ NEBESKÉ 4DVD

Stalo se již pravidlem, že v časech vánočních vždy vyjde nějaká luxusní a limitovaná sběratelská edice filmu na 4 discích, a tak po Jihu proti Severu, Ben Hurovi, Titanicu a celé trilogii Pán prstenů přichází i historický spektákl Ridleyho Scotta v o 45 minut delší verzi – Království nebeské. Zůstává Království nebeské ve stínu Gladiátora, který vzkřísil zájem diváků o historickou podívanou, nebo ho svou myšlenkovou hloubkou přesahuje – a pomáhá dobrá čtvrthodina scén navíc rozvinout charaktery postav a dovysvětlit v mnohém zkratkovitou kinoverzi?

FILM: Jedno je nutné vyjasnit si hned ze začátku, i když to možná slýcháte a čtete dost často – Království nebeské má pramálo společného s Gladiátorem, přestože základní premisa, jméno režiséra a žánrové zařazení by mohlo k nepatřičnému srovnání vést. Zatímco Gladiátor je film s charismatickým hlavním hereckým představitelem, který křísí slávu zašlých časů a nabízí divákovi prostý příběh plný patosu a sentimentu a samozřejmě velkolepé lokace i spoustu úchvatných atrakcí, přičemž rezignuje na nějaké hlubší poselství a vše je v příběhu jasně definované, Království nebeské je film s poutavým myšlenkovým pozadím a soustředěním na příběh a jeho postavy na úkor velkolepých atrakcí. Scott natočil úplně jiný film, který by od něj asi málokdo čekal, zvlášť po ryze náborových bijácích typu G.I. Jane či Černý jestřáb sestřelen, vyjadřující se skrze historické pozadí k problémům současného světa, aniž by se blížil tendenčnosti a laciné podvratnosti Stoneova Alexandera Velikého či nefunkčnímu porealističnění po vzoru Tróji či Krále Artuše. Scott jednoduše – za přispění scénáře Monahana – přehodil výhybku z prava do leva a natočil překvapivě politicky korektní film, ve kterém se snaží o nastolení dialogu mezi dvěma různými náboženstvími, křesťanstvím a islámem, a do čela tohoto sporu staví velice zajímavou postavu, která je po čas celého filmu zatížena etickými otázkami ohledně čestnosti, víry, lásky a pochopení/ porozumění.

Kinoverzi Království nebeského jsem považoval za nejlepší z novodobých historických spektáklů a spolu s Alexanderem Velikým za (myšlenkově) nejzajímavějších. Měl jsem k ní však několik docela zásadních výhrad, které mi nedovolovaly jít na nejvyšší hodnocení, a nemůžu ani teď, i když je to těsně pod ním. Pohádkový koncept první hodinky filmu je díky režisérské, o 45 minut prodloužené verzi mnohem akceptovatelnější, protože je nám osvětlena více motivace postav, větší brutalita samozřejmě taky potěší a hlavně víc vynikne myšlenková hloubka Scottova eposu. Rozhodně ale nepotěší fakt, že film je teď tezovitější a ani přidané minuty nikterak zvlášť nedopomohly vývoji postavy Orlanda Blooma, která zůstává v pozadí na úkor charismatických a výtečných herců, jmenovitě Jeremiho Ironse a hlavně Ghassana Massouda i Evy Green (linie s jejím synem toho o její postavě hodně říká a vysvětluje zmatenost a skokovost kinoverze, na druhou stranu její odsunutí do pozadí v třetí třetině je stále neodpustitelné). K dobru je také nutné přičíst i to, že režisérská verze nemá tak závažné rytmické problémy a abych se přiznal, po třech hodinách trvání rozšířené verze jsem měl chuť ještě na další dobrou půlhodinu (závěrečná bitva upomínající na to nejlepší z Jacksonova Pána prstenů, jmenovitě Helmův žleb v Dvou věžích, není ale pro diváka už tak atraktivní jako v případě původní verze čistě proto, že delší sestřih jde po postavách a záv. dilema leží na bedrech postav Baliana a Guye).

Pořád ale platí, že Scott má úžasný cit pro tvoření krásných a působivých obrázků, H. Gregson Williams umí jak vhodně vykradnout hudbu svých spolupracovníků, tak složit kulervoucí ústřední motiv a že Království nebeského je historický film, který se ze všech současných historických filmů nejlépe vypořádal s vyjádřením k současným tématům (odvaha, čest, válka, láska, křesťanství a islám) skrze historické pozadí.

„Svatá horlivost je na místě tam, kde brání bezbranné.“

DVD: Začnu zápory, je jich sice málo, ale pro někoho mohou nakonec ovlivnit potenciální koupi edice. Tak zaprvé jsme přišli o DTS stopu, což je pochopitelné vzhledem k přítomnosti českého pětikanálového a polského (proč?) dabingu. Zadruhé je sice chválytebné, že skoro většina video bonusů je česky (slovensky nikoliv) otitulkována (tj. třetí a čtvrtý bonusový disk mají poměrně kvalitní titulky, včetně upoutávek!), bohužel to se ale nevztahuje na tři komentáře k filmu samotnému a dodatečné faktografické titulkové stopě. Zatřetí a za poslední – všechny sběratele jistě nepotěší provedení jak samotného disku, tak i typ obalu, který je svou tloušťkou určen na jedno a dvoudiskové edice, ale do jeho středu uvnitř je vložena pošetka s dalšími dvěma disky. Na nádherný rozkládací digi-pack tak můžete zapomenout a vedle rozšířených verzí Pána prstenů či Titanicu a Ben Hura bude vypadat Království nebeské jako chudý příbuzný, dokonce i papírový přebal svým doslovným překladem bonusových materiálů a nesprávně uvedeným časovým údajem (film má ve skutečnosti 191, nikoli 145 minut) dvakrát nepotěší.

Obrazové a zvukové stránce disků (film je kvůli své délce a četným zvukovým stopám rozdělen na dva disky, nově je zde „předehra“ a „přestávka“) je málo co vytknout. Obraz je jasný, kontrastní, s dobrou reprodukcí barev a bez rušivých zrn či nečistot, přidané scény jsou k nerozeznání od těch z kinoverze. Prostorový zvuk je famózní ve všech bitevních scénách, atmosféra středověku je přenesena do pokoje opravdu věrohodně a mix zvukových efektů a dialogů se taky zadařil na výbornou. Český dabing je překvapivě poslouchatelný, sice se nemůže rovnat s originální zvukovou stopou co do technického provedení, ale výběr dabérů je víc jak slušný a hlasový projev některých potěší, překlad samotný už o něco méně. Gramatické a jiné chyby v titulkách jsou u edice vzhledem k jejímu rozsahu odpustitelné, Bonton se jednou překvapivě vytáhnul. Před filmem je ještě minutový úvod režiséra…

K filmu je možné si taky navolit tři komentářové stopy, první soustřeďující se na příběh a historii patří režisérovi Ridleymu Scottovi, scénáristovi Williamu Monahanovi a představiteli hlavní role Orlando Bloomovi, druhý techničtěji zaměřený a pro mě osobně nejméně zajímavý mají na starost výkonná producentka Lisa Elizey, vedoucí týmu spec. efektů Wes Sewela a prvního asistenta režiséra Adama Sommera a třetí nejlepší náleží střihačce Dody Dornové, která filmu opravdu rozumí a má co říct. „Enginer´s Guide“ je volba titulkových oken zobrazujících se náhodně po čas filmu a informující diváka o produkci filmu a historických pozadí, v mnohém připomínající „Pilgrim´s Guide“ z dvoudiskové edice.

Ale dost plýtvání místa v článku, jsou před námi dva dvouvrstvé bonusové disky, jejichž těžištěm je téměř tříhodinový masivní dokument, který mapuje přípravné práce filmu od scénáře až po přijetí diváků a odborné veřejnosti. Dokument „Cesta k vykoupení“ je členěn do šesti kapitol, na každém disku se nacházejí tři (Dobré úmysly (16:40), Víra a kuráž, Pouť začíná (19:35), Do země zaslíbené (31:10), Hořící keř (37:30), Hříchy a odpuštění (18:25)) a podrobněji se zaobírá neuskutečnění jiného historického eposu Tripolis a přechodu ke křížovým výpravám a Království nebeském po výběr herců a jejich přípravy na roli až k samotnému natáčení ve Španělsku a Maroku, post-produkčních pracích (triky, hudba, zvukové efekty, kamera, tónování obrazu…) a přijetí filmu. K tématům se vyjádří všichni povolaní, největší pozornost na sebe strhnou katastrofy v průběhu natáčení (ohořelé kulisy aj.), které jsou příslušnými lidmi vtipně oglosovány, zamrzí akorát krátký čas věnovaný post-produkci (zvlášť pasáž o hudbě a zvukových efektech by si zasloužila více prostoru) a argumentace „příliš chytrý letní hit“ v části věnované odezvám na film.

První bonusový disk, jinak v balení třetí v pořadí s Liamem Neesonem na potisku je členěn do tří části, kterými jsou „Vývoj“, „Před natáčením“ a „Natáčení – Španělsko“, nechybí ani možnost přehrát vše jako jeden veliký celek. „Vývoj“ krom první části „Cesty k vykoupení“ nabízí už jen textový a obrazový materiál, je jím jak „Tripolský přehled“ s textem následovaným 23 fotkami a náčrtky, tak i ryze textová verze „Pracovní verze scénáře“ pro možné srovnání s filmem a „Fotogalerie: Hledání lokalit k natáčení“ s 50 fotografiemi.

„Před natáčením“ vyjma druhé části Cesty k vykoupení (Víra a kuráž) skrývá ještě 3 dokumenty, ve kterých si přijdou na své jak lidé zajímající se o zkoušení herců na roli a nekonečné diskuze nad pojetím a významem dané scény (Herecké přípravy – 13:25), tak i techničtěji a historičtěji zaměření jedinci, kteří se dozvědí o kostýmech a jejich navrhování, zbraních aj. rekvizitách filmu v Barvách křížového tažení (32:30) a Úvod k výtvarnému zpracování (6:55) lze brát jako takový doplněk k „Fotogalerie: Hledání lokalit k natáčení“ v předchozím menu Vývoj. Zbytek tvoří obrazový materiál v podobě rozsáhlé galerie kostýmů a výtvarného zpracování, stejně tak překvapivě detailní a popisné proslavené „Ridleygramy“ (obrazový scénář kreslený samotným režisérem, na rozdíl od Černého jestřába sestřeleného či Hannibala bez možnosti komparace se scénou z filmu).

„Natáčení: Španělsko“ zaujme všechny, kteří si na dvoudiskovém Království nebeského oblíbily masivní dokumenty o historickém pozadí a respektování dobové věrnosti ze strany Království nebeského, zde ale na vyšší, teoretičtější úrovni v „Tvůrčí věrnost: Odborníci hovoří“ (26:40). Dále jsou zde „Storyboardy“ ke scénám Balianova vesnice (80), Lesní přepadení (57) a Poutní cesta (8) a „Fotogalerie“, která zachycuje samotné natáčení (110).

A tím se dostáváme ke čtvrtému a poslednímu disku v balení, na jehož polepce je Eva Greenová a který je členěn do třech částí, jsou jimi „Natáčení: Maroko“, „Postprodukce“ a „Uvedení do kin“. „Natáčení: Maroko“ je obdobně členěné jako „Natáčení: Španělsko“ z předchozího disku, tedy jeden středometrážní dokument – v tomto případě Pekelná válka: Začátek obléhání (17:00) věnovaný závěrečné bitevní scéně – a galerie „Storyboardů“ (ke scénám Kerak (125), Přípravy na bitvu (14) a Obléhání (325)) a „Fotogalerie“ (201), opětovně zaměřená na samotné natáčení, tentokrát v Maroku se spoustou fotek staveb kulis a momentek z pouště.

„Postprodukce“ uspokojí všechny technicky zaměřené jedince, Hořící keř je 5. kapitola „Cesty k vykoupení“, které jsem se již věnoval, doplněná o „Vynechané a alternativní scény“, které se neobjevily ani v režisérském sestřihu filmu (je jich celkem 15 a jejich obrazová a zvuková kvalita je ryze průměrná až podprůměrná, většinou jsou to jenom menší odstřižky či nepatrné prodloužení stávající scény). „Zvukový soubor“, prazvláštně nazvaná sekce, v které se více dozvíte o „Zvukové úpravě dialogů“ (3:36), „Postsynchronech“ (5:30), „Ruších“ (7:27), „Zvukových efektech“ (4:55) a „Výsledném mixu“ (3:40) s tím, že si můžete volit i mezi jednotlivými částmi zvukové složky u jedné konkrétní scény. Další podivný překlad názvu, „Kolapsy vizuálních efektů“, ukrývá 4 krátké dokumenty o jednotlivých trikových scénách (Hořící muž (3:11), Stavba Jeruzaléma (6:00), Válečné oběti (7:50) a Středověké stroje (4:45)).

„Uvedení do kin“, poslední položka na posledním bosusovém disku, je spíše propagačně zaměřená, od 4 upoutávek (přičemž ta 4. opravdu stojí za pozornost) k 50 (!!!) tv spotům a kratším dokumentům o uvedení filmu do kin: „Propagační turné“ (6:20, jak přišli novináři na plac a co tam viděli), „Světové premiéry: Londýn, New York a Tokio“ (3:45, moc krátké na to, aby se člověk něco dozvěděl či aspoň nasál atmosféru) a „Nalezený ráj: tvorba režisérské verze“ (8:35), nejzajímavější a nejlepší z výše jmenovaných, která tvoří hezkou dokumentární tečku za tím vším. Pod „Galerií speciálních záběrů“ jsou ukryty pouze propagační fotky k filmu, převážně herců, to „Obhlídka plakátů: domácí a mezinárodní“ stojí za pozornost už kvůli tomu, že na některých z nich je film ještě s původním názvem „Crusade“. A pokud byste toho neměli ještě dost, „Titulky k režisérské verzi“ v textové podobě uzavírají výčet bonusů, uff.

Závěr: Režisérská verze Království nebeského stojí za koupi i v tom případě, máte-li doma už předchozí dvoudiskovou verzi (ta u nás ale vyšla v limitovaném množství 1000 kusů), protože se zde žádné bonusové materiály nepřekrývají. A pokud vám přišla kinoverze filmu průměrná kvůli jednoduchému a dle některých pohádky připomínajícímu příběhu a neprokreslení postav, dejte šanci rozšířené režisérské verzi, protože v té je Království nebeské úplně jiným, lepším filmem! Bonusy jsou komplexní a vyčerpávající, vyjma komentářů a faktografických titulků opatřeny všechny českou titulkovou podporou, ani obrazu a zvuku není co vyčítat. Přesto jak film, tak provedení dvd u mě nemá známku nejvyšší – u filmu je to hlavně kvůli oné tezovitosti a u provedení disků padá vina na distributora, protože absentující DTS stopa a normální obal jsou sice zdánlivě kosmetické chyby, ale tyhle edice by si měly držet nějaký daný standard.

FILM: 9/10
DVD: 9/10